Blog

1) Založení první vrstvy zdiva

2) Realizace obvodového zdiva

3) Osazení nadokenních překladů a zdění vnějších broušených cihel

4) Zdění a kotvení středových nosných zdí a příček z broušených cihel

5) Realizace keramobetonové stropní desky

6) Výstavba 2. nadzemního podlaží

7) Dokončení hrubé stavby domu

zdroj: www.wienerberger.cz

(komerční prezentace)

Výrobci kotlů a kamen už před lety vyvinuli technologie, které emisní a další striktní požadavky na ochranu životního prostředí dokážou přinejmenším respektovat. Přesto se u nás ještě v mnoha domech krmí pevnými palivy stařičké a nenasytné kotle, jen uhlí tu více a tu méně nahradilo třeba topné dříví. Ukazuje se totiž, že největší překážkou (samozřejmě kromě financí) není ani tak technická modernizace topného zařízení, jako spíše změna myšlení a zažitých stereotypů.

Náklady na vytápění při spotřebě tepla 65 GJ/18 kWh	(Kč/rok)
hnědé uhlí	12 436
koks	24 704
dřevo	11 244
dřevěné brikety	19 749
pelety	17 720
štěpka	12 960
rostlinné pelety	12 600

Vzrostlé alternativy

Praxe jednoznačně potvrzuje, že vytápění dřevem (dřevěnými a jinými rostlinnými produkty) představuje optimální variantu pro objekty s tepelnými ztrátami do 16 kW. Samotné vytápění kusovým dřevem se pak hodí hlavně pro rodinné domy s výkony 5 až 15 kW (roční náklady do zhruba 25 tisíc Kč), vyšší výkon už ze dřevníku ujídá přespříliš. Pro představu: z 1 kg dřeva lze získat asi 4 kW výkonu, což v domě s vypočítanou tepelnou ztrátou 25 kW představuje asi 5 až 6 kg dřeva/ 1 hodinu). Vynásobíte-li ovšem toto množství počtem „topných“ hodin za den, za týden a měsíc, čeká majitele i docela slušný tělocvik. Globální otázka současnosti (a budoucnosti) tedy zní – čím vůbec topit a když, jak ekologicky a zejména ekonomicky?

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Výběr vhodného topidla

Prozíravější majitelé starších rodinných domů zákonitě dospěli k závěru, že uhlí ve sklepě už nepředstavuje žádnou perspektivu. Mnohé zviklala i každodenní rozcvička s lopatou a kbelíky, všechny bez rozdílu pak znejistěl výstražně vztyčený ukazovák státu, hrozící přísnými sankcemi a ekologickou daní. Čmoudíš, zaplatíš! Snad nejdůležitější podmínkou hospodárného a zde i ekologického topení jakýmikoliv pevnými palivy je správná volba kotle.

Moderního, s kvalitativně nesrovnatelně výkonnější a čistší technologií spalování, s jednodušší obsluhou, možností regulace… Nové generace kotlů na tuhá paliva si dokážou bez problémů poradit s průběžným střídáním různých druhů paliva i s nekompromisní záměnou uhlí za dřevo, dřevěné či rostlinné pelety. Účinnost spalování v těchto kotlích se přitom blíží k hranici 80 %, což v porovnání se zastaralými typy může znamenat až třetinovou úsporu dosavadních nákladů.

Významnou technickou inovací je pak polo- nebo plně automatizované přikládání paliva, někdy dokonce s odstraněním popela. Existují i kotle, které se umí „nadechnout“ podle momentální potřeby (systémy ventilátorů urychlují či tlumí spalování) a pak už si pomocí ekvitermních regulačních systémů samy udržují nastavený výkon (v rozsahu od 100 do 10 procent jmenovitého výkonu).

Výhody rostlinného tepla

Kvalitní automatické kotle na dřevo, dřevěné peletky apod. předčí ostatní technologie vytápění. V porovnání s kotli na uhlí zpravidla disponují vyšší účinností, plynulou regulací výkonu i komfortnějším způsobem obsluhy. K vytápění většího objektu – vícepodlažního rodinného domu – jsou vhodné teplovodní výměníky. Kamna a krby s výměníkem umožňují napojení na teplovodní trubky a rozvedení tepla do radiátorů. Lze instalovat i tzv. zplynovací kotel. Výhodou je kromě jiného možnost spalování velkých kusů dřeva, varianta společného nebo odděleného spalování uhlí a dřeva, velkokapacitní zásobník, vysoká účinnost, ekologický provoz, chladicí smyčka bránící přetopení, spalinový termostat pro automatické vypnutí při vyhoření paliva atd.

Základem je kvalitní palivo

Topné (a související) zařízení je však pouze jednou stranou mince. I ta nejkvalitnější kamna svým způsobem degraduje nekvalitní palivo. V případě dřeva by mělo být mimo jiné perfektně proschlé – navlhlá polena mají daleko menší výhřevnost, energie se totiž spotřebovává na odpařování přebytečné vody. Ideální je maximálně 20% vlhkost, které dosáhnete přibližně dvouročním vysoušením na větraném, před deštěm chráněném místě (čerstvé dřevo dosahuje asi 50% vlhkosti).

Nabízí se alternativa vytápění automatizovanými kotli na pelety, vhodnými pro výkon kolem 100 kW. Pro vyšší výkony se jako ekonomičtější ukazují štěpky, případně lisované nebo jinak zpracované piliny. Existuje rovněž možnost topit tzv. alternativními peletami. Vyrábějí se z jinak prakticky nepoužitelných surovin pro zařízení s horní hranicí výkonu asi 200 kW. K mání jsou i rostlinné pelety z řepkové a obilné slámy, ze stvolů slunečnice, sena apod.

Při srovnatelném komfortu lze takto za topnou sezonu ušetřit až 50 % nákladů ve srovnání třeba se zemním plynem. Kupříkladu v Rakousku – kde ovšem biopalivům přeje jak zájem veřejnosti, tak státní podpora a ekologické cítění obyvatel – nejsou malé biokotelny ničím neobvyklým. Spotřebovávají se semena zrnin, olejnin nebo trav, v provozu jsou linky na lisování granulí, peletek, pelet nebo briket. Známé je i zpracování listí, nadprodukce obilovin atd.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Voda v bazénu bývá znečištěna jednak mikroorganismy ze vzduchu, jednak mikroorganismy, které se dostávají do vody prostřednictvím plavců. Ty se pak ve vhodném prostředí množí a vznikají různé kultury a řasy. S narůstající teplotou vody v letních dnech se situace ještě zhoršuje a voda dostává nazelenalou barvu. A aby toho nebylo málo, dalším neméně vydatným zdrojem znečištění jsou prach, listy a bláto, které do bazénu zanese vítr a déšť. Výsledkem je zakalená voda a hnilobné procesy v bazénu.

Chlor a bezchlor

Je prokázáno, že každý člověk vnáší do bazénu několik set tisíc mikroorganismů, z nichž je sice většina zcela neškodnou součástí ochranné vrstvy na kůži člověka, řada z nich ale může být původcem rozličných chorob. Dalším možným zdrojem mikroorganismů v bazénové vodě může být voda zdrojová. Proto se do vody přidávají dezinfekční prostředky. V rodinných bazénech se většinou používají okysličovadla, zejména chlorové preparáty.

Většina chlorových přípravků pro bazény využívá organický chlor, nejčastěji na bázi kyseliny izokyanurové. Ten se do bazénu dodává v podobě rozpustného granulátu, nebo tablet, které se vkládají do plovoucích košíků přímo do bazénu, případně do skimmeru nebo rozpouštěcí komory v úpravně vody. Ale protože chlorové tablety jsou poměrně drahé, používá se někdy roztok chlornanu sodného či Sava. To však vyžaduje odbornější manipulaci než použití tablet.

Preparáty na bázi „aktivního kyslíku“

Proto je pro dávkování roztoků vhodné využít dávkovací čerpadlo, které zajistí vhodnou dávku chemie bez nebezpečí, že to přeženete a proměníte bazén v „louhárnu“. Navíc mnoho lidí, dětí i dospělých, na chlor reaguje alergiemi, svěděním kůže, pálením očí, zarudnutím kožních poranění, poškozením vlasů. Nevýhodou je také přímý vliv chlorování na zvyšování hodnoty pH vody v bazénu, která se pak musí neustále upravovat na hodnotu 7,2. Proto se chlorové preparáty nahrazují bezchlorovými, nejčastěji na bázi „aktivního kyslíku“. I v těchto případech se používají stejná dávkovací čerpadla, takže můžete přejít na šetrnější metodu bez nutnosti výměny pomocného zařízení.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Rozsviťte UV lampu

Jednou z nechemických metod, které zlepšují stav vody v bazénu, je použití UV-C zářičů.
Na jakém principu pracují? Voda je čerpadlem vháněna do jednotky UV-C zářiče, kde na ni působí lampa, která vydává ultrafialové záření o vlnové délce 253,7 nm. To účinně zabíjí bakterie, viry a ostatní jednoduché mikroorganismy, které jsou hlavním zdrojem znečištění vody, a zabraňuje jejich množení. Pokud má navíc jednotka nerezový tubus, zvyšuje se její účinnost až o 35 % v závislosti na délce tubusu, protože voda je něm vystavena větší dávce záření.

Vnitřek nerezového tubusu je elektrolyticky ošetřen, což zabraňuje nečistotě ulpívat na povrchu. UV-C záření navíc spouští fotooxidační reakce, které ničí chloraminy (chloraminy způsobují nepříjemný zápach v bazénovém prostoru a dráždí sliznice) bez nutnosti aplikace dalších chemikálií. Nedostatkem této metody je skutečnost, že voda je vydezinfikována pouze v místě, kde přichází do kontaktu s zářením, ale nezabrání další mikrobiologické kontaminaci a následnému množení mikroorganismů v bazénu.

To znamená, že jakmile voda opustí UV lampu, okamžitě se v ní po smíchání v bazénu mohou začít množit řasy, viry a bakterie. UV lampy tedy samy o sobě nestačí, je třeba je doplnit další bazénovou chemií na dezinfekci vody. Nespornou výhodou ovšem zůstává snížená spotřeba této chemie a také odbourávání nežádoucího vázaného chloru v bazénové vodě.

Solonizace čili autochlorace

Další komfortní metodou úpravy vody v bazénu jsou solonizační jednotky. Ty pracují na principu elektrolýzy, kdy se do bazénové vody rozpustí 0,35% koncentrace soli, což je poloviční slanost lidské slzy. Tento roztok mořské soli nezpůsobuje žádné nepříznivé či alergické reakce, a naopak působí příznivě na pokožku, stejně jako mořská voda. Při elektrolýze prochází elektrický proud mezi elektrodami instalovanými ve filtračním okruhu a z nich se do vody uvolňuje volný chlor, který okamžitě dezinfikuje vodu. Volný chlor nezpůsobuje ve vodě při optimální koncentraci zápach jako chlorové tablety a nemění její chuť. Systém je maximálně šetrný vůči lidskému organismu a má příznivé účinky na lidskou pokožku. To samozřejmě platí, pokud v bazénu udržujete ideální hodnotu kyselosti vody, tj. pH 7,2.

Komponenty bazénu z plastu nebo oceli

Nevýhodou může být koroze nerezových částí bazénu (nerezový žebřík, tepelný výměník, elektrický ohřev atd.) Veškeré komponenty bazénu, které přicházejí do styku se slanou vodou, musejí být zhotoveny buď z plastu, nebo z titanové oceli. Provoz celého systému je pak naprosto bezpečný a používá se i v komerčních zařízeních.

Instalace zařízení je možná i do stávajících bazénů, a to do technologické šachty. Napojovací potrubí musí mít průměr 50 nebo 63  mm. Podmínkou je minimální průtok vody v objemu 6 m3/h. Po počáteční investici (23 až 25 tisíc Kč) vás dezinfekce vody nestojí téměř nic. Jediným nákladem na úpravu vody je bazénová sůl, která na 30 m³ vody vyjde na jednu sezónu na 1 250 Kč bez DPH, pokud na začátku sezóny měníte vodu kompletně. Výhodou je, že sůl kamenná má neomezenou skladovatelnost a bazén je dezinfikován, i když jste dlouhodobě mimo dům.

Dezinfekce ionty mědi a stříbra

Do rodiny bezchlorových, přesněji řečeno nízkochlorových metod úpravy vody pro domácí bazény patří také systém emitace iontů. Pomocí elektronického systému se zde produkují kovové ionty, které dokážou ve vodě zničit přítomné řasy, bakterie a viry. Tento systém ušetří cca 75-85 % potřebných chemikálií k ošetřování bazénové vody. Do bazénu budete přidávat 1  g chloru na m3 každých 15 dní. Při elektrolytickém rozpouštění elektrod obsahujících měď a stříbro se do vody uvolňují ionty těchto kovů. Měď má výborný algicidní účinek – usmrcuje řasy. Stříbro má perfektní baktericidní účinek – usmrcuje bakterie. Metoda uvolňování (emitace) iontů je vhodná spíše v rodinných bazénech. Bohužel, ani jeden z těchto kovů nedokáže usmrtit viry a nemá vůbec žádný oxidační účinek. Proto je dezinfekční funkce této technologie bez použití doplňkové chemie nedostatečná.

Novinka ve filtraci

Zelbrite je název filtračního media, které předčí svým výkonem všechny dosud po­užívané filtrační hmoty, jako jsou DE (Diatomaceous Earth), kombinované filtry po­užívající aktivní uhlí a vysokovrstvé pískové filtry. Nevyžaduje žádné technicky náročné filtry nebo speciální zařízení. Jednoduše nahradíte stejný objem písku ve vašem filtru náplní Zelbrite. Použitím tohoto filtračního média se účinek sanitačních látek ve vodě významně zvýší, čímž na druhé straně dojde ke snížení množství potřebného chloru až o 35 %. Zelbrite efektivně eliminuje zápach v bazénech a podráždění očí a kůže tím, že účinně odstraňuje z vody amonium a jiná organická znečištění, která jsou příčinou vzniku chloraminu, navíc odstraňuje i nejjemnější částice znečištění až do 3 mikronů. Výsledkem je křišťálově čistá voda bez mlhovinového zákalu při rozsvícení podvodních světel.

Tento přípravek vám uspoří náklady na údržbu bazénové vody až o 50 %, nemusíte tak často prát filtr a sníží se vám také náklady na ohřev vody u vyhřívaných bazénů. Zelbrite je šetrný k životnímu prostředí, protože spoří elektrickou energii a redukuje množství znečištěné vody vypouštěné do odpadní sítě. Žádné jiné filtrační medium dostupné na bazénovém trhu nedokáže provést tři stupně filtrace v jednom procesu: mechanickou filtraci, povrchovou absorbci a chemické pohlcení (makrofiltrace + mikrofiltrace + iontová výměna). Jedno 15kg balení vám nahradí cca 20 kg filtračního písku a stojí cca 630 Kč.

Kombinace různých alternativních metod

Jak z výše uvedeného vyplývá, chemii v bazénu se zatím úplně nevyhneme. Existuje však celá škála možností, jak kombinací různých alternativních metod snížit podíl „hrubé“ chemie v bazénu na minimum. Pohoda v bazénu a hlavně zdravější prostředí pro vodní relaxaci za těch pár tisícovek jistě stojí, uvážíme-li, že v celkovém rozpočtu za bazén se jedná o nepatrnou částku. Navíc v některých případech nás zdravější voda bude stát v celkové bilanci méně.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Současnou realitou je teplo a elektřina z moderní bioplynové stanice, inteligentní hybridní systém pro zpracovávání elektřiny ze solárních panelů a větrných turbín, rozsáhlé stavební úpravy. Vizí blízkého budoucna pak vlastní produkce hovězího, vepřového a drůbežího masa, kravského a kozího mléka i mléčných výrobků a dokonce zmrzliny, rostlinná výroba, koně. Dosavadní náklady čtyřicet, předpokládané sto milionů korun.

Cesta k nezávislosti

Nedaleko hospodářských budov stojí energetické srdce farmy, bioplynová stanice s výkonem 250 kW tepla a 265 kW elektrické energie. „Teplo získáváme z trávy a z kukuřice, z cukrovarnických řízků a z hovězí kejdy. Zásobujeme jím dílny, kancelářskou budovu s byty zaměstnanců, elektřinu pak částečně využíváme a zbytek prodáváme do sítě. To znamená, že jsme úplně odříznutí od nákupu zvnějšku,“ vysvětluje zdejší hospodář Pavel Šich.

Výhledově chtějí majitelé zvýšit výkon bioplynky na 320 kW elektrické energie, což by měsíčně přineslo téměř milion korun příjmu a další desetitisíce na úsporách tepla. Inteligentní hybridní systém off-grid Xantrex XW (Schneider Electric) jednoduchým způsobem zpracovává, popřípadě uchovává elektřinu ze solárních panelů, větrných turbín a bioplynové stanice (tzv. ostrovní systém). Získaná energie by časem měla sloužit i k provozu plánované peletizační linky a chladicím boxům v potravinové výrobě.

Klasický hospodářský dvůr

„Naším cílem je vrátit se do uzavřeného energetického kruhu,“ pokračuje Pavel Šich. „Támhle bude stát farmářský obchod s našimi produkty, chceme vyrábět mléko a mléčné výrobky, sýry, ovoce i zeleninu, chovat dobytek a drůbež na maso a možná dojde i na mini pivovar.“ Uprostřed rozestavěného areálu pobekává stádo ovcí, které přes léto spásají trávu i na nedaleké fotovoltaické elektrárně.

Rekonstruované hospodářské budovy zatím obývají osel, ovce, kozy a slepice, brzy se však nastěhuje i stádo krav, koně, přibudou husy a kachny. Hospodářství se pomalu osamostatňuje i v tomto smyslu. A podaří-li se, pak v jednom z objektů najdou ubytování i turisté, účastníci vzdělávacích programů a kurzů či lidé, kteří sem přijedou nakoupit nebo pochutnat si na kvalitních zemědělských produktech a domácích pochoutkách. Velkolepý projekt by měl být dokončen asi za čtyři roky, a tak se tu pracuje sedm dní v týdnu. Přesto si Pavel Šich našel čas na rozhovor.

O majiteli

Pavel Šich (1974)

Vystudovaný akademický malíř, podnikatel ve stavebnictví i obnovitelných zdrojích, předseda Aliance pro energetickou soběstačnost a předseda dozorčí rady společnosti REsolar, farmář. Spolumajitel společností Vavřinec Energy, a. s., Vavřinec UJ, a. s., V.E. Group, s. r. o., a Farma Bláto, s. r. o., zabývajících se využitím energie z obnovitelných zdrojů a mnoha dalšími činnostmi. Věnuje se chovu sladkovodních ryb, převážně vánočních kaprů. V roce 2009 postavil jednu z největších a nejúčinnějších elektráren té doby v České republice o výkonu kolem 3 MW a v roce 2012 jednu z nejmenších bioplynových stanic té doby. Společnost V.E. Group, v níž působí, se věnuje poradenství, projektování, servisu a výstavbě nejmodernějších technologií, využívajících obnovitelné zdroje, spolupracuje s českými univerzitami a firmami a testuje různé možnosti akumulace energie. Veškerá činnost směřuje k energetické soběstačnosti bytových domů a vesnic. V posledním roce a půl propadl zemědělské výrobě a projektu Farma Bláto. V zimě se rád vrací k malování.

Ekologicky, energeticky, potravinově i jinak soběstačná farma – co všechno si lze pod tím představit?

Sluníčko ani vítr faktury neposílají a bioplyn je z našich zdrojů, z vlastní produkce. Pro nás to znamená nic nekupovat jako komoditu. Potravinovou soběstačnost momentálně budujeme. Vyseli jsme nové pastviny, stavíme dojírnu, sýrárnu a rekonstruujeme kravín podle programu welfare. Mléko tedy nebudeme dávat do výkupu, ale vyrobíme z něj své produkty. Odpad z výroby, např. syrovátku, zase zužitkujeme u prasat, zbytky ze zeleninové výroby rovněž zpracují prasata a slepice (už dnes máme svá vejce) a plánujeme i zřízení huso-kachní farmy. Ve finále tedy budeme produkovat drůbeží, hovězí, vepřové, zeleninu, vejce, mléčné produkty, na jaře se chystáme založit nové ovocné aleje.

Kdo je to „my“?

Naše firma, naše farma. Tři společníci a zatím šestnáct zaměstnanců s rodinami.

Už dnes jste svým způsobem energeticky soběstační, ale co ten „lán“ kolektorů? Nepatříte k těm „solárním baronům“?

Naše projekty dosahují výkonu 2,82 plus 2,5, tedy dohromady 5,32 MW. Začali jsme stavět v roce 2008, nebyli jsme úplně první, ale patříme k průkopníkům. V té době v republice stála jediná, půlmegawattová elektrárna. Všichni, včetně bank, se tenkrát báli, takže to byla docela partyzánština.

V posledních letech zde ale vznikla jakási pofiderní energetická a průmyslová mafie, která se snaží všechny investory do fotovoltaiky pošpinit a připravit o čest i peníze. Financují nečisté kampaně proti obnovitelným zdrojům, aby získali prostor pro doživotní podporu na elektrickou energii získanou z atomu a komunálních spaloven. Jde tu o miliardy, o mnohem víc peněz, než jaké se kdy točily ve všech fotovoltaikách v Evropě. Tito lobbisti ovládli českou politiku a v jejich zájmu není energetická nezávislost občanů a podnikatelů.

Oni prostě nechtějí, aby si lidé a firmy vyráběli elektřinu sami. Nečinnost podplaceného státu a jeho zástupců bohužel nahrává energetickým gigantům a oligarchům. Jejich kampaně nenávratně pošpinily téměř třicet tisíc českých domácností a podnikatelů ve fotovoltaice a téměř tři miliony Čechů, kteří jsou přímo či nepřímo finančně závislí na výrobě energie z obnovitelných zdrojů.

Političtí sluhové zmíněných oligarchů pak tvrdí, že se peníze z fotovoltaiky vyvádějí na neprůhledná konta v zahraničí. Kdo tomu ale trošičku rozumí, ten ví, že většina normálních projektů je financovaná bankami a všechny příjmy elektráren jdou na splácení úvěrů, zůstávají v českých pobočkách zahraničních bank. Na solárním boomu tedy vydělaly banky a stát, který vytvořil pobídku, na jejímž základě v té době asi třiadvacet tisíc rodin investovalo do fotovoltaiky. Zadlužily se, zastavily své majetky. A co udělal stát? Zhruba třetina projektů má problémy se splácením úvěrů a je před krachem jen proto, že stát nedodržel, co slíbil. I já ručím majetkem…

Ta soběstačnost a nezávislost znamená, že jste nikdy nežádal o půjčku nebo dotaci?

Do dnešního dne jsem nežádal s firmou ani o korunu. Ovšem na některé provozy, které budou zvlášť zpočátku prodělečné, si zažádám.

Jenže to vám bude možná právě nějaký byrokrat nebo i politik schvalovat?

Uvidíme. Každopádně se snažím tenhle projekt maximálně zviditelňovat. Jako příklad pro odvážné a pracovité lidi, kteří chtějí něco vybudovat, vytvořit nové pracovní příležitosti, pustit se do něčeho podobného. Ale i kdybychom žádnou dotaci nakonec nedostali, stejně to uskutečníme. Možná pomaleji, ale stoprocentně. I dnes stavíme bez jediné koruny podpory. Prakticky jsme vlastně nezisková firma. To, co vyděláme, hned investujeme. Máme měsíční obrat zhruba 1,2 milionu, ale na výsledovce je nula, protože utratíme stejných 1,2 milionu. Na mzdy, za materiál, v rekonstrukcích. Já ani mí společníci si nevyplácíme ani korunu.

Mnozí vás považují za vizionáře, jiní za dobrodruha a tak trochu i za utopistu.

Pro lidi z okolí spíše nepřítel. Přistěhoval jsem se s třiceti tisíci v kapse a ještě k tomu z Prahy. Na vesnici jsem založil rodinu a za posledních patnáct let jsem něco vybudoval. Opravil jsem zničený mlýn, zachránil rybník v zuboženém stavu, postavil několik objektů, vydělal slušné peníze. V Čechách ale vždycky fungovala závist, na venkově dvojnásob. Měli jsme stejné startovací podmínky, ovšem tlacháním v hospodě toho moc nedokážete. A když někoho zaměstnáte, začne praktikovat známé „kdo neokrádá stát…“. Já sice nejsem stát, ale zase jsem vykořisťovatel. Mnozí lidé prostě nehledají práci, ale zaměstnání.

Nemáte někdy chuť zabalit to?

Všechno je tady v našich dětech, v rodině, v těch sto hektarech půdy, v našem mlýně, v rybím hospodářství, ve farmě a v jejím budoucnu. Vždycky si říkám, když to nevzdali Werich, Čapek a spousta mých dalších vzorů, já to taky nevzdám.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Pokud vím, pracujete i na dalších projektech, zabýváte se domácími větrnými turbínami, plánujete peletovací linku…

Ty „vrtulky“ slouží lidem, třeba při povodních, když jim vypadla elektřina. Používáme je na pastvinách, kam nelze dotáhnout kabely nebo dotlačit centrálu. Vrtule s panely dobíjí baterie a ty mohou pohánět napáječky pro dobytek, elektrické ohradníky, osvětlení. Nejmenší z nich má výkon 600 W, největší 1,5 kW. Momentálně se zaměřuji na dokončení stavebních objektů. Peletovací linka je pak jen dalším krokem k nezávislosti.

Jak se liší současná realita od té prvotní vize, s níž jste do projektu vstupovali?

Ta vize nebyla ani zdaleka tak pestrá jako současnost. Původně jsem se chtěl soustředit na bioplynovou stanici kvůli teplu ve skleníkách a chtěl jsem mít dostatek času na malování. Za rok a půl mě to tak pohltilo, že začínám být posedlý každou prací, která je spojená s farmou. Vymýšlím a projektuju tvary budov, přístřešků a ohrad, chci vytvořit speciální tvořítka a krabičky na máslo a sýry, baví mě to. Našel jsem zde nový smysl života, den má však bohužel jen čtyřiadvacet hodin.

text: Petr Saulich, foto: Botticelli a Pavel Šich