O vzniku latinského názvu pivoňky (Paeonia) existuje tato pověst: Paeon, který byl žákem Aeskulapovým, dostal na Olympu od bohyně Héry vzácnou bylinu s léčebnou mocí. Pomocí této rostliny uzdravil Pluta, raněného v trojské válce Herkulem. Aeskulap žárlil na lékařské úspěchy svého žáka a dal ho zavraždit. Vděčný Pluto však proměnil mrtvého Paeona v bylinu, jíž byl vyléčen – a ta už navždy nese Paeonovo jméno.
Vysvětlení českého jména pivoňky nezapře jadrnou lidovou poetiku: jejich květy byly nejčastěji růžové až červené – a ten, kdo pil hojně pivo („voněl k pivu“), měl růžové tváře a červený nos! A pak že pivoňky nejsou českou národní květinou… Pověstí o původu tohoto jména je více, shodují se však v jedné věci: v léčivých účincích pivoněk. Řekové znali pivoňku jako dekorativní i léčivou rostlinu již více než 400 let před naším letopočtem. Také v Číně byla pivoňka považována za skvost a květ blízký bohům.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Pivoňky v Evropě
V Evropě se v minulých staletích pěstovala především pivoňka lékařská (Paeonia officinalis L.). Mnohem později, až v 19. století, byla do Evropy z Asie dovezena pivoňka bělokvětá (Paeonia lactiflora Pall.). V Číně, kde se jejímu šlechtění věnovali nejvíce, byla známa již před rokem 540. Proto je někdy označována jako pivoňka čínská. Po dovezení do Evropy šla „z ruky do ruky“: šlechtili ji v Anglii, Belgii, Nizozemí a Francii, později i v Německu a USA.
Kromě zmíněných druhů se můžeme v českých zahradách setkat s pivoňkou dřevitou (P. suffruticosa Andr.), která pochází rovněž z Číny, případně s pivoňkou tenkolistou (P. tenuifolia L.) nebo balkánským druhem pivoňka obecná (P. peregrina Miller). Krásná sbírka pivoněk zdobí pozemky botanické zahrady v Průhonicích u Prahy (je přístupná všem zájemcům), byla a snad opět bude specializovaná výstava pivoněk v pražském Národním muzeu.
Slunce, vláha, živiny
Pivoňky vyžadují pěstování po řadu let na stejném místě. Proto vybereme slunnou polohu s kvalitní zahradní půdou bohatou na živiny. V době plného růstu vyžadují dostatek vláhy, ale trvalé přemokření jim škodí. Množíme je koncem léta dělením trsů. Nejvhodnější doba pro výsadbu a přesazování pivoněk je od konce srpna do začátku října. V prvním roce po vysazení poupata zpravidla odstraníme, aby se rostlina nevysilovala. V dalších letech, chceme-li mít zvlášť pěkné květy, odstraňujeme postranní poupata.
Nejkrásnější jsou pivoňky šest až osm let staré. Na stanovišti je ponecháváme deset až patnáct let. Kvetou-li málo, je to známka, že rostlinám něco schází. Může to znamenat nedostatek živin, nevhodné stanoviště – anebo také příliš hlubokou nebo mělkou výsadbu. Správně by květní puky měly být umístěny přibližně tři centimetry pod povrchem půdy.
Krása, která léčí
Pokud chceme pivoňky pěstovat pro řez květů, vysazujeme je do řad vzdálených necelý metr, v řadě pak asi půl metru od sebe. V takových vzdálenostech udržují vzpřímený vzrůst. Do vázy řežeme zcela uzavřená poupata, která právě začínají ukazovat barvu. Na dotek by měla být měkká. K léčebným, ale i okrasným účelům se pěstuje pivoňka lékařská. Sbírají se korunní plátky z plně rozkvetlých květů. Léčivé jsou rovněž kořeny. Léčivé účinky pivoněk využívali Evropané hlavně v antice a ve středověku. U nás se v současné době nevyužívají. V lidovém léčitelství sloužila pivoňka při křečích hladkého svalstva trávicího traktu a ke zmírňování bolestí. V poslední době byly zjištěny rovněž protinádorové účinky pivoněk.
text: Jan Stanzel (redakčně doplněno textem Ivana Dvořáka), foto: autor a Zdeněk Prchlík
Profesionální vaření
Vedle osvědčených spotřebičů pronikají do domácích kuchyní i zcela nové typy, které se u nás dříve nepoužívaly. Jedním z nich je přístroj salamandr, na jehož desce se opéká pokrm shora. Salamandr je zapuštěný do pracovní desky. V ocelové desce, která se po zapnutí vysune, je halogenové topné těleso, pod kterým se pokrm gratinuje nebo zapéká, slouží i k udržování hotového jídla v teplém stavu.
K uchování teplých pokrmů a nahřívání nádobí slouží speciální zařízení, která se nejčastěji umisťují pod vestavěné trouby.
Některá rostlina potřebuje vápnitou (alkalickou) půdu, jiná by v takové nebyla schopna růst a bude vyžadovat substrát kyselý. To vše bychom měli o našich rostlinách vědět. Důležitý je také režim zalévání. Některá rostlina nesnese přelití: typickým příkladem jsou africké fialky (Saintpaulie). Jiné druhy potřebují přebytek vláhy: „paraplíčka“ – šáchor (Cyperus). Většině pokojových rostlin však vyhovuje, když je zalijeme a do dalšího zalití necháme substrát proschnout. Přelití bývá v zimním období jednou z nejčastějších příčin úhynu rostlin. Žloutnutí a opad listů je zpravidla signálem přehnojení, přelití nebo naopak přesušení rostliny.
Ještě před válkou řešili naši funkcionalističtí architekti rozvojové plány mnoha měst (nejznámější jsou Zlín a Hradec Králové) a vedle toho navrhovali jak vily pro střední a vyšší společenské vrstvy, tak sociální bydlení pro nemajetné. A ve všech těchto budovách pak řešili téměř každý detail – od parapetu okna po tvar kliky. Kde ty časy jsou?! O to dobrodružnější je dnes sledování vývoje návrhů Ivany Dombkové, která se dokáže tvořivě vyrovnat i s prostory, kde jsou uplatňována „oblíbená a zaběhnutá“ klišé, a dovede je dotáhnout k působivému celku včetně sebenepatrnějších detailů. Její navýsost současné, nicméně k funkcionalistické filozofii se hlásící řešení domů, bytů i nábytku je charakteristické také barvami, které ráda používá, i kombinací oblíbených materiálů. Puristická „čistota“, vnímaná u mnoha jiných realizací jako přílišný „chlad“, se v jejím podání mění v rafinovanou jednoduchost a přívětivost.
V našem případě nejde o chybu. Navštívili jsme totiž jednu pražskou půdu, jejíž architektonické a interiérové řešení se dostalo na rýsovací prkno architektky Dombkové a realizace byla svěřena její mateřské firmě Donlić Interier. Původně zde šlo o dvě malé půdy, podobné tisíci jiných půd protkaných trámy a dřevěnými schodišti s vyřezávaným zábradlím. Majitelův požadavek zněl: propojit obě půdy do jednoho celku. Šlo o investora, jakého si přeje jistě každý architekt. Nastínil zadání, svěřil se s cestovatelským způsobem života a naznačil hodnoty, které jsou mu blízké a mohou se tudíž odrazit ve výrazu bytu. Prodiskutoval s architektkou její vizi řešení prostoru, schválil nebo určil barevnost a materiály, které mu byly pro rekonstrukci a vybavení nabídnuty – a vrátil se za tři měsíce s kufry, vybalil je a v bytě začal žít.
Původní půdy byly opravdu malé, což je ostatně vidět i při pohledu na současný stav. U vchodu měly malou kuchyňku a WC, následoval obývací pokoj a po schodišti se šlo nahoru do ložnice a koupelny. Po vybourání stěn bylo nutno rozhodnout, co s trámy. Bez nich by spadla střecha – a s nimi zase nešlo naplnit záměr klienta ani architektky.
Krajkovím schodiště z mírně broušeného masivního nerezového plechu se návštěvník „povznese“ na galerii, která propojuje všechny prostory v patře a opticky náleží i k prostoru dole. Stačí se na ní na chvíli zastavit a pozorovat všechny světelné efekty, které vznikají průchodem nebo odrazem slunečních paprsků, jejich kresbami či grafikou promítnutou do krovu, na stěny, kovové prvky nebo žulové desky, nebo střešními okny sledovat střechy protějších domů či se jen tak zahledět na oblohu. V patře jsou dvě prostorné ložnice.
Interiéry i nábytek Ivany Dombkové se vyznačují zajímavou kombinací protichůdných vlastností – striktní racionality, funkčnosti a minimalismu, ovšem obroušených v tvarech, materiálech i barvách vysokou mírou senzibility. Purismus některých detailů se do lidského oka promítá jako grafika nebo dokonalá černobílá fotografie. Její návrhy jako by reprezentovaly podivuhodnou diádu principů jang a jing či mužského a ženského prvku. Stejně tvořivě architektka pracuje s horninami, kovy, sklem i dřevem.
Nejen v tropech a subtropech
Z mnoha vlastních i cizích zkušeností vím, že Echeverie, Graptopetalum, Crassula, Adenium, Euphorbia a další druhy vydrží péči, jakou věnujeme běžným pokojovým rostlinám. Přežijí pravidelnou zálivku (jednou či dvakrát týdně), v zimě je třeba zajistit vysoké teploty ve dne i v noci. Nerostou sice tak pevně, kompaktně, vytahují se a na jaře obvykle nekvetou, ale nehynou. Více jim však v zimě vyhovují nižší teploty a místo na parapetu, pod nímž není topení. Zaléváme jen tehdy, když začnou listy měknout a zavadat.
U kaktusů postupně omezujeme zálivku, v listopadu s ní úplně přestaneme. Pokud se v zimě zapomeneme a sukulent zalijeme, moc se nestane. V březnu až dubnu rostliny přesadíme a pozvolna je oživujeme malými dávkami vody – nejprve po 14 dnech, později po týdnu, za vysokých teplot i častěji. Substrát nemusí být před zálivkou zcela suchý. Během léta kaktusy několikrát přihnojíme.
Kvetoucí rostliny rodu Conophytum mají pestré barvy – oranžovou, červenou, růžovou nebo i fialovou. Kvetou ale na podzim, v té době také začínají růst. Vyžadují hodně světla, proto je můžeme přisvětlovat. Období klidu sami vyvoláme snížením teplot pod 10 °C. Celkově jsou pěstební nároky podobné jako u rodu Lithops.
Prostor nejen na spaní
Ložnice získala intimnější charakter, podtržený navíc velmi příjemným rozptýleným světlem, které sem z okna šatny prochází přes pískované sklo posuvných dveří. Opticky se ložnice stala jen čistě soukromým místem pro spánek, ale svým skutečným vybavením dovoluje manželům vycházet z ložnice nejen odpočinutým, ale navíc i v „gala“ – perfektně oblečeným a upraveným. Šatna nemá klasické úložné prostory, ale je vybavena systémem kontejnerů, polic a ke stěně kolmých tyčí na ramínka, jaké se používají v obchodech s oděvy. Dovoluje nesmírně jednoduché a přehledné ukládání oděvů, funguje doslova jako přesný stroj. K ještě snadnější manipulaci se tu využívá pojízdný kontejner s šatními tyčemi, s jehož pomocí se může do šatny vozit prádlo po vyprání, stal se prostě univerzální a praktickou pomůckou pro veškeré operace spojené s oděvy.
Nábytek manželů Lexových nemá charakter sériově vyráběných sestav, vzniká po jednotlivých kouscích, které vždy řeší nějaký konkrétní úkol. Design těchto samostatných solitérů má však natolik jednotný rukopis, že vybrané kusy stačí sjednotit použitým materiálem a vzniká dojem uceleného souboru. Základem takového přístupu k návrhu nábytku je vlastní filosofie, vyhraněný názor a dlouhodobý vývoj nejen konstrukce nábytku, ale i způsobu zpracování a všech detailů.
Přílišná strohost, se kterou by se mnozí lidé nedokázali ztotožnit, je potlačena laskavou hravostí tvarů a příjemnou nápaditostí, obohacující prvotní funkci. Společenský stolek má jeden z rohů čtverce „vyříznutý“ a nahrazený kulatým stolečkem se skleněnou deskou – při sezení v rohové sestavě pohovky a křesel se totiž pro odkládání nejvíce využijí jen nejbližší plochy a volně přistavený kousek ve vzdálenější poloze se může kdykoliv přemístit tak, aby byl přímo po ruce.
Po skončení soutěže vylosuje redakce časopisu Můj dům 4 VÝHERCE, kteří budou kontaktováni společností PURINA a obdrží:
V populárním českém Večerníčku Mach a Šebestová zaznívá do kouzelného utrženého sluchátka památný slogan: „Haló, haló, haló, proč je koček málo? A tak štěkám jako hrom, ať je koček milion!“ To sluchátko bylo asi opravdu kouzelné, protože v českých domácnostech se v současné době zájmu svých páníčků a paniček těší nejméně milion těchto domácích šelmiček. Víme ale vždy, jaká strava je pro ně nejvhodnější a jak se o ně správně starat?
Správný druh krmiva se přitom pro jednotlivé kočky může výrazně lišit podle toho, jestli máme doma kotě, mladou kočku nabitou energií, jedince kastrované nebo sterilizované, líné naducané mazlíky nebo třeba kočičího seniora. A tento výčet není zdaleka úplný.
Víte, jak prodloužit život vašemu mazlíčkovi?
Tradice dřevostaveb byla u nás historickým vývojem přerušena, i když snaha využívat dřevo pro stavby rodinných domů tady byla – vzpomeňme na známé „okály“. Bohužel nízká kvalita práce a některé nevhodné technologie silně poškodily u běžného spotřebitele vnímání dřevostaveb jako kvalitního způsobu výstavby. Začátkem devadesátých let 20. století situaci bohužel neprospěla ani snaha některých firem prosadit se na trhu bez znalosti problematiky oboru. Dnes jsme svědky situace, kdy na západ od našich hranic jsou dřevostavby na trhu uznávány a respektovány, zatímco u nás si své místo na slunci teprve hledají.
Výhody
– Většinou plynou z nedodržení nebo nerespektování specifik dřevěných konstrukcí a jejich vlastností a z přerušené tradice:
Existují různé typy konstrukcí, my se všk budeme zabývat tou nejužívanější – panelovými stavbami s dřevěným rámem. Na technologii montáže existuje jiný pohled v Severní Americe, jiný je názor evropský. Zatímco v USA a Kanadě převažuje montáž dřevostaveb z jednotlivých prvků přímo na stavbě systémem „Two By Four“, v Evropě je preferována výstavba z panelů připravených v montážním závodě, a tedy pod střechou. Americký systém vychází z dokonale zvládnuté modulace 2×4 stopy a přizpůsobení všech prvků systému této modulaci. Minimalizace počtu různých prvků potřebných k výstavbě pomáhá zefektivnit a zlevnit celou stavbu. Samotná montáž na stavbě je velmi rychlá a lze ji zvládnout s poměrně skromným technickým vybavením. Výsledná cena tedy není vysoká a kvalita velmi dobrá.
Naopak Evropa jde cestou prefabrikace a přísné kontroly kvality již v průběhu výroby v montážním závodě. Kvalita začíná od dokonale vysušeného certifikovaného řeziva a lze říci, že se nezabuduje výrobek, který by neměl příslušné certifikáty a osvědčení. Stupeň prefabrikace je různý, ale zpravidla se pohybuje v poměru 70:30, resp. 80:20, tzn., že 70 % stavby je dokončeno ve výrobním závodě a 30 % na staveništi. Výhodou je rychlost stavby, kdy na zhotovenou základovou desku je řada firem schopna namontovat obvodové stěny, stropy a střešní panely s folií za jediný den. Následující dny probíhá pokládka střešní krytiny, klempířské práce a ostatní práce v interiéru. Stavebník má po odsouhlasení projektové dokumentace možnost rychle bydlet a ušetřit tak část peněz, které by musel zaplatit za nájemné v době, kdy staví a ještě nebydlí ve svém.
Požární bezpečnost v dřevostavbách se prokazuje zkouškou požární odolnosti konstrukce podle příslušné normy nebo posouzením, které provede oprávněná osoba na základě zkoušek obdobných konstrukcí. V dřevostavbách, resp. v rodinných domcích, tento faktor nepůsobí problémy, protože je vyžadována většinou požární odolnost 30 minut. Dosažení vyšší požární odolnosti je možné i při respektování ekonomického hlediska stavby. S novými deskovými materiály a s novými montážními systémy se podařilo tyto problémy uspokojivě vyřešit. Na dřevostavby jsou kladeny z hlediska požární odolnosti velmi vysoké nároky (vypustit). Dřevo je sice hořlavý materiál, ale při požáru se chová lépe než ocel. Dřevěný nosník odhoříváním ztrácí svoji pevnost, resp. únosnost postupně. Naproti tomu ocelová konstrukce se vzrůstající teplotou ztrácí svoji pevnost velmi rychle a během několika minut dojde k jejímu zhroucení.
Dřevostavby jsou plnohodnotným stavebním systémem naší doby a navíc v největší míře splňují požadavky na zdravé a ekologické bydlení. Vzhledem ke stále dotovaným cenám energií není jejich ekonomická výhodnost zřejmá na první pohled. V zemích Evropské unie jsou tyto stavby ekonomicky zcela srovnatelné s ostatními stavebními systémy a navíc poskytují svým obyvatelům příjemné přírodní a ekologické životní prostředí.
O to větší nadšení do boje s haldami stavebního nepořádku projevil majitel toho všeho nadělení. Je to muž přesného technického mozku, perfekcionalista všechna čest. Proto také uměl hned zpočátku to, co by měl znát na začátku cesty každý majitel nového pozemku. Pojmenoval si bez iluzí výhody a vady svojí parcely. Při hloubení základů si prohlédl složení geologických vrstev a hloubku ornice. Hydrogeologickým průzkumem dal určit riziková místa na pozemku (a skutečně tam ohrožená místa byla!). A v neposlední řadě – reálně odhadl budoucí každodenní potřeby rodiny.
V našem případě byl nesporným kladem velkolepý, dá se říci panoramatický výhled do kraje. Jistým hendikepem je poněkud nemastná neslaná modelace terénu. Tak trochu rovina, trochu svážek, žádná významná adresa, jen samé nimrání se s detailem. Vážnějším problémem byla výrazná disproporce půdorysu zahrady – je to špičatě nepřátelský ostrohranný trojúhelník. A ještě si přisadím: hned v sousedství pole, každoročně doorávané do jiné hranice. Každý problém je tu ale od toho, aby se vyřešil.
Co to ještě moudrého majitel dnešní zahrady udělal? No přece reálně odhadl praktické potřeby rodiny. Dva zaměstnaní lidé, temperamentní kluk, jeho smečka a pes. Zahrada musí tedy potěšit srdce, avšak zároveň poskytovat prostor pro hru. Zahrady jsou proměňující se živí tvorové a s tím je zde počítáno. Stromy a dřeviny, které nechávají dnes dost místa pro trávník, budou s ubíhajícím časem svým objemem více pronikat do prostoru, rozčlení jej a zaberou své místo na úkor již tolik nepotřebného trávníku.
Aby tato komunikace byla dokonalá, musel být dokonalý také stůl. Kvalita jídelního stolu odpradávna spočívá především v jeho stabilitě. Ta může totiž znamenat rovnováhu stolujících, a to jak fyzickou, tak psychickou. Jen si vzpomeňte, kdy naposled vás někde v restauraci rozčílil nestabilní stůl a chtěli jste na číšníkovi, aby podložil jeho nohu?
Po létech se opět zjistilo, že u kruhového stolu je seskupení lidí nejpříjemnější. Všichni na sebe vzájemně vidí, pokud se diskutuje, všichni se i dobře slyší. Všichni stolující mají rovnocenné pozice, stejná je i dostupnost věcí uprostřed stolu. Výborné je centrální světlo nad kulatým stolem, jelikož nevrhá stín. Osvětlení je stejnoměrné a příjemné. Je pravda, že kulatý stůl má značně vyšší nároky na prostor, zejména proto byl v určitých obdobích, konkrétně v 60. a 70. letech často zatracován. Dnes ale slaví svůj návrat a rozšířil tak možnosti designérů i výrobců. Díky kulatému stolu se totiž vrací také zapomenutá sláva židlí, které byly na čas zastíněny tzv. kuchyňskými rohovými lavicemi s úložným prostorem. Dnes už se opět nabízejí židle z různých materiálů a různých designů. Opatrně při výběru! Nevkusné židle „potopí“ jinak skvělý stůl a obráceně.
Pro ty, kteří aspoň na čas vyznávají současný životní styl moderního člověka , tzv. „singles“, bude zajímavé řešení stolu s možností polohování výšky desky. Jedním kusem nábytku je zařízení bytu pro jednu osobu vyřešeno, protože stůl nabízí tolik řešení, kolik jedinec pro bezproblémový chod své malé domácnosti potřebuje. Značkový výrobce nábytku Desalto navíc zaručuje zcela nadčasový design a vynikající kvalitu.
