Blog

Zastínění terasy vám prodlouží léto

Nejjednodušším a nejlevnějším řešením je slunečník. Koupíte ho za pár set korun v hobbymarketech, ale i za cenu řádově desítek tisíc korun u značkových prodejců. Lze ho umístit kamkoliv, je snadno přemístitelný a skládací. Kvalitní výrobky jsou opatřeny textilií odolnou vůči UV záření, vlhkosti a špíně, některé mají dokonce snímatelný prací potah. Vyrábějí se v mnoha tvarech (čtvercový, kruhový, šesti- až desetiúhelníkový) od malých průměrů až po rozpětí 4 nebo 5 m.

Životnost a správnou funkčnost zajistí pevná nosná konstrukce (zpravidla z lakované oceli, dřeva nebo hliníku) a dostatečně masivní podnož. Důležitá je kvalitní zpevněná rovná plocha. Na trhu najdeme několik konstrukčních typů: s pevnou středovou nosnou tyčí (umisťuje se doprostřed stolu), výkyvné s kloubem (umožňuje sklánět stínidlo a otáčet jej podle pohybu slunce), s boční tyčí (nepřekáží uprostřed stolu).

Hra pro malé i velké

Nejmodernější automatické systémy Somfy obsahují univerzální elektrický pohon Orea RTS (pro kazetové i standardní markýzy), který zaručuje úplné a měkké dovření pouzdra.

Stínicí prvky můžete pohodlně ovládat pomocí elektromotoru na dálkové ovládání. Nejmodernější automatické systémy Somfy obsahují univerzální elektrický pohon Orea RTS (pro kazetové i standardní markýzy), který zaručuje úplné a měkké dovření pouzdra. Je bezdrátově spojen s čidlem (Solaris Senzor RTS) – automaticky reaguje na vítr a sluneční záření, za větru se markýza zavře, při intenzivním slunci se otevře. Stínění můžete pohodlně ovládat dálkovým ovladačem Telis 1 RTS (pro markýzu nebo 1 skupinu výrobků – markýza + žaluzie). www.ovladame-markyzy.cz

Pevné místo u domu

Technicky i finančně nejméně náročným stíněním v tomto případě je markýza. Pomineme-li pevné markýzy, které jsou architektonickým prvkem stavby, lze na terase snadno i dodatečně instalovat výsuvnou markýzu. Velkou výhodou je, že se kotví přímo do fasády – nevyžaduje žádné svislé podpory, plocha terasy zůstává volná a její využití není ničím omezeno. Textilie se navíjí na hřídel, která může být chráněna stříškou nebo ochranným pouzdrem (kazetou – tzv. kazetové markýzy). Na trhu najdete modely, které mohou zastínit celou fasádu domu (délka až 13 m), nebo typy s překříženými rameny, které umožňují výsuv až čtyři metry. Pod takovou stříšku se pohodlně vejde i větší rodinná sešlost. Na jaře a na podzim vzdoruje nízkým slunečním paprskům výsuvný volán, případně nastavitelný sklon markýzy.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kdekoliv na zahradě

Dražší, velkorysejší a trvanlivější variantou řešení jsou pergoly. Můžete zvolit atypické řešení podle návrhu architekta, nebo stavebnicový systém, přizpůsobený na míru požadovaným rozměrům. Pergoly – stavebnice mají stabilní pevné rámové konstrukce ze dřeva, oceli či hliníku, takže design snadno přizpůsobíte architektuře domu. Výstavba vyžaduje stavební přípravu a pevné základy. Lze je umístit u fasády či jiné stěny (částečně kotvit do zdiva) i samostatně volně v zahradě, opatřit pevnou střechou nebo pohyblivým stíněním s různými možnostmi nastavení (stínicí textilie se roluje na hřídel nebo posouvá a skládá).

Některé modely nabízejí také zastínění z boku – proti nízkému slunci a větru, a to nejčastěji prostřednictvím tzv. screenových rolet. Jsou vyrobeny z materiálu na bázi skelných vláken a PVC, který účinně stíní, zabraňuje prostupu tepla a odolává povětrnosti. Roleta je vedena v bočních vodicích lištách, což jí dodává stabilitu proti větru a umožňuje snadnou manipulaci.

Pokoj pod širým nebem

Společnost Corradi vyvinula nový typ pergoly, tzv. Pergotendu, který umožňuje využití za každého počasí. Tvoří ji na míru vyrobená stavebnicová nosná konstrukce z hliníku nebo tropického dřeva, pohyblivá střecha ze speciální technické textilie (vlastní patenovaný produkt, odolává slunci i srážkám včetně sněhu), dřevěná podlaha a boční stínění – integrované roletové systémy. Stínicí prvky lze ovládat ručně nebo dálkově (na el. pohon). Pergotendu lze rovněž zasklít, vybavit osvětlením a vytápěním. Získáte tak celoročně využitelný obytný prostor přímo v zahradě. Více na www.liniedesign.cz.

Pod napnutými plachtami

Kromě již zmíněné pergoly či slunečníku můžeme u domu i kdekoliv na pozemku umístit stínicí plachtu. Konstruktéři vytvořili řadu systémů od základní trojúhelníkové či čtyřúhelníkové sestavy až po kreace jen s jednou nosnou tyčí. Nosné prvky (tyče a kotvení lan) se osazují do dlažby, do trávníku nebo do fasády domu, textilie se pomocí lanek navíjí na navíjecí tyč v jednom nebo dvou směrech. Výhodou stínění, inspirovaného lodním designem, je snadné přizpůsobení i atypickému prostředí. Při větru a dešti (a na zimu) se plachta snadno ručně či automaticky svine.

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Kalkulace s váhou a vodováhou

Poruchy vodorovných konstrukcí bývají zpravidla způsobeny kombinací nepříznivých okolností, k nimž patří v prvé řadě stáří objektu, nerovnoměrné sedání základové půdy, ale také nadměrná vlhkost, špatné tepelnětechnické vlastnosti, konstrukční vady v důsledku chybného návrhu, vady materiálu nebo nedodržení předepsaných pracovních technologií. Výměna stropu nebo jeho části znamená poměrně velký zásah do stavby, je technicky náročná a finančně nákladná. V žádném případě se neobejdete bez statika a důkladné projekční přípravy.

Nezpochybnitelná matematika

Výpočet zatížení stropu se týká desítek tun stavebního materiálu, nezbytného k vyrovnání podlahy, k vyzdění příček, ke štukům, k montáži nových technologií. A následně i zatížení stávajících a nových konstrukcí předpokládaným interiérovým vybavením. Příklad: nová koupelna zpravidla značí desítky čtverečních metrů dlažeb a obkladů, vrstvu vyrovnávací malty a lepidla, zařizovací předměty – vanu (zatížení zahrnuje hmotnost samotné vany + vodu + hmotnost člověka – obyčejná vana pojme zhruba 150 l vody, rohová 200 l a více), pračku, sušičku, sanitární vybavení. A to jsme ještě nezmínili kuchyň se všemi spotřebiči, nábytek do obývacího prostoru, pracovny a ložnice…

Stropní konstrukce a jejich vývoj

Ve starých domech sestávaly ze stropních trámů, prkenného záklopu a izolační výplně hlušinou nebo škvárou. Toto řešení postupem času nahradily železobetonové monolitické stropy, zhotovované přímo na stavbě, a konstrukce montované z nosníků – většinou ocelových I profilů – a mezilehlých vložek či panelů. Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století přinesla montované keramické stropy (stropní desky Hurdis nebo vložky Miako) a postupem času výrobci přicházeli s dalšími inovacemi. Ale ať už je strop rekonstruovaného objektu zhotoven z čehokoli, vždy musí být především dostatečně únosný (nosnosti musí odpovídat skladba i hmotnost podlahy), odolný vůči náhlým teplotním změnám a k tomu ještě zvládat roli dokonalého akustického izolantu.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Montované konstrukce

V případě rozsáhlejších rekonstrukcí spojených s montáží nových stropů se nabízejí kupříkladu stropní nosníky POT pro tloušťku stropu 210, 250 a 290 mm a stropní vložky Miako PTH (Wienerberger). Pro kompletaci stropu se používají i věncovky Porotherm VT, VT Profi a VT Profi Dryfix. Obdobou řešení stropních konstrukcí je sortiment Heluz se stropními panely, keramobetonovými nosníky (celkem 28 typů), vložkami Miako a věncovkami. S keramickými stropy si poradil i výrobce systému Profideck (KM Beta), v jehož nabídce jsou stropní vložky Hurdis, KMB Miako a samozřejmě také věncovky.

Rychle a přesně se montují rovněž monolitické stropy ze samonosných vyztužených montážních dílů Ytong (Xella) – prefabrikované železobetonové nosníky a stropní vložky Ytong z pórobetonu P4-500. Alternativu představují stropní nosníky z příhradové prostorové svařované výztuže, věncovky či stropní vložky Ytong. Nelze pominout ztracené bednění – např. systém Velox se stropními panely z cementotřísky (bednicí desky typu WSD 35).

Desky ze dřeva vrstveného křížem

Vhodným materiálem pro suché podlahy je masivní deskový konstrukční systém ze dřeva vrstveného a lepeného křížem (angl. CLT – Cross Laminated Timber). Technologie byla vyvinuta v devadesátých letech minulého století a vývoj nového produktu byl motivován převážně chybějícím využitím pro prkna a fošny z okrajových (tedy odpadních) částí řezaných kmenů. Desky jsou složeny z lichého počtu vrstev (minimálně tří), osazených kolmo na vrstvy sousední. Toto uspořádání snižuje objemové změny a zlepšuje tuhost konstrukce. Pro výrobu CLT se nejčastěji využívají jehličnaté dřeviny (smrk, borovice, jedle), ovšem v budoucnu lze očekávat i větší zastoupení listnatých dřevin (bříza, topol, dub). Základní surovinu tvoří prkna a fošny (tzv. lamely) tloušťky od 12 do 45 mm a šířky od 40 do 300 mm.

Optimální řešení – suchá podlaha

Suchou podlahou je myšlena konstrukce, v níž tuhý podlahový dílec odděluje od podkladní konstrukce mezivrstva suchého podsypu, polystyrenu, dřevovláknité desky, minerální izolace atd.

Eliminace tzv. mokrého procesu zrychluje, zjednodušuje a vlastně i zlevňuje výstavbu (zde rekonstrukci), ovšem ze všeho nejdůležitější je nízká hmotnost a subtilnost, malá tloušťka (výška) nové podlahové vrstvy. Suché podlahové systémy lze instalovat jak na stávající trámový, tak i keramický či betonový strop, pomocí desek se snadno vyrovnávají nerovnosti a rozdílné výškové úrovně. Vzpomenout lze komponenty Rigips – Rigidur, Knauf – desky F 146, nebo také podlahové desky Fermacell a některé další výrobky.

Je na místě připomenout, že kromě prvořadé pevnosti (únosnosti) musí stropní a podlahové konstrukce zastat i funkci dokonalého zvukově- izolačního prvku, tedy zajistit efekt kročejové neprůzvučnosti (neprůvzdušnosti).

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Více pohodlí při mytí střešních oken

„Střešní okna VELUX je možné jednoduše přetočit až o 160° a v této poloze pak závlačkou zajistit. Okna tak zůstanou bezpečně na místě a majitelé budou mít na práci volné obě ruce“, vysvětluje Ing. Tomáš Švec, produktový manažer společnosti VELUX Česká republika, s.r.o. Funkcí pro přetočení jsou vybavena kyvná střešní okna VELUX s horním nebo spodním ovládáním a také prémiová výklopně-kyvná střešní okna se spodní klikou. Součástí výklopně-kyvného okna je i horní madlo s integrovanou ventilací, které umožní okno kyvně přetočit, aby jej šlo pohodlně umýt i z venkovní strany.

TIP 1: S mytím střešních oken doporučujeme začít na okenních rámech. Při jejich čištění se totiž často skla ušpiní. Na vlastní mytí postačí pouze běžné prostředky na mytí oken, případně jarová voda.

Nechte střešní okna pracovat za vás

Mytí a údržbu oken může usnadnit i speciální samočisticí vrstva na zasklení. Sklo střešního okna je pokryto tenkou vrstvou oxidu titaničitého, který působí jako fotokatalyzátor. V kombinaci s UV zářením dochází k chemické reakci, kdy se organické látky rozkládají na oxid uhličitý a vodu. Samotný čisticí efekt je založen na snazším rozkladu organických nečistot a jejich rychlejším smývání ze skla. Po aktivaci světlem je povrch skla silně hydrofilní – při dešti se voda rozteče po povrchu a vytvoří souvislý film.

Voda uvolní a odplaví nečistoty a rychleji odteče. Povrch zároveň i rychleji usychá. To vše přispívá k lepšímu výhledu a celkově snazší údržbě. Samočisticí úpravu má bezpečné dvojsklo proti hluku a přehřívání s označením 60 nebo nízkoenergetické trojsklo s označením 66.

Praktická a elegantní – bezúdržbová střešní okna

Na údržbu nejméně náročná jsou bezúdržbová střešní okna VELUX vyrobená z dřevěného jádra potaženého vysoce odolnou 3-5 mm silnou polyuretanovou vrstvou. Ta chrání dřevo před vlhkostí i sluncem. Křídlo a rám bezúdržbového střešního okna jsou bezešvé. „Díky této povrchové úpravě tato střešní okna nevyžadují téměř žádnou starost, stačí je čas od času otřít vlhkým hadříkem, případně použít běžné čisticí prostředky na mytí oken,“ popisuje Ing. Tomáš Švec, produktový manažer společnosti VELUX Česká republika, s.r.o.

TIP 2: Pro údržbu dřevěných střešních oken, která nejsou po celý den vystavena přímému slunečnímu svitu nebo která se dennodenně neotvírají, stačí, když je přelakujete jednou za čtyři až pět let. U střešních oken, která jsou vystavena neustálému slunečnímu záření, a stejně tak u oken, která jsou v místnostech se zvýšenou vlhkostí jako například v koupelnách a kuchyních, je lepší interval údržby přibližně dvouletý. Jednou ročně je vhodné promazat i závěsy a vyčistit filtr ventilační klapky. Zhruba po 5 letech doporučujeme překontrolovat obvodové těsnění.

TIP 3: „Doporučujeme čas od času kontaktovat certifikovanou montážní firmu – seznam naleznete např. na www.evelux.cz. Profesionál vám seřídí a promaže kování, vymění těsnění a filtry, zkontroluje celé okno a případně navrhne jiné potřebné úpravy,“ shrnuje Ing. Tomáš Švec, produktový manažer společnosti VELUX Česká republika, s.r.o.

Více informací najdete na www.velux.cz.

(komerční prezentace)

Hotel Scandic Vulkan je obklopený uměním

Hranatý kolík

Sami autoři interiéru byli velmi překvapeni, když developer projektu Vulkan vybral jako provozovatele hotelu společnost Scandic, která nikdy v umělecké sféře nepůsobila. 16 000 m2 bývalé průmyslové oblasti se totiž změnilo na výsostně umělecký kampus, do kterého Aspelin Ramm, úspěšný norský developer, soustředil umělecké vysoké školy s rozmanitými obory – přes architekturu až po tanec – a tím vymezil atmop sféru celé oblasti. Místo je plné galerií, obchodů, výstavních a divadelních sálů a výborných restaurací, barů a kaváren. Podle uměleckého ředitele studia Stylt Trampoli Erika Nissena Johansena bylo začlenění hotelu do umělecké zóny stejným oříškem „jako vymyslet, jak vtěsnat hranatý dřevěný kolík do kruhového otvoru“.

Kde stěny patří studentům

Zadání pojali designéři a architekti Styltu jako velkou výzvu a do nadmíru kreativního prostředí se jim podařilo začlenit hotel, který není ani trošku nudný. Přesvědčit o své vizi manažery ze Scandicu jim však zabralo celý den, ale nakonec uspěli. Jejich představa o místě plném nápadů, které je otevřené místním umělcům, byla nakonec zrealizována a hotel dostal tvář volnomyšlenkářského otevřeného prostoru zařízeného v eklektickém stylu nábytkem v divokých barvách. Stěny byly ponechány studentům a každý měsíc zde probíhá soutěž o 1 300 eur pro autora nejlepšího uměleckého počinu.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

„Vnímáme čtvrť Vulkan jako rodiště budoucích norských hvězd umění a designu a hotel jako plátno, na které mohou přenést svou tvořivost,“ říká Erik Nissen Johansen. „Tím, že se hotel stal výkladní skříní pro studentské umělecké práce, si zabral naprosto výsadní postavení v norském hotelnictví,“ pokračuje. „Věříme, že postupem času se stane opravdu důležitým místem kreativního umění.“

HOTEL SCANDIC VULKAN

40 minut jízdy autem od letiště Gardermoen,
20 minut chůze od National Museum of Art, Architecture and Design, St. Hanshaugen Park a Rockefeller Music Hall
10 minut jízdy autem od oslo City Hall a University of oslo
vedle hotelu je Mathallen oslo, místo, které je lákadlem pro všechny milovníky jídla – v moderní tržnici najdete vynikající restaurace i obchody místních výrobců a během roku se tu koná několik festivalů oslavujících jídlo a kuchařské umění
cena dvoulůžkového pokoje se snídaní se pohybuje od 3 229 Kč za noc, čím dříve před příjezdem je pokoj zarezervovaný, tím nižší je cena

text: Martina Paulová, foto: archiv

Výjimečná kuchyně podle vlastního návrhu

Vlastní fotografie zakomponovaná do kuchyňské sestavy, dna zásuvek vyložená kůží, do stran zkosená dvířka vytvářející zajímavé optické efekty, úchyty vybavené LED diodami, silnější ABS hrany, protiplísňová impregnace zadních stěn či bočnice zásuvek z nerezu nebo pískovaného skla. Z uživatelského hlediska jde ale pochopitelně o luxus.

A takové kuchyně ze starší kolekce R8 a novější R5 opravdu jsou. Základní atribut, jímž je individuální řešení, však výrobce dodržuje i u ostatních řad. Stejně tak je u všech kuchyní, které opustí výrobní závod, samozřejmostí například dokonalé ošetření hran nebo vybavení kvalitním kováním.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Tradiční i moderní

Výrobu kuchyní způsobem, který se u malovýrobců označuje termínem „na zakázku“, umožňuje výrobci zejména vlastní produkce všech prvků, ze kterých se kuchyně skládají, ale i široká škála rozměrově odlišných segmentů, kterých má každá kolekce okolo 20 000. Počet možných realizací ještě rozšiřuje nabídka materiálů a jejich povrchové úpravy. Zajímavou nabídku, která oslovila zejména zájemce o ekonomičtější řady, přinesla nová technologie zhotovení povrchu s označením glass surface.

Jde o milimetrovou vrstvu speciálně vytvrzeného materiálu, který je opticky velmi podobný laku. V porovnání s ním je ale výrazně levnější a v některých parametrech i praktičtější. V provedení glass surface nabízí výrobce 6 pastelových barev ve vysokém lesku i v matu, povrch s metalickým efektem i s hladkým dekorem dřeva nebo reliéfní imitací hrubě opracovaného masivu.

Díky široké nabídce modelových řad, jednotlivých elementů a materiálového provedení uspokojí nabídka nejen nejnáročnější uživatele, ale i ty, kteří touží po kvalitní kuchyni podle vlastních představ za přijatelnou cenu.

text: Libuše Lhotská, foto: archiv

Moderní vytápění v domě

Do otopného systému zahrnujeme kotel, potrubí a radiátory, ale při rekonstrukci je třeba řešit vytápění jako celek. V některých případech sice jen stačí vyměnit zdroj tepla a používat stávající potrubí a radiátory, ale často je na výměnu „zralá“ celá topná soustava. Jde o to, kolik konkrétně bude která varianta stát a co tím získáme. Starší litinové radiátory zabírají hodně místa a také hůře přenášejí teplo, protože jsou obvykle po letitém užívání zaneseny usazeným kotelním kamenem.

Hlavní problém nesouladu mezi starými radiátory, rozvodným potrubím a novým kotlem je ale odlišná koncepce provozu. Dnešní teplovodní soustavy jsou totiž maloobjemové – to znamená, že pracují s mnohem menším množstvím vody (50 litrů) než starší velkoobjemové soustavy využívající až 200 litrů vody. Důležité také je, aby plynový kotel uměl modulovat výkon a předávat soustavě jenom takové množství tepla, kolik je právě zapotřebí. Voda díky tomu nechladne, protože systém je stále a plynule zahříván. Díky tomu uspoříme poměrně velké množství plynu, přitom pocit tepelné pohody tím nijak netrpí. Každopádně je důležité, aby otopnou soustavu projektoval zkušený topenář, který zohlední například i plánované dodatečné zateplení fasády a podle toho dimenzuje výkon systému.

Nová akumulační kamna

Oproti nepopulárním klasickým přímotopům se dnes používají dynamická akumulační kamna. Jejich vnější plášť je tepelně izolovaný a mají vestavěný ventilátor. Po nabití se z kamen uvolňuje teplo sáláním a – je-li třeba rychlé zvýšení teploty vytápěného prostoru – prouděním teplého vzduchu za pomoci ventilátoru. Výhodou dynamických kamen je regulované vybíjení pomocí vestavěného ventilátoru, ovládání vybíjení prostorovým termostatem, nebo elektronická regulace nabíjení.

Topení plynem

V mnoha rodinných domech ještě pracují staré plynové stacionární kotle, zkonstruované v dobách levného plynu. Často se instalovaly jako náhrada za kotle na uhlí. Jde o systém bez čerpadla, s trubkami většího průřezu a otevřenou expanzní nádrží, kdy k pohybu vody dochází pouhým rozdílem teplot. Nevýhodou stacionárních kotlů je však velká spotřeba plynu, proto se od spotřebičů tohoto typu upouští.

Na špici vývoje plynových topidel se drží kotle kondenzační (dají se pořídit i v nástěnné variantě, což je při rekonstrukcích výhodou). Obecně mají díky dvoustupňovému spalování v porovnání s klasickými plynovými kotli až o 15 % vyšší účinnost (spaliny neunikají komínem ven, ale jsou zpětně využívány pro ohřev otopné vody). V praxi tak ušetříte až 25 % provozních nákladů. Díky tomu se vyšší investice do kondenzačního kotle vrátí během čtyř až pěti let, při rostoucích cenách plynu i dříve.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Elektrické teplo

Ve starších nezateplených domech má elektřina opodstatnění pouze jako doplňkové vytápění. Jako hlavní zdroj tepla se však vyplatí pouze v dobře zateplených domech. Elektrická topidla si můžeme rozdělit do dvou základních skupin – na přímotopné, a to lokální nebo centrální, a na akumulační.

Přímotopy

Zdroj tepla se v případě přímotopů nachází přímo ve vytápěném prostoru. Nejrozšířenějšími zdroji jsou elektrické konvektory nebo dnes už méně používané „olejové radiátory“. Pro rychlé ohřátí prostoru se pak využívají teplovzdušné ventilátory s příkonem až 2 400 W. Výhodou je snadná teplotní regulace a poměrně nízká pořizovací cena. Nevýhodou je nízký komfort vytápění v důsledku vyšších výstupních teplot.

Infrazářiče jsou vhodné pouze pro krátkodobé přitápění v menších prostorách. Ohřívají přímo povrch těla, a proto se s nimi setkáváme v koupelnách. V bytech, kde je etážové topení, a v rodinných domech s ústředním topením se dnes často používá přímotopné centrální vytápění. Jde o náhradu kotle na pevná paliva elektrickými topnými tělesy.

Příklad z praxe

Jednopodlažní dřevostavba s obytným podkrovím stojí ve Velkém Týnci u Olomouce na ploše 121 m2. Tepelné ztráty objektu byly vypočteny na 7 kW, dům je osazen elektrickými topnými prvky z výrobního programu společnosti FENIX Jeseník a krbovými kamny. Topné kabely ECOFLOOR, instalované do anhydritové vrstvy, vyhřívají celé přízemí s výjimkou technické místnosti, která je vytápěna sálavým konvektorem ECOFLEX. Sálavé konvektory jsou instalovány i v obytném podkroví. I když první mírná zima elektrické podlahové vytápění moc neprověřila (většinou stačilo topit v krbových kamnech), přesto lze říci, že se už nyní elektrické velkoplošné vytápění vyplatilo – pořizovací náklady (materiál + práce) byly cca 55 000 Kč a roční účet za veškerou elektrickou energii činil cca 18 000 Kč, jelikož díky tomuto způsobu vytápění mohou využívat všechny elektrické spotřebiče včetně čerpadla, televize a dalších distribuční sazbu D45 s 20 hodinami nízkého tarifu.

Myslete na zálohu

Při koupi spotřebičů pro vytápění se řiďte výhradně doporučením zkušeného projektanta. Důležitá je vysoká účinnost kotle a výkon přiměřený vytápěnému prostoru. Vzhledem k nejisté ceně paliv na trhu je dobré instalovat v domě alespoň dva různé zdroje energie s možností využívat je podle situace.

Nabízí se zde různé kombinace tepelných spotřebičů (plyn a elektřina, kotel na pevná paliva a plyn nebo elektřina a pevná paliva nebo alternativní způsoby vytápění, např. tepelná čerpadla různých systémů nebo solárně termické panely). Vzhledem k vysokým pořizovacím nákladům je možné využít státní dotaci, např. podporu MŽP Nová Zelená úsporám.

Význam regulace

Rekonstrukce poskytuje příležitost, jak si zajistit hospodárné, efektivní a optimální vytápění domu. Systém ovšem musí umožnit regulovat jak samotný zdroj energie, tak také teploty výstupní, a to v závislosti na momentální venkovní teplotě. Ani to by ale nestačilo: regulační zařízení musí umožnit též ovládat teplotu v jednotlivých místnostech. Teprve potom můžeme mluvit o opravdu účinné regulaci.

Elektrické velkoplošné vytápění

V domech zrekonstruovaných na nízkoenergetický provoz může nízkoteplotní velkoplošné podlahové a stropní vytápění, kombinované se sálavými panely, majiteli přinést nízké náklady jak na pořízení, tak i na provoz – a to i při současných vysokých cenách elektřiny. Dalšími výhodami jsou maximální tepelný komfort, nulové náklady na údržbu, bezobslužný provoz a čistý vzduch bez víření prachu. Elektrické vytápění je nejdokonaleji regulovatelný topný systém s nejmenší měrnou spotřebou energie, uživatelé jsou vzhledem k dokonalé regulaci schopni plně přizpůsobit topný režim měnícím se rodinným i ekonomickým podmínkám. Pořízení elektrických topných systémů je přitom levnější než u jiných systémů.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Skryté trasy energií v domě

Změna vnitřních dispozic a přestavba interiéru se vždycky dotkne i rozvodů. S výměnou umyvadlové baterie nebo s připojením lustru si možná poradíte sami, ovšem vytyčení nových cest, modernizace a kompletace funkčních sítí už vyžaduje odborníka. Řemeslnou práci totiž ve většině případů musí pečetit příslušné revizní zprávy.

Bez vody ani nezatopíte

Devět desetin domovního akvaduktu je ukryto ve zdech pod omítkami, obklady, případně v podlahách. Výměna zastaralých ocelových (olověných?!), a tudíž zkorodovaných, zarostlých a hygienicky závadných trubek, kohoutů a ventilů proto představuje také spoustu stavebních úprav. K usnadnění orientace ve stávajících rozvodech slouží plán rozvodu vody a odpadů (je dobré schovávat si projekt nebo náčrtek), není-li k dispozici, pak se postupuje vždy od vodoměru, za nímž se nachází odbočka pro studenou vodu. Od rozdělovačů dále vedou vodorovné cesty k jednotlivým odběrním místům – tedy k bateriím. Nové rozvody vyžadují tlakovou zkoušku. Poněkud klikatější bývají cesty topné, nebo také užitkové vody. Řešení montáže často závisí na zdroji (např. kotel se zásobníkem). Alternativou je teplovodní podlahové vytápění.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kde je voda, musí být i kanalizace

Ve všech místech s odběrem vody musí být zavedena kanalizace. Kanalizační potrubí se dělí na připojovací, sběrné, odpadní a svodné. Z nejfrekventovanějších místností – WC, koupelny a kuchyně – vede připojovací potrubí do sběrného potrubí mokrého prostoru. Odtud odpadní vody putují do kanalizační přípojky a většinou do veřejné sítě, případně k vlastní čističce. Základním předpokladem správného a dlouhodobého fungování odpadů bez ucpávání je co nejkratší a nejpřímější odpadní potrubí. Tato podmínka má vliv nejen na technické řešení rozvodů, ale i na novou dispozici koupelny či kuchyně (umístění zařizovacích předmětů).

Technologie a materiály pro vodu a vytápění

Klasické kovové materiály – měď nebo ocel – mají v topenářských rozvodech své místo, ale jejich montáž je pracná a zdlouhavá. Proto se přechází na plastové materiály, například polyetylen, polypropylen, polybuten apod. Optimálním řešením jsou vícevrstvé materiály (např. trubky PE-Xc/Al/PE-HD, kde vnější plášť tvoří síťovaný polyetylen, uvnitř je natupo svařená hliníková fólie a ochranná vrstva z polyetylenu). To trubkám zaručuje dlouhodobou odolnost vůči vysoké teplotě a tlaku. K instalaci lze kromě plastu použít i dražší měď (pro topnou vodu). Předpokládaná životnost rozvodů u stálých staveb musí být dle normy alespoň 50 let.

Elektroinstalace

Vnitřní elektrické rozvody musí být vždy přesně vymezeny a rozděleny na okruhy. Minimálně na světelný, zásuvkový a pro pevně připojené spotřebiče. Projektová dokumentace musí toto členění řešit včetně doporučených hodnot jističů, neboť zde se vše odvíjí od domovního připojení a rozvaděče. Důležitým prvkem všech vnitřních rozvodů jsou spoje a použité svorky, jejichž typ i druh požadovaného materiálu opět specifikuje projektová dokumentace. To všechno je starostí projektanta, montážní firmy a zhotovitele povinné revizní zprávy. V rodinných domech se v drtivé míře používá tzv. skrytý způsob montáže. Kabely a vodiče se ukládají do trubek pod omítku, do dutin v příčkách nebo do drážek či kabelových vedení v omítce nebo v podlahách. Tato varianta skýtá ochranu před mechanickým poškozením, vyžaduje ovšem poměrně hluboké drážky a instalaci odbočovacích a protahovacích krabic.

Plyn v domě

Rekonstrukce opět vyžaduje projekt, jehož součástí je posouzení současného stavu zařízení a návrh nového řešení rozvodu plynu se schématem trasy a prostupů, volbou trubek a tvarovek včetně spojů, počtem, použitím a způsobem připojení plynových spotřebičů a s dalšími údaji. Instalační práce musí vždy vykonávat výhradně certifikovaná firma. K používaným materiálům patří například vícevrstvá potrubí, která jsou alternativou k tradičním potrubním systémům z mědi a z oceli. Norma plně akceptuje používání vícevrstvého potrubí pro domovní plynovody s tlakem do 5 barů.

Technologie a materiály pro elektroinstalace

Průřezy vodičů a kabelů se volí tak, aby ani při průchodu jmenovitého proudu nedocházelo k nadměrnému zahřívání jader vodičů. Nejčastější průřezy měděných vodičů jsou 1,5 mm2 v obvodech dimenzovaných na proud 10 A a 2,5 mm2 v obvodech dimenzovaných na 16 A. V současnosti se používají samostatné ochranné vodiče (PE se zelenožlutým značením) a střední vodič (N se světlomodrým značením). Ty se už nesmějí vzájemně propojit. Nejsložitějším problémem je elektřina v koupelně, kde se vše řídí přísnými normami. Nutná je dvojí izolace a krytí IP 54 (před stříkající vodou). Prostor se dělí na zóny (0, 1, 2) a ostatní prostor místnosti s koupací vanou, který je charakterizován jako zóna 3. Důležitou součástí elektrických instalací jsou prvky pro zabezpečení ochrany proti zkratům a přetížení. V domovních elektroinstalacích jsou nejčastěji obvody s domovními zásuvkami jednofázovými 16 A, 250 V, někdy i třífázovými 156 A, 400 V a světelné obvody dimenzované na proud nejvýše 10 A při napětí 250 V. V souladu s normou musí být chráněn každý zásuvkový obvod v domě.

Potrubí však musí být ukryto ve stěně nebo v podlaze, nebo musí být dobře chráněno. Pouze v místě plynoměru a ovládacích prvků smí být odkryté. Z tohoto důvodu se vícevrstvé potrubí zavádí zatím výhradně v novostavbách a v renovovaných objektech. Měď se používá u menších rekonstrukcí.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Známe vítěze soutěže Barevná hra recy-věcí

Za návrh a výrobu vítězného produktu v podobě pastelkového stolku na pitný režim autorka získala poukaz na nákup v hodnotě 50 000 Kč a 50 000 Kč v hotovosti. Výhru však v celé výši hned předala Základní škole v Chrášťanech u Rakovníka, kde sama učí. Právě to, že se paní Eva Divišovská rozhodla zapojit se do soutěže za komunitu, vyrobit produkt, který je škole užitečný a ještě do práce na výrobku zapojit své žáky, zaujalo hlasující a učinilo ze stolku na pitný režim jasného vítěze. Příběh nadšené učitelky z tzv. malotřídky, která se rozhodla věnovat 100 000 Kč na rekonstrukci školy, zaujal i organizátory soutěže.

Druhý nejvyšší počet hlasů získal pan Václav Grussmann za renovaci staré psí boudy na krásný veselý domek. Za druhé místo získal poukaz v hodnotě 3 000 Kč. Třetí místo patří Kristýně Švestkové za předělání staré bandasky na mléko na originální kabelku. I ona získala poukaz v hodnotě 3 000 Kč.

Předělat starou věc na novou

Podmínky soutěže byly jasné – předělat starou věc na novou za pomoci Balakrylu. Celý průběh práce nafotit, a poté fotografie nahrát do soutěžní galerie. Výrobky bylo možné přihlašovat do 22. 6. 2014.

Hlasovat pro svého favorita mohli lidé od 30. 6. do 3. 8. 2014 na stránkách soutěže. Lákavé ceny čekaly ovšem i na hlasující – ti získali poukázku na nákup až ve výši 10.000 korun. Porotou vybraní finalisté kromě hlavního výherce získali poukaz v hodnotě 3 000 Kč.

text: www.mujdum.cz, foto: archiv

Koupelna z moderních materiálů

Materiálem č. 1 zůstává po dlouhá desetiletí keramika. Vývoj jde kupředu nejen v oblasti estetické (technologie digitálního tisku přinesla nevídané možnosti povrchových struktur a dezénů), ale i po stránce technické – zvyšuje se pevnost, mechanická odolnost, tvrdost, rozměrová přesnost, a naopak se snižuje tloušťka a hmotnost, a to jak u obkladů a dlažeb, tak u sanitární keramiky. Tato vylepšení přinášejí výhody při budování koupelny (menší nároky i náklady na dopravu a instalaci výrobků) a zároveň zlepšují užitné vlastnosti i vzhled koupelny.

Proměny keramiky

K převratným novinkám patří nová sanitární keramika SaphirKeramik, kterou na základě dlouholetého vlastního výzkumu vyvinula společnost Laufen. Patentovaná výrobní technologie založená na přidání minerálu zvaného korund do tradiční keramické směsi dodala materiálu mimořádnou tvrdost a odolnost (korund stojí ve stupnici tvrdosti na druhém místě za diamantem). Zároveň se zmenšila tloušťka stěny umyvadel a dalších výrobků na pouhé 4 mm (namísto standardních 8–10 mm) a zmenšil se také radius hrany umyvadla – z obvyklých 7–8 mm na pouhých 1–2 mm. Kromě podstatného zdokonalení fyzikálních vlastností se zjednodušila konstrukce výrobků a otevřela se cesta k modernímu minimalistickému designu s hranatými tvary, subtilními stěnami a ostrými hranami.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Pryč s bakteriemi a plísněmi

Již řadu let se v koupelnách využívá tzv. umělý kámen. Materiály pod obchodními názvy Corian®, Technistone, HI-MACS®, Kerrock a další obsahují kamennou drť, pojivo, barevné pigmenty, případně další složky. Vyznačují se bohatou nabídkou barev, velkou odolností proti otěru, vodě i chemikáliím a také neporézní kompaktní strukturou se zcela hladkým povrchem. Ten zajišťuje spolehlivé hygienické vlastnosti – zabraňuje usazování nečistot a bakterií a snadno se čistí.

Nyní přichází na náš trh speciální patentované sklo AntiBacterial Glass® obsahující stříbrné ionty. Testování na přítomnost nejčastěji se vyskytujících bakterií a plísní (Staphylococus Aureus, Escherichia Coli, Pseudomonas Aeruginosa, Aspergillus Niger a Candida Albicans) prokázalo snížení jejich koncentrace o více než 99 % během 24 hod. Sklo se dodává jako čiré, zrcadlové nebo lakované. Vyhovuje i přísným hygienickým požadavkům pro nemocnice a další náročné provozy.

Jak to vidí designér

Andreas Dimitriadis, autor návrhu nové série SaphirKeramik

Tato nová technologie designérům nabízí nebývalé možnosti a nový způsob myšlení. Nyní přemýšlíme o přesných hranách a tenkých stěnách, namísto velkých ploch a rozměrové tolerance. Po technické stránce bude možná ještě větší přesnost. Ale zároveň myslíme na to, aby keramika byla příjemná lidskému tělu. Nikdo se nechce potýkat s ostrými hranami a rohy.

Nové možnosti betonu

Pohledový beton se pohybuje na vrcholu stupnice současných designových trendů. Nasákavá porézní struktura však znamenala pro jeho použití v koupelně určité omezení. V poslední době jsme ale na našem trhu objevili betonová umyvadla ošetřená několika vrstvami speciální impregnace, která zaručuje odolnost proti vodě a běžně používaným chemikáliím. Zakladatelé firmy Gravelli Jiří Peters a Ladislav Eberl dokázali betonu vdechnout lehkost, tenkost a ohebnost, díky níž z něj lze vytvarovat třeba i lehátko. Milovníci industriálního designu si tedy nemusí odepřít svůj oblíbený materiál ani při relaxaci a hygieně.

Variace na černou

Černá barva nemá sice 50 odstínů jako šedá, pro svou nadčasovost, eleganci a univerzálnost si však v moderním designu udržuje nezastupitelné místo. Společnost DuPont, výrobce materiálu Corian®, vyvinula speciální technologii Deep ColourTM, určenou pro tmavé barvy. Přináší hluboké intenzivní odstíny, větší odolnost proti otěru a snazší opracování. Právě uvádí na trh novou černou sérii tohoto materiálu. Můžete si vybrat barvu „černou jako uhel“ (Deep Nocturne) nebo tři luxusní provedení, která jiskří stříbrnými a průsvitnými krystalky (Deep Anthracite, Deep Night Sky) či dokonce částečkami ze slonoviny (Deep Black Quartz).

Svěží plasty

V koupelnách dnes můžeme potkat silikon, polyuretan, polymetylmetakrylát a další syntetické materiály. Plasty se mohou pochlubit nejen odolností proti vodě a chemikáliím a hladkým hygienickým povrchem, ale také lehkostí a bohatou nabídkou svěžích barev. Některé materiály jsou průsvitné či průhledné, jiné se na pohled a na omak vyznačují „teplým“ charakterem, jsou relativně měkké či dokonce ohebné. Dodávají tudíž koupelnám zcela jiný ráz i vlastnosti než keramika a sklo. Plastové doplňky nebývají drahé (oproti nerezovým či skleněným), takže koupelnu můžete častěji barevně obměnit.

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Vytrvalá zahradní zelenina

S jednoletkami bychom tak úspěšní nebyli, přirozený vývoj by je brzy vyloučil ze hry, nebo by nás to stálo každé jaro hodně práce navíc. Proto jako podsadbu dřevin volíme raději rostliny žijící trvale, nebo alespoň dlouho.

Šlechtění dnešních zelenin z planých rostlin se po staletí ubíralo směrem k jednoletkám, ale stejně tak mohlo vytvářet i trvalky. Můžeme je nejen pěstovat, ale i dál šlechtit. A třeba vám některé už rostou před domem. Klasický špenát je například chabou náhražkou (chuťově i obsahem živin) za merlík všedobr, bršlici, kopřivu nebo mladé listy kostivalu. Brambory nám nahradí topinambury, které rostou u nás bez práce jako trvalka. Jednoletou cibuli i česnek můžeme nahradit sice menšími, ale vytrvalými a bujnými příbuznými. Mají více minerálů. Zelí a jiné brukvovité zeleniny zase nahradí divoká a vytrvalá Brassica oleracea a její kultivary, vysoká 1 až 2 metry. A tak by se dalo ještě dlouho pokračovat, sám jsem také teprve v procesu objevování něčeho již dávno někým objeveného. Rád se s vámi o tuto radost i neobvyklé chutě podělím.

Vždy však jezte jen to, co bezpečně znáte, a počítejte s možnostmi různých alergií, takže zkoušejte nové věci opatrně a postupně, na vlastní zodpovědnost.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Na špenát, do salátu, na kořenění

Bršlice kozí noha (Aegeopodium podagraria)

Nejchutnější a velmi hojná špenátovka, které se na zahrádce asi nezbavíte. Nebojujte s ní, je velmi léčivá, dělají se z ní čaje, dává se do polévky a špenát je z ní nejchutnější. Její typická vůně tepelnou úpravou mizí. Rozdrcenou lze přikládat na rány a bolavá místa. Římané ji pěstovali jako zeleninu, jedli syrové mladé lístky, jsou výživné a dobré na chleba. Přebírejte z ní její očividnou sílu, zdraví a vitalitu.

Čechřice vonná (Myrrhis odorata)

Celoroční zdroj chutných listů s anýzovou příchutí. Snižují kyselost kyselého ovoce při společném vaření, stonky jsou totiž sladké. Vyhovuje jí úrodná vlhčí půda, slunce, polostín.

Hluchavka bílá (Lamium album)

Mladé listy i květy chutnají po žampionech, výborná je i nasekaná do salátů, vařená na špenát nebo do polévky. Je to léčivka, zelenina plná cenných látek. Roste všude kolem sama, i bez naší péče.

Jitrocel vranožka (Plantago coronopus)

Chutnější než běžné jitrocele, hodí se do salátů nebo jej lze vařit. V Itálii je velmi ceněný a nezbytný do některých druhů míchaných salátů.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

Někdy si něčeho nevážíme jen proto, že je to zdarma a roste to samo. Z mladých kopřiv je výborný špenát. Ovoce a zelenina zabalená do sušených listů kopřiv dlouho vydrží. Kopřiva je léčivá a nálev se doporučuje k mytí vlasů. Je to mateřská školka pro berušky, které žerou mšice, a jediná potrava housenek některých druhů motýlů. Chrání okolní rostliny před houbovými chorobami, shromažďuje těžko dostupné živiny svými kořeny a dává je dál, jícha z kopřiv je výborné hnojivo. Roste sama v půdě s dostatkem dusíku. Po pokosení starších kopřiv opět vyrostou mladé, vhodné k jídlu.

Kostival lékařský (Symphytum officinale)

Univerzální permakulturní bylina, akumulátor živin z hloubek. Její mladé listy a výhonky jsou po tepelné úpravě jedlé. Má vysoký obsah minerálů, bílkovin a vitaminu B12, strouhaný kořen je léčivý (vnější aplikace). Starší listy kostivalu lékařského obsahují alkaloidy, jejichž požívání ve velkém množství poškozuje játra. Příležitostné požívání rostliny je ale naprosto neškodné, obzvláště mladých listů. Zdá se, že poslední dobou šířené negativní zvěsti o škodlivosti kostivalu jsou záměrné, komerčního charakteru (kostival roste zdarma). Pokusy ve Velké Británii ukázaly, že jednohektarové pole kostivalu poskytne přibližně 8x více bílkovin než obilné pole a 50x více než dobytek, který se může pást na stejně velké pastvině. Proteiny v kostivalu lékařském jsou pro svou vyváženou strukturu aminokyselin z biologického hlediska vysoce hodnotné. Existují i vyšlechtěné formy s ještě vyšším obsahem bílkovin.

Jícha (zákvas) z kostivalu je výborné hnojivo, z listů je hnojivý mulč, po pokosení ihned obráží znovu. Můžete si založit záhonek (kostivalovnu) na jídlo i hnojení (občas pokosit a rozhodit na jiné záhony).

Krvavec menší (Sanguisorba minor)

Listy jsou jedlé syrové i vařené, mají lehce okurkovou příchuť. Po začátku kvetení hořkne, nemusíte ho ale nechat vykvést. Vyhovují mu sušší lehčí půdy, je vhodný na okraje záhonů a trávníků, roste i na loukách.

Křez úzkolistý (Diplotaxis tenuifolia)

Hodí se na dochucování salátů, chutná podobně jako řeřicha. Je vytrvalý jen při odebírání květenství, sám se ale vysemeňuje, takže o jeho množení se nemusíte starat.

Libeček (Levisticum officinale)

Bujná rostlina, výborné koření, je také léčivý. Má kladný vliv na okolní rostliny, potřebuje úrodnou a dostatečně vlhkou půdu, slunce, snese i polostín.

Merlík všedobr (Chenopodium bonus-henricus)

Listy, lodyhy a poupata se jedí vařené, hlavně na jaře brzy v létě, než ztuhnou. Dříve se mu říkalo planý špenát, potrava našich předků. Listy jsou dobrým zdrojem železa. Třicet rostlin prý stačí při velké a časté konzumaci pro čtyři lidi. Pěstovaný v polostínu bude v létě měkčí.

Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis)

Listy lze použít syrové do salátu nebo vařené. Léčí dýchací ústrojí. Vyhovuje mu polostín, humózní půda, roste především v lesích.

Rdesno hadí kořen (Polygonum bistorta)

Listy jsou dobrá náhrada špenátu. Vyžaduje vlhké stanoviště, roste zejména na vlhčích loukách.

Řeřicha širolistá (Lepidium latifolium)

Listy i kořeny se používají jako dochucovadlo, pálivá chuť, připomíná křen.

Sléz pižmový (Malva moschata)

Listy jsou vytrvalá náhrada za hlávkový salát. Krátkověká trvalka, která se často sama vysemení. Roste i na květnatých loukách, vyžaduje slunce a propustnou zahradní půdu.

Šťovíky zahradní i divoké (Rumex patientia, r. Acetosa)

Listy se používají k okyselování pokrmů, salátů, pro speciální polévky. Kořeny a květy jsou též jedlé. Má mnoho odrůd, vyšlechtěné zahradní formy jsou velmi chutné.

Zdrojovka sibiřská (Claytonia /montia/ sibirica)

Celoroční zdroj lístků do salátů, i v zimě. Má ráda vlhčí polostinné místo. Krátkověká trvalka, sama se vysemeňuje, je půdopokryvná.

Lípa jako vytrvalý salát!

Možná ještě nevíte, že hlávkový salát nejlépe nahradí lípa! To jsme trochu odbočili od tématu bylin, ale zkuste to. Pokud lípu nenecháte vyrůst a budete ji pravidelně zastřihávat a spásat u země, bude mít celý rok mladé měkké listy do salátů. Z velkých stromů jsou chutné jen mladé listy na jaře, ty starší se ale dají po tepelné úpravě také jíst. Jde jen o konzistenci. Lípa srdčitá, případně i lípa velkolistá, nebo kříženec obou, jménem lípa obecná, jsou dobré.

Náhrada za cibuli a česnek

Cibule prorůstavá, stromová (Allium cepa proliferum)

Vytrvalá, mrazuvzdorná forma cibule, místo semen plodí jedlé cibulky, má i jedlé listy. Nesnáší se s petrželí.

Cibule šalotka (Allium ascalonicum)

Nenáročná a vytrvalá cibule, vytváří pod zemí shluky cibulek, které můžete dále rozsazovat, má lepší chuť než běžná cibule a lze ji i sklizenou skladovat až dva roky.

Cibule zimní, sečka, ošlejch (Allium fistulosum)

Velmi mrazuvzdorná vytrvalá cibule, tvoří pacibulky. Listy lze sklízet i pod sněhem. Má více typů: čínský (různé variety), japonský a ruský. Čínský ošlejch prý není tak ostrý jako ruský, který zase nejlépe odolává mrazům.

Česnek medvědí (Allium ursinum)

Má chutné jedlé listy, vytváří rozsáhlé porosty v polostínu a vlhčí půdě. Listy jsou už venku ze země, ještě když na jaře může sněžit, výborná bezpracná zelenina. Vyrýpávat a vysazovat ho můžete až po odkvětu, začátkem léta nebo později. Vždy sázejte pohromadě shluky cibulek poblíž sebe, osamělé cibulky se pomaleji rozrůstají.

Česnek ořešec (Allium scorodoprasum)

U nás původní, dobrá náhrada běžného česneku, trvalka.

Česnek viniční (Allium vineale)

Nenáročný vytrvalý česnek, náhražka běžného česneku.

Čínská pažitka, pažitkočesnek (Allium tuberosum)

Nenáročná trvalka množitelná dělením nebo výsevem. Osivo je již častěji k sehnání.

Pažitka (Allium schoenoprasum)

Kromě zahrádek můžeme najít i planě rostoucí verzi v přírodě, v polostínu. Má ráda humózní úrodné půdy.

text: Jaroslav Svoboda, foto: autor