Blog

Pájení a letování v domácí dílně

Pájení možná znáte pod starším slovem letování (z německého löten). Ale ať už pájíte nebo letujete, vždy se jedná o stejnou činnost, tedy o techniku spojování kovů pomocí snadno tavitelných slitin (nejčastěji na bázi cínu). Podobně jako u svařování se jedná o starou metodu, kterou znali obyvatelé starověké Mezopotámie nebo naši keltští předkové.

Domácí praxe

Pájení samotné se dělí na takzvané měkké a tvrdé. V domácích podmínkách asi nejvíce využijete měkké pájení. To sice nezajišťuje tak pevné spojení, ale je k pájeným materiálům šetrnější, protože probíhá za relativně nízkých teplot (300 až 350 °C) a spojovacím materiálem, pájkou, jsou nejčastěji měkké slitiny na bázi cínu. U tvrdého pájení, které se používá, chceme-li dosáhnout pevnějšího a trvalejšího spojení, je pájka tvořena slitinami stříbra či mědi. Při tvrdém pájení je vzhledem k vyšším tavným teplotám tvrdé pájky (kolem 1000 °C) potřeba jistých zkušeností a je dobré si ho vyzkoušet na nečisto.

Podstata pájení

Pájení je založeno na schopnosti některých kovových materiálů spojovat se za určitých teplot s některými slitinami. Tomuto procesu se pomáhá tavidly, například kalafunou, která snižuje povrchové napětí cínové slitiny a váže na sebe zoxidované složky. Kalafuna se používá jako tavidlo pro spojení pájky se slitinami mědi, čehož například využívají elektrotechnici. Pokud byste chtěli pájet například železné kovy, nerez nebo hliník, budete potřebovat tavidla speciální. Pochopitelně je nemusíte míchat sami, ale prodávají se již hotové.

Můj dům doporučuje

Pájené předměty musejí být mechanicky očištěny (zbaveny koroze a nečistot) a odmaštěny, někdy je nutné odstranit nežádoucí kysličníky z povrchu žíravinou. Je vhodné spoj před pájením mechanicky pojistit (spojované dráty spolu zkroutit, plechy na okrajích zapertlovat).

Minimum o pájkách

Pájecí slitina (pájka) se nejčastěji skládá ze směsi cínu a olova v poměru 3 : 2 s bodem tavení 190 °C (pájka Sn60Pb40). Pokud potřebujete pájet při nižších teplotách, použijete pájky obsahující antimon, vizmut nebo indium. Díky tomu se dá teplota tavení při pájení snížit až na 140 °C (pájka Pb48Sn32Bi).

Páječky pro měkké pájení

Pájení provádíme pomocí páječek, což jsou přístroje, které musí vyrobit a přenést dostatečné množství tepla k roztavení pájky. Teplo do zamýšleného spoje přenášíme pomocí hrotu, který je obvykle ohříván elektricky nebo plamenem. Nejčastěji jsou používány trafopáječky a páječky s hrotem vyhřívaným pomocí topného tělíska. Nevýhoda trafopáječky spočívá v její velké hmotnosti a nemotornosti, navíc bez možnosti teplotu regulovat. U trafopáječek je pájecí hrot současně topným tělesem, a díky tomu dochází často k jeho přehřátí. Další variantou jsou páječky na síťové napětí, které tvoří přechod mezi trafopáječkou a mikropáječkou.

Mikropáječka je zřejmě nejlepší a pro elektroniky a modeláře je využitelná téměř na vše – má hrot oddělený od topného tělesa, dá se u ní regulovat teplota, je kompaktní a lehká. Dalším typem zařízení pro pájení jsou plynové páječky, které se vyrábějí v různých výkonových třídách, od malých příručních až po stanice. Jsou vhodné na drobnější opravy, ale nevýhodou je cena plynové náplně, která je vyšší než u elektřiny. Naopak silnou stránkou plynu je nezávislost na zdroji proudu, což oceníme při práci v terénu.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Pájení natvrdo

Pájením natvrdo dosáhneme mnohem větší pevnosti spoje než u měkkého pájení. Podmínkou však je dostatečně vysoká teplota. Nejstarší způsob ohřevu páječky je ve výhni, ale z pochopitelných důvodů se dnes nejčastěji používá plynový nebo benzinový plamen. Jako tavidlo se používá salmiak, chlorid zinečnatý nebo borax. Jako pájka slouží kromě stříbra slitina mědi a zinku (mosaz). Tavicí teplota je zde závislá na obsahu mědi v pájce (čím více mědi v pájce, tím vyšší tavicí teplota a naopak). Pájením natvrdo můžete spojovat například plynové instalační potrubí, potrubí u solárních nebo horkovodních topných zařízení nebo trubky podlahového vytápění pokládané v mazanině.

Pájky a teplota

Tvrdé – tavitelné nad 500 °C, obvykle slitiny mědi, hliníku a stříbra

Měkké – tavitelné při teplotách pod 325 °C, obvykle cín nebo slitiny cínu a olova. (Pájky s obsahem olova jsou od roku 2006 zákázány direktivou RoHS.)

Postup pájení

1) Dotkněte se hrotem zlehka pájeného místa a zahřívejte spoj.
2) Přisuňte pájku na zahřáté místo a nechte ji roztavit.
3) Zahřívejte znovu asi 1-2 sekundy. Jakmile se pájka rozlije a pokryje pájenou část, odsuňte hrot od spoje a vyčkejte, až pájka ztuhne.

Typy páječek

Vyvarujte se levných a neznačkových páječek – ušetří vám to možné nepříjemnosti. Nebezpečné jsou například benzinové páječky, které vám při nijak výjimečné netěsnosti snadno způsobí popáleniny nebo požár!

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem a autor

Otevřené krby a kotlové grily

Krby znali už staří Římané a jejich podoba se v průběhu let měnila: nesly znaky gotiky, renesance, baroka i romantismu. V současné době se vracejí s novým designem a přizpůsobují se moderním nárokům uživatelů. V mnoha případech je doplňují přenosné grily, které navozují atmosféru přátelského setkávání. Lze je umístit třeba na terasu, kde vytvoří zajímavý přechod mezi domem a zahradou. Krby a pece to mají o něco složitější, potřebují bytelný podklad a dobré zázemí.

Opravdový krb

Nejrůznějších krbů a pecí je pro tyto účely na trhu nepřeberné množství. Do takzvaně vyšší třídy patří mastkové krby, které mají vynikající tepelnou vodivost, umí teplo rychle absorbovat, dlouho ho uchovávat a postupně odevzdávat. „Schopnost přijímat teplo je v tomto případě o 70 procent vyšší než u šamotové cihly. Nakumulované teplo se po hodině až dvou hodinách topení postupně uvolňuje 12 až 24 hodin do obytného prostoru ve formě sálavého zdravého tepla podobného slunci. Tím se odstraňují nedostatky teplovzdušných krbů, jako je nezdravé proudění teplého vzduchu,“ vysvětluje inženýr Herwig Hannak z Rakouska, který se zabývá vývojem tradičních krbů a pecí z mastku.

Opracovaný kámen dováží z Finska a Norska, krby a pece pak staví v dílnách jako skládačku. Spoje lepí speciální maltou a tvar pecí a krbů je podle vyobrazení v katalogu neomezený. Nutno však dodat, že tyto krby a pece patří do vyšší cenové kategorie, přičemž leštěné tvarovky mastku jsou nejlevnější, pískované bývají dražší. Nejdražší jsou lámané tvarovky, které je třeba udělat z jednoho kusu mastku.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Krby a grilování

Příprava pokrmů na otevřeném ohni byla v historii téměř jedinou možností, jak ukojit hlad v přírodě. Dnes je to zábava pro člověka přesyceného civilizací. Ve společnosti přátel lze vychutnávat vůni jídla a jemného kouře všemi smysly. Vybírat bychom měli zejména mezi zahradními grily na dřevěné uhlí. Topným spirálám a plamenům plynových hořáků se musí vyhnout každý, koho láká grilování větších pečínek, živáňské nebo špízů na jehlách a chce si vychutnat to pravé rožnící aroma.

Mastkové krby a pece

Mastek se používal většinou jako materiál pro výrobu různých předmětů. Vikingové ho získávali v norských lomech a položili tak základ pro výnosný výměnný obchod. Z lesklého žáruvzdorného materiálu vytvářeli hrnce, hrací kameny a šperky. Nádoby na vaření z mastku byly žádaným zbožím v celé severní Evropě. Mastek byl akumulátorem tepla prvotřídní kvality a zároveň zvukovým tlumičem. Není divu, že uplatnění našel také při stavbě krbů a kamen. Má enormní specifickou hustotu, a proto dokáže akumulovat podstatně více tepla než keramika kachlových kamen. Podle informací prodejců se pro topeniště akumulačních kamen a pro všechny ostatní části kamen vystavené ohni a horkým kouřovým plynům používá napříč vrstvami nařezaný kámen, protože je zvláště žáruvzdorný. Naproti tomu pro opláštění kamen se používá mastek nařezaný paralelně k vrstvám, takže se teplo rozdělí podél vrstev po celém povrchu kamen.

Smířit se ovšem musíme s poměrně dlouhou dobou rozhoření uhlí a s výhradami výživových poradců. Grilování vyžaduje jisté zkušenosti, protože hoření a sálavé teplo nelze (u některých typů grilů) přesně regulovat a při nepozornosti dochází k připálení nebo dokonce ke spálení oblíbené pečínky. Zplodiny ze šťáv a tuků odkapávajících do plamenů jsou sice zdraví škodlivé, ale některé typy grilů je umí odvádět pomocí žlábkových roštových mřížek.

Kulové grily na dřevěné uhlí

Kulové grily mají většinou robustní konstrukci a vydrží uživateli po mnoho let. Doba životnosti 15 let a více není neobvyklá – dokonce i když stojí celý rok na zahradě. Mezi osvědčené značky patří například Weber. Spodní díl i víko kulového grilu jsou zhotoveny z těžké speciální oceli s nízkým obsahem uhlíku. Ocel je z vnější i vnitřní strany smaltovaná, aby neprorezavěla a aby lépe odrážela teplo. Držadla jsou připevněná na kovových můstcích, které jsou ke grilu přivařeny. Pro zvýšenou stabilitu jsou ke grilu přivařeny rovněž objímky pro nožičky. Kryt ventilačního otvoru ve víku, nožičky a miska pro zachytávání popela jsou vyrobeny z nerezavějícího hliníku. Grilovací rošt je trojnásobně poniklován a stejně jako rošt pro uhlí je zhotoven z těžké stabilní oceli. Většina dílů je již z výroby svařena nebo smontována, takže k montáži nejsou zapotřebí žádné nebo jen velmi málo nástrojů. Smaltovaná ocel odráží teplo, které poté cirkuluje okolo pokrmu. Velké kusy masa není nutno obracet a nemusíte otáčet rožněm! Speciální konstrukce kulového grilu s roštem pro uhlí a jednoduše regulovatelným ventilačním systémem zajišťuje neustálý přívod vzduchu a umožňuje zcela bezproblémové zapálení. Mávání novinami, měch nebo fén rozhodně nejsou potřeba. Uzavřené víko snižuje množství kyslíku v úrovni grilovacího roštu natolik, že se netvoří plameny a pokrm se nepřipaluje.

Vše, co lze péci v troubě, lze grilovat na grilu. Spotřebitel se může rozhodnout buď pro přímý, nebo nepřímý způsob grilování. Při nepřímém způsobu grilování na žhavé uhlíky nekape omastek ani šťáva. Je tak možno grilovat absolutně bez kouře a bez obtěžování sousedů. Pokud se po grilování uzavřou ventilační otvory ve spodní části grilu i ve víku, uhlíky uhasnou a je možno je použít při dalším grilování.

Vana s roštem na dutém stojanu

K dispozici jsou i takzvané kotlové grily, jejichž víko umožňuje citlivěji regulovat hoření (bývají ovšem dražší). Rozhrnutím a regulací ohně lze přejít na zdravější nepřímé grilování, při kterém tuk skapává do misky, a nevznikají karcinogenní zplodiny. Nejvhodnější jsou podle odborníků grily s kruhovým roštem průměru 47 až 57 cm s možností výškového nastavení nožek, s přídavnou zástěnou proti větru a s úchyty pro rožeň. Komfortnější typy mají vanu s roštem uloženu na dutém stojanu, který se pro zvýšení stability naplní vodou, horní část usnadňuje zapálení uhlí vložením novin a podpalovače. Hoření se řídí vzduchovou přívěrou.

text: Vlastimil Růžička, foto: archiv

V květnu má napilno každý zahradník

Bobkový list jako dekorace

Vavřín vznešený (Laurus nobilis) je na slunných terasách oblíbenou dekorací. Pokud máte starší keř pěstovaný po několik let na terase, můžete „bobkový list“ použít v kuchyni. Nevhodné jsou listy z nově nakoupených rostlin, bývají postříkány nejrůznějšími chemickými prostředky. Vyžaduje hlinitou zeminu s hrstí rašeliny, slunce nebo lehký polostín. Nesnáší zaschnutí, zejména při rašení listů na jaře.

Souměrná zeleň aukuby

Aukuba japonská (Aucuba japonica) má přirozený souměrný růst, rostlinu nemusíte prostříhávat. Vyžaduje hlinitou zeminu s hrstí písku a rašeliny, stín až polostín. Nesnáší úpal a zaschnutí. Původní druh je dvoudomý (oddělené samčí a samičí rostliny). Odrůda ´Crotonifolia´ má samčí a samičí květy na jedné rostlině. U nás ve vinohradnických oblastech se pěstuje ve volné půdě, na okrasných záhonech, kde přezimuje pod listím nahrnutým kolem kmene a nad kořeny. Má jedovaté plody.

I do nádoby patří blahovičník

Blahovičník Gunnův (Eucalyptus gunnii) vyžaduje směs listovky, drnovky, kompostu a písku, slunce. Je to jediný blahovičník, který je vhodný pro pěstování v nádobách. Na rozdíl od ostatních druhů blahovičníků bez problémů snáší řez. Prořezávejte pouze na podzim, od jara do léta tvarujte jen zaštipováním bylinných, nezdřevnatěných výhonů.

text: Marie Musilová, foto: archiv

Jak se bydlí olympioničce Zuzaně Hejnové?

Jak jsme se v rozhovoru dozvěděli, vše vlastně podřídila své stávající práci, kterou je vrcholová atletika. Spoustu času ji zabere trénování a zimní příprava na letní sezónu, která vyvrcholí srpnovým Mistrovstvím světa v Moskvě a mítinky Diamantové ligy. A Zuzana nutně potřebuje, aby její dům fungoval sám, ať v něm je či není.

Na úvod si neodpustíme speciální otázku. Žijete i doma v poklusu?

Právě že tomu tak bylo, a to jsme chtěli změnit. Chtěli jsme nejen bydlet, ale hlavně si po trénincích, soustředění a létání po světě odpočinout. A tak jsme se zaměřili na to, aby naše nové bydlení bylo velmi pohodlné a praktické.

Máte krásně zařízený byt. Práce architekta?

Děkuji za pochvalu. S architektem jsme dost věcí konzultovali, ale ve finále jsme si vše s přítelem vybrali a doladili sami.

Vzhled interiéru se běžně řeší pohledem na jeho vybavení, ale mě zaujalo designové osvětlení a zvláštní vypínače. Elektroinstalaci, tu jste také řešila sama?

My jsme nebyli od začátku nějak rozhodnuti, jak by měla instalace vypadat. Teprve až přišla doba přemýšlení, co si pořídíme za vypínače a zásuvky, tak jsme hledali na internetu.

A našli jste vypínače ABB?

Na začátku jsme úplně nehledali ABB. Líbil se nám vzhled zásuvek a vypínačů Time^® a až pak jsme teprve zjistili, že tento design vyrábí ABB.

Ale toto nejsou běžné vypínače, že?

Ne, to je inteligentní elektroinstalace. K ní jsme se dostali tak, že jsme začali listovat celkovým katalogem ABB na webovkách a zjistili jsme, co všechno je možné, a tak se nám to zalíbilo. Navíc jsme už předtím slyšeli od projektanta, co všechno by mohl náš byt díky elektroinstalaci umět.

Takže přes obyčejné vypínače a zásuvky k inteligentní elektroinstalaci. A co Vás k ní přesvědčilo?

V tomhle jsem věřila příteli. Abych pravdu řekla, já se v tom tak přesně nevyznám, to přítel studoval detaily, aby se řídilo osvětlení, ovládání topení, řízení provozu žaluzií i wellness, prostě aby to bylo ideální řešení a vše spolupracovalo se vším. ABB i-bus^® KNX nám přišel ideální.

Říkáte, že tento panel s obrazovkou je vlastně centrálním ovladačem, který nahradil standardní vypínač?

Ano a je to s ním naprosto jednoduché, člověk se v tom zorientuje hned. Nevidím v tom žádný problém, člověk si tam může nechat nastavit v podstatě to, co chce, a tak, jak mu to vyhovuje. Světla, žaluzie, topení…

Doporučila byste systém ABB i-bus^® někomu ze svých kolegů? Zajímá mě hlavně Vaše osobní zkušenost s užíváním.

Určitě bych doporučila, mně se to hrozně líbí. Už jenom to, že se nemusím starat a obíhat tady byt a hlídat, jak stahovat jednotlivé rolety. Navolím si, že mi to samo sjede, v kolik chci, stejně tak mi to vyjede. Přijdu domů, mám tady navolené světelné scény, takže si nemusím rozsvěcet všechno jednotlivě, ale zmáčknu tlačítko a ono se mi to tady rozsvítí najednou.

Takže žádný běh, protože teď už Vám systém šetří čas i energii, když přijdete domů, že?

Je to takové příjemné, že zmáčknu jedno tlačítko a už to jede. Můžu fungovat a nemusím jít zvlášť rozsvítit do obýváku, do kuchyně na chodbu atd. Času i energie mám po skromnu, takže tohle mi hodně pomáhá.

Jsme zvědaví, jestli jako atletka máte ráda rychlost. Rychlost u věcí, které Vás provází v každodenním životě, třeba v autě?

Já bych neřekla, že to je rychlost, co mám ráda, spíš efektivita a z toho vyplývající úspora času a energie. A s tím je kupodivu v souladu i tahle naše elektroinstalace.  Dříve bych si nedokázala představit, že něco takového je a jak to funguje.

Říkala jste, že Vás velmi zaujal i design jednotlivých prvků?

Design to bylo moje. Já myslím, že to je moderní věc, která se hodí do moderního bytu. Nechtěli jsme ale naprostý designový hi-tec, úplně by se nehodil do interiéru, tak jsme zvolili nadčasový design Triton. I dotykový displej jsme zvolili menší – chtěli jsme ho jen jako centrální ovládací místo při odchodu z hlavní části bytu. Určitě si nemyslím, že by to nějak narušovalo nebo nezapadlo do interiéru. Důležité je nedávat si to tak, aby to suplovalo druhou televizi.

Má někdo ze známých také řešení inteligentní elektroinstalace, nebo jste s přítelem první průkopníci?

Nemá. Asi jsme první. Vím, že se používá ve velkých prostorech, jako jsou hotely, administrativní budovy, bazény, wellness, ale my jsme mladí a zvídaví…

Jste zvyklá pořizovat si nejmodernější techniku?

Nejsme takoví, že musíme mít vždy všechno to nejlepší, ale říkali jsme si, že když už si děláme nový byt a chceme, aby to nějakým způsobem vypadalo, tak že si sem dáme inteligenci, že nám to ušetří spoustu času, a navíc to bude trendy teď i v budoucnu. Proti technice nic nemáme, může hodně pomoci, když trávíme spoustu času mimo domov.

Poté co jste „narazili“ na inteligentní systém u ABB, zkoumali jste i jiné?

Jak jsem říkala, dostali jsme se k němu přes vypínače, kde má ABB ohromnou nabídku. Podobně v inteligentních systémech jsme si v pohodě vybrali. A protože jsme chtěli něco, na co se budeme moci spolehnout dlouhou dobu, tak nám ABB vyhovovalo. Nadnárodní výrobce s dlouhou tradicí a odborným zázemím v Čechách.

Přejeme hodně dalších úspěchů.

(komerční prezentace)

Akustické cihly ušetří místo

HELUZ AKU 17,5 MK je zvukověizolační cihla s maltovací kapsou určená pro nosné zvukověizolační zdivo. Její rozměry 375 x 175 x 238 mm a parametr R_W = 53 dB ji předurčují pro stavbu bytových a rodinných domů, hotelů, nemocnic, škol či administrativních budov, kde jako jednovrstvá konstrukce při šířce zdiva 17,5 cm dosahuje unikátní hodnoty vážené vzduchové neprůzvučnosti. Při použití v sendviči v kombinaci s 5 cm minerální vaty je vhodná i pro stěny mezi řadovými domy, kde uspoří až 10 cm místa oproti ostatním systémům a dosahuje hodnoty R_W = 63 dB.

Speciální zvukověizolační cihly HELUZ zajistí nejen pohlcení a odraz zvuku, ale mají také vysokou pevnost a velmi dobré tepelněakumulační vlastnosti. Zdění se provádí na vápenocementovou maltu za využití spoje pero + drážka + maltovací kapsa. Zdění je snadné, keramický střep cihly je navíc vhodným podkladem pro omítání.

Akustické cihly HELUZ AKU 17,5 MK získaly Zlatou medaili v kategorii „Energeticky úsporné stavění“ na brněnském veletrhu IBF a Čestné uznání na bratislavském veletrhu CONECO.

(komerční prezentace)

Neomezené možnosti pohledových betonů

Prvky z tohoto moderního, industriálně působícího materiálu tvoří samu tvář interiéru (nebo exteriéru) a jsou výsledkem originálního architektonického návrhu. Díky doslova „high-tech“ receptuře betonů EASYCRETE, což je značka lehce zpracovatelných až samozhutnitelných betonů od společnosti Českomoravský beton, lze dosáhnout doslova dokonalého vzhledu pohledových betonů. Betony EASYCRETE se lehce roztékají a vyplní záhyby konstrukce až do těch úplně nejmenších detailů. Pohledová stěna je tak naprosto dokonalá, přesně dle očekávání investora i architekta.

Plocha z pohledového betonu je na dotyk kupodivu velmi příjemná, navíc nepotřebuje žádnou náročnou údržbu a přesto dlouho vydrží krásná. Vzhled, který se někomu může zdát poněkud chladný, lze zútulnit použitím jiných materiálů, jako je například dřevo nebo sklo. Možnosti betonu jsou navíc téměř neomezené – může být nejen stěnou či stropem, ale stejně tak i podlahou, barovým pultem, umyvadlem a klidně i netradiční kuchyňskou linkou. Pohledových úprav betonu je celá řada, liší se především tím, jakým způsobem byl pohledový betonový povrch vytvořen či upraven.

Možnosti tak široké jako naše fantazie

Beton jako materiál tedy nezná, co se týče tvarových možností, hranice, jediným omezením je asi jen naše fantazie. Proto má mezi odvážnými architekty a designéry tolik příznivců. Technologie výroby a zpracování se navíc neustále posouvá kupředu, a tak vznikají nové a nové varianty dekorování povrchu. Mezi ty nejběžnější patří například broušení, leštění, hlazení, škrábání nebo vymývání. Pro tyto úpravy jsou pak charakteristické různé vzhledové vlastnosti, jako je hladkost či naopak hrubost, drsnost či lesk a další. „Výběr konkrétní receptury betonu pro konkrétní realizaci je výsledkem souladu mezi představou investora, architekta, výrobce betonu a realizační firmy,“ říká Jan Veselý, zástupce jednoho z nejvýznamnějších výrobců betonu na našem trhu, společnosti Českomoravský beton a.s.

Betony EASYCRETE pro dokonalou pohledovou úpravu

Materiál pro realizaci pohledového vzhledu je dodáván skupinou Českomoravský beton jako tzv. značkový transportbeton, tedy jako značkový beton připravený a namíchaný mimo staveniště a dodaný v čerstvém stavu. EASYCRETE je značka zahrnující lehce zpracovatelné až samozhutnitelné transportbetony vhodné k rychlému zhotovování pohledových betonů, ale také základů, hustě vyztužených konstrukcí stěn, sloupů a stropů a štíhlých konstrukcí. Tyto betony se díky zlepšené tekutosti lehce roztékají po bednění a vyplní bez problémů všechny záhyby konstrukce do nejmenších detailů. Při realizaci pohledových betonů je oceňována hlavně vynikající kvalita povrchů, především díky nízkému počtu a malé velikosti pórů, což vede k výsledné hladké a krásné pohledové ploše betonů.

EASYCRETE je dodáván ve třech různých typech, pro docílení nejlepší kvality výsledného povrchu pohledových betonů jsou určeny varianty EASYCRETE SF (velmi tekutý, téměř samozhutnitelný transportbeton) a EASYCRETE SV (samozhutnitelný beton). Při použití pro jemné konstrukce, křivky, těžko přístupné a tenké stavební konstrukce je výhodné používat hladké, nesavé bednění. EASYCRETE se na stavbu dopravuje autodomíchávačem dle objednávky. Zde jej pomocí mobilních čerpadel pracovníci skupiny Českomoravský beton uloží na požadované místo do konstrukce.

Technologie zpracování betonu se liší podle vybraného výsledného vzhledu

1) Různé vzory, například povrch kopírující strukturu dřeva, vznikají otiskem formy nebo bednění do betonu. Takto vytvořený beton zpravidla působí poměrně hrubě až tvrdě. Jde o nejznámější variantu technologie realizace pohledových betonů. U betonů EASYCRETE je při realizaci této technologie oceňován výborný rozliv po bednění. Díky tomu materiál vyplní dokonale i nejmenší záhyby konstrukce.

2) Vzorek, který se na betonovém povrchu opakuje a ovlivňuje tak celkový vzhled, lze vytvořit opracováním betonu v tzv. měkkém stavu, čili hned po vyjmutí z bednění

3) i formy. K opracování betonu v měkkém stavu se používá hlazení speciálním houbovým, případně ocelovým hladítkem, válečkování, škrábání, vymývání či poťukávání. Výhodou betonů EASYCRETE je okamžité dosažení kompaktního hladkého povrchu, bez bublin a jiných vad.

4) Viditelná kamenná zrna a jednotlivé póry umožňuje tzv. suché pískování, jedna z variant zpracování tvrdého, tj. vyzrálého betonu. Při „odhalení“ kamenných zrn je důležitý neměnný poměr jednotlivých surovin v rámci různých míst v konstrukci. EASYCRETE nabízí, díky moderní receptuře obsahující speciální chemii a přísady, dokonalé promísení jednotlivých složek. Nemůže se tedy stát, že by se kamenná zrnka po uložení do konstrukce „propadla“ do její spodní části a ve výsledku tak vznikla vzhledově nerovnoměrná a nehezká pohledová plocha. Jinou variantou úpravy je měkké pískování, které kamenná zrna neodhalí, pouze odstraní tenkou prachovou vrstvu cementového kamene. Dalšími možnostmi je prořezávání, broušení, leštění či opracování kamenickými technikami.

Povrch pohledového betonu ve všech výše uvedených variantách přitom může být vyroben monoliticky či pomocí prefabrikátů, případně jako barevný beton.

Aby byl výsledný povrch pohledové konstrukce perfektní, je třeba předem specifikovat požadavky kladené na beton. Před betonážemi pohledových konstrukcí nabízí společnost Českomoravský beton zdarma konzultaci s technologem. Cílem je nalezení optimální receptury betonové směsi a ideálního způsobu betonáže.

Více informací a kontakty na www.transportbeton.cz.

(komerční prezentace)

Pozvolné probouzení trávníků

Dostat trávník po zimě do dobré kondice ovšem představuje poměrně značné úsilí. Bude třeba zbavit ho odumřelých stébel, mechu a plsti, vyrovnat a provzdušnit, hnojit trávními hnojivy; v závislosti na počasí také dosívat a společně s osivem sypat trávníkový substrát nebo křemičitý písek pro zlepšení vrchní vegetační vrstvy. Neměli byste zapomínat ani na nezbytnou závlahu.

Úklid po tuhé zimě

Pokud ještě zůstal na trávníku sníh a počítá se s další nadílkou, raději se těmto plochám vyhněte (nedoporučuje se po nich šlapat) a věnujte se třeba údržbě zahradních strojů. Vydržte do doby, až bude půda dostatečně suchá, pak shrabejte listí, větvičky a suchou trávu. Nebyla-li tráva posekána na podzim, zarovnejte ji na délku zhruba tří centimetrů a posekanou zeleň dobře shrabejte. Jarní péči budou zcela jistě potřebovat také záhony trvalek, ovocné stromy i keře. Nastává ideální období pro celkové úpravy zahrady včetně zahradních cestiček, skalek a teras. K tomu je ovšem zapotřebí kvalitní zahradní nářadí, funkční zahradní stroje a široká škála přípravků pro hubení škůdců. Nezapomeňte také na travní semena a hnojiva.

Typy trávníků

Dekorativní trávník slouží především jako ozdoba domu, například v předzahrádkách. Je žádán hlavně kvůli estetické funkci. Je náročný na půdu, plochu osevu a péči; udržuje se ve svěží barvě a nízko střižený.

Zátěžový trávník má také estetickou funkci, která je doplněna možností běžného využití. Poslouží pro pěší provoz, rekreaci i hry dětí.

Volně rostoucí trávník se hodí na hůře dostupná místa, například od svahu. Hodí se také na velké sady. Pro pozvolný růst ho můžete sekat pouze dvakrát nebo třikrát za rok a není třeba jej zavlažovat nebo odplevelovat. Do trávníku jsou přimíchávány další kvetoucí byliny.

Před vyséváním trávníku je důležité zjistit, jaký typ půdy máte na zahradě. Pokud typ půdy neznáte, riskujete, že trávníková směs neporoste tak, jak jste si představovali. Výběru osiva by měla předcházet úvaha, jaký trávník chceme, zda užitkový, volně rostoucí nebo reprezentativní.

Kultivace stávajícího trávníku

Jakmile to počasí dovolí, trávník je dostatečně suchý a listí je shrabané, můžete začít kultivovat. Pomocí tzv. vertikutace odstraníte mech a plsť v nadzemní vrstvě trávníku a zvýšíte průsak vody a živin do vegetační vrstvy a zajistíte cirkulaci vzduchu. Podporujete tak růst kořenového systému trávníku a bráníte zahradu před houbovými chorobami. Speciálním strojům pro tuto práci se říká vertikutátory, k ruční práci slouží vertikutační hrábě. V obou případech jsou pracovním nástrojem takzvané vertikutační nože, které se v tenké vrstvě zařezávají do trávníku, odstraňují z nich plsť a prořezávají vrchní vegetační vrstvu.

Vertikutační nože také přesekají travní výběžky, čímž se podpoří růst nových výhonků a zmlazení trávníku. Před ošetřením by měl být trávník vysoký maximálně tři až čtyři centimetry, aby odstranění travní plsti z trávníku bylo maximálně efektivní.

Nejčastější problémy při obnově trávníku

– zamoření plevelem a mechem
– problémy způsobené drobnými škůdci
– vyšlapané cestičky a obdobná poškození
– nerovný povrch trávníku
– podmáčení půdy
– škody způsobené mrazem, sněhem nebo větrem
– škody způsobené nesprávným sekáním
– tráva spálená přehnojením
– nevhodné zavlažování
– nedostatek světla
– různé choroby

Verifikace domácího trávníku

Odborníci ovšem upozorňují na to, že vertikutace bývá často zaměňována s hloubkovou aerifikací (provzdušněním). „Provzdušnění (aerifikace) představuje mechanické ošetření travní plochy aerifikačními válci nebo speciálními stroji a nástroji,“ vysvětlují zástupci společnosti OBI a názorně ukazují, jak při provzdušňování pronikají duté hroty do hloubky deset až dvanáct centimetrů a vynášejí válečky půdy. Průduchy, které se v půdě po aerifikaci objeví, se pak zasypávají křemičitým pískem. Pro verifikaci domácího trávníku malých rozměrů ovšem stačí obyčejné vidle.

Zabodnete je zhruba do hloubky deseti centimetrů, lehce s nimi zakýváte a vzniklé průduchy vysypete pískem. Lepší jsou ovšem speciální hrábě nebo elektrický či motorový provzdušňovač. Na trhu je celá řada vhodných nástrojů pro velké i malé trávníky. Oblíbené bývají i takzvané aerifikační vidle s dutými hroty, při jejichž použití nedochází k hutnění půdy kolem vpichů.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Zakládání nového trávníku

Pokud se chystáte zatravnit nové plochy na zahradě, je třeba začít s přípravou podkladu, půdy a s výběrem osiva. Trávník lze vysévat v závislosti na počasí na jaře od konce března do května nebo na podzim v září a říjnu. Důležité je plánování z hlediska účelu trávníku a druhů trav, které budou nejlépe odpovídat vkusu majitele a podnebí dané lokality. Lze zvážit, zda trávník vysévat, nebo použít drnové koberce. V případě drnových koberců bývá výběr semen omezený (obvykle jsou k dostání v síti lokálních dodavatelů), při pěstování semene máme výběr podstatně širší.

Důležité je zvážit, zda budeme chtít trávník okrasný nebo užitkový. Vybírat budeme i podle podnebí. Obvykle se nabízejí druhy pro chladné (optimální růstová teplota 15-24 °C) a teplé oblasti (27-32 °C). Pro okrasné trávníky volíme nejčastěji psineček, kostřavy či bermudské trávy. Pro užitkové trávníky to bývají bojínky, lipnice, poháňky a další druhy trav.

Nežádoucí drny musejí být sejmuty

Nicméně ani v případě dobrých semen nestačí zvolenou plochu pouze nakypřit a poházet po ní travní osivo. Rozsah přípravných prací bude záviset na stavu zvoleného místa, na zručnosti majitele zahrady a na zvoleném nářadí. Nejprve se musíme zbavit všech rostlin, stromů, keřů a kořenů a zamezit dalšímu růstu i malých zbytků rostlin v půdě. Nežádoucí drny musejí být sejmuty, zemina musí být důkladně vyčištěna.

Následuje posouzení kvality půdy a její zlepšení pomocí přídavků organické hmoty, například zahradním kompostem nebo dobře rozloženým živočišným hnojem, nebo instalací nějakého systému drenáže. Pak se můžeme pustit do rytí, urovnávání a konečné přípravy půdy včetně prevence proti plevelům. Pokud nebude povrch dobře připraven, vystavujeme se nebezpečí, že klíčení semen bude nerovnoměrné a nehomogenní.

text: Vlastimil Růžička, foto: archiv

VIDEO: Proč si koupit střechu Ruukki

Chystáte se na stavbu střechy? Přinášíme vám malou videoinspiraci…

Kontakt

www.ruukki.cz

(komerční prezentace)

Tropická zahrádka

Existuje velmi jednoduché a elegantní řešení. Některé pokojové rostliny je možné na léto přemístit z místnosti na zahradu, balkon nebo terasu a dopřát jim dostatek vzduchu, vlhkosti a živin. Zdaleka se nehodí pro všechny druhy, ale mnohé úplně pookřejí a zakrátko se odmění novými listy nebo poupaty. Venku se také snáze rostliny zbaví škůdců, lze je chemicky ošetřit i přípravky, které jsou v bytě škodlivé a mnohé „breberky“ zmizí samy jen změnou klimatu nebo zásluhou drobných venkovních predátorů.

Rychle v kondici

Vzdušná venkovní vlhkost je totiž vyšší, především od večera do rána, kdy se vytváří rosa. Střídání odlišných denních teplot a vlhkosti je přirozenější než stálé bytové podmínky a rostliny mnohem lépe regenerují a dostávají se do kondice. Nemalý vliv má i ultrafialové záření a měkká dešťová voda bez chlóru.

Jednodušší je i péče, na zahradě můžete rostliny postříkat hadicí nebo mezi ně umístit zahradní rozprašovač a jen otočit kohoutkem místo zdlouhavého zalévání konvičkou. Rostliny také nemusí mít misky pod květináči, takže voda volně odtéká a kořeny nestojí ve vodě, což většině rostlin také příliš neprospívá.

Ne pro milovnice prádelny

Zdaleka ne všechny rostliny však „venčení“ uvítají. Pobyt venku přes léto nesnesou rostliny z džungle tropických nížin, kde trvale panuje hodně vysoká vzdušná vlhkost i teplota, tedy klima „prádelny“.

Z častěji pěstovaných rostlin to jsou například některé druhy láčkovek, orchidejí, hodně teplomilných begónií a bromélií, krotóny, drobné vlhkomilné palmy, kapradiny s jemnými listy, áronovité aglaonemy, alokázie, filodendrony a další. Ale pro většinu rostlin se vhodné místečko v zahradě najde, podle nároků buď zastíněné, nebo více na slunci.

Na slunce se však musí dávat pozor, rostliny jsou z bytu zchoulostivělé a snadno se spálí – to se týká i kaktusů a sukulentů. Je nutné nejprve celou rostlinu zastínit a postupně pomalu na slunce zvykat, spáleniny se projeví jako velké hnědé skvrny odumřelé tkáně, může zhnědnout růstový vrchol s mladými citlivými pletivy, celé listy nebo i celá rostlina.

Zvyklé na extrémy

Nejvhodnější jsou rostliny ze sušších oblastí tropů i subtropů nebo z vyšších nadmořských výšek. Jsou zvyklé na občasné extrémy, chladnější noci a výkyvy teplot. Velmi dobře lze letnit kaktusy a různé sukulenty, například rody Agave, Aloe, Echeveria, Aeonium, Crassula, Adenium, Kalanchoe, Pachypodium a Yucca. V zahradě se přes léto daří i keřům a menším stromům, pobyt venku prospěje ibiškům a příbuznému rodu Malvaviscus, většině fíkusů a cykasů, kaméliím, citrusům, okrasným lilkům, z vytrvalých bylin pak dračinkám, klíviím, mučenkám, banánovníkům nebo rodům Aspidistra, Asparagus, Mandevillea, Coleus či Zantedeschia.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Pravidelně zalévat

Překvapivě dobře venku prosperují, jen kromě hodně teplomilných druhů, i mnohé orchideje. Spokojené jsou rody Oncidium, Cymbidium, Laelia, většina druhů z rodů Dendrobium, Epidendrum a Cattleya.

A přímo skvěle se venku daří drobným stříbřitým broméliím rodu Tillandsia. Epifytní rostliny (nekořenící v půdě) můžete třeba zavěsit na strom, kde jsou lehce přistíněné listím.
Pokud je budete pravidelně zalévat a občas přihnojíte tekutým hnojivem na list, na konci srpna se budete divit, o kolik přirostly.

text a foto: Romana Rybková

Krásné fasády šetří energie

Na krásu můžeme klást nejrůznější měřítka, ale který jiný z fasádních materiálů Vám vykouzlí romantické sídlo anglického venkova, stejně jako postmodernistický industriální styl?

Jde jen o to, vybrat k základní architektuře odpovídající barvu a povrchový dezén cihly. A užitek? Cihelné fasády BRICKLAND jsou bezúdržbové (teď pokrčíte rameny, jako uživatelé budete jásat) a pokud postavíte sendvičovou stěnu, případně použijete certifikovaný zateplovací systém BRICKLAND s finální vrstvou z cihelných obkladových pásků, ušetříte velké peníze za energii potřebnou na vytápění Vašeho domu.

Více na www.brickland.cz.

(komerční prezentace)

Domácí praxe

Podstata pájení

Můj dům doporučuje

Minimum o pájkách

Páječky pro měkké pájení

Pájení natvrdo

Pájky a teplota

Postup pájení

Typy páječek

Opravdový krb

Krby a grilování

Mastkové krby a pece

Kulové grily na dřevěné uhlí

Vana s roštem na dutém stojanu

Bobkový list jako dekorace

Souměrná zeleň aukuby

I do nádoby patří blahovičník

Možnosti tak široké jako naše fantazie

Betony EASYCRETE pro dokonalou pohledovou úpravu

Technologie zpracování betonu se liší podle vybraného výsledného vzhledu

Úklid po tuhé zimě

Typy trávníků

Kultivace stávajícího trávníku

Nejčastější problémy při obnově trávníku

Verifikace domácího trávníku

Zakládání nového trávníku

Nežádoucí drny musejí být sejmuty

Kontakt

Rychle v kondici

Ne pro milovnice prádelny

Zvyklé na extrémy

Pravidelně zalévat

PARTNEŘI WEBU