Majitelé tohoto zeleného zátiší jsou milí mladí manželé s ježatým chlapečkem a vlčákem-recesistou. Paní domu je jemná krajková bytost a rozpoutané živly a brutalita zpřevráceného pozemku po skončení stavby ji nejspíš trochu vyděsily, a tak do koncipování zahrady žádnými požadavky nevstupovala; svou vkusnou ženskou rukou vládne uspořádání interiéru domu.
O to větší nadšení do boje s haldami stavebního nepořádku projevil majitel toho všeho nadělení. Je to muž přesného technického mozku, perfekcionalista všechna čest. Proto také uměl hned zpočátku to, co by měl znát na začátku cesty každý majitel nového pozemku. Pojmenoval si bez iluzí výhody a vady svojí parcely. Při hloubení základů si prohlédl složení geologických vrstev a hloubku ornice. Hydrogeologickým průzkumem dal určit riziková místa na pozemku (a skutečně tam ohrožená místa byla!). A v neposlední řadě – reálně odhadl budoucí každodenní potřeby rodiny.
Přednosti a vady
Nejspíš existuje dokonalá parcela, kam zahradní architekt přijde v bělostné haleně a za zpěvu ptactva nebeského a pod klenbou z duhy dotvoří lehkým dotykem to božské dílo. Někde taková parcela určitě je, se mnou se zatím minula. Já znám spíš ty stavbou zválené pozemky na vykoupené zemědělské půdě, kde život měl těžký úděl už před tím, než oněch pár set metrů krajiny převálcovaly stavební stroje. Ač zhypnotizováni majetnickou pýchou, snažme se proto objektivně posoudit nejen půvaby, ale i zápory svého budoucího domova.
Mezi cenné vlastnosti parcel pro zahrady obecně patří dobrá vazba na okolí, půvabný výhled do kraje (nebo alespoň na pěknou dominantu), vzrostlé stromy v okolí a také možnost vhodné orientace obytných místností vůči světovým stranám. Můj žebříček favoritů je jihozápad, jihovýchod, jih. K těm vadám, které ale musíme často přibrat jako nechtěné věno, se jistě počítá blízkost rušné komunikace, obtížné vytvoření pohledových clon ochraňujících soukromí, extrémní svažitost terénu, zdroj vody k užitkovým účelům pouze z vodovodního řadu, velké množství polétavých prachových částic z orné půdy v bezprostředním okolí a samozřejmě i ladem ležící zaplevelené pozemky v nejbližším sousedství.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Nechtít nemožné, ale neslevovat z možného
V našem případě byl nesporným kladem velkolepý, dá se říci panoramatický výhled do kraje. Jistým hendikepem je poněkud nemastná neslaná modelace terénu. Tak trochu rovina, trochu svážek, žádná významná adresa, jen samé nimrání se s detailem. Vážnějším problémem byla výrazná disproporce půdorysu zahrady – je to špičatě nepřátelský ostrohranný trojúhelník. A ještě si přisadím: hned v sousedství pole, každoročně doorávané do jiné hranice. Každý problém je tu ale od toho, aby se vyřešil.
Proto první rada, kterou by majitelé této zahrady mohli všem budoucím následovníkům dát, zní: Reálně si určete, jaké vlastnosti zrovna váš pozemek má. Nechtějte nemožné, ale neslevujte z možného. Už bylo řečeno, že podívat se na složení geologických vrstev je užitečné. Tyto vrstvy nás informují o propustnosti podorničního podloží pro vodu a také o perspektivách růstu, zvláště stromů. Pokud zjistíme, že se dá očekávat extrémně vodopropustné podloží, například z nějaké zvětralé horniny, neočekávejme, že tam budou dobře prospívat vlhkomilné rostliny, byť sázené do kapes s dobrým substrátem. Naopak některé vrstvy mohou být tak nepropustné, že vykopané sázecí jámy se po dešti naplní vodou jako kuchyňské hrnce a citlivým rostlinám uhnijí kořeny.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Netvařme se, že nemáme děti, když je máme
Co to ještě moudrého majitel dnešní zahrady udělal? No přece reálně odhadl praktické potřeby rodiny. Dva zaměstnaní lidé, temperamentní kluk, jeho smečka a pes. Zahrada musí tedy potěšit srdce, avšak zároveň poskytovat prostor pro hru. Zahrady jsou proměňující se živí tvorové a s tím je zde počítáno. Stromy a dřeviny, které nechávají dnes dost místa pro trávník, budou s ubíhajícím časem svým objemem více pronikat do prostoru, rozčlení jej a zaberou své místo na úkor již tolik nepotřebného trávníku.
Takže je na místě další rada: Netvařme se, že nemáme děti, když je máme! Z těchto zadání vznikla zahrada, kterou tentokrát představujeme – obraz potřeb a zálib jejích majitelů. Svahy se neřešily problémovými tradičními skalkami, ale všechny nerovnosti terénu byly zkroceny do terásek kotvených pravými dřevěnými palisádami z penetrovaného dřeva. Vznikla tak dřevěná „skalka“, dřevěná zelinářská zahrada a dřevěné obrubníky. Vše je upravené a k venkovskému domu milé.
Na zpevněných plochách jsou položeny velmi pěkné světloučké teraco dlaždice a je třeba říci, že je to příjemné osvěžení vedle nekonečných ploch stále stejných zámkových dlažeb. Tohle je zahrádka, která vás jistě neomráčí nafouklou divadelní manýrou japonizujících motivů bez významu, patetických večerních iluminací či obřích kamenů trčících bez důvodu jak vykotlaný zub nemohoucího zahradníka. S touhle je to jako když se vkrádá láska. Malý detail vedle jednoduchého obrázku. Neunaví, neomrzí. Zestárne s těmi, kteří ji založili.
text: Eva Vodrážková, foto autorka
Aby tato komunikace byla dokonalá, musel být dokonalý také stůl. Kvalita jídelního stolu odpradávna spočívá především v jeho stabilitě. Ta může totiž znamenat rovnováhu stolujících, a to jak fyzickou, tak psychickou. Jen si vzpomeňte, kdy naposled vás někde v restauraci rozčílil nestabilní stůl a chtěli jste na číšníkovi, aby podložil jeho nohu?
Po létech se opět zjistilo, že u kruhového stolu je seskupení lidí nejpříjemnější. Všichni na sebe vzájemně vidí, pokud se diskutuje, všichni se i dobře slyší. Všichni stolující mají rovnocenné pozice, stejná je i dostupnost věcí uprostřed stolu. Výborné je centrální světlo nad kulatým stolem, jelikož nevrhá stín. Osvětlení je stejnoměrné a příjemné. Je pravda, že kulatý stůl má značně vyšší nároky na prostor, zejména proto byl v určitých obdobích, konkrétně v 60. a 70. letech často zatracován. Dnes ale slaví svůj návrat a rozšířil tak možnosti designérů i výrobců. Díky kulatému stolu se totiž vrací také zapomenutá sláva židlí, které byly na čas zastíněny tzv. kuchyňskými rohovými lavicemi s úložným prostorem. Dnes už se opět nabízejí židle z různých materiálů a různých designů. Opatrně při výběru! Nevkusné židle „potopí“ jinak skvělý stůl a obráceně.
Pro ty, kteří aspoň na čas vyznávají současný životní styl moderního člověka , tzv. „singles“, bude zajímavé řešení stolu s možností polohování výšky desky. Jedním kusem nábytku je zařízení bytu pro jednu osobu vyřešeno, protože stůl nabízí tolik řešení, kolik jedinec pro bezproblémový chod své malé domácnosti potřebuje. Značkový výrobce nábytku Desalto navíc zaručuje zcela nadčasový design a vynikající kvalitu.
Koupelna vznikala ve spolupráci s koupelnovým studiem KOUPELNY POD LETNOU a v počátcích nechyběla ani dobrá rada architekta.
Hned vpravo za dveřmi najdeme praktickou závěsnou toaletu. Naproti vstupu je okno směřující do vnitrobloku, které je opatřeno dekorativní římskou roletou. Vedle visí nerezový otopný žebřík a u protilehlé stěny má své místo obdélníkové umyvadlo s odkladní plochou po obou stranách. Je osazené jednoduchou stojánkovou baterií a má i dostatek úložného prostoru v podobě dvou výsuvů s pomalým dojezdem.
Koupelně zaručeně vévodí sprchový kout ve speciálně vyzděném prostoru. Je opatřený posuvnou zástěnou z čirého skla v jednoduchém nerezovém rámu. Součástí koutu je i po straně vybudovaný osvětlený výklenek hodící se k odložení toaletních potřeb. Ke sprchování si majitel bytu pořídil podomítkovou baterii s ruční sprchou a nástěnnou sprchu v podobě velkého talíře.
O cenách nerozhoduje Obec architektů, ale porota složená z domácích i zahraničních odborníků, svou roli tedy hraje také pohled na naši architekturu v porovnání se světovou. Čeští architekti pochopitelně světové trendy sledují a nechtějí zůstávat mimo ně. Současně vyznávaný minimalismus jim ani nedovoluje používat příliš výrazné architektonické formy, natož dekor či ornament. Z pohledu odborníků tedy kvalita posuzovaných realizací stoupá.
To je pravda, ale je třeba zamyslet se také nad tím, z jakého důvodu. Kde jsou pravé příčiny této obliby. Dům mohl být pro venkov symbolem městské výstavby, tedy určitého nadstandardu, ale hlavně byl proti funkcionalismu vyzdoben šikmými stěnami lodžie s typickými kruhovými otvory. Rozhodně měl daleko k jeho strohým, čistě geometrickým tvarům.
Na řadových domcích v Horních Počernicích z roku 1973 nebo na dalším rodinném domě ve Viničných Šumicích je zřetelný vliv funkcionalismu, ale pozdější stavby už v sobě mají zřetelněji vyhraněný vlastní přístup k projektování. Ten se samozřejmě vyvíjí, ale je podle mého názoru důležitější než příslušnost k nějaké názorové skupině za každou cenu. Pro mne bylo vždycky zásadní zůstat sám sebou, ve své tvorbě být svobodný. Z tohoto důvodu jsem nebyl nikdy zaměstnaný v žádném projektovém ústavu, zůstal jsem „na volné noze“. (Pokud nebudu počítat rok, kdy jsem se nechal zaměstnat v Pražském projektovém ústavu jako dělník – v zimě jsem odmetal napadnutý sníh.)
Kromě možností kontaktů se světovou architekturou je určitě velkou výhodou, že současní vyučující mají za sebou bohatou projekční praxi. Studenti si svůj ateliér vybírají právě podle osobnosti kantora, podle jeho projektů a realizací. Škola je mnohem více zaměřena na skutečné problémy projektování, na podstatu architektury, v minulosti byla odtržena od reálné skutečnosti. Přeceňovala se například typologie, která řešení stavby často nesmyslně omezovala. Typologie může být jen pomocným vodítkem: velikost 80 x 110 cm pro WC nemůže definovat rozměr této místnosti, znamená minimální rozměr, pod který nemůžeme jít, ale jeho optimální velikost je dána daleko větším počtem faktorů ovlivňujících dispoziční řešení.
Rozšíření knihtisku v Evropě přineslo revoluci v podobě volně dostupných knih. Ty bylo ovšem třeba nějak ukládat. Tak se zrodila myšlenka psacích sekretářů nebo psacích knihoven s tradiční skříňkovou základnou a s horní nástavnou skříňkou, v níž byly uchovávány knihy.
Mohli si je dovolit pouze lidé bohatí, a protože představovaly skutečný symbol společenského postavení, byly v celé své historii vždy bohatě zdobeny, lakovány, vykládány či malovány.
Není tedy daleko k tomu pochopit, proč se nějaký kus nábytku nazýval již v historii tak tajuplně. Jak jinak, když roli hrají tajné pečetidlo, tajné dopisování a ukrytá tajemství! Koneckonců, každý správný sekretář – ať historický, nebo současný – musí mít tajnou zásuvku, o které nesmí vědět nikdo jiný než výrobce a majitel, jiná by totiž nebyla tajná. A pokud nábytkový kus označený jako sekretář takovou tajnou schránku nemá, nemůže to být sekretář!
Na „Jiřinkových slavnostech“ se v 19. století předváděly nové výpěstky, nejlepší dostávaly jména slavných předků z historie Slovanů a českého národa (Božena, Vlasta, Přemysl, Žižka, Profesor Smetana). V hodnotících komisích zasedaly významné osobnosti, plesů pořádaných při této příležitosti se účastnily kulturní veličiny jako Alois Jirásek, Božena Němcová, Václav Kliment Klicpera a další. Postupem času však sláva jiřin a věhlas jejich slavností uvadaly, jiřiny ztrácely na významu a staly se jen „obyčejnými“, vytrvale zdobícími květy pozdního léta.
Původ jiřin ovšem „hezky český“ zdaleka není: pocházejí z Mexika. Do střední Evropy byly první jiřinky z Nového světa dovezeny koncem 18. století. Upoutaly tím, že ze semen daly květem i růstem pestré potomstvo. Proto dostala Dahlia přídomek variabilis, tj. proměnlivá.
Jiřinky i jiřiny vytvářejí pod zemí hlízy, díky nimž mohou v bezmrazé místnosti přežít zimu. Po prvních mrazech je vyjmeme ze země, očistíme od ní, osušíme a uložíme. Mohou zimovat bez zakrytí ve sklepě s bramborami, mohou být zasypány rašelinou či hoblinami. Proti houbovým chorobám můžeme preventivně použít přípravek proti plísni šedé.
Tomu, kdo nemá zájem uchovávat jiřiny přes zimu doma, se každé jaro nabízí v zahrádkářských prodejnách pestrý sortiment odrůd domácích i zahraničních. Tyto výpěstky by měly být zdravé, bezvirózní – což lze doma zaručit jen omezeně.
Tvary a rozměry dřezů jsou rozmanité, obecně se dělí na čtvercové, obdélníkové, kulaté, rohové, jedno nebo dvojdřezy. Důležitý je i způsob ukotvení do pracovní desky. U nejjednodušší montáže shora vznikne mezi dřezem a pracovní deskou spára, která vyžaduje pravidelnou údržbu.
I přes nové možnosti barevných dřezů se stále velkému zájmu těší různě tvarované dřezy z nerezu. Kromě leštěné oceli, jejíž zářivý lesk se hůře udržuje, je možné zvolit nerezový dřez s povrchovou úpravou (takzvanou tkanou strukturou), na které nejsou zaschlé kapky vody tolik patrné. Výhodou dřezů z nerezu je, že se hodí ke všem stylům kuchyní a mají takřka neomezenou životnost.
S takzvaným umělým kamenem se na trhu setkáte pod rozmanitým obchodním označením (corian, kerrock, hi-macs, fragranit, silgranit, cristadur, luisigranit, staron, varicor a mnoho dalších). Základem je vysoké procento mletého přírodního kamene, který je doplněn akrylátovým pojivem. Při zahřátí na vysokou teplotu se dobře tvaruje, umožňuje spoje beze spár a v konečné podobě má řadu praktických vlastností. Je odolný, tvrdý, stálobarevný, není křehký, snadno se udržuje a opravuje. V současnosti je na trhu široká nabídka forem, rozměrů a barev, takže jimi lze vybavit i zcela atypické prostory. Výrobci kompozitních materiálů stále hledají další možnosti jejich zkvalitnění. Nejvyšší vývojový stupeň dnes představuje takzvaný neogranit, který využívá značka Schock. Je obohacen o ionty stříbra, které mají antibakteriální vlastnosti. Povrch dřezů z neogranitu je extrémně tvrdý a příjemně hladký. 
Na výrobu kvalitního granitu je zapotřebí směs různých drcených minerálů a akrylátové pryskyřice. Na českém trhu ale najdete i napodobeniny granitových dřezů, u kterých je kompozitní materiál použit pouze na potažení tenkou jednomilimetrovou vrstvou. Poznáte je jednak podle výrazně nižší ceny, odlišný materiál ale odhalíte v místě otvoru nebo bočního řezu, kde je nanesená vrstva patrná (kompozitní materiál je v celé ploše řezu stejný). Takto zhotovené dřezy mají výrazně nižší životnost a zcela postrádají užitné vlastnosti kvalitních granitů.
1) Art Design Project Bratislava. Nově vzniklá galerie Art Design Project představí projekt, který por Mikulov vznikl ve spolupráci s designérem Patrikem Illo. www.artdesignproject.sk
Listy blahovičníků mají zajímavé vlastnosti — unikátní je především tzv. listová dvojtvarost. Na výhonech nejmladších rostlin totiž vyrůstají bezřapíkaté listy zcela specifického tvaru a postavení. Listy ze starších větví už vypadají „normálně“, ale zato dokáží využít svůj řapík skutečně nebývalým způsobem: umějí se natáčet k Slunci „zády“, či spíše bokem — zkrátka svým nejtenčím profilem. Tak, aby na ně dopadalo co nejméně slunečních paprsků.
Vzdor předchozím slovům o suchomilnosti byly rychle rostoucí druhy blahovičníků používány dokonce i k vysušování močálů. Stromy schopné odpařovat obrovská kvanta vody navíc ozdravovaly krajinu — zlikvidovaly totiž líhniště moskytích přenašečů malárie.
Především rychlý vývoj a monstrózní rozměry eukalyptů dělají problémy. Jakkoliv budeme rostliny v jejich rozletu brzdit, brzy překonají naše prostorové možnosti. Tvarování řezem i střihem je sice možné, větve a kmínky eukalyptů mají ovšem jen omezenou obrůstací schopnost, takže na rostlinách jsou po čase naše zásahy velmi dobře patrné (v tom špatném slova smyslu, samozřejmě!). Navíc je tu problém evropské zimy — vývoj blahovičníků probíhá celoročně a v našich zimních měsících je tedy nutně zcela nepřirozený — nedostatek světla nutí rostliny k příliš dlouživému růstu, stromky se vytahují a deformují. Lékem na tenhle neduh je umístění do co nejsvětlejšího a poměrně studeného prostředí (do 10 °C) — a tím určitě nejsou naše ložnice či obývací pokoje.
Konečně se dostáváme k „hamletovské“ otázce. Pozor: tento článek nemá za cíl odradit všechny milovníky netradičních zelených dekorací bytu od pěstování blahovičníků! Chceme jen varovat před příliš růžovými představami o „zázračných“ schopnostech těchto rostlin. Jinak samozřejmě eukalypty v bytech pěstovat lze — a to dokonce s velkým efektem. Musí se to ovšem umět!
V případě výstavby nového rodinného domu dodavatelskou formou „na klíč“ bývá schodiště samozřejmou součástí objednávky. Své „zlaté české ručičky“ však mohou domácí kutilové využít při rekonstrukci stávajícího schodiště, například dřevěného, které čas od času vyžaduje určitou péči a údržbu.
Existuje řada možností jak a kde sehnat potřebné informace o projektantech i realizačních firmách. Podobně jako u jiných výrobků i v případě schodiště můžete sáhnout po telefonním seznamu a hledat. Stále častěji se však využívají možnosti internetu. Kromě toho se můžete obrátit také na vydavatelství a prodejny s technickou literaturou, protože v současné době je na našem knižním trhu řada publikací zabývajících se stavebními materiály a výrobky.
Z nejrůznějších důvodů není dobré vypadat před projektantem nebo dodavatelskou firmou jako naprostý „neználek“. Proto byste měli ovládat alespoň nejzákladnější odbornou terminologii, základní rozdělení a části schodišť, typy konstrukce, materiály a úpravy povrchů schodišťových stupňů…
Například teoretická výška zábradlí je 110 cm (měřeno od přední hrany stupně po horní líc madla), zábradlí musí být vyrobeno z nehořlavého materiálu – kromě madel. Ta jsou nejčastěji dřevěná, kovová nebo z plastu, jejich tvar a povrch musí zaručit bezpečné zachycení ruky. Důležité je také ukončení madla, které může být zdrojem úrazů.
Kamenná schodiště mají téměř neomezenou trvanlivost a vysokou estetickou úroveň. Cihlová, betonová či železobetonová se zase vyznačují vylehčenými profily, menší pracností, zlevněním výstavby. Dále rozlišujeme schodiště kovová a kombinovaná.
Podle směru výstupu jsou schodiště přímá, pravotočivá nebo levotočivá. Podle způsobu podepření schodišťových ramen mohou být například schodiště vřetenová (ramena jsou oboustranně podepřena vřetenovou stěnou nebo jsou do ní vetknuta). Pilířová schodiště mají podesty a schodnice podepřené pilíři. Schodnicová schodiště mají ramena vetknuta do podestových nosníků. Ramena visutých schodišť jsou tvořena jednotlivě vetknutými stupni do schodišťových zdí. U deskových schodišť tvoří ramena šikmé desky posazené na podestovém nosníku nebo jsou spojené s podestou do zalomené desky.
Při výstavbě je nutné zakomponovat schodiště již do projektu stavby. Je třeba rozhodnout, zda má schodiště dominovat interiéru domu, nebo jestli má být jeho poslání čistě účelové. Důležitým výrazovým prostředkem je právě povrchová úprava schodišťových stupňů. Při volbě povrchu rozhoduje nejen estetický vzhled, ale také nároky na bezpečný pohyb a dobrou orientaci na schodišti, jeho údržbu atd. Právě kvůli bezpečnému provozu nesmí být stupnice vyrobeny z velmi kluzkého materiálu, okraj stupnice je v některých případech nutné opatřit protiskluznou úpravou. Kvůli orientaci by měly být stupnice a podstupnice z různých materiálů, nebo alespoň barevně odlišeny.
Dřevěné schodiště vrže v případě, že se uvolnila některá z jeho částí. Došlap způsobí, že se uvolněná část zapře o část sousední. Pokud je spodní část schodiště přístupná, opravíte vrzající schod snadno, pokud ne, bude oprava složitější.
– Staticky vyhovující
– Montovaná
– Přímočará
