Běžnou chybou je slovní spojení banánová palma – banánovníky jsou totiž víceleté byliny s nepravým kmenem, který vyrůstá z podzemního oddenku. „Kmen“, který může být i přes půl metru tlustý, tvoří dužnaté listové pochvy, nikoli dřevo. Klasovité květenství prorůstá středem kmene. U ovocných a zeleninových banánovníků (vznikly křížením M. acuminata s M. balbisiana) bývá asi 2 m dlouhé, obloukovitě skloněné k zemi.
V horní části květenství vyrůstají květy plodné, tedy funkčně samičí, následují oboupohlavné sterilní a konečně samčí. Květenství ukončuje listenový strboul. Plody, správně nazývané bobule, se tvoří i bez oplození (partenokarpicky), proto neobsahují semena. Jiná situace je u původních „botanických“ druhů. Zejména nižší a drobnější druhy mívají květenství malá, ale pěkně barevná – žlutá, růžová, oranžová nebo červená. Dekorativní jsou i plodenství drobných banánků, které však bývají semeny doslova přecpány a k jídlu se nehodí.
V domě a v zimní zahradě
K nejodolnějším planým banánovníkům patří Musa rosacea, dorůstající maximálně metrové výšky. Kvete ochotně a často drobným, jemným květenstvím s růžovými listeny, také plody o velikosti 3-5 cm jsou růžové. Snese velmi dobře i bytové podmínky. O trochu vyšší je Musa velutina, o němž lze rovněž říci, že je velmi nenáročný. Dosahuje asi 1,5 metru a zaujme fialově červenými listeny květenství i banánky, které ve zralosti na vrcholu hvězdovitě praskají. V přírodě oba druhy rostou v severovýchodní Indii a patří k nejčastěji pěstovaným planým druhům banánovníku.
Snad nejkrásnějším druhem je dvoumetrový Musa coccinea z jihovýchodu Číny a severu Vietnamu. Vzpřímené květenství se může objevit v kterémkoli ročním období, květy jsou oranžové, rudé listeny mívají žlutou nebo oranžovou špici. Plody mají sytě červenou barvu. Samozřejmě lze pěstovat i ovocné banánovníky s jedlými plody, tedy křížence Musa x sapientum. Zahradnické firmy nabízejí řadu zakrslých forem, jakými jsou například asi 150 cm vysoký ´Dwarf Orinoko´ nebo do dvou metrů dorůstající ´Dwarf Cavendish´; únosně vysoké jsou ještě ´Honey´, ´Lacatan´ a další. Některé z nich mají efektní listy zbarvené do temně ruda.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Jak na banánovník
Původní druhy je snadné vypěstovat ze semen (která je možné koupit po internetu), kultivary pak z odnoží odřezávaných těsně u „kmene“. Semena nejsou klíčivá příliš dlouho, před výsevem je namočte na dva dny do vody a poté vysejte do rašelinného substrátu pod povrch země. Čerstvá semena klíčí do měsíce. Mladé rostliny vyžadují kvalitní zem bohatou na živiny, pravidelné přihnojování, vydatnou zálivku a nádobu vysokou i širokou alespoň 40-50 cm. Rostou velmi rychle a v dobrých podmínkách kvetou po roce či dvou. Pokud se ohýbají ke světlu (musí být co nejblíže k oknu), můžeme rostlinou otáčet. Po odkvětu matečná rostlina odumírá, s odříznutím kmínku však počkáme až do doby, kdy vyrazí statné odnože.
Banány na zahradě
Většina lidí si představuje banánovníky jako ryze tropické rostliny. Není to však pravda, protože rod má veliký areál výskytu a více druhů roste v horách severní Indie, Myanmaru nebo Číny. Jejich listy snesou minimální teplotu 0° C, kmen až -5 °C, takže při pečlivém zazimování rostliny a mírné zimě má teoreticky šanci přežít i u nás.
V Evropě často pěstovaný jihočínský druh Musa basjoo dorůstá výšky kolem čtyř metrů. Je vhodný do velkých mobilních nádob nebo i do volné půdy. Při teplotách nad 15 °C velmi rychle roste, a to až o 15 cm za týden. Vytváří velké množství odnoží, takže na konci léta lze opatrně odebrat několik malých a starou rostlinu nechat zmrznout. Podobně se chová Musa sikkimensis, který pochází z podhůří Himaláje v severovýchodní Indii. Efektní je jeho kultivar ´Red Tiger´ s červeně žíhanými listy.
ČLOVĚK A BANÁN
|
|
|
■ Banánovník, latinsky Musa, patří k nejstarším kulturním rostlinám světa. Domestikován byl na ostrově Nová Guinea asi před 7 000 lety (Musa acuminata ssp. banksii). Brzy poté začal s domorodci i „cestovat“ na další ostrovy i na asijský kontinent, kde byl křížen s dalšími druhy bez ohledu na ubohé budoucí botaniky. Snaha o co největší a nejsladší banány, kterých by na rostlině vyrostlo co nejvíc, vedla k neobyčejně složité a komplikované skupině kříženců, v níž se dnes už jen těžko rozeznává, které rostliny patří k původním druhům a které jsou šlechtěné. Sněžný banánovník a spol.
Blízkými příbuznými banánovníků (Musa) jsou podobné rody Ensete a Musella. Ensete od banánovníků odlišují dva podstatné znaky – vytrvávající listeny květenství a fakt, že neodnožuje, na rozdíl od banánovníku po odplození umírá a nové rostliny si musíme vypěstovat ze semen. Ensete ventricosum pochází z náhorních plošin tropické východní Afriky až do výšky 2 300 m n. m., kde teploty klesají i pod bod mrazu. Pokud semena vysejeme na začátku zimy a dobře narostlou mladou rostlinu v květnu vysadíme přímo do půdy v zahradě, máme šanci se na podzim potěšit květenstvím. Plody však v našich podmínkách nevytvoří.
Stejně lze vyzkoušet Ensete glaucum z jihovýchodní Asie, které má kmen a listy sivě namodralé. V horských oblastech, kde se vyskytuje, není sníh vzácností, proto se mu říká „sněžný banánovník“. Skvělé vlastnosti má Musella lasiocarpa, pocházející z hor jihozápadu Číny, kde roste až do nadmořské výšky 2 500 m. Pěstitelé se shodují, že je vůči mrazu nejodolnějším dru-hem z celé čeledi banánovníkovitých. Dorůstá výšky 1-1,5 metru a kvete nepřetržitě i 6 měsíců. Potřebuje velkou nádobu, hodně živin, v létě přistíněné místo v zahradě a v zimě světlý prostor s teplotami 5-10 °C s mírně omezenou zálivkou.
text: Romana Rybková, foto: archiv
Když mladí manželé hledali v Praze prostornější bydlení pro rodinu se dvěma dětmi, zjistili, že cena čtyřpokojového bytu se pohybuje na úrovni ceny stavby středně velkého rodinného domu. Ve většině čtvrtí je navíc čekaly beznadějně plné školky a školy, problémy s dojížděním a podobně. Když poté náhodou objevili parcelu na klidném místě v Posázaví, s výhledem na protilehlý kopec korunovaný siluetou barokního kostela, k tomu pár kroků do školy a do školky, bylo rozhodnuto. A proč dřevostavba? „Máme rádi přírodní materiály a lákala nás i rychlá a čistá výstavba. Dům jsme postavili přes zimu za 4 měsíce, nebylo třeba nechat jej přemrznout jako zděnou stavbu,“ říká majitel.
Úsporný koncept nutně začíná úspornou dispozicí. Má tvar písmene L, vnitřní roh s terasou a zahradou je orientován na jihozápad, kam vedou také francouzská okna z obytných místností. Hlavní vstup se nachází na severní straně, podél severní fasády jsou v duchu zásad nízkoenergetického stavění umístěny „chladné“ provozy – komora, technická místnost, koupelny a úložné prostory.
Promyšleně je řešen i obvyklý problém dřevostaveb, a to nízká schopnost akumulace tepla. Dům postavený konstrukčním systémem two-by-four je zateplen cca 500 mm izolace, fasáda je obložena modřínovým dřevem s větranou vzduchovou mezerou. Umělý kámen na jižním a západním průčelí je na pohled k nerozeznání od lomové břidlice, a to bez negativních vlastností přírodního kamene – nesaje vlhkost a má menší hmotnost.
Celá soustava včetně provozu kamen je regulována automaticky, za topnou sezónu se protopí zhruba 1 m³ peletek. „Zatím nemáme zkušenosti se zimní sezónou,“ říká pán domu, „za letních veder systém dokázal udržet v interiéru příjemných 23 ºC. V domě je stále optimální teplota a stále čerstvě vyvětráno. Náklady na topný systém jsme z větší části uhradili z dotace programu Zelená úsporám.“
Ing. arch. Miloš Černý (1970)
Tento materiál se vyrábí jako kompaktní hranol s maximálním průřezem 285 x 400 mm. V porovnání s klasickým dřevem nemá přírodní vady a vykazuje vyšší pevnost v tlaku i tahu. Z hlediska poměru zatížení k hmotnosti je dokonce kvalitnější než ocel. Má větší stejnorodost a zatížitelnost než ostatní podobné lepené materiály. Vzhledově Parallam PSL působí jako prvek nejjemnějšího designu a konstrukce. Z Parallamu PSL je možné vyrobit trámy, vaznice, sloupy, nosníky a překlady. Snese vysoká zatížení i na dlouhá rozpětí.
Materiál Intrallam LSL se vyrábí převážně z osikového dřeva. Jeho použití ve stavebnictví je mnohostranné: na stavby lehkých obloukových a portálových střech, jednoduché trámy a sloupy pro krátká a střední rozpětí, a to i v kombinaci s nosníky z Intrallamu LSL a s kovovými spojovacími prvky apod. Intrallam LSL vykazuje vyšší pevnostní vlastnosti než rostlé dřevo. Výrobce garantuje stejnoměrnost fyzikálních a mechanických vlastností.
Odlišnou technologií než předchozí dva materiály se vyrábí Microllam LVL. Základní surovinou jsou loupané dýhy, obvykle z borovice žlutokoré. Jednotlivé dýhy o šířce 680-1370 mm a tloušťce 2,5-4,5 mm se nejprve vysuší na cca osm procent vlhkosti a poté se sesadí. Po nanesení vodovzdorného lepidla se soubory dýh slisují tak, aby vlákna byla rovnoběžná s podélným směrem desky. Vznikne tak kompaktní materiál, jehož maximální formát má rozměry 1,2 x 20 m a je 18-90 mm silný.
Jednoduše řečeno, Thermowood je dřevo, které změnilo svůj charakter prostým tepelným ošetřením. To se účinkem vysoké teploty stává velmi odolné proti vlhkosti, plísním a dřevokazným houbám. Díky tomu se trvanlivost dřeva zvýší na více než 30 let i bez použití chemické ochrany. Zlepší se i jeho další fyzikální a mechanické vlastnosti. Takto upravené dřevo lze použít pro interiér i exteriér, např. na venkovní obklady fasád, podlahy, stropy, zahradní nábytek, protihlukové bariéry, prvky saun, na ploty, ohrazení, terasy apod.
Robustní třívrstvé panely opatřené perem a drážkou se vyrábějí z masivního dřeva smrků, borovic a modřínů. Jako v případě desek jsou i panely z jedné středové a dvou povrchových vrstev. Každou vrstvu tvoří lamely slepované nejen v ložné ploše, ale i v každém svislém styku. Pnutí mezi jednotlivými vrstvami je kompenzováno střídavým lepením v podélném a příčném směru. Díky této konstrukci jsou panely odolné i v prostředí se změnami teplot a vlhkosti. Výhodami panelů Agrop 3-V je tvarová stálost, charakter přírodního dřeva, jednoduchá manipulace, snadná montáž a široké možnosti použití povrchových úprav.
Je to vhodný materiál pro stavbu – nosný plášť šikmých střech, konstrukční prvky nosných konstrukcí, vazníky, nosníky, opláštění, pro nadstavby, vestavby, rekonstrukce, tesařské konstrukce. Dále ho lze použít pro podlahy jako podkladovou konstrukční vrstvu i konečný povrch, obklady stěn a stropů, výrobu nábytku a vnitřního vybavení, zárubní nebo dveří. Nedoporučuje se, aby strany desky byly vystaveny působení rozdílných povětrnostních a klimatických podmínek. Vzhledem k tomu, že se jedná o 100% přírodní materiál, vzniká při nedodržení některých z uvedených zásad nebezpečí plošného zakřivení, popřípadě jiné tvarové změny. Třívrstvé dřevěné desky se vyrábějí v rozměrech 2 100 x 5 000 mm o tloušťce 14-42 mm a objemové hmotnosti 490 kg/m³.
Firma Prefa Brno vyrábí kompozitní profily a polotovary už několik let. Z nich sestavuje výrobky a konstrukce určené především jako součást a příslušenství staveb. Kompozitní profily Prefen, z nichž se sestavují různé konstrukce, jsou sklolamináty s vysokým obsahem skelné výztuže. Jedná se o trend aplikování unikátního a bezúdržbového materiálu, který je ve světě uplatňován už několik desetiletí. V porovnání s klasickými materiály mají kompozity vynikající vlastnosti, jako je vysoká pevnost, odolnost vůči povětrnostním podmínkám a vůči agresivním chemikáliím.
1. Nasaďte si rukavice a plochým štětcem na fermež naneste vrstvu kovové olejové barvy. Aby byl výsledný efekt živější, skříňku postupně natřete stříbrnou a zlatou.
2. Po zaschnutí krouživými pohyby obruste povrch ocelovou vlnou. Navlhčeným hadříkem setřete obroušenou vrstvu a nechte zaschnout. Pokud bude výsledná vrstva příliš tenká, proceduru opakujte.
3. Houbou naneste zředěné akrylové barvy. Na oddělené plochy použijte různé odstíny červené, měděné a zlaté. Každou vrstvu (měly by být 2-3) nechte zaschnout a před nanesením další krycí vrstvy jemně osmirkujte povrch dohladka.
4. Lepicí páskou naznačte, kam přijdou široké kontrastní pruhy, a postupně nanášejte další tenké barevné vrstvy v kovových odstínech. Pásku odstraňte až po zaschnutí barvy.
5. Nenabarvené proužky, kde byla předtím páska, orámujte další lepicí páskou. Pak tenké proužky pomalujte výraznější barvou pomocí kulatého štětce.
Základní rozdíl spočívá v tom, že masivní dřevěná podlaha se celoplošně lepí k podkladu a je pevně fixována ke zdi. Jednou z velkých výhod podlahy z masivního dřeva je, že umožňuje opakovanou renovaci. Dřevo lze mnohokrát přebrousit, což zaručuje dlouhou životnost. Ideální je provádět broušení jednou za osm let.
Plovoucí podlaha je každá, která není spojena se stropnicí (bez ohledu na materiál, ze kterého je). Stačí, když mezi podlahu a stropnici vložíme izolaci, a už jde o plovoucí podlahu. Jednotlivé díly, vrstvené lamely, mohou být dřevěné, laminátové nebo korkové. V každé z těchto skupin existují výrobky odlišné tloušťkou lamely, skladbou jednotlivých vrstev, kvalitou, izolačními schopnostmi, délkou záruky a samozřejmě i cenou.
Povrchová úprava dřeva
Úpravu dřevěných povrchů lze provádět olejem, voskem či lakem. Lakované podlahy jsou na údržbu nejméně náročné. Lak vytváří na podlaze odolnou vrstvu, která dobře odpuzuje nečistoty a odolá i méně šetrnému čištění. Renovace a oprava lakovaných podlah je však složitější (nelze podlahu opravit lokálně, ale vždy je nutno podlahu celoplošně obrousit a znovu přelakovat). Oleje a vosky jsou ekologickou alternativou k lakování. Výhodou je snadná opravitelnost a zachování přirozeně matného vzhledu podlahy. Nevýhodou je trochu náročnější údržba.
Zatímco ještě v 60. letech minulého století se potřebná tloušťka tepelné izolace u obvodových konstrukcí objektu stanovovala s ohledem na to, aby se při nízkých venkovních teplotách nesrážela vodní pára na vnitřním povrchu konstrukce, dnes jsou nároky úplně jinde. Běžně dosahované tepelnětechnické vlastnosti obvodových konstrukcí jsou totiž dnes již takové, že nebezpečí povrchových kondenzací dávno nepředstavuje problém. Rozhodujícím se stává hledisko energetické – to znamená, že na izolační vlastnosti stěn, podlah a střech jsou kladeny takové nároky, aby se dosáhlo co největších úspor energie na vytápění daného objektu.
Zatím nejrozšířenějším způsobem, jak dosáhnout zateplení s nejlepší účinností v porovnání s vynaloženými finančními prostředky, jsou kontaktní zateplovací systémy buď s deskami z minerálních vláken, anebo polystyrenu. Každý z těchto izolantů má své výhody a nevýhody, ale vzhledem k poměru cena/užitná hodnota a pracnost/výsledný efekt, vítězí polystyren. Je mu sice vytýkána malá prodyšnost, ale uvědomme si, že u řady obvodových konstrukcí jde o difuzi v řádu jednoho až tří procent, což je vlhkost, která se dá bez problému vyvětrat okny.
Investoři si architekta vybrali na základě jeho předchozích realizací, které se jim velmi zamlouvaly, a proto ho nechtěli výrazně omezovat v tvůrčí invenci. „Pan architekt přinesl první návrh a pohledy v podstatě stávajícího ,betonového bunkru‘ a my jsme se do něj bez výhrad zamilovali. Došlo jen k drobným korekcím v dispozici domu. Velmi jsme ocenili promyšlené uspořádání a využití prostoru,“ upřesňuje paní majitelka.
Nábytek a vnitřní vybavení domu vzniklo v užší spolupráci majitelů s architektem. Paní domu je spolumajitelkou firmy Habitat, která se zabývá prodejem koberců a textilu a realizacemi dekorací v interiéru. Má tedy k interiérovému designu blízko. „Vycházeli jsme z návrhu pana architekta a hledali vlastní řešení, které by nám vyhovovalo designem, ale i užitnými vlastnostmi, praktičností a zamýšleným rozpočtem.“
Na zahradě (jako) doma
Pozemek na jihozápadním svahu leží na odlehlém místě na konci menší obce v západních Čechách. Jediným sousedem, kromě pověstných „lišek dávajících dobrou noc“ ve staré ovocné zahradě, je poslední chalupa s kusem kamenné zdi, snad pozůstatkem dávné středověké tvrze.
Jednoramenné schodiště dále vede do společného obytného prostoru s kuchyní, jídelnou a sezením. Velká kuchyň má okna na východní i na jižní stranu, k jižní fasádě domu přiléhá venkovní dřevěná terasa přístupná posuvnou prosklenou stěnou. Součástí společné obývací zóny je i kout pro hosta, soukromí mu zajišťují posuvné dveře.
Dům čerpá navenek i vnitřně z místních zdrojů. Nadstavbu nad zděným suterénem tvoří kombinovaná zděná a dřevěná stavba, severní obvodová stěna je obložena kameny nasbíranými na okolních cestách, část středové nosné zdi je z keramických tvárnic, zbytek tvoří rámová dřevěná konstrukce s odvětraným pláštěm z modřínových palubek. 
Použití obilné slámy do konstrukcí domů bylo na našem území tradiční. Všichni známe došky a půdu plnou sena nebo slámy, která tvořila dokonalou tepelnou izolaci domu. Používala se také na utěsňování spár mezi trámy roubených staveb nebo jako příměs do jílových omítek a nepálených cihel. V dnešní době sláma přebývá, často se dokonce zaorává. 
Rákos je rostlina, která byla od nepaměti používaná ve stavebnictví. Stačí si vzpomenout na doškové střechy na venkově. Zvláště na Slovensku se s tímto použitím můžete setkat dodnes. Došky se pokládají v tloušťce cca 30 cm a mají výborné tepelněizolační vlastnosti. 
Technické konopí
