Skip to content

Blog

Kartonové krabice s potiskem

Obálky se využívají hlavně při rozesílce textilu a drobných předmětů, které nejsou až zas tak choulostivé na poškození při manipulaci. Mají bezpečné uzavírání a jsou neprůhledné. Je ale spousta zboží, které potřebuje větší péči při balení. V této kategorii nastupují kartonové obaly a krabice. Kartonové obaly jsou upřednostňovány jak pro svoji lehkost, pevnost, tak hlavně nízké náklady na pořízení. Do kartonových krabic se balí téměř všechno. Základním cílem obalu je uchránit obsah proti poškození a rozbití.

Výběr kartonů z vlnité lepenky je velmi rozmanitý. Vždy je důležité vybírat krabici dle typu, povahy a technických vlastností zboží. Zvolit můžete velké pevné paletové boxy z 5ti nebo 7mi vrstvé vlnité lepenky nebo můžete použít menší krabičky z 3-vrtstvé lepenky. V technickém provedení krabice se také meze nekladou. Výrobci dokáží udělat takovou krabici, která ochrání a přepraví opravdu cokoli. Pro zvýšenou bezpečnost se hodí například poštovní kartonová krabice s vlepenou pěnovou výplní nebo fixací, chcete-li. Stabilitu a bezpečnost obsahu krabice zajistíte i pomocí dalšího balicího materiálu – fixačních balících materiálů a výplní, jako jsou fixační tělíska Flopak, dřevitá vlna nebo kartofix. Pak už se vaše zboží v krabici ani nehne.

Kartonové krabice s potiskem zaručí nejednomu e-shopu spolehlivý obal.Do většiny typů výše zmíněných krabic je vhodné v některých případech použít proložky. Právě ty se vyrábí z dvouvrstvé vlnité lepenky. K dostání je v rolích i arších. Jejich cena je velmi nízká, zato význam veliký. Díky své přizpůsobivosti se používají na prokládání zboží uvnitř obalu nebo mezi krabicemi.

Dejte svým krabicím trochu šťávy

A co design krabice? Kartonová krabice je sice ve většině případů pouze konečný obal, na kterém až zase tak moc nezáleží, ale nemusí to být přece vždy jen obyčejná hnědá nebo bílá vlnitá lepenka. No ne?

Široký výběr a téměř neomezené možnosti mají na www.paketo.cz. Dokážou vám vyrobit a potisknout téměř jakoukoli krabici na digitální tiskárně. S digitálním tiskem odpadají navíc náklady za drahé tiskové štočky a nasvícení síta. Takže úspora zde určitě je. Není problém si nechat vyrobit a potisknout krabici ani v rozměrech paletového euroboxu. Potisk může být jakýkoli, přesně dle vašeho motivu nebo pouze logo firmy na víko krabice? Nic není problém. Kvalita tisku je vysoká. Dá se srovnat s kvalitou fotografie. To už se vyplatí.

Kartonové krabice s potiskem zaručí nejednomu e-shopu spolehlivý obal.U každé lepenkové krabice se stále klade důraz na nosnost, pevnost a stabilitu při stohování. Proč ji tedy ještě nevyšperkovat potiskem?

Další typy krabic s potiskem můžou být stěhovací krabice, úložné kartonové krabice nebo další typy klopových krabic a krabiček nebo dárkových krabic a odnosek na vína.

Investovat do kvalitního obalu se vždy vyplatí.

(komerční prezentace)

Připravte zlodějům překvapení

I když žijeme v době, které vládne soustava jedniček a nul, při zabezpečení obydlí je vždy nutné připomenout aspekt, na který se až trestuhodně zapomíná: mechanické zabezpečení. Kriminalisté shodně uvádějí, že k 80 až 90 a více procentům vloupání dochází dveřmi, většinou špatně nebo nedostatečně zabezpečenými. U rodinných domů je situace trochu jiná, ve 40 % nesou odpovědnost okna nebo balkónové dveře. Každopádně i zde se vyplatí investovat do kvalitních atestovaných bezpečnostních dveří (pořídíte je zhruba od ceny patnácti tisíc), doplněných podle rad odborníků o adekvátní zámky.

Bez potřeby zakopání kabeláže můžete bezdrátovou kamerou monitorovat třeba vjezd, parkování nebo zadní vstup do zahrady.Při výměně dveří si nechte odbornou firmou zjistit, zda máte zárubně odpovídající bezpečnostní třídě pořizovaných dveří, jinak i vaše nové dveře kdejaký zlodějíček překoná tím, že zárubně roztáhne heverem. Je samozřejmé, že kvalitní zárubně předpokládají odbornou instalaci specializovanou firmou. Na zadní dveře (třeba do zahrady) je vhodné přidat další rozvorovou závoru nebo i ochranu pantů zevnitř nebo bezpečnostní petlice.

I atrapy mohou pomoci

Nezvaný návštěvník nejbližšího okolí vašeho domu nemiluje – na rozdíl od mnoha žen – ani pocit, že se na něj „kouká“ objektiv kamer. Většinou nemá šanci rozeznat, zda jde o zařízení funkční, či o atrapu. Ty se prodávají již od několika stovek. Samozřejmostí pro věrohodný dojem musí být opravdu profesionální montáž a umístění na místo, kam by je připevnili bezpečnostní odborníci. Atrapy bývají jak ve vnitřním, tak samozřejmě ve venkovním provedení. Některé modely jsou doplněny o „jako“ kabeláž, kterou je vhodné zavést pečlivě pod omítku. Jiné mají třeba i blikající diodu pro dokonalou iluzi. Zapojení dvou kamer, které se navzájem „hlídají“, evokuje dojem, že zabezpečení domu vymýšlel opravdový odborník, a zloděj si raději vybere něco méně rizikového.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Fólie + EZS = hit bezpečnosti

I při instalaci atrap se zaměřme na to, aby logikou odpovídaly profesionální instalaci (kabel zapusťte do zdi, vyměňujte baterii na blikací LED, má-li ji vaše atrapa).Rozhodně uvažujte o tom, že byste minimálně přízemí vašeho domu ochránili v bodě, který je u rodinných domů po dveřích druhým nejslabším článkem bezpečnosti, a tím jsou okna. Vyrábějí se speciální bezpečnostní fólie, které chrání před vniknutím zloděje rozbitým oknem do domu. Sklo sice praskne, ale drží pohromadě (navíc lze tuto ochranu kombinovat s detektory rozbití tříštění skla v elektronickém zabezpečení). Fólie se lepí zvenku, ale rozhodně je nelepte sami. Cena bývá do tisíce korun za metr čtvereční včetně práce.

Tato plášťová ochrana spolu s elektronickým zabezpečením (doplněným o vhodnou sirénu a komunikátor minimálně k majitelům a sousedům) tvoří optimální, a přitom cenově dostupnou ochranu rodinných domů. Vynechat snad lze jen pidiokýnka, kterými se určitě nikdo neprotáhne. Nejdůležitější jsou okna zezadu a ze stran domu, volte i po doporučení odborné firmy vhodnou bezpečnostní třídu. Existují i bezpečnostní fólie, které současně plní funkci termální či solární ochrany.

Mříže, rolety a infrazávory

Není výjimkou, že se majitel domu (třeba tam, kde chybějí „hlídající“ sousedé) rozhodne pro instalaci mříží. Toto řešení nemusí být nutně neestetické. Existují totiž i takové mříže, které dům nepromění v kasárna. Mohou být pevné i nůžkové shrnovací, které při maximálním zajištění bezpečí nepůsobí na obyvatele domu nějakým skličujícím dojmem.

Elektronické zabezpečení (především bezdrátové) se prodává i jako „balík“, který stačí než přišroubovat. Ovšem při odborné instalaci získáte nejen „razítko“, ale díky odlišné sazbě DPH i úsporu, a může to být argument i pro pojišťovnu.Podobnou, i když ne tak silnou bezpečnostní funkci mají předokenní rolety, které navíc mohou poskytnout ochranu proti kroupám, vichřicím, přinesou ochranu proti hluku a přinesou pocit maximálního bezpečí. Bezprostřední okolí rodinných domů (branku a vstup, místo pro auto, nepřehledný prostor kolem plotu) je vhodné chránit infrazávorou nebo venkovními detektory pohybu, což ale náklady poněkud zvyšuje.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Sousedé – sociální EZS

Nejefektivnější EZS (elektronický zabezpečovací systém) budou i přes všechny snahy výrobců elektroniky tvořit pozorní, všímaví a spolehliví sousedé. Jejich „nakombinováním“ s reálným EZS vznikne efektivní, vzájemně provázaný systém ochrany vašeho domu – například je možné váš EZS připojit komunikátorem nejen na váš telefon, ale i k sousedům. A i když v domech bývají přes den samy spíše starší paní či maminky s dětmi, i tak mohou z bezpečí nakouknout nebo rozsvítit světlo, což často stačí.

Zatímco kamerové zabezpečení bývá relativně drahé, atrapy k nerozeznání podobné se dají pořídit již od několika stovek.Pokud si vzájemný „servis“ dohodnou dva sousedé, nejlépe muži, zvyšuje to vzájemnou všímavost a pomáhá k ochraně majetku. Komunikátory mohou přes pevnou telefonní linku (nevýhoda: lze ji poměrně snadno „odstřihnout“), přes GSM (včetně SMS na několik čísel) nebo případně bezdrátově přenést hlasovou informaci o poplachu.

Kromě toho budeme pochopitelně v rámci vyššího stupně ochrany doporučovat připojení na pult centralizované ochrany (PCO). Při střežení bezpečnostní agenturou platíte měsíční paušál, který se u důvěryhodných agentur pohybuje v základní službě zhruba od pěti set korun měsíčně. Bezpečnostní agentury většinou mají více tarifů, kdy zásahová jednotka buď přímo vyjíždí k poplachu, dokonce může být vybavena klíči od objektu, nebo vám volají, a vy rozhodujete, zda je vyšlete.

Pod svícnem (ne)bývá tma

Nepodceňujte elementární aspekt znepříjemnění pobytu útočníka, který se připravuje k průniku do vašeho domu ze „zadní strany“, tedy ze zahrady, mimo pohled z ulice. Tam se často nacházejí žebříky, stoly a židle a jiné „libůstky“, které jste mu tam neplánovaně připravili jako usnadnění vás navštívit. Nezapomínejte také opakovaně kontrolovat svítidla. Ta jednak okolí rozsvícením především v noci naznačí, že se tudy někdo neočekávaně proplétá, navíc žádný lump nemiluje pozornost světel ramp, a tak raději odkvačí k sousedům, kteří se dobrými radami tohoto časopisu neřídí.

Drátový, nebo bezdrátový systém?

drátový systém

bezdrátový systém

spolehlivost komunikace mezi detektory a ústřednou probíhá bez zpoždění, jakákoli manipulace s detektorem nebo přerušení kabelu jsou hlášeny do ústředny jako sabotáž detektory obvykle hlásí potřebu výměny baterií a funkčnost spojení mezi detektorem a ústřednou
údržba bezúdržbový, vyžadována roční revize výměna baterií v komponentech jednou za 1-4 roky, vyžadována roční revize
dosah téměř bez omezení síla signálu klesá se vzdáleností komponentu od ústředny; problém zejména v železobetonových stavbách
cena komponentů obvykle nižší než u bezdrátových komponentů obvykle vyšší než u drátových komponentů
cena instalace oproti bezdrátovým systémům je navíc třeba hradit instalaci kabelových rozvodů obvykle nižší než u drátových systémů; instalace je rychlejší
interiér instalace kabelů je zásahem do interiérů čistá instalace s minimálními zásahy do interiérů
flexibilita systému v systému lze kombinovat komponenty libovolných výrobců snadné přemístění a stěhování komponentů

 

Máte-li zapojeny soumrakové senzory, což lze pro úsporu energie jedině doporučit, čas od času musíte na rozhraní soumraku zkontrolovat, že jsou seřízena opravdu přesně a fungují opravdu od setmění. Občas je také vhodné utřít (berte v potaz, že se jedná o venkovní čidla, na která prší) jejich vnější čočky. Máte-li zahradu, přístupovou cestu, okolí vchodových dveří, stání pro auta, prostor kolem branky a poštovní schránky doplněn o další alespoň tři až čtyři spínaná světla, rozhodně uděláte pro zabezpečení svého domu víc, než si myslíte. A to ani nemluvíme o světle v domě, jehož nahodilé rozsvěcení během vaší dovolené je užitečným, levným a také podceňovaným prvkem ochrany.

Více článků z rubriky BYDLENÍ na www.modernibyt.cz.

Kočky, psi a jiná havěť

I když sledovací kamery nebývají standardní součástí zabezpečení, přesto nejsou ze hry vyloučeny – i kdyby v podobě atrap.Samostatnou kapitolou je výskyt domácích zvířat. Ať už jim říkáme miláčci, mazlíci, hlídači nebo trhači, z pohledu elektronického zabezpečovacího systému se lze shodnout na pravdivějším označení „spolehlivá rozhoukávačka zabezpečení“. Odvěký boj mezi kočkami a psi lze také shrnout do klišé, že psi nebývají EZS tak nebezpeční z pozice planých poplachů jako právě kočky. Svým pohybem téměř výlučně při podlaze (a při váhovém limitu do cca 20-25 kil) nejsou pro detektory takovým problémem. Psa také obvykle nezapomenete (na rozdíl od „neviditelnější“ kočky) ve střežené zóně. Pohyb domácího hlídače pomůže vyselektovat tzv. zvířecí čočka – informujte se u zástupce firmy, která vám zabezpečení montuje.

A co kočky? Lezoucí zvědavé andílky s ocásky lze jen těžko abstrahovat z lokalit, kde čenichají zvědavé detektory vašeho zabezpečení. Majitelé koček tak často zvažují, že vybaví kontaktními magnetickými spínači všechna (nebo jen přízemní) okna a sníží ochranu detektory pohybu. Tak se vám nestane, že opustíte dům a přitom budou okna vstřícně otevřená možnému lupiči (váš zabezpečovací systém by protestoval známým kvičením).

text: Jan Bělohubý, foto: archiv firem

VIDEO: Koncept virtuálního nakupování

Vítězný koncept byl navržen Pan Wang, talentovanou designérkou z univerzity Masters Industrial Design v Číně. Future Hunter-Gatherer je virtuálním nakupováním potravin, které se inspirovalo přírodou. Projekt využívá hologram, který umožňuje uživatelům hrát hru spočívající v zajištění jídla rybolovem, honem nebo sběrem. Seznam jídla, které uživatel získá během hry, se přenese do místního obchodu, kde se jídlo nachází, a doručí ho uživateli až domů. Kromě toho, že dělá nakupování mnohem zábavnějším, umožňuje také dětem lépe pochopit, odkud jídlo vlastně pochází. Vítězka soutěže byla oceněna částkou 5000 euro a nabídkou šestiměsíční hrazené stáže v globálním designérském centru Electroluxu.

Na druhém místě se v soutěži umístila designérka Fulden Dehneli z Turecka, která představila svůj projekt Lotus, za který byla oceněna částkou 3000 eur. Třetí místo si pak zasloužil Michał Pośpiech z Polska se svým projektem UrbanCone, za který získal 2000 euro. Cenu veřejnosti a 1000 euro si odnesla Fiorella Rios z Peru s konceptem Hero s počtem 69.089 hlasů. Hlasování se zúčastnili lidé ze 47 zemí po celém světě.

Porota letošního ročníku

V čele poroty usedl Lars Erikson, vedoucí designu pro celou skupinu Electrolux, kterého doplnili další dva členové a společně pak vybrali vítěze letošního ročníku Electrolux Design Lab. Byli jimi kreativní poradkyně pro H&M Margareta van den Bosch a ředitel Švédské nadace průmyslového designu Robin Edman. Do ročníku 2014 této mezinárodní soutěže se přihlásilo více než 1700 studentů designu, ze kterých bylo následně vybráno 6 finalistů a na samotném konci 1 vítěz.

První krok ke kariéře v designu

Účelem soutěže Electrolux Design Lab je stimulovat a aktivovat studenty designu po celém světě, aby představili své průlomové nápady ohledně budoucnosti prostředí domácnosti. Soutěž podněcuje nové nápady a inspiruje k inovaci, čímž tak nejen podporuje závazek Electroluxu vést evoluci domácích spotřebičů, ale i vytváří příležitost pro mladé talenty ukázat co v nich je.

Výherci soutěže Electrolux Design Lab 2014

FUTURE HUNTER-GATHERER

  1. FUTURE HUNTER-GATHERER od Pan Wang z Číny / Velké Británie,

  2. Lotus od Fulden Dehneli z Turecka

  3. UrbanCone od Michała Pośpiecha z Polska

Designérka: Pan Wang1. FUTURE HUNTER-GATHERER

Země: Velká Británie

Designér: Pan Wang

Univerzita: Masters Industrial Design, Čína

Central Saint Martins , Velká Británie

2. Lotus

Lotus

Země: Turecko

Designér: Fulden Dehneli
Univerzita: Middle East Technical University, Turecko

LotusLotus je čističkou vzduchu se třemi přenosnými, dobíjecími čistícími koulemi. Zatímco tělo přístroje zajišťuje základní čištění, koule se mohou používat, kde jsou zrovna třeba. Tyto tři dobíjecí koule nazvané Pure Ball (čistící koule), Odor Ball (pachová koule) and Humid Ball (vlhkostní koule) plní své speciální úkoly. Technologie Super Plasma Ion vytváří aktivní ionty vodíku a kyslíku, které ničí biologické nečistoty a aktivují kyslík, kdekoli se ocitnou. Přenosné jednotky se hodí ve chvílích, kdy je potřeba vyčistit určité místo, například při vaření, spaní či na toaletě.

3. UrbanCONE

UrbanCONE

Země: Polsko
Designér: Michał Pośpiech
Univerzita: Jan Matejko Academy of Fine Arts, Polsko

UrbanCONEUrbanCONE vytváří zdravé mikroklima venkovního prostředí, protože dokáže čistit vzduch po celém městě i v našich domovech. Přístroj vzlétne a létá díky ultralehké konstrukci a křídlům s fotovoltanickým panelem, které se pohybují podobně jako medúza. Čištění zajišťují výměnné filtry umístěné pod křídly kuželu. UrbanCONE je automatický, rádiově řízený přístroj, který se shlukuje v obytných oblastech se zvýšenou potřebou filtrace vzduchu.

text a foto: electroluxdesignlab.com

Královny větru tylandsie

Nalejme si čistého vína: mnohým kupcům tilandsie skutečně uhynuly, ovšem rostliny za to většinou nemohly. Stačilo jen zajistit několik specifických podmínek, které tilandsie k životu v našich interiérech potřebují. Pojďme si je tedy připomenout tím, že si společně naaranžujeme volné tilandsie na vlastní ozdobný kmínek.

Stříbrné královny větru

Tilandsie se bezesporu vymykají představám o „normálních“ rostlinách.Tilandsie se bezesporu vymykají představám o „normálních“ rostlinách. Od nich se liší nejen atypickým, přesto nevšedně krásným vzhledem, ale především svým podivuhodným způsobem života. Nerostou totiž klasicky na zemi s kořeny zapuštěnými v substrátu; pro svou existenci si vybraly kmeny stromů, kaktusů a v některých případech i holé skalní srázy.

Vodu a živiny přijímají nejen kořenovým systémem, ale v podstatné míře i celým povrchem těla. K tomu účelu se u nich vyvinuly zvláštní čerpací miniorgány, tzv. šupinky, které – podobné více či méně hustému a jemnému kožíšku – „vyčesávají“ z proudícího vzduchu vodní páry nebo nasávají vodu s rozpuštěnými živinami během dešťů či mlh. Právě šupinky dělají tilandsie tím, čím jsou, a stříbrně vybarvené růžice mohou jen stěží ujít pozornosti milovníků rostlinného krásna.

Není divu, že se mnohé tilandsie staly vděčným květinářským zbožím a jsou nabízeny jak volně, tak i v řadě aranžmá (připevněné na kolíky, kameny, ale také na plastové či hliněné figurky různého stupně kýčovitosti). My se pro tentokrát zdržíme komentářů k podobným kompozicím a zaměříme se na výběr a výrobu vlastního tilandsiového kmene.

Zlatá střední cesta výběru

Na českých zahradnických výstavách a občas i v maloobchodě můžeme pro účely vlastního aranžování tilandsií nakoupit volné, tedy na ničem nepřipevněné jednotlivé rostlinky. Druhová nabídka specializovaných firem bývá pestrá a lákavá, ovšem pozor: při výběru rostlin bychom se měli držet při zemi! Ne všechny tilandsie jsou totiž stejně odolné vůči bytovým podmínkám a většina nabízených druhů se hodí spíše pro zapálené, zkušenostmi a technickým zařízením (např. skleníky) vybavené amatérské pěstitele.

Jaké druhy si tedy pro první pokusy obstarat? Kdo si nechce zatěžovat hlavu latinskými názvy nebo chodit na nákupy s atlasem rostlin, měl by se při výběru řídit osvědčeným pořekadlem o zlaté střední cestě. V případě tilandsií lze tuto zásadu aplikovat především na úroveň jejich „stříbřitosti“.

Nikdy nekupujte rostliny extrémně zelené. Ty sice přežijí zhoršené světelné podmínky, ale zároveň jsou z domoviny zvyklé na vysoké vlhko a dusno; ve volných bytových prostorách rychle vysychají. Ani opačný pól však není dobrý – maximálně stříbrným rostlinám, byť jsou ze všech tilandsií určitě nejkrásnější, v interiéru chybí přímé slunce a prudší vzdušné proudění. Bez čerstvého vzduchu přinášejícího vláhu na listové šupinky nemohou existovat a stejně jako jejich zelené kolegyně podléhají dehydrataci.

Co z toho plyne? Vhodné druhy hledejme uprostřed mezi oběma popsanými extrémy. Avšak i u tilandsií existují výjimky potvrzující pravidlo. Proto bude lepší, když se s několika nejodolnějšími zástupci seznámíme podrobněji.

Ideální bytové rostliny

Ve světě nejvíc obchodovaným a zároveň i jedním z nejhezčích druhů je Tillandsia ionantha. Tato drobnější rostlina je nenáročná, univerzální, snáší i fatální pěstitelské přehmaty, za něž se často dokonce odmění výraznými fialovými květy. Přesto, že se dá považovat za silně stříbřitý druh, nechová se podle výše uvedeného principu a s úspěchem ji můžeme kultivovat jak v malých uzavřených vitrínkách, tak i na slunečními paprsky spalovaném jižním okně.

Na tilandisových aranžmá by neměl chybět nenáročný trávolistý druh T.juncea.Jednotlivé růžice rychle odnožují a vytvářejí ozdobné mnohohlavé trsy. Navíc je rostlina velmi variabilní a vytváří spoustu forem vesměs sympatického vzhledu.

Dalším druhem, který by neměl chybět v žádném aranžmá určeném pro volný bytový prostor, je dlouholistá T. juncea. Tato vzrůstná tilandsie poněkud připomíná stříbrně ojíněný trs trávy. Při aranžování se používá jako dominantní (nosný) prvek a umisťuje se do spodních partií kompozic, pod jejich těžiště, do pozadí apod. V nárocích a pěstitelských vlastnostech se téměř neliší od předchozí, pozor jen na časté přemokření a následné hnití růstových středů.

Protiváhou růžicovitých T. ionantha a její zvětšeniny T. juncea jsou cibulovité tilandsie T. caput-medusae (jméno velmi dobře vystihuje její vzhled – znamená „hlava medúzy“) a T. bulbosa („cibulovitá“). Oba druhy jsou opět nenáročné a pomalu rostoucí, což je vlastnost u aranžovaných tilandsií velmi žádaná. Díky svým zavalitým „postavám“ netradičního vzhledu dokonale rozhánějí tvarovou nudu klasicky růžicovitých druhů a přitahují na sebe pozornost.

I když jsme v předchozí stati „zelené“ tilandsie zrovna nepřechválili, jmenujme dvě výjimky v podobě dokonale odolných a adaptabilních druhů – T. brachycaulos a T. tricolor. První z nich je měkkolistá a mírně stříbřitá, druhá naopak tuhá, hladká a svěže zelená.

Nejlepší je starý kořen

Základem estetického úspěchu aranžmá je dobrá volba kmínku, kořenového samorostu či jiné přírodně rostlé dřevěné podložky (tilandsie jsou nabízeny i upevněné na kamenech, ovšem tuto nepřirozenou kombinaci pusťme z hlavy!).

Kmínkový nosič by měl být dostatečně zkroucený a bizarní. Navíc musí být ze zdravého dřeva: jednak by nás s trouchnivějícím materiálem každá soudná hospodyňka vyhodila z obýváku, jednak by se nám tilandsie na rozpadající se podložku špatně upevňovaly. Nejvhodnější kmínky lze získat ze starých křivých „hlav“ vinné révy, dobrých možností je ale spousta. Před vlastním aranžováním necháme budoucí tilandsiový kmen dostatečně vyschnout a pokusíme se ho zbavit kůry (alespoň na místech, kam budou později upevňovány tilandsie). Dřevo nikdy nelakujeme.

Raději připravíme přenosné aranžmá, s nímž lze pohybovat jak podle potřeb našich (tj. esteticko-praktických), tak i rostlinných (např. otáčení za světlem, letnění v příznivém období roku). Kmínek proto upevníme do keramického podstavce – může jím být vyšší květináč nebo plošší ozdobná miska. Keramika by měla být spíše nenápadná, aby na sebe nepoutala víc pozornosti než samotné rostliny. Pro stabilizaci dřeva použijeme v nouzi několika kamenů, mnohem lepší však bude dřevo do misek zasádrovat nebo zabetonovat.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Aranžérem snadno a… pomalu!

Při aranžování tilandsií vycházíme z velikosti budoucí kompozice, z rostlinného materiálu, který máme k dispozici, a především ze své fantazie. Kompozici je dobré před vlastním lepením seskládat „nasucho“, abychom nebyli po skončení práce nepříjemně překvapeni a nezačínali znovu.

Máme tři možnosti, jak volné tilandsie ke kmínkům připevnit. Nejjednodušší, nejlevnější, k rostlinám šetrné, ale také namáhavé a nejviditelnější je vázání rostlin pomocí rybářského silonového vlasce dvacítkového průměru.

Méně pracným se jeví použití silikonových lepidel (tmelů) – tato pojiva zůstávají i po zaschnutí mírně elastická (což je příznivé pro prorůstající kořeny rostlin). Nevýhodou je dlouhá doba zasychání jednotlivých dávek lepidla: hrozí odpadnutí někdy poměrně hmotných tilandsií.

Profesionální aranžéři se posledně jmenovanému problému vyhýbají pomocí tavných pistolí, kterými jsou na kmínky nanášeny dávky rozehřátého plastu. Věc má jeden háček: „lepidlo“ nesmí být příliš rozžhaveno, jinak bychom poškodili báze rostlin. Proto musíme po nanesení hmoty počkat na správný okamžik, kdy lepidlo začne mírně tuhnout – teprve potom do něj můžeme bez obav vtlačovat rostliny.

Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Přírodní tilandsiová společenstva

Rostliny upevňujeme v určitém pořadí – nejprve rozmístíme dominantní (nosné) velké druhy a vytvoříme si tak jakousi kostru. Tu poté doplňujeme menšími a malými druhy (např. zmiňovanými různě velkými exempláři druhu T. ionantha). Tilandsií by mělo být na kmínku raději víc než míň – kromě výraznějšího vzhledového efektu rostlinám vytvoříme i určité mikroklima a navíc věrněji napodobíme přírodní tilandsiová společenstva.

Nepěkně vyhlížející zbytky plastu nebo silikonu kolem připevněné tilandsie zamaskujeme přilepením špetky skandinávského lišejníku, zavděk však lze vzít i usušenými tuzemskými mechy (rašeliník, rod Sphagnum). Pro snazší práci se suchým lišejníkem je dobré jej předem navlhčit a teprve po jeho zvláčnění lepit pomocí pinzety a tavné pistole na „postižená“ místa. Posledním krokem je zakrytí paty zabetonované podložky vhodným zásypem – např. kamínky určité velikosti a barevného odstínu, keramickou drtí nebo jiným materiálem.

Po obsypání kmínku kompozici doplníme vhodným kamenem, trsem mechu či kouskem kůry.

Pokud by někomu tvorba uvedeného typu tilandsiového kmínku nestačila, může zapustit kmínek do hlubšího květináče a volný prostor vyplnit substrátem, do něhož následně vsadí větší bromélie nebo jiné pokojové rostliny.

Kam (a co) s ním?

Hotový kmínek zůstává mikrospolečenstvem živých rostlin a podle toho se k němu musíme chovat. Přestože jsme pro aranžování použili univerzálních a odolných druhů, umístíme kompozici co nejblíže k oknu. V teplejších obdobích roku je tilandsiím nejlépe venku – na plném slunci nebo v polostínu, na místě s dobrou ventilací.

T.caput-medusaeZaléváme formou postřiku – používáme výhradně dešťovku, v nouzi destilovanou vodu. Rosíme v závislosti na teplotě zpravidla jednou denně. Pozor: pokud klesnou teploty pod 15 °C, postřikovat raději přestaneme. V době vegetace občas (jednou až dvakrát měsíčně) do zálivkové vody přidáme nepatrnou dávku komplexního hnojiva pro pokojové rostliny.

Pouze zimování tilandsií je „ošemetnou“ záležitostí – v bytě musíme najít místo s maximalním osvětlením a pokud možno nižší teplotou (15-18 °C).

Tilandsiím častější zálivku

Jestliže chladný prostor chybí, snažíme se tilandsiím úbytek vydýchané vody nahradit častější zálivkou.

Pokud se nám přesto tilandsie jeví jaksi scvrklé a měkké, sáhneme k záchrannému opatření: celý kmínek s rostlinami buď přímo ponoříme do vody, nebo jej alespoň důkladně osprchujeme a na 8-12 hodin zabalíme do plastové fólie. Na první pohled drastická metoda se většinou nemine účinkem a rostliny se opět pěkně „nafouknou“ množstvím přijaté vody.

text a foto: Zdeněk Ježek

Zapomeňte na těžkosti se stavbou domu

Společnost HAAS FERTIGBAU nabízí nyní své domy Instinkt a Skywood za výhodné ceny. Za cenu městského bytu získáte kvalitní nízkoenergetickou dřevostavbu s třicetiletou zárukou na statiku stavby. Dům Instinkt je přízemní bungalov4+kk , Skywood je patrový rodinný dům 4+kk. V nabídce jsou také domy bez garáže,  tedy rozšířením vlastního obytného prostoru.

InstinktRodinné domy a bungalovy HAAS FERTIGBAU jsou dřevostavby, které je možno realizovat v různém rozsahu od dodávky jednotlivých stavebních dílců, přes hrubé stavby, až po výstavbu rodinného domu kompletně na klíč. Právě domy Instinkt a Skywood postavené na klíč, do nichž se po předání hotové stavby můžete ihned nastěhovat, nyní tato společnost nabízí za 2 499 000 Kč vč. DPH.

Proč dřevostavbu rodinného domu?

Domy HAAS FERTIGBAU jsou postaveny pomocí certifikovaného stavebního systému. Díky tomu jsou tyto stavby velmi kvalitní a dodavatel na ně může bez problémů poskytnout třicetiletou záruku na statiku stavby. Dřevo je také velmi ekologický a lidsky příjemný materiál. Dům má příjemné klima, jehož výhody pocítíte ihned po nastěhování.

Pro obyvatele domu jsou většinou velmi důležité také nízké energetické nároky, a tedy i dobré tepelně-fyzikální vlastnosti domu. Dřevostavby HAAS FERTIGBAU jsou navrženy již v základním provedení jako domy s nízkou spotřebou energie – majitelé domů tak mají jistotu, že je náklady na vytápění nijak finančně neomezí.

Velkou výhodou dřevostaveb je rychlost výstavby. V domě můžete bydlet za méně než tři měsíce od podepsání smlouvy. Srovnejte si nyní tuto rychlost s běžnou výstavbou svépomocí. A když k tomu navíc připočítáte i takto nízkou cenu, zjistíte, že varianta dřevostavby na klíč nemá v pohodlí a rychlosti vzhledem nákladům konkurenci.

Skywood

Co získáte s domy za akční cenu?

Dům Instinkt , který společnost HAAS FERTIGBAU nabízí za akční cenu 2 499 000 Kč vč. DPH, je bungalov s valbovou střechou, provedený ve standardu nízkoenergetického domu. Počet místností je 4+kk, zastavěná plocha činí 134,10 m2. Dům Skywood dodávaný nyní za stejnou cenu je patrová stavba 4+kk se sedlovou střechou. Zastavěná plocha v tomto případě činí 83 m2.

Oba domy jsou postaveny v kombinaci fasád dřevo-omítka. Díky kombinaci těchto materiálů nabízí i příjemnou estetiku exteriéru. Samozřejmostí jsou také velmi úsporná okna s trojitým zasklením. A opět opakujeme: To vše může být vaše za méně než tři měsíce.

(komerční prezentace)

Schodiště pozvedne interiér

Před nákupem stavebnicového schodiště si dobře v klidu rozmyslete, jakou funkci bude plnit a zda povede do málo či často používané místnosti. Hlavní schodiště domu či bytu rozhodně nemůže být v nejmenší možné šířce 60 cm, ale musí být řádně široké. Je třeba myslet na to, aby se dvě či více osob bez problému vzájemně vyhnuly a aby nenastal problém při stěhování nábytku. Naopak v místnostech typu ložnic či půdních prostor, ve kterých je nižší frekvence používání, může rozměrově malé schodiště působit příjemně útulným dojmem. Pro centrální schodiště je výhodnější volit přímé či lomené tvary. Naopak tam, kde potřebujeme šetřit místem, je možné využít schodiště točitého.

Velikost prostoru

Nerezový hranatý sloupek v kombinaci s hranatým madlem je současným hitem (J.A.P.).Důležitým aspektem, který významně ovlivní výběr schodiště, je velikost prostoru, který chceme (nebo můžeme) schodišti věnovat. Novostavby v tomto směru dávají více šancí a většinou poskytují dostatečný prostor pro schodišťové variace jakéhokoliv druhu. U rekonstrukcí se obvykle potýkáme s nutností kompromisu.

Schody a finance

Velkou roli při plánování schodiště sehrají i finance. V nižší cenové hladině se schody dají pořídit již od 16 000 Kč, ale v případě zakázkového schodiště se tato částka může vyšplhat do statisíců. Cena je vždy dána typem vybraného schodiště, materiálem a provedením.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Schody ze skla, nerez, betonu?

Atypické schodiště Profile je příkladem trendu kombinování nerezové konstrukce s materiálem, který koresponduje s podlahou (J.A.P.).Obecně lze schody rozdělit podle materiálu a tvaru. Z pohledu použitého materiálu jsou v nabídce na trhu schody dřevěné, kovové, betonové či kombinované. V dnešní době jsou čím dál oblíbenější i atypické schody skleněné, které ve vhodně laděném interiéru mohou působit skutečně velkolepě.

Tradiční celodřevěné schodiště dýchá přírodní atmosférou a hodí se do všech typů obytných interiérů. Myslete ale na to, že některá schodiště ze dřeva mohou vrzat. Kovová schodiště se vyrábějí buď z ocele povrchově upravované, nebo z nerezové oceli. Ta se dnes řadí k materiálům velice žádaným, ovšem je třeba sáhnout o něco hlouběji do kapsy. Kovová schodiště jsou velice pevná a odolná, ale mnohdy do interiéru přinášejí průmyslový vzhled, takže jejich využití je vhodné konzultovat s bytovým designérem. Velice častou volbou a výhodným kompromisem jsou proto kombinovaná schodiště, která eliminují negativní vlastnosti jednotlivých materiálů. Kombinuje se nejen dřevo a kov, ale i dřevo či kov se sklem. Velká škála možností je také v obkladech dřevem či keramikou.

Ostře sledované vlastnosti

Funkčnost – schodiště musí přesně odpovídat použití, pro které je určeno. Interiérové schodiště rozhodně nepatří do venkovních prostor. Točité schodiště o šířce nášlapu 60 cm rozhodně není dobré volit do hlavních prostor interiéru.
Pohodlnost – tuto oblast charakterizují dva faktory – šířka schodiště a výška nášlapu. Jednoduchou pomůckou pro určení tzv. pohodlnosti schodiště je fakt, že by se na něm měli dva lidé bez problémů vzájemně vyhnout. Běžnou standardní šířkou schodiště je 90 cm, přičemž možné míry se pohybují v rozmezí od 60 do 120 cm. Běžná výška nášlapu je v rozmezí 16 až 19 cm.
Tuhost – tato vlastnost odráží správnost volby použitých materiálů. Například některá schodiště musí být pevně ukotvena na zdi a nemohou být umístěna volně v prostoru. Předchází se tak tvarové deformaci schodů v prostoru, tzv. vlnění. Každý materiál má totiž své specifické vlastnosti.
Odolnost proti opotřebení – jednoznačnou volbou při výrobě schodnic (nášlapné plochy schodů) je tvrdý a odolný materiál, který snadněji odolává mechanickému opotřebení. Při jeho použití se vyhneme rýhám a vrypům na povrchu schodnice. U masivních materiálů je jasnou volbou tzv. tvrdé dřevo – buk, dub, javor, jasan. Měkké materiály typu smrku či borovice příliš odolné nejsou.
Povrchová úprava schodnic – nejčastější povrchovou úpravou interiérových schodů je lakování, které má opět vlastnosti podporující odolnost proti mechanickému opotřebení. U exteriérových schodů by samozřejmostí povrchové úpravy měla být antikorozní vrstva.
Hlučnost schodů neboli jejich rezonance – této vlastnosti je důležité si všímat při kotvení schodiště u stěny. Je důležité, aby se zvuk schodů nerozléhal a nenesl do sousedící místnosti. O tuto vlastnost by se měli zajímat například majitelé řadových rodinných domků, kteří nechtějí, aby jejich rodinný život sledovali sousedé v přímém přenosu.
Praktičnost – při volbě materiálů mějme vždy na paměti praktičnost schodiště. Dnes módní skleněné nášlapy či nerezové zábradlí mnohdy nutí pečlivé hospodyně k udržování vysokého lesku. S horší udržovatelností souvisí také přítomnost různých zdobných prvků, na nichž se nepozorovaně shromažďuje prach a nečistoty.

Točité, nebo bočnicové schodiště?

Pravoúhlé linie zábradlí a schodiště jsou příkladem zdařilé realizace (SWN MORAVIA).Pokud nám to interiér dovolí, můžeme volit mezi schodištěm točitým, bočnicovým, segmentovým, či atypickým. Jak už jsme uváděli, schodiště točité není vhodné pro frekventované použití, ale dobrou službu udělá vždy, když řešíme nedostatek prostoru. U točitého schodiště si určitě nemusíme ani příliš lámat hlavu s volbou materiálu, neboť oblíbené dřevo a kov jsou nabízeným standardem a jediné, čemu bychom měli věnovat pozornost, jsou jejich další kombinace, které by měly ladit s interiérem.

Segmentové schodiště

Segmentové schodiště JAP 300 vytvořené kombinací černé komaxitové oceli s dřevěnými nášlapy mořenými v přírodním tónu (J.A.P.).Schodiště, a zejména to hlavní, vnímáme povětšinou jako jednolitý interiérový dílec, ale nemusí to být pravidlem. Segmentové schodiště (jak už označení samo napovídá) se skládá z jednotlivých dílů (segmentů), se kterými si můžeme při jeho realizaci pohrát přesně tak, jak nám povolují velikost a koncepce interiéru a samozřejmě i vlastní nápaditost. Laicky řečeno – poskládat si je do tvaru, který bude nejvíce vyhovovat, je možné díky dílům, z nichž se schodiště sestavuje dohromady.

Vlastní montáž samozřejmě provádějí odborníci. Segmentové schodiště je velmi často užíváno jako centrální a možnost jeho tvarových variací záleží pouze na tvůrčím myšlení. Obecně však platí, že nejčastějšími typy zmiňovaných schodišť jsou tvary L nebo U. V užívaných materiálech neexistuje prakticky žádné omezení. Ve standardní nabídce dominuje dřevo, kov nebo kombinace materiálů.

Schody na stěně

Hranaté sloupky zábradlí, lanka a dřevěné madlo spolu se zajímavými dřevěnými schodnicemi zvýší estetickou hodnotu interiéru (SWN MORAVIA).Nesporným plusem a hlavní výhodou bočnicového schodiště je systém vlastního zabudování. Chceme-li se vyvarovat nosných a těžkopádně působících schodišťových konstrukcí, pak právě bočnicové schodiště nabízí řešení všem, kteří vyžadují zachování vzdušnosti a elegance v prostoru, ovšem stále dbají na kvalitu a funkčnost. Hlavní část schodů je kotvena k nosné zdi, takže další nosné systémy už nepotřebujete.

Vyměňte si zábradlí

Bočnicové schodiště LASER 1000 působí s otevřeným provedením schodnic lehce a vzdušně (J.A.P.)).Může se stát, že máte staré schodiště, které chcete změnit, ale přitom nechcete přímý zásah do schodiště jako takového. I pro tuto situaci existuje řešení. Staré schodiště můžete zmodernizovat designovým nerezovým zábradlím, které bude působit v interiéru jako originální šperk. A dokonce ani nemusíte kupovat zábradlí na míru, ale můžete použít stavebnicové nerezové zábradlí, které si každý kutil dokáže namontovat doma sám, během jednoho až dvou dnů. Vašemu novému zábradlí může dominovat například skleněná výplň, nerezové pruty nebo ocelová lanka.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Lepení velkoplošných obkladů a dlažeb

Čím větší plochu keramický obklad má, tím obtížnější je ho vyrobit. Vysychající hlína se totiž při vysokých teplotách ve vypalovacích pecích kroutí a deformuje. Technologie „postupného sušení“ a nahřívání, vkládání do pecí a vypalování (a chlazení) při určitém režimu je bez nadsázky vědou. Schopnost vyrobit pořádné velkoformátové obklady a dlažby má ostatně v Evropě jen několik málo továren, hlavně ve Španělsku a Itálii, natolik je tento proces složitý a náročný.

Tím ale komplikace s křehkými, rozměrnými deskami nekončí. Představte si keramický obklad o rozměru 1 x 2 metry s neuvěřitelně malou tloušťkou: stěnové obklady mají 4 mm a podlahové dlažby 6 mm! Takovéto obklady, resp. dlažby, nosí několik lidí na přísavkách. Stačí ale špatně synchronizovaný krok a obklad, jehož cena se může pohybovat v řádu tisíce korun, praskne nebo se rozlomí. Zafixovat takový obklad na zeď je další kumšt. Ani pokládka na zem není jednoduchá, dále se musí dodržet prakticky absolutní rovinnost a zvláštní technologie lepení, jinak se můžeme s drahým obkladem rozloučit. 

1) podkladní beton 2) spádová vrstva weber.bat opravná hmota 3) hydroizolace akryzol 1. vrstva 4) KERDI KEBA 200 5) hydroizolace akryzol 2. vrstva 6) dlažba 7) spárovací tmel weber. color comfort 8) weber.color silicon 9) obklad 10) lepicí tmel weber.for (dle velikosti obkladu/dlažby) 11) těsnicí pás weber.BE 14 12) hydroizolace akryzol 13) jádrová omítka 14) zdivo.Správný postup v 10 krocích

Základní podmínkou úspěchu je v případě velkoplošné dlažby dokonale rovný podklad.

1) Nejprve je tedy třeba pečlivě diagnostikovat stav podkladu. Přitom se neobjedete bez jeho pečlivého očištění.

2) Po vyčištění podkladu provedete celkovou důkladnou penetraci za pomoci penetračního a zpevňovacího přednátěru například weber. podklad A naředěného vodou, který se na podklad nanáší válečkem v jedné nebo dvou vrstvách podle savosti.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

3) Po penetraci podkladu si vyspravte případné výtluky opravnou cementovou hmotou například weber.bat opravná hmota a případné trhliny dvousložkovou hmotou weber.floor sešívač.

Víte, že

Velké formáty se hodí i do malých místností, protože menší počet spár pomáhá opticky zvětšovat prostor. Zdánlivě luxusní zboží tedy příjemně překvapí i majitele malých bytů, což je další z trendů posledních let. Kombinační možnosti a optické klady velkých formátů obkladů a dlažeb ale samozřejmě využijí také i majitelé velkoplošných bytů.

N04 – název kolekce záměrně napodobující image známé značky Coco Chanel, která ve svých parfémech dokázala spojit přírodní a uměle vyrobené komponenty. Dlažba N04 spojuje měkkost dřeva s leskem kovu, formát na obrázku je 30 × 90 cm (SIKO).4) Po sešití, opravách a penetraci podkladu přistupte ke znivelovaní podkladní vrstvy pomocí cementových rychleschnoucích samonivelačních hmot (weber.floor 4150 nebo weber.floor 4160) v tloušťkách, jež vám zaručí dokonalé povrchové srovnání plochy, na kterou budou kladeny velkoformátové keramické dlaždice. Na dvoumetrové lati nesmí být nerovnosti větší než 2 mm.

5) Pokud je dokonale srovnán povrch podkladu, přistupte k vlastnímu kladení a lepení dlaždic. K lepení velkých formátů dlaždic jsou nejvhodnější fluidní cementové lepicí tmely třídy C2TE – S1, snižují pracnost kladení dlaždic, zlepšují jejich celoplošné přilnutí k lepicímu tmelu a v neposlední řadě přinášejí i úsporu lepicích tmelů. (Mezi takové patří například weber.for profiflex 1000 LD, weber. for duoflex apod.)

Odborník radí

Miroslav Trnka, produktový manažer pro lepidla na obklady a dlažby, divize Weber

Základem úspěšného položení velkoformátové dlažby je správná diagnostika podkladu. Jeho pevnost a soudržnost a zároveň celkovou skladbu podkladních vrstev zjistíte buď sondou, nebo u novostaveb ze stavební dokumentace. Vyzrálost podkladu a jeho zbytková vlhkost musí být posouzena i ve vztahu k faktu, zda potěrem bylo zalito podlahové vytápění či nikoli. Zbytková vlhkost zaměřena CM metrem je předepsaná maximálně 2%. Pokud v podkladu objevíte trhliny, je třeba zjistit, zda jsou statické nebo smršťovací a případně podniknout potřebná opatření podle doporučení odborníků.

Novinkou loňského roku je luxusní série Marfi l s designem obkladů imitujícím mramor. Výjimečností je i formát obkladu 25 × 75 cm, který se hodí nejen do velkých koupelen, ale i do menších, kde výsledným efektem bude jejich optické zvětšení (SIKO).6) Lepicí tmely se po rozmíchání s vodou nanášejí pomocí zubových ocelových hladítek s vyššími velikostmi zubů – vzhledem k formátu a velikosti dlaždice.

7) Do naneseného fluidního cementového lepicího tmelu se vtlačí velkoplošné dlaždice a dokonale se vytlačí z mezivrství přebytečný vzduch a dlaždice se stabilizuje poklepem plastové nebo pryžové paličky.

Na co jsou spáry

Spáry mezi obklady či dlažbou měly především funkci vyrovnávat nepřesnosti a odchylky dané kvalitou dlaždiček a obkladů a výrobními postupy, které větší přesnost neumožňovaly. Moderní, tzv. rektifikované obklady jsou sice cenově náročnější, ale umožňují tzv. bezespárové spoje (resp. spára musí být menší než 1 mm).

Série Boulevard se vyrábí ve formátech 30 x 60, 60 x 60, 45 × 45, 60 × 90 cm, doplněných velkoplošným obkladovým dekorem ve tvar pohybující se duny ve formátu 40 × 60 cm (SIKO).8) Po nakladení a stabilizaci dlaždic zachovejte 12 až 48hodinovou technologickou přestávku pro uzrání lepicího tmelu podle jeho druhu.

9) Pak dokonale vyčistěte zbytky lepicího tmelu ve spárách mezi dlaždicemi a přistupte ke spárování dlažby pomocí spárovacích cementových hmot třídy CG2 WAr, kterou například reprezentuje spárovací hmota weber. color perfect.

10) Jakmile ukončíte spárování, celou plochu řádně očistěte molitanovou houbou s vodou. Plná zátěž správně zaspárované dlažby je po 24 až 48 hodinách.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Ekozahrada v harmonii s krajinou

Kapacita pro zachycení nadbytečné vody mohou být nádrže nebo plochy, kam se může rozlít, ale může to být i nasákavá půda. Příroda na tom pracuje celé věky, všechny výchylky od harmonie umí regulovat svými vynálezy. Jedním z těch geniálních byly meandry řek a mokřady. Když je řeka dlouhá a klikatá, pobere mnohem více vody. Díky mokřadům a lužním lesům, které ji obklopují, se má kam rozlít a nic se neděje, řeší se to samo už za první „zákrutou“. Voda se vsákne do krajiny, vypaří se, něco zůstane v tůňkách a rybníčcích, aby žáby měly kde skotačit, a je klid.

Ale je to teď jinak

Poctivý les slouží lépe než přehrada. Vodu pohltí jako houba do své humózní půdy a tlejícícho dřeva. V období sucha tuto vláhu pouští do bystřinek a potoků.Bohužel člověk dostal jiný nápad. Oficiální statistiky tvrdí, že v roce 1918 byla regulována třetina říčních toků, nyní jich je více než 90 procent. Za sto let ubylo podél řek 80 procent malých rybníků a jezírek. V roce 1918 bylo na území Česka 17 přehrad, nyní jich je kolem 180. Napřimováním říčních koryt se dohromady české řeky zkrátily o třetinu. Především ty lukrativní a velké, vedoucí do měst. Voda se rovným korytem valí obrovskou rychlostí, a šup, už je na náměstí nebo v restauraci. A jako by to nestačilo, člověk zlikvidoval i druhou zásobárnu na přebytečnou vodu, a tou je půda.

Humózní půda funguje jako houba. Když je jí hodně, nasákne obrovské množství vody, nikdy u ní nehrozí přemokření nebo sucho. Takovou půdu vytvořily listnaté stromy v dávných pralesích po celém světě. A stále by tvořily a tvoří. Problém je v tom, že člověk již několik generací pěstuje na místě listnatých a smíšených pralesů smrkové a borovicové monokultury, které úrodný humus vyrobit neumí, a ten původní humus už jehličnany spolkly pro vlastní růst. Voda, která do nich spadne, se tam nezadrží, ale rychle opouští místo pomocí rozbouřených potoků a řek. Hory a kopce mají velkou plochu, dříve z nich teklo mnohem více mírnějších potoků a bystřin celý rok, jak voda postupně prosakovala půdou. Haldy tlejícího dřeva v prastarých lesích také držely hodně vody. Stihlo se to tam zpracovat a filtrovat.

Nyní z lesů tečou v krátkém intervalu přívaly, které trhají hráze. Ale ani to nestačí. Další půda mimo současné lesy je vybetonovaná, zastavěná, vyasfaltovaná, z parkovišť a dálnic a střech to též teče do kanálů a do řek… Ještě že máme pole… Zase špatná zpráva. Zemědělství též zničilo humózní půdu, stejně jako lesnictví. Polní půda není nasákavá, žížaly a půdní mikroorganismy, které by dělaly chodbičky pro vsak vody, jsou vyhubené využíváním chemických látek, humus je nahrazen umělým hnojivem.

Nižší vrstva podorniční půdy, pod dosahem radlice traktoru, je nepropustná, připomíná beton. Místo půdy vzniká spečená deska o velikosti milionů hektarů. To už je pořádný vodní šplouch, když na to prší a špatně se nám to vsakuje. Lidská civilizace udělala zatím všechno důležité špatně. Postele budou lidem plavat po parkovištích, dokud každému nedojde, jak je potřeba o Zemi pečovat, a že to nelze nechat „na těch druhých“.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Jak opravit ekosystém

Vědci a politici už uznali všechny výše uvedené chyby, ale tváří se, že se s tím nedá nic moc dělat. Za obrovské peníze se sice některé vyvolené řeky a potoky vrací do původních koryt a meandrů, to je dobře, ale to už nestačí. Udělat razantní změny v zemědělství a lesnictví nejde, dokud civilizace, jak ji známe, nezanikne, protože je to velký byznys. Takže je to na nás. Je potřeba, aby se lidé rozhodli, že chtějí žít ve světě, který je harmonický a dává smysl. Ekozahrada nebo rodový statek (rodinná ekozahradní farma) je modelový příklad fungujícího ekosystémku, který lze vytvořit na jakémkoliv kusu půdy. Budováním úrodné vrstvy půdy, chytáním veškeré vody na pozemku a pestrou výsadbou rostlin vytváříme nejlepší protipovodňové opatření.

Raději v místě, které není v záplavové oblasti, takové by bylo lépe přeměnit v lužní les. Jedna zahrada nebo pár hektarů pole asi povodně nezastaví, ale tisíce a miliony už mají velkou šanci. Na rodových statcích si lidé mohou pěstovat většinu potravin a také veškeré dřevo. Pro ně už nemusí existovat další smrkové monokultury a chemická pole. Půda zabraná něčím takovým tedy může vysvobodit nejméně stejně velký kus ničené krajiny. Tato „nevyužívaná“ krajina, vrácená svému původnímu účelu (prales, mokřad…), začne též eliminovat nadbytečnou vodu.

No, a některé části Prahy by též zasloužily konvertovat zpět na lužní lesy. Když miliony lidí pochopí principy permakultury a ekozahradničení, nebo jakkoliv tomu budeme říkat, změní se zákonitě i hospodaření s veškerou krajinou. Je to cesta, která není zajímavá pro komerční a mocenské struktury naší společnosti, ale je zajímavá pro přežití normálních lidí. Nemusí to trvat celé generace. Z praxe na našich hektarech, bývalých spečených polích, mohu zodpovědně říci, že už po sedmi letech přírodního hospodaření je rozdíl naprosto zásadní.

Za živým plotem na sousedním družstevním poli po zimě voda stojí ve velikých kalužích, nebo se valí ve vymletých brázdách ze svahů, zatímco u nás půda dýchá, otevírá se jaru, je tmavší, živá a spokojeně si pomlaskává. Vsáknutá voda také doplňuje hladiny podzemních vod, které čerpáním ubyly. Takto se mohou postupně obnovovat zaniklé prameny a studánky. Celý svět se změní velmi rychle, když se postaráme o sebe a svou vlastní rodinu tím nejpřirozenějším způsobem – životem v souladu se svým kusem země.

Jak zahradničit s velkou vodou

Jsou místa, kam pravidelně potopa přichází, a není radno čekat, až se to změní. Může jít o podmáčené louky nebo mokřady, které byly v minulém století meliorované (vysušené). Voda si pamatuje, kde dříve tekla, a ráda se vrací. Když už tam někdo zahradu nebo pole má, nebo dokonce dům, měl by zvážit, zda tam chce i nadále žít nebo hospodařit. Místa s dostatkem vody mohou mít skvělé využití, musíme však napodobit přírodu.

Velká voda neškodí mokřadům ani lužním lesům. Stromy jako vrby a olše přežívají, produkují haldy palivového dřeva, vrbové proutí lze i komerčně využívat na výrobu zajímavých předmětů. Vhodnými terénními úpravami a výsadbami stromů lze dosáhnout zbrzdění přívalových vod a zachycení naplavovaného dřeva v určitých místech. Funkční stavby jako kůlny a skleníky lze stavět na přirozených nebo uměle navršených náspech a kopcích. Z domácích zvířat jsou na záplavy nejlépe připraveny kachny, které v blízkosti vod využijeme i k likvidaci slimáků, vhodné je např. plemeno indičtí běžci.

Vlhké louky, mokřady, lužní lesy... všude tam to přebytečné dešťové vodě po záplavách sluší více než v ulicích nebo obývacích pokojích. Voda v přirozeném ekosystému vytváří hojnost a krásu.Chov ryb v rybníčcích je vhodný jen v místech, kde záplavová voda stoupá pomalu, ne tam, kde se valí a odnese ryby i s hrází. Vlhké a podmáčené pozemky všeho druhu nebo hodně jílovité, kde špatně rostou ovocné stromy a keře, lze snadno změnit na úplný ráj pomocí bagru. Vyhloubené jámy se samy změní v jezírka, není třeba utrácet za fólii. Z vykopané zeminy lze navršit valy, vysoké nejméně 60 cm, široké aspoň metr, dlouhé nejméně tři metry, ideálně vetší, v nichž mohou kořeny dřevin šťastně žít bez uhnívání. Boky valů se osází trvalkami a menšími keříky, přístupové cestičky a malé paloučky se kosí. Tak mohou vzniknout na „špatných“ pozemcích nádherné zahrady a sady kombinované s vodními hladinami, které jinde tak snadno nevytvoříte.

A mimochodem, abych téma pojal ze všech stran, orobinec (ty rákosovité doutníky u rybníků) má jedlé hlízy a mladé klasy chutnají jako kukuřice. Výnosy hlíz se mohou vyrovnat bramborům. Pravda je, že se hůře sklízí, ale na zaplavovaném vlhkém pozemku je to určitě lepší plodina než brambory a políčko orobince funguje pro krajinu regulačně jako mokřad. Jedlých bahenních a vlhkomilných rostlin pro mokré pozemky je více. 

Stabilní rozmanitý systém si poradí

Výkyvy počasí budou zřejmě stále častější a nikdo neví, co nás vlastně čeká. Nejnáchylnější ke kolapsu jsou jednoleté monokultury, plochy složené z jedné plodiny. Jejich přežití závisí na spoustě faktorů a intenzivní péči. Stačí, aby párkrát nevyjely traktory, přišla nějaká kalamitka nebo zemědělci nedostali dotace, a celé národy začnou mřít hlady. Druhově rozmanité společenstvo v ekozahradě a na rodovém statku, stejně jako v divoké přírodě, obsahuje spousty jedlých druhů a užitečných vztahů.

Čím více těch vztahů je, tím je vše soběstačnější a stabilnější. Možná selže jeden rok jedna rostlina nebo tři, ale padesát dalších jedlých druhů zaplodí v pohodě. Nesázejme vše na jednu kartu, v rozmanitosti je obrovská síla. Není k tomu ani potřeba ropa, dotace nebo veškerý volný čas. V případě zásadních změn klimatu, ať už je působí člověk nebo planeta, se každý pestrý ekosystém sám přeuspořádá. Některé druhy to zvládnou, nové přijdou, nepřizpůsobivé odejdou. Je to šok, jako každá velká životní změna, a čím méně je systém nebo člověk závislý na neudržitelných faktorech, tím spíše přežije.

text a foto: Jaroslav Svoboda

Bydlení ve stínu a v bezpečí

Velmi rozšířené vertikální žaluzie dokážou vytvořit zajímavé světelné efekty (INNEX).Stínicí technika dospěla z pasivní role „překážky“ slunečnímu svitu do stavu, kdy aktivně spolupracuje na zajištění tepelné pohody uvnitř obydlí, a to nejenom v létě, ale i v zimě. V tomto ročním období je naopak důležitý energetický výtěžek ze solárních zisků. Stínicí technika pak pomáhá regulovat a usměrňovat jeho množství dopadající do interiéru. Moderní inteligentní domy už umí na tyto podmínky reagovat, pomocí čidel předávají informace do inteligentního systému a celý den pracují bez zásahu lidské ruky.

Dodejme ale, že dnešní stínicí technika nemusí chránit jen proti slunečnímu svitu a nechtěným pohledům zvenčí. Může – a to velmi účinně – také poskytovat ochranu proti vloupání do domu. Jde jak o překážky mechanické, tak o možnou součinnost se systémy alarmu a přivolání včasné pomoci.

Hitem poslední doby je například instalace automatických žaluzií nebo rolet s elektrickým pohonem a jejich napojení na centrální systém, hodiny či větrná a sluneční čidla. Jednoduše tak lze naprogramovat doby automatického spuštění a vytažení roletových systémů i v době nepřítomnosti obyvatel. Dům to pomůže ochránit zejména v dobách dovolených, kdy lupiči nemusí vůbec poznat, že dům zůstává po určitou dobu prázdný.

Jaké jsou možnosti

Při výběru zastínění bychom měli zohlednit tvar a výšku budovy, její orientaci ke světovým stranám, zeměpisnou šířku, ve které se nachází, okolní zástavbu a zeleň, architektonické požadavky na fasádu objektu a v neposlední řadě i své představy a požadavky. Volbou správného typu clonicí techniky se vám tato leckdy nemalá investice velmi brzy vrátí v úsporách na nákladech na chlazení a vytápění. Vhodný výběr stínicí techniky je ale i otázkou estetiky a může výrazně ovlivnit styl a vzhled budovy i jejího interiéru.

Uvnitř domu se nabízejí na výběr záclony, závěsy, japonské posuvné stěny, baldachýny, vnitřní rolety textilní či z tzv. „šitého dřeva“, vertikální či horizontální vnitřní žaluzie skládané, plisované, benátské atd. atd. To vše může sehrát rozhodující roli ve vytváření atmosféry uvnitř domu.

Podobné je to i s prvky venkovního stínění, které jsou navíc v mnoha ohledech účinnější: žaluzie, předokenní a nadokenní rolety, speciální roletové systémy pro střešní okna a zimní zahrady, markýzy – navíjecí, balkonové či kazetové, korbové, pro střešní okna a zimní zahrady atd. – jejich typ, tvar, barva a materiál ovlivňují dojem, kterým působí vaše fasáda na okolí a samozřejmě i na vás, ať už při návratu domů nebo při pohledu ze sezení na zahradě. Třetí možností pak je stínění vložené do meziskelního okenního prostoru. 

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Předokenní rolety

Předokenní rolety přispívají i k vyšší pasivní bezpečnosti bytu nebo domu. Záleží nicméně na typu lamel použitých pro výrobu rolety, neboť běžné plastové lamely představují z hlediska bezpečnosti naprosté minimum. Na odolnost rolety proti násilí má vliv i celková konstrukce ro lety, hlavně použití vhodných upevňovacích prvků pro spojení roletového pancíře s hřídelí rolety.

Motorizace umožňuje manipulovat se stínicí technikou mnohem přesněji a šetrněji, výrazně se tak prodlužuje její životnost (SOMFY).Pohon rolety by měl být s to zabránit jejímu nadzdvižení, protože v klidu je zabrzděný a hřídelí nelze otočit. Mechanizace pohybu předokenní rolety pomocí motoru má ale i další nesporné výhody. Manuální ovládání totiž může být namáhavé zejména pro starší osoby nebo děti, a to hlavně v případě bohatého prosklení fasády nebo většího počtu oken, speciálně pokud se nacházejí ve více podlažích.

Také samotný mechanismus rolet je při manuálním ovládání více namáhán, protože roleta se vlivem nerovnoměrného působení síly více opotřebovává. Automatizace a motorizace naopak přispívají k prodloužení životnosti rolety. Motorizace s sebou kromě komfortu a pohodlí nese několik užitečných funkcí, například rozpoznání překážky v dráze rolety nebo ochranu proti přimrznutí.

Rozpoznání překážky, například zapomenutého předmětu na okenním parapetu, dokáže při vhodné konstrukci rolety zabránit poškození nebo dokonce zničení rolety i pohonu. Speciálním případem je rozpoznání přimrznutí stažené rolety, ke kterému může snadno dojít v zimních měsících. Pohon se v tomto případě vypne a nereaguje na opakované povely k vytažení rolety do té doby, než je roleta uvolněna.

Řídicí systém

Animeo Solo od společnosti Somfy nastaví motorem poháněné stínění do optimální polohy podle aktuální situace. Clona se tak zcela automaticky přizpůsobuje počasí. V zimě je navíc možné aktivovat režim „udržování tepla“, který zajistí, aby se po setmění stáhly předokenní rolety a snížily se tak tepelné ztráty. Naopak během dne umožní funkce „vyhřívání sluncem“ využít energii slunce k ohřevu interiéru. Obě funkce snižují náklady na vytápění.

Výhody automatizace

Zařízení ale může být i plně automatické. Do zcela jiné dimenze totiž posune předokenní rolety ucelený řídicí systém, který reaguje pomocí slunečních, větrných, teplotních a srážkových čidel na vnější povětrnostní podmínky, ale i na časové povely a který lze propojit se systémem elektronického zabezpečení domu nebo bytu atd.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

Klenby nad krytými bazény

Přinejmenším se nevyhnou dvěma zásadním problémům: Jak venkovní koupání efektivně využívat po většinu roku a jak se přitom popasovat s provozními náklady?

Zisk ze zastřešení

Výhodou integrovaných bazénů je přímý kontakt s obytnou částí domu a se servisním zázemím (sprcha, toaleta, sauna, odpočinkový prostor). Zařízení však denně spolyká spoustu energie na ohřev, klimatizaci, odvětrání atd. (DESJOYAUX).Na obě otázky existuje jedna odpověď – zastřešení bazénu. Zakrytím hladiny se koupací sezona prodlouží až dvojnásobně (tuzemské klima umožňuje venkovní koupání v průměru jen tři měsíce v roce). Zastřešení může mít i značný solární efekt, díky němuž uspoříte na ohřevu vody (její teplota by měla dosahovat alespoň 23 °C, optimální teplota vzduchu pod klenbou je pak 26 až 30 °C).

Zakrytí snižuje přirozený úbytek vody (z 1 m² se za den odpaří asi 1,1 litru), což znamená nejen nižší platbu za vodné, ale i úsporu energie na dohřívání vody, protože při odpařování z vody uniká značné množství tepla. Střecha také chrání bazén před znečištěním a osoby i zvířata před rizikem pádu do vody. Prosklený příkrov působí také jako filtr proti UV záření (nenahrazuje však chemii, která zabraňuje rozmnožování mikroorganismů), čímž zvyšuje kvalitu a životnost vody.

V zájmu objektivity je ale třeba dodat, že zastřešení představuje nemalou investici v řádu desítek až stovek tisíc.

Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz.

Příprava, tvar, konstrukce

V případě mobilního zastřešení se jednotlivé segmenty teleskopicky zasouvají do sebe.Praktické provedení a kvalita zastřešení bazénu úzce souvisí s konstrukcí, s použitými materiály a technologiemi. To vše v souhrnu určuje cenu a výsledný efekt. Tvar a způsob zastřešení mimo jiné ovlivňuje intenzitu ohřevu vody, přičemž jako nejefektivnější se ukazuje kopule (kupolovité zastřešení) nad kruhem (oválem). Tvar „čočky“ nejlépe využívá sluneční energii. Díky zastřešení lze zvýšit teplotu bazénové vody až
o 10 °C oproti bazénu nekrytému. Roli však hraje i velikost bazénu včetně hloubky.

Pohoda a pohodlí pod posuvnou střechou odlehčené konstrukce. Chcete-li, plavete pod širým nebem a od vody vás nezažene ani náhlá změna počasí (A-POOL).Konstrukce může být stabilní nebo otočná, vyplněná komůrkovým sklem s hvězdicovitě uspořádanými profily tak, aby se daly jednotlivé díly samostatně otevírat. Pokud se chystáte odstartovat novostavbu rodinného domu a byť jen výhledově uvažujete o stavbě venkovního bazénu, počítejte s dostatkem volného prostoru kolem tělesa nádrže. A hodláte-li zmodernizovat stávající soukromé koupaliště třeba právě instalací zastřešení, pečlivě promyslete, jakou alternativu zvolíte, abyste nemuseli zasahovat například do dláždění kolem tělesa bazénu či v případě výběru mobilní střechy bourat překážející altán nebo venkovní krb.

Vyberete-li si mobilní zastřešení (podle systému posuvu se dělí na systémy kolejnicové a bezkolejnicové), musíte předem stanovit, na kterou stranu se bude odsouvat. Varianta stacionárního zastřešení je samozřejmě finančně nákladnější a její konstrukce se prakticky v ničem neliší od stavby zimní zahrady.

MATERIÁLY PRO ZASTŘEŠENÍ

■ Čiré sklo, polykarbonátové desky silné 6 až 8 mm nebo kombinace obou materiálů
■ Sklo musí být vždy mrazuvzdorné, nejlépe s oboustranným UV filtrem
■ Prosklení se osazuje do povrchově upravených, většinou kovových profilů
■ Polykarbonátové desky mohou být jedno až čtyřkomůrkové – čím větší počet komůrek, tím lepší tepelněizolační vlastnosti
■ Okna“ mohou být čirá, průsvitná se vzorem, s mléčným zabarvením apod.

Možnosti a druhy zastřešení

Konstrukce se vyrábějí z kovu nebo vyztuženého plastu, výplně z čirého nebo průsvitného skla, polykarbonátových desek nebo plexiskla s příslušným UV filtrem (ALBION).V případě mobilního zastřešení se jednotlivé segmenty teleskopicky zasouvají do sebe. Dílčí segmenty jsou zhotoveny z rámů s výplní z tepelněizolačních polykarbonátových desek nebo organického skla (levnější variantou je fólie). Kvůli snadné manipulaci jsou segmenty opatřeny kolečky, pohybujícími se v kolejnici zapuštěné do dlažby podél bazénu. Konstrukce zastřešení bývá samonosná, z hliníkových nebo ocelových nosníků (už se využívá i plast).

Existuje i možnost bezkolejnicového zastřešení, které se prodává ve dvou základních verzích (jednotlivé produkty se mohou rozměrově lišit a samozřejmě se nabízí i zakázková výroba) pro bazény s rozměry 8 x 4 m, s výškou zastřešení 1 až 1,25 m, pro bazény s rozměry 10 x 5 m s výškou 1 až 1,5 m.

ENERGETICKÉ NÁROKY

V zakrytých bazénech, které chcete užívat po většinu roku, vždy musíte počítat se zvýšenými energetickými nároky. Sestávají z potřeby tepla pro ohřev bazénové vody, tepla pro vytápění bazénového prostoru, tepla nezbytného k větrání a odvlhčení, elektrické energie pro vzduchotechnická zařízení, čerpadla, osvětlení, elektroventily, klimatizaci, podlahové vytápění a nejrůznější doplňková zařízení (protiproudy, masážní trysky, vodní atrakce. Z uvedeného vyplývá, že celoroční provoz bazénu není nijak levnou záležitostí. Jednou z možností snížení provozních nákladů je zvýšená vstupní investice třeba do solárních panelů.

Ideální umístění venkovního bazénu na pozemku. Dřevěná paluba (rošt) kolem vodní plochy skýtá možnost volného a bezpečného pohybu i dostatek místa k opalování a dětským hrám (ALBION).Nízké zastřešení slouží k udržení vnitřního klimatu

Vybírat si můžete mezi vysokým zastřešením, které se instaluje jako podchodné, umožňuje pohyb kolem bazénu a při dostatečné šířce i posezení u stolečku na „břehu“. V tomto případě připočtěte k šířce i délce bazénu asi 1 až 1,5 m. Naproti tomu nízké zastřešení skutečně slouží především k udržení vnitřního klimatu a výška středního oblouku se klene asi 1,5 m nad úrovní vodní hladiny.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem

PARTNEŘI WEBU

MUJDUM MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINYDOM BMONE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026