Byt, nebo dům? To je otázka, na kterou není snadná odpověď. Byt je méně náročný na údržbu, v domku máme zase více soukromí. Při volbě pak samozřejmě rozhoduje i cena. Ale co když je přibližně stejná? Pak si vezmeme papír a do dvou sloupců vypíšeme všechna pro a proti. Hodnotit bychom měli mimo jiné dosažitelnost k městu, sociální vybavení, okolní přírodu, náklady na provoz.
Vnitřní prostor domu
Vzákladním provedení je dům Chico koncipován jako 3+1, ale s minimální úpravou ho lze pojmout jako 4+1 o velikosti podlahové plochy 82 m2. Dům je vhodný pro mladé začínající páry, ale dokáže pojmout i čtyřčlennou rodinu. Můžeme si ho nechat postavit na novém pozemku (cena se odvíjí od lokality), ale určitě se najdou i ti, kteří využijí stávající pozemek (velká zahrada u rodičů, bývalá zahrádkářská kolonie, chatová oblast).
Dům Chico v provedení 4+1 má horní podlaží, do kterého se dostaneme po tříramenném schodišti. V přízemí se nachází za vstupními dveřmi hala o velikosti 7,2 m2, kde je vyčleněn prostor na vestavěnou skříň do stropní výšky. Pod schodištěm je místo na pračku či malý sklad na ukládání čisticích prostředků. V přízemí je samozřejmě i WC s umyvadlem.
Srdcem domu je otevřený a propojený prostor: obývací místnost a kuchyň s jídelním stolem, která má dohromady luxusních 30 m2. Hlavní prostor zaujme velkým přísunem denního světla a bezprostředním kontaktem s okolní přírodou. Jsou zde čytři velká okna a další francouzská, kterými lze vejít na terasu se zahrádkou.
V horním podlaží se nachází koupelna s vanou, umyvadlem a WC (4 m2), vstupní podlažní galerie o 2,8 m2 a tři pokoje. Největší (12 m2) slouží jako ložnice pro rodiče, další dva pokoje jsou podle potřeby dětské, z jednoho může být pracovna s občasným přespáním pro hosty atd. Pokoje jsou menší, mají velikost 8 a 9 m2. I když to není mnoho, obě místnosti mají jistý bonus: zvýšenou výšku stropu proti běžnému standardu, takže je do nich možné umístit patrové postele, aniž bychom se cítili stísněně.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Rychlost a cena
Kromě příjemné ceny domek Chico ohromí i rychlostí výstavby. Ta je velmi důležitá, protože nám nezvyšuje náklady na bydlení: stavět dům dva roky, platit hypotéku a současně nájem v bytě je náročné. Jednoduše řečeno: čím dříve bydlíme, tím lépe! V domku Chico lze zhruba za dva měsíce po výstavbě základové desky bydlet. Je to dáno tím, že dům, stejně jako ostatní domy typu Canaba, je sestavena z velkoplošných ekobetonových dílců (s masivní tepelněakumulační vrstvou). Díly jsou přesné a tuhé, při montování odpadá tzv. mokrý proces, není závislost na počasí (montuje se v hale). Vnitřní stěny jsou rovněž velkoplošné ekobetonové dílce tloušťky 150 mm (nosné) a 80 mm (nenosné). Okna i dveře jsou plastová (vchodové, terasové) s vícekomorovým rámem, vnější okenní parapety bílé.
Dům lze vytápět elektrickými přímotopnými nástěnnými konvektory s vestavěným termostatem, elektrokotlem nebo plynovým kotlem. Záleží, který způsob preferujeme.
Ohřev teplé užitkové vody v koupelně zajišťuje zásobník s elektroohřevem o kapacitě 80 l nebo průtokový ohřívač. Fasádu domu je možné pořídit ve standardním provedení s různými barevnými kombinacemi či ji ozvláštnit atraktivním obkladem ze dřeva. Možné je na přání postavit domek Chico s garážovým stáním či garáží, pro větší rodiny jsou připravena i dvougenerační řešení ve formě dvojdomku.
zdroj: Právo (Dům a bydlení), text: Sylva Svobodová
Biozahrada či ekozahrada je zahrada plná života, místo harmonizující s okolní přírodou, v němž je dosaženo rovnováhy přirozenou cestou, nikoli za pomoci chemie. Pro biozahradu platí pestrost v druhové skladbě (využívají se druhy již zapomenuté zeleniny a ovoce), snahou je vytvořit takové prostředí, které přiláká zvířecí obyvatele, nepostradatelné při ochraně rostlin před škůdci. Pro biozahradu je typické, že vše souvisí se vším. Dáme-li přírodě prostor, může nám být dobrým rádcem a pomocníkem. Biozahrádkář například zohledňuje fáze měsíce, jež mají vliv na bohatost úrody, setí i sklizeň.
Také ekonomická otázka hovoří pro biozahradu, uzavřený koloběh rostlinného materiálu nám ušetří třeba náklady na umělá hnojiva, z rostlinného odpadu vyrábíme kompost, mulčujeme drtí z větví ovocných stromů, seno a posekanou trávu použijeme jako nastýlku třeba pod jahody, semena na příští rok mohou být z naší vlastní produkce.
Při kompostování dbáme na to, aby byl kompost dostatečně vlhký, vlhčíme vodou, močůvkou, kejdou, bylinným zákvasem, a naopak ve vlhčích oblastech kompost přikryjeme před deštěm. Nezapome-neme ho čas od času promísit, aby se provzdušnily i spodní vrstvy, urychluje to zrání kompostu. Přidáním malého množství zeminy (kolem 10 %) urychlíme proces kompostování, přidáním vápna snížíme kyselost a jíl obohatí sorpční komplex a zlepší vododržnost. Suroviny vhodné pro kompostování jsou: bramborová nať, drn, hnůj, hobliny a piliny, kávová sedlina, kůra, listí, nepotištěný papír a lepenka, plevel před vykvetením, popel, dřevo, tráva, sláma, drcené větvičky. Kompostem můžeme hnojit po celý rok.
Zeleným hnojením chráníme půdu před vysycháním, kořeny ji prokypřují a po zaorání do ní vracíme drahocenné živiny. Jako zelené hnojení využíváme hlavně rostliny z čeledi vikvovitých, na jejichž kořenech žijí v symbióze hlízkové bakterie, které vážou dusík do půdy: lupinu, bob polní, vikev, pelušku, jetele. Z čeledi brukvovitých využijeme hořčici, ředkev olejnou, ozimou řepku, z obilnin ozimé žito, oves, z ostatních slunečnici, měsíček, afrikán, svazenku a pohanku. Z hlediska následnosti plodin po sobě nepěstujeme řepku a hořčici po košťálovinách, pelušku, bob a jetel po fazolích, hrachu, případně jiných luštěninách.
Při správném zpracovávání půdy dbáme na její konkrétní typ, podle toho pak volíme vhodnou techniku. Na leh-čích půdách není nutné zpracovávat půdu na podzim do hloubky, protože vynášení hlubších půdních vrstev na povrch nesvědčí půdním mikroorganizmům. Půdu stačí jen prokypřit rycími vidlemi, vidle zapíchneme do pů-dy a pohybujeme s nimi střídavě od sebe a k sobě, tím přerušíme půdní kapiláry a zabráníme vysychání svrchní vrstvy půdy. Na jaře stačí záhon prohrábnou železnými hráběmi, aby se rozdrobily hroudy, a je připraven k setí.
Rozmanitostí plodin zabráníme jednostrannému vyčerpání půdy a zároveň provádíme prevenci proti šíření chorob a škůdců. K tvorbě osevního postupu je potřeba přistupovat velmi svědomitě, je třeba se seznámit s nároky jednotlivých čeledí na výživu, znát jejich škůdce a choroby, pouze tak můžeme sestavit fungující osevní plán. Příbuzné rostliny sázíme po sobě až po 3-4 letech, v půdě do té doby můžou přežít zárodky chorob a škůdců, příbuzné druhy také čerpají z půdy podobné živiny a způsobují tak jejich dlouhodobý nedostatek – vyčerpání půdy. Obecně platí, že po vyhnojení půdy volíme druhy náročné na přísun lehce dosažitelných živin, například rajčata, okurky, košťáloviny, tzv. rostliny první trati, po nich následují rostliny druhé trati, jako je třeba salát, kedluben, cibule, rostliny třetí trati jsou například hrách, fazole, bob zahradní, které naopak půdu obohatí o dusík.
Kvalita půdy vystavené povětrnostním vlivům klesá, vlivem působení slunce, větru a mrazu se vysušuje, vlivem deště se půda odplavuje. Proto je lepší udržovat na půdě přirozený kryt. Nastýlka také zabraňuje růstu plevele a ovlivňuje pozitivně mrazuvzdornost. Používá se nastýlka, nebo již zmiňované zelené hnojení, fólie či textilie. Nastýlku klademe ve slabé vrstvě po zasetí nebo před výsadbou rostlin na zkypřené záhony. Používá se nejčastěji tráva, kůra, listí nejlépe ještě smíchané s hlínou a kompostem, nebo sláma. Nastýláme k plodové zelenině, jako jsou rajčata, okurky, paprika, zde nastýlka pomáhá zabránit hnilobám zrajících plodů, ke košťálovinám, jako je například zelí, kapusta, květák, kedluben, ale i k bramborám, jahodám a reveni.
Objeví-li se přesto nějaký ten škůdce či choroba, biozahrádkář si s ní hravě poradí. Pomocníkem nám mohou být různé přírodní odvary, nebo prostředky biologické ochrany, na našem trhu dobře dostupné. Odvar či výluh připravujeme z rozličných druhů rostlin, například na pochmournatku mrkvovou platí česnekový zákvas, kopřiva chrání před mšicemi, stejně tak kapraď samec, proti houbovým chorobám je cibule. Prostředky biologické ochrany rozumíme různé lepové desky, feromonové lapače, pachové plašiče, ale i dravé roztoče, některé zástupce blanokřídlých, nebo různé mikrobiální přípravky. Před jejich použitím se vyplatí poradit se s odbornou literaturou nebo odborníky ve specializovaných prodejnách.
Zelenina 
Přesto, že vila byla rekonstruována, vybavena novým nábytkem, podlahovinami i sanitární keramikou, dýchaly z ní „zlatá třicátá léta“. Správce pobíhal z místnosti do místnosti, radostně mi ukazoval „tohle a zase tamto“, přičemž se všeho dotýkal téměř s nábožnou úctou. Na otevřené noční terase se zasnil a svěřil se, že by alespoň na chvíli chtěl v žít v době, kdy zde bydlel původní majitel. Bohužel mi o něm ani o architektovi, který dům navrhl, neuměl říci nic. Při loučení mě ale prosil, abych se pokusila zjistit historii vily, protože ji miluje a rád by o ní věděl úplně všechno.
Patřil mezi významné brněnské architekty třicátých let, jejichž věhlas tehdy daleko překročil hranice bývalého Československa. Rodilý Brňan (1891-1968) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a poté studoval ve Vídni na Akademii der bildenden Künste u profesora Leopolda Bauera (čtenáři sledující televizní pořad Šumná města mohli zaznamenat jeho četné stavby například v Opavě a Krnově). Po vídeňských studiích se Jindřich Kumpošt vrátil do Brna, kde působil v létech 1920-1925 jako hlavní architekt Stavebního úřadu města Brna a poté měl samostatnou projekční kancelář. Těsně po druhé světové válce se stal vedoucím odboru výstavby Zemského národního výboru v Brně, předsedou Zemského studijního ústavu plánování v Brně a externě učil na Vysoké škole technické v Brně.
V Brně také dodnes stojí řada významných veřejných budov, nájemných domů, rodinných domů a vil, které navrhl. K nejznámějším patří komplex nemocenské pojišťovny ve Veveří ulici, obytné domy s 220 malometrážními byty v Brně-Táboře, vlastní vila v Barvičově ulici, soubor 24 rodinných domů v Rezkově ulici, do podkovy řazené obytné domy na Vaňkově náměstí, nájemné domy na Veveří, v Žabovřeskách aj., rodinné domy v Zábrdovicích, Stránicích, Žabovřeskách ad.. Vedle toho je architekt Kumpošt podepsán pod dostavbami a rekonstrukcemi různých veřejných budov, hotelů, restaurací a kaváren, návrhy regulačních a urbanistických plánů Brna i mnoha dalších měst. Zařadil se mezi tehdy mladé, avantgardní brněnské architekty, kteří městu zanechali bohatství funkcionalistických budov. Podařilo se jim včlenit se i do mezinárodního proudu moderní architektury.
Střípky historie
Ve druhém patře byly situovány dva pokoje, v plánech nazývané jako komory, doplněné koupelnou a záchodem, sušárna a velká terasa ne nepodobná palubám zámořských lodí. Tento známý funkcionalistický výraz domů je i u této brněnské stavby potvrzen kulatými okénky na uliční a východní fasádě. Horní „paluba domu – lodi“ je nad částí terasy chráněna kulatě zakončenou stříškou připomínající žehlicí prkno položené na jedné straně na pevné části domu a nad vlastní terasou se jen neviditelně opírající o dva subtilní železné sloupy. Totéž tvarosloví se opakuje u zakulacené západní terasy navazující na jídelnu v prvním patře. Schodiště domu přiléhá k fasádě orientované do ulice.
Rezidenční sídlo firmy, jež se stala majitelem objektu, má dnes v suterénu umístěnou halu, jednací místnost se salonkem, čajovou kuchňku a kancelář správce. Pod úroveň terénu, kterou částečně převyšuje, bylo dostavěno respirium s hygienickým zázemím. Na zahradě tak vzniklo nové, stavbou a terénem uzavřené atrium s přímým napojením na respirium.
V celém domě jsou používány současné materiály, avšak voleny tak, aby byly charakterem co nejblíže k původním. Například na podlahách v původních obytných místnostech jsou to vlýsky, marmoleum a keramická dlažba, v nových společenských prostorách pak umělý kámen, na schodištích, podestách a schodišťových halách broušené teraco a na terasách vymývané teraco. Pokud se nedaly použít nebo zachránit další prvky jako jsou kování, kliky, armatury apod., snažil se architekt najít nebo navrhnout a nechat vyrobit jejich repliky.
Proč ne z lesa?
Při nákupu se zajímejte také o zeměpisný původ rostlin. Z české produkce seženete mladší stromy (obvod kmene do cca 20 cm), větší se dovážejí ze zahraničí. Nejvíce vzrostlých dřevin se k nám vozí z Německa a Belgie, svůj podíl má i Holandsko a severní Itálie. Vhodnost dovozu z té či oné oblasti je stále diskutovanou otázkou i mezi odborníky. Selský rozum napovídá, že pokud strom rostl 40 let v podobných podmínkách, jako jsou u nás, má větší šance na přežití než strom z přímořského klimatu.
Vzrostlé stromy cestují v kamionech, pečlivě svázané. Někdy se na kamion vejdou třeba jen 2-3, ty opravdu pořádné cestují samy jako nadměrný náklad s policejním doprovodem. Na dopravu musí navazovat vykládka a výsadba jeřáby. Naprosto nezbytné jsou zkušenosti zahradníka, který to vše zajišťuje – chtějte a ověřte si reference. Ne každá cesta unese těžká auta, dlouhý kamion se neohne do každé zatáčky… Taková akce bude atraktivním představením pro celé okolí, které vy budete muset dobře zaplatit. Samotné náklady na zasazení stromu jsou pak skoro nejmenší položkou, i když se mohou vyšplhat do výše mnoha tisíc.
Zkontrolujte kmen a větve
Zdravý kořínek
Ošetření proti červotočům
Z nábytku odstraňte šuplíky (pokud nejsou očíslovány, tak je očíslujte) a vymeťte a vyluxujte všechen prach a nečistoty.
Odstrojte staré kování a povrch i vnitřek nábytku vystříkejte Lignofixem.
Výměna dřevěných nožiček
Po odstranění nohy nábytek podložte, aby nedošlo k poškození hrany.
Disperzní lepidlo naneste na čep nohy i do otvoru ve spodní části komody.
Červotočem zdevastovaná ozdobná řezba bude nahrazena ozdobou stejného typu, kterou jsme koupili přes internet.
Původní kování a pomocná plechová šablona s novou roztečí děr pro nové kování, která nám pomohla při vrtání děr.
Usazení nového kování do převrtaných děr lehkými poklepy kladiva střídavě po obou stranách. Zevnitř šuplíku jsou šrouby.
Středové kování s otvorem pro klíč do šuplíku snadno spasujete pomocí stopky vrtáku odpovídajícího průměru.
Pokrýt zdi celoplošnou papírovou tapetou za použití lepidla je složitá a namáhavá práce, která už stejně vyšla z módy. Pustit se do uměleckého díla a vytvořit na zdi vlastní kreaci, aniž bychom byli zruční výtvarnici, se nám také nemusí podařit. Co si tedy počít, když chceme zeď něčím přikrášlit? Už jste slyšeli nebo četli o speciálních designových nálepkách?
Vybere si každý
Dekory většinou pocházejí z dílen zkušených designérů, takže jsou ojedinělé a vkusné. U některých firem můžete vybírat z několika barev uvedených dekorací, popřípadě zvolit z několika velikostí konkrétního motivu. Toužíte-li po jedinečném originálním motivu, můžete si jej nechat zhotovit na zakázku, přesně podle vašeho návrhu (designérské studio GD). Ceny nálepek se pohybují cca od 400 Kč výš. K nalepení nepotřebujete odborníka. Stačí jen troška trpělivosti a šikovnosti.
Lepení s přenosovou fólií
Lilie bělostná je jednou z nejstarších pěstovaných květin na světě. Pro svou spanilost a omamnou vůni byla oblíbena již v době hluboko před Kristem, ve středověku platily lilie za symbol míru, Lilium candidum byla květinou Panny Marie a stala se symbolem čistoty a cudnosti, ve skautském znaku například symbolizuje čestnost. Teprve ve 20. století ale došlo v jejím šlechtění k ohromnému rozvoji a škála hybridů se rozrostla o několik tisíc nových přírůstků. Jen v Holandsku je ročně vyprodukováno přes 500 milionů cibulí lilií.
Lilie jsou jednoděložní rostliny s charakteristickou cibulí složenou ze šupin, květenstvím ve tvaru hroznu nebo okolíku a především velkými barevnými květy, složenými ze šesti okvětních plátků. Botanických druhů lilií, tedy přírodních forem, je popsáno něco okolo stovky. Vyskytují se pouze na severní polokouli, v Evropě, Severní Americe, ale především v Asii. Ačkoli je jejich pěstování velmi náročné, je mu věnována značná pozornost, protože mnohé druhy jsou v přírodě již velmi vzácné.
Dobré rady
Cibule lilií nesmí nikdy vyschnout, proto je vhodné je vysadit poměrně hluboko, alespoň 10 centimetrů, a to nejlépe hned po zakoupení. Půdu kolem nich je třeba řádně zkypřit, protože jediné, co lilie nesnesou, jsou „mokré nohy“. Většina lilií ocení přes zimu lehký kryt, například nastýlku z rašeliny či suchého listí, čas od času je dobré rostliny přesadit (podle druhu po 3-6 letech), dříve pak ty, které rychle tvoří shluky cibulí.
Rozhodujícími kritérii při výběru nových oken jsou užitnost (funkčnost), následná údržba, barva, tvar a velikost dle vkusu investora a požadavků stavebních orgánů, cena a samozřejmě také technické parametry. Tuzemský trh v tomto směru nabízí pestrou škálu výrobků i nejrůznějších doplňků a může se zdát, že prostě stačí „zajít do krámu“. Omyl, i při tak zdánlivě banálním kroku je třeba řídit se legislativou. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (známý jako stavební zákon), v § 103 ods. 1 písm. e) uvádí, že stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu se nevyžaduje, vykonáváte-li: udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit…, stabilitu a vzhled stavby, …a nejde-li o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou.
Typy oken se rozlišují především podle rámu, v němž „sedí“ okenní křídlo a také podle druhu okenního křídla (otvíravé, sklápěcí, otvíravé a sklápěcí, zdvojené, otočné, kyvné, posuvné). K určujícím znakům náleží rovněž druh zasklení a samozřejmě výrobní materiál. Běžná okna bývají klasicky dřevěná – borovice, smrk, buk, dub, modřín (případně varianta eurooken), plastová, hliníková (špatné tepelněizolační vlastnosti) a kombinovaná. Porovnávat přednosti těch či oněch výrobků je vždy poněkud zavádějící. Dřevěná vyžadují občasnou povrchovou úpravu, plastová mění kvalitu ovzduší v interiéru, ale stejně jako dřevěná disponují velmi dobrými tepelněizolačními vlastnostmi.
1) Provádí se ze strany interiéru, aby se nepoškodila fasáda.
6) Montážní spáry se zalištují, doplní silikonem a povrchově upraví. Zvenčí se namontuje a utěsní venkovní parapet.
Každého stavebníka pochopitelně zajímá i cena dílčích výrobků a také cena souvisejících montážních prací. Obecně lze říci, že ceny plastových a dřevěných oken stejných parametrů jsou dnes zhruba shodné, kovová okna jsou o poznání dražší. Okna nestandardních rozměrů či tvaru dnes není problém nechat na zakázku vyrobit z jakéhokoli z uvedených materiálů. Proto si před volbou konkrétního dodavatele nejdříve udělejte vlastní výběrové řízení, porovnejte jednotlivé nabídky a zvolte tu optimální.
V hovoru na „okenní“ téma se určitě setkáte s termínem eurookno. Tato okna jsou celodřevěná a přívlastek euro stanoví, že zmíněný výrobek s tepelněizolačním zasklením splňuje technické normy platné v zemích EU. Nejpoužívanější dřevinou je tuzemský smrk, ale také tmavé nebo světlé indonéské meranti a evropský dub. Někteří výrobci však používají rovněž modřín, olši, americký dub a americkou třešeň, sibiřský smrk, ruskou borovici. Je zajímavé, že naše borovice, z níž se tuzemská okna vždy tradičně vyráběla, dnes vypadla ze hry. Surovina totiž obsahuje příliš mnoho pryskyřice.
Podoba domu byla do značné míry předurčena polohou na okraji chráněné krajinné oblasti Český ráj. Předvídatelnými výchozími požadavky místních úřadů byla obdélníková stavba se sedlovou střechou a malými tabulkovými okny, vycházející z tvarové a materiálové palety tradiční místní architektury. Orientace na jih a na západ však nabízela ideální podmínky pro vytvoření bohatě prosvětleného obývacího prostoru v přízemí s krásným výhledem a přímým výstupem na zahradu.
Ze zádveří orientovaného na sever se vstupuje do centrální haly se schodištěm a dále do otevřeného společného obývacího prostoru orientovaného na jih a na západ. Můžeme tu vysledovat určitou analogii s obytnou kuchyní či tzv. světnicí, která bývala umístěna v hlavním průčelí venkovských stavení a kde se odehrával veškerý rodinný život.
„Kuchyň byla v původním návrhu oddělená a nacházela se na místě nynější knihovny, máme ale rádi blízký kontakt a tato úprava dispozice nám lépe vyhovuje,“ říká majitelka domu. Zadní část přízemí zaujímá garáž a sociální zázemí. Tato partie je podsklepená, do suterénu architekt umístil technickou místnost, prádelnu a skladovací prostory.
Středem jižního průčelí domu prochází dvoupodlažní arkýř obložený dřevem. Tento plastický prvek člení jednolitou stavbu, což jí opticky prospívá a zmenšuje její měřítko. Zatímco tvarové řešení a výběr materiálů jsou založeny na osvědčených hodnotách, konstrukční řešení a technické vybavení odpovídají současnému modernímu standardu s ohledem na životní prostředí. V projektu nebylo podceněno sociální a technické zázemí, jak tomu u dnešních novostaveb často bývá.
Ing. arch. Filip Ziegler (1964)
