Blížíme se k samotě, jakých je tady v pohraničí celá řada, dvě stě let staré stavení s oplocenou zahradou z dálky nepůsobí nijak výjimečně, možná jen chalupa je v podezřele opraveném stavu. A nejen chalupa. Jen co vejdeme do vrátek, získáme pocit, že jsme se ocitli v pohádkové zahradě. Vítají nás totiž tvarované květinové záhony, převážně osázené voňavou levandulí a množstvím růží, lemované dokonale střiženými plůtky z buxusu.
Takhle nějak vypadaly staré holandské zahrady – vzniklé pod vlivem italské renesanční zahrady, v rovině, kombinací přísně tvarovaných travnatých a květinových záhonů, s cestičkami vysypávanými barevnými písky a zelenými loubími, skrývajícími nejedno tajemství. Jak se do hornaté pohraniční krajiny dostala taková exotika? Odpověď je jednoduchá: ze své domoviny si ji totiž přinesli současní majitelé, holandští manželé Henk a Hennie.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Tajemná zákoutí
Hennie na naší počest upekla pravý holandský perník a ve stínu verandy přiléhající k domu jsme si povídali o tom, jak jejich zelená oáza vznikala. Rozpadající se chalupu objevili při jednom ze svých výletů do Čech a okamžitě se do ní zamilovali. Učarovala jim svou polohou na rovinatém návrší, s výhledem do zvlněné krajiny a téměř samotou (v okolí jsou jen tři další polosamoty). Také pozemek byl ohromný, což bylo výzvou pro manžele, dosud žijící v řadovém domku s předzahrádkou o několika čtverečních metrech. A tak začali chalupařit v Čechách.
Při procházce zahradou je jasné, že zahrada je poměrně náročná na údržbu a jak paní domu přiznává, jen co na jednom konci skončí, může začít na druhém. Upravené záhonky jsou osázeny květinami v různých barevných odstínech, za střiženými živými ploty se pokaždé objeví nějaké překvapení – jezírko s leknínem, romantická plastika, kamenný záhon s travinami, modré posezení, zátiší se starou lavičkou a slaměným kloboukem.
Za buxusem najdeme také skryté políčko se zeleninou, jahodami či bramborami a také několik keříků rybízu a angreštu. O tom, že má Hennie výjimečný cit pro detaily, svědčí i rozmanité aranže v nádobách, na studni, na stěnách stavení. Rozhodně zaujmou třeba typické holandské dřeváky zavěšené na zdi stodoly. Každé dva roky je sem zavěsí Henk, když si koupí nové. Podle nich lze snadno spočítat, jak dlouho tu již hospodaří.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Zahrada nejen soukromá
O tom, že svou zahradu nedělají majitelé jen pro sebe, svědčí jejich aktivity. Dost často pořádají na svém pozemku setkání místních lidí, přijít na ně může, kdo chce. Jen se spřátelit, popovídat se sousedy, poradit se, postěžovat si, odreagovat se na inspirativním místě.
Protože k zahradě patří ještě přilehlé louky, začal si tu plnit Henk svůj dávný sen: založil si vlastní arboretum. Má tu české kousky, ale také krasavce dovezené z Holandska. Jen musí vybírat takové druhy, které zdejší horské podmínky snesou. Ale ani arboretum tu není pouze pro něj, je volně přístupné každému, kdo má rád stromy a vůbec ctí přírodu. Právě tak jako okouzlující Henk a Hennie.
text: Lucie Martínková, foto: Vilém Flenders
Dům stojí uprostřed pozemku a tím rozděluje zahradu na dvě části. Hlavní role v jižně orientované polovině zahrady za domem patří koupacímu jezírku. Vodní plocha nepravidelného tvaru je z velké části lemována dřevěným molem, které skýtá nejen možnost pozorovat vodní hladinu s jejím zrcadlením z vyššího stanoviště, ale především dostatek prostoru k nerušené relaxaci. Své místo tu našel jídelní kout, stinné posezení pod plátěným stanem i často frekventovaná ratanová lehátka.
Dominantou druhé části zahrady se stala moderní pískovcová plastika, která svou jednoduchostí do celkové koncepce dobře zapadá. Její efekt je umocněn jak tmavým pozadím z tisů a habrů, tak především vodní plochou, v jejíž hladině se vysoký monolit zrcadlí. Strohá obdelníková nádrž z betonu z jedné strany přechází v přísně udržovaný anglický trávník, z druhé navazuje na buxusový záhon a následně zpevněný povrch z tvrdého dřeva vedoucí k pergole s dalším posezením. Tato část pozemku je otevřená do ulice a přáním majitelů bylo, aby byla na rozdíl od intimní a soukromé části za domem jednoduchá a reprezentativní, což se tvůrcům zahrady podařilo splnit beze zbytku.
O změně koupelny majitelé původně neuvažovali. V dostatečně velké podkrovní místnosti měli vše, co potřebovali. Interiér byl zařízený v klasickém stylu. Později se rozhodli pro dostavbu bazénu v přízemí domu. Velkoryse pojatá realizace bazénu a nutnost zásahů do rozvodů vody je přivedly k nápadu přestavět i stávající koupelnu tak, aby stylově odpovídala nově vytvořenému prostoru. Návrh zadali architektonické kanceláři MAURA, projektu se ujala Markéta Veselá.
Kámen, sklo, keramika
I když byl půdorys koupelny dostatečně velký, celkový prostor omezovala střešní šikmina se dvěma okny. Návrhářka se jej rozhodla změnit zvednutím části šikminy a přístavbou širokého vikýře. Místnost se prostorově zvětšila, získala více denního světla a nabídla možnost výhledu do zahrady.
V části pod původní střešní šikminou je umístěná vana. Na stejné straně u vstupu do koupelny je také sprchový kout. Klozet je v samostatném, odděleném prostoru vedle koupelny, bidet je decentně ukryt v zadní části pod střešním oknem. Naproti sprchovému koutu jsou u příčky obložené onyxem zabudovaná dvě umyvadla, která v pravé a levé verzi odkládacího prostoru tvoří estetický efekt dvojumyvadla s výhodami samostatných kusů.
Nejen dobrý projekt
Realizaci stavebně náročného projektu provedla brněnská firma ŽSD. „Abychom při bourání části střechy a stavbě vikýře neohrozili provoz domácnosti, museli jsme nejprve postavit dřevěnou konstrukci ploché střechy, která zabránila možnosti zatékání,“ vzpomíná Karel Dupal ze společnosti ŽSD. „Vzhledem k použitým materiálům a formátům keramických dlažeb jsme museli maximálně dbát na přesnost a dokonalé spojení všech prvků. To platilo nejen u dlažeb, ale například i u prosvětleného obložení stěny z onyxu. Dvacetimilimetrové onyxové desky jsou zavěšené na konstrukci a podsvícení zajišťují LED diody zabudované mezi stěnou a konstrukcí.“
Od těch dob už uplynulo pár desítek, vlastně stovek let, ale skleníky zatím z módy nevyšly. Jejich subtilní rod ještě rozšířil koupelnový a kuchyňský nábytek.
Jak již bylo řečeno, plast má nekonečné možnosti, a navíc se dnes velmi nosí. Současné módní trendy ukazují, že tento materiál už dávno nespadá do škatulky nekvalitních a laciných kýčů. Renomovaní designéři se dokonce předhánějí a jejich elegantní „výtvory“ stojí často víc než nábytek z masivního dřeva. Pokud se rozhodnete vybrat si něco z krásných plastových kousků, neberte určitě nic laciného. Nekvalitní plastový nábytek může mít totiž krátkou životnost.
Ale ani sebelepší úprava nezmění nic na tom, že se sklo může rozbít. Temperované sklo se však naštěstí nerozletí na tisíc kousků, ale rozsype se na malé „hvězdičky“, obdobně jako skla u auta. Velkou výhodou je i jednoduchá údržba – stačí měkký hadřík, iron, okena nebo prostředek na nádobí a dostaví se lesk jak blesk. Ovšem pak se doporučuje už raději NESAHAT!
Nové druhy plastů dnes často nahrazují sklo i tam, kde mělo dřív svoji doménu. Velké skleněné plochy například na dveřních skříních nebo knihovnách dnes bez problémů řeší desky z transparentního akrylátu Perspex, které mají mnohem vyšší odolnost a zároveň snižují riziko úrazu.
Zeleninová zahrádka
Ovocná zahrada
Proč se přezouváme?
Pokud jste skálopevně rozhodnuti dožít s vaší letitou rohožkou, prosím. Přesto byste měli vědět, že vývoj i tak prozaického sortimentu, jako jsou domovní rohožky, pokročil. Ne, nemusíte mít obavy, vaše oblíbené pryžové či pletené rohožky se stále vyrábějí a vyrábět zřejmě budou – ale při vší úctě k tradičním výrobkům, srovnávat je s moderními čisticími zónami z produkce domácích i zahraničních výrobců nelze.
Ale ke konkrétním příkladům. Našimi tradičními výrobci tkaných a mřížkových rohoží z juty jsou výrobní družstvo Delana z Českých Budějovic nebo pražská firma Viking. Rohože z juty a z kokosových vláken má ve své nabídce rovněž firma Avanti z Prahy. Specialistou na rohože je firma Danielka z Řečan nad Labem, která kromě juty a kokosu vyrábí domovní rohožky také z mořské trávy. Výhodou tohoto ekologického materiálu je odolnost proti vlhku a vodě.
Protiskluzná pryž
Dá se rovněž říct, že zahrada je jakýmsi druhem užitého umění, ale i architektury a designu.
Měla by vyjadřovat životní názory majitelů, neboť nejen oblékání, značka auta a nábytek v obývacím pokoji, ale i zahrada vypovídá o charakteru. Až příliš často se však setkáváme s řešeními připomínajícími mnohem více veřejnou zeleň než originální a individuální projekt promyšlený do nejmenšího detailu. Pod pojmem moderní zahrada si dnes představujeme pestrou a harmonickou kompozici, která v maximální míře spojuje vše dobré a vhodné z oblasti zahradní architektury. Nejde o nějaký přísně vyhraněný styl ani kopírování, ale mnohem více o variace na nejrůznější témata, kdy jednou se inspirujeme u východních kultur, jindy zase v renesanční Itálii. Stejně tak je součástí moderního pojetí vyspělé zahradní řemeslo a nejnověji i ekologie. Co to v praxi znamená?
Architektura dává zahradě určitý řád ve tvarech a proporcích, barvách a hmotách. Vznikají tak prostory, které vyplňujeme různým materiálem, například skupinou rostlin na záhonu. A tady již nastupuje moderní zahradničení. Pod tímto pojmem si musíme představit takové řešení, které jednak respektuje přirozené nároky rostlin a jednak využívá ochranné schopnosti některých druhů v kombinaci s jinými v boji proti škůdcům i chorobám. Jisté aromatické květiny odpuzují mšice, jiné čistí půdu od háďátek a podobně. Navíc se musí doplňovat v barvě, velikosti, textuře a celé řadě dalších vlastností, aby výsledek byl během celého roku co nejkrásnější.
Moderní zahrada je estetika povýšená o nový rozměr, kdy se snažíme mnohem více nežli v minulosti přírodní principy chápat a využívat. Cílem je dosáhnout toho, abychom se na zahradě co nejméně lopotili a naopak si ji co nejvíce užívali. S tím souvisí i optimální příprava půdy a následné dostatečně husté výsadby a mulčování bránící růstu plevelů, praktické tvary a velikosti záhonů a celá řada dalších vhodných opatření snižujících pracnost.
V roce 1974 založil studio AVL Design pro architekturu a užité umění. Jeho židle Van Lier má ocelovou pochromovanou konstrukci, která může mít lesklý i matný povrch. Sedák a opěradlo židle jsou z překližky s bukovou nebo javorovou dýhou. Sedací část židle je odpružena a opěradlo je pohyblivé, takže se lehce přizpůsobí každému, byť sebemenšímu pohybu sedícího. Židle Van Lier je dokonale ergonomicky tvarovaná. Může být také opatřena čalouněním z kůže či textilu. Židle je lehce stohovatelná při úklidu a také spojovatelná do řad ve veřejných a komerčních místnostech.
Osobitá židle Thonos vznikla v návrhářské dílně rakouského designéra Ernsta W. Beranka, který kdysi prohlásil, že jeho nejúspěšnějším designérským počinem byl dětský dudlík. Prodalo se ho totiž na miliony kusů.
Z dílny španělského designéra Joana Casase y Ortíneze vychází celá pozoruhodná kolekce židlí a barových stoliček Trial. Je vyrobena z matného či lesklého hliníku, přičemž konstrukce je z masivního hliníkového trojhranného profilu. Sedák a opěradlo mohou být buď z perforovaného hliníkového plechu, nebo z bukové mořené překližky, případně z polyuretanu, či čalouněné mikrovláknem.
To, že Desalto přichází s designem charakterizujícím aktuální dobu, zrychlenou a tepající, není pochyb. Odlehčená konstrukce židlí Zip (design Maran) to jen potvrzuje. Ocelová konstrukce výborně ladí se sedákem a opěradlem z polypropylenu. Studené barvy severu a ledového moře zlehčuje u dalších verzí čalounění z bavlny. Ať už fandíte severské kombinaci, nebo podstatně vřelejším čalouněným verzím, uspokojí vás nabídka sedacího nábytku v prodejně firmy Interiér Florida.
Profesionální firma, která později během dvou dnů a za mnoho tisíc korun zahradu podle projektu vysázela, si také s přípravou hlavu nelámala. Ne příliš motivovaní zaměstnanci nacpali rostliny bez milosti do malých jamek s tím, že už si musí nějak poradit sami.
Dům je poměrně velký a otočený tak, že na parcele o velikosti přes 800 m2 zabírá hodně místa. Zahrada za domem proto nemá velkou hloubku, což jsem se v projektu snažil různými způsoby vyřešit. Cílem architektonického ztvárnění bylo dosažení maximální jednoty domu a zahrady. Proto jsem použil délky, úhly a směry z určitých částí domu i v zahradě, konkrétně při řešení opěrné zídky, vedení cest, tvarování terasy i jezírka. Hlavním tvarem se tedy staly části osmiúhelníku a obdélníku, které se na domě vyskytují. Tyto ryze geometrické linie nacházejí svou protiváhu ve tvarosloví záhonů a okrajů trávníku po obvodu zahrady, jež jsou naopak v měkkých vlnovkách.
Jiným velkým dílem v zahradě je opěrná zídka a přilehlá malá fontána na mlýnském kameni. Do dnešních dnů mi majitel neprozradil, kolik ho tento můj nápad stál, ale jen několik týdnů trvalo, než dva zruční řemeslníci vystavěli z úlomků pískovce přední část zídky… Zahradní fontána má v podzemí rezervoár s čerpadlem, aby voda obíhala v uzavřeném okruhu.
Než založíte zahradu
