Brzy po úspěšném zakončení studia architektury se přidal k avantgardní skupině Memphis group, kterou v roce 1981 založil významný architekt a designér Ettore Sottsass. Spolu s dalšími osobnostmi tohoto hnutí se podílel na významné kolekci skupiny Memphis pro rok 1987. Pro někoho to byl vrchol tvorby, pro Lavianiho však teprve začátek.
První realizace
Již v roce 1986 se stal partnerem ve společnosti Studio De Lucchi, která se specializovala na kompletní návrhy a realizace interiérů. Brzy měl tedy možnost navrhovat interiéry komerčních prostor po celém světě. Šlo většinou o banky a obchody v Itálii, Japonsku, Německu, Švýcarsku…
| Celý článek a více fotografií na www.modernibyt.cz. |
Kromě toho ale začal vést seminář o průmyslovém designu na milánské polytechnice, kde sám ještě několik let předtím studoval. Počátkem 90. let navrhl první nábytek pro značku Imel a v roce 1992 byl na světě jeho asi nejznámější počin z oblasti produktového designu – stojací lampa Orbital, kterou firma Foscarini prodává dodnes.
PIETRO FERRUCCIO LAVIANI |
| – nar. v roce 1960 v italské Cremoně – v roce 1984 vystudoval design na milánské polytechnice – v roce 1986 získal univerzitní titul v oboru architektury na milánské polytechnice – mezi jeho realizace patří interiéry pro obchody Dolce & Gabbana, Mandarina Duck, Unilever, Swatch, Memphis, Belux, Kartell (včetně toho pražského) aj. – navrhl produkty pro značky Flos, Kartell, Foscarini, Moroso, Emmemobili, Fontana Arte ad. |
Jako ryba ve vodě
Další úspěchy už na sebe nenechaly dlouho čekat a Laviani získával stále více zakázek. V oblasti produktového designu to bylo např. od proslulých výrobců Emmemobili, Casakit, Moroso, Kartell, Flos atd., pro které navrhl nejrůznější nábytek od postelí přes osvětlení až po kuchyňskou sestavu. Pro řadu z nich vytvořil také interiér showroomu, produktové katalogy nebo výstavní stánky na světových veletrzích designu.
| Více článků z rubriky INTERIÉR na www.modernibyt.cz. |
V roce 2001 začala jeho dlouhodobá spolupráce s módními návrháři Domenicem Dolcem a Stefanem Gabbanou, pro které navrhl i realizoval konkrétní butiky a rozvinul koncept interiérů, který je platný pro jejich obchody na celém světě. Ferruccio Laviani se zkrátka v oboru designu nevyhýbá snad žádné disciplíně, což svědčí o tom, že je to muž na svém místě.
| Pro prohlížení fotografií bez vodoznaku je třeba se přihlásit. |
zdroj: www.modernibyt.cz
Kromě chudých písčitých půd a podmáčených stanovišť ji můžeme najít na nejrůz-nějších místech, na slunci i v přistínění, roste dokonce i ve stínu. Vytváří silné keře, které i po poškození nebo radikálním seříznutí znova obrážejí. Netrpí okusem zvěří, ani chorobami a škůdci. Také četné semenáčky lísky statečně rostou. Dorůstá až do výšky 5 metrů.
Bujně rostoucí keře dáváme do větších prostor, hodí se i na volné živé ploty a jsou vynikající maskovací dřevinou. Výrazné kultivary vysazujeme samostatně nebo v kompozici s dalšími vhodnými dřevinami včetně jehličnanů, aby se podtrhl jejich vizuální efekt. Kroucenou lísku ‘Concorta‘ dáváme vždy na stanoviště, kde ji můžeme pozorovat zblízka.
K čemu má sloužit
Je to prosté: klima, ve kterém se výborně daří rostlinám, se pro člověka stane záhy nesnesitelným. Má-li však zimní zahrada přinést především energetický efekt, bude klima uvnitř zimní zahrady vadit všem živým „uživatelům“ – rostlinám i lidem.
Konstrukce zimní zahrady může být zhotovena z plastu, hliníku, oceli nebo dřeva. Každý materiál má své výhody i nevýhody, které stručně shrneme.
Ve srovnání s hliníkem nebo ocelí jsou u dřevěných konstrukcí požadovány větší tloušťky profilů. Navíc je dřevo citlivé na vlhkost, čímž vyžaduje vyšší údržbu. Musí být chráněno jak proti povětrnostním vlivům (několik vrstev povrchové úpravy, lak s UV filtrem), tak i proti napadení houbou nebo proti hnilobě. Tyto úpravy výslednou konstrukci prodraží.
Do plastových profilů se však musí vkládat ocelové pozinkované výztuhy pro zpevnění a zvýšení pevnosti v ohybu. Protože má PVC velkou tepelnou roztažnost, doporučují se profily pouze v bílé barvě a je nutné nechávat dilatační spáry pro vyrovnání pnutí. Náročnější barevná řešení jsou možná, ale už nikoli levná – proto se vyplatí uvažovat o jiném materiálu.
Trumfy oceli jsou jasné: pevnost, nízká cena, subtilní vzhled a různé možnosti povrchové úpravy i zasklívání konstrukce. Pro kutily je dokonce myslitelné zvládnout dodatečnou výstavbu takové zimní zahrady svépomocí. U starších a rekonstruovaných objektů se přístavbou ocelové konstrukce navíc dají skrýt různé nerovnosti vnějšího zdiva.
Nikdy není pozdě
Majitelům se nelíbily, ale byli v koncích s nápady. Zásah zahradního architekta byl šťastný a dnes to vypadá, jako by spolu tvořili již od začátku.
Manželé s dospělými dětmi si přáli zahradu krásnou, nabízející místo pro relaxaci, estetické požitky a propojení domu s krajinou. Přáli si přírodě blízké úpravy, a proto vznikly nejen valy, které v menším měřítku napodobují okolní krajinu, ale i jezírko a kořenová čistírna. Ta přečišťuje vodu, která splňuje zákonem nařízené limity už v okamžiku, kdy do ní vtéká. Plochu kořenové čistírny byste ale v zahradě těžko hledali, protože je zarostlá a dokonale navazuje na blízké trvalkové výsadby.
Tvrdým oříškem při navrhování zahrad bývá hledání správného místa pro vyhlídkovou terasu v dosahu obytného prostoru: většinou se stane, že je z ní dobře vidět, ale není na ní dost soukromí, anebo naopak je intimní, ale daleko z ní vidět není. V zahradě u Jablonce nad Nisou se to ale povedlo. Z terasy je vidět do údolí, ale z okolí byste ji hledali jen stěží – tak dobře ji maskují rostliny a ze severní strany ji chrání a cloní dům. Okolí terasy je upraveno tak, aby co nejdelší část roku bylo opravdu přitažlivé – majitelé se rádi dívají na jezírko s bujnými břehovými porosty.
Majitel si sám vybudoval hlavní zahradní cesty. Mají šotolinový povrch, okraje jsou stabilizovány žulovými kostkami zasazenými do maltového lože. Cesty tak vypadají velmi přirozeně a hodí se do zdejšího prostředí.
To však není všechno. Vzhledem k tomu, že pokrmy se většinou připravují vstoje, podlaha v kuchyni by neměla být příliš tvrdá, aby neubližovala vaší páteři. Pokud uvažujete o podlahovém vytápění, musíte vyloučit krytiny, které pro tento způsob zajišťování tepla nejsou vhodné.
Další stálicí kuchyňských podlah je dřevo. Velmi však záleží na povrchové úpravě, kterou by měl být syntetický, případně vodou ředitelný lak. Takto ošetřená podlaha se i velmi snadno udržuje, a pokud dojde k poškození, povrch se jednoduše obrousí a opět přelakuje. Novinkou mezi dřevěnými podlahami je bambusová krytina. Je výrazně tvrdší než většina domácích tvrdých dřev a současně odolnější proti změnám teploty a především vlhkosti.
PVC se ještě zcela nezbavilo své špatné pověsti, což je škoda. Prodělalo téměř revoluční vývoj a po všech stránkách reprezentuje podlahovou krytinu vhodnou do kuchyně. Současný trh nabízí i měkčené vinylové PVC, které se skládá z několika vrstev, přičemž nášlapná vrstva má tloušťku kolem 0,5 mm. Její zásluhou je podlaha měkčí, působí jako tepelná izolace, snižuje hluk a je i ohleduplná vůči páteři.
Korkovou podlahu můžete pořídit i v podobě lamel, které se spojují zámkem. Tento typ korkových podlah se ošetřuje oleji, laky či transparentní vrstvou PVC, což vytváří na povrchu odolný ochranný povlak.
Kámen může na někoho působit chladně. Je to však jednoznačně nejodolnější materiál, který není možné odřít (snad jen úmyslně poškodit). Na podlaze vypadá velice zajímavě, jeho kvalitě ale odpovídá i vysoká cena. Podle přání se dá povrchově upravit do vysokého lesku či pololesku, v kuchyni je dobré použít impregnaci proti nasávání vlhkosti a mastnoty. Nevýhodou může být již zmiňovaná chladnost, kterou lze eliminovat podlahovým vytápěním, a tvrdost. Stále běžnější alternativou se v kuchyních stává kámen umělý.
Vyberte si podle půdních podmínek
Druhy, které se u nás běžně pěstují, jsou vesměs odolné vůči mrazu. Prospěje jim lehká zimní ochrana nakopčením a přihrnutím kompostu, nejlépe posílená chvojím nebo slámou, které chrání před vlhkostí. Nejodolnějšími jsou Lilium martagon, L. bulbiferum, L. dauricum, naopak chladný skleník (kolem 5 °C) potřebují orientální hybridy, které absolutně nesnášejí zimní vlhkost.
Vysaďte je hned po nákupu (podzim je vhodnější než jaro). Hloubka výsadby záleží na velikosti cibule. Nejčastěji by nad cibulí mělo být alespoň 5 cm zeminy. L. candidum se překrývá jen 2,5 cm, asijské hybridy a hybridy martagon se sázejí hlouběji. Vzájemná vzdálenost by měla být alespoň 25 cm. 
Lilie vypadají nádherně také v nádobách na terasách. K tomuto účelu je v poslední době šlechtěno stále více nižších odrůd s pevnými stonky. Některé druhy (skupina Longiflorum – hybridy) vyniknou ve sklenících a zimních zahradách, výtečně se hodí k řezu.
Vegetativně – částí rostliny (zachovají se vlastnosti)
Mozaiky – vícebarevné mozaiky jsou často vytvářeny zvětšenými florálními prvky.
Baroko se vrací
Za zmínku stojí hi-tech styl, ve kterém se objevuje kov v kombinaci s jednobarevnými homogenními plochami. Moderní jsou metalické barvy a lesklé povrchy s kovovými efekty. Střídmé dekorace vycházející z geometrických tvarů (většinou trojúhelníku, kruhu, obdélníku) a přímočarého designu umocňují výsledný efekt. Hlavními znaky těchto sérií jsou rafinovaná jednoduchost v souladu s funkčností a dokonalá střídmost v luxusním provedení.
Zelené stěny
V zahradách se stále větší oblibě těší i stromy, které jsou zapěstované do plochých tvarů v horizontální rovině. Jsou to takzvané deštníkovité tvary, které nacházejí nejlepší uplatnění na malých zahradách, v zahradách atriových domů či na malých dvorech. Využívají je zejména lidé, kteří pochopili, jak obrovský rozdíl je mezi stínem slunečníku a živého listnatého stromu. Do deštníků tvarované stromy opět umožňují komfortní využití výborných vlastností listnatých stromů v situacích, kde by volně rostoucí strom neměl šanci uspět. Úspěšně tak lze pěstovat zejména javor babyku, habr, moruši, platan a lípu.
