Intimní atmosféru lze docílit tlumenými světly, která slouží také jako orientační.
| Více článků z rubriky KOUPELNA najdete na www.dumabyt.cz. |
text: Libuše Lhotská, foto: archiv
Projektování okrasných zahrad je staré jako zahrady samy. Již ve starověké civilizaci babylonské, egyptské, řecké a římské se zahrady zakládané ve městech nebo u honosných paláců a vil projektovaly v našem dnešním smyslu. Vyhotovil se plán v půdoryse a určitém měřítku, který pak sloužil jako podklad pro vlastní budování. Ani technika se příliš nelišila: na papyrus, kůži a později papír se malovalo a rýsovalo s pomocí pravítka a kružítka.
Po pádu Římské říše se na tradici pomalu navazuje až ve středověku, nejstarší známý dokument je plán zahrady u kláštera St. Gallen ve Švýcarsku z roku 816. Barokní doba po třicetileté válce byla časem mohutného, okázalého a často až překotného budování, které spolu neslo i velké požadavky na kvalitu projektování. V této době se zakládala a mnoho dalších let rozšiřovala i největší a nejdražší evropská zahrada – park ve Versailles – pro kterou bylo vyhotoveno nesčetné množství umělecky cenných projektů.
Zásadní vliv na rozvoj grafické úrovně plánů měly i objevy na poli rozmnožovacích metod. Technika rytin v kovu byla jednou z nejpřevratnějších a na dlouhou dobu určovala směr. Konečně se daly plány (a nejen ty) vyhotovovat ve větších sériích a případně ještě barevně kolorovat. Později přibyla technika tisku z kamene neboli litografie a nakonec různé způsoby založené na citlivosti na světlo (pauzovací). V současnosti jsou nejběžnější různé fotografické a počítačové kopírky a tiskárny.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Ale vraťme se do historie: Jakmile se výtvarný projev začal chápat jako umění (od renesance), projevilo se to i na grafickém zpracování projektů – stávaly se samy uměním. Nebylo to samoúčelné, i v dřívějších dobách si byli architekti dobře vědomi toho, že i obal prodává…
Je známo nemálo příkladů, kdy se architekt prosadil i díky tomu, jak dokázal plány prezentovat: například anglický zahradní architekt Humphry Repton (1752-1818). Pěkně a pečlivě namaloval několik pohledů na současný stav zahrady, domu a okolí. K obrázku byl pak vždy na jedné straně přilepen další pohled, který se dal odklápět a byl důvtipně vystřihán tak, že po přiklopení na spodní obrázek zakryl všechno, co se bude měnit a sám ukazoval navrhované změny. Stačilo tedy jen přiklápět a odklápět list a viděli jsme celou scénku před a po změnách. K tomu ještě povídání a vysvětlení a celé to bylo svázáno do knihy v červené kůži. Řeknete si hračka, ale na tehdejší poměry velmi silný vizuální vjem, kterému každý rozuměl.
Požadavek na srozumitelnost, přehlednost a estetický projev při projektování platí stejně i dnes a bude platit vždy. Plánu musí rozumět nejen odborník, ale i laik, který si zahradu přeje a kterému se musí navrhované řešení líbit. K tomu účelu se využívá celá řada grafických prostředků.
Kromě standardních způsobů značení a kótování jsou stejně jako dříve oblíbené pohledy a perspektivy. Kdo však jednou konstruoval perspektivu, dobře ví, že je to velmi pracná technika. Na pomoc nám dnes přicházejí počítačové programy, které jsou schopny převést půdorys do trojrozměrného pohledu i perspektivy. Jeden z nich vyvíjí i Střední zahradnická škola v Mělníku pod názvem Sadovnická projekce.
Jinou vhodnou technikou je malování na fotografii. Do počítače si přeneseme obrázek současného stavu a pomocí elektronické tužky, která zachovává „rukopis“ autora, celou kompozici domalujeme a dotvoříme. V principu je to velmi podobné metodě, jakou používal již zmíněný Repton, ale samozřejmě s daleko většími možnostmi. Nestačí však mít jen přiměřenou zručnost, ale je třeba zvládnout i samotný počítačový program. Mezi nejlepší patří světově proslulý Corel DRAW, který se vedle nesčetných jiných využití skvěle hodí i pro zahradní projektování a jako doplněk jiných programů.
Pro exaktní technické kreslení se využívají i speciální architektonické programy řady CAD (computer architecture design), které se uplatňují především ve veřejných zakázkách a v komunikaci se stavebními architekty a inženýry.
Projektování soukromých zahrad je však oborem, který má svá specifika a kulturu a tradičně nepodléhá žádným přísným normám. Svým charakterem se totiž více blíží umění, kresbě a designu nežli chladnému inženýrskému konstruktivismu. Proto je podoba plánů velmi volná a individuální a záleží spíše na dohodě investora s architektem, jakou formu nakonec bude projekt mít. Jsou známy plány namalované fixem na balicím papíře a paradoxně mohou být svým obsahem kvalitnější nežli složité počítačové animace. Zde se projevuje především osobnost architekta a kvalita jeho realizací.
Velmi důležitým aspektem je přitom i působ, jakým se zahrada podle projektu buduje: bude-li ji provádět cizí firma, je třeba dostatečně podrobný a přesný plán. Jestliže se ale architekt osobně podílí na rozhodujících etapách samotného vytváření zahrady, pak postačí plán i v jednodušší podobě jako ideový záměr s možností detailních úprav přímo na místě.
V praxi se setkáváme často s požadavkem na velmi přesný plán, ale výsledky, pokud je realizace svěřena třetí osobě bez kontroly architekta, nepřesvědčují.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Spojení slov „zahradní tvorba“ není nelogické a vyjadřuje pravou podstatu věci: zahrada je především tvůrčí proces! Na to bychom měli brát zřetel a také v tomto duchu chápat zahradní plánování. Nejedná se přitom o nějaký nedostatek. I ve stavební architektuře existuje metoda, kdy se budova vyprojektuje jen v hrubých rysech a detaily se rozhodují „za pochodu“. Přestože se využívá i u velmi náročných staveb, je výsledek díky osobnosti autora zaručen.
O to více je tento přístup vhodný i v zahradní tvorbě. Je to typické především u mnoha detailů při výsadbě rostlin, umístění kamenů a soliterních prvků, vedení cest i při modelování terénu. Přímo na místě se často nabízí vhodnější řešení, které i dokonale technicky zvládnutý projekt nemůže postihnout.
Ale to neznamená odmítnutí moderní techniky. Právě naopak, pro rutinní a pracné části projektu je moderní počítačová technika vynikající pomůckou, i když v žádném případě nemá a ani nemůže nahradit architekta v jeho odbornosti a zkušenostech.
Soukromé zahrady zaujímají svým způsobem mimořádné postavení v rámci architektonických projektů a bude tomu zřejmě tak i v budoucnu. Vždyť se skutečně vždy jedná o originál. Individuální přístup je nutný při řešení zahrady v jejím celku i detailech a tomu by přirozeně měla odpovídat i grafická podoba zpracování plánu.
text: Jiří Prouza, ilustrace: autor
A není to jen šetrnost k životnímu prostředí, ale rovněž úspora místa – obytného nebo městského, rozpočtu či provozních nákladů. „Pozoruhodné na mnoha projektech je, že své uživatele anebo návštěvníky učí žít v dobrovolné skromnosti. Jako kdyby architektura určovala směr v tápající ekonomice západní Evropy nebo Spojených států a zároveň byla východiskem pro mnohé rozvíjející se ekonomiky,“ doplňuje Dan Merta, spolupořadatel celého projektu Green Architecture II, navazujícího na velmi úspěšnou výstavu otevírající před čtyřmi lety zrekonstruované prostory Galerie Jaroslava Fragnera. Výstava tehdy do galerie přilákala velké množství návštěvníků, kteří sem zavítali vůbec poprvé.
Tři výstavy v Galerii Národní technické knihovny (NTK) v Praze-Dejvicích jsou přesvědčivým důkazem, že šetrný přístup, který se nevylučuje s komfortem, se již plně zavedl ve všech stylech a formách architektury. Ekologické principy lze nalézt v nových garážích pro městské autobusy ve Vídni, honosí se jimi bezpočet rodinných domů i veřejných staveb od Alp po finský venkov, na fasádě domu umění v Sao Paulu, v komunitních centrech subsaharské Afriky nebo v mnoha masterplanech a územních plánech po celém světě.
Návštěvníci NTK mohou porovnat tři různé směry tzv. zelené architektury: výstava Form & Energy ukazuje sedm desítek vzorových šetrných staveb v Rakousku; sekce Wooden Boxes nápaditým způsobem konfrontuje přístup finských a rakouských architektů k víkendovým domům; na větší ploše se rovněž představují nejúspěšnější koncepty udržitelného přístupu v architektuře, které uspěly v prestižní mezinárodní soutěži Zumtobel Group Award 2010.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
„Projekt Green Architecture II bude pokračovat celý rok. Na sklonku jara dáme mnohem větší prostor Michaelu Reynoldsovi, známému ´architektovi odpadu´, na podzim tuzemských příkladům udržitelné architektury, na programu jsou četné přednášky a kulaté stoly, do zbytku republiky se rozjede velmi dobře přijatá výstava Současný český industriál. Máme radost, že téma přitahuje stále větší počet firem, ale rovněž státní správu a samosprávu v čele se Státním fondem životního prostředí,“ doplňuje Dan Merta. Další informace jsou na www.gjf.cz nebo www.techlib.cz.
Rozsahem největší ze tří výstav je Form & Energy – kompilace příkladných realizací šetrné architektury, jež od roku 1990 vznikly v Rakousku. Jde celkem o 72 projektů rozčleněných do 7 kategorií a kopírujících hlavní tematické linie: například Základní energie je zaměřena na užití biomasy nebo vodních elektráren v průmyslových provozech, Dopravní energie přibližující udržitelné projekty v oblasti dopravních staveb, Ekologické konstrukce pak vyzdvihují jeden z určujících směrů rakouské architektury – vizuálně i technologicky dokonalé využití dřeva a dřevěných prvků, stejně jako slámy, sklocementu a samozřejmě řady dalších obnovitelných materiálů.
Pořadatelé
|
|
Galerie Jaroslava Fragnera, Rakouské kulturní fórum, Prodesi I Domesi, Zumtobel Lighting |
| Spolupořadatel: Národní technická knihovna |
Návštěvníky výstavy může překvapit, v jakých souvislostech a u jakých typů staveb lze prvky zelené architektury využít. Součástí výstavy i objemného katalogu Form & Energy jsou elektrárny, mosty, ryze komerční stavby, veřejné prostory, ale i návrhy a realizace náměstí nebo široká škála rezidenčních projektů, včetně těch nejluxusnějších.
Rakouskou stopu lze nalézt i na další výstavě Wooden Boxes, představující moderní architekturu dřevostaveb z Finska a Rakouska. Ač se obě skupiny architektů potkávají ve stejné disciplíně (víkendové, respektive letní bydlení), výsledky jsou velmi odlišné: zatímco finští tvůrci se – i v duchu dobré skandinávské tradice – drželi jednoduchosti a dokonalého splynutí s přírodou, často bez nároku na elektrickou energii nebo teplou vodu, v Rakousku vznikají skvostné dřevostavby nabízející dokonalý technologický komfort a pohodlí.
Pořadatelem výstavy Wooden Boxes je ateliér Prodesi|Domesi, který fotografie a další dokumentaci deseti finských a deseti rakouských projektů instaloval do prosvětlených dřevěných boxů. „Přestože jsou výstupy vypovídající i o tradici a kultuře obou zemí odlišné, spojuje je několik věcí. Mnohé z prezentovaných projektů byly oceněny v architektonických soutěžích, architekti nešetřili inovativními technologickými postupy, z výsledků také čiší kvalita a příjemnost interiérů,“ popisuje Radka Homolová z Prodesi|Domesi.
Třetí část výstavního projektu Green Architecture II prezentuje výsledky mezinárodně sledované soutěže Zumtobel Group Award 2010, jež má statut bienále a cíleně vyhledává a oceňuje realizace a projekty posunující udržitelnost v architektuře. Ve dvou kategoriích, Built Environment a Research and Initiative, jsou oceňováni autoři architektonických, inženýrských či urbanistických realizací i tvůrci idejí a návrhů, nevyjímaje nevládní organizace nebo vysokoškolské studenty.
GREEN ARCHITECTURE II
|
|
Galerie Národní technické knihovny (Technická 6 / 2710 160 80 Praha 6 – Dejvice) Otevřeno: 3. 2. 2012 – 28. 2. 2012 | po – pá 10 – 18h, so 11 – 17h | VSTUP ZDARMA! |
PŘEDNÁŠKA |
|
15. 2., 18,30 hod. | Národní technická knihovna – Ballingův sál, Technická 6 – Adolph Stiller (kurátor výstavy Form & Energy), Peter Riepl (Riepl Riepl Architekten) (simultánně tlumočeno!) |
Hlavní cenu předloni obdržel francouzsko-brazilský ateliér Triptyque za pozoruhodný návrh inteligentní zelené fasády domu pro umělecké centrum v Sao Paulu. Hybridní systém pojmenovaný Harmonia 57 kombinuje zelení osázený beton se zavlažovacím a rozprašovacím systémem, ovlivňujícím příznivě klima uvnitř budovy i v době vysokých srážek, teplot i vlhkosti. Porota soutěže ocenila množství další kreativních a inovativních prvků, podobně jako humor a nadhled, s nímž byla budova provedena: k nim patří kupříkladu plán postupného „zarůstání“ objektu.
V druhé kategorii porotci vyzdvihli neziskovou organizaci Terreform ONE + Terrefuge a její studii dalšího možného rozvoje New Yorku – a to i s ohledem na strmý nárůst obyvatel této megapole i možné klimatické změny. Toto studio a jeho lídr Mitchell Joachim je českému publiku dobře znám, neboť jeho výstava byla součástí prvního projektu Green Architecture v roce 2008 a tehdy v Praze také přednášel.
Kromě vítězných projektů jsou zde prezentovány i další nadmíru zajímavé realizace jako např. rozlehlá spektakulární Akademie věd v Kalifornii od Renza Piana nebo konverze staré železniční dráhy na zahradní, odpočinkovou a vyhlídkovou promenádu vedoucí nad New Yorkem navrženou ateliérem James Corner Field Operations.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
text: www.mujdum.cz, foto: archiv firem
Majitelka domu si nechala vypracovat studii zahrady včetně zahradního jezírka určeného ke koupání. Samotné realizace se však obávala. Byla si vědoma náročnosti terénních úprav i technického řešení stavby jezírka ve svažitém terénu. Rozhodla se proto požádat o odbornou spolupráci specialistu na jezírka, zahradního architekta Jiřího Prouzu.
Po prvních konzultacích bylo vše jinak. Původní navržené jezírko bylo totiž příliš malé vzhledem k velikosti domu a zahrady. „K zásadám dobré architektury, a to i zahradní, patří vyvážené proporce – jak domu a jezera, tak i jezírka ve vztahu k velikosti zahrady. Díky zvětšení vodní plochy na dvojnásobek dosáhneme působivějšího efektu zrcadlení domu na hladině jezera. Zahrada tak dostane novou dimenzi,“ vysvětluje Jiří Prouza.
Prodloužení vodní hladiny v podélné ose zahrady opticky zvětšuje rovinu před domem a volně navazuje na zatravněnou plochu. Díky důmyslné technologii a konstrukci jezírka zůstává voda čistá i bez chemických přísad a umožňuje v létě příjemnou koupel.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Radikální změna podoby jezírka s sebou přinesla značný zásah do celkové koncepce zahrady. Majitelé se rozhodli původní projekt zahrady opustit a nechat architektovi volné ruce. Bylo třeba navrhnout takové terénní úpravy, které by ze svažitého pozemku vytvořily prostor s dostatečně velkou travnatou plochou, jež se bude svažovat jen nepatrně. Výsledkem je vybudování dvou základních výškových úrovní zahrady.
Rovina v horní části poskytuje pohodlný pohyb v bezprostřední blízkosti domu. Na ni navazuje terénní zlom, který je z větší části vyrovnán kamennou suchou zídkou. Její součástí je efektní kamenná třístupňová vodní kaskáda, po níž voda padá do jezera. Druhá travnatá plocha pod jezírkem je větší a slouží k aktivní rekreaci.Prodloužení vodní hladiny v podélné ose zahrady opticky zvětšuje rovinu před domem a volně navazuje na zatravněnou plochu. Díky důmyslné technologii a konstrukci jezírka zůstává voda čistá i bez chemických přísad a umožňuje v létě příjemnou koupel.
Radikální změna podoby jezírka s sebou přinesla značný zásah do celkové koncepce zahrady. Majitelé se rozhodli původní projekt zahrady opustit a nechat architektovi volné ruce. Bylo třeba navrhnout takové terénní úpravy, které by ze svažitého pozemku vytvořily prostor s dostatečně velkou travnatou plochou, jež se bude svažovat jen nepatrně. Výsledkem je vybudování dvou základních výškových úrovní zahrady.
Rovina v horní části poskytuje pohodlný pohyb v bezprostřední blízkosti domu. Na ni navazuje terénní zlom, který je z větší části vyrovnán kamennou suchou zídkou. Její součástí je efektní kamenná třístupňová vodní kaskáda, po níž voda padá do jezera. Druhá travnatá plocha pod jezírkem je větší a slouží k aktivní rekreaci.
TECHNICKÉ ŘEŠENÍ JEZÍRKA |
|
Unikátní je technické řešení zázemí jezírka. Veškerá technika (čerpadlo, kompresor, ventily) je napojena na domácí počítačový systém, který se stará o bezpečný a automatický provoz jezírka. Umožňuje spouštět na dálku čerpadlo, měnit způsob oběhu vody (odlišný v zimě a v létě), čistit filtr, kontrolovat funkce ventilů, vzduchování, apod. |
Běžným požadavkem investorů bývá zahrada co nejméně náročná na údržbu. Výsledkem je často zeleň, která vypadá stále stejně, ať je jaro nebo podzim. V případě zahrady s vodopádem tomu bylo právě naopak. Majitelka je opravdový zahradní nadšenec. Miluje květiny a chce z nich mít potěšení po celou sezonu. „Spolupráce s takovými klienty je radost,“ pochvaluje si Jiří Prouza. Zahrada u Prahy se díky správně zvolenému sortimentu pár let po výsadbě proměnila v rozkvetlý ráj.
Okraje pozemku lemují vyšší výsadby stromů a keřů doplněné bohatým sortimentem růží a trvalek. Na slunci roste levandule, šanta, šuškarda a modré ostrožky, v přistíněných částech zase plamenky, dlužichy, orlíčky, denivky, kontryhel, z dřevin jsou to hortenzie, azalky, pěnišníky, borůvky a další. Nechybějí zde kvalitní odrůdy růží (robustní ‚Rosarium Uetersen‘, žlutá ‚Lichtkönigin Lucia‘, bíle kvetoucí ‚Schneewittchen‘, půdopokryvné ‚Sommerabend‘, ‚Sommerwind‘ a další). Kompozici zjemňují různé druhy trav (ostřice, ozdobnice, kostřava, bezkolenec). Jezírko lemuje spousta vodních a bahenních rostlin.
Většina stromů je vysázena po okrajích zahrady. Mezi listnatými jmenujme fialově kvetoucí akát (Robinia hispida), okrasnou broskvomandloň (Prunus amygdalopersica), několik druhů sakur (Prunus serrulata a další), okrasné jabloně (Malus sp.), moruše (Morus alba) a katalpu (Catalpa). V travnaté ploše vynikne solitérní bříza (Betula utilis), známá jako „bříza s nejbělejší“ kůrou.
Listnáčům dělají společnost jehličnany, jako je metasekvoj (Metasequoia), korejská jedle (Abies koreana), borovice černé (Pinus nigra) a borovice kleč (Pinus mugo), pyramidální jalovce (Juniperus ‚Monarch‘), zakrslé modříny (Larix). Bohaté je i keřové patro: roste tu třeba kalina japonská (Viburnum plicatum ‚Mariesii‘), více druhů šeříků (Syringa sp.) a koncem léta kvetoucí ořechoplodec (Caryopteris clandonensis), japonský javor (Acer palmatum), červená ruj vlasatá (Cotinus coggygria ‚Royal Purple‘).
Pořád lepšíRealizace probíhala asi tři roky a oficiálně byla ukončena vloni. „Zahrada není nikdy hotová,“ cituje autor slavnou zahradnickou legendu Karla Foerstera. Jeho spolupráce s majitelkou proto nekončí – bude pořád co vymýšlet, vylepšovat a doplňovat. Krása zahrady je také podmíněna pravidelnou údržbou. Majitelka však nelituje námahy ani peněz, protože jí půvabné okolí domu přináší mnohem více než jenom kousek soukromí pod širým nebem.
text a foto: Jana Pyšková , Jiří Prouza
Dá se dokonce říci, že čínské a japonské zahrady spolu s jinými vlivy způsobily pád geometrických a přísně tvarovaných barokních zahrad na našem kontinentu. Nový přírodněkrajinářský styl se ne nadarmo zprvu nazýval anglicko-čínský.
Často se však více než o pochopení hlubších principů jednalo a dodnes spíše jedná o jakési víceméně zdařilé kopírování. Nejvyšší vrchol, japonské zen-budhistické meditační zahrady, jsou pro nezasvěceného našince tak jako tak jen stěží pochopitelné. Ale přesto: i povrchnější úpravy v japonském stylu mají hodně do sebe, neboť každá krása a harmonie vyzařuje pozitivní energii.
Stejně je tomu i na našich obrázcích (pro inspiraci jsme si zajeli do německého Bonnu): velkoryse pojaté dílo se vyznačuje jednoduchostí a čistotou podle hesla „méně bývá více“.
Velká vodní plocha zrcadlí okolí a oblohu, mohutný umělý potok se stará o patřičný pohyb a zvukový doprovod. Na okraji pozemku jsou vysázeny vyšší stromy a keře jako pohledová clona. Brání rušivým vlivům zvenčí a zároveň vytváří kulisu a optické ukončení.
Zahradou prochází chodník vysypaný kačírkem, který nás vede k zajímavým bodům a výhledům této miniaturní krajiny.
Rostliny jsou vybrány v takových druzích, aby svým charakterem doplnily celkový ráz. To není problém, neboť velké množství okrasných dřevin pocházejících z Východu se i v Evropě běžně pěstuje. Jedná se především o různé japonské azalky, bambusy, sakury, javory, kaliny a mnoho dalších keřů, stromů i květin.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Autor této parkové úpravy však nechtěl vytvořit „pravou“ japonskou zahradu, ale jen zahradu v japonském stylu. Proto tu najdeme i rostliny z jiných kontinentů, a ty nejenže nikomu nevadí, ale naopak zapadají do celkového pojetí více než zdařile. Jsou to například zeravy, borovice a jedlovce z Ameriky, ale i mnoho evropských rostlin se tu cítí „jako doma“.
Jezírko je nejen okrasné, ale jeho konstrukce a hloubka umožňuje i koupání. Čištěno je samozřejmě biologicky, což umožňuje život celé škále okrasných ryb a dalších užitečných tvorů. Břehy jsou na několika místech vydlážděny kameny tak, aby umožňovaly slunění a pohodlný a bezpečný přístup do vody. Celá zahrada vyzařuje klid a mír.
Náklady na takovou úpravu jsou samozřejmě citelně vyšší než na běžnou zahradu s trávníkem, záhonkem a několika keři. Odměnou za mnoho shánění a lopoty je však kus malebné krajiny jako stvořené pro procházky, v níž se dá žít, rekreovat se i snít. Je-li takové dílo správně a odborně založeno, můžeme věnovat čas a energii jen nezbytné údržbě. I tak jí nebude málo, chceme-li mít zahradu v perfektním stavu. Velmi důležitá je znalost jednotlivých druhů rostlin do té míry, abychom věděli, co se smí kdy zkrátit, jakým hnojivem přihnojit a který prostředek použít proti nezvaným chorobám a škůdcům, které se bohužel nevyhnou ani pozitivně laděné zahradě. V tomto směru se tedy nároky na zahradnické práce v ničem neliší od jiné náročnější úpravy.
Jste-li majiteli vhodného pozemku a nevíte, jakou zahradu si vybudovat, můžete se inspirovat i naším příkladem.
text: Jiří Prouza, foto: autor
Na veletrhu budou představeny moderní řešení stavby nízkoenergetického či pasivního domu pomocí stálých přírodních materiálů šetrných k životnímu prostředí.
Na stáncích vás čeká představení novinek i stálého sortimentu produktů. Na vybrané výrobky jsou pro návštěvníky připravena zajímavá cenová zvýhodnění. Všechny dotazy zodpoví odborní poradci a specialisté na danou problematiku.
text: www.mujdum.cz, foto: For Wood
Jan Kotěra (1871-1923) je právem považován za zakladatele české moderní architektury. Jeho schopnosti organizace uměleckého provozu, poskytování příležitostí svým kolegům i žákům, velkorysost a bezbřehá píle a především – důsledné nepolevování z nároků na kvalitu provedení a precizní dokonalosti a souhry všech složek architektury – z něj učinily jednu z nejzajímavějších postav české kultury 20. století.
Nebývalý evropský rozhled, školení ve správný čas na správném místě (atelier Otty Wagnera na Vídeňské akademii v polovině 90. let 19. stol.), cit pro detail, materiál, účelnost a požadavky po moderním výrazu, to vše jsou charakteristiky tohoto jedinečného architekta. Hodnoty, které nám Kotěrova architektura dodnes předává, bychom měli zvláště v dnešní době nejistot a pochybných kvalit veřejné architektury nejen ctít, ale stále si připomínat.
Přednáška představí nejen jubilující budovu muzea ve východočeské metropoli (1909-1913), ale též samotný projekt vodárny na Zelené lišce v Michli a k ní náležející přečerpávací stanice v Bráníku (1904). Na tuto realizaci navázala stavba vodárenské věže v Třeboni (1909), která jako by té Michelské z oka vypadla. Kromě toho se představí rovněž Kotěrovy špičkové nakladatelské domy (Laichterův dům na Vinohradech /1908-9/ a Urbánkův dům, tzv. Mozarteum /1910-13/ v těsném sousedství Václavského náměstí).
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Kromě toho bude řeč též o monumentálních kubizujících stavbách jako je Všeobecný penzijní ústav (1912-14) nebo pozdější budova Vítkovického horního a hutního těžařstva (1921-24). Kotěru přežil dlouho se vlekoucí projekt Právnické a teologické fakulty, který trval neuvěřitelných patnáct let (první náčrtky jsou datovány rokem 1907, budova byla dokončena po Kotěrově smrti v roce 1923 jeho žákem Ladislavem Machoněm). Řeč se ale stočí i na jeden z prvních Kotěrových tzv. Gesamtkunstwerků, Okresní dům v Hradci Králové (1903-1904) nebo nalidovělý dodnes uchvacující Národní dům v Prostějově (1905-7).
Chybět nebudou ani nejrůznější efemérní projekty, jako třeba Kotěrovy návrhy na scénu Rusalky (1901). Přednáška bude doplněna čtením nejzásadnějších momentů z textů, které měly na Kotěrovu tvorbu nejmarkantnější vliv, jako byla kniha B. Scotta Dům a zahrada, Wagnerův spisek O moderní architektuře, ale i úryvků z Kotěrových textů autorských (O novém umění ve Volných směrech).
|
Přednáška se koná 16. 2. 2012 od 18.00 v sále hlavní budovy areálu přečerpávací stanice Vršovické vodárny v Braníku (Vltavanů 229, Praha 4). Vstupné 50,- Kč. |
Přednáší Ladislav Zikmund-Lender, autor monografického průvodce Trmalovou vilou v Praze, autor chystané monografie budovy muzea v Hradci Králové, přispěvatel do řady kolektivních monografií (Rodinné domy Jana Kotěry, Slavné vily Plzeňského kraje, O krajině a zahradě aj.). Hostem pořadu bude scénárista a milovník architektury Pavel Cmíral.
text: www.mujdum.cz, foto: Interaktiv.cz
A jaká že má být ideální postel a matrace? Univerzální řešení, které by vyhovovalo všem bez rozdílu věku, váhy, výšky nebo pohlaví, opravdu neexistuje. Kromě výše uvedených rozdílů mezi spáči hrají svou roli také individuální požadavky na pohodlí, dostatečně velký prostor i měkkost lůžka. Několik obecných pravidel, která vám možná výběr nové postele s matrací usnadní, ale přece jen existuje. Konečné rozhodnutí byste však měli učinit až poté, co si své nové lůžko pořádně vyzkoušíte na vlastní kůži a zjistíte, co od něj opravdu potřebujete.
Zastavme se nejprve u postele. Neexistuje univerzální postel, která by byla stejná pro všechny, ale musí být individuálně přizpůsobena váze a výšce budoucího spáče. Měli bychom vzít v úvahu také jeho celkový zdravotní stav a individuální zvyklosti spaní. Nová postel má být především dostatečně velká a její rám pak zhotoven z bytelného materiálu, aby vydržel rozhodně déle než jednu sezónu. Musíme myslet také na to, že průměrný spáč se na lůžku pohne až osmdesátkrát za noc. Postel mu proto nesmí bránit v pohybu, ale naopak má působit na uvolnění struktury kostí a páteře tak, aby tělo mohlo snadněji zaujmout svoji ideální polohu. Také ploténky musí dostat svůj díl odpočinku a požadovaný prostor pro „roztažení“, který potřebují k příjmu živin.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.dumabyt.cz. |
Místo pro postelVaše postel by měla stát v dobře větrané místnosti v klidné části domu, kde můžete bez nepříjemného vyrušování spát, odpočívat i relaxovat. Na to pamatujte také při výběru ostatních zařizovacích předmětů, dekoračních látek i nátěru na stěny, jejichž barvy by neměly být agresivní ani dráždivé.
Aby se vám na posteli pohodlně leželo, musíte si vybrat také kvalitní matraci. Nejrůznějších modelů je v současné době na trhu celá řada a vy stěží hned při první návštěvě obchodu budete přesně vědět, co chcete. Proto je dobré matraci vyzkoušet přímo v místě prodeje – jen tak totiž poznáte, zda je pro vás ta pravá: zda je dostatečně široká, tuhá nebo naopak měkká. Některá prodejní místa dokonce nabízejí možnost poležení na tzv. měřicí dece – speciální podložce protkané sítí detekčních bodů – s jejíž pomocí prodejce bezpečně určí vaše „zátěžové zóny“ a společně s vámi pak stanoví optimální typ matrace a také doporučí, jakou tuhost mají mít její jednotlivé zóny. Měření se provádí jak v leže na zádech, tak při poloze na boku. Naměřené výsledky se pak u jednotlivých typů matrací vzájemně porovnají, čímž můžete získat cenné vodítko.
LŮŽKO V ČÍSLECH
|
|
Optimální velikost postele zjistíte jednoduše tak, že k výšce své postavy připočtete 20-25 cm. Minimální šíře lůžka pro jednu osobu bývá v rozmezí 58 až 90 cm, pro dva pak 160 cm. Za standardní výšku lehací plochy bývá pak považován údaj 42 až 45 cm, pro nemocného nebo seniora však zvolíme lůžko vyšší (okolo 60 cm), aby se dotyčnému pohodlněji a bez větší námahy lépe vstávalo, nebo naopak uléhalo. |
Vedle správné anatomické podpěry, kterou lůžko vašim zádům poskytne během spánku, je důležitá i hygiena postele. Právě ta je základním předpokladem regenerace imunitního systému. Postel se proto nesmí stát útočištěm bakterií a jiných nežádoucích mikroorganismů vylučovaných z těla. Musíme také brát v úvahu, že průměrný spáč odevzdá lůžku za jednu noc přibližně 3/4 litru tělesné vlhkosti. Zdravá postel proto musí být především vzdušná. Použité materiály a konstrukce matrace vybírejte z takových materiálů, které zajistí dostatečné provzdušnění celého lůžka. S hygienou postele souvisejí samozřejmě i vaše peřiny a polštáře – použitá textilní vlákna mohou být přírodní (vlna, bavlna) nebo syntetická (duté vlákno). Ať již si vyberete lůžkoviny z jakéhokoli materiálu, měli byste je po čase vždy vyprat nebo nechat vyčistit.
MUŽI VERSUS ŽENY
|
|
Pro zvýšení kvality spánku byly výrobcem SLUMBERLAND speciálně vyvinuty potahy matrací s příměsí rostlinných extraktů: |
Nenápadný společníkKromě volby správné matrace musíme věnovat velkou pozornost také výběru roštu, jenž by měl posteli umožnit „dýchat“. Z tohoto důvodu nejsou vhodné deskové modely, jež neumožňují volné proudění vzduchu a odvětrávání lůžka. Jako vhodnější se jeví rošty lamelové, přičemž jejich kvalita závisí na celkovém počtu lamel a také na jejich šířce a pružnosti.
text: Naděžda Vondrášková, foto: archiv
Ušetříte tak za nákup věci, které si můžete půjčit, nebo naopak sami získáte dodatečný příjem z věci, které vlastníte a které můžete půjčit za úplatu.
1. února 2012 byl pro širokou veřejnost zpřístupněn první spoluspotřebitelský portál www.odkomunity.cz. Pomůže vám najít někoho ve vašem okolí, kdo je vám ochoten půjčit to, co potřebujete, nebo vám umožní za úpltu půjčit to, co máte a někdo ve vašem okolí potřebuje…
Koncept spoluspotřebitelství je dílem Rachel Botsmanové, spoluautorky knihy „What’s Mine Is Yours: The Rise of Collaborative Consumption“. Botsmanová vidí spoluspotřebitelství jako sociální revoluci, která umožňuje lidem vytvářet hodnoty ze sdílených a dostupných zdrojů tak, že vyvažují osobní sobeckost s dobrem větší komunity.
„Byl nejvyšší čas přinést i do Čech jednoduchý nástroj, který umožní lidem vzájemně si pomáhat a zmírňovat důsledky zhoršující se nejen sociálně ekonomické situace stále rostoucí skupiny jednotlivců a rodin ale i negativní dopady jejich činnosti na životní prostředí,“ doplňuje ideový otec služby u nás Ing. Marián Repáň.
Mimochodem – magazín TIME zařadil v roce 2010 spoluspotřebitelství mezi 10 idejí, které radikálně změní svět v nejbližším období.
text: www.mujdum.cz, foto: www.odkomunity.cz
Návštěvníci na webu Gastronaut.cz najdou všechny potřebné informace, které jim pomohou orientovat se ve světě dobrého jídla a pití v České republice. Informace o připravovaných a probíhajících gastronomických akcích včetně reportáží z festivalů, slavností, trhů, degustací či kurzů vaření, články o sezónních surovinách, recepty, dobré rady a užitečné informace, odkazy na školy vaření, obchody či kavárny, časopisy o jídle či zajímavé weby, tipy na gastronomické dárky, soutěže a mnoho dalšího.
Gastronauti jsou všichni, kdo mají rádi dobré jídlo a pití, zajímají se o něj a chtějí se o něm dozvědět víc, svůj volný čas tráví aktivně a jezdí na různé gastronomické akce, rádi vaří, nakupují kvalitní suroviny, navštěvují dobré restaurace a sledují aktuální trendy… Právě pro ně byl portál vytvořen, aby jim usnadnil život. Přímo na hlavní stránce najdou rychlý výběr z toho nejzajímavějšího ze všech rubrik, mohou si ale i vyhledávat přímo v nich podle svých požadavků.
Pro novináře představuje portál jednoduchý a efektivní způsob, jak získávat informace o akcích do kalendárií a tipů na zajímavé akce. Vybírat je přitom můžete přímo na webu, kde si pod záložkou Kalendář akcí vyfiltrujete akce podle druhu, regionu nebo data konání. Díky efektivnímu filtrování se vám zobrazí pouze ty akce, které vás skutečně zajímají. Všechny informace jsou ověřovány přímo u pořadatelů.
| Více článků z rubriky KUCHYNĚ najdete na www.dumabyt.cz. |
Web se bude postupně doplňovat nejen o další akce, ale i o nové články a recepty. V září navíc vyjde tištěná verze portálu – Gastronaut diář pro rok 2012. Díky tomuto diáři budete moci nejen lépe organizovat svůj pracovní i volný čas, jak se od diáře očekává, ale také se zorientujete ve světě gastronomie a nezmeškáte mnohé zajímavé gastroudálosti.
text a foto: www.mujdum.cz, Gastronaut.cz
