Správné odzimování bazénu ovlivní i jeho životnost a oddálí nutnost nákladných oprav recirkulačního zařízení apod. V případě moderních komfortních bazénů jde přitom o řadu kroků, které na sebe vzájemně navazují, a žádný nelze podcenit.
Začít v pravou chvíli
Význam má již samotná volba času, kdy se s odzimováním začne – tento krok není radno uspěchat, ale nemá smysl ani přílišné váhání. Za optimální podmínky pro začátek odzimovacích prací na bazénu se považuje doba, kdy se venkovní teploty přes den pohybují mezi 10 a 15 °C a noční teploty v žádném případě neklesají pod nulu.
Naopak pozdější odzimování při teplotách vody nad 15 °C by mohlo způsobit poškození bazénu. Pokud byla při zazimování bazénu použita krycí plachta, která z velké části zabránila znečištění vody, budou následné práce s jeho přípravou na běžný provoz jednodušší. V každém případě je ale nutné tuto ochrannou pomůcku po demontáži z bazénu dobře očistit, nechat vyschnout a uložit na suchém místě. Podobně je nutné naložit s plováky, které v zamrzlé hladině chránily bazén před poškozením během mrazů.
První očista bazénu po zimě
Následuje úklid okolí bazénu, nemělo by totiž valný smysl odstraňovat mechanické nečistoty ze stěn bazénu a vody, pokud by byl z bezprostředního okolí bazén znova zanášen a znečišťován. Pak přijde na řadu vlastní prostor bazénu. Znečištěné stěny nad hladinou vody lze ošetřit tekutými přípravky na čištění bazénových stěn (např. Azuro Clear), které se nanesou na znečištěná místa a nechají se působit po dobu doporučenou výrobcem (10 až 15 minut), rozpuštěné nečistoty se pak setřou hadrem nebo houbou. Pokud není výsledek dokonalý, postup se opakuje.
Účinné přípravky si poradí nejen s nečistotami na stěnách, ale i s vodní linkou – usazeninami na stěně bazénu na úrovni hladiny. Bezpečnost při těchto pracích vyžaduje opatrnost – pokožku rukou ochrání gumové rukavice. Nečistoty odstraníme také z hladiny a ze dna bazénu, a to s pomocí síťky nebo ještě lépe bazénovým vysavačem, který má vývod přímo do odpadu.
Péče o oběh a filtraci bazénu
Nejcitlivější součástí bazénového systému je recirkulační a filtrační zařízení, proto je potřeba jeho spuštění po zimě věnovat velkou pozornost. Práce s přípravou filtrační jednotky na sezónu spolehlivě vyřeší specializovaná firma (v ceně od 2 000 Kč), ale při dodržení správného postupu ji zvládne i zručný amatér.
Prvním krokem je zkompletování filtrace s čerpadlem, je třeba dotáhnout všechny spoje a našroubovat zpět zátku v dolní části filtrační nádoby. Patřičnou pozornost je třeba věnovat i těm částem systému, které k cirkulačnímu zařízení vodu přivádějí. Pokud v bazénu cirkulaci vody zajišťuje přelivový systém s pomocí odtokových žlábků, je třeba od mechanických nečistot vyčistit i tuto část zařízení. Častější a levnější variantou je skimmer, respektive skimmery – otvory pro odsávání vody ve stěnách bazénu, které udržují hladinu vody v určené výšce a odvádějí vodu do recirkulačního systému.
Během zazimování byl otvor skimmeru zazátkován, nyní je třeba jej otevřít a vložit do něj síťku na zachycení nečistot. Pak lze přistoupit k zapojení čerpadla do filtračního okruhu a zavodnit čerpadlo a sací potrubí v celé délce od skimmeru. Dále je třeba vyšroubovat zátky, které během zimy chránily otvory trysek protiproudu, zpravidla umístěných naproti otvorům skimmeru. Na místo zátek se pak šroubují trysky, platí přitom pravidlo, že tryska na mělčině se nastaví směrem k hladině, tryska v hloubce míří dolů pod úhlem 45°. Pak lze zkompletovat zařízení protiproudu.
První filtrování vody
Po předchozí přípravě lze začít s prvním filtrováním vody. Filtraci je přitom nutné věnovat pozornost i z úsporných důvodů – její správná funkce ušetří prostředky za chemickou úpravu vody během sezóny. Nutná je kontrola všech spojů potrubí a čerpadla, aby voda ze systému nikde neunikala. Filtrační nádoba se pak odvzdušní horním odvzdušňovacím ventilem a seřizuje se časové spínání filtrace. Tu lze pak vyzkoušet až po zavodnění čerpadla a dopuštění vody v bazénu tak, aby byla nad úrovní středu přítokové příruby skimmeru. Během následujících čtyřiadvaceti hodin pak filtrujte, pokud dochází k zanášení filtru, je třeba jej vybírat.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Kvalitu určí hodnota pH
Pokud uvedete do chodu cirkulační a filtrační systém bazénu, nastává čas na chemické ošetření vody. Podobně jako v případě předchozích kroků bude i první odzimovací krok náročnější než v běžném sezónním provozu. Nejprve bude nutné změřit a upravit hodnotu kyselosti vody v bazénu – její pH, jehož hodnota má vliv jak na zdraví koupajících se osob, tak na účinnost a spotřebu přípravků na úpravu vody a funkci bazénových zařízení.
Neutrální voda má pH 7,0 a pro koupání se doporučuje hodnota mezi pH 7,0 a 7,4, protože druhá z hodnot odpovídá pH lidského oka. V případě pH nad 7,8 se snižuje účinnost aplikovaného chloru a vznikají sedimenty, pH pod 7,0 zase působí podráždění očí a korozi kovů. Měření pH se provádí s pomocí testerů, k jeho optimální úpravě slouží přípravky, v jejichž názvu se objevuje informace o kladném nebo záporném pH (CTX – 10, pH-; CTX – 20, pH+; Azuro pH+; Azuro pH-).
Co s mikroby a minerály
Po úpravě kyselosti vody v bazénu (pH) je nutné přistoupit k dalším krokům, které souvisejí s uvedením bazénu do nové sezóny. Problémy totiž nepůsobí jen nevhodná kyselost, ale i minerály obsažené ve vodě. Čtyřiadvacet hodin po napuštění bazénu se proto do vody přidává látka, která na sebe minerály naváže. Lze např. aplikovat látku Mineral -, která absorbuje látky, jež by mohly být příčinou sedimentů nebo zabarvení vody.
Vodu je také třeba zbavit mikrobů a biologického znečištění, k tomu slouží její chlorování – v úvodu sezóny se mluví o chlorovém šoku (na 50 m3 vody 25 malých tablet nebo 300 g granulátu). Dvě hodiny po ošetření proti nežádoucím minerálům se aplikují větší dávky chloru (např. chlorový přípravek Quick) a po dalších čtyřiadvacet hodin by měl být v plném chodu filtrační a cirkulační systém (bez zapnutého protiproudu, aby byla filtrace účinná).
Po chlorování se může objevit hnědé nebo zelené zbarvení vody, příčinou bývá obsah železa nebo manganu, a opět se upravuje obsah minerálů. Na závěr úvodního chemického ošetření – asi týden po aplikaci uvedených prostředků – se znovu měří a v případě potřeby upravuje pH a stabilizuje se hladina chloru.
Pravidelná péče o bazén je nutná
Bazénová voda i po náročném a kvalitně provedeném odzimování vyžaduje pravidelnou péči. Nadále je třeba se bránit přemnožení bakterií, a tedy vodu desinfikovat, zároveň ale také chránit koupající se před nežádoucími účinky chemických přípravků.
Proto je třeba sledovat průběžně úroveň pH i obsahu chloru. Stav bazénu v plné sezóně také ovlivňuje režim koupání a počet osob, jež jej využívají. Rovněž péče o okolí bazénu a jeho ochrana před zanášením nečistotami sehraje podstatnou roli při udržování kvality vody pro koupání.
text: David Daniel, foto: archiv
Minerální podlahové krytiny, jakými jsou 
Pozor také na povrchové úpravy proti uklouznutí – leštěná dlažba a podobné kluzké povrchy nebudou nejlepším řešením v 
Ani pod dřevěnou 
Plastové podlahové krytiny jsou v zásadě pro podlahové vytápění použitelné. Kromě nároku na funkci a design, který je na laminát kladen, zaměřují se jeho výrobci také na vylepšování jeho vlastností. Použití podlahového 
Ohnivá kolopejka potěší i po návratu z hor
Mandle z vlastního stromu
Kadeřávek je nejchutnější v zimě
Ing. Mojmír Urbánek, výrobní náměstek CIUR, a. s.
Ing. Petr Vacek, manažer technické podpory společnosti Isover
Petr Keim, technický manažer společnosti Styrotrade, a. s.
Ještě než se začne hledat vhodné řešení kuchyňské sestavy, je třeba si uvědomit, že člověk na vozíku se musí nejprve do kuchyně dostat. Aby byl průjezd dveřmi pohodlný, měly by být široké alespoň 80 cm. Klasické otočné dveře ovšem nejsou zcela ideální. I když jejich otevírání a zavírání většina lidí na vozíku zvládá, pohodlnější jsou posuvné typy. Překážku tvoří prahy, které se však už v nových a rekonstruovaných stavbách nepoužívají.
Ze všech běžných dispozic kuchyňských sestav je nejvhodnější řešení do tvaru písmene L, vyhovující je i lineární řešení. Umístění pracovní plochy by mělo být v porovnání se standardní výškou nižší (75–80 cm), aby umožňovalo práci vsedě. Hlavní zóny (varná, mycí, pracovní) by měly být rozmístěné tak, aby byly vzájemně na dosah a při vaření nebylo zapotřebí přejíždět z místa na místo. Tomuto požadavku nejlépe vyhovuje umístění těchto zón do rohové části. Pod pracovní deskou musí zůstat volný prostor pro zasunutí nohou. Proto tu nemohou být spodní skříňky, pro které je vhodnější umístění po okrajích sestavy.
Ovládání motoru je zabudované přímo na desce. Stejně tak lze snížit i horní skříňky, které jsou jinak pro vozíčkáře nedostupné. Jednodušší variantou využití horních skříněk jsou konstrukce, které se s obsahem skříňky mechanicky vysunou a sklopí. Vhodnou alternativou spodních skříněk jsou pojízdné kontejnery, které lze podle potřeby přesunovat. Trouba by měla být zabudovaná tak, aby umožnila bezpečnou obsluhu vsedě, a umožní-li to prostor, byla přístupná z obou stran.
Optimální výška pro vypínače je 80 cm, v ostatních částech obydlí se doporučuje výška pro zásuvky 40 cm, v kuchyni je ale vhodnější umístění ve výšce pracovní desky. Aby mohli vozíčkáři plně využívat myčku (její spodní část), je třeba ji zabudovat do vyšší úrovně. To může být ale v sestavě problematické, jednodušší je použít menší stolní typ, který se dá umístit i pod pracovní desku.
Dům Kubis 631 zaujímá zastavěnou plochu necelých 63 metrů čtverečných, působí však velmi prostorným dojmem. K jeho úspornosti přispívají nejen dobře zateplené sendvičové obvodové konstrukce na bázi dřeva, ale také jednoduchý kompaktní tvar se sedlovou střechou a promyšlená dispozice, kde se neplýtvá ani zbytečně nešetří místem. Z malého zádveří se vstupuje přímo do společné obývací části, která spojuje funkci kuchyně, jídelny, sezení a komunikačního prostoru se schodištěm.
Na rozdíl od běžného podkroví je v tomto domě zvýšena nadezdívka na 190 cm, takže u obvodových stěn pod šikmým stropem lze umístit skříň či pracovní stůl a lépe tak využít celou plochu místnosti (v běžném podkroví bývá nadezdívka vysoká 110 cm i méně, prostor pod šikmým stropem bývá obtížně přístupný a zůstává často nevyužitý). Celková užitná plocha 102 m2 je navržena tak, že poskytne pohodlné bydlení tří- až čtyřčlenné rodině, a to za necelé 2 miliony korun. Na přání je dům možné rozšířit o další konstrukční modul, případně k němu přistavět garáž a získat tak další využitelnou plochu.
Propracovaná technologie výstavby umožňuje zkrátit stavební proces na minimum. Dům se skládá jako stavebnice: vnější i vnitřní stěny, stropy i střecha jsou vyrobeny v továrně jako velkoplošné sendvičové dílce (včetně osazených oken a dveří, instalačních panelů, elektrorozvodů), osazují se na místě stavby jeřábem (včetně schodiště), následuje provedení fasádní stěrky, pokládka střešní krytiny, pokládka podlah, montáž zařizovacích předmětů, dokončení instalací a můžete se nastěhovat. Díky jednoduchému konstrukčnímu sytému a „suchým“ technologiím vyroste nový dům cca za 11–12 dní, celá výstavba včetně základové desky netrvá déle než dva měsíce. Výrobce poskytuje záruku na konstrukce 30 let.
Samozřejmostí dřevostaveb společnosti RD Rýmařov jsou nízkoenergetické parametry spojené s malou tloušťkou obvodových stěn. Dům Kubis 631 má okna s izolačními trojskly, obvodovou stěnu o celkové tloušťce 297 mm se třemi izolačními vrstvami, součinitel prostupu tepla činí 0,16 W/m2K. Střešní plášť z dílců o tloušťce 351 mm dosahuje parametrů U = 0,17 W/m2K. Klasické teplovodní ústřední vytápění v domě nahrazují elektrické přímotopy (což opět zjednodušuje a zkracuje realizaci stavby) a systém řízeného přetlakového větrání, který zajišťuje optimální přívod čerstvého vzduchu.
V době, kdy vznikal, dřevostavby příliš v kurzu nebyly, ale protože se investor zabývá dřevovýrobou, dřevo při stavbě chybět nemohlo. Pozemek byl původně využíván jako pole, před stavbou domu na něm byly provedeny hrubé terénní úpravy a zářez do mírného svahu. „Stavební pozemek se nachází na okraji obce,“ říká Ing. arch. Jiří Kobera, „a v blízkosti se nevyskytují žádné stavby, které by nějak limitovaly architektonické řešení.
Dům se kolemjdoucím skrývá ve svahu, při vstupu na pozemek tedy překvapí svou rozlohou. Je koncipován jako přízemní, ovšem velkorysý v mnoha ohledech. „Věděli jsme přesně, jaký by měl dům mít půdorys i jak by měl vypadat,“ vysvětluje majitel Vlastimil Šťastný. „V roce 2004 nebylo k vidění mnoho dřevostaveb, já jsem v Týně nad Vltavou viděl u řeky dřevostavbu pana architekta Kobery, a protože se mi líbila, oslovil jsem ho.“ Dominantním architektonickým prvkem stavby jsou nízké pultové obloukové střechy nad obytným prostorem, zimní zahradou a bazénem, které však díky své subtilnosti nijak neruší a spolu s použitými materiály umožňují začlenění domu do okolní volné krajiny.
Střechy jsou tříplášťové odvětrávané, i při vysokých letních teplotách je tedy v domě příjemné klima. Na stavbu domu byly použity převážně prvky a konstrukce na bázi dřeva – lepené hranoly a vazníky pro nosnou konstrukci i konstrukci střechy, okna, vchodové i vnitřní dveře, dřevěné obklady a také atypický nábytek – například postele, stoly a podobně. Uplatnily se ale i klasické zdicí a izolační materiály.
Při vstupu do domu zaujmou návštěvníka dispozice a barevnost. Hned u vchodu se dům otevře do velkorysé haly, plné světla a květin, která ústí do obytného prostoru s jídelnou a kuchyní a pokračuje dále do zadního traktu domu. Otevřený obytný prostor ovšem může sloužit i jako pracovna či místo k poradám, neboť jí dominuje velký žlutě lakovaný masivní stůl. Dokonale ladí s kuchyní. „Když jsem tuhle kuchyňskou linku viděl, věděl jsem, že patří sem, protože zde stěna domu kopíruje stejný rádius jako kuchyně.
V zadním traktu domu se kromě tří pokojů nachází také sauna s fitness s příslušenstvím, součástí domu je i vnitřní bazén. Sauna je také vyrobena ve firmě investora. Příjemně působí zvolená barevnost interiéru, doplněná množstvím vzrostlých květin, které zútulňují celý prostor domu. „Barevné ladění je dílem celé rodiny, máme rádi živé barvy, každý tedy vybral tu svoji.“ Interiéru dominují teplé barvy od žluté po červenou, které jsou v souladu s dřevěnými prvky. Vybavení vhodně koresponduje i s podlahou: nášlapnou vrstvou mělo být dřevo, ale nakonec si majitelé zvolili marmoleum, které přidalo další barevný odstín a současně dodalo prostoru dynamiku.
Lehká lopatka do auta Fiskars je vhodná na cesty, pro kempování i na zahradu. Lopata je lehčí než voda – plave na vodě a je vyrobena z kvalitního hliníku velké pevnosti. Šestihranná násada je ideální pro pevné uchopení a lopata je velmi odolná vůči všem vlivům počasí včetně nízkých teplot. Cena 449 Kč (FISKARS).
Jednostupňová, či dvoustupňová?
V 90. letech se k nám sice začaly dovážet modernější a komfortnější srubové domy kanadského typu, ty ale nezapadají do naší krajiny, a navíc si stylově nerozumí ani s běžnou tuzemskou zástavbou. Proto když se na našem trhu objevily masivní dřevostavby z Finska, srdce vyznavačů zdravého bydlení zaplesala, protože pomyslná laťka kvality v sortimentu dřevostaveb se zvedla o pěkných pár pater výš.
Díky této charakteristice získává severská borovice unikátní strukturu, která z ní činí nejhouževnatější a nejodolnější stavební materiál pro roubené konstrukce. Zejména pro jednovrstvé srubové obvodové stěny z masivu jsou izolační vlastnosti naprosto zásadní. Můžete namítnout, že izolační schopnosti stěn lze snadno zlepšit dodatečnou izolací. Nicméně severská borovice má navíc schopnost efektivně regulovat teplotu a vlhkost uvnitř domu a vytvářet tak optimální tepelnou pohodu.
Jednou z charakteristických vlastností srubových domů je tzv. sedání. Jde o přirozený jev, který má na svědomí přirozené vysychání dřeva, stlačení spár ve srubových stěnách a zatížení tlakem, a je třeba ho při návrhu konstrukcí brát v úvahu. Ve srubových konstrukcích se sedání pohybuje od 10 do 50 mm na každý běžný metr výšky svislé konstrukce, v závislosti na typu použitých trámů. Největší část tohoto sedání je způsobena vysycháním dřeva.
U běžných hromosvodů se celé zařízení skládá ze tří částí – 
Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících funkčnost a životnost hromosvodu, je materiál, z nějž je vyrobena část jímacího zařízení a svodů, které jsou permanentně vystaveny povětrnostním vlivům. Hlavním požadavkem na materiál je odolnost proti korozi. Nejběžnějším materiálem pro zhotovení vnějších částí hromosvodu je pozinkovaná 
Pro komplexní bezpečnost před riziky, která přináší zásah blesku, ale nestačí pouze funkční hromosvod. Ten sice zabrání fatálnímu poškození 
V zóně totiž dochází k pulznímu přepětí, které může zničit většinu 
