Stroj nese označení K2i-1250 a je schopen s milimetrovou přesností a bez nutnosti měření a rýsování opracovávat materiál v rámci sériové i kusové výroby. „Dalšími z řady výhod tohoto systému je i maximální hospodárnost a zrychlení výroby, které je v porovnání se standardním strojem K2i patnáctiprocentní,“ uvedl ředitel společnosti David Kasper.
Systém zpracovávání materiálu je doveden téměř k dokonalosti a zajišťuje maximální jednoduchost, rychlost a kvalitu. „Kotoučové pily stroje jsou schopny vertikálních, horizontálních i úhlových řezů. Univerzální fréza umožňuje pětiosé opracování konstrukčních prvků. Vertikální a revolverová fréza současně zajišťuje oboustranné synchronizované obrábění, a to bez nutnosti otáčení,“ vysvětlil Kasper s doplněním, že systém obsahuje i horizontální řetězovou pilu s rozsahem 1250 mm, a dále po dvou vertikálních a horizontálních (jedna z nich je úhlová) vrtačkách jež společně s dřevěným dorazem v horizontálním směru a oboustraným vrtáním ve vertikálním směru zajišťují maximální kvalitu vývrtů bez vyštípnutých vláken. Soubor všech výše vyjmenovaných nástrojů umožňuje realizovat široké spektrum opracování dřeva, ať už je to výroba tradičních tesařských spojů, opracování pro umístění moderních viditelných či skrytých spojovacích prostředků nebo různorodé profilované opracování dřevěných prvků dle individuální představy zákazníka.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Konstrukce s maximálně kvalitním opracováním
Důležitým prvkem v širokém spektru možností nového stroje je i zrychlení a zjednodušení montáže u zákazníka. Jedinečná nová technologie umožní opracovávat dřevěné prvky o rozměrech 20 x 50 mm až po 300 x 1250 x 22 000 mm a je na zákazníkovi, jaký materiál si pro výrobu dřevěných dílů vybere. Zda běžně řezané „katrové“ řezivo pro nepohledové konstrukční části anebo bude vyžadovat estetickou pohledovou konstrukci s maximálně kvalitním opracováním z materiálu KVH, BSH či CLT.
Využití možností v Česku unikátního stroje nabízí společnost i svým klientům. Veškeré možnosti nového systému, včetně doplnění o ocelové nebo nerezové prvky vyrobené na přesných CNC strojích, mohou využít i zájemci jak o samotnou výrobu (například projektanti pracující s konstrukčními programy), tak i klienti, kteří mají zájem o komplexní službu zahrnující vypracování návrhu a dokumentace.
text a foto: www.kaspercz.cz
Už tady byly jasné výchozí principy jeho architektonické tvorby, kdy se v každém svém návrhu snažil vždy nově interpretovat především vztah mezi člověkem a okolním prostředím. Už brzy nato se také záběr jeho realizací rozšířil na stavby kancelářských objektů, bankovních budov, škol i knihoven až k muzeím, galeriím nebo k jeho vskutku slavným stavbám sakrálním, z nichž ještě více než kde jinde vystupuje dokonalé propojení racionálních a iracionálních aspektů architektury.
A také – jeho mistrná práce se světlem a liniemi, v níž čisté geometrické formy, hranol nebo válec, jsou vždy pečlivě zpracovány a orientovány podle slunce. Světlo v architektuře Maria Botty pak působí až magicky. Třeba i v natolik civilním objektu, jakým je nový desetiposchoďový terasovitý horský hotel Berg-oase ve švýcarském městě Arosa, který už na první pohled upoutá nevšedním designem. Spa, situované ve výšce 1 800 metrů, totiž svými 13 metrů vysokými plachetnicemi vévodí celé lázeňské oblasti. Interiéru o celkové rozloze 5 000 metrů čtverečních, jehož střídmost tu prý nenarušují dokonce ani dekorativní květiny, pak dominují tři základní druhy ušlechtilého materiálu – přírodní kámen, sklo a kanadský javor, jejichž výběrem architekt jen podtrhl celkovou přírodní atmosféru objektu, který láká návštěvníky ze všech končin světa.
Stejně jako Bottovy architektonické návrhy a realizace také jeho nábytkový design v sobě nese charakteristické rysy jeho tvorby, z níž vystupuje respekt k řemeslu a jistá dávka strohosti, která vyvěrá z užití jednoduchých geometrických principů. Střízlivé, čisté linie a přírodní materiály v kombinaci s lesklým kovem zvýrazňují jeho snahu navázat a svébytně rozvíjet nejlepší tradice modernismu 30. let minulého století, reprezentované nejen dílem Le Corbusiera, ale třeba i neméně slavného Miese van der Rohe, a to jak ve funkčním interiérovém designu, tak i v architektuře samotné. Jak to také sám Mario Botta tvrdí: „Každé architektonické dílo se nachází v určitém prostředí… Jako první při vytváření architektury je nutné porozumět jejímu okolí. Věřím, že nová kvalita dnešní architektury může pramenit ze symbiózy mezi umělým, tedy navrženým člověkem, a kontextem přírody, kde je prvek umístěn.“
Zajímavost
Navíc na pozemek vede přístup z jižní strany, což vždy znamená určitý handicap. Úkolem architekta Jana Rampicha bylo vyrovnat se s tímto zadáním a navrhnout příjemné bydlení pro manželský pár středního věku, který nebude postrádat moderní komfort ani soukromí. „Klient měl poměrně jasné představy,“ říká architekt na úvod rozhovoru, „jeho vizí byla moderní architektura, která využívá moderní technologie a poskytuje dostatek místa pro všechny činnosti, které se v domě odehrávají. Přál si také přírodní materiály a valbovou střechu, přestože v daném místě není nařízena. Přivítal jsem to, protože tento tvar sám o sobě odkazuje na vilovou, městskou ikonografii.“
Za zádveřím následuje prostorná centrální schodišťová hala, která propojuje obytnou část domu s bazénem. Hlavní náplň přízemí tvoří společný obývací prostor s kuchyní, jídelnou a sezením, orientovaný do zahrady, nechybí nezbytné technické a sociální zázemí. Velkou předností promyšlené dispozice je, že téměř všechny místnosti v přízemí mají přímý výstup francouzskými dveřmi na zahradu. V patře se nacházejí dvě ložnice s okny na slunné strany, severní fasádu lemují prostory, které se obejdou bez sluníčka – pracovna, šatna, WC, koupelna. „Chtěli jsme se vyhnout běžným problémům klasického podkroví – omezenému využití prostoru pod šikmými stropy a letnímu přehřívání místností,“ vysvětluje majitel domu, „proto mají ložnice masivní rovné stropy a nad nimi se nachází půda s nízkým krovem.“
Návrh a realizaci vybavení interiéru provedlo studio Ranný Architects, majitelé do něj vnesli řadu vlastních nápadů. V kuchyni akcentovali pohodlné každodenní používání, proto zvolili pracovní desku z přírodního kamene (žula) a výsuvnou vestavěnou troubu, která byla ve své době na našem trhu raritou. Malé elektrospotřebiče (kávovar apod.) jsou umístěny na pracovní desce v nikách ve stěně, vybavených elektrickými zásuvkami a zakrytých roletovými dvířky. Koupelna v patře nepostrádá shoz na prádlo, na rozdíl od běžných řešení je rafinovaně ukrytý pod dlaždicí v podlaze. A najdeme tu řadu dalších drobných nápadů, které zjednoduší každodenní chod domácnosti. Protiváhu tradičních materiálů přestavuje moderní technologie vytápění. Majitelé zvolili tepelné čerpadlo systému země/voda se dvěma zemními vrty o hloubce 130 m a podlahové vytápění.
Životnost uhlíkových filtrů
Zimní zahrada je jedním z prvků, které ekologická architektura úspěšně využívá k pasivnímu příjmu sluneční energie. Skleníkový efekt je běžně známý zahradníkům, jeho smysl a funkce však stále ještě unikají nejen investorům, ale dokonce i některým architektům.
Moderní zimní zahrada spolehlivě funguje jako tzv. klimatický nárazník. Pro pěstování rostlin je optimální orientace jihovýchodní, příjemný efekt fyzický i psychický přináší orientace na východ (krásná rána, chladnější a tmavý podvečer) či západ (přes léto se stává nejteplejší místností). Úplně k zahození není ani severní strana domu: nabízí stejnoměrné nepřímé osvětlení během celého dne, vhodné pro ateliér nebo pracovnu. Také rostlinám se zde může dařit. A jak je to z hlediska energetické bilance? I pouze rozptýlené sluneční záření dokáže prostor pod sklem zahřát na přinejmenším přijatelnou teplotu, takže ve výsledku zlepšuje tepelnou pohodu a zabraňuje prochládání objektu. Při severní orientaci se však rozhodně vyplatí použít tepelně-izolační skla se třemi tabulemi (tzv. trojsklo, viz dále).
Energeticky plně funkční zimní zahrada musí být orientována k jihu, má být co nejméně hluboká, aby slunce mohlo proniknout až do obytných místností, ale zato široká a velmi vysoká (nejlépe přes dvě podlaží). Při takových proporcích velká skleněná plocha zahřívá jen malé množství vzduchu a správně řízeným systémem provětrávání se navíc docílí komínového efektu proudění vzduchu, takže zimní zahrada se ani přes léto nepřehřívá. Proudění však nesmí být přerušeno podlahou horního podlaží – ta buď nedosahuje až ke skleněným stěnám nebo bývá roštová. I při zavřených oknech a dveřích se v létě docílí provětrávání zahrady pomocí větracích mřížek, vzduch proudící zimní zahradou ochlazuje i obytný prostor. Mřížkou při podlaze se nasává chladnější vzduch, další mřížkou u stropu uniká teplý. Intenzivnější krátkodobé větrání zajistí okna umístěná „do kříže“ (vlevo dole-vpravo nahoře či na opak).
K získání energie přes zimní zahradu využíváme tzv. efektu teplotního spádu. Spočívá v tom, že krátkovlnné (infračervené) záření je zasklením propouštěno téměř bez překážky a otepluje stěny, podlahu i nábytek uvnitř. Naopak dlouhovlnné tepelné záření vracející se ven se z větší části odráží od skel zpět do interiéru a stává se rovněž zdrojem tepelné energie. Teplo zachycují stavební materiály s dobrou akumulační schopností (beton, kámen, cihla) a postupně je vyzařují zpět do prostoru.
Zimní zahrady, od nichž očekáváme celoroční obytnou funkci, vyžadují izolační prosklení s koeficientem tepelné propustnosti přibližně 1,3 W/m2K a světelnou propustností nejméně 65 procent. Sklo takových parametrů totiž snižuje tepelné ztráty a stále ještě brání orosení.
Plastové profily vykazují dobré tepelně-izolační vlastnosti, ale mají konstrukčně omezené statické možnosti. Dají se použít do omezených výšek a rozpětí – především pro menší prosklené stavby.
– Vnitřní tabule střešních výplní musejí být ze sdruženého bezpečnostního skla (v případě rozbití mají úlomky tupé hrany) o tloušťce nejméně 8 mm.
Aby se učení nevytratilo
Třípodlažní zděný řadový objekt s asymetrickou sedlovou střechou je částečně zapuštěn do svahu, podkroví (2. NP) je využíváno pouze z poloviny půdorysu. Konstrukčně se jedná o dvoutrakt se střední nosnou zdí rovnoběžnou s obvodovými stěnami. Značnou část dispozice zaujímá otevřené schodiště. Střešní konstrukci tvoří ocelové prutové příhradové vazníky, dům má pálenou krytinu. Orientace domku ke světovým stranám je výhodná: vstup a pomocné prostory jsou orientovány na sever, obytné místnosti na jih. 
Přízemí (1. NP) je položeno zhruba o 90 cm výše nad úrovní vstupu do domu. Nachází se zde obývací pokoj, kuchyň, spíž a další pokoj přístupný přes kuchyň. V centru dispozice je umístěna přímo větraná koupelna s oknem na sever. Na obývací pokoj navazuje terasa přes celou šířku domu. 
Stavba bude sloužit k trvalému bydlení manželů – majitelů domu, k nimž přijíždějí na víkendy dvě dcery. Požadavkem byla velká obytná místnost s kuchyní, jídelní částí a krbem. Dcery si přály mít vlastní obytný prostor s veškerým komfortem, tj. mimo jiné i vlastní sociální zařízení na patře. Představa investorů rovněž zahrnovala požadavek na umístění koupelny, WC a šatny do hlavního obytného podlaží. Velkou část půdorysu zaujímá problematické studené schodiště.
Představa investorů byla dosti konkrétní, moje úloha spočívala spíše v ujasnění celkového konceptu řešení. Hlavní korekce se týkala zejména schodiště. Vzhledem k tomu, že na ně navazuje chodba v suterénu zajišťující jediný přístup na zahradu a že jakýkoliv zásah do schodišťového prostoru by znamenal značné dispoziční změny a tím i finanční náklady, shodli jsme se na opuštění tohoto záměru. Snažila jsem se schodiště uzavřít a najít takové dispoziční řešení, aby místnosti nebyly přístupné přímo z něj. 
Investorům byly předloženy dvě varianty. Výsledný návrh vznikl kombinací těchto variant s drobnými úpravami. Vstup a schodiště zůstávají v původní pozici, schodiště je uzavřeno a v přízemí se z něj vstupuje do malé předsíňky, na kterou navazuje vstup do ložnice, obývacího pokoje s kuchyní (ten je propojen s venkovní terasou) a do koupelny s WC. V podkroví je ze schodiště rovněž přístup do předsíňky, na niž navazují dva pokoje pro dcery, koupelna s WC a komora. Do půdního prostoru se vstupuje stahovacím schodištěm. Suterén zahrnuje průchozí chodbu na dvorek, sklady a technickou místnost. Ze dvou dílen po vybourání příčky a udírny vznikne velká hobby místnost s kuchyňkou. Pro příjemnější pobyt na zahradě bude sloužit nově navržené sociální zařízení se sprchou.
Členění a barevnost nové fasády vychází ze stavu okolní zástavby tak, aby s ním nově rekonstruovaný objekt korespondoval, ale aby zároveň používal tvarosloví a materiály dnešní doby. Paní domu má zálibu v přírodních materiálech a barvách, proto architektka navrhla jednoduchou jednobarevnou fasádu v barvě kiwi s obkladem z cihelných pásků. Klempířské prvky budou v zelené barvě. Původní pouze svislé členění oken bylo doplněno vodorovnými poutci v horní třetině. Okna budou dřevěná, v barvě olše, z téhož materiálu se vyrobí i nové lamelové vstupní dveře, doplněné kruhovým okénkem. Střecha bude zateplena a dostane novou krytinu.
Při výběru nejvhodnějšího způsobu úpravy stěn je dobré zvážit všechny okolnosti – charakter prostoru a jeho zatížení, důležitý může být i použitý stavební materiál, jemuž by měla zvolená dekorační technika odpovídat. V neposlední řadě bude volbu ovlivňovat i plánovaný rozpočet.
Dva typy klasických vápenných úprav stěn – benátský štuk a exotický tadelakt z marockého Marrákeše – se nanášejí ve dvou vrstvách a kromě materiálového složení jsou jejich jedinečné vlastnosti dány zejména pečlivým mechanickým zpracováním hladítkem a kamenem. Další úpravou marseillským mýdlem nebo voskem se zvyšuje jejich odolnost proti vodě. Marocký tadelakt s použitím originálního marockého vápna provádí na zakázku firma Donlič. Hotovou směs pro tuto techniku od německé firmy Kreidezeit prodává stavební firma Rigi. Amatérský stavebník s určitými zkušenostmi by měl být schopen si z této směsi zhotovit tadelakt sám.
Pravé stuccolustro patří k nejtrvanlivějším úpravám stěn vůbec, ale u nás se používá poměrně vzácně. Původ této techniky sahá až do antiky, její odolnost a kvalita jsou výsledkem náročného procesu. Omítka se nanáší postupně v šesti vrstvách, přičemž ve třech je místo říčního písku použita mramorová drť různé hrubosti a kvalitní vápno. 
Hlína byla vždy snadno dostupná i těm nejchudším, a proto měla odpradávna široké použití. Dnes prožívá svou renesanci mimo jiné jako alternativní materiál pro ekologické stavební experimenty. Její popularitu nepodkopala ani tragická zkušenost se záplavami, při kterých byly nenávratně zničeny především hliněné stavby. Stále je populární její použití pro interiérové omítky nebo vnitřní stěny, které nejsou nosné.
Zpracování sádry, věrně napodobující leštěný mramor, vzniklo někdy v patnáctém století v renesanční Itálii. Tajemství výroby umělého mramoru se šířilo postupně a pomalu. Na našem území dosáhla tato technika největšího rozkvětu v době baroka a renesanci zažila na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
