Jak známo, kosatec získal své botanické jméno po řecké bohyni duhy Iris, která svou krásou omráčila nejednoho antického umělce. Často bývá zobrazována na vázových malbách jako okřídlená dívka se džbánem s vodou a s hlasatelskou berlou nebo jako kontrast k ošklivosti svých sester, jimiž byly Harpyje, ohyzdné ženy s ptačími křídly a zobáky, které unášely duše zemřelých do podsvětí.
Kosatce s bohatou historií
Historické památky svědčí o tom, že kosatce patřily mezi první okrasné rostliny, které zdobily císařské paláce a měly i svůj bohatý symbolický význam (Iris jako symbol krásy, nevinnosti, samoty i naděje). Dlouho se těšily své oblibě, dobře je znaly i naše babičky, ale pak na čas ze zahrádek zmizely. V plné parádě se objevují až dnes. Máme na výběr z více než tisíce kultivarů, které se dělí do mnoha skupin, například podle výšky, tvaru či složení květu. Kosatce zdobí téměř všechny moderní zahrady. Oblíbenost získávají právě kvůli své až neuvěřitelné barevné škále květů a také pro nenáročnost pěstování.
Všeobecně vzato potřebují (pouze) slunce a lehce propustnou půdu. Vyšší druhy se hodí i k řezu. Všechny květy bychom ale měli po odkvetení odstřihávat, aby se rostlina příliš nevysilovala a věnovala se pouze své kráse.
Využití kosatců je velmi široké. Podle specifi k jednotlivých druhů jsou vhodné k pěstování na záhonech, skalkách, v zahradách hájového typu, na březích vod, v bažinatých zahradách či v alpínkových sklenících.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
S kartáčky i bez kartáčků
Odborná literatura kosatce popisuje jako vzpřímené trvalky s oddenky nebo cibulemi. Nejčastěji je květ tvořen třemi vnějšími okvětními lístky, které jsou zpravidla větší než vnitřní lístky, jsou dolů sklopené a u řady odrůd nesou ve svém středu nápadný kartáček chlupů nebo hřebenů. Tři vnitřní okvětní lístky mohou být vzhůru vztyčené, vodorovné nebo i dolů ohnuté s třídílnou čnělkou. Listy kosatců jsou mečovité, většinou tmavě zelené, někdy i modrozelené barvy. U cibulnatých druhů najdeme buď kopinaté se žlábkem, čtyřhranné nebo téměř válcovité listy vyrůstající z cibulí.
Dělení na kosatce cibulnaté a kosatce s oddenky (rhizomy) se dále větví do mnoha skupin, sekcí, rodů a podrodů, z nich připomeneme u cibulnatých alespoň skupiny Xiphium (španělské, anglické a holandské), Juno a Reticulata, které mají podobné nároky na pěstování a jsou vhodné pro naše klimatické podmínky. Druhy s oddenky zahrnují kosatce s kartáčky (miniaturní zakrslé, středně vysoké, obrubové, miniaturní vysoké a vysoké). Je tady i skupina Arily, která vznikla křížením subsekcí kosatců Blízkého východu Oncocyclus a Regelia s nepravidelnými kartáčky a skvrnami. Pokud jde o kosatce bez kartáčků, můžete vybírat ze skupin Spurie, které jsou odvozeny od Iris spuria (kosatec zvrhlý).
Patří sem dobře známé sibiřské a japonské kosatce a dále poněkud náročnější louisianské a kalifornské kosatce. Pokud jste v pěstování začátečníci, určitě se nevyplatí experimentovat. Nabídka klasických zahradních odrůd je opravdu široká a vybere si každý. Botanické druhy a hybridy bývají navíc o mnoho náchylnější na plísně. Do záhonů budeme nejspíše sázet kosatec bradatý (Iris x barbata), k vodní ploše kosatce japonské (Iris laevigata) s bílými, modrými nebo modropurpurovými květy a do skalek a květináčů kosatce nízké (Iris pumila), dorůstající do výšky patnácti až dvaceti centimetrů.
MOŽNÁ JEŠTĚ NEVÍTE… |
|
V České republice roste přirozeně osm druhů kosatců. Běžnými mokřadními druhy nižších poloh jsou kosatec žlutý (Iris pseudacorus) a kosatec sibiřský (Iris sibirica), který je ovšem silně ustupujícím druhem. Na vlhkých nivních loukách jižní Moravy kdysi rostl kosatec žlutofialový (Iris spuria), který již patří k vyhynulým. Na sušších místech jižní Moravy roste kosatec trávolistý (Iris graminea), je však nepůvodní, pouze zplanělý z kultury. Podobné je to s kosatcem různobarvým (Iris variegata). V Česku pak rostou další tři druhy – je to kosatec nízký (Iris pumila), kosatec skalní (Iris humilis) a kosatec bezlistý (Iris aphylla). Nejčastěji pěstovaným druhem je kosatec německý (Iris germanica), který hojně zplaňuje. Méně pěstovaný je kosatec bezový (Iris sambucina). Pěstují se ovšem i další druhy. |
Zásady pro pěstování kosatců
Obecně lze doporučit stanoviště pokud možno na plném slunci, chráněné před silnými větry. Půda musí být dobře propracovaná, propustná, s dostatkem živin, s neutrální až mírně alkalickou reakcí. Termín výsadby doporučují zkušení zahradníci zpravidla od července do konce srpna, v příznivých klimatických podmínkách do poloviny měsíce září. Co se týče způsobu výsadby, je třeba dodržet u vysokých kosatců vzdálenost nejméně 50 cm od sebe, pro nízké lze doporučit vzdálenost 25 až 30 cm.
Rostliny vysazujte mělce tak, aby horní část oddenku byla na úrovni zeminy, kořeny rozprostřete do stran. Sazenice dobře zalijte, vhodné je i jejich dočasné zastínění. Před výsadbou doporučuje jeden z nejznámějších tuzemských pěstitelů Zdeněk Krupka kosatce namořit v některém z fungicidů, jako například Rovral, Fundazol na dobu asi 30 minut. Záhony kosatců byste měli udržovat čisté, nezaplevelené, kypřit půdu jen mělce, aby nedošlo k poškození kořenů.
Před počátkem vegetace rostliny přihnojujte plným hnojivem s malým obsahem dusíku (např. Cererit, Kristalon květ-plod), v měsíci srpnu až září pak fosforečným a draselným hnojivem. Během vegetace používejte chemickou ochranu proti živočišným škůdcům (např. Karate, Nurelle, Mospilan) a houbovým chorobám na listech (např. Dithane, Novozir). V poslední době, zejména v teplých oblastech České republiky (Praha a okolí, Brno), totiž dochází k enormnímu rozšíření květilky (květní pupen je vyžírán larvičkou, nevykvete a zahnívá) a jediné řešení je postřik některým z výše uvedených přípravků, asi 14 dní před začátkem kvetení vysokých kosatců (nízké kosatce napadány nejsou). Postřik je dobré po týdnu opakovat.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Přesazování a zazimování
Odkvetlé květní stonky řežte až u samého oddenku. Odumřelé listy během celé vegetace oddělujte rovněž u oddenku. Přesazování doporučuje Zdeněk Krupka nejpozději po 3 až 4 letech, kdy dojde k zahuštění trsů.
Kosatce je potřebné rozsadit a umístit pokud možno na nové místo. Vykopaný trs se rozdělí na jednotlivé rostliny s oddenky, staré oddenky se vyhodí, odstraní se nahnilé části. Před výsadbou se listy rostlin šípovitě zkrátí o 2/3 délky, a to z důvodu lepšího ujímání rostlin. Zazimování většina odrůd kosatců snáší v našich klimatických podmínkách poměrně dobře. V drsnějším podnebí je vhodné oddenky zakrýt chvojím, případně dobře větratelným krytem. To se týká zejména novinek a choulostivějších odrůd.
text: Vlastimil Růžička, foto: Zahradnictví Flos
Tropické klima
Zimní zahrada se subtropickým klimatem se často nazývá středně teplou a je častější volbou. Udržet teplotu okolo 10 °C je jistě jednodušší a také výběr rostlin pro subtropické klima bude snazší. Subtropickým rostlinám (citrusy, kaktusy) se daří, pokud je zachován přirozený teplotní rytmus, tedy střídání teplejších a chladnějších období, „unesou“ i vyšší teploty v místnosti.
Běžně sázíme také oleandr, blahočet či smokvoň. Vedle nich se mohou uplatnit fíkusy, dracény nebo liánové, popínavé filodendrony či mučenky (Passiflora). Tyto druhy lze doplnit stálezelenými keři, jako je aukuba japonská, myrta obecná či některé druhy blahovičníku (Eucalyptus gunnii ‚Silbertropfen‘). V zimní zahradě by neměly chybět citrusy a pomerančovníky. Vytvářejí v ní typickou středomořskou atmosféru, okouzlují bílými a voňavými kvítky – oranžové a žluté plody rozjasní interiér zimní zahrady.
Je-li schodiště umístěno v obývacím pokoji či v jeho přímém dohledu, stává se dominantním estetickým prvkem a kromě konstrukce je pro nás podstatný i design. V tomto bodě se však často střetávají provozní a estetické požadavky. Ladná spirála či vznosná konstrukce se skleněnými stupni a minimalistickým zábradlím bude jistě působit vznešeně, věc má ale háček: při jeho užívání nemusejí být pocity ani zdaleka tak příjemné jako při pohledu na něj. Mezi nejpohodlnější schodiště patří přímé schodiště, případně schodiště do L nebo s mírně zakřiveným ramenem. Větší pohodlí přináší vložená mezipodesta.
Pocitu, že se schodiště vznáší v prostoru, lze nejsnáze dosáhnout vypuštěním podstupnic a čel schodů a upevněním jednotlivých nášlapů přímo do stěny s vynesením jejich váhy pomocí
Luxfery dobře izolují, použití je bezpečné
Světelná prostupnost se udává u čirých luxfer cca 77 %, podle barvy a sytosti se u barevných luxfer zmenšuje na 70 až 50 %. Různé struktury, motivy, ledové či matové provedení snižují průhlednost luxfer. Pronikáním denního světla, slunce nebo nasvícením umělým osvětlením se přirozeně či uměle dosahuje zajímavých efektů.
Díky výše zmíněným užitným vlastnostem mají luxfery širokou škálu možností použití. V koupelně jimi můžete vyzdít jakoukoliv příčku a polopříčku, například k oddělení klozetu od koupelny, částečnému ukrytí vany nebo sprchového koutu. Z luxfer se dá vyzdít celý i kruhový sprchový kout, stěna mezi koupelnou a sousední místností nebo je lze použít jako pruh či dva k propuštění světla zvenčí. 
Role stavebního úřadu
Laminátové pracovní desky
Vedle luxusních desek z kamene nebo speciálně opracovaného a ošetřeného dřeva se nyní výrazně prosazují desky z takzvaných kompaktních materiálů označovaných také jako umělý kámen.
Vyrábějí se v několika tloušťkách (zhruba od 6 do 19 mm), v mnoha dekorech a barevných provedeních s matovou, pololesklou a lesklou úpravou. Lze je řezat, frézovat, brousit, lepit i kombinovat s jinými materiály, jako je například dřevo, sklo či ocel.
Krb jako umělecké dílo – to je tendence, která je i u nás stále patrnější. Charakteristiky jako avantgardní krb nebo hi-tech styl pak vystihují, co si za nemalé peníze můžete pořídit domů: modernost, uměleckost, jedinečnost a výlučnost. Firma Bordelet například vyvíjí svůj návrh až na základě znalosti charakteru konkrétního místa a představ majitelů.
Ale nejenom uměleckost a modernismus je to, nad čím se nám zatají dech. Realizace řady projektů by nebyla možná bez schopnosti využít těch nejmodernějších materiálů a technologických postupů. V tomto smyslu si španělský Traforart zakládá, kromě snad největšího nabízeného sortimentu, na neuvěřitelně pevných ocelových korpusech svých krbů.
Už je to možné – dlouho připravovaná stavba skončila před rokem. Rodinný dům na západně orientovaném svahu nad Zlínem je vycíděný jako zrcadlo a každý detail svědčí o tom, že při jeho navrhování i realizaci hrály prim porozumění a profesionalita. „Líbily se nám stavby, které realizuje ateliér OK Plan Architects v Humpolci,“ přiznávají investoři Pavel a Dana. „Kontaktovali jsme architekta Chovance a Rýznera, vyjasnili jsme si, v jakém duchu bychom si náš dům představovali, a pak už jsme jenom čekali na návrh.“
Střídmou eleganci jednoduchého třípodlažního domu z betonu, oceli, skla, kamene a dřeva umocňuje jako originální šperk garáž z cortenového plechu. Kov prostupuje z fasády do interiéru domu, kde v podobě matově zalakovaného černého ocelového plechu tvoří obklad stěny hlavního obytného prostoru. Sjednocujícím prvkem je také velké zastoupení dřeva – venku se na obložení stěn, pokrytí teras a zastřešených komunikací podílí cedr, materiál odolný dřevokaznému hmyzu, v interiéru je na podlahách i na mobiliáři použitý především dub – někde leštěný, jinde zdrsněný kartáčováním a naolejovaný. Část stavby je z betonových bloků bez povrchové úpravy a přiznaný beton shlíží i ze stropů obytných místností.
Dům stojí v mírném svahu, proto je nejvyšší podlaží ustoupené a suterén zase částečně zapuštěn v terénu. K hlavnímu vchodu se přichází z horní části parcely. V této úrovni se přes celou šířku budovy otevírá 95 m2 velký obytný prostor, v němž na sebe volně navazují jednotlivé funkční zóny: kuchyně, jídelna, rodinná relaxační část u krbu a zákoutí u knihovny. Plus nutné zázemí. O patro výše je klidová část s ložnicí a velkou šatnou, koupelnou, pracovnou a terasou, v suterénu, do kterého lze vejít také samostatným vchodem ze zahrady, se nacházejí dva malé pokoje, koupelna, šatna a kuchyně. „Dolní byt zatím slouží návštěvám,“ prozrazuje Dana, „ale počítáme s tím, že se do něj třeba v pozdějším věku přesuneme, abychom měli přímý vstup na zahradu a k bazénu.“ Prozatím je koupání přístupné buď vnitřním schodištěm, nebo svažitou cestou okolo domu.
Jednoduše a bez námahy
Autor
Materiál, který na vybudování cesty vybereme, by měl ladit s materiály použitými na podezdívkách, pergolách, terasách i obrubnících. Některé materiály jsou téměř bezúdržbové (dlažba z přírodního kamene), jiné ani udržovat nelze (např. v zimě chodníčky ze sypkých materiálů).
Počínaje obyčejným šedým betonem přes beton barvený až k dlaždicím s povrchem z takzvaného vymývaného betonu, který zdůrazňuje strukturu malých oblázků. V těchto rozměrech jsou k dostání i dlaždice řezané z přírodního kamene. Milovníci velkých formátů ocení dlažbu Monume, se kterou přichází na trh česká společnost Presbeton. Vyrábí se v obdélníkovém formátu 60 x 40 cm a výšce 8 cm a v šesti barvách, od přírodní přes černou až po barevné mixy. Povrch dlažby je buď hladký, nebo je upraven tryskáním. Výška dlažby umožňuje její využití i pro plochy s větším zatížením, například pojezd osobními automobily.
