Blog

Stavíme luxusní zimní zahradu

Na počátku devadesátých let minulého století u našich západních sousedů vypukl boom zimních zahrad. Jejich šíření už ale nebylo jen „rozmarem“ bohatých, dalším prostorem zvyšujícím lesk a luxus rezidenčních sídel. Tentokrát šlo o naděje ekologicky orientovaných architektů, kteří v zimních zahradách viděli kromě jiného možnost získávání tepla ze sluneční energie bez zavádění dodatečných technologii.

Bydlení ve skleníku

Reakcí na nové trendy v chápání moderního bydlení byl zajímavý projekt zimní zahrady vystavený roku 1981 na Zemské zahradnické výstavě v Baden-Badenu. Projekt, který měl na tehdejší odbornou veřejnost velký dopad, přinesl myšlenku „bydlení ve skleníku“ a zároveň odstartoval novou rovinu v oblasti ekodesignu. Zimní zahrada se tak stala v rukou experimentálně naladěných architektů jakýmsi „postmoderním dobrodružstvím s ohraničeným rizikem“. A ačkoli zní tato formulace na první pohled možná příliš složitě, pravdou je, že vývoj nových technologií a materiálů v kombinaci s výrazným posunem v náhledu na soužití s přírodou a prosazování ekologických myšlenek napomohl vzniku osobité architektury, která si označení postmodernistická určitě zaslouží. A ani slovo „dobrodružství“ není v této definici náhodné.

Představte si možnost skutečně fyzicky prožít emoce, které přinášejí bouře, hromy a blesky, přívaly deště či sněhu v maximálním sepětí s okolní přírodou – a být přitom díky zimní zahradě před skutečnými dopady přírodních živlů účinně chráněni. A ať už si to uvědomujeme či ne, právě „ohraničení rizika“ je jedním z nejsilnějších lákadel a důvodů motivujících k pořízení dalšího obytného prostoru ve formě zimní zahrady. Například možnost koupat se v bazénu či číst si knížku v houpacím křesle, když venku zuří bouře, je prostě neodolatelná.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Zimní zahrada včera a dnes

Pokud jde o historii zimních zahrad, je nepoměrně starší než ony zmíněné postmodernistické trendy, které výrazně ovlivnily vzhled a funkci současných zimních zahrad. V řadě zemí – například Belgii či Británii, jde o pojem, který má dlouholetou tradici. Je součástí tradiční architektury rodinných domů, veřejných i historických budov. Klimatické podmínky těchto zemí rozšíření tohoto architektonického prvku vysloveně přály. Shrneme-li tedy poznatky vycházející z dlouholetých tradic v těchto zemích a současné trendy, můžeme říci, že zimní zahrady nejsou prosklenými altány či příručními skleníky, ale plnoprávnými prostory, které mohou být součástí obývacích místností, pracoven, nebo být zcela samostatným prostředím, využívaným k mnoha dalším nejrůznějším činnostem.

Zimní zahrady spadají do široké rodiny prosklených staveb, které slouží nejrůznějším účelům – zádveřími počínaje přes zasklení bazénů, nejrůznější skleníky, zasklené pergoly, prosklené lodžie, střešní zimní zahrady, prosklené střechy, prosklené světlíky až po prosklená schodiště. Zimní zahrada stojí na pomyslném vrcholku těchto staveb a mnohé z jejich vlastností sdružuje. Právě proto nemá jednoznačně stanovený účel. Naopak se staví z nejrůznějších důvodů a její využití sahá od pokoje pro kytky až po komfortní jídelnu či obývací pokoj.

Vhodná technologie stavby

I když jsme naznačili široké možnosti zimních zahrad – skleník, jímač energie či obývák, je zřejmé, že není prakticky možné tyto vlastnosti skloubit bezezbytku dohromady. Vlastně bychom to ani neměli od projektu očekávat. Platí, že komplexní systém zimní zahrady může i při nejlepší projekci a stavebním provedení fungovat uspokojivě jen tehdy, pokud majitel jasně předem definuje, co speciálně má jeho zimní zahrada splňovat. Podle využití a polohy může být teprve pak vybrána vhodná technologie stavby i specifickým požadavkům přizpůsobená konstrukce. Pohlédnuto z druhé strany je nutné si uvědomit, že funkční možnosti zimní zahrady úzce souvisí s dispozicemi domu, orientací na světovou stranu a typem okolí.

Zeptali jsme se Svatopluka Seiberta, jednatele firmy Stabos:

Co doporučujete udělat před stavbou zimní zahrady?

Především oslovit odborné firmy, které se specializují na stavbu zimních zahrad, mají mnohaleté zkušenosti s jejich realizací a nabízejít systémové a certifikované konstrukční řešení včetně kvalitního zasklení.
V současné době je nejvhodnější provádět výběr dodavatelské firmy na internetových stránkách. Zde lze najít bližší informace, technické podklady a reference. U nových staveb musí být zimní zahrada architektonicky zapracována do koncepce domu. Nutné je konzultovat navržené řešení s dodavatelem a respektovat jeho konstrukční možnosti. Při rekonstrukci domu je vhodné zaslat dostupné podklady nebo požádat o nezávaznou a bezplatnou návštěvu zástupce firmy, který provede zaměření v místě stavby a navrhne nejvhodnější konstrukční řešení a doporučí způsob vytápění a větrání. V obou případech doporučuji jako první krok vypracování kompletní cenové nabídky na dodávku a montáž včetně základního technického řešení. Zavedené firmy mohou provést vizualizaci zimní zahrady k domu. Dojde-li k dohodě investora s dodavatelem, následuje vypracování výkresové dokumentace, konstrukčních detailů, návaznosti na stavební část a podkladů pro stavební připravenost. Podle mých zkušeností je prospěšné zajistit v konečné fázi před podpisem smlouvy o dílo osobní jednání investora, architekta, projektanta, dodavatele stavební části a dodavatele zimní zahrady. Posledním krokem je podpis smlouvy o dílo, v níž musí být jasně stanovena pevná cena za kompletní dílo, termín dodání a platební a záruční podmínky.

Pořízení zimní zahrady je drahou záležitostí

V Čechách slovo „zimní“, stejně jako slovo „zahrada“ v názvu svádějí k situování těchto konstrukcí směrem na jih. To ale neodpovídá principu zimních zahrad, protože při orientaci celého prostoru na tuto světovou stranu je vnitřek zejména v letním období zatěžován slunečním zářením tak extrémně, že při nedostatečném technickém zajištění se tento prostor stává neobyvatelným. V případě, že nemáme možnost volby polohy a tvaru zimní zahrady, protože její umístění je dané například jedinou možností orientace na jih, pak ještě existuje řada technických řešení: tónováním skel, větracími otvory, zastiňovacími vnějšími prvky a doplňky až po extrémní řešení vnitřní klimatizací. Je však důležité pamatovat, že pořízení zimní zahrady je drahou záležitostí a každá další konstrukční komplikace cenu jen zvyšuje.

Nejvhodnější umístění zimní zahrady vzhledem k jejímu využití je přímé propojení na obývací pokoj nebo jídelnu. Co se týká světových stran, je nejvhodnější orientace východní, jihovýchodní nebo západní. Správně zvolená poloha pak může přispět k vylepšení mikroklimatu celého domu.

Jak na „zahradní“ pohodu

Rozhodujícím faktorem pro zabezpečení příjemného prostředí uvnitř zimní zahrady je kvalita použitého konstrukčního systému a vysoká kvalita zasklení. To vše musí být doprovázeno vhodným způsobem vytápění v zimním období a větráním v létě.

Vytápění je nejlépe řešit rozmístěním topných těles kolem prosklených stěn tak, aby byla zabezpečena dokonalá cirkulace teplého vzduchu od prosklení směrem ke zděné části domu. Vzhledem k tomu, že jde o velmi odbornou záležitost, je více než nutná konzultace s odbornou topenářskou firmou.

Střešní okno s termostatem

Větrání by mělo zabezpečit dostatečnou cirkulaci vzduchu okenními křídly a dveřmi. Tuto přirozenou cirkulaci vzduchu je vhodné podpořit osazením ventilačních mřížek do spodní části svislých stěn a střešního elektrického ventilátoru ovládaného termostatem nebo střešního okna s termostatem a dešťovým čidlem. Všechny otvory je nutno opatřit síťkami proti hmyzu, který dokáže pobyt v zimní zahradě značně znepříjemnit nebo způsobit znečištění a zahnívání vody v bazénu.

Při použití správného systému pro konstrukci zimní zahrady, kvalitního zasklení a vhodné orientace ke světovým stranám není stínění bezpodmínečně nutné. V ostatních případech je
instalace zastínění vhodná z důvodu omezení prostupu slunečního záření do interiéru a zachování intimity při pohledu zvenčí.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Úložné systémy pro kutily

Vyjdeme-li z toho, že středobodem dílny je pracovní stůl, tak nářadí, nástroje i spojovací materiál by měly být v dosahu. Přirozeně, že některé práce se nám na stůl nevejdou, ale k tomuto účelu slouží variabilní stojany, kterými kapacitu plochy stolu mnohonásobně zvětšíme. Ale nejde jenom o stojany – v dílně kromě nářadí potřebujeme mnoho dalších pomůcek, a ty musíme také někam uložit. A to nejlépe tak, abychom o ně nezakopávali.

Více článků rubriky BYDLENÍ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Regály a poličky

Základní jednotkou úložného vybavení nejenom dílny, ale například sklepa, komory, technické místnosti, spíže atd. jsou police. Dříve nám nezbývalo než vzít prkna, hranoly, metr a pilku a regál si vyrobit. To už dneska není nutné, protože výrobci nám nabízejí dostatečně obsáhlou nabídku policových systémů od kanceláře po dílnu. Ideální jsou variabilní systémy, které si přizpůsobíte podle prostoru i podle velikosti ukládaných předmětů.

Za zmínku stojí například dřevěný policový systém Gorm, který lze libovolně sestavovat a který můžete použít prakticky v celém domě, v garáži, ve sklepě i v dílně. Jednoduchá dřevěná konstrukce nemá pevná „záda“, a proto ji můžete využít i oboustranně. Konstrukce je zpevněna drátěnými prvky, které zajišťují pevnost a stabilitu.

Můjm dům doporučuje

Při některých dílenských činnostech, například při řezání či broušení, vzniká velké množství prachu, který nemusí svědčit uloženým elektrickým nástrojům. Prach se do nich totiž dostane větracími mřížkami a kromě nebezpečí požáru tak hrozí podstatné zkrácení životnost těchto nástrojů. Proto využívejte uzavíratelné krabice, aby jemný prach k nástrojům nemohl.

Ať již máte místnost jakkoli vysokou, uplatníte v ní i kovový policový systém Stolmen. Je totiž výškově nastavitelný, a tak ho lze snadno připevnit ke stropu a ke stěně.

Do menších dílen by se vám mohla hodit police Lerberg. Ta umožní efektivně využít i ten nejmenší prostor, navíc je lehká a dá se přenést, kam potřebujete.

Dobrá rada

Vydatnými pomocníky v domácím skladovém hospodářství jsou krabice s víky vyrobené ze dřeva, kovu či plastu. Krabice jsou k mání v různých velikostech a můžete je umístit buď do regálů, nebo volně skládat na sebe. Ve spodních patrech by pochopitelně neměly být předměty, které potřebujete často.

Kam s nářadím?

Dílnu si bez nářadí asi nedokážeme představit, a že ho není málo! K tomu lze využít již zmíněné zásuvky přímo v pracovním stole. Pokud váš stůl takové možnosti nenabízí, dají se koupit pojízdné kontejnery se šuplíky, se kterými jednoduše pod stůl zajedete, nebo dílenské skříně, které jsou pro nářadí ideální.

Praktickým řešením, které oceníte i v malých místnostech, jsou závěsné panely. Jedná se o dírkované desky opatřené háčky, které mají jednu ohromnou výhodu: háčky můžete v dírkách variabilně přemisťovat podle typu a velikosti nářadí. Desky se obvykle umisťují nad pracovním stolem, takže nářadí je vždy pohotově při ruce.

Spojovací materiál

Drobnější předměty, které jsou v dílně neustále ve větším množství potřeba, jako jsou šrouby, matice, nýty, hřebíky, hmoždinky, podložky, musí být roztříděné podle druhů a podle velikostí. K tomuto účelu jsou nejvhodnější panely sestavené z dóz, které nabízejí přehledné a účelné uchování „dílenské drobotiny“. Také se dají snadno opatřit štítky s popisem druhu, průměru, délky, případně stoupání závitu, takže při práci okamžitě víte, kam pro potřebný šroubek či vrut sáhnout.

text: Adam Krejčík

Jak se žije s tepelným čerpadlem

Když jsem stál před rodinným domem pana Františka a čekal, až pan domácí otevře, byl jsem docela promrzlý. Naštěstí bylo moje drkotání zubů záhy přehlušeno vysvobozujícím cvaknutím dveřního zámku. Není divu, že ze všeho nejdřív mě zajímalo, jaká teplota panuje v domě. Ne snad, že bych tepelným čerpadlům nevěřil, ale není nad osobní zkušenost.

V tomto případě bylo zřejmé, že v domě pana Františka je opravdu příjemné teplo. Vzpomněl jsem si přitom na úsměvnou příhodu, která se traduje o tom, jak dům s instalovaným tepelným čerpadlem přebírala nejmenovaná státní instituce. Úředník, který byl tenkrát hluboce přesvědčen o tom, že tepelná čerpadla jsou podvod, pronesl památnou větu: „Teď, když už jsme podepsali převzetí domu, nám můžete říct pravdu. Kam jste schovali ten kotel?“

Charakteristika domu

Rodinný dům, který jsme navštívili, je dvoupodlažní a celkové výměra obytné plochy činí 240 m². Vzhledem k tomu, že ho pan František obývá pouze s manželkou (děti už jsou z domu), stačí jim nádrž na TUV o objemu 160 litrů. Navíc jim vyhovuje, že se o provoz tepelného čerpadla vůbec nemusejí starat, protože vše je nastaveno automaticky.

Místo nafty vzduch

Pan František v domě původně topil naftou, ale to bylo v době, kdy nafta stála dvě koruny. Naftový kotel spotřeboval kolem 3 000 litrů paliva za rok, takže nebyl problém žít v teple za pár korun. Jenomže pak ceny paliv i energií začaly stoupat. A to byl důvod, proč si pro svůj dům vybral tepelné čerpadlo vzduch/voda.

Náklady na vytápění má dnes oproti minulosti zhruba čtvrtinové. Podle pana Františka je ale stanovení nákladů na vytápění často zavádějící. Pokud někdo například tvrdí, že protopí 5 000 Kč, tak velmi záleží za jakých podmínek. Vezměte si například člověka, který doma udržuje teplotu 18 °C, chodí ve svetru a nevětrá. Když je v domě pana Františka teplota 23 °C, manželka mu už říká, že se tu začíná točit zima. Přitom mají často otevřené okno, protože mají rádi čerstvý vzduch, takže spotřeba v prvním a druhém případě je těžko srovnatelná.

Tepelné čerpadlo LG

Tepelné čerpadlo vzduch/voda (AWHP = Air to Water Heat Pump) využívá teplo obsažené v ovzduší k ohřevu vody. Skládá se z venkovní a vnitřní jednotky (hydroboxu) s ovládáním. Ve vnitřní jednotce je deskový výměník, jehož prostřednictvím je předáváno teplo získané tepelným čerpadlem ze vzduchu topné vodě. Ohřátá voda slouží k vytápění budovy, v ideálním případě pomocí podlahového topení. Použít lze ale také moderní radiátory, fan coily apod. Tepelné čerpadlo je nejvhodnější instalovat do nového objektu a přizpůsobit mu návrh celého topného systému a systému ohřevu TUV. Je ale možno ho instalovat i jako další zdroj tepla stávajícího topného systému objektu, případně jím úplně nahradit stávající kotel.
Základní sestavu lze rozšiřovat. Je možno přidat akumulační nádobu nebo zásobník teplé užitkové vody, případně i se slunečním kolektorem. K ohřívání TUV pak může být využito buď tepelné čerpadlo, nebo solární ohřev. Vše je řízeno elektronikou tepelného čerpadla.
Therma V funguje v rozmezí venkovních teplot od -20 do 30 ˚C. Teplota topné vody přitom může dosahovat až 55 ˚C. Pro případ extrémně nízkých venkovních teplot není třeba pořizovat další, tzv. bivalentní zdroj tepla. Vnitřní jednotka je standardně vybavena dostatečně výkonným elektrickým dohřevem.
Tepelné čerpadlo Therma V funguje i v obráceném režimu. V případě potřeby jím tedy lze vodu v letním období naopak chladit.
Therma V se vyrábí ve čtyřech výkonech od 9 do 16 kW, čímž je předurčena hlavně pro vytápění rodinných domů a větších bytů.
Na tepelné čerpadlo lze sjednat sazbu na odběr elektřiny v celém objektu ve výhodných tarifech D 55d a D 56d. V kombinaci s vysokou účinností tepelného čerpadla je v současné době tento zdroj vytápění jeden z nejlevnějších.

Topí i chladí

Původně bylo teplo distribuováno pomocí klasických radiátorů, posléze je nahradily fan coily – konvektory, které obsahují výměník tepla na horkou vodu. Jsou opatřeny ventilátory, takže pracují na systému vynucené konvekce. Díky tomu mohou pracovat v nízkoteplotním režimu (40 °C), protože ventilátor se postará o to, aby bylo tepla v každé místnosti dostatek. Pomocí fan coilů je možno navíc v létě chladit. Kdyby si pan František dnes stavěl nový dům, zůstal by u tepelného čerpadla, ale nainstaloval by podlahové topení a na chlazení v létě by použil stropní chladicí panely.

Připouští ale, že někomu podlahové topení nevyhovuje, a v tom případě doporučuje již zmiňované fan coily, protože topí i chladí. Kritici fan coilů namítají, že jejich ventilátory jsou hlučné a že víří prach. Podle pana Františka však prach zachytí filtry a hlučnost dnešních fan coilů se při nejnižších otáčkách pohybuje okolo 28 dbA, což nemůže nikomu vadit ani v ložnici. Navíc zařízení pracuje tak, že se samo zapne jen na krátkou chvíli při poklesu teploty v místnosti.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Život s čerpadly

Pan František má s tepelnými čerpadly letité zkušenosti. První čerpadlo mu firma nainstalovala už v roce 1993 a vydrželo mu až do roku 2007, potom se rozhodl pro novější typ, konkrétně čerpadlo LG Therma V16 systému vzduch/voda. Výhodou tohoto typu čerpadla je, že má pokročilou automatiku, na kterou můžete napojit například bojler nebo solární kolektor. Pan František tvrdí, že za celou dobu, co tepelné čerpadlo má, nikdy nepotřeboval žádný jiný zdroj tepla. V raných dobách, kdy s čerpadlem začínal, elektrické přímotopy měl, ale protože je nikdy nepoužil, tak se jich zbavil.

Mozek čerpadla

Hlavní řídicí jednotka, která tvoří mozek čerpadla, kontroluje teplotu pro topný okruh a nastavuje se podle požadované teploty. Automatika sleduje teplotu v bojleru, vodu předehřívá pomocí tepelného čerpadla, popřípadě v souladu s nastavenou teplotou vodu v bojleru dohřeje spirálou. Jednou za čas (podle naprogramování) se voda v bojleru takzvaně přehřeje, tj. ohřeje se na vyšší teplotu, aby byly zničeny případné zárodky legionely či jiných chorob.

Navíc, pokud by byla nějaká extrémní zima a čerpadlo takzvaně nestíhalo, tak má toto tepelné čerpadlo vlastní spirálu a funguje jako přímotop.

Doladění podle požadavku majitele

V letním období, kdy by bylo naopak potřeba chladit, jednotka spouští chlazení – vždy podle nastavených parametrů.

Řídicí jednotku vám naprogramuje firma, která vám tepelné čerpadlo instaluje. Po určité době provozu se obvykle systém doladí podle požadavku uživatele.

Topný faktor

Základním parametrem ukazujícím „účinnost“ tepelného čerpadla je takzvaný topný faktor (COP). Je to poměr mezi vyrobeným teplem a spotřebovanou elektrickou energií. Čím vyšší topný faktor, tím je provoz zařízení levnější. Toto číslo se však může velmi lišit v závislosti na venkovních podmínkách a na požadované teplotě topné vody. U jednoho a toho samého čerpadla tak můžete naměřit topný faktor dosahující hodnot 5 a více (pokud bude venku teplo a výstupní teplota vody bude nastavena na nízkou), a vzápětí na to může nabývat topný faktor hodnot jen mezi 1,6 až 2 (při venkovní teplotě hluboko pod bodem mrazu a nastavení výstupné teploty vody na vysoké hodnoty).

Proto při porovnávání jednotlivých tepelných čerpadel z hlediska efektivnosti jejich provozu věnujte pozornost podmínkám, při kterých byl topný faktor naměřen. Obecně platí, že čím vyšší je teplota okolního prostředí a čím nižší je výstupní teplota vody používané k ohřevu TUV a k topení, tím vyšší topný faktor získáme.

Bazén pod střechou

Součástí domu pana Františka je bazén. Ten je ohříván samostatným tepelným čerpadlem, obdobným jako je v domě, až na to, že místo fan coilu je připojena vzduchotechnická jednotka pro větrání bazénu a výměník pro ohřev bazénové vody. Majitel se netají tím, že bazén o rozměrech 6 x 4 m, hloubce 1,5 m a obsahu cca 30 m³ vody spotřebuje víc energie než celý dům. Voda je celoročně ohřívána tepelným čerpadlem většinou na teplotu 30 °C, protože bazén je hojně využíván malými vnuky pana Františka. Pokud je venkovní teplota 10 °C, tak se teploty 30 °C docílit nepodaří, ale na 24 °C se voda v bazénu bez problémů ohřeje pokaždé.

Raději víc než méně

Dům i bazén pan František používá totožná čerpadla LG Therma V16 systému vzduch/voda o výkonu 16 kW. Záměrně zvolil vyšší výkon, než bylo ve skutečnosti potřeba. Prý by stačil poloviční, tedy 8 kW, ale vzhledem k velkému výměníku by se voda ohřívala poměrně dlouho.

Pan František totiž nemá rád věci „na doraz“, a proto systém předimenzoval. To se však nijak neprojeví na ceně provozu, protože jde o invertor, který si vezme jen tolik energie, kolik spotřebuje. Takže pokud běží hodinu, nebo pět hodin, spotřeba bude pořád stejná. Podle majitele jsou nejefektivnější 12 kW čerpadla. Je to způsobeno optimální velikostí kompresoru a optimálností jeho otáček.

Revize a údržba

Jednou za rok je potřeba zkontrolovat stav chladiva v čerpadle a vyčistit výměník venkovní jednotky. To by však měl uživatel v souladu s vyhláškou a normami nechat na odborné firmě.

Pořizovací náklady

Tepelné čerpadlo LG systému vzduch/voda o výkonu 16 kW stojí 188 000 Kč bez DPH. Daň pro tepelné čerpadlo určené pro rodinný dům dnes činí 9 procent. Cena rozvodů v měděné trubce stála pana Františka asi 10 000 Kč s tím, že využil rozvody teplé vody pro původní radiátory. Rozvody jsou zcela identické jako např. pro kotel, až na to, že místo kotle je tepelné čerpadlo. Součástí systému vzduch/voda je samozřejmě venkovní jednotka, kterou umístil majitel na zahradě za dřevěnou laťovou ohrádkou. To má výhodu, že venkovní jednotka neruší vzhled zahrady ani fasády domu.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Vany ze smaltované oceli

Vany ze smaltované oceli nahradily v minulém století původní litinové typy, jejichž nevýhodou byla zejména vysoká hmotnost. O rozvoj a širší uplatnění ocelových van se postarala do značné míry německá firma Kaldewei, která v roce 1956 vyrobila jako první vanu z jednoho kusu oceli.

Historie značky je však delší a sahá až do roku 1918, kdy ve vestfálském Ahlenu začali pod touto značkou vyrábět kovové nádobí. První ocelové vany tu vyrobili ve třicátých letech. Byly to ale vany svařené z několika kusů. V okamžiku, kdy světu představili první bezešvý model, ztratily litinové typy definitivně prvenství a vany zhotovené z jednoho kusu se začaly vyrábět i v dalších zemích.

Plech a smalt

Základem kvalitní ocelové vany je plech o tloušťce 2,9 mm. Plechové pláty se pod vysokým tlakem lisují do forem, kde získají základní tvar. Po zformování v hydraulickém lisu se budoucí vany na automatických linkách přesouvají k dalšímu opracování, při kterém se podle typu modelu zhotovují potřebné otvory a nakonec se opatří smaltem. Stejně jako výrobci sanitární keramiky tají přesné složení základní hmoty, střeží si výrobci van recept na svůj smalt, neboť ten je společně s dostatečně silným plechem základem kvalitního výrobku. Smalt je křemičitá tavenina příbuzná sklu a porcelánu.

Taví se při vysokých teplotách (přes 800 o C) a po nanesení na kovový povrch sline a vytvoří vysoce lesklý povrch. Smalt je velice odolný. Přestože je křehký, má podle Mohsovy stupnice tvrdosti, která vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýpat do druhého, tvrdost označenou stupněm 7 (pro srovnání: kapesní nůž má tvrdost přibližně 5, diamant 10), takže jej nelze poničit například hřebíkem (nevytvoří se vryp, pouze tmavá čára, která se otřením vyčistí). Povrch smaltu vyhovuje i vysokým nárokům na hygienu. Hladké plochy bez pórů se snadno čistí a hůře na nich ulpívají nečistoty i škodlivé mikroorganismy. Na údržbu stačí měkká houba nebo hadřík a běžný neagresivní čisticí prostředek.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Na milimetr

Kromě kvalitních materiálů je při výrobě třeba zajistit přesnou technologii nanášení smaltu. Jeho vrstva by měla být co nejtenčí, aby si zachoval co největší pružnost (jakou mají například skleněná vlákna) a dokázal odolávat i malým deformacím. Přesné a rovnoměrné nanesení smaltu dnes v továrních halách řídí automatické roboty. K propojení smaltu a ocelové plochy dochází ve vypalovacích pecích.

Kvalitu van garantuje tloušťka smaltovaného plechu 3,5 mm, díky které mohou dát renomovaní výrobci (Kaldewei, Laufen, Bette) na vany třicetiletou záruku. Výroba smaltovaných van je v porovnání s výrobou akrylátových či jiných typů mnohem nákladnější a náročnější (kromě velkokapacitních pecí jsou zapotřebí například lisovací formy, z nichž jedna vydrží přibližně 100 000 použití a stojí okolo 400 000 eur). Proto se v minulosti vyrábělo jen několika modelů základního obdélníkového tvaru.

Když ale na trh vstoupila konkurence s vanami zhotovenými ze snadněji tvarovatelných materiálů a začala nabízet desítky rozmanitých i zcela atypicky formovaných kusů, museli se výrobci ocelových van rychle přizpůsobit novým požadavkům. I přes náročnou technologii však dnes například značka Kaldewei nabízí 74 tvarově odlišných modelů v celkem 350 velikostech. S konkurencí drží krok i v dalších nadstandardních požadavcích. U smaltovaných van a vaniček je možné za příplatek objednat protiskluzovou nebo antibakteriální vrstvu, vedle standardního bílého provedení nabízejí i jiné barvy, zejména módní černou.

text: Libuše Lhotská, foto: archiv

Stavíme sklepní prostory

Obecně lze říci, že stavení bez sklepa bylo před třiceti čtyřiceti lety považováno za nedodělek. V plánovaných a většinou svépomocně budovaných podzemních katakombách se totiž odehrával život stejně jako v ostatních podlažích. Především zde sídlilo srdce domu – kotelna se skladem paliva. A pak taky nezbytná kutilská dílna, zásobárna zahradních a hospodářských výdobytků, fundus sezónního šatstva a obuvi, muzeum sportovních potřeb a sklad zbytečností. Taky se zde pralo, sušilo i mandlovalo, v teple tu bydlel plechový miláček. Doba se ale změnila.

Na jinak stejné úrovni

Moderní novostavby, nebo alespoň drtivá většina z nich, se sklepními prostory nepočítají. V katalozích „typovek“ pak u nich stojí douška „nepodsklepená stavba na základových pasech a základové desce“. Změnily se provozní technologie i celkový způsob života a pojetí moderního bydlení, počítá se s jiným konstrukčním, materiálovým i dispozičním řešením rodinných domů, maximálně se využívá plocha stavební parcely a pak – člověk přece není veverka, aby stále běhal po schodech nahoru a dolů. Individuální projekty se dnes realizují v jednom, maximálně ve dvou nadzemních podlažích – s multifunkčními interiéry a maximální snahou o propojení s exteriérem.

Kbelíky se štětkou

Poměrně osvědčeným způsobem boje s vlhkostí je použití zednického kladiva, lžíce a štětce. Vlhkou omítku je třeba nejprve okopat až na cihlu nebo betonový podklad v úrovni základové spáry. Následuje vysušení a nahození stěny sanační omítkou přesně podle návodu výrobce. A pak je samozřejmě nutné zajistit ve sklepních prostorách dostatečný přísun proudícího vzduchu. Opět připomínáme tzv. anglické dvorky, což jsou v podstatě sklolaminátové, polypropylénové či prefabrikátové šachty s integrovaným sklepním oknem. Řešením může být, zvlášť ve starších domech, větrání pomocí nevyužívaného komína.

Se zázemím (bohužel) k práci ale (naštěstí) i k relaxaci a odpočinku. Staví se rychle, ekonomicky, ergonomicky i ekologicky. Domy v převážné míře zásobuje a „pohání“ plyn, elektřina nebo dnes už samozřejmé alternativní zdroje bez nutnosti skladování a složité, pracné i špinavé manipulace s palivem. Regály se zavařeninami a bedny uskladněných brambor vytlačila realita celoročního nákupu čerstvého ovoce i zeleniny, automatické pračky, sušičky a myčky nádobí spokojeně vrní v technických místnostech za příčkou tloušťky žiletky nebo rovnou v kuchyni či koupelně. Mnohé moderní materiály dokonce není nutné ani mandlovat či žehlit.

Nezbytnou součástí domů se tak namísto sušáren a prádelen stávají spíše zimní zahrady, bazény a soukromá fitness. Se saunou, vířivkou, tělocvičnou, whirpool. Šatníky se ze zatuchlých sklepů stěhují do odvětraných vestavených skříní pod schodišti a v podstřeší. Auta parkují v integrovaných, přilehlých nebo samostatně stojících garážích, v nichž bezhlučně blikají kontrolky dálkově řízených čerpadel, kotlů, nádrží a centrálních vysavačů. No řekněte – k čemu tedy zbytečně kutat?

Můj dům, můj sklep

Vidíte, přesto se i dnes najde spousta stavebníků, kteří si život bez sklepa nedovedou představit. Možná jim však nic jiného nezbývá. Důvodem může být třeba miniaturní pozemek. Už proto by nezbytná velikost pozemku (stavební parcely) vždy měla vycházet z vlastního záměru a první studie budoucího rodinného domu. Určujícím parametrem ovšem není jen plošná výměra, ale také tvar parcely, sklon a svažitost terénu, struktura podloží… Příklad – dům atriového typu nebo přízemní bungalov vyžaduje rozhodně větší a spíše čtvercový pozemek oproti patrovému domku s obytným podkrovím.

Mnohem skromnější plochu si žádá třípodlažní (včetně obytného podkroví) domek uprostřed stávající venkovské zástavby. Při umisťování stavby je ovšem nutné vždy dodržet tzv. odstupované vzdálenosti, kde platí stanovené limity: minimálně 3 m od sousední parcely, 7 m od sousedního domu atd. Za naprosto ideální pak lze považovat situaci, kdy si vyberete, nebo ještě lépe sami navrhnete dům, a teprve posléze kolem něj rozmístíte venkovní terasu, bazén, zahradu se skleníkem či zahradním posezením, pergolou a altánem. S touto představou pak pátráte po odpovídajícím pozemku ve vysněné lokalitě a prostředí. Jenže ono se to lehce řekne, ale mnohem hůře a nesrovnatelně dráž realizuje.

Přetlak poptávky po individuální výstavbě a hlavně vysoké ceny stavebních pozemků totiž na jedné straně „nutí“ prodejce mrskat domky jako Baťa cvičky, na straně druhé pak kupce zahání do tenat značných ústupků a kompromisů. Není proto ničím neobvyklým, když kolem hradu na mini (dokonce pidi) parcele sotva projede travní sekačka.

Když už, tak už

Volba, zda dům podsklepit, či nikoliv, je samozřejmě ryze individuální záležitostí. Stojí za zmínku, že tento krok stavbu výrazně prodlužuje i prodražuje (zhruba o 10 až 20 %, finančně asi o 10 000 Kč/m² podle konstrukce). Pracně a draze získané prostory by tedy měly najít praktické využití. Lhostejno zda k relaxaci, ke sportu, k aktivnímu odpočinku nebo k podnikání.

Opomenout nemůžeme ani rozmar v podobě domácího vinného sklípku k občasným sedánkům, což je také druh zábavy, který dnes v novostavbách docela frčí. V suterénu si raději pořiďte saunu se sprchou a odpočívárnou, dislokujte sem posilovnu a zejména mužskou částí populace vysněnou trucovnu, kde se vám nikdo nebude přehrabovat v rozlepených modelech lodí nebo v soukromých sbírkách pivních plechovek. Takováto místnost pak zaslouží účinné světlo i teplo. Třeba z krbu, který má přinejmenším dvojí efekt, vytápí a částečně i vysušuje podzemí a zároveň může sloužit jako doplňkový zdroj tepla pro nadstropní obytnou část domu.

Při praktické realizaci dozajista narazíte na řadu konstrukčních a technických problémů a oříšků, které je rovněž třeba důkladně a do detailu zvážit a rozlousknout. Patří k nim značně omezený přístup přirozeného denního světla, způsob pravidelné výměny vzduchu – odvětrání, rozměry, sklon a tvar schodiště, důkladná hydroizolace a odpovídající zateplení a mnoho dalších problémů.

Pronikání vody do konstrukcí

■ voda srážková: dostává se k rubu stěn, zatěžuje je a vniká do nich, působí i průsakem a odstřikem v přímém okolí budovy
■ vlhkost zemní: nashromážděná v zemině obklopující základy, v podzákladí a pod nejnižšími podlahami – do zdiva vniká kapilárními účinky hydroskopického materiálu
■ voda provozní: způsobuje poruchy zdravotních instalací stavby, vzniká vlastním provozem (kuchyně, koupelny, WC, bazén)
■ voda kondenzační: projevuje se na povrchu stěn ve všech úrovních a závisí na tepelnětechnických vlastnostech zdiva a na teplotě a vlhkosti vnitřního mikroklimatu

Kritéria suterénních konstrukcí

Do popředí vystupuje požadavek potřebné nosnosti. Zdi v suterénech totiž přenášejí zatížení z horních částí budovy do základových konstrukcí a ty pak do zeminy pod stavbou. Podzemní konstrukce musí být odolné také vůči bočnímu tlaku zeminy, vlhkosti, vodě, vibracím i zdánlivě zanedbatelným otřesům z okolí. Vhodnou technologii stanoví projektant a potvrdí statické výpočty.

Existují však některá obecně platná pravidla:

■ tepelněizolační schopnosti: u betonu téměř zanedbatelné, u pórobetonu a cihelných produktů dobré, zároveň není třeba zhotovovat bednění (šalunk) jako u litého betonu
■ podzemí má podlahu, stěny i strop, vyžadující kromě nezbytné vodorovné a svislé hydroizolace i tepelnou izolaci
■ suterén těžko vystačí jen s umělým osvětlením, je třeba počítat s přirozeným denním světlem (tubusové světlovody – např. lightway, anglické dvorky, přivádějící světlo i pod úroveň terénu nebo, je-li to možné, přímo sklepní okna atd.)
■ účinné a intenzívní odvětrání: zřizují se buďto izolované nebo neizolované betonové šachty, které mohou být odděleny od budovy dělicí posuvnou dilatační spárou. Šachty se zakládají na rostlé zemině většinou až po dokončení stavby, aby získala čas „sednout si“. Ze světlíků je rovněž třeba zajistit odvod vody rovnou do kanalizace nebo trativodem.

Založení podsklepené stavby

Naznačili jsme, že stěny spodní stavby musí splňovat požadavky na stabilitu, odolnost vůči zemním tlakům a účinnou ochranu před vlhkostí. Stabilitu podzemních stěn zajišťuje hmotnost celé konstrukce (stěny + stropy), tloušťka suterénních zdí tedy bývá zpravidla 450 mm. Existuje však varianta „pouze“ částečného podsklepení domu, kdy se základy různých výškových úrovní spojují v jeden tuhý celek. Největším problémem je zde totiž nestejnoměrné zatížení, neboť podsklepená část budovy zatěžuje půdu více, než část nepodsklepená. Při tuhém spojení základů dochází k rovnoměrnějšímu sedání. Tyto starosti nicméně padají na hlavu statika, projektanta a dodavatele.

Rodinný dům se z hlediska stavební mechaniky považuje za dílo jednoduché, nepřetěžované nahodilým zatížením, s jasně stanovenou a rozdělenou hmotností, která se po dobu životnosti stavby nemění. Základy přenášejí zatížení stavbou do zeminy při zachování geometrie v požadované podobě. Každé, tedy jak nepodsklepené a o to více podsklepené stavbě musí předcházet důkladná znalost základových poměrů. To je záležitost geotechnického průzkumu, který mimo jiné sleduje a vyhodnocuje stav hladiny a vlastnosti podzemní vody a jeho součástí je zpravidla i radonový průzkum. Nepřítelem číslo jedna je zde voda v její nejrůznější podobě. Dojde-li kdykoli k poruše na plochách zdiva suterénu, v naprosté většině případů je způsobí právě voda.

Pokud do sklepních prostor voda neprosakuje přímo, na chladných zdech suterénu působí hlavně kondenzovaná vlhkost. Tu dělíme na zimní (projevuje se v nedostatečně izolovaných místech) a letní (projevuje se na zdivu s velkou tepelnou kapacitou v době, kdy je zdivo naakumulováno chladem a v exteriérech je relativní teplo), vznikající v důsledku větrání a styku ohřátého vzduchu s chladnějšími plochami. Ve všech staveních je relativní vlhkost sklepních prostor o mnoho vyšší než místností v patře.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Požadavek na suchý sklep

Sklep lze zbavit nežádoucí nadměrné vlhkosti například drenážemi, odvádějícími vodu z okolí stavby, dále vodorovnými izolacemi zdiva i podlahy sklepa, výstavbou dělicích příček s odvětráním, infuzními impregnacemi stěn, průběžným odčerpáváním vody z jímky vykopané v nejnižším místě podlahy, intenzivním větráním sklepních prostorů a dále také pomocí speciálních odvlhčovačů. V extrémních situacích, v období jarního tání, přívalových dešťů nebo povodní, se pak využívají složitější metody, k nimž se mimo jiné řadí mikrovlnný ohřev zdí, instalace intenzívních zdrojů tepla – horkovzdušných zářičů a agregátů nebo elektroosmóza.

Drenáže představují výkopy (zpravidla na šířku lopaty ve vzdálenosti min. 80 cm od základových konstrukcí) v podmáčeném terénu, odkud se pak voda svádí do sběrných jímek s následným odčerpáváním. Výkopy mohou také směřovat rovnou do otevřených kanálů. Drenáže se vyplňují velkými kameny, na něž se ukládá vrstva menších kamenů a geotextilie, zasypaná asi 5 až 10 cm hlíny. Dnes se však mnohem častěji používají speciální perforované drenážní roury, zasypané štěrkem a zeminou. Méně pracné jsou fyzikálně chemické metody s aplikací impregnace. Zdivo se skrz vyvrtané otvory (průměr asi 30 mm) nasytí chemickým roztokem, který vyplní póry a tím vytvoří hydroizolační clonu.

Používají se všelijaké roztoky siloxanů, syntetických nebo silikonových pryskyřic, ředěné roztoky asfaltu, cementové směsi a další látky. K moderním metodám patří mikrovlnný ohřev stěn (odpařují se mikroskopické částečky vody a zároveň se ničí zárodky plísní a jiných škůdců) a aktivní elektroosmóza, což je způsob využití stejnosměrného proudu, který „zažene“ vodu ze zdí zpět do země.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Rozmrazování žlabů a svodů

Okapový systém plní svou funkci nejen v dobách dešťů, kdy odvádí přívaly vody od stavby, ale i v zimních měsících, kdy má možná ještě důležitější roli, protože škody mohou být v zimě mnohem rozsáhlejší. Může se utrhnout žlab plný ledu, mohou se roztrhnout svody, z přetékající vody se tvoří těžké rampouchy, které ohrožují zdraví kolemjdoucích a deformují žlaby. Přetékající a zamrzající voda také může poškodit střechu, vnitřní omítky, fasádu domu, obvodovou konstrukci i třeba dláždění kolem domu.

Ochrana okapového systému je přitom poměrně jednoduchá a na našem trhu existují propracované systémy, jak se přívalům sněhu a nebezpečnému ledu bránit.

	Maximální denní sněhové srážky	Úhrn srážek za zimu	Maximální sněhová pokrývka	Průměrná teplota vzduchu – leden	Nejvyšší denní teplota v zimě	Maximální rychlost větru	Váha sněhu na m³
Extrémy, české hory	108 cm	Kolem 400 cm	49 cm	-4,0 až -8,0 ˚C	14-18 ˚C	40-60 m/s horské hřebeny	Podle typu, stáří a vlhkosti sněhu 300-917 kg
Nížiny, Praha	cca 30 cm	60-85 cm	75 cm	-0,5 až -2,4 ˚C	19 ˚C	25-35 m/s otevřené polohy	Podle typu, stáří a vlhkosti sněhu 300-917 kg

K řešení uvedených problémů nabízí firma Fenix instalaci elektrických topných kabelů do okapových žlabů a svodů. Na výběr je hned několik možností: Ecofloor ADPSV je dvoužilový robustní kabel s plným ochranným opletením a ochranou proti UV záření, Ecofloor MPSV je jednožilový robustní kabel s plným ochranným opletením a Ecofloor MADPSP je dvoužilový robustní kabel s plným ochranným opletením a ochranou proti UV záření.

Co může za vznik ledu v okapech

– Po oslunění začne sníh na střeše odtávat a stékající voda se hromadí ve žlabech, kde zamrzá.
– Kvůli nedokonalé izolaci podkrovních místností se prohřívá střešní konstrukce, sníh na střeše taje a voda ve žlabech zamrzá.

Speciální termostat

Doporučený výkon pro kabely na odstranění ledu ve žlabech je 20 W na jeden metr. Při souběžném vedení dvou větví – tam a zpět – to znamená 40 W na metr žlabu. Kabely jsou instalovány do speciálních plastových příchytek umístěných ve žlabech a svodech.

Nezbytnou součástí těchto odmrazovacích systémů je speciální termostat (ETS 3551 nebo Eberle EM 524 87) s čidlem pro indikaci teploty a pro indikaci ledu a sněhu. Tyto termostaty zapínají topný kabel jenom v době, kdy se bezprostředně vytváří led ve žlabech a svodech. Díky automatickému řízení provozu je celková spotřeba elektřiny za zimní období velmi nízká.

Inteligentní odpor

Také firma Raychem nabízí hned dvě řešení: jednak systém odporových topných kabelů, jednak inteligentní systém samoregulačních kabelů FroStop.

Zejména druhé řešení si zaslouží více pozornosti. Samoregulační funkce je založena na tom, že výdej tepla zajišťuje teplotně závislý odporový prvek, který je umístěn mezi dvěma paralelně vedenými měděnými vodiči. Technické provedení umožňuje topnému kabelu automaticky zvyšovat nebo snižovat svůj výkon na kterémkoli místě po celé své délce v závislosti na okolní teplotě. Je-li okapový žlab suchý, výdej tepla je malý a topný kabel topí na snížený výkon.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Ekonomický efekt

Dostane-li se kabel do kontaktu s vodou, ledem a sněhem, výrazně se zvýší jeho ochlazování a tím i jeho výkon, resp. výdej tepla. Samolimitující schopnost těchto kabelů zajišťuje také to, že při ztížených ochlazovacích podmínkách nehrozí jejich přehřátí. Díky všem těmto vlastnostem může být samoregulační neboli inteligentní kabel FroStop ukládán v okapech v nevelkých odstupech bez rizika přehřátí nebo poškození. Ekonomický efekt pak ještě násobí inteligentní řídicí jednotka EMDR-10, která spouští topný systém pouze tehdy, kdy je to nezbytné: při současné detekci nízké teploty a vlhkosti prostředí. Takové řešení pak vykazuje až 80% úspory energie.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Škola kácení stromů

Nejprve je třeba vytvořit tzv. směrový zářez – ten určuje směr pádu, vlastní kácení obstará hlavní řez. Mezi směrovým zářezem a hlavním řezem zůstává nedořez, který bezpečně vede strom dolů k zemi ve zvoleném směru. Směrový zářez lze provést několika způsoby, které se mohou lišit podle podmínek, ve kterých se strom nachází, pokaždé ale platí, že by se směrový zářez neměl vést příliš hluboko do kmene. A neměl by být větší než 15–20 % průměru stromu ve výšce hrudi.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Typy směrových zářezů

Nejpoužívanějšími směrovými zářezy jsou otevřený směrový zářez ve dvou verzích (A a B), otevřený směrový zářez s větším otevřeným úhlem a obrácený směrový zářez (tzv. Humboldt). Doporučujeme používat otevřený zářez (verze A), protože jej lze použít ve většině případů a nejsnadněji se učí. Otevřený směrový zářez s větším otevřeným úhlem má výhody v oblastech s větším sklonem svahu, kde musí zůstat nedořez kvůli svahu neporušený delší dobu.

Nejčastěji se používá i při kácení velkých stromů v příkrých terénech a při kácení stromů, které se při pokácení tříští. Směrový zářez se skládá ze dvou částí: horní řez a dolní řez. Zahájení směrového zářezu závisí na metodě, kterou použijete. Všimněte si, že pro lepší kontrolu a stabilitu při padání stromu byste měli udělat řezy tak blízko u země, jak je to jenom možné. Před vytvořením směrového zářezu je někdy nezbytné odřezat překážející kořenové náběhy.

Nářadí ke kácení stromů

Velikost stromu určuje, jaké nářadí ke kácení budete potřebovat. Na menší stromy obvykle toto nářadí potřeba nebude, protože ruční síla je dostačující, v některých případech pomůže dlouhá tyč. Dřevorubecký klín poskytuje větší sílu při kácení než různé druhy kácecích lopatek. V extrémních případech můžete použít provaz a naviják jako nejbezpečnější a nejvýkonnější způsob kácení stromů.

1) Kácecí lopatka 2) Přetlačná lopatka 3) Nárazová lopatka 4) Dřevorubecký klín.

Hlavní řez

Jestliže byl proveden směrový zářez, je čas na provedení hlavního řezu vedeného proti směrovému zářezu. Nezapomeňte řezat přesně na šířku nedořezu! Hlavní řez bude normálně na úrovni směrového zářezu, případně mírně nad ním. Metoda použitá k vytvoření hlavního řezu se bude odvíjet od tloušťky kmenu a délky vodicí lišty.

Pro bezpečné kácení použijte přetlačnou lopatku, kácecí lopatku nebo dřevorubecký klín. Ty rovněž zabrání stromu, aby se nakláněl zpět opačným směrem, a také sevření vodicí lišty ve stromu při provádění hlavního řezu. Také se přesvědčte, zda je v nádrži pily dostatek paliva. Vyčerpání paliva při řezání hlavního řezu může být nebezpečné.

Otevřený směrový zářez

Odřezáním kořenových náběhů, které by překážely při kácení, si připravte směrový zářez. Často je užitečné odřezat kůru po stranách kmene na úrovni zamýšleného směrového a hlavního řezu, aby řezy byly čisté. Pak proveďte tzv. zamíření s horním řezem:

1) Opřete se svým levým ramenem o kmen. Široce se rozkročte nebo si klekněte levým kolenem na zem, abyste dobře drželi rovnováhu. Držte pilu pod úhlem tak, abyste dosáhli doporučovaného směrového zářezu úhlu po provedení řezu směrem dolů na výšku pařezu.

2) Zaměřte se na místo dále v terénu, kam chcete, aby strom dopadl. Směrový cíl musí odpovídat směrovým značkám kácení na pile (přímkám). Tyto pomocné značky jsou na krytu motoru u všech pil třídy profi , které jsou určeny ke kácení. U hobby nebo u farmářských pil tyto značky nenajdete, ale to neznamená, že s těmito pilami nemůžete kácet. Stačí přiložit pilu ke kmeni a promítnout si přímku kolmou na osu lišty, abyste věděli, kterým směrem strom v závislosti na poloze řezu přibližně dopadne.

3) Nakloňte vodicí lištu a roztočte pilu na plný výkon. V průběhu řezání občas zkontrolujte, zda držíte původní směrovou pozici.

4) Řežte dolní řez tak, aby se přesně setkal s horním řezem. Zkontrolujte, zda neprovádíte dolní řez příliš do hloubky. Pokud se horní řez a dolní řez přesně nesetkají, nebudete mít kácení pod dostatečnou kontrolou. Při řezání dolního řezu je rovněž důležité držet pilu vodorovně. 5 Při kácení silnějších stromů může být nezbytné dokončit horní řez z opačné strany. Záleží to na délce vodicí lišty.

Schéma otevřeného směrového zářezu. Jde o nejpoužívanější metodu kácení, kterou při troše opatrnosti zvládne i laik. Důležité je nastavit směr pádu stromu a hlavně dodržet šířku nedořezu.

Nedořez

Mimořádně důležitým prvkem z hlediska bezpečného a čistého kácení je tzv. nedořez. Jde o část kmene ponechanou mezi směrovým zářezem a hlavním řezem. Nedořez má pro správné kácení zásadní význam, protože řídí pád stromu k zemi. Proto musí mít jednotnou šířku a jeho délka by měla činit alespoň 80 % průměru stromu ve výšce hrudi.

Pamatujte si

Určete směr pádu stromu Postavte se za pilu, proveďte zaměření Nakloňte vodicí lištu a pusťte pilu na plný výkon Zkontrolujte směr a úhel Řežte, dokud nedosáhnete výšky pařezu Držte pilu a vodicí lištu ve vodorovné poloze Proveďte přesně horní řez Přesuňte se na druhou stranu a proveďte ekvivalentní řez, pokud lišta není dostatečně dlouhá.

Šířka nedořezu by zase měla činit alespoň 10 % průměru stromu ve výšce hrudi. U stromů tenčích než 30 cm postačí nedořez o šířce asi 3 cm. Otevřený úhel směrového zářezu určuje, jak dlouho zůstane nedořez nedotčen. Čím menší úhel, tím dříve se nedořez zlomí.

text: Adam Krejčík, foto: Husqvarna

Vezměte to od střechy

Střešní krytina je z celého souvrství střešního pláště tou nejnamáhanější vrstvou. Celoročně, ve dne v noci, je vystavována teplotním výkyvům, dešti, sněhu a padajícím kroupám, prudkému slunci či neviditelnému UV záření. Volba druhu a kvality materiálu jsou proto rozhodující pro životnost nejenom samotné vrstvy střešní krytiny, ale i pro střechu jako celek. Je-li pod střechou obytné podkroví, pak se při výběru střešní krytiny stávají velmi důležitými i faktory tepelněizolačních a akustickoizolačních vlastností materiálu.

Hledání optimálního řešení

Mnozí z nás spojují střešní krytinu především s vizuálním vnímáním estetického vzhledu vnější konstrukce domu. Pro mnohé je tedy veledůležitou součástí „vizitky“ domu, pro jiné je to zase otázka hledání cesty, jak co nejvíc snížit náklady na stavbu střechy nebo její rekonstrukci. Při dnešní rozmanité nabídce určitě není ani jedno z těchto vyhraněných hledisek problém. Může se pak ale stát, že se střecha historicky cenného stavení zaskví nefalšovaným plastem a vesnické stavení s přidruženým kurníkem se bude pyšnit nejdražším modelem sypané betonové tašky.

Při pohledu na něco podobného si pravděpodobně řekneme, že proti gustu není žádný dišputát. Ale v případě střechy by ten „dišputát“ měl určitě být. Zúžení hledisek při výběru na pouhé „jak to vypadá“ či nejčastěji frekventované „za kolik to je“ totiž může poškodit nejenom samotného stavebníka, ale i ráz širokého okolí. Takové případy jsou dnes hojně k vidění především na vesnicích a menších městech, kam „urbanistická“ ruka stavebního či památkového úřadu jen tak nedosáhne. Uprostřed oázy přírodních materiálů se pak jako pravidlo objeví někdo, kdo použitím plastových tašek, plechových šablon či jiné, do daného koloritu nevhodné krytiny dodá svému obydlí „neopakovatelný“ punc.

Falcovaná krytina

Základem jsou pásy plechu s otevřenou stojatou drážkou – falcem, které se kladou od okapové hrany k hřebeni střechy. Pásy se bočně spojují uzavřením této dvojité stojaté drážky. Drážka má výšku přibližně 3 cm a je tvořena dvakrát stočeným okrajem plechového pásu. Do falcu se vkládají příponky, kterými je krytina kotvena k podkladu. Ten musí poskytovat dostatečnou oporu pro připevnění příponek. Odolnost proti vytržení vrutu musí být větší než předpokládaná síla větru působícího na plochu krytiny. Boční vzdálenosti jsou dané šířkou pásu, což je šedesát centimetrů. Aby plech mohl dilatovat v podélném směru, osazují se na část střechy tzv. kluzné příponky, které povolují pohyb pásu zapříčiněný vlivem tepelné roztažnosti.

Plánování především

Pravdou je, že střecha stavbu uzavírá a že střechu zase ukončuje položení střešní krytiny. To je také často důvodem, proč se její výběr a nákup řeší „na poslední chvíli“. Není to však správné, a to z mnoha důvodů. Řekněme dokonce, že i když střešní krytina přichází jako jeden z posledních stavebních úkonů, měla by být plánována na samém počátku. V této fázi je nezbytné vzít v úvahu hlavně sklon střechy a pak zejména stav konstrukce krovu, jímž se bude řídit přijatelná hmotnost materiálu. Z těchto údajů vyplyne zadání pro projektanta, který však vedle stanovených nezbytných technických parametrů bude respektovat i další požadavky.

Například to, jaká krytina se hodí do daného prostředí a samozřejmě také přání a vkus samotného stavebníka. V případě novostaveb si ale můžeme dovolit naplánovat tvar střechy podle krytiny, kterou chceme použít. Materiál, ale zejména barva a odstín (ne každý materiál pro střešní krytiny je vyráběn v požadované barvě či odstínu) střechy může být sladěn se zvoleným odstínem fasády. Nejenom to, barevně lze střešní krytinu sladit s dalšími důležitými součástmi střechy, jako jsou okapy, rámy oken a dveří či okrasné prvky, které dohromady zvýrazní celkové pojetí domu. V případě rekonstrukce střechy se většinou starý materiál nahrazuje stejným druhem, ale i to lze změnit.

Kdy a kde skládanou krytinu

Skládaná střešní krytina patří mezi tradiční a nejvíce rozšířené typy pokrytí střech u nás. Kromě osobního vkusu a ohleduplnosti vůči sousedům se však výběr skládané střešní krytiny musí řídit i několika důležitými pravidly – zejména je třeba zohlednit nadmořskou výšku, ve které chceme stavbu umístit. Platí, že drážkové tašky, vlnovky a prejzy se nemají používat v polohách nad šest set metrů nadmořské výšky.

Do osmi set metrů nadmořské výšky pak lze použít dvojitou krytinu kladenou do malty. Je nutné přihlédnout ale i k místním klimatickým podmínkám, které občas neodpovídají skutečné nadmořské výšce. Takovým příkladem mohou být sněhové oblasti jižních Čech anebo místa se zvýšenou větrností, v nichž se jednak volí těžší krytina, jednak u novostaveb či celkových rekonstrukcí krovů menší sklon střešních ploch.

Důležitá je i čistota ovzduší – v prašném prostředí se špatně daří taženým a raženým drážkovaným taškám, protože se rychle zanášejí prachem. Částečně lze tomuto problému předcházet zvětšením sklonu střechy nebo použitím difuzní folie. Orientace na světovou stranu je zase důležitá z hlediska volby takového „drobného“ detailu, jakým je povrch tašek. Při severní orientaci se totiž na hrbolatých površích (tzv. alpských granulovaných, sypaných apod.) častěji vyskytují mechy a řasy, které se zde lépe přichytávají a rozrůstají.

Teprve po těchto „technických“ předpokladech nastupují architektonické požadavky, které jsou úzce spjaty s představami investora, stavem krovu, záměrem na využitím podkroví, tvarem střechy a koloritem okolí. Podcenit nesmíme ani otázku tzv. doporučených nejmenších sklonů skládaných krytin (ČSN 73 1901), aby sklon střechy a naše záměry byly i v tomto smyslu v souladu. Tuto otázku lze případně řešit s výrobcem nebo prodejcem.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Typy střešních krytin

Obecně se dají rozdělit na lehké a těžké. Mezi lehké patří střešní plechové šablony různého druhu, bonnské šindele i tradiční dřevěné šindele a vláknocementové šablony. Výhodou těchto krytin je především jejich nízká váha, což je důležité především při rekonstrukcích střech s nízkou únosností krovů. Mezi těžké krytiny můžeme zařadit především betonové a pálené střešní tašky, přírodní břidlici, ale také i zelené střechy. Těžké krytiny pochopitelně kladou zvýšené nároky na kvalitu střešní vazby. Podívejme se tedy na charakteristiku nejpoužívanějších krytin:

Pálená taška představuje moderní stálobarevný materiál s úctyhodnou tradicí, který se vyrábí z čistě přírodních komponentů – hlíny, jílu a vody. Vypaluje se za vysokých teplot, čímž získává maximální odolnost. Tašky mají velmi dobré tepelněizolační a zvukověizolační vlastnosti, nehromadí se v nich statická elektřina. Hodí se tedy dobře na střechy podkrovních bytů, u kterých je aktuální otázka ochrany proti nadměrnému přehřívání střešního pláště a venkovnímu hluku. Přírodně cihlově červená barva je daná přímo výpalem hlíny.

Další široká škála barevných možností, engob a glazur pak vzniká nanášením jílových kalů s různým obsahem oxidů kovů a křemičitých přísad na vysušenou tašku a následným výpalem. Oba typy povrchových úprav jsou podstatně hladší než běžné režné tašky, což účinně brání znečištění, obrůstání mechy a řasami. Své dekorativní vlastnosti si pálená taška udrží bez nutnosti oprav po celou dobu své životnosti, což je zhruba 80-100 let.

Betonová taška má díky vlastnostem betonu velmi malou nasákavost a s tím související extrémní mrazuvzdornost a rozměrovou přesnost. Poslední údaj je důležitý zejména z hlediska snadnější pokládky. Výraznou předností výchozího materiálu je fakt, že beton v průběhu času zraje, a tím se jeho pevnost a odolnost dlouhodobě zvyšuje. Betonové tašky jsou také odolné vůči znečištěnému, agresivnímu prostředí a ohni. Určitou nevýhodou může být vyšší váha – na 1 m² se pohybuje od zhruba 40 kilogramů až po dvojnásobek. Kvalita betonových tašek je závislá na kvalitě vstupních surovin a dodržení technologie (především míchání).

V případě dodržení všech potřebných postupů vznikne velmi odolná krytina, která má i příznivé zvukověizolační vlastnosti. V kvalitnějším provedení je opatřena dvojitým až pětivrstvým akrylátovým nástřikem. Životnost betonové tašky spolu s keramickou krytinou a měděným plechem může přesáhnout i 100 let, běžnou zárukou je proto třicet a výjimečně i více let.

Břidlice je vhodná pro novostavby i rekonstrukce, atypické tvary střech, složité detaily i obklady. Pro své výrazné estetické a technické kvality je čím dál častěji vidět na střechách nejenom historických budov, ale i rodinných domů, vil a chalup. Snadno se opracovává řezáním, štípáním i děrováním. Má skvělé tepelněizolační a akustické vlastnosti. Je nehořlavá, nepropustná, nenasákavá a vyznačuje se vysokou mrazuvzdornost. Odolává kyselým dešťům a rozmarům počasí. Čtvereční metr střešní konstrukce zatíží hmotností 20-33 kg podle způsobu pokládky. Umělá břidlice vzniká ze směsi 60 % mleté přírodní břidlice a 40 % polyetylenu a polypropylenu. Díky nízké hmotnosti je vhodná i na slabší krovy s nízkou nosností.

Vláknocementové šablony se dají definovat jako nehořlavá krytina se snadnou zpracovatelností a s výbornými stavebnětechnickými vlastnostmi, jako je pevnost, stálost a odolnost proti povětrnostním vlivům. Jako krytina nahradila v minulém století velmi rozšířené eternitové šablony z azbestocementu. Vyrábí se v podobě šablon nebo vlnitých desek, obvykle v šedé, červené, hnědé, grafitové nebo černé barvě. Při konstrukci střech je nutné zabránit kondenzaci vodních par na rubové straně krytiny zabezpečením dostatečného větrání. V případě obytného podkroví je pak nutné střechu řešit jako dvouplášťovou větranou střešní konstrukci. Tyto konstrukce musí být ověřeny tepelnětechnickým výpočtem podle ČSN 73 0540 Tepelná ochrana budov. Hmotnost se pohybuje mezi 13-25 kg/m².

Plech, hliník a měď zažívají na trhu velký rozkvět. Díky své nízké hmotnosti okolo sedmi kilogramů na m² jsou totiž vhodné i na střechy rekonstruovaných objektů, jejichž krovy mají nízkou nosnost. Většinou je lze položit rovnou na starší krytiny bez jejich demontáže. Plechovou krytinu lze pokládat na střechy se sklonem už od 5° (falcované plechy), případně 12° u taškových tabulí. U měděné hladké krytiny se doporučuje sklon vyšší než 7°, při nižších sklonech je nutné použít těsnění do dvojité stojaté drážky.

Při délce střešní plochy větší než 10 m a v nadmořských výškách nad šest set metrů se doporučuje zvětšit sklon střechy ještě nejméně o 5°. Plechové krytiny se přibíjejí nebo šroubují na laťování či bednění. Jejich větší tendence k tvorbě kondenzátu vyžaduje použití dvouplášťové střešní skladby s odvětrávanou vzduchovou vrstvou mezi krytinou a difuzní fólií. Předpokládaná životnost je 50-60 let bez jakékoliv údržby, titanzinkový či měděný plech má životnost sto i více let.

Tvarované plechy ve formě střešních taškových tabulí jsou na našich střechách vidět čím dál častěji. Jde o estetické spojení vlnitého plechu tvarovaného na způsob střešní tašky s přednostmi lehké plechové krytiny. Provedení může být z hliníkového nebo ocelového plechu s povrchovou úpravou pozinkováním a nanesením polymerní vrstvy (polyesterové nátěry, PVE). Výsledkem technologicky poměrně náročné výroby je praktický a cenově přijatelný materiál s nízkou váhou na m² – pouze 3,8-4,8 kg.

Vybírat můžeme z velké palety barev a odstínů. Výhodou je také snadná oprava – v případě nutnosti stačí vyměnit plechovou tabuli za jinou nebo poškozené místo přetřít barvou. Tento typ krytiny má také dlouhou životnost. Například ve Skandinávii, kde má tato metoda čtyřicetiletou tradici, stále ještě slouží původní krytina, přičemž jde o technologické začátky, které jsou s dnešní kvalitou jen stěží srovnatelné.

Asfaltový šindel je známý pod názvy bonnský nebo kanadský šindel. Vyrábí se na bázi bitumenu s povrchovou úpravou většinou připomínající bobrovku. Tvary mohou být nejrůznější: šestihrany, obdélníky, trojúhelníky apod. V kvalitnějším provedení je šindel uvnitř vyztužen vložkou ze skelných vláken, v levných modifikacích bývá podložen jen plstí či organickou celulózou. Povrch je většinou sypaný čedičovým granulátem nebo minerální drtí, které šindelům přidávají zajímavé barevné odstíny a hlavně je chrání před řáděním přírodních živlů a UV zářením. Šindele jsou v této úpravě mj. také zcela odolné proti mechům, lišejníkům a řasám.

Tato krytina je výhodná v místech se silnými poryvy větru. Má dobré tepelně a zvukověizolační vlastnosti. Používá se na střechách se sklonem od 12°, vyžaduje dokonale rovný podklad, přibíjí se na plošné bednění s odvětráváním a jednotlivé díly se vzájemně slepují, takže pro její pokládku nejsou zapotřebí žádné zvláštní nástroje. Daní za výhodnou cenu a snadnost pokládky je malý sortiment doplňků a zejména kratší životnost – asi 15-20 let, dále nutnost celoplošného podbití a potřeba vyšší teploty při pokládce.

Dřevěný šindel je pro nás v oblasti střešních krytin tak trochu „exotikou“. Je nezastupitelný při rekonstrukcích historických obydlí a v posledních letech stoupá jeho obliba mezi majiteli venkovských usedlostí i nově stavěných domů. Dřevo má i v podobě krytiny dobré tepelně i zvukověizolační vlastnosti. Je lehké a přitom odolné, „dýchá“, a tím také zajišťuje dobré klimatické podmínky podkroví, navíc dobře vypadá a je ekologické. Vyrábí se z rovného smrkového nebo modřínového dřeva podle tradiční metody štípáním s následným poměrně pracným ručním opracováním.

Výroba ručních šindelů je však časově podmíněna: dřevo se kácí v zimě a zpracovává za čerstva, dokud je dobře štípatelné. Dnes je proto štípaný šindel často nahrazován strojně vyráběnými řezanými šindeli. Ty jsou sice dostupnější, ale mají kratší životnost kvůli větší nasákavosti. Ruční štípání totiž vytváří hladké plochy, po nichž voda „klouže“, což se o zpracování řezáním říci nedá. Šindele se před pokládkou impregnují, přesto vyžadují po určité době údržbu v podobě obnovení impregnačních nátěrů: u štípané krytiny je to každých šest až osm let, u šindelů řezaných pak každé čtyři roky.

Plast, kompozitní materiály a polymery jsou dnes pevnou součástí trhu se střešními krytinami. Plastové střešní tašky vyrobené ze tří vrstev speciálního plastu Polimcryl (Cover-Life) zaručují výjimečnou mechanickou pevnost, odolnost proti povětrnostním podmínkám i chemikáliím. Z estetického hlediska jde o zdařilé imitace klasických taškových krytin.Moderní plastové krytiny mají dobrou odolnost proti nízkým a vysokým teplotám při zachování stability rozměrů. V tomto případě je tepelná roztažnost materiálu 0,048 mm na 1 m délky. Pochválit lze zvukoizolační vlastnosti. Minimální sklon pro tento typ střechy je 5°.

Střešní tašky z kompozitního materiálu jsou také věrnou nápodobou klasických střešních tašek, ale na rozdíl od nich zatíží krov pouhými 7 kg/m². Výroba je založená na poměrně složitém technologickém procesu, kdy je ocelový plech o síle 0,5 mm pokryt z obou stran zinkohliníkovou slitinou. Z vrchní strany je pak nanesena vrstva granulátu přírodního kamene a na ni ochranná vrstva akrylátu. Na rozdíl od obyčejných pozinkovaných plechů je takto zpracovaný ocelový plech dokonale chráněn proti korozi. Má dobrou odolnost proti ohni. Doporučuje se na střechy se sklonem od 12°, životnost je padesát let.

Mezi moderní střešní krytiny patří i střešní tašky na bázi polymerů. Vyrábějí se ze složitého kompozitního materiálu tvořeného ze 70 % z polymerů, z 29 % z písku a z 1 % barevných pigmentů technologií lisování s předehříváním jednotlivých složek. V průběhu výroby se krytina testuje na teploty od -65 °C do +100 °C. Taškám proto nevadí ani prudké výkyvy teplot. Díky velkému obsahu písku je pak tento typ krytiny odolný i proti UV záření – tzn. že se „nevypaluje“ a po letech bude působit stejně tak svěžím dojmem, jako po pokládce. Kromě vzhledu vyniká tento typ krytiny i snadnou pokládkou. Krov zatíží váhou 22 kg/m². Životnost se odhaduje na 100 let, záruka bývá dvacet let.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Pohádková zahrada Jiřího Trnky

Autor nového projektu zahrady inženýr Ferdinand Leffler pojal naši procházku jako listování knihou Jiřího Trnky, kde se na každé další stránce objevují nová tajemná zákoutí a skrývají se místa, která stojí za to poznat. „Bude nám asi trvat déle, než přečteme celou knihu, ale těch více než sto let opravdu zavazuje, dává úctu a respekt ke staré původní zahradě a k nádherné architektuře domu. Nejdříve jsme se museli naučit se starou zahradou žít a postupně jsme do ní vnášeli novou energii,“ popisuje průběh tvorby.

Nový koncept zahrady

V zahradě se nacházely vzrostlé více i méně hodnotné dřeviny. Většina z nich byla nedostatečně udržovaná, přerostlá, přestárlá či odumřelá. Přesto byly výsadby jednotlivých druhů zapojené a často vzájemně prorůstající. Vzrostlé, letité stromy dávaly zahradě velkou hodnotu. Zpevněné plochy, většinou mlatové a dlážděné, byly neudržované a vyžadovaly obnovu. Systém povrchové drenáže byl částečně funkční, ale na řadě míst zarostlý a propadlý v terénu. Také vodní prvky byly zarostlé s „kvetoucí“ vodou. „Investor počítal s tím, že v celkovém konceptu budou zahrnuty také opravy, přičemž cestní síť, hlavní vstupy na pozemek a charakter výsadeb musí být zachován a nový koncept doplněn o úpravy v prostoru bezprostředně navazující na dům.

Bylo nutné doplnit i další vodní plochu v podobě přírodního jezírka,“ vysvětluje architekt a ukazuje na inkriminovaná místa na zahradě. Z výsledku je patrné, že dostál všem požadavkům: jeho koncept vzešel z původního řešení prostoru (plány a dobové fotografie byly k dispozici), z charakteru místa, stávající zeleně i svažitosti terénu. Od branky k domu nyní vede jemně zvlněná přístupová cesta podpořená nízkými asi 30 až 40 cm vysokými zídkami, v cestě jsou vytvořeny mírné stupně (schůdky). Prostor za hlavní brankou je uzavřený v zeleni a už po několika krocích se otevře nádherný pohled na dům a fresku nad hlavním vstupem.

Výsadby tvoří samostatnou kompozici založenou na organických liniích travnatých ploch a výsadeb se zastoupením dominantní solitéry – magnolie, pod níž stojí nízká stylová zídka s dřevěnou lavicí. U jižní strany domu pod treláží s pnoucími růžemi se nachází další lavice pro příjemné posezení. Plocha před domem, stejně jako většina komunikací okolo domu, je vydlážděna malou mozaikou ze sliveneckého vápence. Z dlažby vystupují vyvýšené záhony s bohatou výsadbou trvalek.

Západní strana má nádech romantiky

Svažitost cesty podél západní strany domu zmírňují tzv. koňské schody, které vedou k vyššímu schodišti pod zadním východem na zahradu, až k terase z pískovcových bloků. Zde je možné sledovat velkolepou krásu zapadajícího slunce. Prostor nabízí také výhled na romantické stinné jezírko ukryté pod vysokými stromy.

Podobný charakter má i severní strana zahrady. Tady je ale lesní jezírko navíc vymezeno plovací zónou, okraje jsou osázeny novou vodní a pobřežní vegetací a najdeme tu i dřevěné molo. Prostor je koncipován jako průchozí, v ploše dlažby se nacházejí záhony s výsadbou trvalek a největší ze záhonů rozšiřuje pobytové plochy terasy. Stávající letitý břečťan byl zachován, byl mu pouze vytvořen v dlažbě záhon. Dlažba vymezuje obytný prostor kolem domu, záhony v dlažbě a kamenné nádoby na zeleň „přivádějí“ zahradu blíže k domu.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Východní část – místo k relaxaci

Východní strana má v zahradě vždy specifi cké místo. V Dobřichovicích je oproti původnímu konceptu mnohem více účelová a relaxační. Před schody vstupní části domu se nachází východ ze sauny, řešený jako dřevěná terasa s možností přímého vstupu k ochlazovacímu bazénu. Ten je jako samostatný estetický prvek zasazen do terénu a rovněž zapojen do nové výsadby. Terén nad ochlazovacím bazénkem a celým tímto zajímavě řešeným prostorem má „skalkový“ charakter s příslušnou vegetací. Naproti výstupu od sauny je v opěrné zídce nika s pítkem, na místě původní dlážděné terásky u svažité louky je další terasa korespondující s terasou na východní straně.

Najdeme tady i stávající strom, vysoký hloh (Crataegus oxyacantha), kterému dává nový koncept také kruhový záhon v dlažbě. Z terasy lze sejít po kamenných stupních k pumpě, která taktéž zůstala zachována. Srovnáním terénu zde vznikla pobytová louka pro hry a sport, nově vytvořený svah nad loukou pokrývají půdokryvné rostliny. Nezbytnou součást nového konceptu představuje také garážové stání s povrchem ze stávající žulové kostky, k domu odtud vede úzká cestička z malé vápencové mozaiky. Automobily vjíždějí na pozemek novou branou postavenou v jihovýchodním rohu pozemku. Auta zaparkovaná v tomto rohu zahrady jsou citlivě odcloněna zelení, takže neruší celkový koncept zahrady.

Zahrada a stávající výsadby

Také charakter zbytku stávající zahrady zůstal maximálně zachován, stávající odumřelé výsadby byly ošetřeny, doplněny, případně nahrazeny novými podle odborného vyhodnocení z hlediska zdravotního a pěstebního stavu. Ve vyčištěném jezírku bylo instalováno čerpadlo s cirkulací vody s malým přepadem. Charakter ošetření či vysázení nové výsadby vždy odpovídá orientaci zahrady a také již stávajícím výsadbám. Najdeme tu především stínomilné trvalky a keře okrasné květem, do prostoru podél plotu byla doplněna clonící zeleň.

„Díky velkému počtu stávajících stromových solitér nebylo nutné na pozemek sázet mnoho nových stromů, pouze například již zmíněnou solitérní magnolii u hlavního vstupu,“ podotýká zahradní architekt spokojený s výsledkem. Je nesporné, že letitá zahrada u nádherné vily Franta v Dobřichovicích svým kouzlem a poetikou připomíná pohádkovou Zahradu Jiřího Trnky, o které mluví Ferdinand Leffler. Procházka byla opravdu jako listování knihou, v níž se na každé další stránce objevují nová barevná zákoutí, skrytá tajuplná místa. Po více než sto letech kouzlo zůstává, dostává pouze nový náboj. Kéž by na další generaci takto působila i současná architektura a umění soudobých mistrů.

text: Vlastimil Růžička, foto: Ferdinad Leffler

Objevení americké chladničky

Ne bezdůvodně se velkým dvoudvéřovým chladničkám Side by Side říká americké. Souvislost s Amerikou je zřejmá. Přehlédnout nelze rozměry ani jistý komfort vybavení. A kde je všechno „velké“ spojeno také s komfortem už od poválečných let? Ano, v Americe. Zatímco se většina amerických domů a jejich kuchyně rozpínaly téměř bezbariérově po ploše, evropské šplhaly i se spotřebiči do výšky. Umíte si představit typický úzký anglický domeček a „sidebysideku“, kterou smýkáte do patra? Neděste se, i to je dnes zvládnutelné.

Je libo chladničku s vinotékou?

Můžete si dopřát maximum komfortu a pořídit si libovolnou skládačku. A to v případě spotřebiče vestavného i volně stojícího. Většina spotřebičů bývá zpravidla složena ze dvou částí a spojena středovou lištou. Máte však možnost složit si spotřebič i jinak, či z více dílů. Kromě klasické kombinace – chladničky s mrazničkou – si můžete dopřát třeba kombinaci dvou chladniček či chladničky s vinotékou. Americké chladničky bývají běžně dvoudvéřové, ale setkat se lze i s typy, které mají tří nebo čtyřdílné dveře, či jsou kombinovány se zásuvkami.

Maximální komfort

Chladničky Side by Side jsou stále krásnější a vyspělejší. Jednoduše poskytují maximální uživatelské pohodlí. Standardně mívají celkový objem chladničky a mrazáku kolem 500 až 550 litrů, ovšem jedna jejich příbuzná – novinka od Samsungu – nabízí při stejných rozměrech 637 litrů. To se podařilo díky novým technologiím, které umožnily ztenčit izolační vrstvu, která u běžných chladniček zabírá značnou část vnitřního prostoru.

Dražší typy těchto spotřebičů mohou mít v sobě integrovaný chladič vody, případně výrobník ledu a ledové tříště umístěný na předních dvířkách. Vodu a led tak máte stále při ruce, aniž byste museli manipulovat s různými nádobkami a otevírat často dveře. Tím pochopitelně snižujete spotřebu elektrické energie. Americkou chladničku lze napojit přímo na vodovodní potrubí. Přívod vody by neměl být od chladničky dál než dva metry. Jinak je vhodnější zasekat ho do zdi.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kontakt s celým světem

Má-li chladnička integrovanou „studánku“, zpravidla si díky speciálním filtrům, které upravují její chuť, dokáže poradit i s kvalitou vody. Můžete mít i domácí bar s přístupem k nápojům přímo z přední části chladničky a ovládat ho třeba jen dotykem prstu. Nejdražší chladničky pak zahrnují i počítač, který vám i v kuchyni umožní prostřednictvím internetu kontakt s celým světem, nebo můžete při vaření sledovat televizi, poslouchat rádio či MP3 přehrávač.

Ta je jim vlastní. Čím mladší modely, tím pokročilejší technologie. Udrží až 75% vlhkost prostředí a prodlouží tak čerstvost potravin, také zařídí, aby potraviny od sebe navzájem nepřejímaly pachy. Například technologie 6. smysl odhalí i ty nejmenší teplotní výkyvy a upraví činnost kompresoru tak, aby se co nejrychleji obnovila optimální teplota, a tím se zachovala čerstvost a trvanlivost potravin. K té přispívají také antibakteriální filtry či speciální klimatické zóny.

Americkým chladničkám nechybí styl a krása

Díky nejnovějším technologiím lze potraviny v případě potřeby nejen bleskurychle vychladit či zmrazit, ale postarají se také o beznámrazové chlazení a mražení. Některé krásky vás poslechou na slovo při pouhém dotyku prstu. Pomocí dotykového displeje na dvířkách můžete naprogramovat nastavení zvenčí. Nejen inteligence boduje. Americkým chladničkám nechybí ani styl a krása. Hladké, kompaktní a čisté linie je předurčují k tomu, aby se staly elegantními doplňky vašich domácností.

text: Lenka Saulichová, foto: archiv

Bydlení ve skleníku

Zimní zahrada včera a dnes

Vhodná technologie stavby

Zeptali jsme se Svatopluka Seiberta, jednatele firmy Stabos:

Co doporučujete udělat před stavbou zimní zahrady?

Pořízení zimní zahrady je drahou záležitostí

Jak na „zahradní“ pohodu

Střešní okno s termostatem

Regály a poličky

Můjm dům doporučuje

Dobrá rada

Kam s nářadím?

Spojovací materiál

Charakteristika domu

Místo nafty vzduch

Tepelné čerpadlo LG

Topí i chladí

Život s čerpadly

Mozek čerpadla

Doladění podle požadavku majitele

Topný faktor

Bazén pod střechou

Raději víc než méně

Revize a údržba

Pořizovací náklady

Plech a smalt

Na milimetr

Na jinak stejné úrovni

Kbelíky se štětkou

Můj dům, můj sklep

Když už, tak už

Pronikání vody do konstrukcí

Kritéria suterénních konstrukcí

Existují však některá obecně platná pravidla:

Založení podsklepené stavby

Požadavek na suchý sklep

Co může za vznik ledu v okapech

Speciální termostat

Inteligentní odpor

Ekonomický efekt

Typy směrových zářezů

Nářadí ke kácení stromů

Hlavní řez

Otevřený směrový zářez

Nedořez

Pamatujte si

Hledání optimálního řešení

Falcovaná krytina

Plánování především

Kdy a kde skládanou krytinu

Typy střešních krytin

Nový koncept zahrady

Západní strana má nádech romantiky

Východní část – místo k relaxaci

Zahrada a stávající výsadby

Je libo chladničku s vinotékou?

Maximální komfort

Kontakt s celým světem

Americkým chladničkám nechybí styl a krása

PARTNEŘI WEBU