Finský srubový dům ze severské borovice, který jsme navštívili, můžeme označit jako „second house,“ tedy druhé bydlení. Pod tímto pojmem si ale nepředstavujte klasickou víkendovou chatu či chalupu, nýbrž plnohodnotný komfortní dům. Druhé bydlení si často pořizují lidé, kteří bydlí primárně v bytě ve městě, ve volném čase však chtějí město opustit a trávit čas v přírodě. Je pro ně podstatné, aby jim „second house“ poskytoval stejné pohodlí, na jaké jsou zvyklí z městského bytu, ale zároveň je pro ně důležitý i důraz na zdravé životní prostředí.
Finský srub u řeky
A právě v tomto duchu si nechali svůj druhý domov postavit Lukáš a Lucie, manželský pár se dvěma dětmi. Rodina žije přes týden v Praze, kde se věnují podnikání, ale v pátek všichni společně vyráží mimo civilizaci do náruče přírody. Rodina tak ve srubovém domě tráví prakticky všechny své volné dny. Pán domu je navíc náruživý rybář, což byl důvod, proč si pro svůj dům zvolil lokalitu u řeky. Vysoké nároky však Lukáš neměl pouze na kvalitu parcely a okolní krajinu, ale i na samotnou stavbu. Chtěl postavit takový dům, aby se v něm i zbytek rodiny cítil co nejlépe. Po dlouhém hledání a zvažování všech náročných kritérií nakonec padla volba na finský srubový dům Kontio.
Srub ano, ale jaký?
Když Lukáš s Lucií přemýšleli o podobě budoucího domu, chtěli s ohledem na zdravé bydlení dřevostavbu, nejlépe srubovou. Bohužel je žádný srub z nabídky tuzemských firem příliš nenadchnul. Sruby kanadského typu zavrhli ihned, protože se do české krajiny vůbec nehodí, u moderní roubenky jim zase nevyhovovaly tepelněizolační vlastnosti anebo příliš mnoho izolací a sádrokartonu. Problém nakonec pomohl rozlousknout koníček hlavy rodiny – rybaření. Lukáš totiž často jezdí na ryby do Skandinávie, a právě zde se setkal s domy KONTIO.
Později na internetu zjistil, že tato společnost je největším výrobcem srubových domů na světě, nabízí prvotřídní kvalitu a má zastoupení i v ČR. Když potom ukázal internetové stránky s nabídkou domů Kontio manželce, bylo rozhodnuto. „Po rodinné radě jsem se sešel s panem Nábělkem, který finskou společnost v ČR zastupuje, a byl jsem příjemně překvapen perfektním servisem i nadstandardním přístupem. A musím říci, že moje důvěra nebyla během přípravy projektu i stavby ani v nejmenším zklamána,“ říká Lukáš.
Kouzlo polární borovice
Hlavní rozdíl, který odlišuje finské sruby od tuzemských srubových staveb, je materiál. Společnost Kontio totiž pro stavbu používá výhradně jemnoletou severskou borovici, která potřebuje pro svůj růst správné klimatické podmínky včetně čistého životního prostředí. Drsné podmínky mrazivých zim a krátkého léta formují pomalu rostoucí dřevo do unikátní struktury, která se vyznačuje hustými a těsnými letokruhy.
Díky tomu severská borovice patří mezi nejhouževnatější a nejodolnější stavební materiál pro srubové domy a roubenky. Stěny těchto domů mají schopnost vyrovnávat teplotní rozdíly i vnitřní vlhkost v interiéru na optimální úroveň. Výsledkem je útulná atmosféra a ideální vlhkost prostředí v rozmezí 30 až 55 %, což znamená méně prachu, bakterií a virů. V dnešním přetechnizovaném světě je pobyt v takovém domě jednou z nemnoha možností, jak znovu nalézt potřebný klid a pozitivní energii.
Snadno a rychle
„Vybrali jsme si dům v katalogu, ale chtěli jsme upravit velikost domu i dispozice. To nebyl problém, a tak jsme během chvíle odsouhlasili konečnou podobu domu a pustili se do stavby základové desky. Pak jsme už jen čekali na jaro, až zmizí sníh. Na konci dubna na staveniště přivezli pečlivě připravené dřevěné komponenty a v září jsme se nastěhovali do hotového a zařízeného domu,“ popisuje paní Lucie cestu od projektu až k nastěhování.
Podle slov zástupců společnosti Kontio na tomto postupu není nic neobvyklého, protože modely domů v katalogu nejsou žádné dogma, mohou sloužit jen pro inspiraci. „Dispozice si každý klient většinou upraví podle svých potřeb, protože např. nechce technickou místnost tam, kde je, nebo chce jinak rozmístit pokoje. Každý projekt se také přizpůsobuje situaci na konkrétním pozemku, světovým stranám atd.,“ potvrzuje tuzemský zástupce společnosti pan Nábělek slova paní domu. Prakticky žádný dům se prý ještě nestavěl přesně podle typového vzoru, vše se dolaďuje přesně podle potřeb obyvatel budoucího domu.
 |
 |
Technické údaje |
|
| Zastavěná plocha | 99 m2 |
| Užitná plocha | 174 m2 |
| Velikost pozemku | 1 900 m2 |
| Konstrukce | základová deska – kombinace betonu a přírodního kamene, obvodové a vnitřní stěny roubené konstrukce z lepených hranolů šířky 180 x 170 mm, příčky v přízemí trámové konstrukce, příčky v podkroví z rámové sloupkové konstrukce s opláštěním palubkami, schodiště dřevené samonosné, tříplášťová střecha s 300 mm izolace, krytina taška. Unikátní je provázanost dvou rozměrů trámů do jedné roubené konstrukce, v níž obvodové stěny jsou ze silnějšího trámu (180 x 170 mm) pro lepší tepelněizolační vlastnosti a některé vnitřní příčky jsou z trámů 95 x 170 mm – díky tomu došlo ke snížení množství trámového materiálu a k finanční úspoře. |
| Výplně otvorů | finská euro okna ze severské borovice, s izolačními trojskly, vnitřní dveře dřevené do obložkových zárubní. |
| Nátěry | ochranný venkovní nátěr proveden silnovrstvou lazurou v barvě falunská červeň (finský výrobce TEKNOS), předpokládaný interval obnovy 10–15 let, bez nutnosti odstranění původního nátěru. |
| Podlahy | dřevěné podlahy v podkroví z finské severské borovice, v přízemí keramická dlažba v designu dřevěných prken |
| Vytápění | podlahové vytápění, krbová kamna, (dům je od dodavatele vybaven finskou saunou) |
Dispozice a interiér
V prvním podlaží se nachází hlavní obytná místnost propojená s kuchyní a jídelnou, dále předsíň, chodba a nakonec sauna, spojená s odpočívací místností se sprchou, a další koupelna s vanou. Podlahu v hlavní místnosti pokrývá velkoformátová keramická dlažba s dekorem imitujícím dřevo. Do druhého podlaží vedou dřevěné schody, které ústí do prostoru definovaného krokvemi obloženými palubkami. Tak vzniká zajímavý otevřený prostor, který je umocněn nástěnnými svítidly vyrobenými na zakázku. Odtud se vstupuje do čtyř místností, konkrétně do ložnice, pracovny s ateliérem a dvou dětských pokojů.
Ateliér také příležitostně slouží jako pokoj pro hosty. Ve druhém podlaží se nachází další koupelna s vanou a sprchovým koutem. V interiéru nás překvapila propracovanost každého detailu, včetně zásuvek, vypínačů nebo svítidel na zakázku. Světlé plochy stěn i obložení působí vlídným a příjemným dojmem; subjektivně navozují pocit tepla. Celým domem prostupuje jemná, nenápadná vůně dřeva a pryskyřice, která působí příznivě na psychiku i na dýchání.
Exteriér domu
Dům je citlivě zasazen do částečně svažité parcely; v přední části se nachází hlavní vchod do domu, vzadu za domem je částečně zastřešená terasa. Hranice pozemku s hlavní bránou je s domem spojena příjezdovou cestou, která zároveň tvoří rovinu a úpatí svahu. Po pravé straně cesty je zastřešené garážové stání a místnosti na zahradní techniku a palivové dříví, po levé straně stoupá svažitý terén zahrady. Zde je dominantní kruhový záhon, který ukrývá vrtanou studnu.
Kontakt
Kontio LogHouses – Finutea, s. r. o.
www.drevostavby-kontio.cz
text: Adam Krejčík, foto: Jiří Štarha pro Kontio Loghouses
(komerční prezentace)
I devátý ročník soutěže o Nejhezčí zahradu již zná svého vítěze. Odborná komise složená z architektů a zástupců vedení společnosti vybrala z několika stovek soutěžních příspěvků zahradu manželů Pavla a Marie Sedlákových z Brna, kteří získali hlavní cenu – poukaz pro dvě osoby na jarní pětidenní poznávací zájezd do Holandska spojený s návštěvou světoznámého Květinového korza. U příležitosti slavnostního předávání cen, které proběhlo na sklonku roku, jsme požádali vítěze o krátký rozhovor.
„Rozhodování bylo poměrně jednoduché. Díky oboru, ve kterém podnikám, tedy geodézii, mám informací o stavebních firmách a jejich přístupu k zákazníkovi více než dost. A my chtěli jistotu, že náš dům bude hotov rychle, včas a za dohodnutou cenu. A protože jsme zároveň chtěli dům, který bude moci sloužit i našim dcerám i jejich potomkům, zvolili jsme masivní materiál, tedy beton a osvědčenou technologii. Své samozřejmě udělal i fakt, že jsme si mohli kvalitu provedení prohlédnout na vlastní oči, a to díky vzorovému domu, který byl navíc nedaleko v Brně,“ vysvětluje Ing. Pavel Sedlák.
„V první řadě jsme museli upravit projekt. Tento typ domu byl nabízen jen s dvougaráží, ale my jsme chtěli garáže tři a navíc ještě podsklepení. Ale projektanti si i s atypickým řešením poradili. I díky pomoci a přístupu Ing. Beneše, zástupce pro Brno, proběhla příprava projektu i stavby bez problémů. A samotná stavba? Ta je jako ve veškerém podnikání o lidech a o jejich vedení. Se stavbyvedoucím Ing. Kuklou jsme našli záhy společnou řeč. Nejenže to byl profesionál, ale snažil se nám i lidsky vyjít ve všem vstříc. Díky zkušeným řemeslníkům nebylo v zásadě ani co kontrolovat, byť jsme nevynechali jedinou volnou chvíli, abychom stavbu nenavštívili. Stavba začala na podzim 2002 a v červenci 2003 jsme si dům převzali dokončený a bez závad,“ shrnuje majitel.
„Jsme spokojeni, žádné zásadní problémy se nevyskytly. Provozní drobnosti vlastní každé stavbě se odstranily. Na domě bychom nic asi ani po té době neměnili. Nedáme dopustit na fasádu. Kamínkový povrch nestárne, vypadá stále jako nový, ale hlavně nevyžaduje žádné opravy a nemusíme se o ni nijak starat. A kvitujeme volbu materiálu. Betonová konstrukce je tepelně skvěle odizolovaná,“ popisuje pan Sedlák. „V domě je v létě příjemný chládek a v zimě útulné teploučko, přitom náklady na topení nejsou nijak horentní. A protože jsme zvolili klasickou architekturu, dům nestárne. I po těch letech se nám líbí. A jak léty roste zahrada a přibyla terasa s krbem a bazén, je tu stále útulněji. Jsme tady zkrátka doma a rádi,“ dodává paní Sedláková.
„Přála jsem si velkou barevnou zahradu s mnoha keři a vzrostlými stromy, se skalkami a spoustou květin. Věděla jsem, co bych všechno ráda na zahradě měla, ale neuměla jsem dát věcem finální podobu hned napoprvé. Současná podoba je již několikátou variantou. Zahrada se vlastně stále trochu mění, tak jak mě napadne nebo jak si vegetace žádá. Je barevná od jara do zimy. Je taková, jakou jsem si přála. O soutěži jsme věděli léta, ale odvahu přihlásit se si dodali až letos.
Základem chemické sanace staveb napadených vlhkostí je vytvoření účinné bariéry ve zdivu proti vzlínající vodě. Chemické clony si můžeme rozdělit podle technologie plnění, a to na beztlaké a tlakové. Způsob se volí podle použitého materiálu infuzního roztoku a podle nasákavosti materiálu, stupně vlhkosti a stupně nasycení struktury materiálu vlhkostí. Při beztlakém plnění se účinná látka do otvorů ve zdivu nalévá. Naproti tomu při tlakových injektážích se do vyvrtaných otvorů vhání pomocí tlakového čerpadla polyuretanové nebo epoxidové pryskyřice.
V přírodě rostou tulipány především v západní a střední Asii, hojně se vyskytují od turecké Anatolie až po Írán, Irák a Sýrii, na východ zasahují do daleké severovýchodní Číny. Centrem jejich vývoje jsou pohoří Pamír a Hindúkuš a stepi Kazachstánu. V Evropě roste několik druhů na Balkáně, v Řecku, na Krétě a na Kypru. V teplejších oblastech České republiky najdeme zplanělý žlutokvětý Tulipa sylvestris, který lze spatřit třeba i v Průhonickém parku nebo na svazích Petřína.
Národní květina Holandska zažila cestou do evropských zahrad téměř legendární dobrodružství. První tulipány přivezl roku 1554 z Cařihradu do pražské královské zahrady vyslanec rakouského císaře. Zde se s nimi setkal vlámský doktor Carolus Clusius, který v Praze působil jako vážený prefekt královské medicínské zahrady. V roce 1590 ho požádalo vedení univerzity v holandském Leidenu, aby založil medicínskou zahradu (Hortus medicus) pro výuku studentů.
K překvapení všech však vytvořil zahradu botanickou (Hortus botanicus) a stal se jejím prvním ředitelem, čímž také zahájil výuku botaniky v Holandsku. Carolus Clusius žil v letech 1526 až 1609, v době návratu do Leidenu tedy byl již šestašedesátiletým šedivým a (podle dobových drbů) značně nevrlým mužem. Z Prahy si přivezl velkou vzácnost – svou sbírku více než 600 kusů tulipánových cibulí.
Amsterdamští obchodníci bohatli na obchodu se Starým i Novým světem a ve třicátých letech 17. století si mohli dovolit téměř všechno. Tulipány se staly módou a prostředkem k rychlému získání jmění, ceny cibulí se vyšplhaly do neuvěřitelných výšek a dům na amsterdamském grachtu se dal koupit za tři tulipánové cibulky.
Tulipány mají v zemi cibuli složenou ze čtyř až šesti silných suknic. Cibule je jednoletá – uprostřed mezi suknicemi je růstový vrchol, z něhož vyrůstá rostlina a u jeho základu vzniká nová cibule, zatímco stará se spotřebovává. V úžlabí ostatních suknic se vytvářejí dceřiné cibulky. Při pěstování šlechtěných odrůd (i některých botanických druhů) je důležité cibule po odkvětu vyndat ze země a na podzim je opět vysadit.
Cibule sázíme koncem září nebo v říjnu tak, aby nad špičkou větších cibulí bylo 15 až 20 cm zeminy. Osvědčilo se sázení ve skupinkách do řídkých plastových košíčků (lze je koupit v zahrádkářských prodejnách), které cibule jednak částečně ochraňují před drobnými hlodavci, jednak se na jaře po zatažení mnohem lépe sklízejí. Tulipány vyžadují neutrální až slabě alkalické, středně těžké, nezamokřené půdy, v příliš lehkých špatně kvetou, v mokrých vyhnívají.
Napomáhá i hluboké zrytí a urovnání půdy před výsadbou, pohnojení plnými minerálními hnojivy a zálivka po výsadbě. Po odkvětu a zatažení cibule vyndáme ze země, očistíme a uskladníme v suché místnosti až do podzimní výsadby. Tulipány se hodí do záhonů, do trávníků, některé nízké druhy a odrůdy výborně působí ve skalkách. Speciální kultivary byly vyšlechtěné k rychlení do bytů, jiné k řezu. V Praze si můžete prohlédnout velmi dobrou sbírku planých i šlechtěných tulipánů v botanické zahradě v Troji.
Chcete-li vařit poctivé domácí jídlo a na kvalitě vašeho jídla vám opravdu záleží, pak by v kuchyni měla převládat energie země s podporou energie ohně. Zemitou energii můžete podpořit barvou žlutou, hnědou, béžovou, medovou apod. Z materiálů pak můžete využít keramiku a porcelán. Vše kovové ale schovejte do šuplíků či skříněk, protože kovová energie vyčerpává energii země. Tu naopak podpořte ohnivými doplňky. Mohou to být červené či oranžové hrníčky, utěrky, kořenky apod. Rozhodně dbejte na to, aby vše vypadalo stabilně, bytelně, pevně a spolehlivě.
Pozemek přiléhající k rušné komunikaci
Jedním z častých problémů nových pozemků je jejich těsné sousedství s polem. Dnešní zemědělství se neobejde bez chemie a těžké mechanizace. Scelené lány neposkytují v krajině dostatečnou ochranu před nepříjemným větrem. Často se stává, že nás na takovém místě trápí neutuchající vítr, prach, případně zanášené chemikálie. Abychom tyto nepříjemné vlivy co nejvíce eliminovali, navrhl jsem hustou zelenou bariéru vysazenou v širokém pásu podél strany sousedící s polem. Tento pás zeleně sice částečně vítr propouští, ale zároveň jej fi ltruje, zeslabuje a tím zabraňuje tvoření vírů za touto bariérou. Je orientován diagonálně od okraje pozemku podél zpevněné příjezdové komunikace s parkovištěm a chrání tak zahradu ze směru, který je nejvíce ohrožován nepříjemným větrem.
Bydlení v městské obytné čtvrti bývá častým snem, ale má to svá rizika. Může se stát, že okolní výstavba poněkud přeroste a z naší zahrady se stane nechtěná výkladní skříň pro obyvatele blízkého bytového domu. Základem navrhovaného řešení je vytvoření několika pohledových clon. Ta nejdůležitější je přímo podél hranice pozemku sousedící s místní komunikací. Vzhledem k výšce bytového domu je nutné tuto bariéru vytvořit co nejvyšší a zároveň tak, aby nevytvářela dojem mohutné hradby. Namísto plotu je navržena kamenná nebo betonová zeď, která vytvoří oporu pro zemní val navršený do výše cca 2,5 metru.
Uvnitř valu je možno vybudovat sklep pro uskladnění ovoce a brambor, nebo dokonce vinný sklípek. Na tento val navazuje zastřešené parkování a posezení, jehož stěny navazují na opěrnou zeď u cesty. Střecha je rovněž ozeleněna a přechází do vegetace na valu. Samotný val bude osázen vyššími stromy, které odolávají dobře suchu (borovice) a jsou i v zimě zelené. Tímto řešením vytvoříte na zahradě prostor dobře skrytý před zraky obyvatel sousedního domu. Je to také místo vhodné pro umístění bazénu, neboť umožní nerušený odpočinek a pohodlné zázemí pro vodní radovánky. Rovněž terasy u domu jsou pohledově chráněny vyššími stromy.
Architektonický ateliér OFIS ARHITEKTI založili v roce 1996 Rok Oman (1970) a Špela Videčnik (1971), kteří absolvovali fakulty architektury Lublaňské univerzity a prestižní Architectural Association School of Architecture v Londýně. Již v roce 1998 vyhráli několik architektonických soutěží, například na stavbu fotbalového stadionu v Mariboru a Městské muzeum v Lublani. Mnoho jejich projektů bylo nominováno na evropskou cenu Mies van der Rohe Award za současnou architekturu. V roce 2000 jim bylo v Londýně uděleno prestižní ocenění “Mladý architekt roku” a roku 2005 získala jejich Vila čestné uznání na Bienále v Miami. V roce 2009 obdrželi Stříbrnou medaili IOC/IAKS a roku 2006 jim byla udělena European Grand Prix for Innovation Award.
“Přestože se ateliér nachází v Lublani, jeho architekti pracují a komunikují na mezinárodní úrovni, účastní se soutěží a odborných diskuzí po celém světě. Vyhráli kupříkladu soutěž na přestavbu části benátského průmyslového předměsti Marghera a výstavbu bytového komplexu v rakouském Grazu. K otevření francouzské pobočky v roce 2007 vedlo vítězství jejich projektu v soutěži na výstavbu 180 bytových jednotek v pařížském Petit Ponts, prvního velkého projektu bytové výstavby pro zahraničí. Nedlouho poté následoval druhý velký projekt – výstavba fotbalového stadionu v běloruském Borisovu, který má být dokončen v roce 2012,” říká Gabriel Kurtis z Galerie Architektury Brno.
Tadeáš Goryczka z ostravského Kabinetu architektury dodává: „Mezinárodní tým pracuje v ateliérech v Lublani, Paříži, Londýně a Moskvě. Začátky aktivit OFISu sahají do 90.let, která byla pro republiky bývalé Jugoslávie zvlášť vzrušující. Slovisnko procházelo intenzivním hledáním vlastní ekonomické i kulturní identity, v mnoha oblastech začínající od nuly. V architektuře to znamenalo, že většina větších architektonických kanceláří se musela zmenšit, nebo dokonce zkrachovala, čímž se vytvářel prostor pro mladší týmy či jednotlivce, aby se mohli účastnit architektonických soutěží. V té době se ateliéru OFIS dařilo ohromovat hodnotitele originálním myšlením a čistým pojetím.”
Rozchodníky (Sedum) možná znáte ze sluncem prohřátých skalek, během prázdnin jste jistě spatřili jejich bílé, žluté, růžové nebo červené květy. V přírodě rostou v celém mírném pásu severní polokoule, na jihu Jižní Ameriky, několik druhů roste ve střední Africe, na Madagaskaru a v ekvádorských Andách. Existuje několik stovek druhů, z nichž žádný není výrazně ošklivý, několik desítek se jich pěstuje a některé se i záměrně kříží.
Podobně skromnými rostlinami jsou staré známé netřesky. Latinský název Sempervivum lze přeložit jako „vždy živý“. Netřesky jsou skutečně téměř nezničitelné a velmi oblíbené rostliny, které planě rostou v Evropě a v severní Africe. Husté kulovité růžice zdužnatělých listů vytvářejí kompaktní polštáře. Nejstarší listy v růžici usychají, ale vytrvávají na stonku. Z paždí listů vyrůstají postranní výběžky s dceřinými růžicemi, které zakořeňují. Květenství vyrůstá ze středu růžice v červnu až srpnu, po odkvětu celá rostlina odumírá a zůstávají dceřiné růžice rozrůstající se do velkých polštářů.
Nicméně venku je možné pěstovat i něco exotičtějšího, než jsou netřesky. Češi jsou již od dob vlastence Friče národem kaktusářů a jen málokdo v dětství nezkusil alespoň jednu ježatou kuličku pěstovat doma za oknem. Na zahradách však bývají kaktusy spíše výjimkou; ne každý je ochoten nechat své oblíbence zapadat sněhem. Nejčastěji se venku pěstují opuncie neboli nopály. Druhy, které přežijí i dvacetistupňové mrazy zcela bez poškození, pocházejí všechny ze Severní Ameriky, především ze států Nebrasky, Utahu, Nového Mexika a Kalifornie, často z horských oblastí.
Z těch klasických, kulatých kaktusů se v našich podmínkách velmi dobře osvědčil například druh Echinocereus pectinatus var. castaneus s velkými růžovými květy, pocházející z hor Nového Mexika; doporučit lze i zeleně kvetoucí Echinocereus viridifl orus. Za vyzkoušení stojí také další kaktusy, čím severněji se vyskytují v přírodě, tím spíše bude jejich pěstování u nás úspěšné. Všechny druhy vyžadují vyprahlé místo na přímém slunci, chudou zem a v zimě co největší sucho.
Vzduchové bublinky společně s vodou masírují měkké tkáně, čistí pokožku, podporují látkovou výměnu, zvyšují prokrvení kůže i kosterního svalstva a při správném nasměrování proudu napomáhají krevnímu oběhu a činnosti srdce. Při koupeli zaznamenáte skvělý pocit pohody doprovázený dokonalým uvolněním celého těla. Postupně s narůstajícím pocitem fyzické pohody začnou s vodou odtékat i tělesná únava, stres a vtíravý neklid, který ubírá energii a rovnováhu. Hydromasážní lázeň napomáhá také klidnému a osvěžujícímu spánku a prospívá pokožce – čistí ji a posiluje. Nepřetržitým opakováním pulzace hydromasážních proudů se kůže zpevňuje a získává zdravý a lesklý vzhled.
Hydroterapie přispívá k podpoře fyziologických procesů v lidském organismu a k urychlení hojivých pochodů, u zdravých jedinců k prevenci patologických stavů a posílení odolnosti. Když je tělo ponořeno do lázně, jejíž teplota se pohybuje mezi 37–43 °C, je teplo předáváno proudící vodou tělu podstatně rychleji než při statické koupeli ve vaně. Proudění na principu tepelného výměníku stále obměňuje tenkou vrstvu vody, která je v přímém kontaktu s pokožkou. Zvýšený přísun tepla oběhem zahřáté krve do tkání má za následek rozšiřování cév a zlepšení periferního prokrvení. Zvětšený objem krve z kožních kapilár je pak odváděn do celého těla.
Tím se zrychluje tepová frekvence. Celkové zvýšení teploty se projeví svižnějším tempem látkové výměny s efektem lepšího odbourávání nežádoucích metabolitů v těle, přispívajícím k lepšímu spalování tuků. Prohlubuje se dýchání. Hydromasáž se doporučuje pro celý pohybový aparát jako prostředek proti artróze, revmatismu i chorobám spojeným s krevním oběhem. Hodí se také jako prevence proti křečovým žilám a pro lidi, jimž zejména kvečeru otékají nohy. Prospěch z hydromasáže má i celý nervový systém, který ovlivňuje teplota vody.
Význam teploty
Pro všechny zájemce o využití dřeva a přírodních materiálů ve stavebnictví a zpracování těchto plně obnovitelných přírodních zdrojů je připraven zajímavý doprovodný program, na kterém se podílí vystavovatelé, odborníci z oboru, asociace, svazy, vysoké školy a jejich univerzitní centra. Zajímavostí je 9. ročník Salonu dřevostaveb, který představí největší nesoutěžní přehlídku dřevěné architektury v Česku a na Slovensku. Součástí Salonu dřevostaveb je Mozaika dřevostaveb, kde vybraní architekti z domova i ze zahraničí krátce představí své stavby. Za zmínku určitě také stojí dva domy postavené v měřítku 1:1 – Futura Neo a Futura Freestyle, kde si všichni příchozí budou moci udělat dokonalý obrázek o komfortnosti a prostornosti těchto dvou domů. Navíc budou mít neopakovatelnou příležitost setkat se zde s architekty a zeptat se jich na všechny detaily, které se týkají technologie i architektury. Věříme, že veletrh DŘEVOSTAVBY pomůže všem získat to, co potřebují vědět o dřevostavbách, jejich stavbě či životě v nich.
Kromě veletrhu DŘEVOSTAVBY nabízí Holešovické výstaviště veletrh WINDOOR EXPO, který nabízí plnohodnotnou nabídku a informace ze sortimentu oken, dveří, vrat, stínicí techniky či zimních zahrad a veškerého doplňujícího příslušenství. V rozsáhlé nabídce vystavovatelů si přijdou na své odborníci, architekti a všichni, kteří plánují stavět, rekonstruovat či si jen rozšířit obzory v této oblasti. Při jejich výběru dbáme na dodržení odbornosti a samozřejmě dané specializace. Kromě prezentace vystavovatelů se návštěvníci mohou těšit také na doprovodný program, který bude opět cílen jak pro odborníky v oboru, tak i koncového zákazníka. Na programu se podílí svazy, asociace a instituce, které zaštiťují tyto obory. Věříme, že náplň přednášek odpoví na všechny otázky a pomůže při rozhodování.
Souběžné veletrhy MODERNÍ VYTÁPĚNÍ a KRBY A KAMNA jsou zaměřeny na moderní trendy v oblasti vytápění, úspory energie a efektivní využívání obnovitelných zdrojů energie v oblasti vytápění. Vystavovatelé a pozvaní odborníci jsou připraveni zodpovědět návštěvníkům na dotazy jak uspořit energie a jak kvalitně a efektivně vytápět dům, byt, nebytové a průmyslové prostory. Jedním ze zajímavých témat veletrhu bude vytápění pomocí kotlů na dřevo, pelety, brikety, které dodržují přísné evropské emisní normy a především se zaměřují na vytápění ekologickým palivem, což v porovnání s ostatními palivy stále patří k dlouhodobě nejlevnějším palivům. Kromě již zmíněných produktů, budou na veletrhu k vidění také podlahové vytápění, solární systémy, rekuperace, kotle na ohřev vody nebo komínové systémy, které jsou určeny pro všechny druhy paliv a splňují přísné normové požadavky na odvod spalin. Po celou dobu veletrhu se budou konat zajímavé přednášky na aktuální témata jak ušetřit za teplo, plyn, elektřinu a vodu.
Veletrhy DŘEVOSTAVBY, WINDOOR EXPO, MODERNÍ VYTÁPĚNÍ a KRBY A KAMNA jsou především určeny všem návštěvníkům, kteří řeší stavbu či rekonstrukci domu, snižování energetické náročnosti svých domů a také odborníkům z oboru vytápění, kteří mají zájem se dozvědět o novinkách firem. V rámci celého souběhu veletrhů se bude prezentovat 300 firem.
