WC Posters jsou graficky nápaditě zpracované plakáty, zaplněné do posledního místečka užitečnými anglickými frázemi a slovíčky. Nečekejte ale žádnou školní nudu, na plakátech pracovali rodilí mluvčí z Velké Británie a naučíte se z nich například, jak někoho pozvat vtipně na rande, jak si neutrhnout ostudu v anglickému pubu nebo co se říká na fotbale.
Plakáty jsou zatím k dostání ve třech tematických variantách – Football, Pubbing&Clubbing a Flirting. Na březen je naplánováno vydání dalších tří témat: Hádky a diskuze, Nástrahy cestování a Výprava do restaurace.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.dumabyt.cz. |
Aby se učení nevytratilo
Nejsou určeny jen na toalety, jak by napovídal jejich název. Díky kvalitní grafice určitě neudělají ostudu v žádném teenagerském pokojíčku, pracovně nebo kanceláři. Důležité je ale mít je tam, kam přes den často na chvíli zabloudí vaše oči, aby se učení nevytratilo na úko pouhé dekorace.
text: www.mujdum.cz, foto: archiv firem
Třípodlažní zděný řadový objekt s asymetrickou sedlovou střechou je částečně zapuštěn do svahu, podkroví (2. NP) je využíváno pouze z poloviny půdorysu. Konstrukčně se jedná o dvoutrakt se střední nosnou zdí rovnoběžnou s obvodovými stěnami. Značnou část dispozice zaujímá otevřené schodiště. Střešní konstrukci tvoří ocelové prutové příhradové vazníky, dům má pálenou krytinu. Orientace domku ke světovým stranám je výhodná: vstup a pomocné prostory jsou orientovány na sever, obytné místnosti na jih. 
Přízemí (1. NP) je položeno zhruba o 90 cm výše nad úrovní vstupu do domu. Nachází se zde obývací pokoj, kuchyň, spíž a další pokoj přístupný přes kuchyň. V centru dispozice je umístěna přímo větraná koupelna s oknem na sever. Na obývací pokoj navazuje terasa přes celou šířku domu. 
Stavba bude sloužit k trvalému bydlení manželů – majitelů domu, k nimž přijíždějí na víkendy dvě dcery. Požadavkem byla velká obytná místnost s kuchyní, jídelní částí a krbem. Dcery si přály mít vlastní obytný prostor s veškerým komfortem, tj. mimo jiné i vlastní sociální zařízení na patře. Představa investorů rovněž zahrnovala požadavek na umístění koupelny, WC a šatny do hlavního obytného podlaží. Velkou část půdorysu zaujímá problematické studené schodiště.
Představa investorů byla dosti konkrétní, moje úloha spočívala spíše v ujasnění celkového konceptu řešení. Hlavní korekce se týkala zejména schodiště. Vzhledem k tomu, že na ně navazuje chodba v suterénu zajišťující jediný přístup na zahradu a že jakýkoliv zásah do schodišťového prostoru by znamenal značné dispoziční změny a tím i finanční náklady, shodli jsme se na opuštění tohoto záměru. Snažila jsem se schodiště uzavřít a najít takové dispoziční řešení, aby místnosti nebyly přístupné přímo z něj. 
Investorům byly předloženy dvě varianty. Výsledný návrh vznikl kombinací těchto variant s drobnými úpravami. Vstup a schodiště zůstávají v původní pozici, schodiště je uzavřeno a v přízemí se z něj vstupuje do malé předsíňky, na kterou navazuje vstup do ložnice, obývacího pokoje s kuchyní (ten je propojen s venkovní terasou) a do koupelny s WC. V podkroví je ze schodiště rovněž přístup do předsíňky, na niž navazují dva pokoje pro dcery, koupelna s WC a komora. Do půdního prostoru se vstupuje stahovacím schodištěm. Suterén zahrnuje průchozí chodbu na dvorek, sklady a technickou místnost. Ze dvou dílen po vybourání příčky a udírny vznikne velká hobby místnost s kuchyňkou. Pro příjemnější pobyt na zahradě bude sloužit nově navržené sociální zařízení se sprchou.
Členění a barevnost nové fasády vychází ze stavu okolní zástavby tak, aby s ním nově rekonstruovaný objekt korespondoval, ale aby zároveň používal tvarosloví a materiály dnešní doby. Paní domu má zálibu v přírodních materiálech a barvách, proto architektka navrhla jednoduchou jednobarevnou fasádu v barvě kiwi s obkladem z cihelných pásků. Klempířské prvky budou v zelené barvě. Původní pouze svislé členění oken bylo doplněno vodorovnými poutci v horní třetině. Okna budou dřevěná, v barvě olše, z téhož materiálu se vyrobí i nové lamelové vstupní dveře, doplněné kruhovým okénkem. Střecha bude zateplena a dostane novou krytinu.
Při výběru nejvhodnějšího způsobu úpravy stěn je dobré zvážit všechny okolnosti – charakter prostoru a jeho zatížení, důležitý může být i použitý stavební materiál, jemuž by měla zvolená dekorační technika odpovídat. V neposlední řadě bude volbu ovlivňovat i plánovaný rozpočet.
Dva typy klasických vápenných úprav stěn – benátský štuk a exotický tadelakt z marockého Marrákeše – se nanášejí ve dvou vrstvách a kromě materiálového složení jsou jejich jedinečné vlastnosti dány zejména pečlivým mechanickým zpracováním hladítkem a kamenem. Další úpravou marseillským mýdlem nebo voskem se zvyšuje jejich odolnost proti vodě. Marocký tadelakt s použitím originálního marockého vápna provádí na zakázku firma Donlič. Hotovou směs pro tuto techniku od německé firmy Kreidezeit prodává stavební firma Rigi. Amatérský stavebník s určitými zkušenostmi by měl být schopen si z této směsi zhotovit tadelakt sám.
Pravé stuccolustro patří k nejtrvanlivějším úpravám stěn vůbec, ale u nás se používá poměrně vzácně. Původ této techniky sahá až do antiky, její odolnost a kvalita jsou výsledkem náročného procesu. Omítka se nanáší postupně v šesti vrstvách, přičemž ve třech je místo říčního písku použita mramorová drť různé hrubosti a kvalitní vápno. 
Hlína byla vždy snadno dostupná i těm nejchudším, a proto měla odpradávna široké použití. Dnes prožívá svou renesanci mimo jiné jako alternativní materiál pro ekologické stavební experimenty. Její popularitu nepodkopala ani tragická zkušenost se záplavami, při kterých byly nenávratně zničeny především hliněné stavby. Stále je populární její použití pro interiérové omítky nebo vnitřní stěny, které nejsou nosné.
Zpracování sádry, věrně napodobující leštěný mramor, vzniklo někdy v patnáctém století v renesanční Itálii. Tajemství výroby umělého mramoru se šířilo postupně a pomalu. Na našem území dosáhla tato technika největšího rozkvětu v době baroka a renesanci zažila na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
V horní části květenství vyrůstají květy plodné, tedy funkčně samičí, následují oboupohlavné sterilní a konečně samčí. Květenství ukončuje listenový strboul. Plody, správně nazývané bobule, se tvoří i bez oplození (partenokarpicky), proto neobsahují semena. Jiná situace je u původních „botanických“ druhů. Zejména nižší a drobnější druhy mívají květenství malá, ale pěkně barevná – žlutá, růžová, oranžová nebo červená. Dekorativní jsou i plodenství drobných banánků, které však bývají semeny doslova přecpány a k jídlu se nehodí.
K nejodolnějším planým banánovníkům patří Musa rosacea, dorůstající maximálně metrové výšky. Kvete ochotně a často drobným, jemným květenstvím s růžovými listeny, také plody o velikosti 3-5 cm jsou růžové. Snese velmi dobře i bytové podmínky. O trochu vyšší je Musa velutina, o němž lze rovněž říci, že je velmi nenáročný. Dosahuje asi 1,5 metru a zaujme fialově červenými listeny květenství i banánky, které ve zralosti na vrcholu hvězdovitě praskají. V přírodě oba druhy rostou v severovýchodní Indii a patří k nejčastěji pěstovaným planým druhům banánovníku.
Původní druhy je snadné vypěstovat ze semen (která je možné koupit po internetu), kultivary pak z odnoží odřezávaných těsně u „kmene“. Semena nejsou klíčivá příliš dlouho, před výsevem je namočte na dva dny do vody a poté vysejte do rašelinného substrátu pod povrch země. Čerstvá semena klíčí do měsíce. Mladé rostliny vyžadují kvalitní zem bohatou na živiny, pravidelné přihnojování, vydatnou zálivku a nádobu vysokou i širokou alespoň 40-50 cm. Rostou velmi rychle a v dobrých podmínkách kvetou po roce či dvou. Pokud se ohýbají ke světlu (musí být co nejblíže k oknu), můžeme rostlinou otáčet. Po odkvětu matečná rostlina odumírá, s odříznutím kmínku však počkáme až do doby, kdy vyrazí statné odnože.
Většina lidí si představuje banánovníky jako ryze tropické rostliny. Není to však pravda, protože rod má veliký areál výskytu a více druhů roste v horách severní Indie, Myanmaru nebo Číny. Jejich listy snesou minimální teplotu 0° C, kmen až -5 °C, takže při pečlivém zazimování rostliny a mírné zimě má teoreticky šanci přežít i u nás.
■ Banánovník, latinsky Musa, patří k nejstarším kulturním rostlinám světa. Domestikován byl na ostrově Nová Guinea asi před 7 000 lety (Musa acuminata ssp. banksii). Brzy poté začal s domorodci i „cestovat“ na další ostrovy i na asijský kontinent, kde byl křížen s dalšími druhy bez ohledu na ubohé budoucí botaniky. Snaha o co největší a nejsladší banány, kterých by na rostlině vyrostlo co nejvíc, vedla k neobyčejně složité a komplikované skupině kříženců, v níž se dnes už jen těžko rozeznává, které rostliny patří k původním druhům a které jsou šlechtěné. 
Blízkými příbuznými banánovníků (Musa) jsou podobné rody Ensete a Musella. Ensete od banánovníků odlišují dva podstatné znaky – vytrvávající listeny květenství a fakt, že neodnožuje, na rozdíl od banánovníku po odplození umírá a nové rostliny si musíme vypěstovat ze semen. Ensete ventricosum pochází z náhorních plošin tropické východní Afriky až do výšky 2 300 m n. m., kde teploty klesají i pod bod mrazu. Pokud semena vysejeme na začátku zimy a dobře narostlou mladou rostlinu v květnu vysadíme přímo do půdy v zahradě, máme šanci se na podzim potěšit květenstvím. Plody však v našich podmínkách nevytvoří.
Když mladí manželé hledali v Praze prostornější bydlení pro rodinu se dvěma dětmi, zjistili, že cena čtyřpokojového bytu se pohybuje na úrovni ceny stavby středně velkého rodinného domu. Ve většině čtvrtí je navíc čekaly beznadějně plné školky a školy, problémy s dojížděním a podobně. Když poté náhodou objevili parcelu na klidném místě v Posázaví, s výhledem na protilehlý kopec korunovaný siluetou barokního kostela, k tomu pár kroků do školy a do školky, bylo rozhodnuto. A proč dřevostavba? „Máme rádi přírodní materiály a lákala nás i rychlá a čistá výstavba. Dům jsme postavili přes zimu za 4 měsíce, nebylo třeba nechat jej přemrznout jako zděnou stavbu,“ říká majitel.
Úsporný koncept nutně začíná úspornou dispozicí. Má tvar písmene L, vnitřní roh s terasou a zahradou je orientován na jihozápad, kam vedou také francouzská okna z obytných místností. Hlavní vstup se nachází na severní straně, podél severní fasády jsou v duchu zásad nízkoenergetického stavění umístěny „chladné“ provozy – komora, technická místnost, koupelny a úložné prostory.
Promyšleně je řešen i obvyklý problém dřevostaveb, a to nízká schopnost akumulace tepla. Dům postavený konstrukčním systémem two-by-four je zateplen cca 500 mm izolace, fasáda je obložena modřínovým dřevem s větranou vzduchovou mezerou. Umělý kámen na jižním a západním průčelí je na pohled k nerozeznání od lomové břidlice, a to bez negativních vlastností přírodního kamene – nesaje vlhkost a má menší hmotnost.
Celá soustava včetně provozu kamen je regulována automaticky, za topnou sezónu se protopí zhruba 1 m³ peletek. „Zatím nemáme zkušenosti se zimní sezónou,“ říká pán domu, „za letních veder systém dokázal udržet v interiéru příjemných 23 ºC. V domě je stále optimální teplota a stále čerstvě vyvětráno. Náklady na topný systém jsme z větší části uhradili z dotace programu Zelená úsporám.“
Ing. arch. Miloš Černý (1970)
Tento materiál se vyrábí jako kompaktní hranol s maximálním průřezem 285 x 400 mm. V porovnání s klasickým dřevem nemá přírodní vady a vykazuje vyšší pevnost v tlaku i tahu. Z hlediska poměru zatížení k hmotnosti je dokonce kvalitnější než ocel. Má větší stejnorodost a zatížitelnost než ostatní podobné lepené materiály. Vzhledově Parallam PSL působí jako prvek nejjemnějšího designu a konstrukce. Z Parallamu PSL je možné vyrobit trámy, vaznice, sloupy, nosníky a překlady. Snese vysoká zatížení i na dlouhá rozpětí.
Materiál Intrallam LSL se vyrábí převážně z osikového dřeva. Jeho použití ve stavebnictví je mnohostranné: na stavby lehkých obloukových a portálových střech, jednoduché trámy a sloupy pro krátká a střední rozpětí, a to i v kombinaci s nosníky z Intrallamu LSL a s kovovými spojovacími prvky apod. Intrallam LSL vykazuje vyšší pevnostní vlastnosti než rostlé dřevo. Výrobce garantuje stejnoměrnost fyzikálních a mechanických vlastností.
Odlišnou technologií než předchozí dva materiály se vyrábí Microllam LVL. Základní surovinou jsou loupané dýhy, obvykle z borovice žlutokoré. Jednotlivé dýhy o šířce 680-1370 mm a tloušťce 2,5-4,5 mm se nejprve vysuší na cca osm procent vlhkosti a poté se sesadí. Po nanesení vodovzdorného lepidla se soubory dýh slisují tak, aby vlákna byla rovnoběžná s podélným směrem desky. Vznikne tak kompaktní materiál, jehož maximální formát má rozměry 1,2 x 20 m a je 18-90 mm silný.
Jednoduše řečeno, Thermowood je dřevo, které změnilo svůj charakter prostým tepelným ošetřením. To se účinkem vysoké teploty stává velmi odolné proti vlhkosti, plísním a dřevokazným houbám. Díky tomu se trvanlivost dřeva zvýší na více než 30 let i bez použití chemické ochrany. Zlepší se i jeho další fyzikální a mechanické vlastnosti. Takto upravené dřevo lze použít pro interiér i exteriér, např. na venkovní obklady fasád, podlahy, stropy, zahradní nábytek, protihlukové bariéry, prvky saun, na ploty, ohrazení, terasy apod.
Robustní třívrstvé panely opatřené perem a drážkou se vyrábějí z masivního dřeva smrků, borovic a modřínů. Jako v případě desek jsou i panely z jedné středové a dvou povrchových vrstev. Každou vrstvu tvoří lamely slepované nejen v ložné ploše, ale i v každém svislém styku. Pnutí mezi jednotlivými vrstvami je kompenzováno střídavým lepením v podélném a příčném směru. Díky této konstrukci jsou panely odolné i v prostředí se změnami teplot a vlhkosti. Výhodami panelů Agrop 3-V je tvarová stálost, charakter přírodního dřeva, jednoduchá manipulace, snadná montáž a široké možnosti použití povrchových úprav.
Je to vhodný materiál pro stavbu – nosný plášť šikmých střech, konstrukční prvky nosných konstrukcí, vazníky, nosníky, opláštění, pro nadstavby, vestavby, rekonstrukce, tesařské konstrukce. Dále ho lze použít pro podlahy jako podkladovou konstrukční vrstvu i konečný povrch, obklady stěn a stropů, výrobu nábytku a vnitřního vybavení, zárubní nebo dveří. Nedoporučuje se, aby strany desky byly vystaveny působení rozdílných povětrnostních a klimatických podmínek. Vzhledem k tomu, že se jedná o 100% přírodní materiál, vzniká při nedodržení některých z uvedených zásad nebezpečí plošného zakřivení, popřípadě jiné tvarové změny. Třívrstvé dřevěné desky se vyrábějí v rozměrech 2 100 x 5 000 mm o tloušťce 14-42 mm a objemové hmotnosti 490 kg/m³.
Firma Prefa Brno vyrábí kompozitní profily a polotovary už několik let. Z nich sestavuje výrobky a konstrukce určené především jako součást a příslušenství staveb. Kompozitní profily Prefen, z nichž se sestavují různé konstrukce, jsou sklolamináty s vysokým obsahem skelné výztuže. Jedná se o trend aplikování unikátního a bezúdržbového materiálu, který je ve světě uplatňován už několik desetiletí. V porovnání s klasickými materiály mají kompozity vynikající vlastnosti, jako je vysoká pevnost, odolnost vůči povětrnostním podmínkám a vůči agresivním chemikáliím.
1. Nasaďte si rukavice a plochým štětcem na fermež naneste vrstvu kovové olejové barvy. Aby byl výsledný efekt živější, skříňku postupně natřete stříbrnou a zlatou.
2. Po zaschnutí krouživými pohyby obruste povrch ocelovou vlnou. Navlhčeným hadříkem setřete obroušenou vrstvu a nechte zaschnout. Pokud bude výsledná vrstva příliš tenká, proceduru opakujte.
3. Houbou naneste zředěné akrylové barvy. Na oddělené plochy použijte různé odstíny červené, měděné a zlaté. Každou vrstvu (měly by být 2-3) nechte zaschnout a před nanesením další krycí vrstvy jemně osmirkujte povrch dohladka.
4. Lepicí páskou naznačte, kam přijdou široké kontrastní pruhy, a postupně nanášejte další tenké barevné vrstvy v kovových odstínech. Pásku odstraňte až po zaschnutí barvy.
5. Nenabarvené proužky, kde byla předtím páska, orámujte další lepicí páskou. Pak tenké proužky pomalujte výraznější barvou pomocí kulatého štětce.
Základní rozdíl spočívá v tom, že masivní dřevěná podlaha se celoplošně lepí k podkladu a je pevně fixována ke zdi. Jednou z velkých výhod podlahy z masivního dřeva je, že umožňuje opakovanou renovaci. Dřevo lze mnohokrát přebrousit, což zaručuje dlouhou životnost. Ideální je provádět broušení jednou za osm let.
Plovoucí podlaha je každá, která není spojena se stropnicí (bez ohledu na materiál, ze kterého je). Stačí, když mezi podlahu a stropnici vložíme izolaci, a už jde o plovoucí podlahu. Jednotlivé díly, vrstvené lamely, mohou být dřevěné, laminátové nebo korkové. V každé z těchto skupin existují výrobky odlišné tloušťkou lamely, skladbou jednotlivých vrstev, kvalitou, izolačními schopnostmi, délkou záruky a samozřejmě i cenou.
Povrchová úprava dřeva
Úpravu dřevěných povrchů lze provádět olejem, voskem či lakem. Lakované podlahy jsou na údržbu nejméně náročné. Lak vytváří na podlaze odolnou vrstvu, která dobře odpuzuje nečistoty a odolá i méně šetrnému čištění. Renovace a oprava lakovaných podlah je však složitější (nelze podlahu opravit lokálně, ale vždy je nutno podlahu celoplošně obrousit a znovu přelakovat). Oleje a vosky jsou ekologickou alternativou k lakování. Výhodou je snadná opravitelnost a zachování přirozeně matného vzhledu podlahy. Nevýhodou je trochu náročnější údržba.
