Atiku domu jsme srovnali s okolní zástavbou a sedlovou střechu nahradili rovnou, čímž se zároveň zvětšil obytný prostor ve druhém patře.
Čelní straně domu tak může dominovat dvojice horizontálních oken, které nejenže dokreslují osobitý vzhled rekonstruovaného domu, ale zároveň svým umístěním přispívají k rovnoměrnému prosvětlení obytných prostor, a to zejména kuchyně.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Přitažlivá pergola
Zadní strana domu směrem do zahrady zaujme velkou prosklenou plochou, jež celkově odlehčuje objem budovy. Protože zasahuje do obou pater, je v obou místnostech dostatek denního světla. Nepřehlédnutelná je rovněž dřevěná pergola zastřešující výstup z obývací haly, která po vysazení popínavých rostlin nenásilně zapadá do okolního prostředí zahrady. V našich představách je pergola vyvedena v tmavě hnědočervené barvě, čímž na sebe poutá pozornost jako moderně vyhlížející detail; totéž platí pro rámy oken a dveří vyvedených ve stejném odstínu.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Vzdušné schodiště
Ke změnám v půdorysu budovy nás vedla snaha o propojení spodních prostor a zároveň o zvětšení obytných místností. Vybouráním příčky bývalé kuchyně vznikl menší vstupní prostor s možností uložení oděvů. Z bývalé ložnice a obývacího pokoje vznikl velký obývací prostor s jídelním koutem, který odděluje jen úzká příčka. Hned za ní se v nové kuchyni nachází velký jídelní stůl, zatímco pracovní deska je pod horizontálním oknem. Obývací pokoj se opticky zvětšil poté, co byla na zadní stranu umístěna rozměrná skleněná stěna a došlo k vybourání bočních zdí okolo schodiště. To teď působí mnohem vzdušněji a stává se z něj zajímavý vizuální prvek místnosti. Změn doznala také koupelna s WC, které se nyní nacházejí v jedné místnosti.
„Projekt a vytvoření této zahrady jsem přijal ze tří důvodů. Majitelé jsou z příbuzenstva a v tom případě je těžké nevyhovět. Dále jsem věděl, že jde o vnímavé lidi se vztahem k přírodě, kteří pochopí záměr s akcentem na japonské prvky a pojetí v daném místě tradiční vesnice nezvyklý. V neposlední řadě jsou to pracovití lidé, kteří se postarají o dobrý stav zahrady,“ vysvětlil pan Kastner, proč založil tak náročnou a zvláštní zahradu.
„Tato zahrada se nijak mým přístupům nevymyká. Vždy mi jde o to neodvést jenom profesionální práci, to je základ, ale pokusit se o hlubší vyznění, které citlivého pozorovatele zaujme a vtáhne. I když některé partie zahrady působí exoticky, zásadně jsme použili místní materiály, kameny z okolí, dnes v zahradách běžné květiny, kamenická a tesařská díla našich tvůrců.“
Na zahradu o rozloze dva tisíce čtverečních metrů bylo navezeno přes třicet velkých kamenů, z nichž některé se ani nedaly při přepravě uvázat a musela je zvednout lžíce velkého bagru. Vysazeno bylo na tři sta stromů, keřů, konifer, bambusů, stovky trvalek, travin, vodních rostlin. Přes zvláštní charakter se podařilo zahradu začlenit do okolní přírody.
Krásná zahrada stojí za námahu
Za ostatními místnostmi zářícími jasnými barvami, nezůstala pozadu ani kuchyň. Zde jsou stěny pokryty svěží šťavnatou zelení, která se velmi dobře hodí k nadčasové bílé a neutrálně šedé.
Část kuchyňského prostoru je oddělena pultem, který je opatřen devíti výsuvy, což je dostatek místa k uložení veškerého kuchyňského nádobí, náčiní, případně i nějakých zásob.
V těsném sousedství najdeme vestavnou myčku (AEG) opatřenou nerezovým ovládacím panelem. Tato část kuchyně je zakončena varným centrem sestávajícím ze sklokeramické varné desky a trouby (FAGOR). Celé této části sestavy dominuje komínový odsavač par (FAGOR) z nerezové oceli.
Výstava současně nabízí přehled o rozsáhlé tvorbě architektonického ateliéru včetně realizace a projektu rodinných vil, sportovních center, městských parků a urbanistických vizí.
Nejlepší podmínky
Pokud se rozhodnete cibule tulipánů udržet v „plné parádě“ několik let, připravte pro ně důkladně stanoviště. Zemina má být nejen propustná, ale i bohatá na živiny – doporučuji přidat kvalitní kompost. Rostlina z něj čerpá živiny nejen pro kvetení v prvním roce po výsadbě, ale také pro tvorbu zásobního orgánu – cibule, ze které vykvete následující sezonu. Lehčí půdy většinou nedrží živiny dlouhodobě, a proto je nutné pravidelné hnojení po celou vegetační dobu. Začněte hned po vyrašení prvních zelených výhonků (ledkem amonným v dávce 10 g/ m²) a hnojení ukončete v době plného květu rostlin.
Nízké odrůdy a druhy tulipánů se hodí do skalek, na okraje záhonů, ale i do nádob a truhlíků. Je nutné zvolit dostatečně hlubokou nádobu (cibuli musí zakrývat minimálně 15 cm substrátu). Na dno rozprostřete drenážní vrstvu (písek, štěrk) a zbytek zasypte lehkým zahradnickým substrátem. Cibule sázejte vedle sebe – ne ale těsně k sobě.
Nejvhodnější doba pro výsadbu tulipánů je první polovina října. Při časnější výsadbě může dojít k velmi rannému jarnímu probuzení a tulipány mohou být poškozeny mrazem. Sázejí se do hloubky dvojnásobku výšky cibule, což je asi patnáct centimetrů, klasickou zahradnickou lopatkou nebo s použitím sázecího kolíku. Na záhon se cibule sázejí zpravidla deset centimetrů od sebe. Na začátku léta je třeba cibule ze země vyjmout a do podzimu uložit na tmavém a suchém místě. Vyřaďte poškozené cibule, oberte uschlé zbylé listy a zeminu. Očištěné cibule položte na lísku a skladujte na tmavém, suchém a vzdušném místě, například ve sklepě nebo kůlně. Cibule tulipánů můžete nechat na jednom místě i několik let. Jestliže chcete perfektní květy, kupujte každý rok nové – to je ale dost nákladné.
Omítky a cihlová fasáda
Obrůstají-li vaši fasádu rostliny (psí víno, břečťan), je nutné věnovat kontrole fasády zvýšenou pozornost. Omítka musí být zcela bez trhlin a dutých míst, protože popínavé rostliny představují pro fasádu poměrně velkou zátěž. Někdy je dobré přidat k fasádě laťovou konstrukci a rostliny zachytit na ni. Mimochodem – rostliny fasádu pouze nepoškozují. Mezi nimi a omítkou vzniká prostor, který působí jako tepelně izolační vzduchová vrstva (úspora energie se pohybuje okolo 5 %), dále chrání dům před deštěm – voda se zachytává na rostlinách a nedochází ani k odpařování a odjímání akumulační teploty ze zdiva.
Střešní trámy čelí vlhkosti, plísním, houbám a dřevokaznému hmyzu. Dřevěné rámy oken, okenice, verandy, dveře, palubky, dřevěné fasády zase přímému dešti či sněhu a slunečním paprskům. Proto je nezbytné všechny dřevěné části domu kontrolovat a v letních měsících ošetřit. V zásadě rozeznáváme tři druhy nátěrů: jsou to impregnace proti houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu, barvy a laky (nanášejí se na impregnaci) a protipožární nátěry, které zpomalují případné šíření plamenů. 
V případě, že odhalíte například na trámech krovu tmavé skvrny či dírky (nebo na podlaze drobné hromádky pilinek), je nutné okamžitě zasáhnout. To samé se týká bulinek nebo prasklinek v lacích. Zatímco poškození plísněmi a larvami je vhodné konzultovat s odbornými firmami, opravy povrchových nátěrů zvládneme sami. V zásadě platí, že dřevo je nutné zbrousit nebo opálit až na zdravý povrch, je-li to nutné, opravit tmelem a znovu natřít. 
Vhodné druhy dřev
Z domácích dřev je dub ve venkovních podmínkách rozhodně nejstálejší. Skvěle se osvědčuje u bazénů, protože má hebký teplý povrch bez třísek. Skoro nemění svůj objem vlivem vlhka, takže nepraská. Těžební dubové porosty by se u nás daly spočítat na prstech jedné ruky, proto je toto dříví poměrně drahé 6 000–8 000 Kč/m3. Dub lze dobře nahradit odolnou borovicí, která je levnější (4 000–6 000 Kč/m3) a tvarově stálá i rezistentní vůči houbám. Přebytek pryskyřice v pryskyřičných kanálcích však může na slunci způsobovat lepkavé ronění. Pro vyšší obsah pryskyřice se také více brání napouštění penetračními nátěry, ale to jí odpusťme, neboť je to vlastnost většiny pryskyřičnatých dřev.
Dřevo umí vodu přijímat i odevzdávat. Neradujte se nad faktem, že máte složenou hromadu báječně vyschlého dříví pro stavbu venkovní terasy! Zatímco pro nábytek je doporučovaná vlhkost 7–9 %, pro venkovní realizace by neměla být nižší než 15–20 %. Je-li výrazně menší, dřevo bobtná, zvětšuje objem a popraská. Pokud je však příliš mokré, na slunci vyschne a výsledek je stejně žalostný.
4) díly na zdi musejí být odvětrávané
Dnešní tvar získal až v 18. století. Druhou nejstarší částí příboru je lžíce. Pochází z doby bronzové a také ona vypadala původně jinak. Rukojeť byla podstatně kratší a silnější, aby se mohla pevně uchopit. Teprve v 16. století se rukojeť prodloužila a ztenčila. Její dnešní tvar též pochází z 18. století. Vidličku sice už znali staří Římané, ale používali ji spolu s nožem pouze k přidržování masa při porcování, k čemuž ostatně sloužila i ve středověku. Teprve v 16. století se začala v Itálii používat, jak to známe dnes. Patrně to způsobila tehdy panující móda – široké límce, které přímo vyžadovaly prodloužení prstů, které do té doby sloužily vlastně jako příbory. Ne nadarmo se říká, že prsty byly příbory králů. Odtud se tento způsob rozšířil do Francie, kde se o něco později stalo zvykem jíst vidličkou a nožem. Dále pak se šířil po celé Evropě.
Stříbro, zlato, ušlechtilá ocel, alpaka, ale i obyčejný hliník – to jsou materiály, z nichž lze příbory vyrobit. Že se dnes nejčastěji setkáváme s příbory z nerez oceli nebo alpaky, je zcela přirozené. Jsou to materiály snadno opracovatelné a dobře udržovatelné. A samozřejmě rozhodující je i jejich dobrá pořizovací cena. Výrobou příborů se již dávno zabývá celé jedno průmyslové odvětví. Renomované firmy zaměstnávají designéry zvučných jmen, kteří mají za úkol dodat výrobkům ty správné tvary. A i když se zdá, že už nic nového není možné vymyslet, designéři nás mají stále čím překvapit.
Jak prostírat
Vnější změny na domě zakončuje zkrácený přesah střechy, který celkový vzhled domu příjemně osvěžuje, a to konkrétně na severní a jižní straně. V barvě střešní krytiny je vyvedený také nově obložený sokl domu. Světle žlutá fasáda jemně kontrastuje s tmavě hnědými okenními rámy.
Niky ve schodišti
Nová koupelna
Pestře zbarvené trychtýřovité květy šafránů neboli krokusů nejlépe vyniknou, pokud je vysadíte do početných skupin. Nemusí ale růst jen na záhonech či rabatech. Na skalce překvapí mezi kameny, v truhlíku či květináči na okně nebo u domovního vchodu vás budou těšit denně, nádherně vypadají v pořádné ploše v trávníku. Bez ostychu se derou zpod keřů, stromů i pat živých plotů. Pokud jste je nestihli vysadit na podzim nebo nemáte zahrádku ani terasu, můžete si koupit narychlené šafrány v květinářství a rozjasnit interiér. Všechny možnosti můžete kombinovat. Krokusy se prostě nikdy nepředávkujete…
Šafránů je známo kolem sta druhů. V přírodě rostou především kolem Středozemního moře – v Malé Asii, na Balkáně, v Itálii, Španělsku, ale také na Kavkaze a v severní Africe. Mezi šafrány existují druhy kvetoucí na jaře, které známe především z našich zahrádek, ale také druhy kvetoucí až na podzim.
Šafrány jsou nenáročné rostliny milující slunce. Zato opravdu nesnášejí těžké vlhké půdy. Pokud je ještě na zahradě nemáte, můžete si právě teď vytipovat místa, kde byste se za rok jimi chtěli kochat: hlízy jarních krokusů se vysazují v říjnu, druhy kvetoucí na podzim v srpnu. Hloubka výsadby je přibližně 6–8 cm, vzdálenost jednotlivých rostlin by měla být aspoň 7 cm. Na stanovišti je můžete ponechat, protože na rozdíl od velkokvětých narcisů a tulipánů nepotřebují na léto vyjmout ze země. To se dělá jen v případě, že je chcete přesadit: koncem června je opatrně vyryjte, očistěte a na prázdniny uložte v suchu, nejlépe při teplotě do 18 ºC. Rostliny se množí převážně dceřinými hlízkami, případně také samovýsevem.
Pestrý koberec
