Nevýhoda je, že k udržování pořádku a čistoty potřebujeme různé kbelíky, smetáky, košťata, lopatky, mopy, kartáče, lavory a umyvadla, houby, hadry na mytí, prachovky, prášky, detergenty a v neposlední řadě vysavače, které jsou dnes sice výkonné, barevné a dají se různě skládat, vždy však zaberou dost místa.
Kam s nimi?
V žádném případě by neměly být „dekorací“ na WC ani v koupelně. To jsou místa naší nejintimnější hygieny, a ta si podobné sousedství nezaslouží.
Proto musíme úklidovým prostředkům vyčlenit speciální prostor, který se najde vždy, neboť v každém obydlí existuje nějaký hluchý kout. Rozdělíme-li jej racionálně pomocí různých háčků (na ty zavěsíme smetáky, smetáčky, košťata a lopatky), drátěných prvků, košíků, kapsářů, zásuvek, papírových krabic (třeba i od bot), vejdou se nám všechny zmíněné předměty do prostoru širokého 40 až 50 cm.
Uzavřít jej můžeme dveřmi, roletou, závěsem či paravánem. Mělké plastové lavory lze skladovat například v zásuvkách pod spodními skříňkami kuchyňských sestav.
Takto uspořádanou úklidovou skříň je nejvýhodnější mít v předsíni, hale nebo v hospodářské místnosti. Racionálně členěné skříně na úklidové prostředky jsou součástí nabídky každého dobrého kuchyňského nebo hospodářského skříňkového programu.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.dumabyt.cz. |
Když máme dostatek prostoru
Ve větších bytech a v rodinných domcích si můžeme dovolit luxus vyčlenit pro hospodářské činnosti samostatnou místnost nebo její část. Výhodné je to především v početnějších rodinách, kde se hodně pere, žehlí, mandluje a šije. Obvykle stačí plocha 6-8 m2.
Do hospodářské místnosti se pak umisťuje pračka (event. sušička), mandl, žehlicí prkno, šicí stroj a větší pracovní plocha na stříhání. Potřebné jsou skříňky na šicí potřeby a různé materiály, police a regály, stojan na zavěšování prádla apod. Každý přístroj musí být pořádně osvětlen samostatným svítidlem, protože všechny při používání namáhají oči. Šicí stroj by měl být u okna nasvětlen přirozeným denním světlem. Nutná je dobrá pracovní židle a velké zrcadlo.
Na podlahu patří krytina, která se snadno ošetřuje – nejlépe PVC či keramická dlažba. Součástí samostatné hospodářské místnosti by mělo být ocelové nebo plastové umyvadlo s tekoucí vodou a odpadem, doplněné o jednu zvlněnou stěnu (valchu). Potřebné jsou koše nebo skříňky na špinavé prádlo a úklidová skříň popsaná výše. Místnost musí mít dobré větrání. Někdy slouží také jako sušárna.
Kam s hospodářskou místností
Výhodné je umístění v blízkosti kuchyně, protože se činnosti vykonávané v daných prostorách vzájemně doplňují a kombinují. Tuto polohu ocení ženy s malými dětmi, které tak nad nimi při domácích pracích neztrácejí dohled, a také ty hospodyně, jež jsou rády v kruhu rodinném.
Hospodářské místnosti se často, zvláště v rodinných domcích, umisťují do suterénů domů v návaznosti na prádelnu a sušárnu. Hospodářský kout lze prostorově vyšetřit i v sídlištních dvougeneračních bytech, kde bývají dvoje stoupačky a odpadní šachty. Protože se pak musí hýbat i některými zdmi, je třeba konzultaci se statikem, architektem a majitelem domu. Pokud se ovšem chystáte na zásadní rekonstrukci bytu či domu, na hospodářskou místnost nezapomeňte.
Když prostor nemáme
Není-li prostor na samostatnou hospodářskou místnost, nezbývá než se s některými hospodářskými činnostmi přemístit do kuchyně. V případě nutnosti sem umístíme pračku. Nikdy zde však neshromažďujeme špinavé prádlo určené k praní!
Na žehlení v kuchyni si zvyklo mnoho žen – mohou sledovat, co se děje na plotně, v rodině nebo na televizní obrazovce. Žehlicí prkno musí být vždy dobře nasvětleno. Je to také předmět, který vždy, všude a v každé domácnosti překáží. Výrobci nábytku vymysleli speciální skříňky, do kterých se prkno buď skládá, nebo se z nich vyklápí. Stejný princip je uplatněn v případě sklápění šicích strojů.
Žehličky zdrojem dětských úrazů
Italové zase stvořili žehlicí prkno, které je škoda skrývat. Po složení z něj vzniká hezký barevný objekt, který se zavěšuje na zeď. Na ukládání žehliček dnes existuje řada zavěsných košíků, v nichž se žehličky doslova skryjí i před nenechavými a zvědavými dětmi. Žehličky jsou totiž zdrojem četných dětských úrazů.
Pro příležitostné šití stačí v kuchyni (případně v ložnici, hale) víceúčelový pracovní stůl nebo výklopná či výsuvná deska.
Horší je to s mandlem. Obvykle se nedá přenášet (i když samozřejmě přenosné plošné mandly také existují) – proto musí mít vyhrazeno stálé místo. Pokud to není možné ve víceúčelové kuchyni nebo hospodářské místnosti, zbývá jediné: přemístit jej do ložnice.
text: Lenka Žižková, foto: Petr Žáček, archiv firem a autorky
Málokterá zahrada je dokonale izolovaný prostor za vysokými zdmi. Často existuje pohledové propojení s okolní krajinou nebo sousedními zahradami. Přirozenou součástí zahrady jsou i budovy, například obytný dům. Jak okolí, tak především dům mají svůj styl a charakter, který může být nevýrazný, ale také velmi vyhraněný. Správně chápaná a navržená zahrada by měla na takový styl navazovat, motiv dále rozvíjet a se svým okolím vhodným způsobem komunikovat. Cílem je pak umělecká jednota, kdy dům, zahrada a potažmo i okolí vytvářejí jednotné dílo, u kterého je definován styl.
Nejde o nějaký přísný akademický kánon, ale spíše o schopnost, jak pomocí harmonie nebo kontrastu vystihnout a zdůraznit (nebo také potlačit) určité typické znaky. Toto pravidlo by mělo zastřešovat všechny zahradní úpravy a být jakousi nedotknutelnou hodnotou, od které se vše odvíjí.
Uměleckou jednotu dosahujeme nejrůznějším způsobem, mezi hlavní patří opakování materiálů, tvarů a barev z domu v zahradě a naopak přiblížení zahradních prvků co nejvíce k domu. Smyslem je prolnutí obou sfér, kdy zeleň vchází do domu a obytná funkce se rozšiřuje do zahrady. Výborným příkladem je dnes stále oblíbenější terasa, která se využívá i ke stolování a podobně.
Pod pojmem osa si však nepředstavujme jen rovnou linku s charakterem průhledu, ale i oblouk či křivku, u kterých nevidíme ihned až na konec. Takové řešení pak provokuje zvědavost a nenásilně nás vtahuje do zahrady.
Jsou to tedy především vertikální hmoty mohutnějších dřevin, pro které se těžko hledá místo. Do jisté míry se dají nahradit pergolami, trelážemi a podobnými oporami pro popínavé rostliny, které nám dojem výšky a hmoty zajistí. Přesto se ale snažme i do menších zahrádek umístit alespoň jeden méně vzrůstný strom a několik zajímavých keřů.
Co ale potom, když máme opravdu malou zahrádku, na které se výše uváděné metody dost dobře nadají uplatnit? Pak je vhodné sáhnout do arzenálu takzvaných iluzí. Kdo z nás by je neznal… V zahradní tvorbě se však jedná o vizuální a vjemové pomůcky, které na základě optického klamu vytvářejí iluzi většího nebo vyššího prostoru. Klasickým příkladem je iluzivní malířství, při kterém se na stěnách vytvářejí perspektivní obrazy navozující dojem pokračujícího prostoru.
Přes zahradu do krajiny
Opakem pravidelných ploch je navazující terén, který majitelé vymodelovali do plynulých vln; vypadají jako by je vyhladil během tisíců let potok. Vstupujete do otevřeného údolí a míjíte další zajímavé místo: menší uzavřenou zahrádku obklopenou živým plotem z červeného buku.
Pověstná sbírka
Stále se něco děje
Josef Považan vystudoval střední školu v Německu a pak se přihlásil na Státní akademii ve Frankfurtu n. M. Pod vlivem otce, který byl malíř, ho zpočátku lákala čistá tvorba, a proto začal studovat sochařství u skvělého sochaře Petera Knappa. Dodnes na něj s úctou vzpomíná a patrně díky této osobnosti mu sochařina zůstala v krvi. Po studiích si ale uvědomil, že mu u tohoto oboru schází přímý ohlas konzumenta-zákazníka. Sochař, který vytvoří monumentální dílo pro veřejné prostory, se může jen v omezené míře dozvědět, jak na ně reagují lidé, jimž je vlastně určeno.
– studium na Státní akademii ve Frankfurtu nad Mohanem, design a sochařství u profesora Petera Knappa
Podle mého názoru musí architekt svého zákazníka natolik oslovit, že nebude docházet ke kompromisům, ale k souladu požadavků klienta a architekta. Většinou už při prvním rozhovoru zjistí obě strany, jestli spolupráce může či nemůže vzniknout. Naším cílem je vždy služba zákazníkovi – chceme mu pomoci, poradit mu a vést ho správným směrem k cíli. Nejdůležitější je přitom stoprocentní servis, což může v praxi znamenat, že se k němu vypravím třeba jen kvůli jedné židli nebo světlu. Na základě takového přístupu získá klient k architektovi důvěru, která je v tomto obchodním vztahu velmi důležitá, a je možné, že namísto jedné židle mu svěří mnohem rozsáhlejší úkol.
Klienti mají často dva problémy – vlastně spíš jeden či druhý. První spočívá v tom, že sledují nejrůznější časopisy zaměřené na bydlení a potom chtějí všechno, co se jim kde zalíbilo, zakomponovat do jednoho interiéru. Anebo přesně vědí, co chtějí, a nechtějí od své představy ustoupit ani o milimetr.
Podle mého názoru musí architekt postupovat citlivě tak, aby si zákazník ani nevšiml, že byl nějak ovlivněn. Je ale nutné mu ponechat prostor, protože při realizaci často vznikne zajímavé řešení, které je jeho nápadem. Když ho pak akceptuji, je klient o to víc spokojen.
Páteční návštěvníci Salonu budou mít od 16:00 možnost poslechnout si prezentaci staveb přímo z úst jejich autorů v rámci Mozaiky dřevostaveb. Své projekty představí architekti Ivan Jarina, Jakub Murla, Prodesi|Domesi, ARS ateliér a další studia.
Promítání krátkého filmu o horské stavbě
„V letošní diskuzi bych se rád věnoval aktuálnímu tématu aktivních a nulových domů a projektu Solar Decathlon. Beru to tak, že věci, které se dříve zdály pouze jakýmsi snem, jsou dnes skutečností,“ říká Ing. arch. Pavel Horák, hlavní organizátor Salonu dřevostaveb. „A to jak po stránce technologické, tak v rámci konkrétních projektů a událostí. Zajímá nás téma soběstačných budov a podmínek potřebných k jejich realizaci (legislativa, podpora státu, technologie). Co se změnilo, že podobných projektů přibývá? Je to tlak ze strany legislativy, klientů, nebo jen módní záležitost? Přitom však pasivní dům není zdaleka stále běžným standardem.“
Markýzy, sluneční clony, pergoly a další ochrana proti slunci ale nemají jen praktický užitek. Jsou také významným estetickým faktorem dotvářejícím celkovou podobu objektu. Proto by mělo být jejich navrhování nedílnou součástí projektu novostavby, ale i každé důkladněji pojaté rekonstrukce. Při rekonstrukcích se však obvykle nevyhneme dodatečným instalacím, protože v minulosti se stínicím prvkům věnovala jen malá pozornost. I v těchto případech je samozřejmě nutné přihlížet nejen k jejich funkční stránce, ale i k estetickému vyznění.
Markýzy jsou stínicí prvky, které se z vnější strany zavěšují před jižní fasádu v oblasti okenních překladů. Mohou být průsvitné i neprůsvitné. Ochraňují interiéry před přemírou slunečního světla, aniž by výrazně bránily výhledu ven, netvoří tedy překážku v optické komunikaci mezi interiérem a exteriérem. Stále častěji se využívají také jako estetický prvek dotvářející vnější podobu budovy. Většinou je rozdíl mezi okenními markýzami, které jsou relativně malé, a typy, které zakrývají větší plochy (balkonové markýzy, zastínění teras, fasádní markýzy, zastínění částí obytných zahrad a podobně).
Existují pevné a pohyblivé typy markýz. Pevné markýzy jsou obvykle jednodušší a levnější a jejich instalace nevyžaduje velkých zásahů. Nedokážou se však přizpůsobovat měnícím se potřebám v závislosti na roční době a na změnách počasí. Proto je stále častěji dávána přednost pohyblivým markýzám, ať už s ručním nebo motorickým pohonem. Ručním pohonem se rozumí ovládání klikou, motorický využívá sílu elekřiny. Udává se, že přibližně polovina všech markýz v Evropě využívá motorického pohonu. I u těchto typů ale zůstává obvykle zachována možnost manuálního ovládání pro případ výpadku proudu nebo jiné neočekávané okolnosti. Někteří výrobci nabízejí i markýzy s ručním pohonem, které lze vybavit elektromotorem dodatečně.
U většiny moderních konstrukcí pohyblivých markýz je motor společně s dalšími prvky integrovaný do navíjecího válce, takže je zvenčí prakticky neviditelný. Požaduje se, aby byl bezhlučný, s minimální potřebou údržby a vysoce odolný vůči nepříznivým vlivům prostředí, zejména případné vlhkosti a prachu. Je vybavený převodovkou, koncovými spínači a elektromagnetickou brzdou, která zaručuje plynulý doběh. Díky tomu nedochází k nepříznivému namáhání potahu při navíjení a zvyšuje se tak jeho životnost.
Výhodou dálkového ovládání je mimo jiné i to, že minimalizuje nutné stavební zásahy při instalaci markýzy. Jediný kabelový přívod je pak nutný vybudovat k motoru, zatímco všechno ostatní se děje bezdrátově. Samotné dálkové ovladače jsou napájeny bateriemi či akumulátory. Nezřídka obsahují displej graficky znázorňující nastavené režimy i další funkce.
Dalším prvkem sloužícím k zastínění jsou tzv. slunolamy – buď svislé, nebo vodorovné. Jsou pevné předsazené, nebo naklápěcí (polohovací). Svislé slunolamy představují jakési kolejnice upevněné do fasády, v nichž jsou vodorovně uchycené tenké kovové lamely s důkladnou protikorozní ochranou. Jinou variantou tohoto řešení jsou horizontální slunolamy. Jde o konzoly, které z fasády vyčnívají vodorovně. V nich pak jsou buď pevné, nebo natáčecí kovové lamely. V případě pohyblivého řešení je možné nastavením úhlu lamel regulovat množství pronikajícího světla. Ovládání lze opět řešit podobně jako u markýz: ruční, motorové, dálkové, prostřednictvím čidel, časových spínačů, automatiky s různými programy atd.
Cesta ústí do plochy vjezdu do garáže a do nezastřešeného stání aut, které je zpevněné plastovou zatravňovací dlažbou vyplněnou drobnými oblázky.
Místo pro odpočinek
Stávající ovocné dřeviny na jihu podsázíme půdopokryvnými rostlinami – barvínkem (Vinca minor), břečťanem (Hedera helix), hluchavkou (Lamium maculatum) – a cibulovinami. Betonovou studnu s pumpou obroste břečťan (Hedera helix). Kout u terasy je vyplněn záhonem denivek v teplých oranžových tónech (Hemerocallis hybrida ‚Naranja‘) se solitérní, smetanově kvetoucí udatnou (Aruncus dioicus).
Užitečný koutek
Soutěž NEXT DESIGN DOOR 2012 si klade za cíl přijít s jedinečným designem bezpečnostních dveří. Variabilitě a originalitě se meze nekladou. Soutěž nenápadně odstartovala 15. února 2012 na webových stránkách společnosti. „Smyslem soutěže je dát příležitost plnoletým studentům tuzemských středních a vysokých škol zaměřených na design a architekturu k vytvoření kreativního návrhu bezpečnostních dveří, případně designu jejich příslušenství (kukátko, práh, obložení bezpečnostních zárubní, poštovní schránka, zvonek, zarážka dveří apod.) pro naši firmu dle jasně daných technických parametrů,“ upřesňuje Ivan Pavlíček, ředitel společnosti NEXT.
Druhá etapa cesty za bydlením pokračovala hledáním vhodného domu a stavební firmy. Následující rok jezdili po výstavách a vzorových domech, až je oslovil kvalitně zpracovaný katalog dřevostaveb firmy RD Allstav, která v té době působila především v Německu a na našem trhu se teprve prosazovala. Tak se stalo, že investoři byli sami sobě i projektanty a navrhli si kompletně celou dispozici (kromě technických instalací).
Dům byl kompletně postaven za sedm měsíců, základovou desku v tomto případě zhotovila místní firma, ovšem za důkladné kontroly pracovníků RD Allstav. V současnosti, kdy už je dům Zuzana zaběhnutým typem, probíhá jeho výstavba rychleji (kompletní realizaci na klíč do 6 měsíců) a poskytuje na stavbu tříletou a na celkovou konstrukci třicetiletou záruku.
Otevřená dispozice obytné části v přízemí a vybavení inspirované Francií vytvářejí spolu se severským vzhledem exteriéru zajímavý stylový kontrast.
Nejen vzhled, ale i praktičnost je v domě znát na každém kroku. V podkroví postačují francouzská okna namísto balkónu, jehož funkci přebírá venkovní terasa krytá prodloužením střechy. Dvě koupelny a v patře samostatné WC, které si vymínil pán domu, zajišťují bezproblémový provoz pětičlenné rodiny především v ranní špičce. Také tři samostatné dětské pokoje nebývají ani ve velkých domech samozřejmostí ke škodě nejmladších obyvatel. V tomto domě jim však rozhodně nedostatek soukromí nehrozí.
Rušivý hluk k nám ovšem neproniká jen zvenčí, ale šíří se i zevnitř. Stačí jeden dospívající potomek, který se aktivně věnuje hudbě, a rázem se v kategorii asociálních sousedů můžeme ocitnout také. A co taková tatínkova dílnička v suterénu nebo kutilské úpravy interiéru za pomoci příklepové vrtačky? Někdy stačí i hlasitější návštěva či puštěné rádio, aby to okolí vnímalo jako útok na své soukromí a zasloužený klid. Vtip je v tom, že často nemusí být na vině ani příliš vysoká hladina decibelů. Zvuk se totiž šíří podle svých vlastních zákonů a důležitou roli v tom sehrává konstrukce domu a použité materiály. Při stavbě nového rodinného domu lze požadavky na maximální snížení pronikajícího hluku dovnitř či hlukovou izolaci jednotlivých místností domu zahrnout již do projektu. Horší je to v případě, že kupujeme starší byt či nemovitost. Ale ani pak ještě není nic ztraceno.
Zvuk se šíří v zásadě dvěma způsoby: vzduchem a stavebními konstrukcemi. Vzduchem se šíří především řeč, zpěv, hlasitě puštěné vysílání, hudba apod. Stavebními konstrukcemi pak zvuky vznikající naší činností – například často podceňovaný kročejový hluk. Dále sem patří bouchání dveřmi, šoupání nábytkem, ale i vrtání a přibíjení hřebíků. Zajímavou vlastností zvuku je totiž také fakt, že se snaží šířit do všech stran. Stavební konstrukce pak často působí jako přenašeč rezonancí. Stěny a příčky by sice vzhledem ke své tuhosti a hmotnosti mohly pohlcovat značnou část zvuku, ale je to také otázka jejich technického řešení a zapojení do celkové konstrukce domu.
Pokud nestavíte novostavbu, můžete jen stěží ovlivnit „váhu“ – tuhost stavebních konstrukcí. Podobné je to i s konstrukcí podlahových a stropních „sendvičů“ ovlivňujících kročejovou izolaci. Dnešní trh ovšem nabízí několik variant, jak své bydlení i vztahy s okolím jednoduše vylepšit.
Používá se pod dlažbu, ale hodí se i pod jiné tvrdé nášlapné vrstvy. Jedinečný je v poměru tloušťky k odhlučňovacímu výkonu: 8 mm tohoto systému (+ dlažba nebo jiná nášlapná vrstva) dokáže ubrat 18 dB! Použití speciálního odlehčeného lepidla může přispět ke zvýšení zvukověizolačních vlastností až na zmíněných 25 dB. Systém je komplexní a skládá se z akrylátové lepicí hmoty, „rohože“ akustické izolace weber.sys acoustic (tloušťka 3 mm!), spojovacích koutových pásů (pro zabránění přenosu zvuku do stěn), distančních tělísek, ztužující nivelační malty, lepidla na dlažbu a spárovací hmoty. Nezanedbatelnou výhodou tohoto systému je snadná a rychlá aplikace během několika hodin.
Kromě předsazených stěn nabízí Rigips, Knauf a další firmy sádrokartonové příčky, jejichž konstrukce je určena k maximálnímu útlumu pronikajícího zvuku. V jejich prospěch mluví rozdíl v hmotnosti v porovnání s klasickou příčkovou cihlou. Sádrokartonový systém je lehčí, aniž by to ubralo na jeho schopnosti tlumit zvuk – naopak můžeme říci, že je ještě účinnější.
■ velikost otvorů: při stejném podílu otvorů má deska s větším množstvím malých otvorů lepší pohltivost ve vyšších frekvencích
■ dodatečná minerální izolace: dodatečná vrstva minerální izolace zlepšuje pohltivost v nízkých frekvencích. Měla by být aplikovaná vždy do podhledů s nízkým svěšením (stejně jako u předsazených stěn)
