Mezi lískami dominují keře, ale najdeme zde také výrazně stromové formy. Patří mezi základní dřeviny severního mírného pásma. Lísku obecnou (Corylus avellana) najdeme volně v přírodě a pro její nená-ročnost, rychlý růst a přizpůsobivost nejrozmanitějším podmínkám se opravdu nemusíme bát použít termín pionýrská dřevina.
Kromě chudých písčitých půd a podmáčených stanovišť ji můžeme najít na nejrůz-nějších místech, na slunci i v přistínění, roste dokonce i ve stínu. Vytváří silné keře, které i po poškození nebo radikálním seříznutí znova obrážejí. Netrpí okusem zvěří, ani chorobami a škůdci. Také četné semenáčky lísky statečně rostou. Dorůstá až do výšky 5 metrů.V zahradách lísku v její nejběžnější podobě raději nahrazujeme kulturními odrůdami. Z původního druhu si vesměs zachovaly velkou vitalitu a otužilost. V zimním období nás nejvíce upoutají pokroucené větve odrůdy ‘Concorta‘. Po olistění zase spíš nepřehlédneme hnědočervené nebo hnědopestré či žlutavé a žlutopestré kultivary. Podzim sjednotí lísky žlutými odstíny listů. Celoročně výrazné jsou zase různé kmínkové tvary.
Správné umístění
Bujně rostoucí keře dáváme do větších prostor, hodí se i na volné živé ploty a jsou vynikající maskovací dřevinou. Výrazné kultivary vysazujeme samostatně nebo v kompozici s dalšími vhodnými dřevinami včetně jehličnanů, aby se podtrhl jejich vizuální efekt. Kroucenou lísku ‘Concorta‘ dáváme vždy na stanoviště, kde ji můžeme pozorovat zblízka.Vysazuje se také v japonských zahradách. Pro svůj menší vzrůst je oblíbená v předzahrádkách a může růst i v nádobách. Do menších prostor se také hodí smuteční tvary kultivaru ‘Pendula‘ nebo zlatavá odrůda ‘Aurea‘.
K čemu má sloužit
Je to prosté: klima, ve kterém se výborně daří rostlinám, se pro člověka stane záhy nesnesitelným. Má-li však zimní zahrada přinést především energetický efekt, bude klima uvnitř zimní zahrady vadit všem živým „uživatelům“ – rostlinám i lidem.
Konstrukce zimní zahrady může být zhotovena z plastu, hliníku, oceli nebo dřeva. Každý materiál má své výhody i nevýhody, které stručně shrneme.
Ve srovnání s hliníkem nebo ocelí jsou u dřevěných konstrukcí požadovány větší tloušťky profilů. Navíc je dřevo citlivé na vlhkost, čímž vyžaduje vyšší údržbu. Musí být chráněno jak proti povětrnostním vlivům (několik vrstev povrchové úpravy, lak s UV filtrem), tak i proti napadení houbou nebo proti hnilobě. Tyto úpravy výslednou konstrukci prodraží.
Do plastových profilů se však musí vkládat ocelové pozinkované výztuhy pro zpevnění a zvýšení pevnosti v ohybu. Protože má PVC velkou tepelnou roztažnost, doporučují se profily pouze v bílé barvě a je nutné nechávat dilatační spáry pro vyrovnání pnutí. Náročnější barevná řešení jsou možná, ale už nikoli levná – proto se vyplatí uvažovat o jiném materiálu.
Trumfy oceli jsou jasné: pevnost, nízká cena, subtilní vzhled a různé možnosti povrchové úpravy i zasklívání konstrukce. Pro kutily je dokonce myslitelné zvládnout dodatečnou výstavbu takové zimní zahrady svépomocí. U starších a rekonstruovaných objektů se přístavbou ocelové konstrukce navíc dají skrýt různé nerovnosti vnějšího zdiva.
Nikdy není pozdě
Majitelům se nelíbily, ale byli v koncích s nápady. Zásah zahradního architekta byl šťastný a dnes to vypadá, jako by spolu tvořili již od začátku.
Manželé s dospělými dětmi si přáli zahradu krásnou, nabízející místo pro relaxaci, estetické požitky a propojení domu s krajinou. Přáli si přírodě blízké úpravy, a proto vznikly nejen valy, které v menším měřítku napodobují okolní krajinu, ale i jezírko a kořenová čistírna. Ta přečišťuje vodu, která splňuje zákonem nařízené limity už v okamžiku, kdy do ní vtéká. Plochu kořenové čistírny byste ale v zahradě těžko hledali, protože je zarostlá a dokonale navazuje na blízké trvalkové výsadby.
Tvrdým oříškem při navrhování zahrad bývá hledání správného místa pro vyhlídkovou terasu v dosahu obytného prostoru: většinou se stane, že je z ní dobře vidět, ale není na ní dost soukromí, anebo naopak je intimní, ale daleko z ní vidět není. V zahradě u Jablonce nad Nisou se to ale povedlo. Z terasy je vidět do údolí, ale z okolí byste ji hledali jen stěží – tak dobře ji maskují rostliny a ze severní strany ji chrání a cloní dům. Okolí terasy je upraveno tak, aby co nejdelší část roku bylo opravdu přitažlivé – majitelé se rádi dívají na jezírko s bujnými břehovými porosty.
Majitel si sám vybudoval hlavní zahradní cesty. Mají šotolinový povrch, okraje jsou stabilizovány žulovými kostkami zasazenými do maltového lože. Cesty tak vypadají velmi přirozeně a hodí se do zdejšího prostředí.
To však není všechno. Vzhledem k tomu, že pokrmy se většinou připravují vstoje, podlaha v kuchyni by neměla být příliš tvrdá, aby neubližovala vaší páteři. Pokud uvažujete o podlahovém vytápění, musíte vyloučit krytiny, které pro tento způsob zajišťování tepla nejsou vhodné.
Další stálicí kuchyňských podlah je dřevo. Velmi však záleží na povrchové úpravě, kterou by měl být syntetický, případně vodou ředitelný lak. Takto ošetřená podlaha se i velmi snadno udržuje, a pokud dojde k poškození, povrch se jednoduše obrousí a opět přelakuje. Novinkou mezi dřevěnými podlahami je bambusová krytina. Je výrazně tvrdší než většina domácích tvrdých dřev a současně odolnější proti změnám teploty a především vlhkosti.
PVC se ještě zcela nezbavilo své špatné pověsti, což je škoda. Prodělalo téměř revoluční vývoj a po všech stránkách reprezentuje podlahovou krytinu vhodnou do kuchyně. Současný trh nabízí i měkčené vinylové PVC, které se skládá z několika vrstev, přičemž nášlapná vrstva má tloušťku kolem 0,5 mm. Její zásluhou je podlaha měkčí, působí jako tepelná izolace, snižuje hluk a je i ohleduplná vůči páteři.
Korkovou podlahu můžete pořídit i v podobě lamel, které se spojují zámkem. Tento typ korkových podlah se ošetřuje oleji, laky či transparentní vrstvou PVC, což vytváří na povrchu odolný ochranný povlak.
Kámen může na někoho působit chladně. Je to však jednoznačně nejodolnější materiál, který není možné odřít (snad jen úmyslně poškodit). Na podlaze vypadá velice zajímavě, jeho kvalitě ale odpovídá i vysoká cena. Podle přání se dá povrchově upravit do vysokého lesku či pololesku, v kuchyni je dobré použít impregnaci proti nasávání vlhkosti a mastnoty. Nevýhodou může být již zmiňovaná chladnost, kterou lze eliminovat podlahovým vytápěním, a tvrdost. Stále běžnější alternativou se v kuchyních stává kámen umělý.
Vyberte si podle půdních podmínek
Druhy, které se u nás běžně pěstují, jsou vesměs odolné vůči mrazu. Prospěje jim lehká zimní ochrana nakopčením a přihrnutím kompostu, nejlépe posílená chvojím nebo slámou, které chrání před vlhkostí. Nejodolnějšími jsou Lilium martagon, L. bulbiferum, L. dauricum, naopak chladný skleník (kolem 5 °C) potřebují orientální hybridy, které absolutně nesnášejí zimní vlhkost.
Vysaďte je hned po nákupu (podzim je vhodnější než jaro). Hloubka výsadby záleží na velikosti cibule. Nejčastěji by nad cibulí mělo být alespoň 5 cm zeminy. L. candidum se překrývá jen 2,5 cm, asijské hybridy a hybridy martagon se sázejí hlouběji. Vzájemná vzdálenost by měla být alespoň 25 cm. 
Lilie vypadají nádherně také v nádobách na terasách. K tomuto účelu je v poslední době šlechtěno stále více nižších odrůd s pevnými stonky. Některé druhy (skupina Longiflorum – hybridy) vyniknou ve sklenících a zimních zahradách, výtečně se hodí k řezu.
Vegetativně – částí rostliny (zachovají se vlastnosti)
Mozaiky – vícebarevné mozaiky jsou často vytvářeny zvětšenými florálními prvky.
Baroko se vrací
Za zmínku stojí hi-tech styl, ve kterém se objevuje kov v kombinaci s jednobarevnými homogenními plochami. Moderní jsou metalické barvy a lesklé povrchy s kovovými efekty. Střídmé dekorace vycházející z geometrických tvarů (většinou trojúhelníku, kruhu, obdélníku) a přímočarého designu umocňují výsledný efekt. Hlavními znaky těchto sérií jsou rafinovaná jednoduchost v souladu s funkčností a dokonalá střídmost v luxusním provedení.
Zelené stěny
V zahradách se stále větší oblibě těší i stromy, které jsou zapěstované do plochých tvarů v horizontální rovině. Jsou to takzvané deštníkovité tvary, které nacházejí nejlepší uplatnění na malých zahradách, v zahradách atriových domů či na malých dvorech. Využívají je zejména lidé, kteří pochopili, jak obrovský rozdíl je mezi stínem slunečníku a živého listnatého stromu. Do deštníků tvarované stromy opět umožňují komfortní využití výborných vlastností listnatých stromů v situacích, kde by volně rostoucí strom neměl šanci uspět. Úspěšně tak lze pěstovat zejména javor babyku, habr, moruši, platan a lípu.
Zadní strana domu směrem do zahrady zaujme velkou prosklenou plochou, jež celkově odlehčuje objem budovy. Protože zasahuje do obou pater, je v obou místnostech dostatek denního světla. Nepřehlédnutelná je rovněž dřevěná pergola zastřešující výstup z obývací haly, která po vysazení popínavých rostlin nenásilně zapadá do okolního prostředí zahrady. V našich představách je pergola vyvedena v tmavě hnědočervené barvě, čímž na sebe poutá pozornost jako moderně vyhlížející detail; totéž platí pro rámy oken a dveří vyvedených ve stejném odstínu.
Ke změnám v půdorysu budovy nás vedla snaha o propojení spodních prostor a zároveň o zvětšení obytných místností. Vybouráním příčky bývalé kuchyně vznikl menší vstupní prostor s možností uložení oděvů. Z bývalé ložnice a obývacího pokoje vznikl velký obývací prostor s jídelním koutem, který odděluje jen úzká příčka. Hned za ní se v nové kuchyni nachází velký jídelní stůl, zatímco pracovní deska je pod horizontálním oknem. Obývací pokoj se opticky zvětšil poté, co byla na zadní stranu umístěna rozměrná skleněná stěna a došlo k vybourání bočních zdí okolo schodiště. To teď působí mnohem vzdušněji a stává se z něj zajímavý vizuální prvek místnosti. Změn doznala také koupelna s WC, které se nyní nacházejí v jedné místnosti.
„Projekt a vytvoření této zahrady jsem přijal ze tří důvodů. Majitelé jsou z příbuzenstva a v tom případě je těžké nevyhovět. Dále jsem věděl, že jde o vnímavé lidi se vztahem k přírodě, kteří pochopí záměr s akcentem na japonské prvky a pojetí v daném místě tradiční vesnice nezvyklý. V neposlední řadě jsou to pracovití lidé, kteří se postarají o dobrý stav zahrady,“ vysvětlil pan Kastner, proč založil tak náročnou a zvláštní zahradu.
„Tato zahrada se nijak mým přístupům nevymyká. Vždy mi jde o to neodvést jenom profesionální práci, to je základ, ale pokusit se o hlubší vyznění, které citlivého pozorovatele zaujme a vtáhne. I když některé partie zahrady působí exoticky, zásadně jsme použili místní materiály, kameny z okolí, dnes v zahradách běžné květiny, kamenická a tesařská díla našich tvůrců.“
Na zahradu o rozloze dva tisíce čtverečních metrů bylo navezeno přes třicet velkých kamenů, z nichž některé se ani nedaly při přepravě uvázat a musela je zvednout lžíce velkého bagru. Vysazeno bylo na tři sta stromů, keřů, konifer, bambusů, stovky trvalek, travin, vodních rostlin. Přes zvláštní charakter se podařilo zahradu začlenit do okolní přírody.
Krásná zahrada stojí za námahu
