Městská zástavba s barevnými fasádami však už kousek za náměstím přechází v typickou venkovskou – přízemní; většinou řadové domky se sedlovými střechami tu mají charakter zemědělského obydlí, nejstarší dochované statky jsou dokladem stavebního umění zednických mistrů až z období baroka.
Město nikdy v nedávné minulosti nepatřilo k nejbohatším, ani za posledních deset let tu moc nových domků nevyrostlo. Investice se vkládají spíše do rekonstrukcí a oprav starých objektů, které si ostatně důkladnou péči zaslouží. Skromná výstavba má ale i své velké výhody. Tím více vyniká kolorit historického jádra města, ani příměstské části kolem četných rybníků nebyly znehodnoceny „podnikatelským barokem“, které do většiny našich měst vnáší cizorodé prvky.
Majitelka domku, který představujeme, se v městečku narodila a prožila tu své dětství. Přestože bydlela po léta v Praze, cítila se vždy doma tady, kde ze zahrady kolem bývalého domu rodičů jediným pohledem obsáhne nejen sousední louky a rybník, ale i nedalekou vzrostlou zámeckou zahradu. Místo působí dojmem okrajové části města, ale na náměstí v centru je to jen pouhých pět minut chůze.
Myšlenka na postavení vlastního domku vznikla díky ideální poloze zděděného pozemku (vhodného jako stavební parcela) a možnosti získat základní kapitál na jeho stavbu prodejem nevelkých podílů na restituovaném a zděděném majetku. Navíc byla majitelka přesvědčena, že tento kapitál by měl zase zůstat v rodném městě a sloužit v rodině dalším generacím. Vlastní dům nesměl přesáhnout rozpočet jeden a půl milionu, dalších 300 tisíc bude zapotřebí na dlouhé přípojky inženýrských sítí, komunikaci, oplocení a kůlnu.
Majitelka, profesí stavební inženýrka, má však v projektování bohatou praxi, a tak se rozhodla pro maximálně úsporný návrh. Především jí nechyběla odvaha (zděděná zřejmě po babičce, která na počátku války postavila velký rodinný dům) a pustila se do stavby úplně sama. Nečekala však, že podstatně větším problémem než samotná stavba bude získání stavebního povolení.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Hluchoněmé úřady
Stavební úřad možnost stavby zamítl hned v úplném počátku, o nové výstavbě se tu s paní inženýrkou odmítali bavit. Město totiž nemělo dosud zpracovaný nový územní plán – možná za pár let. Místní úředníci si pro své domy sice potřebné území vyjmuli ze „zahrad“ a převedli je do „stavebních parcel“, ale jinak byly i soukromé pozemky občanů vedle vlastních obytných domů pro další výstavbu nevhodné.
Do podobných rozhodnutí stavebnímu úřadu nikdo nezasahuje, vedoucí kanceláře hlavního architekta města (jehož náměstí je dokonce v seznamu kulturních památek pod ochranou UNESCO) má totiž svoji funkci jako „vedlejšák“ a sídlí trvale v Praze. Hlavního architekta město nemá.
Výsledkem dvouletého jednání se stavebním úřadem bylo (i přes kladné vyjádření památkářů) písemné zamítnutí. Chuť do stavby malého domku, který už na papírech dostal konkrétní podobu, však byla silnější, než respekt před úřady. Navíc návštěva architektonického ateliéru, který v Brně pracoval na návrhu nového územního plánu, potvrdila, že na daném území se může se stavbou počítat. Paní inženýrka se pustila do boje a po roce a půl získala územní rozhodnutí, po dalším roce i stavební povolení.
Domek, původně zamítnutý jako nevhodný do daného prostředí, vychází z tvarosloví českých chalup a působí spíše jako rekonstrukce než novostavba. Je nejmenším objektem v okolí, schovaný v zeleni, působí velmi nenápadným dojmem. Zamítnutí je nepochopitelné i v kontextu s necitlivou přístavbou školy, která byla v 70. letech postavena v bezprostřední blízkosti.
Vyřizování stavebního povolení se nakonec protáhlo na více než čtyři roky. Postavení samotného domu trvalo osm měsíců (mimo přestávku tří měsíců v zimě, kdy má stavba správně vymrznout a usadit se). Po necelém roce od položení základního kamene už měl domek zařízené interiéry, na oknech visely závěsy a na stěnách obrázky.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Koncept stavby
Ing. Marie Řeřichová, majitelka domu a autorka projektu v jedné osobě, se snažila navrhnout domek, kde bude sice vše potřebné pro život rodiny, ale objekt objemově nepřesáhne rozměry nejmenších místních domků. Důvodem k takovému pojetí nebyly jen omezené finanční prostředky, ale i citlivý přístup k okolí. Nešlo jí v žádném případě o prezentování svých „architektonických“ schopností, spíše o respekt k původní zástavbě městečka: chtěla postavit chaloupku, která ale bude funkčně vyhovovat současnému způsobu života.
Pro svou rodinu se dvěma dcerami počítala majitelka nejprve s obvyklým dispozičním řešením, s obytným prostorem a kuchyní v přízemí, nahoře v podkroví měly být umístěny tři ložnice s koupelnou. Uvědomila si však, že dospělé dcery uvítají více soukromí, tím spíše, že si brzy mohou založit vlastní rodiny. V přízemí se tedy k obytnému prostoru přičlenila ložnice a malá pracovna (může sloužit i jako pokoj pro návštěvy) – vše pro starší generaci, podkrovní prostor je pojatý jako obytná hala a dvě ložnice. V rámci haly bude možné časem zřídit i kuchyňku, takže mladá rodina bude na přízemí zcela nezávislá.
Centrální obytný prostor v přízemí zabírá celou jižní stranu domku. Je propojený s jídelnou i kuchyní, prosklenými dveřmi také s venkovní terasou. Protože okna z obytného prostoru vedou do tří světových stran, za krásného počasí sem sluníčko svítí po celý den. Hned ráno celou místnost prosvítí východní paprsky, které dopadají oknem kuchyně pod mírným úhlem a pronikají hluboko do prostoru. Stejně prosvětlí celý prostor jižní fasáda v zimě. Před ostrým jižním sluncem v létě, které má však jiný úhel dopadu, je pokoj chráněn stříškou venkovní terasy.
Neobvykle řešeny jsou schody do podkroví – namísto původního otevřeného schodiště k ložnicím se zvolily raději příkřejší dřevěné schody, které se nahoře mohou uzavřít poklopem. Zaručí nejen větší soukromí oběma generacím, ale případná batolící se vnoučata ani neohrozí pád dolů. Navíc se v zimě ušetří: dcery v té době zůstávají často v Praze a prázdné podkroví s uzavřeným poklopem neubírá teplo vytápěnému přízemí. Pokud by někdy v budoucnu toto řešení přestalo rodině vyhovovat, schody se dají nahradit původně navrženými s mírnějším sklonem, na které zůstalo dostatek místa.
Jednoduché řešení
Objemové omezení na základní prostory potřebné pro rodinu bylo prvním předpokladem, aby se rozpočet nevyšplhal nad finanční možnosti. Dalším faktorem byla uvážlivá volba materiálů. Dům není podsklepený, odpadly tedy nákladné zemní práce. Je postaven z cihelných bloků Porotherm (tloušťky 44 cm), které dům dostatečně izolují tepelně a nepotřebují dodatečnou izolaci s přizdívkou. Podkroví je zatepleno minerální plstí Orsil, stejně jako stropy mezi přízemím a podkrovím (pro případ zmíněného úsporného vytápění). Na střechu se sklonem 45°, který je pro české kraje typický, byly vybrány pálené tašky, materiálově odpovídající původní zástavbě.
Klasickou omítku zvolila majitelka v nazelenalé barvě, na které vyniknou bílé šambrány kolem oken. Podobné řešení se totiž objevuje v místní zástavbě velmi často, venkovská stavení jím poněkud vyjadřovala, že přece jen patří k městu. Přírodní dřevo na okenních rámech a na konstrukci zastřešení venkovní terasy doplňují celkový dojem jednoduchého, levného domku. Žádné střešní vikýře, valby či balkony ve štítu nevnášejí do stavby prvky, které by stavbu prodražily a navíc působily v české krajině cizorodě. Snad nejlépe vystihl charakter domu desetiletý syn blízkých známých, který projevil přání v podobném domku také bydlet: „Ten je takový akorát do ruky.“
foto: Jaroslav Hejzlar, text: Věra Konečná
Kmeny se zelenou kůrou? 
V názvosloví pěstovaných durmanů panuje velikánský zmatek. Nepořádek mají botanikové dokonce i v zařazení „okrasných“ durmanů do příslušného rodu – ti konzervativnější se drží klasického jména Datura, na evropské botanické scéně (ta je reprezentována především zahradnickou velmocí Holandskem) se ovšem setkáme spíše s modernějším přízviskem Brugmansia. Za pravé „datury“ příznivci brugmansií považují pouze druhy s nepřevislými květy. 
Durmany mají kromě svých estetických kvalit ještě další podivuhodnou, i když v dnešní době ne zrovna ideální vlastnost: jsou zdrojem poměrně silných halucinogenních látek, které mohou ve špatných rukou napáchat hodně zla. Semena všech durmanů obsahují velké množství alkaloidů hyoskyaminu, atropinu a skopolaminu a ty dokáží s lidským vědomím (a také tělem) opravdu řádně zacvičit! O tom, co durmanová semena skrývají, věděli už dávnověcí šarlatáni a hojně je používali při svých obřadech k navození těch „správných“ pocitů a nálad. 
V letních měsících je durmanům určitě nejlépe venku na přímém slunci. V naprosto ideálním případě by durmanové stromky mohly být ještě chráněny před deštěm a silnějšími větry – jinak nám totiž měkké květy při větších lijácích „oprší“ a také křehké, barevnými zvonci obtížené větve mohou být snadno polámány. Koruny durmanových keřů či stromů je nutno tvarovat výchovným a zmlazovacím řezem (nejhlouběji řežeme především počátkem jara). Durmany bohužel nekvetou nepřetržitě, květy se objevují zpravidla v několika vlnách od července do začátku listopadu. Maturitní zkouškou našeho pěstitele durmanů je (jako u většiny tropických rostlin) zimování jeho oblíbenců. 
Box a něco k němu
Zatímco základna dřívějších modelů byla vyrobena z akrylátu, v současné době se od robustního provedení ustupuje a v kurzu jsou uzavřené kabiny, jejichž skelet tvoří subtilní hliníkové profily se zástěnami z čirého bezpečnostního skla. Dno tvoří klasická sprchová vanička, u některých typů to ale může být rošt z odolného dřeva (teak).
Součástí některých zařízení může být i vnitřní osvětlení sestavené z LED diod. Integrováno je do střechy altánu, proto se mu říká hvězdné nebe. Barva světla je bílá anebo ji lze měnit. Vzniká takzvaná chromoterapie, jejímž principem je působení barev – modrá, červená, žlutá, zelená – na psychiku člověka.
V ateliéru připravujeme pod mým vedením návrhy interiérů a nábytku podle individuálních požadavků a potřeb uživatelů. Na přání navrhuji také celé architektonické koncepty, počínaje výběrem místa, architektonickou studií, stavebním projektem a konče autorským dozorem. V rámci své činnosti se věnuji také umění feng shui, to je harmonizaci a vyváženému uspořádání životního prostoru ve všech jeho jemných souvislostech. Ve své tvorbě kladu důraz na to, že vše se v čase mění, a proto na tuto skutečnost dbám i ve světě navrhovaných forem.
Mnozí z nás se stále častěji zamýšlejí nad tím, jak co nejlépe zharmonizovat svůj život. Máme zájem o zlepšení svého bytu, zdraví, nebo vztahů se svým okolím. Proměňovat obytné prostředí lze jako celek. Jedním z možných řešení těchto požadavků a potřeb je dávné učení feng shui. Je to tradiční čínské umění harmonického uspořádání prostoru. Protože je to nauka velmi univerzální, lze ji uplatnit kdekoliv na Zemi. V současné době se proto stává velmi populární a stále více lidí jí věnuje svou pozornost.
Každý projekt většinou koncepčně dělím na čtyři oblasti zpracování. První úrovní je oblast hmotná. U domů a nábytku reprezentují tuto část materiály a úsporné technologie. Je to také například řešení vhodné funkční dispozice vzhledem k potřebám rodiny a orientace domu ke světovým stranám. Do této části zahrnuji i zohlednění projevů zemního záření nebo vliv elektromagnetického smogu.
Co se týče úsporných technologií, doporučuji topení využívající pasivní solární systémy. Nejčastěji navrhuji úsporný systém topení kombinující výměnu tepla (rekuperaci) a vnitřní akumulační stěny. Je to systém úsporný nejenom pořizovací hodnotou, ale především při provozu. Pokud je objekt správně navržen, zaplatíte za topení zhruba o polovinu méně než u běžných typů ústředního vytápění klasickými radiátory. Na celý projekt je navíc možné požádat o dotaci u České energetické agentury. Žádost se dokládá energetickým auditem. Dotace pak může činit až 250 000 Kč, maximálně však 30 % z celkových nákladů na stavbu.
Vzhledem k tomu, že se obecně zvyšuje tendence projevů elektromagnetického smogu (vysílače, satelity, mobilní telefony, tramvaje, auta, elektrospotřebiče, silnoproudé rozvody aj.), a to zvláště ve městech, jsou v rámci navrhovaných staveb začleněna následující opatření. Elektrické rozvody jsou vedeny stíněnými kabely a jejich trasy se vyhýbají dlouhodobě obývaným místům v domě. Místnosti, jako jsou ložnice a dětské pokoje, jsou navrženy konstrukčně tak, že v jejich stěnách, obkladech a podhledech převládají prvky na bázi dřeva, pilin, slámokartonu a papíru. Tyto materiály elektromagnetický smog pohlcují.
Jsou to obecně naší kulturou nazývané geopatogenní zóny. Tento výraz je však zavádějící. A to v tom smyslu, že dává tomuto druhu zemního vyzařování negativní charakter. Jde však o běžnou součást přírody, která může být pro člověka nezdravá pouze pokud se v takových místech nebo kříženích zdržuje dlouhodobě. Dispozice navrhovaného bytu nebo domu je pokud možno průběhu linií zemního vyzařování přizpůsobena. Místa spánku a dlouhodobého sezení navrhuji do oblastí mimo tyto pásy dynamického záření.
Značnou část zabírala prostorná spíž, která majitele sváděla dělat z ní skladiště. Tomáš se rozhodl zvětšit kuchyň o prostor komory, ale přesto ponechat studenou část pro skladování potravin, vestavnou lednici a další úložné systémy.
Mgr. Tomáš Havránek
Svět palem je neuvěřitelně bohatý, tvoří jej více než 3 000 druhů, které jsou rozděleny do necelých 200 rodů. Některé palmy vynikají statným vzrůstem – nejvyšší druhy jihoamerického rodu Ceroxylon mohou být až 60 m vysoké –, ale mnoho palem je drobných. Nejmenší druh Syagrus liliputiana má výšku jen do 15 cm. Nejdelší listy má africká rafie (Raphia regalis), jejíž zpeřené listy dorůstají délky až 25 metrů, dlanité listy indického talipotu (Corypha umbraculifera) mohou mít průměr až 5 m.
Zrádný datlovník
Jedním z nejčastějších dotazů bývá, jak pěstovat kokosové palmy, které u nás pěstovat nejde. Je to podvod prodejců, ze semen klíčící kokosovník v malinkém květináčku si prostě na naše bytové podmínky nezvykne a poté, co vyčerpá zásoby v semeni, uhyne. Stejně tak by nebylo moudré si kupovat větší rostliny. Kokosové palmy jsou doma na pobřežích moří, v horkém klimatu se stálým pohybem vzduchu. Naše vytápěné, málo větrané prostory s krátkým zimním dnem jsou pro ně smrtelnou kombinací.
Pěkné palmy jsou také v asijsko-pacifickém rodu Licuala. Patří 
Pro slunná místa nebo pěstitele, kteří často odjíždějí a vlhkomilnou palmu by utrápili suchem, můžeme doporučit několik druhů ze sušších oblastí Absolutním favoritem je mauricijská palma Hyophorbe lagenicaulis. Anglické jméno lze přeložit jako lahvová palma a dobře vystihuje její nenapodobitelnou otylou krásu. Není sice příliš vysoká, ale má mohutné listy, takže si ji může dovolit jen ten, kdo má dost prostoru. Přes léto snese i venkovní umístění s mírným přístíněním, ale s teplotami pod 10 ºC to nesmíme přehánět.
Uživatelské limity
Pamatujte na tělesné proporce všech, kteří budou koupelnu užívat a stejně tak na nechtěné situace v případě vašich zdravotních omezení či vašich blízkých. Nemáte-li dostatek místa pro vanu i sprchový kout, dejte přednost prostornějšímu (aspoň 90 cm) širokému bezbariérovému koutu. Nejenže esteticky lépe vypadá, ale zapuštěná vanička či vhodně upravený povrch podlahy je příjemnější pro samotný vstup i výstup.
Před vanou, umyvadlem, ale i klozetem potřebujete aspoň 75 cm.
Masožravky mohou děti krmit hmyzem
RŮŽE (Rosa)
DRACAENA SANDERIANA
LÁČKOVKA (Nepenthes ‚Miranda‘)
GERBERA
Korálovka je rozšířená po celé jižní polokouli, na severní polokouli se již přes dvě staletí pěstuje jako pokojová rostlina oblíbená pro své ozdobné plody. Plody jsou malé (méně než půl centimetru), ale je jich tolik, že téměř zakryjí zelené části rostliny. Bude se jí dobře dařit na světlém stanovišti mimo přímé slunce a při zálivce zespodu – sama si z misky vezme tolik vody, kolik potřebuje
Kaktusu se děti nemusí bát, budou-li vědět, že při přesazování ho mají omotat složenými novinami. Gymnocalycium nemá příliš husté trny a z jeho výrazně zbarvené horní části vykvétají krásné květy. Prospívá na přiměřeně osluněném stanovišti, zemina má mezi zálivkami mírně vyschnout.
BEGÓNIE (Begonia elatior)
