Většina sukulentních rostlin a kaktusů sice vyžaduje teploty neklesající pod nulu, nemalou skupinu druhů lze ale pěstovat i na běžné české zahradě. Jsou to hlavně různé druhy netřesků a rozchodníků. Zahradu mohou zdobit i nesčetné kaktusy.
Skromné rozchodníky
Rozchodníky (Sedum) možná znáte ze sluncem prohřátých skalek, během prázdnin jste jistě spatřili jejich bílé, žluté, růžové nebo červené květy. V přírodě rostou v celém mírném pásu severní polokoule, na jihu Jižní Ameriky, několik druhů roste ve střední Africe, na Madagaskaru a v ekvádorských Andách. Existuje několik stovek druhů, z nichž žádný není výrazně ošklivý, několik desítek se jich pěstuje a některé se i záměrně kříží.
Bez rozchodníků se neobejde žádná skalka, suchá zídka, střešní zahrada nebo ozeleněná střecha garáže, kde spolu s netřesky vytvoří půvabný živý kobereček. Větší druhy se uplatní v extrémně suchých partiích na plném slunci s nižší vrstvou kamenitého substrátu nebo na nepravidelně udržovaných zahradách chat a chalup. Čím dál častěji se začínají využívat i do keramických a kamenných nádob a truhlíků na terasách a balkonech. Většina rozchodníků je naprosto nenáročná, vyžadují slunečné stanoviště a sušší půdu. Množí se neobyčejně snadno, stačí oddělit zakořeněnou lodyhu; v písku zakoření i odlomený list.
Netřesky – ochrana před blesky
Podobně skromnými rostlinami jsou staré známé netřesky. Latinský název Sempervivum lze přeložit jako „vždy živý“. Netřesky jsou skutečně téměř nezničitelné a velmi oblíbené rostliny, které planě rostou v Evropě a v severní Africe. Husté kulovité růžice zdužnatělých listů vytvářejí kompaktní polštáře. Nejstarší listy v růžici usychají, ale vytrvávají na stonku. Z paždí listů vyrůstají postranní výběžky s dceřinými růžicemi, které zakořeňují. Květenství vyrůstá ze středu růžice v červnu až srpnu, po odkvětu celá rostlina odumírá a zůstávají dceřiné růžice rozrůstající se do velkých polštářů.
Dříve se netřesky vysazovaly na kamenné zídky u domů, a kde to šlo, tak i na střechy, protože se věřilo, že chrání hospodářství před úderem blesku. S vynálezem hromosvodu tato pověra pomalu upadla v zapomnění. Ačkoliv jsou netřesky rostlinky poměrně krátkověké, nechybějí v žádné skalce, natož v suché zídce, dobře se jim daří na střešních zahradách vystavených slunci. Spokojí se s minimem zeminy ve štěrbině, snadno přežijí i delší období sucha. Velmi pěkné jsou i v nádobách, například v širokých, mělkých miskách s několika kameny. Jejich kompaktní porosty jsou atraktivní i nekvetoucí díky různému vybarvení listů – mohou být stříbřité, namodralé, sivé, v různých odstínech zeleně, červené i purpurové.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Chlupatý kaktus
Nicméně venku je možné pěstovat i něco exotičtějšího, než jsou netřesky. Češi jsou již od dob vlastence Friče národem kaktusářů a jen málokdo v dětství nezkusil alespoň jednu ježatou kuličku pěstovat doma za oknem. Na zahradách však bývají kaktusy spíše výjimkou; ne každý je ochoten nechat své oblíbence zapadat sněhem. Nejčastěji se venku pěstují opuncie neboli nopály. Druhy, které přežijí i dvacetistupňové mrazy zcela bez poškození, pocházejí všechny ze Severní Ameriky, především ze států Nebrasky, Utahu, Nového Mexika a Kalifornie, často z horských oblastí.
Ve své domovině musejí vydržet stejné mrazy, jako bývají u nás, rozdílem však bývá úplné zimní sucho. Z těch nejotužilejších se na zahradách setkáme s různými formami poléhavých druhů Opuntia rhodantha O. phaeacantha (zvláště s varietou camanchica), O. fragilis, O. humifusa, O. polyacantha a O. xanthostemma. Tělo mají opuncie složené z plochých nebo válcovitých článků, které po odříznutí rychle koření, takže se množí velmi snadno.
Iluze amerických pouští
Z těch klasických, kulatých kaktusů se v našich podmínkách velmi dobře osvědčil například druh Echinocereus pectinatus var. castaneus s velkými růžovými květy, pocházející z hor Nového Mexika; doporučit lze i zeleně kvetoucí Echinocereus viridifl orus. Za vyzkoušení stojí také další kaktusy, čím severněji se vyskytují v přírodě, tím spíše bude jejich pěstování u nás úspěšné. Všechny druhy vyžadují vyprahlé místo na přímém slunci, chudou zem a v zimě co největší sucho.
Mnohem větším problémem než mrazy jsou podzimní a zimní měsíce studených dešťů a plískanic, kdy kaktusy vyhnijí. Tomu lze aspoň částečně zabránit dokonalou drenáží ze štěrku a písku ve vrstvě silné 20 až 40 centimetrů. Pokud máme v chráněné, k jihu orientované poloze místo, které lze dokonale odvodnit vysokou vrstvou kamení, můžeme vytvořit malou iluzi americké polopouště z juk, agáve, opuncií a suchomilných trvalek, například z rodů pupalka, dračík nebo Gaura.
text a foto: Romana Rybková
Vzduchové bublinky společně s vodou masírují měkké tkáně, čistí pokožku, podporují látkovou výměnu, zvyšují prokrvení kůže i kosterního svalstva a při správném nasměrování proudu napomáhají krevnímu oběhu a činnosti srdce. Při koupeli zaznamenáte skvělý pocit pohody doprovázený dokonalým uvolněním celého těla. Postupně s narůstajícím pocitem fyzické pohody začnou s vodou odtékat i tělesná únava, stres a vtíravý neklid, který ubírá energii a rovnováhu. Hydromasážní lázeň napomáhá také klidnému a osvěžujícímu spánku a prospívá pokožce – čistí ji a posiluje. Nepřetržitým opakováním pulzace hydromasážních proudů se kůže zpevňuje a získává zdravý a lesklý vzhled.
Hydroterapie přispívá k podpoře fyziologických procesů v lidském organismu a k urychlení hojivých pochodů, u zdravých jedinců k prevenci patologických stavů a posílení odolnosti. Když je tělo ponořeno do lázně, jejíž teplota se pohybuje mezi 37–43 °C, je teplo předáváno proudící vodou tělu podstatně rychleji než při statické koupeli ve vaně. Proudění na principu tepelného výměníku stále obměňuje tenkou vrstvu vody, která je v přímém kontaktu s pokožkou. Zvýšený přísun tepla oběhem zahřáté krve do tkání má za následek rozšiřování cév a zlepšení periferního prokrvení. Zvětšený objem krve z kožních kapilár je pak odváděn do celého těla.
Tím se zrychluje tepová frekvence. Celkové zvýšení teploty se projeví svižnějším tempem látkové výměny s efektem lepšího odbourávání nežádoucích metabolitů v těle, přispívajícím k lepšímu spalování tuků. Prohlubuje se dýchání. Hydromasáž se doporučuje pro celý pohybový aparát jako prostředek proti artróze, revmatismu i chorobám spojeným s krevním oběhem. Hodí se také jako prevence proti křečovým žilám a pro lidi, jimž zejména kvečeru otékají nohy. Prospěch z hydromasáže má i celý nervový systém, který ovlivňuje teplota vody.
Význam teploty
Pro všechny zájemce o využití dřeva a přírodních materiálů ve stavebnictví a zpracování těchto plně obnovitelných přírodních zdrojů je připraven zajímavý doprovodný program, na kterém se podílí vystavovatelé, odborníci z oboru, asociace, svazy, vysoké školy a jejich univerzitní centra. Zajímavostí je 9. ročník Salonu dřevostaveb, který představí největší nesoutěžní přehlídku dřevěné architektury v Česku a na Slovensku. Součástí Salonu dřevostaveb je Mozaika dřevostaveb, kde vybraní architekti z domova i ze zahraničí krátce představí své stavby. Za zmínku určitě také stojí dva domy postavené v měřítku 1:1 – Futura Neo a Futura Freestyle, kde si všichni příchozí budou moci udělat dokonalý obrázek o komfortnosti a prostornosti těchto dvou domů. Navíc budou mít neopakovatelnou příležitost setkat se zde s architekty a zeptat se jich na všechny detaily, které se týkají technologie i architektury. Věříme, že veletrh DŘEVOSTAVBY pomůže všem získat to, co potřebují vědět o dřevostavbách, jejich stavbě či životě v nich.
Kromě veletrhu DŘEVOSTAVBY nabízí Holešovické výstaviště veletrh WINDOOR EXPO, který nabízí plnohodnotnou nabídku a informace ze sortimentu oken, dveří, vrat, stínicí techniky či zimních zahrad a veškerého doplňujícího příslušenství. V rozsáhlé nabídce vystavovatelů si přijdou na své odborníci, architekti a všichni, kteří plánují stavět, rekonstruovat či si jen rozšířit obzory v této oblasti. Při jejich výběru dbáme na dodržení odbornosti a samozřejmě dané specializace. Kromě prezentace vystavovatelů se návštěvníci mohou těšit také na doprovodný program, který bude opět cílen jak pro odborníky v oboru, tak i koncového zákazníka. Na programu se podílí svazy, asociace a instituce, které zaštiťují tyto obory. Věříme, že náplň přednášek odpoví na všechny otázky a pomůže při rozhodování.
Souběžné veletrhy MODERNÍ VYTÁPĚNÍ a KRBY A KAMNA jsou zaměřeny na moderní trendy v oblasti vytápění, úspory energie a efektivní využívání obnovitelných zdrojů energie v oblasti vytápění. Vystavovatelé a pozvaní odborníci jsou připraveni zodpovědět návštěvníkům na dotazy jak uspořit energie a jak kvalitně a efektivně vytápět dům, byt, nebytové a průmyslové prostory. Jedním ze zajímavých témat veletrhu bude vytápění pomocí kotlů na dřevo, pelety, brikety, které dodržují přísné evropské emisní normy a především se zaměřují na vytápění ekologickým palivem, což v porovnání s ostatními palivy stále patří k dlouhodobě nejlevnějším palivům. Kromě již zmíněných produktů, budou na veletrhu k vidění také podlahové vytápění, solární systémy, rekuperace, kotle na ohřev vody nebo komínové systémy, které jsou určeny pro všechny druhy paliv a splňují přísné normové požadavky na odvod spalin. Po celou dobu veletrhu se budou konat zajímavé přednášky na aktuální témata jak ušetřit za teplo, plyn, elektřinu a vodu.
Veletrhy DŘEVOSTAVBY, WINDOOR EXPO, MODERNÍ VYTÁPĚNÍ a KRBY A KAMNA jsou především určeny všem návštěvníkům, kteří řeší stavbu či rekonstrukci domu, snižování energetické náročnosti svých domů a také odborníkům z oboru vytápění, kteří mají zájem se dozvědět o novinkách firem. V rámci celého souběhu veletrhů se bude prezentovat 300 firem.
První hliníková okna se na trhu objevila v 50. letech 20. století a ihned se stala výrazným konkurentem v té době dominujícím oknům ze dřeva. Okna z hliníku nabídla nižší cenu, vyšší pevnost i odolnost. S vývojem a oblibou dvojitého zasklení procházela fází vzestupu také okna z hliníku. V 80. letech, kdy až 60 % dvojitě zasklených oken bylo z hliníku, jim začala konkurovat okna plastová, která trh upoutala ještě nižší cenou a lepšími tepelně izolačními vlastnosti, které však již dnešní hlinková okna dokážou překonat. Společnost Schüco představila první hliníkové okno v roce 1951 a od té doby nabízí stále dokonalejší okenní i dveřní hliníkové profily. Vybírat lze například z hliníkových oken Schüco nové generace, která splňují hodnoty tepelné izolace na úrovni pasivních domů.
„Hliník je materiál, který umožňuje vyrobit okna lehká, mimořádně konstrukčně přesná, bez jakýchkoli deformací v průběhu času, snadno ovladatelná a zároveň odolná a v podstatě nezničitelná. Ve srovnání s dřevěnými a plastovými okny, u kterých se počítá s životností přibližně 30 let, je životnost hliníkových profilů přibližně dvojnásobná,“ zdůrazňuje Ing. Pavel Byrt, obchodní ředitel společnosti Schüco CZ s.r.o. Díky pevnosti, tuhosti a nízké hmotnosti hliníku lze vyrábět velké prosklené plochy bez nutnosti přerušení vyztuženími a příčkami. „Hliník je odolný vůči povětrnostním vlivům, změnám teplot i vůči chemickému působení, a tak ani po letech užívání není třeba hliníková okna ošetřovat a povrchově udržovat. Navíc díky svým statickým vlastnostem vyniká v různých specifických konstrukcích, např. v prosklených fasádách, polostrukturálních a strukturálních fasádách či v konstrukcích bezrámového zasklení, kde je ve srovnání se dřevem či plastem bezkonkurenční jedničkou,“ doplňuje Pavel Byrt.
Ke konkurenceschopnosti přispívají výborné hodnoty tepelné a zvukové izolace. Dnešní hliníková okna v těchto parametrech bez problémů splňují hodnoty, kterými se před lety pyšnila pouze PVC okna s dvojitým zasklením. Ve spojení s trojitým zasklením (koeficient tepelné propustnosti sklem Ug = 0,6 W/m2K) a „teplými“ hranami dokáže hliníková konstrukce profilu AWS 90.SI+ s konstrukční hloubkou 90 mm za předpokladu standardních rozměrů 1,23 x 1,48 m a pohledové šířky 117 mm zajistit hodnoty součinitele prostupu tepla oknem Uw = 0,8 W/m2K. Hliník navíc oproti PVC nabízí mnohem větší tuhost a konstrukční přesnost dosedávajících prvků. I handicap v podobě zvýšené tepelné vodivosti, která vedla k promrzání rámů v zimě, byl překonán. Moderní typy oken jsou vybaveny tzv. přerušením tepelného mostu, kdy se do hliníkového profilu vkládá pruh z nekovového materiálu, nejčastěji z polyamidu vyztuženého sklolaminátovými vlákny, který zabraňuje tepelné vodivosti a tím zlepšuje izolační vlastnosti rámu.
Rozhledy velkých formátů
Pohodlně, bezpečně a automatizovaně
Jejich základem je 
Při pořizování bonsají je podle Jana Stropnického nejdůležitější najít dobrého prodejce, jemuž lze stoprocentně věřit. Bez ohledu na to, zda kupujete bonsaje pokojové nebo venkovní, je třeba trvat na tom, aby měl každý stromek cedulku s označením českého nebo latinského názvu. Jen tak se budete moci orientovat v literatuře a o své bonsaji si něco přečíst. Dále se ujistěte, že je stromek v misce dobře prokořeněný, zda má nádoba odtokové otvory, podívejte se i na to, jestli má listí nebo jehličí svěží a sytou barvu, a v případě, že je na stromě tvarovací drát, do jaké míry se do kmene nebo větví zařezává.
První věc, kterou budete nejspíš řešit, je ta, kdy bonsaje zalévat. Abyste zjistili, zda už nastal ten pravý čas, můžete u jakékoliv bonsaje použít tzv. tyčinkovou metodu. Je to velice jednoduchý, levný a v podstatě stoprocentní způsob, jak získat spolehlivou informaci. Vezmete tyčinku z měkkého dřeva (třeba špejli) a zapíchnete ji do země v nádobě. Musíte se ale dostat až na dno (pokud narazíte na silnější kořen, je třeba provést jinou sondu). Tyčinku necháte v misce asi čtvrt hodiny a pak ji vytáhnete. Pokud je mokrá, není třeba zalévat. Je-li jen vlhká, můžete chybějící vodu doplnit třeba až za půl dne, ale zůstane-li konec špejle suchý, vaše bonsaj trpí nedostatkem vláhy.
Dalším problémem, který se obyčejně dlouho řeší, je, čím vlastně bonsaje zalévat. Návodů a rad existuje dostatek, ale nějak se zapomíná na to, že rostlině, pokud strádá nedostatkem vláhy, je v podstatě jedno, jakou vodu jí nabídnete. Hlavně, že ji má. Někdo sbírá vodu dešťovou, jiný jezdí s kanystry ke studánce a řada pěstitelů vyrábí složitá zařízení na odstraňování solí, které se u zálivky tvrdou vodou projevují jako bílé usazeniny na kořenových nábězích. Všeobecně ale platí, že voda, kterou máme ve vodovodní síti, neobsahuje nic, co by rostlinám ubližovalo.
Dobrým způsobem je i ponoření celé misky do nádoby s vodou. Tento postup je sice účinný, ale nic se nemá přehánět, a tak ho používejte jen v případech, je-li bal seschlý, oddělený od stěn misky a jinak vodu nepřijímá. Pokud totiž budete tímto způsobem zalévat pravidelně, zemina (hlavně ta s vyšším obsahem jílu) se „rozplaví“, jemné částečky se začnou rozkládat a časem se doslova slijí dohromady. V navlhčené podobě pak bude substrát jako bláto, a pokud vyschne, stane se z něj „beton“.
Některé druhy bonsají, hlavně pokojové, se spokojí se základem, jiné rostlinné druhy ale uvítají, pokud jim trochu přilepšíte: například borovice budou rády za kyprou, propustnou půdu, u které je možné zvýšit podíl písku až na 60 %. Naopak bonsaje z japonských javorů uvítají, připravíte-li jim do misky substrát s větším podílem akadamy, protože ta váže vodu a zajistí rovnoměrně vlhkou zeminu. Jalovce zase neodmítnou přídavek v podobě jemně nasekaného čerstvého mechu. A kvetoucí a plodící bonsaje (jabloně, hlohy, kdoulovce) se vám jistě odvděčí za to, když jim do substrátu dáte více organické hmoty.
Pokud by tento prvek rostlinám dlouhodobě chyběl úplně, mohou i uhynout. Když ale dusíkatými hnojivy přehnojíte, vytvoří bonsaje dlouhá internodia, veliké listy a budou mít řídká pletiva. Ty pak snadno napadají choroby a škůdci a rostliny jsou opět ve velikém nebezpečí. Fosfor potřebují rostliny pro řádnou funkci kořenů, podporuje zesilování kmene a větví a silně ovlivňuje nejen násadu květních pupenů, ale i samotné kvetení. Zajímavé je jistě také to, že zabezpečuje odolnost bonsají proti stresům a nemocem.
V podstatě rozeznáváme dva základní typy hnojiv: organická a anorganická. Organická hnojiva jsou pěstiteli chápána jako přírodní, rychle se rozkládají a živiny do půdy uvolňují prostřednictvím mikroorganismů. Problém ale může nastat ve chvíli, kdy jako půdní substrát použijete sterilní akadamu. Potřebné mikroby v ní samozřejmě chybí a tak, dokud se půdní mikroflóra patřičně nenamnoží, systém výživy nefunguje takovým způsobem, jak by měl. Dalším problémem může být i to, že v případě používání kravinců, koňského hnoje, sušené rybí moučky nebo řepkových koncentrátů v podstatě nevíme, kolik živin a v jaké skladbě jsme rostlinám dodali.
Podobně jako kořeny musíme upravit i nadzemní část bonsaje. Tady je nutné ostříhat všechny povadlé větve, a to i tehdy, pokud tímto zásahem poničíme strukturu koruny. Teď jde totiž o víc než o jeden nebo dva roky práce na rozvětvování kosterních větví! Pokud to jde, je lepší takto postiženou bonsaj umístit do polostínu na záhon v zahradě a kromě základní péče (občasná zálivka a mlžení koruny) jí dodat i hormony a vitaminy (např. ve formě přípravku Bonsai Elixír). Pokud není poškození kořenů fatální, můžeme očekávat, že se špatným hnojením poškozená bonsaj za několik týdnů vzpamatuje a začne znovu obrážet. Práce na její celkové rekonstrukci ale mohou trvat i léta…
Kuchyň je součástí společného obývacího prostoru s panoramatickým výhledem do tří stran. Čelní zkosené prosklené stěny jej přímo spojují se zahradou, stinnou stránkou tohoto nestandardního uspořádání jsou větší nároky při zařizování interiéru nábytkem. Paní domu se ráda věnuje gurmánským i kulinářským radovánkám, a proto si přála především komfortní vybavení se špičkovými vestavěnými elektrospotřebiči (americkou lednicí, varnou deskou, mikrovlnnou troubou, kávovarem, myčkou, chladničkou s mrazákem a kinotékou). Dbá na vysokou technickou kvalitu a líbí se jí nadčasový design, v kuchyňském studiu si vybrala linku Plusmodo značky Poggenpohl, pro atypický půdorys však bylo třeba navrhnout atypické řešení.
Na začátku byla technika
Pracovní plochu tvoří kamenná deska o tloušťce 13 cm. Na doporučení odborníků z kuchyňského studia se majitelka rozhodla pro elektrospotřebiče na úrovni profesionálního vybavení a prvotní koncept se upravil podle tohoto výběru. Americkou lednici nahradily chladnička a mrazák, vedle nich jsou zabudovány integrovaný kávovar, kompaktní multifunkční trouba, která zastane i funkce mikrovlnky, konvektomat a automatická pračka.
Varné centrum tvoří dvě výkonné indukční desky (dvouzónová a jednozónová) a nerezový teppan pro přípravu masa, steaků a zeleniny. Přibyla vestavěná vinotéka umístěná z vnější strany vedle baru. Kuchyň se tak nenásilně začlenila do interiéru a zároveň poskytuje perfektní zázemí pro přípravu nejrůznějších pokrmů na téměř profesionální úrovni.
Finský srubový dům ze severské borovice, který jsme navštívili, můžeme označit jako „second house,“ tedy druhé bydlení. Pod tímto pojmem si ale nepředstavujte klasickou víkendovou chatu či chalupu, nýbrž plnohodnotný komfortní dům. Druhé bydlení si často pořizují lidé, kteří bydlí primárně v bytě ve městě, ve volném čase však chtějí město opustit a trávit čas v přírodě. Je pro ně podstatné, aby jim „second house“ poskytoval stejné pohodlí, na jaké jsou zvyklí z městského bytu, ale zároveň je pro ně důležitý i důraz na zdravé životní prostředí.
A právě v tomto duchu si nechali svůj druhý domov postavit Lukáš a Lucie, manželský pár se dvěma dětmi. Rodina žije přes týden v Praze, kde se věnují podnikání, ale v pátek všichni společně vyráží mimo civilizaci do náruče přírody. Rodina tak ve srubovém domě tráví prakticky všechny své volné dny. Pán domu je navíc náruživý rybář, což byl důvod, proč si pro svůj dům zvolil lokalitu u řeky. Vysoké nároky však Lukáš neměl pouze na kvalitu parcely a okolní krajinu, ale i na samotnou stavbu. Chtěl postavit takový dům, aby se v něm i zbytek rodiny cítil co nejlépe. Po dlouhém hledání a zvažování všech náročných kritérií nakonec padla volba na finský srubový dům Kontio.
Když Lukáš s Lucií přemýšleli o podobě budoucího domu, chtěli s ohledem na zdravé bydlení dřevostavbu, nejlépe srubovou. Bohužel je žádný srub z nabídky tuzemských firem příliš nenadchnul. Sruby kanadského typu zavrhli ihned, protože se do české krajiny vůbec nehodí, u moderní roubenky jim zase nevyhovovaly tepelněizolační vlastnosti anebo příliš mnoho izolací a sádrokartonu. Problém nakonec pomohl rozlousknout koníček hlavy rodiny – rybaření. Lukáš totiž často jezdí na ryby do Skandinávie, a právě zde se setkal s domy KONTIO.
Hlavní rozdíl, který odlišuje finské sruby od tuzemských srubových staveb, je materiál. Společnost Kontio totiž pro stavbu používá výhradně jemnoletou severskou borovici, která potřebuje pro svůj růst správné klimatické podmínky včetně čistého životního prostředí. Drsné podmínky mrazivých zim a krátkého léta formují pomalu rostoucí dřevo do unikátní struktury, která se vyznačuje hustými a těsnými letokruhy.
„Vybrali jsme si dům v katalogu, ale chtěli jsme upravit velikost domu i dispozice. To nebyl problém, a tak jsme během chvíle odsouhlasili konečnou podobu domu a pustili se do stavby základové desky. Pak jsme už jen čekali na jaro, až zmizí sníh. Na konci dubna na staveniště přivezli pečlivě připravené dřevěné komponenty a v září jsme se nastěhovali do hotového a zařízeného domu,“ popisuje paní Lucie cestu od projektu až k nastěhování.
V prvním podlaží se nachází hlavní obytná místnost propojená s kuchyní a jídelnou, dále předsíň, chodba a nakonec sauna, spojená s odpočívací místností se sprchou, a další koupelna s vanou. Podlahu v hlavní místnosti pokrývá velkoformátová keramická dlažba s dekorem imitujícím dřevo. Do druhého podlaží vedou dřevěné schody, které ústí do prostoru definovaného krokvemi obloženými palubkami. Tak vzniká zajímavý otevřený prostor, který je umocněn nástěnnými svítidly vyrobenými na zakázku. Odtud se vstupuje do čtyř místností, konkrétně do ložnice, pracovny s ateliérem a dvou dětských pokojů.
Exteriér domu
Při výběru svahových a zatravňovacích tvárnic je důležité si ujasnit, jakou funkci a jaký účel mají plnit. Funkce je kritérium estetické, konstrukční nebo obojí (konstrukční i estetické). Účelem jsou myšleny užitné vlastnosti výrobku sloužící kupříkladu ke zpevnění stability svahu či terénu. Toto se pak stává prvním krokem při výběru svahových či zatravňovacích tvárnic. Dále je nutné si položit otázku, co od daného prvku očekávám a jak by měl vypadat výsledný dojem. Je nutné si vše zhodnotit v kontextu komplexní úpravy terénu, která se netýká jen použití betonových výrobků, ale také celkových terénních úprav včetně zatravnění.
Bezesporu názor manželky stavebníka, není-li stavebníkem přímo ona sama. Moje osobní zkušenost je taková, že takzvaný předvýběr manžela je většinou velmi orientační. S manželkou po boku přichází k dokončení nákupu zcela jiný člověk… Teprve daleko za tímto parametrem se řadí další aspekty výběru: kvalita zdicích a plotových prvků, estetický charakter plotu či zdi (povrchy hladké, štípané, rustikální, barevnost prvků, charakter probarvení zdi, funkcionalita atd.), požadavky architekta či stanoviska a podmínky lokálních orgánů státní správy a samosprávy pro zastavované území.
Jako další požadavky uvádějí majitelé pozemku pohledovou izolaci od okolních zahrad, příjemné posezení v zahradě a místo pro malou produktivní část zahrady. Velkým otazníkem zůstává bazén, pro který se rodina prozatím defi nitivně nerozhodla. Nicméně v budoucnosti jeho vybudování nevylučují.
Na horní rovině v úrovni domu je umístěna terasa, která přímo navazuje na francouzské dveře z obývacího pokoje. Protože majitelé nejsou příznivci klasických pergol, tvoří zastínění terasy dřevěný rám protkaný širokými pruhy látek. Terasa je orientována na jih, proto nedoporučujeme zastínění opomenout. Průchod kolem garáže ke vchodu do domu je vymezen dřevěnou bránou s popínavými rostlinami a šlapáky v půdopokryvné trvalce. Brána bude sloužit jako oddělení prostoru před a za domem a zároveň navodí atmosféru „vstupu do zelené oázy“.
Sestup na poslední, dolní rovinu lze absolvovat po dřevěných stupních skrze prudší osázený svah. V něm jsou přítomny jak dřeviny, tak suchomilné trvalky, které prorůstají mezi jednotlivými stupni. Do svahu je „zaklesnuto“ zastřešené posezení, jehož obvodová zídka slouží jako opěrná lavice a přirozeně také jako lavice k sezení. Nechybí tu krb, a tak je toto posezení ideálním místem pro grilování s přáteli. Stěny přístřešku nejsou pevné, ale tvořené horizontálními příčkami pro stálezelené popínavé rostliny.
