Pokrýt zdi celoplošnou papírovou tapetou za použití lepidla je složitá a namáhavá práce, která už stejně vyšla z módy. Pustit se do uměleckého díla a vytvořit na zdi vlastní kreaci, aniž bychom byli zruční výtvarnici, se nám také nemusí podařit. Co si tedy počít, když chceme zeď něčím přikrášlit? Už jste slyšeli nebo četli o speciálních designových nálepkách?
Vybere si každý
Dekory většinou pocházejí z dílen zkušených designérů, takže jsou ojedinělé a vkusné. U některých firem můžete vybírat z několika barev uvedených dekorací, popřípadě zvolit z několika velikostí konkrétního motivu. Toužíte-li po jedinečném originálním motivu, můžete si jej nechat zhotovit na zakázku, přesně podle vašeho návrhu (designérské studio GD). Ceny nálepek se pohybují cca od 400 Kč výš. K nalepení nepotřebujete odborníka. Stačí jen troška trpělivosti a šikovnosti.
| Více článků z rubriky KOUPELNA najdete na www.dumabyt.cz. |
Lepení s přenosovou fólií
Přesné postupy najdete na internetových stránkách konkrétních firem. Základem je chuť do díla a čistá rovná plocha, na kterou přijde nálepka. Pokud by byla podkladová zeď nerovná, je nutné ji lehce zbrousit smirkovým papírem a následně očistit od prachu. Pro jasnější představu, jak bude nálepka na zdi vypadat, vyberte způsob lepení s přenosovou fólií.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
text: Kateřina Kaločová, foto: archiv
Lilie bělostná je jednou z nejstarších pěstovaných květin na světě. Pro svou spanilost a omamnou vůni byla oblíbena již v době hluboko před Kristem, ve středověku platily lilie za symbol míru, Lilium candidum byla květinou Panny Marie a stala se symbolem čistoty a cudnosti, ve skautském znaku například symbolizuje čestnost. Teprve ve 20. století ale došlo v jejím šlechtění k ohromnému rozvoji a škála hybridů se rozrostla o několik tisíc nových přírůstků. Jen v Holandsku je ročně vyprodukováno přes 500 milionů cibulí lilií.
Lilie jsou jednoděložní rostliny s charakteristickou cibulí složenou ze šupin, květenstvím ve tvaru hroznu nebo okolíku a především velkými barevnými květy, složenými ze šesti okvětních plátků. Botanických druhů lilií, tedy přírodních forem, je popsáno něco okolo stovky. Vyskytují se pouze na severní polokouli, v Evropě, Severní Americe, ale především v Asii. Ačkoli je jejich pěstování velmi náročné, je mu věnována značná pozornost, protože mnohé druhy jsou v přírodě již velmi vzácné.
Dobré rady
Cibule lilií nesmí nikdy vyschnout, proto je vhodné je vysadit poměrně hluboko, alespoň 10 centimetrů, a to nejlépe hned po zakoupení. Půdu kolem nich je třeba řádně zkypřit, protože jediné, co lilie nesnesou, jsou „mokré nohy“. Většina lilií ocení přes zimu lehký kryt, například nastýlku z rašeliny či suchého listí, čas od času je dobré rostliny přesadit (podle druhu po 3-6 letech), dříve pak ty, které rychle tvoří shluky cibulí.
Rozhodujícími kritérii při výběru nových oken jsou užitnost (funkčnost), následná údržba, barva, tvar a velikost dle vkusu investora a požadavků stavebních orgánů, cena a samozřejmě také technické parametry. Tuzemský trh v tomto směru nabízí pestrou škálu výrobků i nejrůznějších doplňků a může se zdát, že prostě stačí „zajít do krámu“. Omyl, i při tak zdánlivě banálním kroku je třeba řídit se legislativou. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (známý jako stavební zákon), v § 103 ods. 1 písm. e) uvádí, že stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu se nevyžaduje, vykonáváte-li: udržovací práce, jejichž provedení nemůže negativně ovlivnit…, stabilitu a vzhled stavby, …a nejde-li o udržovací práce na stavbě, která je kulturní památkou.
Typy oken se rozlišují především podle rámu, v němž „sedí“ okenní křídlo a také podle druhu okenního křídla (otvíravé, sklápěcí, otvíravé a sklápěcí, zdvojené, otočné, kyvné, posuvné). K určujícím znakům náleží rovněž druh zasklení a samozřejmě výrobní materiál. Běžná okna bývají klasicky dřevěná – borovice, smrk, buk, dub, modřín (případně varianta eurooken), plastová, hliníková (špatné tepelněizolační vlastnosti) a kombinovaná. Porovnávat přednosti těch či oněch výrobků je vždy poněkud zavádějící. Dřevěná vyžadují občasnou povrchovou úpravu, plastová mění kvalitu ovzduší v interiéru, ale stejně jako dřevěná disponují velmi dobrými tepelněizolačními vlastnostmi.
1) Provádí se ze strany interiéru, aby se nepoškodila fasáda.
6) Montážní spáry se zalištují, doplní silikonem a povrchově upraví. Zvenčí se namontuje a utěsní venkovní parapet.
Každého stavebníka pochopitelně zajímá i cena dílčích výrobků a také cena souvisejících montážních prací. Obecně lze říci, že ceny plastových a dřevěných oken stejných parametrů jsou dnes zhruba shodné, kovová okna jsou o poznání dražší. Okna nestandardních rozměrů či tvaru dnes není problém nechat na zakázku vyrobit z jakéhokoli z uvedených materiálů. Proto si před volbou konkrétního dodavatele nejdříve udělejte vlastní výběrové řízení, porovnejte jednotlivé nabídky a zvolte tu optimální.
V hovoru na „okenní“ téma se určitě setkáte s termínem eurookno. Tato okna jsou celodřevěná a přívlastek euro stanoví, že zmíněný výrobek s tepelněizolačním zasklením splňuje technické normy platné v zemích EU. Nejpoužívanější dřevinou je tuzemský smrk, ale také tmavé nebo světlé indonéské meranti a evropský dub. Někteří výrobci však používají rovněž modřín, olši, americký dub a americkou třešeň, sibiřský smrk, ruskou borovici. Je zajímavé, že naše borovice, z níž se tuzemská okna vždy tradičně vyráběla, dnes vypadla ze hry. Surovina totiž obsahuje příliš mnoho pryskyřice.
Podoba domu byla do značné míry předurčena polohou na okraji chráněné krajinné oblasti Český ráj. Předvídatelnými výchozími požadavky místních úřadů byla obdélníková stavba se sedlovou střechou a malými tabulkovými okny, vycházející z tvarové a materiálové palety tradiční místní architektury. Orientace na jih a na západ však nabízela ideální podmínky pro vytvoření bohatě prosvětleného obývacího prostoru v přízemí s krásným výhledem a přímým výstupem na zahradu.
Ze zádveří orientovaného na sever se vstupuje do centrální haly se schodištěm a dále do otevřeného společného obývacího prostoru orientovaného na jih a na západ. Můžeme tu vysledovat určitou analogii s obytnou kuchyní či tzv. světnicí, která bývala umístěna v hlavním průčelí venkovských stavení a kde se odehrával veškerý rodinný život.
„Kuchyň byla v původním návrhu oddělená a nacházela se na místě nynější knihovny, máme ale rádi blízký kontakt a tato úprava dispozice nám lépe vyhovuje,“ říká majitelka domu. Zadní část přízemí zaujímá garáž a sociální zázemí. Tato partie je podsklepená, do suterénu architekt umístil technickou místnost, prádelnu a skladovací prostory.
Středem jižního průčelí domu prochází dvoupodlažní arkýř obložený dřevem. Tento plastický prvek člení jednolitou stavbu, což jí opticky prospívá a zmenšuje její měřítko. Zatímco tvarové řešení a výběr materiálů jsou založeny na osvědčených hodnotách, konstrukční řešení a technické vybavení odpovídají současnému modernímu standardu s ohledem na životní prostředí. V projektu nebylo podceněno sociální a technické zázemí, jak tomu u dnešních novostaveb často bývá.
Ing. arch. Filip Ziegler (1964)
Blížíme se k samotě, jakých je tady v pohraničí celá řada, dvě stě let staré stavení s oplocenou zahradou z dálky nepůsobí nijak výjimečně, možná jen chalupa je v podezřele opraveném stavu. A nejen chalupa. Jen co vejdeme do vrátek, získáme pocit, že jsme se ocitli v pohádkové zahradě. Vítají nás totiž tvarované květinové záhony, převážně osázené voňavou levandulí a množstvím růží, lemované dokonale střiženými plůtky z buxusu.
Takhle nějak vypadaly staré holandské zahrady – vzniklé pod vlivem italské renesanční zahrady, v rovině, kombinací přísně tvarovaných travnatých a květinových záhonů, s cestičkami vysypávanými barevnými písky a zelenými loubími, skrývajícími nejedno tajemství. Jak se do hornaté pohraniční krajiny dostala taková exotika? Odpověď je jednoduchá: ze své domoviny si ji totiž přinesli současní majitelé, holandští manželé Henk a Hennie.
Tajemná zákoutí
Za buxusem najdeme také skryté políčko se zeleninou, jahodami či bramborami a také několik keříků rybízu a angreštu. O tom, že má Hennie výjimečný cit pro detaily, svědčí i rozmanité aranže v nádobách, na studni, na stěnách stavení. Rozhodně zaujmou třeba typické holandské dřeváky zavěšené na zdi stodoly. Každé dva roky je sem zavěsí Henk, když si koupí nové. Podle nich lze snadno spočítat, jak dlouho tu již hospodaří.
O tom, že svou zahradu nedělají majitelé jen pro sebe, svědčí jejich aktivity. Dost často pořádají na svém pozemku setkání místních lidí, přijít na ně může, kdo chce. Jen se spřátelit, popovídat se sousedy, poradit se, postěžovat si, odreagovat se na inspirativním místě.
Protože k zahradě patří ještě přilehlé louky, začal si tu plnit Henk svůj dávný sen: založil si vlastní arboretum. Má tu české kousky, ale také krasavce dovezené z Holandska. Jen musí vybírat takové druhy, které zdejší horské podmínky snesou. Ale ani arboretum tu není pouze pro něj, je volně přístupné každému, kdo má rád stromy a vůbec ctí přírodu. Právě tak jako okouzlující Henk a Hennie.
Dům stojí uprostřed pozemku a tím rozděluje zahradu na dvě části. Hlavní role v jižně orientované polovině zahrady za domem patří koupacímu jezírku. Vodní plocha nepravidelného tvaru je z velké části lemována dřevěným molem, které skýtá nejen možnost pozorovat vodní hladinu s jejím zrcadlením z vyššího stanoviště, ale především dostatek prostoru k nerušené relaxaci. Své místo tu našel jídelní kout, stinné posezení pod plátěným stanem i často frekventovaná ratanová lehátka.
Dominantou druhé části zahrady se stala moderní pískovcová plastika, která svou jednoduchostí do celkové koncepce dobře zapadá. Její efekt je umocněn jak tmavým pozadím z tisů a habrů, tak především vodní plochou, v jejíž hladině se vysoký monolit zrcadlí. Strohá obdelníková nádrž z betonu z jedné strany přechází v přísně udržovaný anglický trávník, z druhé navazuje na buxusový záhon a následně zpevněný povrch z tvrdého dřeva vedoucí k pergole s dalším posezením. Tato část pozemku je otevřená do ulice a přáním majitelů bylo, aby byla na rozdíl od intimní a soukromé části za domem jednoduchá a reprezentativní, což se tvůrcům zahrady podařilo splnit beze zbytku.
O změně koupelny majitelé původně neuvažovali. V dostatečně velké podkrovní místnosti měli vše, co potřebovali. Interiér byl zařízený v klasickém stylu. Později se rozhodli pro dostavbu bazénu v přízemí domu. Velkoryse pojatá realizace bazénu a nutnost zásahů do rozvodů vody je přivedly k nápadu přestavět i stávající koupelnu tak, aby stylově odpovídala nově vytvořenému prostoru. Návrh zadali architektonické kanceláři MAURA, projektu se ujala Markéta Veselá.
Kámen, sklo, keramika
I když byl půdorys koupelny dostatečně velký, celkový prostor omezovala střešní šikmina se dvěma okny. Návrhářka se jej rozhodla změnit zvednutím části šikminy a přístavbou širokého vikýře. Místnost se prostorově zvětšila, získala více denního světla a nabídla možnost výhledu do zahrady.
V části pod původní střešní šikminou je umístěná vana. Na stejné straně u vstupu do koupelny je také sprchový kout. Klozet je v samostatném, odděleném prostoru vedle koupelny, bidet je decentně ukryt v zadní části pod střešním oknem. Naproti sprchovému koutu jsou u příčky obložené onyxem zabudovaná dvě umyvadla, která v pravé a levé verzi odkládacího prostoru tvoří estetický efekt dvojumyvadla s výhodami samostatných kusů.
Nejen dobrý projekt
Realizaci stavebně náročného projektu provedla brněnská firma ŽSD. „Abychom při bourání části střechy a stavbě vikýře neohrozili provoz domácnosti, museli jsme nejprve postavit dřevěnou konstrukci ploché střechy, která zabránila možnosti zatékání,“ vzpomíná Karel Dupal ze společnosti ŽSD. „Vzhledem k použitým materiálům a formátům keramických dlažeb jsme museli maximálně dbát na přesnost a dokonalé spojení všech prvků. To platilo nejen u dlažeb, ale například i u prosvětleného obložení stěny z onyxu. Dvacetimilimetrové onyxové desky jsou zavěšené na konstrukci a podsvícení zajišťují LED diody zabudované mezi stěnou a konstrukcí.“
Od těch dob už uplynulo pár desítek, vlastně stovek let, ale skleníky zatím z módy nevyšly. Jejich subtilní rod ještě rozšířil koupelnový a kuchyňský nábytek.
Jak již bylo řečeno, plast má nekonečné možnosti, a navíc se dnes velmi nosí. Současné módní trendy ukazují, že tento materiál už dávno nespadá do škatulky nekvalitních a laciných kýčů. Renomovaní designéři se dokonce předhánějí a jejich elegantní „výtvory“ stojí často víc než nábytek z masivního dřeva. Pokud se rozhodnete vybrat si něco z krásných plastových kousků, neberte určitě nic laciného. Nekvalitní plastový nábytek může mít totiž krátkou životnost.
Ale ani sebelepší úprava nezmění nic na tom, že se sklo může rozbít. Temperované sklo se však naštěstí nerozletí na tisíc kousků, ale rozsype se na malé „hvězdičky“, obdobně jako skla u auta. Velkou výhodou je i jednoduchá údržba – stačí měkký hadřík, iron, okena nebo prostředek na nádobí a dostaví se lesk jak blesk. Ovšem pak se doporučuje už raději NESAHAT!
Nové druhy plastů dnes často nahrazují sklo i tam, kde mělo dřív svoji doménu. Velké skleněné plochy například na dveřních skříních nebo knihovnách dnes bez problémů řeší desky z transparentního akrylátu Perspex, které mají mnohem vyšší odolnost a zároveň snižují riziko úrazu.
