Po středomořské atmosféře toužili mladí manželé z pálavska. Citlivě zrekonstruovali starý kamenný dům, zahradě vdechla nový život architektka Jana Pyšková.
Zahrada jakoby byla k středomořskému řešení předurčena už svým půdorysem – protáhlý obdelníkový tvar, lemovaný kamennými zdmi, postupně přecházející v dvouřadou alej ovocných stromů napomohl vytvořit formální italskou renesanční zahradu s přísnými geometrickými liniemi, pečlivě a pravidelně tvarovanými rostlinami a květinovými záhony oddělenými nízkými živými plůtky.
Závan jižní Evropy pronikl i do osazenstva záhonů. V harmonii tu vzkvétají růže s bylinkami (najdeme tu napří-klad bazalku, majoránku, yzop a tymián), v užitkové zahrádce nechybí rajčata, papriky a lilek. Aby se ušetřilo místo, jsou teplomilné ovocné stromky společně s hrušněmi a jabloněmi pěstovány postaru, ve špalírech po-dél zdí, dřevěné konstrukce brzy pokryje vinná réva, které se tu podobně jako jedlým kaštanům neobyčejně daří.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz |
Aby se rostliny neutopily
Komu by se tu naopak nevedlo, jsou pravé italské cypřiše, které by brzy vymrzly. Ale s tím si architektka hravě poradila – zvolila sloupové tisy ‚Fastigiata Robusta‘, které krále italských zahrad věrně připomínají. Přestože vrstva půdy na pozemku není vysoká, zadržuje příliš vláhy. Aby se rostliny „neutopily“ (některé zcela uhynou, jehličnanům obvykle zrezne jehličí), byla celá plocha trávníku důkladně drenážována.
V zahradě báječně splynuly moderní prvky s tradičními – nerezový bazén v travnatém dvorku je ukrytý za kamennými zdmi, dlážděnou terasu se supermoderním grilem před horkými letními paprsky stíní plachta na nerezových lancích. I díky nim si tu mohou majitelé stále připadat jako na dovolené u moře.
text a foto: Jana Pyšková, Lucie Martínková
Reiner Moll doporučuje volit čisté linie a prosté geometrické tvary, které vyzývají k různým kombinacím a ponechávají prostor pro individuální projev. Jako příklad univerzálního sortimentu uvádí umyvadla Loop či minimalisticky působící série Subway (vyrábí Villeroy & Boch).
A co je tak zvláštního na jeho pozitivní a optimistické keramice? Z vnější strany vypadá jako prostá bílá a teprve pohled dovnitř odhaluje to pravé barevné potěšení. Může to být třeba povzbuzující krémově žlutá nebo osvěžující zelená, umyvadlo s dekorem veselé slunečnice nebo s uklidňujícími vlnkami či barva hebce mazlivá růžová pro pohlazení na duši. Vše se rozvíjí v barevnosti a variabilitě nových tvarů, kruhové linie ustupují, do hry se dostává čtverec, obdélník, trojúhelník a elipsa.
Druhý designér, Sebastian Conran z londýnského designérského studia Conran & Partners, označuje za svůj inspirační zdroj „obyčejné“ bílé vejce. Nejpatrnější je to na kolekci nazvané Aveo, kterou navrhl pro Villeroy & Boch. Výrazná estetika se pojí s promyšlenou šířkou celého koupelnového programu.
Kvalitu definuje u keramických výrobků tvarová přesnost, homogenita keramického střepu a minimální pórovitost. Rozdíly v keramických výrobcích jsou dány rozdílnou kvalitou surovin a technologií výroby. Zatímco prasklý hrnek nebo mísa nás tolik netrápí, jsou oblasti, kde se musíme mít na pozoru. V případě keramických vložek do moderních komínů je přeci jen v sázce naše bezpečí.
Na trhu dnes nalezneme produkty celé řady výrobců keramických komínů, jen málokterý má ale srovnatelnou historii s firmou 
Výroba tenkostěnné keramické vložky patří k know-how 
Zlatice (Forsythia) bývá v průběhu roku zcela přehlíženým, fádně nenápadným keřem. Během března rozkvete a tehdy objevujeme spanilý keř hustě obalený žlutými květy, které nám po dlouhých šedohnědých měsících přinášejí dobrou jarní náladu. Celkem osm druhů zlatic z čeledi olivovníkovitých (Oleaceae) pochází z východní Asie s výjimkou zlatice evropské (F. europaea), domácí v Albánii.
Kdoulovce (Chaenomeles) jsou nízké opadavé keře z čeledi růžovitých (Rosaceae). Známe čtyři druhy, všechny pocházejí z východní Asie. Často se pěstuje kdoulovec japonský (Ch. japonica), keř od země bohatě větvený. Většinou již počátkem dubna kvete sytě nebo cihlově červenými květy. Plody – malvice – jsou kulovité, žluté, nádherně voní. Jsou jedlé a mohou se zpracovávat na kdoulovcové želé a mošty.
Osm druhů pierisů (Pieris), patřících mezi vřesovcovité (Ericaceae), pochází ze Severní Ameriky, Himálaje a východní Asie. Kromě pierisu japonského (P. japonica) se u nás občas pěstuje pieris tchajwanský (P. taiwanensis) a pieris květnatý (P. floribunda). Pierisy kvetou velmi časně zjara, od konce února do března, proto je vysazujeme na stanoviště chráněné před větrem, abychom zabránili zbytečnému namrzání květů. Pěstují se podobně jako rododendrony. Výborně se kombinují s kalmiemi, kyhankami, cesmínami nebo azalkami. Dobře rostou na slunci i v polostínu, potřebují vlhčí, na výsluní hodně písčitou půdu. Neřežeme je, pouze odstraňujeme odumřelé větve.
Krásný, ale nebezpečný lýkovec
Seker existuje mnoho typů, některé jsou určeny ke kácení stromů (podtínací sekery), tesaři zase používají pro výrobu trámů tzv. širočinu. Kanadští dřevorubci pracují s dvojbřitými sekerami, specifickou sekeru mají řezníci, bez sekery se neobejdou ani hasiči. Mezi jednotlivými typy seker jsou rozdíly v tvarech, hmotnosti, délce, tvaru a úhlu ostří a v délce a tvaru násady. Sekery určené výhradně pro štípání dřeva mají tvar širšího klínu s úhlem od 12 do 35°, nebo jsou kombinací ocelové palice a klínu (tzv. kalač).
Jde o sekery, které jsou vhodné pro štípání menších špalíků, osekávání a zpracování větví i přípravu třísek. Jsou menší a lehčí (1,6 až 2,0 kg), což umožňuje přesné a bezpečné štípání i velmi malých třísek pro zátop, zároveň se ale uplatní i na zahradě. Oproti štípací sekeře mají ty univerzální slabší, ale zároveň širší čepele, takže snadno zvládnou i čerstvé dřevo. Univerzální sekera je v každém případě vhodný doplněk k větší štípací sekeře.
Štípací sekery bývají větších rozměrů a jsou také těžší. Jejich speciálním druhem jsou tzv. kalače, což jsou těžké sekery (kombinace kladiva a klínu) určené ke štípání těch největších špalků. Jejich hmotnost se obvykle pohybuje od 2 do 4,5 kg, což je záruka, že kalač vyvine při záseku dostatečně velkou kinetickou energii, která překoná odpor i velkých špalků z houževnatého a tvrdého dřeva. Na rozdíl od štípacích seker můžete kalenou patkou kalače bez obav zarážet ocelové trhací klíny do kmenů a dlouhých špalků. Běžnou štípací sekeru byste tím spolehlivě zničili, kalač tuto činnost hravě zvládne.
Nejlepší sekery se vyznačují především důmyslným tvarem a kvalitou použitého materiálu. Tvar pracovní části sekery totiž rozhodne, jak snadno se vám se sekerou bude pracovat. Materiál ostří musí samozřejmě něco vydržet, což předpokládá použití těch nejlepších ocelí. Další podstatnou věcí je kvalita topora. Pokud použijete topůrko z měkkého dřeva, můžete se v krajním případě dočkat situace, kdy nevydrží, což může skončit i vážným úrazem. Na tvaru násady záleží, jak pohodlně se vám sekera bude držet, případně za jak dlouho vám na dlani naskáčou mozoly.
Pokud vám dřevěný topor při práci praskne nebo se rozštípne, je nutné ho urychleně vyměnit. Dřevo ze zbytku topůrka musíme odstranit především z oka v hlavě sekery, což někdy může být dost pracná záležitost. Dřevo z hlavy sekery nikdy nevypalujeme, snažíme se jej vyrazit mechanicky, v ohni by totiž došlo k nevratnému poškození hlavy sekery (která zde může i prasknout). Ostří sekery se totiž nesmí ohřát na teplotu větší než 230 °C, protože by nenávratně změklo a otupilo. Pokud se hlava sekery na topůrku viklá a nedrží, je potřeba buďto vyměnit topůrko, nebo vložit nový fixační klínek, popř. namočit přes noc do vody či připevnit vhodnou bezpečnostní zarážku.
Design opsaný z krajiny
Jak voní tymián
Skalnaté podloží a strmý svah pro mnohé představují nepřekonatelnou překážku při budování zahrady. Pro Nicole de Vesian znamenal obtížně dostupný pozemek s nádherným výhledem naopak výzvu. Na svahu porostlém divokými křovinami nechala vybudovat několik teras, na nichž vznikly 
Soňa Bartošová z Drásova na Tišnovsku začíná vyprávět celý příběh rekonstrukce od začátku: „V mlýně bydlím od narození. Prožila jsem tu dětství v podmínkách z dnešního pohledu velmi nekomfortních, běžných spíš v 19. století. Přesto, nebo možná právě proto, na mě atmosféra starého, tajemného a tehdy hodně zchátralého domu zapůsobila. Dětství prožité ve mlýně ovlivnilo moje další směřování a celý můj život,“ říká Soňa, dnes profesí architektka.
Prováděli jsme je kontinuálně a za běžného chodu rodiny. S domem jsme se naprosto sžili, poznali jeho ducha, jeho stav, jeho potřeby. Když jsme žádali o stavební povolení, projekt jsme kreslili jen kvůli úřadům. Sami bychom ho byli nepotřebovali,“ shrnuje Soňa Bartošová období, které předcházelo celkové obnově mlýna. Do té se Bartošovi pustili v roce 2003. Čekalo je statické zajištění, dispoziční úpravy, kompletní výměna rozvodů, výměna oken, částečné výměny podlah, oprava fasády a vybudování venkovní terasy. Ve všech etapách obnovy se majitelé mlýna snažili v maximální možné míře používat dobové stavební materiály a uplatňovat dobové technologie.
Pokoj jejich desetileté sestry se nachází v patře, spolu s pokoji rodičů, pracovnou a prostory pro rodinný život. „Velké prostory jsou jednou z největších výhod toho, že bydlíme ve mlýně. Mimo jiné se například neobtěžujeme vzájemně hlukem, i když si synové rádi pouští velmi nahlas hudbu. Další výhody spatřujeme třeba v tom, že v přízemí je i v létě příjemný chládek, nebo v tom, že dům ladí se svým okolím, protože na svém místě stojí už tak dlouho. Před domem máme 400 let starou lípu, ta pamatuje ještě ten původní dřevěný mlýn,“ vyjmenovává Tomáš Bartoš pozitiva, kterých si rodina díky zdařilé obnově mlýna užívá.
Výhodnou funkcí je také naviják kabelu v podstavci, který umožňuje nastavit délku přívodního kabelu, a tedy i jednoduchou skladovatelnost – kabel vám na kuchyňské lince nebude překážet. Pozor na objem Vybírat můžete mezi konvicemi s menším nebo větším objemem (většinou od 0,8 po 2 litry). Před nákupem si proto zkuste odpovědět na otázku, jaké množství vody a k jakému účelu nejčastěji potřebujete.
