Celou zahradu si majitelka navrhovala sama, realizovala ji pak za přispění svého manžela, který dělá některé údržbové a stavební práce. „Na tuhle chalupu jezdím od dětství, ale zahradu jsme začali budovat až v roce 1990. Kvůli probíhající rekonstrukci se nedal upravovat prostor okolo domu či dvůr, se zahradou jsem proto začínala v zadní části, a teprve když byla dokončena úprava celého domu, jsme dodělávali dvorek.“
A nebyla to jednoduchá práce, zahrada byla zanedbaná s porostem dvoumetrových kopřiv a s přestárlými stromy. „Žádné zvláštní cíle jsem neměla, byla a je za tím prostě radost z květin a rostlin vůbec. Nejdříve jsem si postupně rozvrhla, kde budou záhony, následovaly celkové úpravy celé zahrady. Využitá je ale jen část blíže u domu, ve spodní polovině keře ani květiny nejsou, protože když přijde větší voda, máme ji do půlky zahrady a zůstane tam stát. Takže tam je jen tráva.“
Zahradu bylo třeba nejen vyčistit, ale také vyřezat všechny stromy. „Zůstal tu jen jasan po dědovi, to je jediný strom a také dominanta zahrady. Další ovocné stromy jsme vysadili nové a blíže u domu jsou pak ozdobné keře – jasmín, kalina, vajgélie, zlatý déšť a kdoulovec, a mezi tím je sakura a akácie. Všechno jsem se učila za pochodu, nikoho jsem se neptala, co sem vysázet, vybírala jsem, co se mi líbilo, metodou pokus omyl – prostě jsem zkoušela, čemu se na zahradě dařit bude a které květiny či keře tu prospívat nebudou. Léta jsem se například pokoušela o pampas, ale vydržel třeba dva roky a pak mi zmrznul, stejně jako japonský javor.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
S vistárií je to podobné
Velmi jsem toužila po magnolii, zkoušela jsem ji snad stokrát, nakonec se ujala a daří se jí, ale optimální podmínky tu pro ni nejsou. A třeba rododendrony tady vůbec nemohu mít, ale pak jsem pod borovici, u níž jsme vyřezali spodní větve, vysadila azalky z květináčů a těm se tam daří nádherně. Je to zvláštní. S vistárií je to podobné, už ji mám dlouho, kvést mi začala asi až po 10 letech, ale ono se jí nelíbilo místo, nejdříve jsem ji musela třikrát přesadit a až tady konečně kvete. Mám tu ještě další – jednu fialovou, jednu modrou a u zdi domu je jedna růžová. A zase naopak se tu velmi daří trubači, který je hodně častý v Chorvatsku, tam roste u každého domu v různých variantách. Mám ho tu vysazený u pergoly už 15 let a daří se mu.“
Po dokončení stavby došlo i na úpravu dvorku. „Po čase jsme zkoušeli pěstovat i zeleninu, ale to nemělo smysl, protože jsme sem jezdili pouze jednou týdně. Nakonec jsme všechno vzdali, zatravnili a nechali jsme jen kousek jahod a ve skleníku okurky. A rajčata pěstuji ve kbelících.“ Nechybí tu však ovoce pro chuť – jablka, hrušky, švestky, třešně, z keřů rybíz, angrešt či maliny a beztrnné ostružiny.
Barevné ostálky či měsíčky
Kvetoucí rostliny vybírá majitelka tak, aby v zahradě pořád něco kvetlo, základem jsou tedy trvalky – okrasné traviny, kapradiny, pivoňky klasické i dřevité, lilie, šrucha, čechrava, kosatce, popínavé růže či juky, z letniček pak astrám podobné barevné ostálky či měsíčky a pro dokreslení a dobarvení jsou všude truhlíky a závěsy s převislými muškáty a petúniemi. Zahrada už má svou tvář, nechybí jezírko s lekníny a rybičkami, rumpál, který je dílem pána i paní domu, krmítko pro ptáky, nejen na chodnících je hojně využit kámen.
„Ten je ze zahrady, místo plotu zde byla asi dvoumetrová kamenná zeď, která se časem rozpadla, další kámen je z hospodářských staveb. Ke starému domu kámen patří a já ho využívám všude, kde se dá,“ říká majitelka. Aby byla zahrada stále pěkná, věnuje se jí denně asi dvě hodiny. „Každý den, když ráno vstanu, ji obejdu, abych zjistila, co je třeba – zaliju květiny, ostříhám odkvetlé květy… Ale ráda si tu pak sednu, dám si kávu a dívám se, jak všechno kolem roste a kvete…“
text: Dana Daňková, foto: autorka
Sprchujte se naplno
Změňte dispozici
Zakryjte to!
A co záchod?
Prakticky v žádné odborné literatuře tuto definici nenajdete, neboť jde o tzv. pojem zvykový, přetrvávající z dob plánovaného hospodářství (stavební činnosti se členily na hlavní stavební výrobu HSV a přidruženou stavební výrobu PSV). Lze tedy říci, že hrubá stavba se týká prací HSV, zahrnující základy, vertikální a horizontální nosné konstrukce a nosné prvky zastřešení, konkrétně krovy nebo vazníkové soustavy. Hranici mezi hrubou stavbou a následnými pracemi neurčuje ani projektová dokumentace, proto se někdy vedou „odborné“ diskuse o tom, zda do hrubé stavby začlenit či z ní vyjmout i kompletní hydroa další důležité izolace spodní stavby, vnitřní příčky (zděné zpravidla ano, sádrokartonové ale už ne), komíny (zděné obvykle ano, zavěšené kovové obvykle ne) a schodiště (železobetonové obvykle ano, kovové někdy, dřevěné obvykle ne).
Přísně sledovaná kritéria
Rodinný dům je z konstrukčního hlediska poměrně jednoduchou stavbou. Volba vhodné stavební technologie a od ní se odvíjejících materiálů však významně ovlivňuje nejen samotný stavební proces, jeho rychlost a tím i úsporu času, práce, energií a prostředků (včetně dopravného, strojů atd.), ale také následné užitné vlastnosti novostavby. Z hlediska funkce se nosné konstrukce domu dělí na svislé nosné konstrukce – stěny, sloupy, pilíře, a dále na vodorovné stropní nosné konstrukce – přenášející zatížení z vodorovných konstrukcí a ztužující stavbu.
Máme-li však šanci využít úložný prostor v nikách a vytvořit tak skříně vestavěné, je vyhráno. „Zmizí“ z očí i z plochy, a ze dveří – posuvných či shrnovacích – můžete udělat z nouze ctnost: lze na ně umístit třeba zrcadlo nebo z jednoho křídla vytvořit nástěnku na vzkazy. Nejlepší řešení je, mají-li stejnou barvu jako stěny, pak je téměř nevnímáme.
V každém bytě najdeme provozní trasy, což jsou bytové „chodníčky“, jimiž přecházíme z místnosti do místnosti, od dveří k oknům a k jednotlivým kusům nábytku. Správná a racionální dispozice (půdorys) bytu jasně vymezuje i bezkonfliktní provozní trasy. Špatně vymyšlené dispozice bytů a domů, s nimiž se bohužel setkáváme i na stránkách našeho časopisu, mohou vést k nečekaným střetům členů rodiny mezi sebou i s nábytkem, který je často nevědomky umístěn na křižovatkách provozních tras, kam samozřejmě nepatří.
Věřte tomu nebo ne, ale i do jednopokojového bytu můžete vměstnat všechny tyto funkce, aniž byste se v něm museli cítit stísněně. Tentokrát se nebudeme zabývat kuchyní, ale zaměříme se na ostatní činnosti. Vycházíme však z předpokladu, že je v místnosti zajištěno dokonalé odsávání a čištění vzduchu!
K pasivnímu odpočinku v podobě povalování, polehávání a dálkového přepínání televizoru nemusíte vlastnit objemnou sedací soupravu s několika mohutnými křesly. K lůžkové pohovce se hodí odpočivné křeslo, lehátko chaise longue, pohupovadlo nebo houpací křeslo. Příjemně se také sedí na polštářích na podlaze (jednou na to budete s láskou vzpomínat a radit to vnukům).
Početná návštěva v jednopokojovém bytě – to je někdy opravdu moc štěstí najednou… Pro takovou příležitost je vhodné vlastnit několik skládacích židlí, nafukovacích polštářů a matrací. Lehké plastové židle nabízené v atraktivních barvách je možno po složení pověsit na stěnu jako zajímavý výtvarný prvek, jiné se dají stohovat do téměř sochařských objektů. Různé servírovací tácy lze ukotvit do jednoduchých podstavců (známe je z ateliérů nebo truhlářských dílen, kde se obvykle nazývají „kozami“). Využijeme-li různých podstavců opatřených kolečky, může pak i sebemenší interiér měnit neustále podobu podle toho, kolik přátel dorazilo a jakým činnostem se chtějí věnovat – kulinářskému umění, diskusím, popíjení, hrám či sledování videa.
Využijte patro
Snad každé dítě se bojí tmy. Proto nezapomeňte na vhodné osvětlení i v pokoji pro malé akční hrdiny. Na strop tak můžete umístit svítidlo ve tvaru obláčku či stěny polepit hvězdičkami, které přes den načerpají světelnou energii a v noci vytvářejí příjemné prostředí. Ideální je, pokud má každé dítě svůj vlastní pokoj. V mnoha případech to ale není možné a v jednom pokoji spolu bydlí třeba i bratr se sestrou. Je proto důležité vytvořit pro každé dítě vlastní kout, který by měl zahrnovat především vlastní postel s nočním stolkem a lampičkou, stůl, židli, skříňku a box na hračky. V případě předškolního věku je možné některé prvky vynechat, přesto je důležité, aby mělo každé dítě svou zónu opticky rozdělenou. Skvěle nám k tomu poslouží např. paraván.
Co na zeď
Možná vás překvapí, že existují židle, které bude vaše dítě moci používat celý život a pak je ještě předat další generaci. Jedním z takových věčných designů je židlička Tripp Trapp navržená norským designérem Peterem Opsvikem v roce 1972 pro značku Stokke. Jednoduchý vtip spočívá v soustavě pravidelných zářezů na nosné konstrukci židle, v nichž se podle potřeby posouvá sedák a opěrka nohou. Za více než čtyřicet let vylepšil výrobce základní model o řadu doplňků.
Většina renomovaných výrobců designových ikon myslí i na děti. Tak například Kartell vyrábí menší variantu Starckova křesla Louis Ghost nazvanou Lou Lou Ghost, Fritz Hansen dělá zmenšenou Series 7 a od roku 1999 je k dostání i dětská miniatura pantonky. Na trhu najdete miniverzi křesílka Butterfly, repliky židlí Eames DSR i DSW, český Ton i německý Thonet vyrábějí zmenšeninu slavné židle No 14. Thonet navíc nabízí elegantní design Marta Stama z roku 1931 – S 43. Za pozornost stojí také koncept s vtipným názvem Mee Too, který pro malé zákazníky průběžně rozšiřuje italská značka Magis.
Jednoduchá řešení
Z informací Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB) při ČVUT v Praze vyplývá, že ročně na jižní fasádu dopadne asi o 30 % méně sluneční energie než na střechu s optimálním sklonem. Solární zařízení vestavěná do svislé obálky budovy proto vyžadují pečlivou projekční přípravu s ohledem na situaci, stavební perspektivu a dlouhodobější urbanistické záměry v okolí (vysoké budovy, blízko postavené budovy, vysoká zeleň či jiné konstrukce mohou vytvořit nežádoucí stín).
K základním materiálům v moderní fasádní technice patří sklo. Jednou z forem jeho využití jsou dvojité prosklené fasády, označované také jako provětrávané dvouplášťové fasády. Jde o solární systém s odvětrávaným nárazovým meziprostorem, jehož úkolem je zajištění maximálního denního osvětlení a zároveň zisk energie.
A jak systém pracuje? Optika zajišťuje přísun dopadajícího světla na fotovoltaické články přesně podle posunu slunce na obloze. U většiny oken směřujících k jihu dosahuje nejnižší bod, kterým slunce putuje na obloze, o zhruba 25° více, než je obvyklý úhel světla procházejícího okny. Veškeré světlo, které dopadá pod větším sklonem, než je uvedený úhel, je přesměrováno na fotovoltaické články a světlo dopadající pod menším sklonem (difuzní světlo) vstupuje do budovy.
Princip chaise longue
Historický a designový vývoj
Nekonečné možnosti
