Inspirativní výsadba
Do pracné výsadby se pustili dva mladí lidé, kteří ovšem nejsou žádní amatéři: sami totiž vlastní zahradnictví. A tak je jejich soukromá zahrada vlastně vstupní vizitkou pro zákazníky. Najdeme tu celou řadu okrasných konifer, kvetoucích trvalek a množství půdopokryvných rostlin, plazících se mezi vkusně začleněnými kameny.
Celý prostor nabízí v celku i jednotlivostech úchvatné pohledy. Každá partie nabízí nový působivý obraz. Dřevěná palisáda je vkusným řešením předělů prostoru, praktická drcená borka dává vyniknout odlišnostem rostlin.
Verdikt
Zahrada je důkazem mimořádné citlivosti a moderního vztahu k okrasným výsadbám a přírodě vůbec.
Zelené sochaření
Charakter zahrady jednoznačně určují jehličnany stříhané do rozličných tvarů a velikostí a sezazované do skupinek kombinovaných z různých druhů. Většina z nich pochází z náletů z blízkého lesa a své ušlechtilé tvary získala díky nůžkám šikovných majitelů. Také kámen pochází z okolních polí a remízků. Vodní prvky zahradu obohacují o další dimenzi, v kombinaci s kamennými zídkami a stříhanými stromky vytvářejí středomořskou atmosféru.
SLOVO ARCHITEKTA |
|
Jiří Prouza Zahrada má osobitý styl, ve kterém se dají vystopovat vlivy dvou kultur – japonské a evropské. Celkově vzbuzuje pocit čistého a velkorysého prostoru. Intenzivně tvarované dřeviny u nás sice nejsou tradiční, ale pokud jsou takto mistrně zvládnuté, přinesou do zahrady oživení v podobě nezvyklých až fantazijních struktur. |
Verdikt
Zahrada působí uceleným a příjemným dojmem a nenásilně přechází v okolní přírodu. Tvarování je ukázkou mistrovské práce a svědčí o neobyčejné fantazii majitelů.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Zahrada jako omalovánky
Okrasná a zároveň užitková zahrádka s nízkým venkovským plůtkem. Letničky, trvalky, bylinky, zelenina…, to vše umně a úhledně uspořádáno v rabátcích ohraničených přísně stříhaným buxusem. Osázeno s citem pro barvu a dobrou znalostí vzrůstu a tvaru rostlin. Drcená borka zabraňuje růstu plevele a usnadňuje tak poměrně náročnou údržbu zahrádky.
Verdikt
Pěstování plodin nemusí znamenat slámu čouhající z bot.
Romantická zahrada u řeky
Řeka, gotický most a les tvoří hranice pozemku, samotná zahrada je vlastně jen úzký pás vedle domu, který se rozšiřuje směrem dolů k řece. Kamenné schodiště je páteří zahrady, stupňovitě je terén řešen zídkami a vyvýšenými záhonky. Vše je z břidlice, která se v těchto místech už od dob císaře Karla IV. těžila. Náplavka s košatou vrbou a skromnou lavičkou vybízí k posezení. Rychle rostoucí psí víno zakrývá zčásti zahradu před nevítanými pohledy kolemjdoudích a na podzim obdaří pohledem na řetězce rudých lístků.
Verdikt
Pozemek je kvalitně členěn zídkami z břidlice, takže vzniklo několik odlišných zón, umožňujících různé aktivity.
SLOVO ARCHITEKTKY |
|
Jana Pyšková Zahrada u řeky mě vzala za srdce: přestože nikdo z rodiny nemá odborné zahradnické vzdělání, vypadá báječně. Je to tím, že majitelka i její rodina mají vztah k místu, cit pro přírodu, milují řeku, která je nejspíš nabíjí energií, nebo naopak uklidňuje, a obyčejný cit pro krásu. Velmi dobře je tu použit kámen a upraven terén. |
Zahrada s vůní Orientu
Žádná špatná napodobenina, ale zdařilá inspirace východním zahradním uměním. Vše je vkusné, citlivě a velmi pečlivě dotažené do posledního detailu, a přitom zahrada nikomu nevnucuje falešnou představu, že je v Kjótu. Je s podivem, že malý prostor majitele nelimitoval ve výběru rostlin – jen je musí pravidelně „umravňovat“ řezem do vejčitých, kulovitých či obláčkovitých tvarů. Zahradu zpestřuje jezírko a krátký potůček, přes který vede můstek z kulatiny. Po něm lze snadno dojít na skryté místo, kde se dá tajně a nerušeně přemýšlet či meditovat.
Verdikt
Vzpomínky na zahrady Dálného východu jsou vkusné a nenásilné.
SLOVO ARCHITEKTA |
|
Jiří Prouza Zahrada má pozitivní náboj zejména díky množství bujné zeleně. Důležitým prvkem jsou kvalitní vzrostlé stromy, které tvoří dokonalou kulisu pro vlastní mikrosvět zahrady. Do malého prostoru se podařilo vtěsnat nejen řadu pěkných detailů, ale i zklidňující plochu trávníku. |
text: Lucie Martínková, foto: Lucie Martínková, Jana Pyšková, Jiří Prouza, Vilém Flenders, Alena Hrbková a archiv
Dnešní trend stylu schodišť je jasně dán – jednoduchost, vzdušnost a lehkost. Nejčastěji je volen přímý typ schodiště, který je nejen tvarově jednoduchý a čistý, ale designérům umožňuje zaměřit se na volbu dílčích materiálů na schodnice, podstupnice či zábradlí.
Samostatnou kapitolu tvoří materiály, které propůjčí schodišti osobitý styl. Tradičním materiálem je dřevo, které interiéru dodává přírodní atmosféru a s nímž rozhodně nic nezkazíte. Celodřevěná schodiště však z pohledu bytového designu působí plně, někdy až těžkopádně, a nejčastěji jsou proto využívána v klasických či dobových interiérech. Ovšem i zde je možné odlehčení subtilnějším kovovým typem zábradlí či volnými schodišťovými stupni bez podstupnic, kotvenými do boční schodnice. Snad jedna z mála výtek, která směřuje k funkčnosti dřevěných schodů, je všeobecně známý specifický zvuk vrzajícího dřeva.
Oblíbeným materiálem pro výrobu schodišť je také kov, který se dnes řadí mezi trendově nejžádanější. Kovová schodiště se vyrábí buď z povrchově upravované oceli a nebo nerezu. Jsou velice pevná a odolná, ale do interiéru vnášejí chladný, až průmyslový vzhled. Ten se dá zjemnit kombinací s tzv. teplými materiály, například dřevem. Mezi designové lahůdky bezesporu patří schodiště v kombinaci kovu a skla.
Mezi další nestandardní designové prvky patří u schodišť například ocelová lana suplující zábradlí, podtrhující vzdušnost a lehkost celé konstrukce, dále kusy plechu nebo plastu, a to jak v ploše na zábradlí, tak i na stupních a podstupních.
Pokud máme málo místa, můžeme zajít do extrému a použijeme schodiště bez zábradlí nebo pouze s jednostranným zábradlím – jednoduchým madlem. Tato varianta je využívána nejčastěji v moderních loftových bytech nebo v exteriérech.
V zimě je čas těšit se z tropické nádhery bromélií. Většina hybridů, které se běžně prodávají, je vyšlechtěna do bytů a snadno snesou i suchý vzduch. V zimě jim dopřejte co nejvíce světla, netrapte je v temném koutě vedle televize. Po odkvětu stará listová růžice odumře, ale na bázi vyraší jedna nebo několik nových, proto rostlinu nevyhazujte, ale počkejte, než se objeví mladé výhony.
Světloplaché orchideje
Nedočkavé čemeřice
Tato skla mají zvýšenou schopnost pohlcovat sluneční záření. Mezi absorpční skla se řadí plavená skla barvená v hmotě (např. Planibel, Antisun či Parsol). Jsou vyrobena stejným způsobem jako ploché sklo Float (čiré) a mají proto tytéž dobré mechanické vlastnosti. Podstatnou roli zde ovšem hraje zbarvení skla, které ovlivňují přísady přidávané do sklářského kmene.
V tomto případě je dominantní vlastností skla schopnost záření odrazit. Může jít o zvýšenou reflexi záření či o kombinaci reflexe s absorpcí. Výběr reflexních skel je co do počtu značek výrazně širší: mezi nejvýznamnější patří Sunergy, Stopsol a Antelio. Tato skla se vyrábějí nanášením reflexní vrstvy oxidu kovu na bezbarvé nebo barevné sklo.
Pro využití v bytovém sektoru se jeví jako ideální multifunkční skla, která v sobě spojují ochranu před slunečním zářením a funkci tepelné izolace. Přesvědčivým dokladem toho jsou moderní skla Planibel Energy N/NT (Glaverbel) s tzv. měkkým povlakem. Ta mají vynikající solární faktor 42 % a současně vysokou hodnotu součinitele prostupu světla 71 %. Co to znamená? Že izolační sklo při tradičním složení dvojskla 4-16-4 (dvě skla tloušťky 4 mm s mezerou 16 mm vyplněnou argonem v koncentraci 90 %) zachytí až 58 % vnějšího tepla přenášeného slunečním zářením, zatímco běžné izolační dvojsklo s nízkoemisivní vrstvou zadrží pouze 30-40 % tohoto tepelného záření. Zároveň však sklo Planibel Energy N odrazí jen 12 % světla a téměř tři čtvrtiny (71 %) ho propustí až do interiéru. Výsledek je jasný: v létě, když je venku horko, máte uvnitř domu příjemný chládek při zachování vysokého světelného komfortu. Navíc toto sklo působí velmi neutrálním dojmem takřka čirého skla.
Tuto otázku si logicky položí každý, kdo si chce pořídit nová okna a zvažuje,zda se mu zvýšená investice do protislunečních skel vyplatí. Vedle celoročního uživatelského komfortu je tu ještě několik dalších pádných argumentů. Použitím kvalitních protislunečních skel můžete dosáhnout značné úspory v nákladech na energii. Vzhledem k tomu, že okny uniká z budov nejvíce tepla (u rodinných domů cca 35 %), je zřejmé, jak významně přispívá použití výkonných dvojskel ke snížení spotřeby energie.
Po pádu Římské říše se na tradici pomalu navazuje až ve středověku, nejstarší známý dokument je plán zahrady u kláštera St. Gallen ve Švýcarsku z roku 816. Barokní doba po třicetileté válce byla časem mohutného, okázalého a často až překotného budování, které spolu neslo i velké požadavky na kvalitu projektování. V této době se zakládala a mnoho dalších let rozšiřovala i největší a nejdražší evropská zahrada – park ve Versailles – pro kterou bylo vyhotoveno nesčetné množství umělecky cenných projektů.
Ale vraťme se do historie: Jakmile se výtvarný projev začal chápat jako umění (od renesance), projevilo se to i na grafickém zpracování projektů – stávaly se samy uměním. Nebylo to samoúčelné, i v dřívějších dobách si byli architekti dobře vědomi toho, že i obal prodává…
Požadavek na srozumitelnost, přehlednost a estetický projev při projektování platí stejně i dnes a bude platit vždy. Plánu musí rozumět nejen odborník, ale i laik, který si zahradu přeje a kterému se musí navrhované řešení líbit. K tomu účelu se využívá celá řada grafických prostředků.
Pro exaktní technické kreslení se využívají i speciální architektonické programy řady CAD (computer architecture design), které se uplatňují především ve veřejných zakázkách a v komunikaci se stavebními architekty a inženýry.
Velmi důležitým aspektem je přitom i působ, jakým se zahrada podle projektu buduje: bude-li ji provádět cizí firma, je třeba dostatečně podrobný a přesný plán. Jestliže se ale architekt osobně podílí na rozhodujících etapách samotného vytváření zahrady, pak postačí plán i v jednodušší podobě jako ideový záměr s možností detailních úprav přímo na místě.
O to více je tento přístup vhodný i v zahradní tvorbě. Je to typické především u mnoha detailů při výsadbě rostlin, umístění kamenů a soliterních prvků, vedení cest i při modelování terénu. Přímo na místě se často nabízí vhodnější řešení, které i dokonale technicky zvládnutý projekt nemůže postihnout.
Ale to neznamená odmítnutí moderní techniky. Právě naopak, pro rutinní a pracné části projektu je moderní počítačová technika vynikající pomůckou, i když v žádném případě nemá a ani nemůže nahradit architekta v jeho odbornosti a zkušenostech.
A není to jen šetrnost k životnímu prostředí, ale rovněž úspora místa – obytného nebo městského, rozpočtu či provozních nákladů. „Pozoruhodné na mnoha projektech je, že své uživatele anebo návštěvníky učí žít v dobrovolné skromnosti. Jako kdyby architektura určovala směr v tápající ekonomice západní Evropy nebo Spojených států a zároveň byla východiskem pro mnohé rozvíjející se ekonomiky,“ doplňuje Dan Merta, spolupořadatel celého projektu Green Architecture II, navazujícího na velmi úspěšnou výstavu otevírající před čtyřmi lety zrekonstruované prostory Galerie Jaroslava Fragnera. Výstava tehdy do galerie přilákala velké množství návštěvníků, kteří sem zavítali vůbec poprvé.
Tři výstavy v Galerii Národní technické knihovny (NTK) v Praze-Dejvicích jsou přesvědčivým důkazem, že šetrný přístup, který se nevylučuje s komfortem, se již plně zavedl ve všech stylech a formách architektury. Ekologické principy lze nalézt v nových garážích pro městské autobusy ve Vídni, honosí se jimi bezpočet rodinných domů i veřejných staveb od Alp po finský venkov, na fasádě domu umění v Sao Paulu, v komunitních centrech subsaharské Afriky nebo v mnoha masterplanech a územních plánech po celém světě.
„Projekt Green Architecture II bude pokračovat celý rok. Na sklonku jara dáme mnohem větší prostor Michaelu Reynoldsovi, známému ´architektovi odpadu´, na podzim tuzemských příkladům udržitelné architektury, na programu jsou četné přednášky a kulaté stoly, do zbytku republiky se rozjede velmi dobře přijatá výstava Současný český industriál. Máme radost, že téma přitahuje stále větší počet firem, ale rovněž státní správu a samosprávu v čele se Státním fondem životního prostředí,“ doplňuje Dan Merta. Další informace jsou na 
Návštěvníky výstavy může překvapit, v jakých souvislostech a u jakých typů staveb lze prvky zelené architektury využít. Součástí výstavy i objemného katalogu Form & Energy jsou elektrárny, mosty, ryze komerční stavby, veřejné prostory, ale i návrhy a realizace náměstí nebo široká škála rezidenčních projektů, včetně těch nejluxusnějších.
Hlavní cenu předloni obdržel francouzsko-brazilský ateliér Triptyque za pozoruhodný návrh inteligentní zelené fasády domu pro umělecké centrum v Sao Paulu. Hybridní systém pojmenovaný Harmonia 57 kombinuje zelení osázený beton se zavlažovacím a rozprašovacím systémem, ovlivňujícím příznivě klima uvnitř budovy i v době vysokých srážek, teplot i vlhkosti. Porota soutěže ocenila množství další kreativních a inovativních prvků, podobně jako humor a nadhled, s nímž byla budova provedena: k nim patří kupříkladu plán postupného „zarůstání“ objektu.
Po prvních konzultacích bylo vše jinak. Původní navržené jezírko bylo totiž příliš malé vzhledem k velikosti domu a zahrady. „K zásadám dobré architektury, a to i zahradní, patří vyvážené proporce – jak domu a jezera, tak i jezírka ve vztahu k velikosti zahrady. Díky zvětšení vodní plochy na dvojnásobek dosáhneme působivějšího efektu zrcadlení domu na hladině jezera. Zahrada tak dostane novou dimenzi,“ vysvětluje Jiří Prouza.
Radikální změna podoby jezírka s sebou přinesla značný zásah do celkové koncepce zahrady. Majitelé se rozhodli původní projekt zahrady opustit a nechat architektovi volné ruce. Bylo třeba navrhnout takové terénní úpravy, které by ze svažitého pozemku vytvořily prostor s dostatečně velkou travnatou plochou, jež se bude svažovat jen nepatrně. Výsledkem je vybudování dvou základních výškových úrovní zahrady. 
Radikální změna podoby jezírka s sebou přinesla značný zásah do celkové koncepce zahrady. Majitelé se rozhodli původní projekt zahrady opustit a nechat architektovi volné ruce. Bylo třeba navrhnout takové terénní úpravy, které by ze svažitého pozemku vytvořily prostor s dostatečně velkou travnatou plochou, jež se bude svažovat jen nepatrně. Výsledkem je vybudování dvou základních výškových úrovní zahrady. 
Běžným požadavkem investorů bývá zahrada co nejméně náročná na údržbu. Výsledkem je často zeleň, která vypadá stále stejně, ať je jaro nebo podzim. V případě zahrady s vodopádem tomu bylo právě naopak. Majitelka je opravdový zahradní nadšenec. Miluje květiny a chce z nich mít potěšení po celou sezonu. „Spolupráce s takovými klienty je radost,“ pochvaluje si Jiří Prouza. Zahrada u Prahy se díky správně zvolenému sortimentu pár let po výsadbě proměnila v rozkvetlý ráj.
Většina stromů je vysázena po okrajích zahrady. Mezi listnatými jmenujme fialově kvetoucí akát (Robinia hispida), okrasnou broskvomandloň (Prunus amygdalopersica), několik druhů sakur (Prunus serrulata a další), okrasné jabloně (Malus sp.), moruše (Morus alba) a katalpu (Catalpa). V travnaté ploše vynikne solitérní bříza (Betula utilis), známá jako „bříza s nejbělejší“ kůrou.
Pořád lepší
Často se však více než o pochopení hlubších principů jednalo a dodnes spíše jedná o jakési víceméně zdařilé kopírování. Nejvyšší vrchol, japonské zen-budhistické meditační zahrady, jsou pro nezasvěceného našince tak jako tak jen stěží pochopitelné. Ale přesto: i povrchnější úpravy v japonském stylu mají hodně do sebe, neboť každá krása a harmonie vyzařuje pozitivní energii.
Zahradou prochází chodník vysypaný kačírkem, který nás vede k zajímavým bodům a výhledům této miniaturní krajiny.
Autor této parkové úpravy však nechtěl vytvořit „pravou“ japonskou zahradu, ale jen zahradu v japonském stylu. Proto tu najdeme i rostliny z jiných kontinentů, a ty nejenže nikomu nevadí, ale naopak zapadají do celkového pojetí více než zdařile. Jsou to například zeravy, borovice a jedlovce z Ameriky, ale i mnoho evropských rostlin se tu cítí „jako doma“.
Náklady na takovou úpravu jsou samozřejmě citelně vyšší než na běžnou zahradu s trávníkem, záhonkem a několika keři. Odměnou za mnoho shánění a lopoty je však kus malebné krajiny jako stvořené pro procházky, v níž se dá žít, rekreovat se i snít. Je-li takové dílo správně a odborně založeno, můžeme věnovat čas a energii jen nezbytné údržbě. I tak jí nebude málo, chceme-li mít zahradu v perfektním stavu. Velmi důležitá je znalost jednotlivých druhů rostlin do té míry, abychom věděli, co se smí kdy zkrátit, jakým hnojivem přihnojit a který prostředek použít proti nezvaným chorobám a škůdcům, které se bohužel nevyhnou ani pozitivně laděné zahradě. V tomto směru se tedy nároky na zahradnické práce v ničem neliší od jiné náročnější úpravy.
