Dům a zahrada s popínavkami

Zahrada

Fotogalerie:

Liány se nazývají v angličtině slovem wine. Ostatně víno je také liána. Takže nejlepší doporučení, jak začít s uplatněním lián, je dát si sklenici vína a zamyslet se. A kdo víno nerad, tomu lze prozradit, že mezi liány patří i chmel. Prostě – bez lián či popínavek by byl náš život o mnoho chudší.

Popínavé rostliny mají v zahradní architektuře nezastupitelné místo. Zpříjemní nám posezení pod pergolou, zakryjí nevzhlednou zeď, porostou holý kmen staršího stromu i celý plot, schovají kout s popelnicí. Přívětivě a mile působí loubí nad brankou či nad vstupem do domu – návštěvníka příjemně naladí, ještě než stiskne kliku dveří. A snad nejlépe se popínavé rostliny uplatní v zahrádkách, kde je velmi málo místa a je nutné využít prostor do výšky.

Vyzývavý plamének

Vděčnou, odolnou a nápadně kvetoucí liánou je plamének (Clematis). Pěstují se nejen velkokvěté barevné hybridy, ale také původní druhy, třeba fialově kvetoucí plamének alpský (C. alpina) nebo plamének vlašský (C. viticella); žlutě kvete například plamének východní (C. orientalis). Pro většinu druhů a odrůd platí staré zahradnické pravidlo – na hlavu slunce a na nohy chlad.

Znamená to umístění na jižní nebo západní straně domu, kde mají dostatek slunce, ale také svěží půdu s dostatkem vláhy, nejlépe zastíněnou podezdívkou plotu nebo nízkými keři či trvalkami. Plaménky jsou vápnomilné, proto je můžeme použít u novostavby nebo čerstvě opraveného domu, kde bývá půda znečištěná cementem a řada jiných rostlin zde neroste.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Sličná vistárie

Oblíbenou liánou je vistárie čínská (Wisteria sinensis). Je 10 až 15 metrů vysoká, její kmen může dosáhnout v průměru až 30 centimetrů. Bohatství nádherných převislých hroznů modrofialových květů se objevuje v květnu, v dobrých podmínkách slaběji kvetou ještě jednou v pozdním létě. Pěstují se i kultivary s květy bílými a růžovými. Vistárie působí aristokratickým dojmem, hodí se k pergolám, verandám i ke stěnám domů. Potřebuje chráněnou polohu a je dost náročná na kvalitní úrodnou půdu s dostatkem vláhy. Hnojíme ji fosforečnými a draselnými hnojivy. Při tvrdších zimách mohou vistárie namrznout, na jaře však většinou obrážejí.

Důstojný trubač

Exoticky vyhlížející trubač je rod s pouhými dvěma druhy. V zahradách se setkáváme s trubačem kořenujícím (Campsis radicans) původem ze Severní Ameriky. Druhý – trubač velkokvětý (C. grandiflora) – pochází z Číny a u nás se nepěstuje. Jsou to statné opadavé dřevnaté liány, které vytvářejí příčepivé kořínky (přísavky). Ty jsou ovšem dost slabé, a proto je třeba rostliny navíc vyvazovat. Kvetou od července do konce září. Kříženec obou původních druhů, nazývaný trubač zkřížený (C. x tagliabuana), je životnější a přizpůsobivější než jeho rodiče, pěstuje se proto nejčastěji. Dorůstá až do desetimetrové výšky.

Prodávají se i kultivary se žlutými květy. Trubače jsou nenáročné, slunomilné a teplomilné liány, které potřebují živinami bohatou propustnou půdu. V zimním období za nepříznivých podmínek někdy namrzají, ale bez obtíží obrůstají z báze. Skvěle se hodí k zahradním pergolám, zdem rodinných domů nebo loubí u vchodu do zahrady, kde exotické květy vyniknou při pohledu zblízka. Množí se kořenovými řízky (na podzim ve skleníku) nebo hřížením na jaře.

Pestrý výběr lián

Lián z rodu Actinidia (čeleď Actinidiaceae) rozeznáváme 36 druhů, plodí velkými protáhlými chlupatými bobulemi, známými pod jménem kiwi. Několik druhů je dostatečně mrazuvzdorných a pěstují se i u nás. Jako okrasná se pěstuje aktinidie kolomikta (A. kolomikta) pocházející z východní Sibiře a severní Číny. Část listů je výrazně barevná – má bílou až narůžovělou špičku, ostře ohraničenou, barevná plocha někdy sahá až do poloviny listu. Plody jsou angreštovité, malé, velmi aromatické. Východoasijská aktinidie význačná (A. arguta) dorůstá délky až 25 metrů, plody má 2 až 3 centimetry dlouhé, příjemně nakyslé.

Aktinidie jsou poměrně teplomilné, vhodné pro vinorodé oblasti. Potřebují chráněné stanoviště, při nepříznivých zimách často namrzají. Vyhovuje jim slunné i mírně zastíněné místo s výživnější, propustnou půdou. Pěkně vypadají na zahradních pergolách, zdech domů nebo podpěrných sloupech, velmi dekorativní jsou během zimy i bezlisté, hadovitě pokroucené větve s rezavou kůrou.

Fajfkovitý podražec

V parcích nebo zahradách se setkáváme s podivuhodnými fajfkovitými květy popínavého podražce velkolistého (Aristolochia macrophylla). Listové čepele, které se krásně taškovitě překrývají, jsou dlouhé až 30 centimetrů, na podzim se pěkně barví dožluta. Je to mohutná liána, a proto ji využíváme jen ve větších prostorách, například ke krytí vysokých kmenů, pergol nebo balustrád, na budovy nebo zděné brány.

Nemá záchytné orgány (úponky, příčepivé kořínky nebo jiné), proto se nezachytí na hladkém povrchu omítky a potřebuje důkladnou oporu. Potřebuje spíše polostín a stín, nevysazujeme je k jižním stěnám, na které v létě praží slunce. Půda by měla být živná, těžší a vlhčí, kde je vody nedostatek, je nutná zálivka, protože rostlina svými velkými listy mnoho vody odpaří. V suché půdě velmi špatně rostou a nevypadají pěkně. Množí se výsevem nebo hřížením na jaře.

Pro evropské podmínky

Z celkem patnácti lián rodu Parthenocissus z čeledi révovitých (Vitaceae) se uplatnily v Evropě pouze dva, zato však zcela obecně. Loubinec pětilistý, lidově nazývaný „psí víno“ (P. quinquefolia) ze Severní Ameriky, který má pětičetné listy, najdeme na kdejakém plotě, na pergole či skále, hůře se však přichytává na kolmé stěny. Asijský loubinec trojlaločný (P. tricuspidata) je ideální ke krytí svislých stěn, k nimž se bez problémů přichytí. Květy loubinců jsou nenápadné, nazelenalé, mnohem nápadnější jsou temně modré až modročerné ojíněné plody.

Důležité je efektní podzimní zbarvení, které je u loubince trojlaločnatého oranžové se šarlatovými odstíny, u loubince pětilistého pak karmínové. Loubinci se lépe daří na výsluní, kde se na podzim sytěji vybarvuje. Jinak je zcela nenáročný, roste v každé průměrné zahradní půdě, v těžším jílu o něco lépe snáší občasné sucho. Jsou to univerzálně použitelné liány, které se nehodí pouze tam, kde je málo místa – na malé zídky, jemné zahradní žebříčky. Naopak skvěle vypadá u zdí starých i nových staveb, na bránách, nebo tam, kde volně splývá dolů – ze zdí, teras a valů.

Ze stejné čeledi se pěstují i původní druhy révy (Vitis), což je planý předek ušlechtilé révy vinné. Kulturní rostliny révy vinné jsou vhodné na výsluní do sušších půd, původní druhy révy však pochází z lužních lesů a křovin a uplatní se spíše ve stínu. Můžete použít například révu Coignetové (Vitis coignetiae) nebo původní volně rostoucí révu lesní (Vitis vinifera ssp. sylvestris), obě liány jsou spíše robustní a mohutné. Na stěnu domu nebo na pergolu se však jednoznačně lépe hodí réva kulturní, která vám zářijové měsíce poskytne i občerstvené přímo na zahradě. Výběr odrůdy už zůstane na vás.

text a foto: Romana Rybková

Poslat Messengerem