Blog

Alfou a omegou úspěchu je v samém začátku vybrat správného dodavatele projektu vašeho domu. Jde o krok nelehký, a proto přinášíme pár tipů, na co se vybraných projektantů a projekčních kanceláří ptát, abychom nevybrali špatně:

1) Kolik let na trhu působí a jaké jsou jeho reference?

2) Kolik domů podle jeho / jejich projektové dokumentace je během roku postaveno?

1. Jak vypadá jeho / jejich vzorový projekt, a zda ho vůbec nabízí k nahlédnutí. Zapomínat nesmíte ani na měřítko, ve kterém je projekt připraven. Ideální variantou je 1:50!

   TIP ODBORNÍKA

   Ing. Ota Štork, projektant

   „Pokud kupujete pozemek, tak se vždy zajímejte o rozvod sítí v jeho blízkosti. Při náhledu do katastru nemovitostí se také většinou dozvíte, zdali není zaneseno břemeno vedení inženýrských sítí přes váš vybraný pozemek. V případě tažení inženýrských sítí se může stát, že se pak na tento pozemek váš rodinný dům ani nevejde, nebo jen v minimální podobě. Musí se totiž brát v úvahu, že ochranné pásmo vysokotlakého plynovodu nebo vysokého napětí může být 10 – 15 metrů a i více. A to často významně ovlivní zhodnocení celého pozemku. Pozor na to, že ne vždy musí být břemeno vedení na katastru zřízeno, u dříve budovaných vedení to bývá dokonce velmi často. Doporučuji raději pozemek prověřit přímo u provozovatelů inženýrských sítí v místě.“

   Jak schůzka probíhá?

Jakmile máte vybraného favorita, tak si domluvte první schůzku. A jak taková schůzka probíhá? „Úvodní schůzku je vždy dobré si dopředu zamluvit a připravit si na ni vaše představy. Při první schůzce se pak vždy ptáme na to, zda má zájemce pozemek. Případně zda nevybírá z většího počtu různých variant. Lokalita totiž hraje pro výběr domu významnou roli, ať už z hlediska různých regulativ místních stavebních úřadů, tak i tvaru domu a jeho orientace na něm. Podle toho mu můžeme pomoci s výběrem ideálního domku právě na daný pozemek. Další významnou informací je pro nás výše finančních prostředků, které je zákazník do domu ochoten vložit a jak velký dům si představuje,“ vysvětluje Tomáš Rozsíval, ředitel společnosti G SERVIS CZ. „Může se tak stát, že zákazník si projekt ke svému domu odnese hned po první schůzce,“ dodal.

text a foto: Tomáš Horáček, G SERVIS CZ

POROTHERM DŮM Wienerberger

Pomáháme Vám kontrolovat kvalitu provedení

Pro program jsou předem určena kritéria jakosti a jejich dodržení je vždy posuzováno nezávislými společnostmi CSI (Centrum stavebního inženýrství) nebo TZÚS (Technický a zkušební ústav stavební Praha).V  případě splnění všech kritérií bude na stavbu výše uvedenými společnostmi vystaven certifikát kvality. Tato kontrola proběhne po dokončení hrubé stavby, resp. po dokončení domu na klíč.

Když dům staví kvalitní stavební firma

Kontakt

Vila Kouřimka je dnes zapsána jako kulturní památka v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Nachází se na pokraji lázeňského parku, nedaleko centra Poděbrad a byla vyprojektovaná architektem Josefem Fantou v roce 1910 v čistém stylu geometrické secese. Tato vila byla a stále je jedním z nejvyhlášenějších a nejobdivovanějších domů ve městě. Dům patřil rodině Geiselreiterů z Kouřimi, která si ho tehdy nechala postavit. Po znárodnění byla vila převedena proti vůli rodiny Geiselreiterů do vlastnictví státu a o dům se přes padesát let nikdo nestaral. Když byl potom v rámci restituce v roce 1995 objekt navrácen žijícímu rodinnému příslušníkovi, bylo zřejmé, že je nutno provést velmi náročnou a nákladnou rekonstrukci.

Velké plány

Vzhledem k tomu, že jde o nejvýznamnější architektonickou památku v Poděbradech, chtějí majitelé vilu otevřít pro veřejnost. Chtějí zde vytvořit např. bezbariérovou keramickou dílnu, výtvarný ateliér a uměleckou kavárnu s venkovní zahrádkou. Majitelé věří, že tento koncept bude přínosem pro místní komunitu a že komercionalizací těchto veřejných prostor se zároveň podaří vytvořit ekonomické podmínky pro opravu a budoucí údržbu vily. Rozsah nezbytných restauračních prací totiž přesahuje finanční možnosti majitelů. Odbornou sanaci vyžaduje fasáda, střecha, interiérové i exteriérové kovářské prvky a dřevěné prvky v interiéru.

Problémy s fasádou

Vila Kouřimka má fasádu z pohledového neomítnutého zdiva, které působí příjemným dojmem, bohužel však s sebou nese vysoké nároky na údržbu. Přestože na první dojem památka působí relativně zachovale, fasáda je v havarijním stavu, a to zejména její opukové zdivo, známé nízkou odolností proti povětrnostním vlivům. Opukové zdivo totiž degraduje tak, že se ve vrstvách odlamují kousky kamene, čímž se vytváří prostor pro zatékání srážkové vody. V zimě pak vlivem mrazu kámen praská a drolí se. Také pískovcové zdivo je lehce zvětralé, vykazuje drobná poškození a je pokryto vrstvou prachových usazenin a patrně i síranových krust.

V několika místech došlo k většímu poškození kamene, např. na krakorci pod arkýřem na jižní straně fasády. V místech v blízkosti stromů jsou zřetelné nazelenalé povlaky biologického původu. Průzkum ukáže míru zasolení jednotlivých partií a teprve vyčištění odhalí skutečný stav degradace kamene. Cihelné zdivo se při prvním ohledání v celkové ploše jeví jako nejméně poškozené, ale to je tím, že problematika degradace je zde jiná než u zdiva pískovcového. Materiál cihel se sice z větší části zdá být zdravý, na většině plochy však vykazuje drobná mechanická poškození.

Sochařská sanace zdiva

Vzhledem k tomu, že jde o výjimečnou památkově chráněnou architekturu, k opravě se přistupuje stejně jako k sochařskému dílu, s tím, že původní degradovaný materiál bude zachován v maximální možné míře. Čištění musí probíhat citlivě se zachováním určité míry patiny stáří, degradovaný materiál bude zakonzervován a chybějící části plasticky doplněny.

Materiál fasády, který je v relativně dobrém stavu, bude preventivně ošetřen. Nejprve však bude nezbytné provést podrobný restaurátorský průzkum a teprve na jeho základě bude upřesněna zvolená technologie. Chybějící hmota kamene a cihel se doplní tmelem na vápenné bázi, který barvou i strukturou napodobí originální materiál. Chybějící spárování doplní materiál na vápenné bázi, který barevně napodobí původní spárování. V poslední etapě bude provedena preventivní konzervace.

Zapeklitá střecha

Charakteristický půvab vily Kouřimky je dán také velmi strmou střechou a předsazenými štíty. Tvrdým oříškem při sanaci střechy je pálená prejzová střešní krytina, která oproti běžně používaným prejzům vykazuje rozměrové i tvarové rozdíly. Hlavním problémem bylo, že podobná krytina se dnes u nás nevyrábí. Nakonec se výroby nestandardních kůrek, háků i hřebenáčů ujala firma PKZ Keramika Poštorná. Krytina musí být vyměněna kompletně, protože původní prejzy se při manipulaci lámou, navíc vzhledem k technologii pokládky musí být původní malta nahrazena speciální maltou umožňující mírné dotvarování střechy.

Dřevěné prvky

Další oblastí, která si vyžaduje restaurátorský zásah, jsou dveře a okna z první třetiny 20. století a také fládrovaná vestavěná skříň zachovaná v interiéru. Dřevěné prvky musí být nejprve demontovány, a to včetně vyjmutí kovových částí (kování, kliky a panty). Pak přijde na řadu čištění povrchu dřevěného materiálu s důrazem na sejmutí mladších povrchových úprav.

Po očištění bude dřevo penetrováno fungicidy a insekticidy vhodné koncentrace. Scházející nebo silně poškozené části budou nahrazeny identickým materiálem. Povrch všech dveří, oken a skříně bude vytmelen a vybroušen.  Finální barevné povrchové úpravy budou provedeny v souladu s celkovou původní koncepcí barevnosti vily. U skříně dojde k rekonstrukci původního fládrování.

Kovářské prvky

Vnější obvodové oplocení je narušeno korozí, hlavně v místech kotvení a spodních prvků zasahujících do zdiva. Balkonové dílce jsou také převážně zasaženy v oblasti spodní montáže silnou korozí a vyžadují výměnu včetně zpevnění původní nosné kovové konstrukce. Vlastní schodišťové zábradlí nevykazuje dramatické známky poškození až na dřevěné části madel. Nejdříve musí být provedena demontáž plotových dílců včetně vjezdové a vstupní branky, demontáž okenních mříží a balkonového zábradlí a demontáž malé branky hospodářského dvorku a zbývajících drobných dílů.

Všechny kovové díly budou otryskány na čistý kov a chemicky pasivovány odrezovačem REZOL 2000 a Loctite 7505. Dále bude provedena výměna všech dílů zničených korozí za použití původních technologií v souladu s tehdejšími řemeslnickými možnostmi (nýtování, kovářské svařování, probíjení, pasované křížové spoje, sponkování, sekání a rýhování, tepání apod.) a nedochované části budou dodělány podle původního vzoru. Pro dlouhodobou ochranu všech kovářských dílů instalovaných v exteriéru bude použito žárové zinkování s následnou povrchovou úpravou základního nátěru Komaprim a finální barvy Schmiedeeisen Lack v požadovaném odstínu. Podle rozboru jednotlivých barev polychromovaných zdobných částí bude původní barevnost zachována s ohledem na autentičnost vzoru.

Proměny suterénu a podkroví

Také stavební úpravy suterénu a podkroví budou probíhat pod dozorem památkářů. Vznikne zde keramická dílna a prostor s výstavou o architektu Fantovi a Kouřimce. To s sebou nese i nutnost výstavby bezbariérového hygienického zařízení, výtahu a plošiny na schodišti do suterénu. V podkroví vznikne grafický ateliér, včetně hygienického zařízení. Stávající garáže budou citlivě přebudovány na kavárnu s venkovní zahrádkou. Zde je třeba ocenit vstřícný přístup dozorujících památkářů, kteří neodmítají inovativní změny do původních dispozic budovy.

text: Adam Krejčík, foto: autor

Často se píše o konstrukci podlahy a materiálech pro její jednotlivé vrstvy a autoři se převážně soustředí na problematiku zvukové izolace, útlumu kročejového hluku či hydroizolace. Podlaha ale plní ještě řadu dalších funkcí, jednou z nichž - a to neméně důležitou než ty ostatní – je i tepelná izolace. Navíc je to téma, které je v souvislosti s  nejrůznějšími programy úspor energii a zateplování budov opět velmi aktuální.

Teplo stoupá vzhůru

Známá poučka říká, že teplo stoupá vzhůru, a tak se při úvahách o možnostech zateplení objektu většinou zamýšlíme nad obvodovými konstrukcemi domu, izolací střechy či výplněmi konstrukčních otvorů. Teplo ale, zjednodušeně řečeno, uniká nejenom vzhůru, ale je odebíráno i těmi částmi konstrukce, které jsou „chlazeny“, či jsou vlhké. V případě špatně řešené podlahy přímo nad terénem nebo nad nevytápěným prostorem uniká značné množství tepla z místnosti do terénu nebo do styku stěny se základem. Správná izolace podlahy zabrání úniku tepla a nežádoucímu prochlazování podlahy u obvodové stěny.

Voda od podlahy

Moderní podlaha je složitý systém skládající se z mnoha vrstev. I když je to složitý celek náročný na znalosti materiálů a technologické postupy, řídí se poměrně jednoduchými pravidly, například takovým, že podlaha musí být provedena kvalitně jako celek, při narušení jedné vrstvy se částečně nebo celkově snižuje účinnost ostatních. Dalším podstatným pravidlem je, že pokud není podlaha jako celek dobře izolována, ztrácejí tepelné a zvukové izolace svůj význam. I sebelepší volba izolačních materiálů nebude nic platná, pokud samotná konstrukce podlahy nebude dostatečně ochráněná proti vlhkosti.

Pro teplo je vlhkost něco jako vodič, takže vlhká podlaha náš příbytek nejenom nebude izolovat, ale naopak se stane velkým odběratelem tepla, které se bude vytrácet mimo dům. Proto jsou hydroizolační fóliové vrstvy nezbytnou součástí podlah. Pokud jsou položeny po celé ploše podlahy a následně přetaženy na zdi, pak zaručují, že se voda z povrchu, respektive z dalších vrstev, neprosákne k izolačním materiálům. Například hlavním materiálem většiny podlah je beton, který obsahuje vysoké procento záměsové vody, a proto je nutné hydroizolačními fóliemi chránit spodní vrstvy tepelné a zvukové izolace.

Podlahy „na vodě“

Moderní podlahy se řeší jako plovoucí. Nejde ale pouze o vrchní nášlapnou vrstvu, s níž jsme si zvykli tento pojem spojovat, ale o celé souvrství podlahy. Plovoucími se pak nazývají proto, že jednotlivé díly podlahy nejsou pevně spojeny s podkladní vrstvou. Naopak, jsou volně položené na izolační podložce a pevně spojené jedině mezi sebou. Podlaha tak „plave“ na vrstvě pružného materiálu. Jako celek je tak lépe odizolována od ostatních konstrukcí a dilatační spáry umožňují „volný pohyb“ materiálům s různou tepelnou roztažitelností. Volbou patřičných materiálů jednotlivých vrstev navíc můžeme výrazně ovlivnit stupeň tepelněizolačních vlastností, neprůzvučnosti, kročejového útlumu atd. Obecně bychom mohli strukturu jednotlivých vrstev rozdělit na:

1. Nášlapnou – „viditelnou“ vrstvu, pro kterou můžeme volit mezi velmi širokou škálou materiálů, laminátovými lamelami počínaje a tepelněizolačně účinnou korkovou úpravou povrchu konče.

2. Pod touto vrstvou se nachází vrstva roznášecí, která může být z betonu, anhydritu, případně systémových montovaných desek.

3. Hydroizolační vrstva se uplatňuje u plovoucích podlah realizovaných tzv. mokrým způsobem, tedy tam, kde odléváme betonovou nebo anhydritovou roznášecí desku.

4. Další, z pohledu izolačních vlastností podlahy nejdůležitější, je tzv. vrstva pružná. Její tloušťka a výběr materiálu jsou rozhodující pro zvukopohltivost podlahy, kročejový útlum, ale také pro tepelněizolační vlastnosti. Zde je nutné dodat, že ve skladbě podlahy je pro izolaci zvuku a tepelnou neprostupnost většinou používán jeden základní materiál – například polystyrenové desky. Volbou materiálu u ostatních vrstev, zejména nášlapné, pak tyto záměry můžeme ještě posílit.

K nejvhodnějším tepelně a zvukověizolačním materiálům pro plovoucí podlahy patří rohože z kamenné vlny, které přinášejí kromě zvýšení kročejové neprůzvučnosti i zlepšení neprůzvučnosti vzduchové a zvýšení tepelněizolačních vlastností realizované konstrukce. Síla a druh použitého izolantu pak mohou ovlivnit takové záměry, jako je například pokládka teplovodního nebo elektrického podlahového topení.

Lehké a těžké podlahy

Konstrukce plovoucích podlah se následně dělí podle typu desky roznášející zatížení působící na pružnou podložku. Lehké plovoucí podlahy jsou systémy montované suchou cestou na bázi velkoformátových systémových desek ze sádrokartonu, sádrovláknitých desek, dřevotřískových, dřevoštěpkových či cementotřískových desek. Roznášecí vrstva se vytváří tak, že se na izolační desky z minerálních vláken – například Rockwool – pokládají sádrokartonové, cementotřískové nebo sádrovláknité desky (Knauf, Rigips, Fermacell) ve dvou vrstvách.

Dají se také použít dřevotřískové desky na pero a drážku. Výhodami jsou suchá a rychlá montáž, nízká tloušťka podlahy a výborné tepelněizolační a akustické vlastnosti. Přednostmi lehkých plovoucích podlah montovaných suchou cestou je zejména to, že každý z použitých materiálů pro jednotlivé vrstvy má výborné parametry pro tepelnou izolaci, jakož i to, že se do systému nedostává žádná voda.

Podlahové skladby

Výhodou tzv. těžkých plovoucích podlah jsou jejich velmi dobré akustické parametry dané velkou masou materiálu. Sem můžeme zařadit podlahy, u kterých je plošná hmotnost větší než 75 kg/m2. Tento druh podlahové skladby má oproti lehké také mnohem vyšší únosnost. Nevýhodami jsou mokrý proces, větší záběr světlé výšky místnosti a vysoké zatížení stropní konstrukce. Roznášecí vrstva betonové mazaniny totiž musí mít minimální tloušťku 50 mm, do ní se klade výztužná ocelová síť s oky 150/150.

Při použití anhydritové mazaniny místo betonové můžeme snížit tloušťku vrstvy cca o 10 mm, protože anhydritové lité podlahy mají vyšší pevnost v tahu a ohybu než betonové.

Materiály pro teplo

Pro tepelnou izolaci podlahy existuje celá řada materiálů vhodných jako izolanty. Můžeme je rozdělit na měkké a tuhé, vláknité, lehčené nebo organické a především dnes hojně používané minerální vlny. K měkkým materiálům se řadí textilní plstěnce, k tuhým pak heterogenní materiály z pryže nebo plastu.

Mezi lehčené a dnes také hojně vy­užívané hmoty patří pěnový polystyren, dále polyetylen a polypropylen známé pod zkratkami PE a PP. Sem také patří již zmíněné izolanty z minerálních vláken.

Polystyren s příměsí grafitového prachu

Mezi nejpoužívanější patří desky z tvrdého a objemově stálého extrudovaného polystyrenu a minerálně vláknité bloky nebo pásy. Relativní novinkou s vynikajícími tepelněizolačními vlastnostmi je i polystyren s příměsí grafitového prachu.

Výhodou tohoto materiálu je, že pro dosažení stejného tepelného odporu můžeme použít tenčí vrstvu, a tím také ušetřit na výšce podlahy. Při výběru tepelněizolačního materiálu do konstrukce podlahy je důležité přihlédnout k třídě hořlavosti v závislosti na místě určení. Z dalších důležitých aspektů jmenujme například údaj o objemové deformovatelnosti, který se ukáže jako důležitý pro výpočet spotřeby betonu při lití roznášecí vrstvy.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem a redakce

Naleznete je na adrese www.vymena-oken.cz, kde se můžete seznámit s aktuálními moderními způsoby výměny starých střešních za nová okna Roto.

(komerční prezentace)