S netrpělivostí jsme očekávali den domluvené návštěvy, abychom konečně mohli zjistit, jak se majitel bytu vypořádal se zlatem na stěnách koupelny. Byli jsme příjemně překvapeni, protože zlaté, a to jen převážně v matném provedení, bylo použito poskrovnu.
Koupelna vznikala ve spolupráci s koupelnovým studiem KOUPELNY POD LETNOU a v počátcích nechyběla ani dobrá rada architekta.
Bílo-zlaté vybarvení
V menším prostoru koupelny převládá bílý matný obklad ve tvaru větších obdélníků položených na šířku. Část má na sobě téměř neznatelnou jemnou strukturu proužků a část ornamentální dekor vykreslený širší linkou. Obojí vzorkování je lehce perleťové. Některé díly obkladu jsou zdobeny zlatou ornamentální linkou. Jsou poněkud výraznější, ale v interiéru koupelny byly použity jen ve dvou širších protilehlých pruzích, takže působí decentně. Celoplošné zlaté obklady tvoří pouze dva vysoké úzké pásy podél sprchové zástěny. I zde najdeme náznak jednoduchého lineárního ornamentu. Celou koupelnu jakoby sjednocuje po obvodu vedená matná zlatá listela.
| Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz. |
Zařizovací předměty
Hned vpravo za dveřmi najdeme praktickou závěsnou toaletu. Naproti vstupu je okno směřující do vnitrobloku, které je opatřeno dekorativní římskou roletou. Vedle visí nerezový otopný žebřík a u protilehlé stěny má své místo obdélníkové umyvadlo s odkladní plochou po obou stranách. Je osazené jednoduchou stojánkovou baterií a má i dostatek úložného prostoru v podobě dvou výsuvů s pomalým dojezdem.
Čtvercové zrcadlo nad umyvadlem je součástí obkladu a zdobí ho černo-zlatá listela svým jakoby melírovaným dekorem.
Koupelně zaručeně vévodí sprchový kout ve speciálně vyzděném prostoru. Je opatřený posuvnou zástěnou z čirého skla v jednoduchém nerezovém rámu. Součástí koutu je i po straně vybudovaný osvětlený výklenek hodící se k odložení toaletních potřeb. Ke sprchování si majitel bytu pořídil podomítkovou baterii s ruční sprchou a nástěnnou sprchu v podobě velkého talíře.
Bílo-zlatá barevnost je doplněna jemným žluto-béžovým odstínem dlažby a malby na stěnách. Důležitý je i vhodný výběr textilií. Tentokrát převládá černá a výrazná bílo-černá kombinace, což působí velmi efektně.
O cenách nerozhoduje Obec architektů, ale porota složená z domácích i zahraničních odborníků, svou roli tedy hraje také pohled na naši architekturu v porovnání se světovou. Čeští architekti pochopitelně světové trendy sledují a nechtějí zůstávat mimo ně. Současně vyznávaný minimalismus jim ani nedovoluje používat příliš výrazné architektonické formy, natož dekor či ornament. Z pohledu odborníků tedy kvalita posuzovaných realizací stoupá.
To je pravda, ale je třeba zamyslet se také nad tím, z jakého důvodu. Kde jsou pravé příčiny této obliby. Dům mohl být pro venkov symbolem městské výstavby, tedy určitého nadstandardu, ale hlavně byl proti funkcionalismu vyzdoben šikmými stěnami lodžie s typickými kruhovými otvory. Rozhodně měl daleko k jeho strohým, čistě geometrickým tvarům.
Na řadových domcích v Horních Počernicích z roku 1973 nebo na dalším rodinném domě ve Viničných Šumicích je zřetelný vliv funkcionalismu, ale pozdější stavby už v sobě mají zřetelněji vyhraněný vlastní přístup k projektování. Ten se samozřejmě vyvíjí, ale je podle mého názoru důležitější než příslušnost k nějaké názorové skupině za každou cenu. Pro mne bylo vždycky zásadní zůstat sám sebou, ve své tvorbě být svobodný. Z tohoto důvodu jsem nebyl nikdy zaměstnaný v žádném projektovém ústavu, zůstal jsem „na volné noze“. (Pokud nebudu počítat rok, kdy jsem se nechal zaměstnat v Pražském projektovém ústavu jako dělník – v zimě jsem odmetal napadnutý sníh.)
Kromě možností kontaktů se světovou architekturou je určitě velkou výhodou, že současní vyučující mají za sebou bohatou projekční praxi. Studenti si svůj ateliér vybírají právě podle osobnosti kantora, podle jeho projektů a realizací. Škola je mnohem více zaměřena na skutečné problémy projektování, na podstatu architektury, v minulosti byla odtržena od reálné skutečnosti. Přeceňovala se například typologie, která řešení stavby často nesmyslně omezovala. Typologie může být jen pomocným vodítkem: velikost 80 x 110 cm pro WC nemůže definovat rozměr této místnosti, znamená minimální rozměr, pod který nemůžeme jít, ale jeho optimální velikost je dána daleko větším počtem faktorů ovlivňujících dispoziční řešení.
Rozšíření knihtisku v Evropě přineslo revoluci v podobě volně dostupných knih. Ty bylo ovšem třeba nějak ukládat. Tak se zrodila myšlenka psacích sekretářů nebo psacích knihoven s tradiční skříňkovou základnou a s horní nástavnou skříňkou, v níž byly uchovávány knihy.
Mohli si je dovolit pouze lidé bohatí, a protože představovaly skutečný symbol společenského postavení, byly v celé své historii vždy bohatě zdobeny, lakovány, vykládány či malovány.
Není tedy daleko k tomu pochopit, proč se nějaký kus nábytku nazýval již v historii tak tajuplně. Jak jinak, když roli hrají tajné pečetidlo, tajné dopisování a ukrytá tajemství! Koneckonců, každý správný sekretář – ať historický, nebo současný – musí mít tajnou zásuvku, o které nesmí vědět nikdo jiný než výrobce a majitel, jiná by totiž nebyla tajná. A pokud nábytkový kus označený jako sekretář takovou tajnou schránku nemá, nemůže to být sekretář!
Na „Jiřinkových slavnostech“ se v 19. století předváděly nové výpěstky, nejlepší dostávaly jména slavných předků z historie Slovanů a českého národa (Božena, Vlasta, Přemysl, Žižka, Profesor Smetana). V hodnotících komisích zasedaly významné osobnosti, plesů pořádaných při této příležitosti se účastnily kulturní veličiny jako Alois Jirásek, Božena Němcová, Václav Kliment Klicpera a další. Postupem času však sláva jiřin a věhlas jejich slavností uvadaly, jiřiny ztrácely na významu a staly se jen „obyčejnými“, vytrvale zdobícími květy pozdního léta.
Původ jiřin ovšem „hezky český“ zdaleka není: pocházejí z Mexika. Do střední Evropy byly první jiřinky z Nového světa dovezeny koncem 18. století. Upoutaly tím, že ze semen daly květem i růstem pestré potomstvo. Proto dostala Dahlia přídomek variabilis, tj. proměnlivá.
Jiřinky i jiřiny vytvářejí pod zemí hlízy, díky nimž mohou v bezmrazé místnosti přežít zimu. Po prvních mrazech je vyjmeme ze země, očistíme od ní, osušíme a uložíme. Mohou zimovat bez zakrytí ve sklepě s bramborami, mohou být zasypány rašelinou či hoblinami. Proti houbovým chorobám můžeme preventivně použít přípravek proti plísni šedé.
Tomu, kdo nemá zájem uchovávat jiřiny přes zimu doma, se každé jaro nabízí v zahrádkářských prodejnách pestrý sortiment odrůd domácích i zahraničních. Tyto výpěstky by měly být zdravé, bezvirózní – což lze doma zaručit jen omezeně.
Tvary a rozměry dřezů jsou rozmanité, obecně se dělí na čtvercové, obdélníkové, kulaté, rohové, jedno nebo dvojdřezy. Důležitý je i způsob ukotvení do pracovní desky. U nejjednodušší montáže shora vznikne mezi dřezem a pracovní deskou spára, která vyžaduje pravidelnou údržbu.
I přes nové možnosti barevných dřezů se stále velkému zájmu těší různě tvarované dřezy z nerezu. Kromě leštěné oceli, jejíž zářivý lesk se hůře udržuje, je možné zvolit nerezový dřez s povrchovou úpravou (takzvanou tkanou strukturou), na které nejsou zaschlé kapky vody tolik patrné. Výhodou dřezů z nerezu je, že se hodí ke všem stylům kuchyní a mají takřka neomezenou životnost.
S takzvaným umělým kamenem se na trhu setkáte pod rozmanitým obchodním označením (corian, kerrock, hi-macs, fragranit, silgranit, cristadur, luisigranit, staron, varicor a mnoho dalších). Základem je vysoké procento mletého přírodního kamene, který je doplněn akrylátovým pojivem. Při zahřátí na vysokou teplotu se dobře tvaruje, umožňuje spoje beze spár a v konečné podobě má řadu praktických vlastností. Je odolný, tvrdý, stálobarevný, není křehký, snadno se udržuje a opravuje. V současnosti je na trhu široká nabídka forem, rozměrů a barev, takže jimi lze vybavit i zcela atypické prostory. Výrobci kompozitních materiálů stále hledají další možnosti jejich zkvalitnění. Nejvyšší vývojový stupeň dnes představuje takzvaný neogranit, který využívá značka Schock. Je obohacen o ionty stříbra, které mají antibakteriální vlastnosti. Povrch dřezů z neogranitu je extrémně tvrdý a příjemně hladký. 
Na výrobu kvalitního granitu je zapotřebí směs různých drcených minerálů a akrylátové pryskyřice. Na českém trhu ale najdete i napodobeniny granitových dřezů, u kterých je kompozitní materiál použit pouze na potažení tenkou jednomilimetrovou vrstvou. Poznáte je jednak podle výrazně nižší ceny, odlišný materiál ale odhalíte v místě otvoru nebo bočního řezu, kde je nanesená vrstva patrná (kompozitní materiál je v celé ploše řezu stejný). Takto zhotovené dřezy mají výrazně nižší životnost a zcela postrádají užitné vlastnosti kvalitních granitů.
1) Art Design Project Bratislava. Nově vzniklá galerie Art Design Project představí projekt, který por Mikulov vznikl ve spolupráci s designérem Patrikem Illo. www.artdesignproject.sk
Listy blahovičníků mají zajímavé vlastnosti — unikátní je především tzv. listová dvojtvarost. Na výhonech nejmladších rostlin totiž vyrůstají bezřapíkaté listy zcela specifického tvaru a postavení. Listy ze starších větví už vypadají „normálně“, ale zato dokáží využít svůj řapík skutečně nebývalým způsobem: umějí se natáčet k Slunci „zády“, či spíše bokem — zkrátka svým nejtenčím profilem. Tak, aby na ně dopadalo co nejméně slunečních paprsků.
Vzdor předchozím slovům o suchomilnosti byly rychle rostoucí druhy blahovičníků používány dokonce i k vysušování močálů. Stromy schopné odpařovat obrovská kvanta vody navíc ozdravovaly krajinu — zlikvidovaly totiž líhniště moskytích přenašečů malárie.
Především rychlý vývoj a monstrózní rozměry eukalyptů dělají problémy. Jakkoliv budeme rostliny v jejich rozletu brzdit, brzy překonají naše prostorové možnosti. Tvarování řezem i střihem je sice možné, větve a kmínky eukalyptů mají ovšem jen omezenou obrůstací schopnost, takže na rostlinách jsou po čase naše zásahy velmi dobře patrné (v tom špatném slova smyslu, samozřejmě!). Navíc je tu problém evropské zimy — vývoj blahovičníků probíhá celoročně a v našich zimních měsících je tedy nutně zcela nepřirozený — nedostatek světla nutí rostliny k příliš dlouživému růstu, stromky se vytahují a deformují. Lékem na tenhle neduh je umístění do co nejsvětlejšího a poměrně studeného prostředí (do 10 °C) — a tím určitě nejsou naše ložnice či obývací pokoje.
Konečně se dostáváme k „hamletovské“ otázce. Pozor: tento článek nemá za cíl odradit všechny milovníky netradičních zelených dekorací bytu od pěstování blahovičníků! Chceme jen varovat před příliš růžovými představami o „zázračných“ schopnostech těchto rostlin. Jinak samozřejmě eukalypty v bytech pěstovat lze — a to dokonce s velkým efektem. Musí se to ovšem umět!
V případě výstavby nového rodinného domu dodavatelskou formou „na klíč“ bývá schodiště samozřejmou součástí objednávky. Své „zlaté české ručičky“ však mohou domácí kutilové využít při rekonstrukci stávajícího schodiště, například dřevěného, které čas od času vyžaduje určitou péči a údržbu.
Existuje řada možností jak a kde sehnat potřebné informace o projektantech i realizačních firmách. Podobně jako u jiných výrobků i v případě schodiště můžete sáhnout po telefonním seznamu a hledat. Stále častěji se však využívají možnosti internetu. Kromě toho se můžete obrátit také na vydavatelství a prodejny s technickou literaturou, protože v současné době je na našem knižním trhu řada publikací zabývajících se stavebními materiály a výrobky.
Z nejrůznějších důvodů není dobré vypadat před projektantem nebo dodavatelskou firmou jako naprostý „neználek“. Proto byste měli ovládat alespoň nejzákladnější odbornou terminologii, základní rozdělení a části schodišť, typy konstrukce, materiály a úpravy povrchů schodišťových stupňů…
Například teoretická výška zábradlí je 110 cm (měřeno od přední hrany stupně po horní líc madla), zábradlí musí být vyrobeno z nehořlavého materiálu – kromě madel. Ta jsou nejčastěji dřevěná, kovová nebo z plastu, jejich tvar a povrch musí zaručit bezpečné zachycení ruky. Důležité je také ukončení madla, které může být zdrojem úrazů.
Kamenná schodiště mají téměř neomezenou trvanlivost a vysokou estetickou úroveň. Cihlová, betonová či železobetonová se zase vyznačují vylehčenými profily, menší pracností, zlevněním výstavby. Dále rozlišujeme schodiště kovová a kombinovaná.
Podle směru výstupu jsou schodiště přímá, pravotočivá nebo levotočivá. Podle způsobu podepření schodišťových ramen mohou být například schodiště vřetenová (ramena jsou oboustranně podepřena vřetenovou stěnou nebo jsou do ní vetknuta). Pilířová schodiště mají podesty a schodnice podepřené pilíři. Schodnicová schodiště mají ramena vetknuta do podestových nosníků. Ramena visutých schodišť jsou tvořena jednotlivě vetknutými stupni do schodišťových zdí. U deskových schodišť tvoří ramena šikmé desky posazené na podestovém nosníku nebo jsou spojené s podestou do zalomené desky.
Při výstavbě je nutné zakomponovat schodiště již do projektu stavby. Je třeba rozhodnout, zda má schodiště dominovat interiéru domu, nebo jestli má být jeho poslání čistě účelové. Důležitým výrazovým prostředkem je právě povrchová úprava schodišťových stupňů. Při volbě povrchu rozhoduje nejen estetický vzhled, ale také nároky na bezpečný pohyb a dobrou orientaci na schodišti, jeho údržbu atd. Právě kvůli bezpečnému provozu nesmí být stupnice vyrobeny z velmi kluzkého materiálu, okraj stupnice je v některých případech nutné opatřit protiskluznou úpravou. Kvůli orientaci by měly být stupnice a podstupnice z různých materiálů, nebo alespoň barevně odlišeny.
Dřevěné schodiště vrže v případě, že se uvolnila některá z jeho částí. Došlap způsobí, že se uvolněná část zapře o část sousední. Pokud je spodní část schodiště přístupná, opravíte vrzající schod snadno, pokud ne, bude oprava složitější.
– Staticky vyhovující
– Montovaná
– Přímočará
Město nikdy v nedávné minulosti nepatřilo k nejbohatším, ani za posledních deset let tu moc nových domků nevyrostlo. Investice se vkládají spíše do rekonstrukcí a oprav starých objektů, které si ostatně důkladnou péči zaslouží. Skromná výstavba má ale i své velké výhody. Tím více vyniká kolorit historického jádra města, ani příměstské části kolem četných rybníků nebyly znehodnoceny „podnikatelským barokem“, které do většiny našich měst vnáší cizorodé prvky.
Myšlenka na postavení vlastního domku vznikla díky ideální poloze zděděného pozemku (vhodného jako stavební parcela) a možnosti získat základní kapitál na jeho stavbu prodejem nevelkých podílů na restituovaném a zděděném majetku. Navíc byla majitelka přesvědčena, že tento kapitál by měl zase zůstat v rodném městě a sloužit v rodině dalším generacím. Vlastní dům nesměl přesáhnout rozpočet jeden a půl milionu, dalších 300 tisíc bude zapotřebí na dlouhé přípojky inženýrských sítí, komunikaci, oplocení a kůlnu.
Do podobných rozhodnutí stavebnímu úřadu nikdo nezasahuje, vedoucí kanceláře hlavního architekta města (jehož náměstí je dokonce v seznamu kulturních památek pod ochranou UNESCO) má totiž svoji funkci jako „vedlejšák“ a sídlí trvale v Praze. Hlavního architekta město nemá.
Objemové omezení na základní prostory potřebné pro rodinu bylo prvním předpokladem, aby se rozpočet nevyšplhal nad finanční možnosti. Dalším faktorem byla uvážlivá volba materiálů. Dům není podsklepený, odpadly tedy nákladné zemní práce. Je postaven z cihelných bloků Porotherm (tloušťky 44 cm), které dům dostatečně izolují tepelně a nepotřebují dodatečnou izolaci s přizdívkou. Podkroví je zatepleno minerální plstí Orsil, stejně jako stropy mezi přízemím a podkrovím (pro případ zmíněného úsporného vytápění). Na střechu se sklonem 45°, který je pro české kraje typický, byly vybrány pálené tašky, materiálově odpovídající původní zástavbě.
Kmeny se zelenou kůrou? 
V názvosloví pěstovaných durmanů panuje velikánský zmatek. Nepořádek mají botanikové dokonce i v zařazení „okrasných“ durmanů do příslušného rodu – ti konzervativnější se drží klasického jména Datura, na evropské botanické scéně (ta je reprezentována především zahradnickou velmocí Holandskem) se ovšem setkáme spíše s modernějším přízviskem Brugmansia. Za pravé „datury“ příznivci brugmansií považují pouze druhy s nepřevislými květy. 
Durmany mají kromě svých estetických kvalit ještě další podivuhodnou, i když v dnešní době ne zrovna ideální vlastnost: jsou zdrojem poměrně silných halucinogenních látek, které mohou ve špatných rukou napáchat hodně zla. Semena všech durmanů obsahují velké množství alkaloidů hyoskyaminu, atropinu a skopolaminu a ty dokáží s lidským vědomím (a také tělem) opravdu řádně zacvičit! O tom, co durmanová semena skrývají, věděli už dávnověcí šarlatáni a hojně je používali při svých obřadech k navození těch „správných“ pocitů a nálad. 
V letních měsících je durmanům určitě nejlépe venku na přímém slunci. V naprosto ideálním případě by durmanové stromky mohly být ještě chráněny před deštěm a silnějšími větry – jinak nám totiž měkké květy při větších lijácích „oprší“ a také křehké, barevnými zvonci obtížené větve mohou být snadno polámány. Koruny durmanových keřů či stromů je nutno tvarovat výchovným a zmlazovacím řezem (nejhlouběji řežeme především počátkem jara). Durmany bohužel nekvetou nepřetržitě, květy se objevují zpravidla v několika vlnách od července do začátku listopadu. Maturitní zkouškou našeho pěstitele durmanů je (jako u většiny tropických rostlin) zimování jeho oblíbenců. 
