Listy, květy či celé rostliny ve skutečnosti nevoní pro potěchu lidí. Vedle zajímavých barev a tvarů využívá rostlina svou vůni, aby přivábila hmyz k opylení a zajistila si tak zachování a pokračování druhu. Vůni, kterou vydává, vnímá člověk velmi subjektivně, a to buď pozitivně, nebo negativně. Každý z nich má ale v přírodě svou nepostradatelnou funkci.
Kdy na sebe květiny upozorňují
Z ročních období je samozřejmě nejdůležitější jaro, kdy se rostliny po zimním spánku probouzejí a dávají najevo svému okolí, že nadchází změna. K silně aromatickým hrnkovým květinám patří v tomto období zejména cibuloviny (např. hyacinty, narcisy), zahradu provoní keře (šeřík, kalina, jasmín), ale mohou to být i stromy (zmarličník japonský ad.).
Zmínit bychom měli také bylinky, které příjemně provoní kuchyň (bazalka, levandule, oregano) a některé pokojové květiny, např. gardénie, stephanotis. Existují rostliny, které vykvétají jen jednou za několik let, a možná právě proto jejich květ vydává silnou a někdy až nesnesitelnou vůni. I přesto jsou ale jejich majitelé na ně pyšní. Mezi nejznámější patří zmijovec, jehož vůně, či spíše pach připomíná zkažené maso.
Kam silně vonící květiny umístit?
Péče o silně vonící květiny nebývá nijak výjimečná, zpravidla jim postačí rozptýlené světlo a pravidelná zálivka včetně přihnojování. Co ovšem musíme dobře promyslet, je jejich umístění. Silná vůně totiž může způsobovat bolesti hlavy nebo únavu, proto rozhodně nejsou vhodné do ložnice ani dětského pokoje. Příliš vtíravá bude jejich vůně také v nevelkém obývacím pokoji. Ideální jsou rozlehlé prostory, kde se vůně rozplyne.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Vůně mohou vyvolat alergickou reakci
Vnímání vůně je subjektivní, a tak co někomu je příjemné, jinému může být na obtíž. Vše tedy záleží na dohodě. Vůně ovšem může vyvolat i alergickou reakci, proto tyto rostliny nemusejí prospívat alergikům.
Dešťová voda pronikající k obvodu stěn způsobí provlhčení. Stěny budov také samy nasávají vodu ze země. Místnosti může rovněž ohrožovat voda, jež kondenzuje na povrchu stěn. Někdy se na havarijním stavu domu podepíše i voda prosakující ze špatně udělaného odpadu nebo rozvodu vody.
Sanačních způsobů je mnoho a volba přiměřeného řešení vlhkosti by měla vycházet z důkladné analýzy stupně provlhnutí a zasolení zdí. Na nízké provlhnutí (kolem 6 %) by měla stačit sanační omítka nebo odvětrávaná předstěna. Střední provlhnutí (8 až 15 %) a vysoký stupeň nasáknutí (25 %) vyžaduje již složitější sanaci (chemická metoda – injektáže, podřezávání spodku zdiva a aplikace izolačních bariér v podobě fólií, plechů či elektroosmózou). Další možností je použití odvětrávacích systémů pod podlahami a podél nosných zdí. Tyto úkony by ale měla provádět odborná firma s dobrými referencemi, protože svépomocný zásah by se vám u složitějších případů nemusel povést a ani vyplatit.
Jde o nejstarší metodu, založenou na odvádění vlhkosti z konstrukce stavby přirozeným nebo nuceným větráním. Za tím účelem jsou stavby vybaveny soustavou vzduchových štol, kanálků a šachet, spojujících větraný prostor s vnějším prostředím.
K vzduchovým systémům lze řadit také výkopy kolem obvodu stavby s následným vložením vzduchových kanálků, které mají odvádět vodní páry z přilehlého zdiva a tím je vysoušet. Pokud však není vložena do zdiva horizontální izolace, vzlínání zemní vlhkosti zdivem dále pokračuje.
– dostatečná soudržnost zdiva pro vrtání příklepovými nástroji
Účinnost elektroosmotického odvlhčování zdiva mohou v praxi negativně ovlivňovat vodivé rozvody vestavěné v sanovaném objektu, neizolovaná kovová potrubí, bludné proudy v zeminách, složení zdiva (přítomnost anorganických solí, kyselost, vodivost), jakož i složení podloží staveb. Funkce odvlhčovacího systému bývá snižována zasolováním a korozí elektrod. Tyto nevýhody řeší metody, které umožňují dosáhnout potřebného potenciálového rozdělení ve zdivu i bez kabelů.
zdroj: 
V této době se rozhoduje o tom, jak pestrá vaše zahrada letos v létě bude: nakupte proto semínka nebo si objednejte sadbu u zahradníka a naplánujte, kam a jak letničky vysadíte. Máte-li pařeniště, skleníček nebo mírně vytápěnou světlou chodbu se širokým parapetem, pusťte se do pěstování. Výsev se provádí do mělkých květináčů nebo misek. Substrát musí být sterilní, tedy zbavený chorob, škůdců a semen plevelů. Pokud chcete hodně šetřit, můžete prosít vlastní kompost a nechat jej v tenké vrstvě přemrznout. Mráz sice nezničí semena plevelů, ale zahubí zárodky většiny chorob a škůdců.
Teploty nemusí být vysoké, stačí 5–15 oC (podle teploty vám semínka vyklíčí dříve či později), a půda by měla být stále mírně vlhká. Největší chyba je nechat zaschnout naklíčené osivo: nový klíček z něj už nikdy nevyrazí.
Ven můžete letničky sázet až po „zmrzlých“, tedy v polovině května, ale zahálet do té doby určitě nebudete. Čas, kdy poroste sadba, využijte k přesnému rozkreslení letničkového záhonu, propočítání potřebného počtu kusů a k přípravě plochy. Sázet je třeba na perfektně připravený (kyprý, odplevelený, zalitý) záhon, nejlépe v pozdním odpoledni. Sazenice opatrně vyjměte ze sadbovačů, abyste jim neporušili kořínky. Lopatkou vyhlubte jamku o něco větší, než je kořenový bal, a sazenici usaďte tak hluboko, jako byla v květníčku. Opatrně utužte povrch půdy a důkladně zalijte. Po 2–3 týdnech můžete začít hnojit, pokud jste ovšem neobohatili půdu o pomalu rozpustné zásobní hnojivo (Osmocote ap.).
Během klíčení a růstu semenáčků zalévejte tak, aby půda byla stále mírně vlhká. Na záhonu je pak potřeba asi 20–25 l/m2 týdně. Záleží na teplotách, rychlosti větru, stanovišti, půdě a druhu květiny. Zalévejte raději méně často, ale důkladně, abyste podpořili vývoj kořenů v hlubší vrstvě půdy. Lepší je zalévat brzy ráno než večer, aby listy osušilo slunce a netvořila se na nich plíseň. Máte-li problémy s vodou, vyberte si méně náročné druhy: kromě máků a pojíchlupů třeba luštěnici (Cleome spinosa), starček (Senecio cineraria), pestrovku (Gomphrena globosa), petúnii (Petunia) nebo ostálku (Zinnia). Je-li půda vlhká, zkuste fuchsie (Fuchsia), tabák (Nicotiana), kejklířku (Mimulus) nebo macešky (Viola).
O semenáčky se musíte starat jako o miminka: musí mít dost světla, ale ne prudké slunce, nesmí je utlačovat plevel a pást se na nich škůdci. Dospělé rostliny potřebují podobnou pozornost, ale už více vydrží. Správnou vlhkost a teplotu v půdě i ochranu proti plevelům zajistí mulč – tj. pokrytí půdy vrstvou organické hmoty. Běžná je drcená kůra nebo štěpka (nadrcené větve), přičemž vrstva by měla být silná 5 až 10 cm. Velkým nepřítelem letniček je plevel. Nejde jen o konkurenci při čerpání vody a živin, ale také o hostitele škůdců a chorob, kterým se v bujném nepřehledném porostu výborně daří. Proto je třeba záhony s letničkami pravidelně, ale opatrně plít (nepoškoďte letničkám kořínky). Zrání semen potlačuje nasazování nových poupat, a tak je nutné odkvétající květy (které navíc záhon hyzdí) průběžně odstraňovat. 
Ať už žijete ve sto let staré romantické vile, nebo v moderním neofunkcionalistickém domě, dokážete s letničkami na zahradě kouzla. Pracovat můžete i s prostorem: malou zahradu opticky zvětší studené romantické tóny, vzdálená místa v rozlehlé zahradě „přiblíží“ pestré ostré barvy. Velké skupiny a pruhy téhož druhu se hodí do rozlehlých zahrad, pestré směsi mnoha druhů vyniknou lépe v malé zahradě a opravdová „míchanice“ máků, straček, kopretin, koukolů a třeba macešek a chrp se hodí do venkovské zahrádky. V moderní zahradě uplatníte přísné tvary jednobarevných záhonů nebo třeba obdélník s pestrou, nahodile vysázenou směsí.
Společnost Domesi se snažila o maximální komfort pro svoje hosty. I když nebylo, vzhledem k charakteru objektu, možné zajistit hotelový servis v plném rozsahu, tak zde najdete mnoho služeb a vybavení, které hotel připomíná a DCH je tak svým konceptem na míle vzdálený běžným rekreačním objektům či chatám, které si můžete pronajmout po celé České republice.
Vybavení domu a návrh interiéru odpovídá vkusu Domesi, oblíbenému stylu a estetice. Preferovány jsou vždy jednoduché a účelné zařízení v hravé, ale nikterak přehnané, barevné kombinaci. Najdete zde i několik prvků z vlastní kolekce nábytku Domesi, která je z převážené většiny vyráběna z odřezků masivních panelů. Celé zařízení vznikalo a bylo pořizováno v průběhu několika měsíců, kdy byly pečlivě vybírány jednotlivé kusy nábytku, ale i třeba kuchyňské spotřebiče, nebo bytové textilie tak, aby vše vytvořilo nezaměnitelný celek. Nemalá část vybavení byla navržena a vyrobena přímo pro tento projekt.
Dům je postaven z masivních dřevěných panelů, které jsou ve velké míře přiznané v interiéru a zajišťují tak nezaměnitelný pocit z vnitřního prostoru. Nejen v zimních měsících Vám hřejivý interiér z masivního dřeva dodá novou energii a pomůže Vám spolu s výhledy do krajiny a téměř absolutním tichem zrelaxovat se v uspěchaném životním tempu, nebo si utříbit neuspořádané myšlenky.
Snem každého tesaře je práce s absolutně suchým dřevem. Na ně nemají totiž chuť ani houby, ani brouci, a navíc takový materiál již téměř nepracuje (vlivem vysychání se již například nekroutí). Jenže zde je podle odborníků kámen úrazu. Naprosto suché dřevo je totiž z výrobních důvodů strašně drahé. Většina prodávaného materiálu je proto kvůli nízkým nákladům vysušena jen zhruba z 20 procent. 
Stavebníci si mohou koupit buď materiál již napuštěný ochrannými látkami, nebo nijak neošetřený. Kutil si může pořídit dřevo nechráněné, když má jednak dost času na jeho úpravu a jednak dost prostoru – na pozemku či v dílně může rozprostřít po ošetření schnoucí materiál, má zde dostatek místa pro sud nebo žlab s impregnační lázní. Samozřejmě je přitom nutné dbát bezpečnosti práce s chemikáliemi a předpisů pro ochranu životního prostředí (přípravky se nesmějí dostat do půdy a vodních toků).
Nicméně i v případě koupě naimpregnovaného dřeva je třeba počítat s tím, že každá látka má jen časově omezenou účinnost. Je třeba ji navíc aplikovat v místech nově vzniklých neošetřených zářezů, například čepů. Dřevo také stále vysychá – mohou na něm vzniknout třeba praskliny, jež nejsou naimpregnovány. Žádný nátěr či nástřik navíc se tedy určitě neztratí. 
„Při volbě impregnace je nutné si uvědomit, kterou dřevěnou část domu vlastně chcete ošetřit. Podle toho je pak třeba zvolit patřičný druh impregnační hmoty,“ říká Michael Musil, odborník na tuto problematiku z firmy Stavební chemie Musil. 
Ve spodní, nejprudší části svahu porostou dvě skupiny keřů – velké javory (Acer ginnala) a lísky (Corylus avelana). Javor bude cestu rámovat – v jejím ohybu dokonce po obou stranách, a tak nad ní vznikne zelené loubí, tajemný „tunel“. Velké keře budou podsazeny nízkými stálezelenými keři – plazivým břečťanem (Hedera helix) a zimolezem kloboukatým (Lonicera pileata).
O něco výš bude schodiště lemováno stálezelenými keři, které elegantně vyřeší dramatický terén. U garáže to bude keřovitý tis (Taxus baccata), přímo u cesty pěnišníky (Rhododendron sp.) s květy decentních barev, k okraji trávníku před domem doběhne skupina bobkovišní (Prunus laurocerassus ‘Otto Luyken’). Výsadba za cestou bude téměř zrcadlově stejná, ale místo tisu doporučuji vysadit buk lesní (Fagus sylvatica, nejlépe solitér – strom zavětvený od země) nebo kaštanovník jedlý (Castanea sativa). Na podsadbu ze zimolezu (Lonicera pileata) naváže křivka záhonu trvalek, na který bude příjemný pohled z plánované zimní zahrady. Kulisou na zdi bude stálezelený zimolez.
Svah nad domem je již mírnější a dovolí i jiné využití. Těsně za domem se pod mělkou vrstvou zeminy ukrývá skála. Podle rčení „z nouze ctnost“ tady mohou majitelé bez velké námahy založit skalku, nad níž budou držet stráž dvě borovice lesní. Výškový rozdíl mezi obytnou terasou u domu a jižní částí zahrady vyrovnají kamenné nebo cihlové zídky (dům bude z režného zdiva). Stupňovité terasy budou zčásti zatravněny, zčásti zpestřeny trvalkovými skupinami. Na západě se terasy napojí na skalku, na východě ji opticky vyváží velké solitérní kameny s travinami. Za nimi vznikne intimní místo s malým bazénem nebo koupacím jezírkem. Pokud se majitelé rozhodnou pro jezírko, může se skupina balvanů využít pro efektní prameniště.
Navrhla jsem úpravu zahrady tak, aby vypadala krásně během celého roku, a přitom aby její údržba byla relativně nenáročná. Základní podmínkou snadné údržby a dobrého vzhledu je precizní založení zahrady. V tomto případě je nezbytné vylepšení a výměna půdního substrátu (například pěnišníky vyžadují rašelinový substrát) a provizorní zpevnění svahu (později jej stabilizují rostliny). Za úvahu stojí instalace závlahového systému.
Prvními signály nepořádku organismu může být bolest hlavy, podrážděnost a nespavost. Tyto problémy v počátečním stadiu pomohou řešit bylinné směsi. Sice je jednodušší vzít si prášek, ale při častém užívání bolest tišících léků dochází – kromě případných vedlejších účinků – také k nutnosti jejich dávky zvyšovat. Pak se snadno můžete dostat do situace, že je vám špatně bez léků i s léky.
Kozlík není pouze mládě bradatého a rohatého domácího zvířete, ale také velmi účinná bylinka, která tvoří základ následující směsi proti podráždění.
Čaj pro dobrý spánek
2 047 možností ke kombinaci
Podkolekce Vintage Edition Unopark, kterou na český trh dováží firma Kratochvíl parket profi, zahrnuje 11 dekorů, čtyři pestrobarevné, nabízené ve dvou různých odstínech, další bílý jednobarevný. Nechybí zajímavý dekor Mandala inspirovaný orientálními perskými koberci či alternativní novinový vzor. Dekory jsou nové a trendy, přesto ze sebe vyzařují patinu a nádech opotřebení. Jak říká sama návrhářka Virginia Maissen, v této kolekci není nic dobře nebo špatně, spíše jde o smysl pro kombinaci a individuální uspořádání. Patina krytině mimo charakter jedinečnosti dodává i příjemný hřejivý pocit.
Kromě designové atraktivnosti podlahy nesmíme opomenout upozornit i na základní technické charakteristiky. Palubky jsou z výroby ošetřeny několika vrstvami matného laku, vysoce odolného vůči poškození. Dvouvrstvé parkety o rozměrech 470 x 70 x 11 mm nesou vrchní nášlapnou vrstvu z dubu tloušťky 4 mm. Krytina se k podkladu lepí na pevno a umožňuje pokládku na podlahové vytápění. MOC za 1 m2 včetně 20% DPH se pohybuje od 2.592,-.
