Chcete-li se v létě věnovat grilování, čeká vás důležité rozhodnutí. Buď vybudujete pevný gril či krb v rámci odpočinkové terasy, anebo si koupíte přenosné zařízení. Vaši volbu by měla ovlivnit velikost zahrady (terasy apod.) a také zvyklosti: záleží na tom, jak často chcete grilovat. Na prostornější lodžii nebo terase městského bytu sice lze vybudovat menší pevný gril, ale vhodnější je přece jen přenosný. Pro něj se asi rozhodne i ten, kdo má dost místa, ale griluje jen občas.
Vybíráme místo
Pevné zahradní krby a grily jsou vždy součástí krytého nebo otevřeného odpočívadla (terasa, altán, atrium). Při plánování můžete proměnit v přednost svažitý terén a zabudovat krb do opěrné zdi. Na rovném pozemku si vyberte chráněné místo blízko domu.
I za letních nocí přichází ze zahrady chlad a pofukuje vítr. Ochraňte proto odpočívadlo dřevěnými panely, kamennou nebo cihlovou zdí na straně, odkud vítr nejčastěji fouká. Zdi budou dlouho do noci vyzařovat příjemné teplo, které do sebe vstřebaly přes den.
Podlahy a strop
Podlaha odpočívadla by měla být zpevněná dlažbou nebo dřevěným roštem. Vhodný je lomový nebo řezaný kámen, pálené cihly, oblázková dlažba či kvalitní dřevo. Pod dlažbou i roštem musí být štěrková drenážní vrstva, která odvede srážkovou vodu.Odpočívadlo můžete ochránit před deštěm – lepší je průhledný materiál (bezpečnostní sklo, makrolon), skrz který uvidíte na nebe, anebo vybudujte jen lehkou střechu. Zajímavým nápadem je speciální plachta nebo membrána napnutá nad odpočívadlem. Pokud za deště venku sedět nehodláte, stačí vám pergola obrostlá popínavými rostlinami, které vás ochrání před sluncem.
Okolí odpočívadla
Zákoutí je potřeba hlavně plynule začlenit vhodnými druhy do zahrady. Na pergolu, opěrné sloupy a zdi si můžete vybrat z nesčetné nabídky popínavých rostlin. Rostliny u odpočívadla mají mít největší efekt během sezony, protože v zimě si odpočívadlo moc neužijete.
Žijete-li v teplejší oblasti, doporučujeme vysadit vinnou révu – spojíte tak krásu a užitek. Při vaření venku sklidíte úspěch s vlastním čerstvým zeleným kořením, vysazeným do vyvýšených záhonů i velkých květináčů u okraje terasy. Působivé budou krásné květy, zajímavé olistění, ale i vůně. Promyslete dobře velikost a tvar dřevin – neměly by přerůstat nad vestavěný gril nebo komín krbu. Rostlinám by to škodilo a mohli byste vyhořet.
Teplo zahradního krbu
Zahradní krb bývá většinou umístěn u zdi zahradního posezení nebo v jeho rohu, ale někdy i uprostřed. Pak je vlastní ohniště lemováno dřevěným nebo vyzděným „límcem“, který slouží jako stůl. Nevýhodou tohoto řešení je, že většinou jde některému stolovníkovi kouř do obličeje, naopak příjemné je, že všichni včetně kuchaře sedí pohromadě.
Materiály musejí být mrazuvzdorné a nehořlavé. Nejčastěji se používá kámen nebo cihly, modernímu domu a zahradě sluší i kvalitní beton. Dno a vnitřní stěny ohniště jsou ze šamotových cihel. Komín nebo kovový sopouch (často sahá až do výše 4 m) má mít malou stříšku proti dešti. V krbu je výškově nastavitelná grilovací mřížka nebo jiná konstrukce (nerezové tyčky nebo pruty) na opékání, pod ní rošt na palivo a vespod popelník.
Je libo gril?
Gril je zařízení, které slouží jednoznačně k přípravě pokrmů. Na rozdíl od krbu je pevný gril bez komína, ale má popelník, rošt a grilovací mřížku. Vejde se do menších prostor, a proto může stát i na malém dvorku nebo dokonce na městské střešní zahradě. Více lidí si ale pořizuje mobilní gril na dřevěné uhlí, plyn nebo elektřinu, relativně nové jsou lávové grily (kusy lávy rozpaluje hořící propan-butan).
Ohniště pro romantiky
Možná jste zamlada vyráželi každý pátek s „usárnou“ na zádech na Křivoklátsko, a proto toužíte po klasickém ohništi obklopeném sedátky. Vyberte si zákoutí v kraji trávníku, kde nebudete obtěžovat kouřem sousedy. Bezprostřední okolí ohniště je lepší vydláždit – spáry mohou být široké a zatravněné. Pro ohniště vykopejte 40 cm hlubokou jámu a její strany zpevněte (kameny, cihlami), dno může zůstat hliněné. Neplýtvejte penězi, poraďte se
Zahradní krb nebo letní kuchyně jsou poměrně náročnou stavbou, a proto ke svému plánování přizvěte architekty – stavebního i zahradního. Pomohou vám najít správné místo, orientaci posezení, materiály, a také poradí s úpravou okolí. Ani vlastní stavba není právě jednoduchá záležitost, a pokud nejste opravdu zkušenými kutily, svěřte ji specialistům. Tak se odpočívadlo stane krásným a příjemným rozšířením vašeho obydlí a vynaložené prostředky se vám bohatě vyplatí.
Báječně totiž dotvářejí atmosféru. Nádoby se zahradními svíčkami bývají chráněné před větrem, dlouho hoří, některé dokonce odpuzují komáry a jiné zase příjemně voní. Zahrada vám nechybí, ale elektřina ano? Pak sáhněte po solárních lampách. Nevyžadují výkopové práce ani úpravy terénu a nainstalujete je téměř okamžitě. Ve finále budete mít radost z toho, že ušetříte za elektrickou energii, i z toho, jak se po západu slunce automaticky rozsvítí.
Jestliže zakládáte zahradu, zkuste nezapomenout ani na její osvětlení. Ve vybudované jste omezeni danou výsadbou a musíte si dát pozor, abyste ji neponičili. Pokud se ale rozhodnete osvětlit vzrostlou zahradu, obraťte se na odborníky. Specializovaná firma vám udělá návrh na míru a světla nainstaluje. Pokud si nejste jisti, která místa nasvítit, procházejte se po zahradě a přemýšlejte. Sami si odpovězte, kde by mělo být vidět lépe a v jaké intenzitě. Lampy patří hlavně na terasy, pergoly nebo zahradní cestičky.
Do zahrad se nejčastěji používají klasické sloupkové lampy. Jejich výška se pohybuje mezi 50-120 cm, přičemž padesáticentimetrové osvětlují celý kruh nebo půlkruh a stodvaceticentimetrové bývají nakloněné, aby nesvítily do očí. V letitých zahradách se vzrostlými stromy najdou uplatnění i lucerny, které můžete umístit ve výšce dvou metrů. Zapomenout byste neměli na příjezdovou cestu, pokud není v dosahu veřejného osvětlení. Osvětlení můžete zapustit přímo do dlažby. Vyhněte se však reflektorům – oslňují.
V noci každé místo, kam nevidíte, připomíná temný kout. Protože zahradní osvětlení nemá jen praktický význam, může také zdůraznit styl a umocnit atmosféru zahrady či parku. Nasvítit byste měli dominantní místa, jejichž atraktivitu chcete vypíchnout. Nejdříve však dobře zvažte, zda jsou zvolené rostliny či keře opravdu natolik zajímavé, aby celonoční osvětlení stálo za to.
Keře se podsvěcují, umísťují se pod ně svítilny vrhající rozptýlené světlo. Jestliže chcete upoutat pozornost na určité místo, sáhněte po bodovém osvětlení. Na skalky, vřesoviště nebo do japonských zahrad s bambusem či japonským javorem dejte reflektory. Mohou být buď otočné, nebo zapuštěné přímo v zemi. Vždy mějte na paměti, jaký typ zahrady máte, a podle toho také volte osvětlení.
Velmi efektní a zároveň praktické bylo umístění vany do prostoru, čímž vznikla na jedné straně zóna se závěsnou toaletou, bidetem a umyvadlem a na protilehlé straně zóna se sprchovým koutem a druhým umyvadlem.
Každé z umyvadel je postavené na skříňce sestávající z několika výsuvů. Jsou velmi prostorné, takže se do nich poskládá spousta potřebných věcí. Za povšimnutí stojí výrazné tvarované úchyty z nerezové oceli, které dobře ladí s čistě bílým designovým nábytkem. Zrcadla byla vybrána jednoduchá kulatá, kde rám je vytvořen jen širokým nenápadným vzorem s matnými prvky.
Majitelé měli v úmyslu vytvořit nadčasovou koupelnu v jednoduchém stylu. Dali přednost přírodní béžové v teplejším odstínu. Obklady mají charakter ušlechtilého mramoru, jen na několika místech je větší plocha kombinovaná s dekorovaným obkladem. Je to jen o tón tmavší a nikterak výrazný lineární květinový motiv. Stejný tón má i velkoformátová dlažba, což celý prostor sjednocuje a o to víc dává vyniknout designovým zařizovacím předmětům.
Terén se mírně svažuje severovýchodním směrem k silnici. Výhodou je, že na pozemku nejsou žádné dřeviny či jiné hodnotné rostliny, které by mi svazovaly ruce, když jsem se snažila navázat na požadavky majitelů. Hlavní část proto bude mít okrasný a rekreační charakter. Důležitým kompozič-ním prvkem je keřová výsadba ve tvaru kruhové výseče, která oddělí okrasnou část od užitkové. Ve skupině mohou růst opadavé i stálezelené keře (zimostráz – Buxus, kalina – Vibur-num, trojpuk – Deutzia, tis – Taxus, Microbiota, jalovec – Juni-perus, kleč – Pinus mugo). V popředí doporučuji vysázet trval-ky (Bergenia, bohyška – Hosta, rozrazil – Veronica, kontryhel – Alchemilla, barvínek – Vinca, levandule – Lavandula).
U domu navrhuji zvětšit terasu, kterou si majitelé sami načrtli do plánku. Poskytne tak více pohodlí při stolování. Zákoutí bude lemovat květinový záhon z letniček a trvalek (čemeřice – Helleborus, pryšec – Euphorbia, zběhovec – Ajuga, hořec – Gentiana, štěničník – Iberis, koniklec – Pulsatilla). Dominantou ale bude větší listnatý strom.
Ovocné stromy nemusejí být rozmístěny přesně podle plánu, mohou být třeba vysázeny v nepravidelné skupině, nebo jen v jedné řadě. Malá zeleninová zahrádka může být oddělena vzdušnou konstrukcí s popínavými rostlinami, které mohou přerůstat i na plot, pokud je unese (růže – Rosa, plamének – Clematis, trubač – Campsis).
Manželé Lenka a Tomáš s dcerou Aničkou
Už na první schůzce s designérkou Lucií měli manželé představu o vestavném patře. Vysvětlili Lucii svá přání a potřeby a ona pak navrhla konečné řešení. Nejvhodnějším místem pro vestavné patro zvolili nejtmavší kout obývacího pokoje. Zbývalo nakoupit vhodné dřevo na konstrukci a schodiště a tesařské práce mohly začít.
Pod rukama šikovných tesařů vznikla masivní konstrukce s kovovými prvky přes celou šířku obývacího pokoje až k obložce dveří do dětského pokoje. Ve spodní části vznikla malá, ale útulná ložnice s úložnými prostory, v horní části pracovna a relaxační kout pro paní Lenku. Na ostatní dohlížela už jen designérka, která si na výbornou poradila i s výběrem vhodných doplňků a nábytku do celého obývacího pokoje. Po návratu z dovolené byli manželé z proměny upřímně nadšeni. Líbí se jim, že jejich byt získal punc originality a jedinečnosti.
Automatické zavlažování malé rodinné zahrádky do 400 m² vyřeší inteligentní zavlažovač, který napojíte na volně položený hadicový rozvod připojený na hodiny nebo zavlažovací automat našroubovaný na zahradní vodovodní kohout. Běžné obdélníkové nebo rotační zavlažovače zvládnou jen obdélníkové nebo kruhové plochy. Záchranu nabízí víceplošný zavlažovač AquaContour, který umožňuje tak jednoduché nastavení dostřiku vodního paprsku, že si s ním poradí i technický antitalent. S hadicí a zavlažovacími hodinami vás zbaví otročiny každodenního zalévání. Plastovou skříňku zavlažovače podle návodu usadíte do geometrického centra trávníku či zahrady, třeba i s křivolakými okraji, a připojíte jej rychlospojkami opatřenou volně ležící hadicí k hodinám nebo k zavlažovacímu automatu, našroubovanému na vodovodním kohoutu, který zůstane trvale otevřen.
Na trhu najdeme několik typů zavlažovacích hodin v cenách od 730 do 1 900 Kč. Obvykle umožňují otáčením knoflíků nastavit dobu zavlažování až třikrát denně. Jsou napájeny alkalickými bateriemi s roční výdrží. Jen nejdražší z nich – T 1030 card – však umožňuje řídit zavlažování i podle signálu připojeného čidla půdní vlhkosti nebo i dešťového senzoru. V tom se liší od dražších zavlažovacích automatů, u kterých je toto připojení samozřejmostí. Čidlo půdní vlhkosti zasunuté „nosem“ zaraženým do půdy do hloubky kořínků i dešťový senzor se k zavlažovacím automatům připojují kabelem z příslušenství. Pokud zavlažovací automat dostane signál od senzoru, že prší, nebo čidlo v záhonu svým „nosem“ v půdě zjistí dostatečnou vlhkost, zalévání nespustí. Právě tak jako zkušený zahradník ví, že převodnění rostlinám škodí právě tak, jako když žízní! Zjistí-li čidlo vlhkosti sucho v hloubce kořínků (% vlhkosti se dá naprogramovat), zapne zavlažovací automat zavlažování, i když nebylo v tuto dobu naprogramováno! Zavlažovací hodiny i automaty se upevňují na zahradní kohouty šroubením se závitem 3/4“ nebo 1“ a zvládnou vodovodní tlak až do síly 12 bar.
Místo natahování dlouhých hadic, které je nutné před každým sečením trávy odklidit, je mnohem výhodnější vybudovat na rodinných zahradách s plochou nad 500 m² podzemní rozvod vody plastovými trubkami stavebnice Gardena-Pipeline s několika vodními „zásuvkami“, rozmístěnými do nejvíce zavlažovaných míst. Ohebné trubky z černého PVC se ukládají do pískem vysypané rýhy vyryté na šířku rýče do hloubky asi 20 cm tak, aby napojily podzemní zásuvky k jediné připojovací zásuvce pod vodovodním kohoutem nebo k přípojce čerpadla. Trubky z polyetylenu s průměrem 25 mm se odřezávají z rolí o délce 25 nebo 50 m a snadno se bez nářadí spojují patentovanou technikou „Quick & Easy“ pootočením závitových spojek.
Po vyzkoušení těsnosti se potrubní rozvod se zásuvkami zasype v rýhách zeminou, v trávníku se zakryje z těchto míst vyříznutými a jen odhrnutými drny. Nejnižší větev rozvodu se zakončí odvodňovacím ventilem na ochranu před zamrznutím. Obrovskou předností je, že můžete současně na různých místech zahradu zavlažovat na zásuvky „zacvaknutím“ rychlospojky připojenými zavlažovači a současně připojit na jinou zásuvku krátkou hadici s postřikovací pistolí či sprchou a zalévat květiny ručním postřikovačem.
Fasádní úpravy můžeme rozlišovat podle několika hledisek – podle materiálu (cementové, vápenocementové, akrylátové, dřevěné aj.), podle povrchové úpravy (hlazená, stříkaná, škrábaná…), nebo podle funkce (sanační, tepelněizolační). Pro účel tohoto článku však jistě postačí, když budeme z praktických důvodů fasádní úpravy rozlišovat podle nějakého jejich hlavního znaku nebo účelu.
Pokud je objekt starší, zděný z plných cihel či kamene a upravený některou z typů klasických omítek (vápenné, vápenocementové), možná si troufnete nahradit odpadlou omítku svépomocně. Při tom často dochází k chybám. První z nich je špatné složení omítkové směsi, tedy takové, které se liší od stávající omítky. To může mít za následek jiné fyzikální vlastnosti (tepelnou roztažnost, nasákavost), takže omítka začne brzy praskat. Je třeba také dodržet aplikaci daného druhu omítky po vrstvách (hrubší jádro, pak jemnější svrchní omítku). Chybuje se také tím, že se obnažené zdivo omítne jen v nepravidelném tvaru, jak omítka odpadla. Je však třeba otlouci i okolní omítku a opravit místo v pravidelné ploše. Nezapomeňte před aplikací omítky vyškrábat ze spár zvětralou maltu a zdivo očistit ometením.
Dalším nejběžnějším typem jsou vápenocementové omítky. Na průčelí obytných domů se používají štukové vápenocementové omítky ze dvou až tří vrstev (vyrovnávací podhoz, jádro, štuková lícní vrstva).
Tenkovrstvé omítky pro finální úpravu jsou vhodné pro vyzrálé a soudržné vápenocementové a cementové omítky, ale lze je také nanášet na povrchy zateplovacích desek či izolačních omítek, které je ovšem třeba nejprve předpřipravit. Především objemově nestabilizované podklady, izolační materiály a omítky je třeba nejprve upravit tmelem a armovací vložkou.
Tím pak jsou dány fyzikální podmínky umožňující, aby se vlhkost ze zdiva včas a průběžně odpařovala, až se nakonec v konstrukci ustálí vlhkostní rovnováha. Sanační omítky ovšem fungují správně jen tehdy, pokud se zcela důsledně dodrží pracovní technologie. Jen tak je totiž možné zaručit jejich dobrou účinnost. Ta je ovšem časově omezena (tak jako i u ostatních omítek), a tak se musí i sanační omítka po skončení své životnosti obnovit.
Kromě mimořádného designu dokáže mozaika vyřešit i atypické, například obloukové prvky, pracovní plochy, niky, dřezy a ostatní prostorová řešení. Rozměry mozaiky jsou od 1 x 1 cm až po 10 x 10 cm. Mozaika se většinou dodává jako lepenec malých dílků na papírové podložce nebo silonovém vláknu, např. 30 x 30 cm s kusy o velikosti 2 x 2 cm, což umožňuje použití celku nebo jednotlivých částí lepence. Snadnou manipulací s plátem mozaiky můžeme požadované díly mozaiky oddělit a vytvořit vzor, rastr bordury, geometrické tvary, obrazce nebo inserta, do kterých se dílky mozaiky vkládají.
Stále hraje prim keramická mozaika, jež má shodné technické parametry jako keramický obklad a může být jednotícím prvkem celé série obkladů. Keramická mozaika se vyrábí lisováním, což je zárukou dokonale oblých hran jednotlivých dílků mozaiky, která po obložení působí velmi efektně, dobře se udržuje a celý obklad je příjemný na dotek. Tento typ mozaiky se hodí jak pro moderní, tak i klasický interiér.
To je mozaika díky designu, který při samotném výběru otevírá téměř nekonečný prostor vaší fantazii. Kromě designu je to také variabilita při aplikaci. Mozaikou lze snadno obložit celou kuchyň, pracovní desku nebo prostor nad kuchyňskou linkou. V neposlední řadě je to také výborná kvalita za cenu, jež odpovídá výslednému efektu. Snadná údržba potěší všechny hospodyně.
