Blog

Úsporná dřevostavba po všech stránkách

Moderní dřevostavby řeší rostoucí poptávku po účelném, energeticky úsporném bydlení za nízkou cenu. Zajímavým příkladem je nově otevřený vzorový dům společnosti RD Rýmařov u Olomouce.

Dům Kubis 631 zaujímá zastavěnou plochu necelých 63 metrů čtverečných, působí však velmi prostorným dojmem. K jeho úspornosti přispívají nejen dobře zateplené sendvičové obvodové konstrukce na bázi dřeva, ale také jednoduchý kompaktní tvar se sedlovou střechou a promyšlená dispozice, kde se neplýtvá ani zbytečně nešetří místem. Z malého zádveří se vstupuje přímo do společné obývací části, která spojuje funkci kuchyně, jídelny, sezení a komunikačního prostoru se schodištěm.

Z jídelny vede francouzské okno na dřevěnou terasu, dostatečně velkou pro venkovní stolování i relaxaci. Přízemí je vybaveno koupelnou s WC a domácí pracovnou. Otevřené schodiště, umístěné v rohu dispozice, vede do podkroví se dvěma pokoji, sociálním vybavením a technickou místností. Ložnice rodičů je vybavena vlastní šatnou. Dispozice umožňuje rozdělit dětský pokoj příčkou na dva samostatné pokoje a dopřát tak dětem v období dospívání více soukromí.

Na rozdíl od běžného podkroví je v tomto domě zvýšena nadezdívka na 190 cm, takže u obvodových stěn pod šikmým stropem lze umístit skříň či pracovní stůl a lépe tak využít celou plochu místnosti (v běžném podkroví bývá nadezdívka vysoká 110 cm i méně, prostor pod šikmým stropem bývá obtížně přístupný a zůstává často nevyužitý). Celková užitná plocha 102 m2 je navržena tak, že poskytne pohodlné bydlení tří- až čtyřčlenné rodině, a to za necelé 2 miliony korun. Na přání je dům možné rozšířit o další konstrukční modul, případně k němu přistavět garáž a získat tak další využitelnou plochu.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Nový domov za dva měsíce

Propracovaná technologie výstavby umožňuje zkrátit stavební proces na minimum. Dům se skládá jako stavebnice: vnější i vnitřní stěny, stropy i střecha jsou vyrobeny v továrně jako velkoplošné sendvičové dílce (včetně osazených oken a dveří, instalačních panelů, elektrorozvodů), osazují se na místě stavby jeřábem (včetně schodiště), následuje provedení fasádní stěrky, pokládka střešní krytiny, pokládka podlah, montáž zařizovacích předmětů, dokončení instalací a můžete se nastěhovat. Díky jednoduchému konstrukčnímu sytému a „suchým“ technologiím vyroste nový dům cca za 11–12 dní, celá výstavba včetně základové desky netrvá déle než dva měsíce. Výrobce poskytuje záruku na konstrukce 30 let.

Další krok v úsporách energie

Samozřejmostí dřevostaveb společnosti RD Rýmařov jsou nízkoenergetické parametry spojené s malou tloušťkou obvodových stěn. Dům Kubis 631 má okna s izolačními trojskly, obvodovou stěnu o celkové tloušťce 297 mm se třemi izolačními vrstvami, součinitel prostupu tepla činí 0,16 W/m²K. Střešní plášť z dílců o tloušťce 351 mm dosahuje parametrů U = 0,17 W/m²K. Klasické teplovodní ústřední vytápění v domě nahrazují elektrické přímotopy (což opět zjednodušuje a zkracuje realizaci stavby) a systém řízeného přetlakového větrání, který zajišťuje optimální přívod čerstvého vzduchu.

Celou soustavu vytápění a větrání reguluje inteligentní řídicí systém Siemens Synco Living, který lze ovládat i na dálku přes internet či inteligentní telefon. Každá místnost má vlastní regulaci, takže teploty lze nastavovat individuálně a ještě více ušetřit. Celkové roční náklady na vytápění se pohybují kolem 15 000 Kč.

text: Jitka Pálková, foto: Robert Virt

Technické údaje

Technické údaje
Zastavěná plocha	62,99 m² (vč. garážového stání 86,95 m²)
Užitná plocha	102,61 m²
Konstrukce	betonová základová deska, dřevostavba montovaná z velkoplošných sendvičových stěnových a stropních dílců, dřevěné masivní schodiště, sedlová střecha o sklonu 25°, střešní krytina betonová Bramac, garážové stání – pergola z dřevěných hranolů
Obvodová stěna	deska Fermacell 15 mm, dřevěný rám s izolační výplní 40 mm, parozábrana, dřevěný nosný rám s izolační výplní 120 mm, deska Fermacell 15 mm, termofasáda 107 mm
Výplně otvorů	okna plastová 7komorová s izolačními trojskly, vchodové dveře plastové, vnitřní dveře dýhované do obložkových zárubní
Vytápění	elektrické přímotopy, řízené přetlakové větrání, inteligentní řídicí systém Siemens Synco Living
Cena stavby	1 999 999 Kč (včetně DPH, dopravy, zákl. desky a pergoly garážového stání)

Kontakty

RD Rýmařov, s. r. o.
Obchodní centrum Olomouc, Hněvotín 465
www.rdrymarov.cz
www.vzorovydumolomouc.cz

Návštěvu vzorového domu si objednejte na tel.: 775 910 966.

Pestře oděný dřevěný dům

Dům na okraji obce Záhoří v zářezu kopce není zcela typickým rodinným domem. Byl postaven v letech 2004 až 2007 jako vzorový dům a dnes slouží k bydlení i k podnikání. Neobvyklý a zajímavý je v mnoha ohledech.

V době, kdy vznikal, dřevostavby příliš v kurzu nebyly, ale protože se investor zabývá dřevovýrobou, dřevo při stavbě chybět nemohlo. Pozemek byl původně využíván jako pole, před stavbou domu na něm byly provedeny hrubé terénní úpravy a zářez do mírného svahu. „Stavební pozemek se nachází na okraji obce,“ říká Ing. arch. Jiří Kobera, „a v blízkosti se nevyskytují žádné stavby, které by nějak limitovaly architektonické řešení.

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Dům stojí na volné ploše mírně svažitého pozemku, stavba tedy nebyla vymezována ani nedostatkem místa, jak tomu většinou bývá. Orientace pozemku je téměř ideální – jihozápadní svah.“ Objekt je vlastně postaven na navážce zeminy, která byla odstraněna při stavbě firemní haly pro dřevovýrobu.

Slovo majitele

Každý by si měl rozvržení domu navrhnout podle svého – dle pozemku, který má k dispozici, neopisovat z katalogů. Když se podíváte na tenhle dům, vždy na vás z nějaké strany kouká slunce, ale také máte kde se před ním schovat, a stejné je to s větrem či deštěm. Jsou zde sklem kryté, ale i venkovní závětrné nekryté terasy. Neuteče vám východ ani západ slunce.

Nenápadné, avšak pozoruhodné střechy

Dům se kolemjdoucím skrývá ve svahu, při vstupu na pozemek tedy překvapí svou rozlohou. Je koncipován jako přízemní, ovšem velkorysý v mnoha ohledech. „Věděli jsme přesně, jaký by měl dům mít půdorys i jak by měl vypadat,“ vysvětluje majitel Vlastimil Šťastný. „V roce 2004 nebylo k vidění mnoho dřevostaveb, já jsem v Týně nad Vltavou viděl u řeky dřevostavbu pana architekta Kobery, a protože se mi líbila, oslovil jsem ho.“ Dominantním architektonickým prvkem stavby jsou nízké pultové obloukové střechy nad obytným prostorem, zimní zahradou a bazénem, které však díky své subtilnosti nijak neruší a spolu s použitými materiály umožňují začlenění domu do okolní volné krajiny.

Střechy jsou tříplášťové odvětrávané, i při vysokých letních teplotách je tedy v domě příjemné klima. Na stavbu domu byly použity převážně prvky a konstrukce na bázi dřeva – lepené hranoly a vazníky pro nosnou konstrukci i konstrukci střechy, okna, vchodové i vnitřní dveře, dřevěné obklady a také atypický nábytek – například postele, stoly a podobně. Uplatnily se ale i klasické zdicí a izolační materiály.

Stavba má členitý půdorys, velké prosklené plochy z obytného prostoru se otevírají do upravené zahrady. „Využití vnitřního prostoru domu není limitováno žádnými příčkami,“ vysvětluje Vlastimil Šťastný, „je navržen tak, aby se dispozice mohla přizpůsobit například počtu osob, které zde budou bydlet, a způsobu užívání. Existence bazénu s tělocvičnou a saunou nabízí navíc i možnost nájemního využití.“

DŮM UMÍ VYUŽÍVAT SLUNCE

Díky velkým proskleným plochám je interiér po celý rok velmi světlý. Dům nemá střešní okna, nepřehřívá se proto, když je slunce v nadhlavníku, a navíc v zimě a na jaře získává energii ze slunce svítícího právě do prosklených stěn. „Při výběru zasklení jsme na jižní straně zvolili dvojskla,“ doplňuje investor, „protože tepelné zisky jsou u tohoto typu zasklení vyšší, na jaře či v zimě šikmé slunce ohřívá interiér více. Na severní a východní straně jsou trojskla. Naopak tam, kde hrozilo přehřívání, jsme zvolili speciální prosklení s vnějším sklem zbarveným do modra, neboť více odráží světlo.

Jasné barvy a vysoký lesk

Při vstupu do domu zaujmou návštěvníka dispozice a barevnost. Hned u vchodu se dům otevře do velkorysé haly, plné světla a květin, která ústí do obytného prostoru s jídelnou a kuchyní a pokračuje dále do zadního traktu domu. Otevřený obytný prostor ovšem může sloužit i jako pracovna či místo k poradám, neboť jí dominuje velký žlutě lakovaný masivní stůl. Dokonale ladí s kuchyní. „Když jsem tuhle kuchyňskou linku viděl, věděl jsem, že patří sem, protože zde stěna domu kopíruje stejný rádius jako kuchyně.

V zadním traktu domu se kromě tří pokojů nachází také sauna s fitness s příslušenstvím, součástí domu je i vnitřní bazén. Sauna je také vyrobena ve firmě investora. Příjemně působí zvolená barevnost interiéru, doplněná množstvím vzrostlých květin, které zútulňují celý prostor domu. „Barevné ladění je dílem celé rodiny, máme rádi živé barvy, každý tedy vybral tu svoji.“ Interiéru dominují teplé barvy od žluté po červenou, které jsou v souladu s dřevěnými prvky. Vybavení vhodně koresponduje i s podlahou: nášlapnou vrstvou mělo být dřevo, ale nakonec si majitelé zvolili marmoleum, které přidalo další barevný odstín a současně dodalo prostoru dynamiku.

text: Dana D. Daňková, foto: Robert Virt

Technické údaje

Technické údaje
Zastavěná plocha	897 m²
Konstrukce	Obvodové zdivo je zčásti tvořeno tvárnicemi Porotherm tl. 300 mm na tepelněizolační maltu, zateplené 120mm minerální vlnou se stěrkovou omítkou, a zčásti lehkým sendvičovým pláštěm s dřevěnou nosnou konstrukcí s minerální vlnou. Jedna stěna u bazénu je z betonu, zateplená extrudovaným polystyrenem.
Střešní krytina	titanzinek
Výplně otvorů	dřevěná eurookna s izolačním dvojsklem a trojsklem s koeficientem prostupu tepla U od 0,7 W/m²K, vchodové dveře masivní desková konstrukce s MDF povrchem, interiérové dveře masivní deskové konstrukce s MDF povrchem a povrchovou úpravou ve vysokém lesku
Podlahy	základ podlahy s teplovodním vytápěním tvoří beton, nášlapnou vrstvou je v obytných místnostech marmoleum, v koupelnách, na WC a u bazénu je položena keramická dlažba, v tělocvičně je umělý povrch Mondosport
Vytápění	teplovodní podlahové vytápění, zdrojem tepla je výrobní provoz
Klempířské prvky	titanzinek
Fasády	zčásti svislá prkna, zčásti silikonové omítky a nátěr Caparol

Netradiční rodinný dům

ING. ARCH. JIŘÍ KOBERA

Autor: Ing. arch. Jiří Kobera
Kontakt: Atelier Kobera
Puchmayerova 378, Týn n. Vltavou
tel.: 385 732 436
www.atelierkobera.cz

Slovo autora

„Při své projekční práci často využívám dřevěné konstrukce. Práce pro investora, který je profesně zaměřený na tento druh staveb a má bohaté praktické zkušenosti, byla pro mne přínosem. Vlastní podoba domu vznikala za úzké spolupráce s investorem.“

Realizace

Dřevospol Šťastný Záhoří, spol. s r. o.
tel.: 777 610 528
www.shaus.cz

Zimní zahradní technika

Prostředky na odklízení sněhu obvykle volíme podle množství sněhu a četnosti odklízení. Při malé ploše si vystačíme s ručními nástroji, jako jsou hrabla, shrnovače, škrabky či lehké lopaty, v případě odklízení většího množství sněhu jsou ideální sněhové frézy. Ty si poradí se sněhem nejen na chodnících a příjezdových cestách, ale také na rozlehlých plochách a v náročném terénu. Frézy vás také zbaví zbytečné námahy a navíc podstatně ušetří čas.

Jak si správně vybrat

1) Lopatky kovového šneku se při stisku rukama nesmí pohnout, natož pak překřížit. Jestliže ano, existuje možnost, že při kontaktu s kusy ledu dojde k poškození stroje.

2) Zatlačíte-li maximální silou shora oběma rukama na kovový bunkr frézy, nesmí se prohnout. Jen tak poznáte, že výrobce na materiálu nešetřil. V opačném případě by při odhazování sněhu mohl snadno prasknout, např. při najetí s frézou do zmrzlého sněhu nebo do rampouchů.

3) Při zatlačení na vnitřní boční stranu bunkru se od ní nesmí odchýlit šnek. V místě uchycení musí být pevně a stabilně uložen. Jedině tak eliminujete riziko jeho vyosení při práci, což by vedlo k poškození převodovky.

4) Řazení by mělo být snadné a chod páky musí být v co nejkratších drahách, což zaručuje jednoduchou změnu rychlosti přímo během jízdy. V opačném případě se může jednat o známku nedokonalé konstrukce převodového ústrojí.

Důležité okolnosti

Při výběru sněhové frézy je nutné řídit se několika základními pravidly. Jedině tak si vyberete frézu, která bude stoprocentně plnit svoji funkci. V první řadě musí fréza svými vlastnostmi odpovídat pozemku, který se chystáte udržovat – nejdůležitější je velikost a profil této plochy. V úvahu musíte vedle klimatických podmínek vzít také frekvenci odklízení sněhu. Pokud máte velký pozemek nebo chatu na horách, potřebujete stroj s odpovídajícím výkonem. Na odklízení sněhu z velkých ploch si pořiďte výkonnější, dvoustupňovou frézu. Využijete ji také v případě, že sníh potřebujete odhazovat na větší vzdálenosti.

1) HRABLO

Shrnovač SnowXpert je velmi praktický nástroj pro odklízení čerstvě napadaného sněhu, výrobce Fiskars. Ocelová hrana zabraňuje opotřebení a poničení – je dokonce vyztužena trubkou. V řadě SnowXpert najdete čtyři hrabla různých šířek a tvarů, a to v tmavé i bílé barvě. Cena od 529 Kč, podle konkrétního modelu (FISKARS).

2) LOPATKA DO AUTA

Lehká lopatka do auta Fiskars je vhodná na cesty, pro kempování i na zahradu. Lopata je lehčí než voda – plave na vodě a je vyrobena z kvalitního hliníku velké pevnosti. Šestihranná násada je ideální pro pevné uchopení a lopata je velmi odolná vůči všem vlivům počasí včetně nízkých teplot. Cena 449 Kč (FISKARS).

3) ŠKRABKA NA LED

Tuto škrabku si oblíbíte nejenom při odstraňování ledu nebo tvrdého udusaného sněhu, ale v létě i na podzim také na odstraňování zaschlých nečistot z chodníku. Ocelový list je vyměnitelný, záruka 25 let. Cena 330 Kč (GARDENA).

4) POSYPOVÝ VOZÍK

Sypací vozík Gardena 500 Comfort slouží k posypání namrzlých cest i chodníků. Díky dostatečné šířce posypu a kapacitě zásobníku šetří čas při práci. K dávkování slouží páčka na rukojeti vozíku. Vozík je vybaven stopsystémem, který zabraňuje nadměrnému dávkování a plýtvání – vozík totiž sype pouze, když je tlačen dopředu. Cena je 1 190 Kč (GARDENA).

5) RUČNÍ SYPAČ

Namrzlou cestu ke vchodovým dveřím můžete od této chvíle posypat rychle a bez špinavých rukou. Směs nasypete do zásobníku, který se díky bajonetovému uzávěru snadno otevře nebo zavře. Záruka 25 let, cena je 240 Kč (GARDENA).

6) ROTAČNÍ KARTÁČ

Rotační kartáč je součástí zimního příslušenství k rideru Husqvarna 316T AWD, poslouží například k zametání čerstvě napadaného sněhu. Cena 37 990 Kč (HUSQVARNA).

7) FRÉZA K RIDERU

Robustní dvoustupňová sněhová fréza Husqvarna je vybavena převodovkou a má odlehčenou konstrukci, což umožňuje snadné připojení k rideru. Cena je 36 990 Kč (HUSQVARNA).

8) SNADNO OVLADATELNÁ FRÉZA

Sněhová fréza Toro CCR Powerlite 2010 je ideální benzinová fréza pro úklid sněhu z malých ploch s pevným povrchem, jako je zámková dlažba, asfalt apod. Vzhledem ke svým kompaktním rozměrům a nízké hmotnosti s ní mohou pracovat i ženy a starší lidé. Cena 10 900 Kč (MOUNTFIELD).

9) JEDNOSTUPŇOVÁ FRÉZA

Jednostupňová sněhová fréza Husqvarna ST 121E je určena pro všechny práce kolem domu, jako jsou čištění chodníků, pozemku nebo příjezdové cesty od sněhu. Velikou výhodou frézy je výkonné LED osvětlení, které umožňuje pracovat i při zimním šeru nebo ve tmě. Cena 15 490 Kč.

10) SNĚHOBOREC

Na větší pozemek nebo delší příjezdovou cestu použijte „sněhoborec“ Cub Cadet 526 HD SWE, s třístupňovým systémem ocelových šneků, který funguje podobně jako razicí štít a zařezává se do sněhu, takže se prokouše i tou nejhorší kalamitou. Má kromě běžného šneku a turbíny (dvoustupňové sněhové frézy) nově i patentovanou střední část šneku, tzv. akcelerátor. Cena 37 099 Kč (GARLAND).

Jednostupňová, či dvoustupňová?

Dvoustupňová fréza funguje tak, že nabírací šnek nejprve nahrne sníh do stroje a poté jej vyhodí ven pomocí rychloběžného kola s lopatkami. Tento systém tak umožňuje, na rozdíl od jednostupňových fréz, odhoz sněhu do velkých vzdáleností. Při odhozu samozřejmě vždy záleží na okolních podmínkách, standard je cca 5–10 metrů. Díky dvoustupňovému převodu jsou tyto frézy nejúčinnější i na těžký a udusaný sníh. Jednostupňová fréza se dobře uplatní ve městech nebo menších pozemcích, je ideální na čištění chodníků kolem domu, příjezdu do garáže a podobně. Pryžová hrana na šneku frézy se lépe přizpůsobí povrchu a nepoškozuje jej. Po práci na zemi nezůstane jemný namrzající fi lm. Jednostupňové frézy jsou vzhledem ke své konstrukci lehčí a lépe se ovládají. Protože jsou technicky jednodušší, vychází z hlediska nákladů levněji.

Slovo odborníka

ODPOVÍDÁ: Jiří Janoušek specialista na sněhové frézy ze společnosti Mountfi eld

Proč je sněhová fréza nejlepším strojem pro úklid sněhu?

Tento stroj perfektně odklidí sníh při minimální časové investici a fyzické námaze, a to až 20× rychleji než lopata nebo hrablo. Jeho ovládání je jednoduché a k obsluze není potřeba téměř žádná síla.

Podle čeho sněhovou frézu vybírat?

Určitě podle typu povrchu, který budete odklízet, a podle toho, jak často se sněhu chcete zbavovat. Jde-li o malé terasy a chodníčky pokryté čerstvým sněhem, zvládne je fréza jednostupňová. Jestliže ale budete odstraňovat i déle ležící udusaný, mokrý či zledovatělý sníh, a navíc i z jiných než zpevněných povrchů, pořiďte si dvoustupňový model.

Jak se při výběru nespálit?

Zjistěte, v jaké zemi byl stroj vyroben. Pochází-li z Japonska nebo z USA, máte jistotu, že si pořizujete opravdu kvalitní model. Samozřejmostí by měla být alespoň 5letá záruka, široké servisní zázemí prodejce a rychlá a dlouhodobá dostupnost náhradních dílů. Prověřte pevnost bunkru, stabilní uložení šneku a bytelnost jeho lopatek. Řadicí páka musí být dobře přístupná a řazení by mělo být snadné. Při výběru sněhové frézy vyzkoušejte také odhozový komín. Vybírejte stroj s minimálním průměrem kol 33 cm. U dvoustupňových modelů vyšší třídy se setkáte s běžným průměrem 38 cm. Při menším průměru je pak pohyb se strojem příliš obtížný.

Kdy je nejlepší si sněhovou frézu pořídit?

Doporučuji nečekat až na první přívaly sněhu a frézu si raději pořídit už teď. Čím dříve, tím lépe, vždyť zima už letos varovným prstem pohrozila.

S koly i pásy

Pohyb frézy obvykle zajišťují kola, ale některé modely mohou mít i pásy. S pásy se vám bude lépe pracovat na nerovném a hrbolatém povrchu, snazší je také jízda do svahu. Pokud ale potřebujete frézu používat spíše na menší rovné ploše, vyberete si kola – na malém prostoru jsou obratnější a lépe se ovládají. Vždy si zvolte kola s hlubokým a kvalitním vzorkem. Výkonnější frézy mají většinou možnost vyřadit pojezd jednoho kola, fréza pak lépe zatáčí a snadněji se ovládá.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Jak poznat kvalitu?

Kvalita je důležitá z toho důvodu, že se fréza používá při nízkých teplotách nebo v extrémních podmínkách. Dostatečný výkon motoru umožní rychle odklidit i velké množství sněhu, například při neočekávané kalamitě. Nezapomeňte, že se ve sněhu může často ukrývat překážka (například kámen nebo kus železa), proto je nezbytné mít frézu s robustní konstrukcí.

Při práci v zimě budete mít rukavice, všechny ovládací prvky proto musí být dobře přístupné a měly by být umístěny přímo v dosahu řidiče. Vzhledem k mrazům je vhodné mít elektrický startér, u dražších modelů bývají k dispozici i vyhřívané rukojeti. Aby s frézou bylo možné pracovat i v zimním šeru nebo v noci, měla by mít reflektor.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Renesance masivních dřevostaveb

Před patnácti lety by se zdálo, že budoucnost bude patřit spíš montovaným sendvičovým dřevostavbám zplochých zaizolovaných desek. Malebné podhorské roubenky zmasivního dřeva, které nám tu zůstaly popředchozích generacích, se pro malá okna, tmavé místnosti astudené podlahy hodí spíše kromantickým víkendům než ktrvalému bydlení, nemluvě oenergetických ztrátách, které by provětraly rodinný rozpočet.

V 90. letech se k nám sice začaly dovážet modernější akomfortnější srubové domy kanadského typu, ty ale nezapadají donaší krajiny, anavíc si stylově nerozumí ani sběžnou tuzemskou zástavbou. Proto když se nanašem trhu objevily masivní dřevostavby z Finska, srdce vyznavačů zdravého bydlení zaplesala, protože pomyslná laťka kvality vsortimentu dřevostaveb se zvedla opěkných pár pater výš.

Mikroklima a materiál

Půvab života v masivních srubových domech spočívá zejména v unikátním estetickém azdravém vnitřním prostředí. Jednovrstvé masivní stěny totiž dokážou dýchat. Kvalita bydlení je dána převážně kvalitou výchozího materiálu. Z tohoto hlediska jsou natom nejlépe dřevostavby ze severských dřevin, např. nské srubové domy Kontio, dostupné inanašem trhu. Kvýstavbě se používá výhradně severská borovice, která se odtuzemských borovic značně liší. Vdrsných podmínkách mrazivých zim akrátkého nordického léta roste velmi pomalu, což má zanásledek tvorbu neobvykle těsných letokruhů.

Díky této charakteristice získává severská borovice unikátní strukturu, která zní činí nejhouževnatější anejodolnější stavební materiál pro roubené konstrukce. Zejména pro jednovrstvé srubové obvodové stěny zmasivu jsou izolační vlastnosti naprosto zásadní. Můžete namítnout, že izolační schopnosti stěn lze snadno zlepšit dodatečnou izolací. Nicméně severská borovice má navíc schopnost efektivně regulovat teplotu a vlhkost uvnitř domu a vytvářet tak optimální tepelnou pohodu.

Bydlení pro zdraví

Srubové domy vyrobené ze severské borovice svým obyvatelům poskytují ideální vlhkost prostředí v rozmezí 30 až 55 %. Jakákoliv odchylka od tohoto rozmezí značně zvyšuje obsah prachu, virů a bakterií ve vzduchu uvnitř domu. Platí zde jednoduché pravidlo: pokud vlhkost vzduchu uvnitř domu stoupá, dřevo má přirozenou schopnost ji pohlcovat. Jakmile naopak vlhkost vzduchu uvnitř klesne, dřevo ji začne zpět do vzduchu uvolňovat. Díky tomu je v interiéru mnohem méně prachu, bakterií a virů a lze říci, že život v takovém obydlí je zdravější než v kterékoli jiné stavbě. Takové prostředí je požehnáním pro alergiky, pro osoby s respiračními problémy, ale také pro ty, kteří chtějí žít v souladu s přírodou, milují rozmanitost detailů dřevěné stavby, nepřekonatelnou eleganci struktury dřeva, jeho vůni a také nevšední a osobitou architekturu.

Chytrá stavebnice

Porovnáme-li tuzemské srubové dřevostavby s finskými sruby, zarazí nás na první pohled zcela rozdílná architektura i provedení. Naše současné roubenky připomínají víc rekreační chatu než plnohodnotný dům, finské sruby disponují vysokým podílem prosklených ploch a zajímavě členěnými štíty i fasádami. Příčinu tohoto rozdílu je třeba hledat jednak v sofistikovaných projektech, ale hlavně ve využití moderní průmyslové prefabrikace.

Jakmile si investor dohodne konkrétní velikost, podobu a dispozice domu, putují plány po síti do Finska, kde se v počítačově řízených provozech vyrobí všechny součásti domu včetně přípravy na rozvody trubek a kabelů, zásuvek, vypínačů atd. Počítačem je řízeno také předběžné vysoušení trámů, což dovoluje dosáhnout vyšší rozměrové přesnosti. Protože srub je možné postavit na staveništi během několika dní, je možné stavbu ochránit před povětrnostními vlivy.

Dynamika dřeva

Jednou z charakteristických vlastností srubových domů je tzv. sedání. Jde o přirozený jev, který má na svědomí přirozené vysychání dřeva, stlačení spár ve srubových stěnách a zatížení tlakem, a je třeba ho při návrhu konstrukcí brát v úvahu. Ve srubových konstrukcích se sedání pohybuje od 10 do 50 mm na každý běžný metr výšky svislé konstrukce, v závislosti na typu použitých trámů. Největší část tohoto sedání je způsobena vysycháním dřeva.

Pokud jsou na srubovou konstrukci napojeny lehké příčky, schodiště, rozvody, sloupky atd., je třeba brát sedání srubové konstrukce v úvahu. Výsledná kvalita roubené dřevostavby bude záviset také na poučenosti projektanta i realizátora a zejména na jejich schopnosti se s fenoménem sedání vyrovnat. Že zde bude lepší dát přednost dřevostavbě od zkušeného a zavedeného dodavatele s desítkami let praxe a bohatým zázemím než firmě s dvěma odvážnými tesaři, je vcelku logické.

text: Adam Krejčík, foto: Kontio Loghouses

Bezpečný dům i za bouře

U rodinných domů přitom neplatí striktní povinnost hromosvod zřídit a rozhodnutí je na investorovi, případně na autorovi projektu. U domů, kde se toto zařízení neinstaluje, by měla být zpracována analýza rizika ohrožení domu zásahem blesku podle místních podmínek. V každém případě ale absence hromosvodu může být důvodem pro případné vyšší pojistné objektu, anebo – v horším případě – neuznání pojistné události. Nemusí přitom jít jen o přímý zásah domu, blesk může poškodit také domácí elektroniku.

Za hlavní sezónu blesků bývalo považováno období mezi květnem a zářím, změny klimatu přinášejí ale extrémní výkyvy počasí, a tak se ukazuje, že s nebezpečím blesku je třeba počítat v podstatě celoročně. Přestože hromosvod vypadá velmi jednoduše, skutečnou bezpečnost poskytne pouze za splnění řady požadavků od vlastní instalace zařízení až po jeho údržbu.

Výboj je nutné odvést

U běžných hromosvodů se celé zařízení skládá ze tří částí – elektřinu z atmosféry „sbírá“ jímací část, která zachycuje blesk a skládá se z vodiče v podobě tyče nebo mříže. Elektřinu je pak třeba odvést do bezpečné zóny – do země – s pomocí svodů, které spojují jímací zařízení s uzemněním, jež je zapuštěno pod povrch terénu a tvoří je zemniče ve tvaru tyče, desky nebo kovových pásků.

Hromosvod funguje díky faktu, že se před tím, než blesk „uhodí“, vytváří řada malých předběžných výbojů a vzniká tak vodivý kanál mezi mrakem a zemí. Výboje přitom vycházejí současně z mraku i ze země a elektrický náboj se soustřeďuje na vyvýšených místech. Jestliže je na takovém vyvýšeném místě umístěna vodivá a uzemněná tyč hromosvodu, lze s její pomocí odvést energii výboje do země. Zařízení tímto způsobem vytváří umělou vodivou cestu, po níž sjíždí bleskový výboj.

Aktivní hromosvod s otazníkem

Potřebu inovací v oblasti bleskosvodů se v posledních letech snaží saturovat novinka na trhu – takzvané aktivní hromosvody. Jejich funkce je od klasických hromosvodů odlišná, ona aktivnost vychází z předpokladu, že lze v předstihu před úderem vytvořit bezpečnější ochranný prostor. Aktivní hromosvody s pomocí elektronického zařízení emitují na horních elektrodách těsně před samotným úderem sérii pulzů, které ionizují okolí hrotu jímací tyče. Takto vytvořeným paprskem podle údajů výrobců zařízení vytváří ionizační kanál pro snadnější svedení bleskového výboje.

Aktivní hromosvody ale u řady odborníků vyvolávají pochybnosti. Upozorňují například na skutečnost, že funkčnost aktivních hromosvodů nebyla dosud dostatečně prokázána ani experimentálně ani statistickým sledováním a systémy nebyly dostatečně testovány v přírodních podmínkách. Zařízení navíc nemá oporu v naší legislativě a jeho instalace je v případě řešení pojistných událostí sporná.

Bezpečí zajistí síť

Jímací zařízení na střeše domu by mělo sestávat z několika tyčí propojených svody, neplatí totiž, že pro bezpečí stavby stačí jedna co nejvýše sahající tyč. Síť jímačů by měla být co nejhustší, je ovšem třeba vyladit potřebu ochrany v dané lokalitě s estetikou stavby. Při instalaci jímacího a odváděcího zařízení je také důležité, aby nebylo propojeno s ostatními kovovými prvky umístěnými na střeše, jinak by mohla být část bleskového proudu zavedena do blízkosti elektrické instalace nebo přímo do domu.

Pro funkčnost systému má stejný význam jako jímání výboje i zemnicí soustava. Také její vývody je vhodné zřizovat ve větším počtu, než kolik je svodů ve spodním patře objektu. Tyto vývody by měly být nejen na konci plánovaných svodů, ale i u zakončení kovových okapů, kovových konstrukcí nebo míst určených například k dobudování zahradní pergoly apod.

Z čeho je hromosvod

Jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících funkčnost a životnost hromosvodu, je materiál, z nějž je vyrobena část jímacího zařízení a svodů, které jsou permanentně vystaveny povětrnostním vlivům. Hlavním požadavkem na materiál je odolnost proti korozi. Nejběžnějším materiálem pro zhotovení vnějších částí hromosvodu je pozinkovaná ocel, která dobře vyhovuje parametrům pro odvádění elektrického výboje. V oblastech, kde je vystavena působení exhalací apod., je ale její životnost snížena.

Větší odolnost v tomto směru vykazují jiné materiály, používá se například nerezová ocel, měď nebo slitiny hliníku. Ty jsou ovšem dražší, a je proto třeba zvážit na jedné straně tyto náklady, na druhé možné komplikace spojené s častější údržbou a opravami zařízení z méně kvalitních materiálů. Výměna a instalace nového hromosvodu totiž znamená i opakované riziko poškození krytiny nebo fasád a samozřejmě další náklady na odborné práce.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Nutnost pravidelné revize

Počet požárů způsobených bleskem v případě staveb je poměrně vysoký, odhaduje se, že jde o zhruba dvě procenta případů. Při řešení pojistné události pak hraje roli i skutečnost, zda byl hromosvod schopen objekt ochránit, a tedy zda byl funkční. Prokázat tuto skutečnost přitom lze jen platnou revizní zprávou od revizního technika s licencí.

Čím blesk ohrožuje dům

Blesk může napáchat škody na majetku zejména tím, že jeho průchod je spojen s extrémním zvýšením teploty. „Disponuje“ totiž napětím několika desítek milionů voltů, takže může vyvolat teploty přes 20 000 stupňů (teplota na povrchu Slunce je 6 000 stupňů!), a pokud projde např. dřevem, způsobí jeho vzplanutí. Nebezpečí hrozí i vlhkému zdivu, kde náhlé zahřátí vyvolá prudkou přeměnu vody v páru a úplnou destrukci zdí. Ke škodám způsobeným bleskem se rovněž řadí případné poškození elektroinstalací a elektrických spotřebičů v zasaženém domě.

Bezpečná fotovoltaika

Na střechách rodinných domů se stále častěji objevují fotovoltaické panely. I ty je potřeba před zásahem blesku chránit. Instalace solárních panelů přitom sama o sobě nijak riziko zásahu bleskem nezvyšuje. Důležitým pravidlem ale je, že solární články nesmějí být přímo spojeny s hromosvody.
Fotovoltaika na střeše ale jisté zvýšení rizika znamená – zejména pro elektrická a elektronická zařízení uvnitř budovy. Část bleskového proudu totiž může být svedena přes existující kabelové šachty a kabelové rošty. Ochranu síti opět poskytnou správně dimenzované přepěťové ochrany.

Revizi systému je nutné provádět komplexně od střechových vodičů přes svody výboje a jejich kotvení až po zemnicí část. Lhůta pro pravidelné revize je pět let a rovněž v případě, že došlo k zásahu bleskem, je kontrola funkčnosti hromosvodu nutná. Také změny na střeše a fasádě (nová krytina, zateplení vnějšího pláště budovy, instalace solárních panelů…) by mohly znamenat ohrožení funkce hromosvodu a i v takovém případě je tedy nutné provést aktuální revizi. Cena této služby se pohybuje mezi jedním a dvěma tisíci korun.

Riziko pro elektroniku!

Pro komplexní bezpečnost před riziky, která přináší zásah blesku, ale nestačí pouze funkční hromosvod. Ten sice zabrání fatálnímu poškození stavby, silný elektrický výboj ale může ohrozit elektrické sítě a elektroniku v domě. A to i v případě nepřímého zásahu – např. sousední stavby.

V zóně totiž dochází k pulznímu přepětí, které může zničit většinu elektrospotřebičů, k nejohroženějším přitom patří televize a počítače. Před negativními účinky atmosférické elektřiny je tedy nutná ochrana – elektroniku spolehlivě ochrání její vypojení z elektrické sítě, to ovšem nelze vždy včas realizovat. Dobrou ochranu ale může poskytnout svodič bleskových proudů a svodič přepětí. Také satelitní antény je třeba před bleskem ochránit s pomocí bleskojistek na přívodu. Určitou jistotu také poskytne přesné vymezení eventuálních škod v pojistné smlouvě.

text: David Daniel, foto: archiv

Stavíme luxusní zimní zahradu

Na počátku devadesátých let minulého století u našich západních sousedů vypukl boom zimních zahrad. Jejich šíření už ale nebylo jen „rozmarem“ bohatých, dalším prostorem zvyšujícím lesk a luxus rezidenčních sídel. Tentokrát šlo o naděje ekologicky orientovaných architektů, kteří v zimních zahradách viděli kromě jiného možnost získávání tepla ze sluneční energie bez zavádění dodatečných technologii.

Bydlení ve skleníku

Reakcí na nové trendy v chápání moderního bydlení byl zajímavý projekt zimní zahrady vystavený roku 1981 na Zemské zahradnické výstavě v Baden-Badenu. Projekt, který měl na tehdejší odbornou veřejnost velký dopad, přinesl myšlenku „bydlení ve skleníku“ a zároveň odstartoval novou rovinu v oblasti ekodesignu. Zimní zahrada se tak stala v rukou experimentálně naladěných architektů jakýmsi „postmoderním dobrodružstvím s ohraničeným rizikem“. A ačkoli zní tato formulace na první pohled možná příliš složitě, pravdou je, že vývoj nových technologií a materiálů v kombinaci s výrazným posunem v náhledu na soužití s přírodou a prosazování ekologických myšlenek napomohl vzniku osobité architektury, která si označení postmodernistická určitě zaslouží. A ani slovo „dobrodružství“ není v této definici náhodné.

Představte si možnost skutečně fyzicky prožít emoce, které přinášejí bouře, hromy a blesky, přívaly deště či sněhu v maximálním sepětí s okolní přírodou – a být přitom díky zimní zahradě před skutečnými dopady přírodních živlů účinně chráněni. A ať už si to uvědomujeme či ne, právě „ohraničení rizika“ je jedním z nejsilnějších lákadel a důvodů motivujících k pořízení dalšího obytného prostoru ve formě zimní zahrady. Například možnost koupat se v bazénu či číst si knížku v houpacím křesle, když venku zuří bouře, je prostě neodolatelná.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Zimní zahrada včera a dnes

Pokud jde o historii zimních zahrad, je nepoměrně starší než ony zmíněné postmodernistické trendy, které výrazně ovlivnily vzhled a funkci současných zimních zahrad. V řadě zemí – například Belgii či Británii, jde o pojem, který má dlouholetou tradici. Je součástí tradiční architektury rodinných domů, veřejných i historických budov. Klimatické podmínky těchto zemí rozšíření tohoto architektonického prvku vysloveně přály. Shrneme-li tedy poznatky vycházející z dlouholetých tradic v těchto zemích a současné trendy, můžeme říci, že zimní zahrady nejsou prosklenými altány či příručními skleníky, ale plnoprávnými prostory, které mohou být součástí obývacích místností, pracoven, nebo být zcela samostatným prostředím, využívaným k mnoha dalším nejrůznějším činnostem.

Zimní zahrady spadají do široké rodiny prosklených staveb, které slouží nejrůznějším účelům – zádveřími počínaje přes zasklení bazénů, nejrůznější skleníky, zasklené pergoly, prosklené lodžie, střešní zimní zahrady, prosklené střechy, prosklené světlíky až po prosklená schodiště. Zimní zahrada stojí na pomyslném vrcholku těchto staveb a mnohé z jejich vlastností sdružuje. Právě proto nemá jednoznačně stanovený účel. Naopak se staví z nejrůznějších důvodů a její využití sahá od pokoje pro kytky až po komfortní jídelnu či obývací pokoj.

Vhodná technologie stavby

I když jsme naznačili široké možnosti zimních zahrad – skleník, jímač energie či obývák, je zřejmé, že není prakticky možné tyto vlastnosti skloubit bezezbytku dohromady. Vlastně bychom to ani neměli od projektu očekávat. Platí, že komplexní systém zimní zahrady může i při nejlepší projekci a stavebním provedení fungovat uspokojivě jen tehdy, pokud majitel jasně předem definuje, co speciálně má jeho zimní zahrada splňovat. Podle využití a polohy může být teprve pak vybrána vhodná technologie stavby i specifickým požadavkům přizpůsobená konstrukce. Pohlédnuto z druhé strany je nutné si uvědomit, že funkční možnosti zimní zahrady úzce souvisí s dispozicemi domu, orientací na světovou stranu a typem okolí.

Zeptali jsme se Svatopluka Seiberta, jednatele firmy Stabos:

Co doporučujete udělat před stavbou zimní zahrady?

Především oslovit odborné firmy, které se specializují na stavbu zimních zahrad, mají mnohaleté zkušenosti s jejich realizací a nabízejít systémové a certifikované konstrukční řešení včetně kvalitního zasklení.
V současné době je nejvhodnější provádět výběr dodavatelské firmy na internetových stránkách. Zde lze najít bližší informace, technické podklady a reference. U nových staveb musí být zimní zahrada architektonicky zapracována do koncepce domu. Nutné je konzultovat navržené řešení s dodavatelem a respektovat jeho konstrukční možnosti. Při rekonstrukci domu je vhodné zaslat dostupné podklady nebo požádat o nezávaznou a bezplatnou návštěvu zástupce firmy, který provede zaměření v místě stavby a navrhne nejvhodnější konstrukční řešení a doporučí způsob vytápění a větrání. V obou případech doporučuji jako první krok vypracování kompletní cenové nabídky na dodávku a montáž včetně základního technického řešení. Zavedené firmy mohou provést vizualizaci zimní zahrady k domu. Dojde-li k dohodě investora s dodavatelem, následuje vypracování výkresové dokumentace, konstrukčních detailů, návaznosti na stavební část a podkladů pro stavební připravenost. Podle mých zkušeností je prospěšné zajistit v konečné fázi před podpisem smlouvy o dílo osobní jednání investora, architekta, projektanta, dodavatele stavební části a dodavatele zimní zahrady. Posledním krokem je podpis smlouvy o dílo, v níž musí být jasně stanovena pevná cena za kompletní dílo, termín dodání a platební a záruční podmínky.

Pořízení zimní zahrady je drahou záležitostí

V Čechách slovo „zimní“, stejně jako slovo „zahrada“ v názvu svádějí k situování těchto konstrukcí směrem na jih. To ale neodpovídá principu zimních zahrad, protože při orientaci celého prostoru na tuto světovou stranu je vnitřek zejména v letním období zatěžován slunečním zářením tak extrémně, že při nedostatečném technickém zajištění se tento prostor stává neobyvatelným. V případě, že nemáme možnost volby polohy a tvaru zimní zahrady, protože její umístění je dané například jedinou možností orientace na jih, pak ještě existuje řada technických řešení: tónováním skel, větracími otvory, zastiňovacími vnějšími prvky a doplňky až po extrémní řešení vnitřní klimatizací. Je však důležité pamatovat, že pořízení zimní zahrady je drahou záležitostí a každá další konstrukční komplikace cenu jen zvyšuje.

Nejvhodnější umístění zimní zahrady vzhledem k jejímu využití je přímé propojení na obývací pokoj nebo jídelnu. Co se týká světových stran, je nejvhodnější orientace východní, jihovýchodní nebo západní. Správně zvolená poloha pak může přispět k vylepšení mikroklimatu celého domu.

Jak na „zahradní“ pohodu

Rozhodujícím faktorem pro zabezpečení příjemného prostředí uvnitř zimní zahrady je kvalita použitého konstrukčního systému a vysoká kvalita zasklení. To vše musí být doprovázeno vhodným způsobem vytápění v zimním období a větráním v létě.

Vytápění je nejlépe řešit rozmístěním topných těles kolem prosklených stěn tak, aby byla zabezpečena dokonalá cirkulace teplého vzduchu od prosklení směrem ke zděné části domu. Vzhledem k tomu, že jde o velmi odbornou záležitost, je více než nutná konzultace s odbornou topenářskou firmou.

Střešní okno s termostatem

Větrání by mělo zabezpečit dostatečnou cirkulaci vzduchu okenními křídly a dveřmi. Tuto přirozenou cirkulaci vzduchu je vhodné podpořit osazením ventilačních mřížek do spodní části svislých stěn a střešního elektrického ventilátoru ovládaného termostatem nebo střešního okna s termostatem a dešťovým čidlem. Všechny otvory je nutno opatřit síťkami proti hmyzu, který dokáže pobyt v zimní zahradě značně znepříjemnit nebo způsobit znečištění a zahnívání vody v bazénu.

Při použití správného systému pro konstrukci zimní zahrady, kvalitního zasklení a vhodné orientace ke světovým stranám není stínění bezpodmínečně nutné. V ostatních případech je
instalace zastínění vhodná z důvodu omezení prostupu slunečního záření do interiéru a zachování intimity při pohledu zvenčí.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem

Úložné systémy pro kutily

Vyjdeme-li z toho, že středobodem dílny je pracovní stůl, tak nářadí, nástroje i spojovací materiál by měly být v dosahu. Přirozeně, že některé práce se nám na stůl nevejdou, ale k tomuto účelu slouží variabilní stojany, kterými kapacitu plochy stolu mnohonásobně zvětšíme. Ale nejde jenom o stojany – v dílně kromě nářadí potřebujeme mnoho dalších pomůcek, a ty musíme také někam uložit. A to nejlépe tak, abychom o ně nezakopávali.

Více článků rubriky BYDLENÍ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Regály a poličky

Základní jednotkou úložného vybavení nejenom dílny, ale například sklepa, komory, technické místnosti, spíže atd. jsou police. Dříve nám nezbývalo než vzít prkna, hranoly, metr a pilku a regál si vyrobit. To už dneska není nutné, protože výrobci nám nabízejí dostatečně obsáhlou nabídku policových systémů od kanceláře po dílnu. Ideální jsou variabilní systémy, které si přizpůsobíte podle prostoru i podle velikosti ukládaných předmětů.

Za zmínku stojí například dřevěný policový systém Gorm, který lze libovolně sestavovat a který můžete použít prakticky v celém domě, v garáži, ve sklepě i v dílně. Jednoduchá dřevěná konstrukce nemá pevná „záda“, a proto ji můžete využít i oboustranně. Konstrukce je zpevněna drátěnými prvky, které zajišťují pevnost a stabilitu.

Můjm dům doporučuje

Při některých dílenských činnostech, například při řezání či broušení, vzniká velké množství prachu, který nemusí svědčit uloženým elektrickým nástrojům. Prach se do nich totiž dostane větracími mřížkami a kromě nebezpečí požáru tak hrozí podstatné zkrácení životnost těchto nástrojů. Proto využívejte uzavíratelné krabice, aby jemný prach k nástrojům nemohl.

Ať již máte místnost jakkoli vysokou, uplatníte v ní i kovový policový systém Stolmen. Je totiž výškově nastavitelný, a tak ho lze snadno připevnit ke stropu a ke stěně.

Do menších dílen by se vám mohla hodit police Lerberg. Ta umožní efektivně využít i ten nejmenší prostor, navíc je lehká a dá se přenést, kam potřebujete.

Dobrá rada

Vydatnými pomocníky v domácím skladovém hospodářství jsou krabice s víky vyrobené ze dřeva, kovu či plastu. Krabice jsou k mání v různých velikostech a můžete je umístit buď do regálů, nebo volně skládat na sebe. Ve spodních patrech by pochopitelně neměly být předměty, které potřebujete často.

Kam s nářadím?

Dílnu si bez nářadí asi nedokážeme představit, a že ho není málo! K tomu lze využít již zmíněné zásuvky přímo v pracovním stole. Pokud váš stůl takové možnosti nenabízí, dají se koupit pojízdné kontejnery se šuplíky, se kterými jednoduše pod stůl zajedete, nebo dílenské skříně, které jsou pro nářadí ideální.

Praktickým řešením, které oceníte i v malých místnostech, jsou závěsné panely. Jedná se o dírkované desky opatřené háčky, které mají jednu ohromnou výhodu: háčky můžete v dírkách variabilně přemisťovat podle typu a velikosti nářadí. Desky se obvykle umisťují nad pracovním stolem, takže nářadí je vždy pohotově při ruce.

Spojovací materiál

Drobnější předměty, které jsou v dílně neustále ve větším množství potřeba, jako jsou šrouby, matice, nýty, hřebíky, hmoždinky, podložky, musí být roztříděné podle druhů a podle velikostí. K tomuto účelu jsou nejvhodnější panely sestavené z dóz, které nabízejí přehledné a účelné uchování „dílenské drobotiny“. Také se dají snadno opatřit štítky s popisem druhu, průměru, délky, případně stoupání závitu, takže při práci okamžitě víte, kam pro potřebný šroubek či vrut sáhnout.

text: Adam Krejčík

Jak se žije s tepelným čerpadlem

Když jsem stál před rodinným domem pana Františka a čekal, až pan domácí otevře, byl jsem docela promrzlý. Naštěstí bylo moje drkotání zubů záhy přehlušeno vysvobozujícím cvaknutím dveřního zámku. Není divu, že ze všeho nejdřív mě zajímalo, jaká teplota panuje v domě. Ne snad, že bych tepelným čerpadlům nevěřil, ale není nad osobní zkušenost.

V tomto případě bylo zřejmé, že v domě pana Františka je opravdu příjemné teplo. Vzpomněl jsem si přitom na úsměvnou příhodu, která se traduje o tom, jak dům s instalovaným tepelným čerpadlem přebírala nejmenovaná státní instituce. Úředník, který byl tenkrát hluboce přesvědčen o tom, že tepelná čerpadla jsou podvod, pronesl památnou větu: „Teď, když už jsme podepsali převzetí domu, nám můžete říct pravdu. Kam jste schovali ten kotel?“

Charakteristika domu

Rodinný dům, který jsme navštívili, je dvoupodlažní a celkové výměra obytné plochy činí 240 m². Vzhledem k tomu, že ho pan František obývá pouze s manželkou (děti už jsou z domu), stačí jim nádrž na TUV o objemu 160 litrů. Navíc jim vyhovuje, že se o provoz tepelného čerpadla vůbec nemusejí starat, protože vše je nastaveno automaticky.

Místo nafty vzduch

Pan František v domě původně topil naftou, ale to bylo v době, kdy nafta stála dvě koruny. Naftový kotel spotřeboval kolem 3 000 litrů paliva za rok, takže nebyl problém žít v teple za pár korun. Jenomže pak ceny paliv i energií začaly stoupat. A to byl důvod, proč si pro svůj dům vybral tepelné čerpadlo vzduch/voda.

Náklady na vytápění má dnes oproti minulosti zhruba čtvrtinové. Podle pana Františka je ale stanovení nákladů na vytápění často zavádějící. Pokud někdo například tvrdí, že protopí 5 000 Kč, tak velmi záleží za jakých podmínek. Vezměte si například člověka, který doma udržuje teplotu 18 °C, chodí ve svetru a nevětrá. Když je v domě pana Františka teplota 23 °C, manželka mu už říká, že se tu začíná točit zima. Přitom mají často otevřené okno, protože mají rádi čerstvý vzduch, takže spotřeba v prvním a druhém případě je těžko srovnatelná.

Tepelné čerpadlo LG

Tepelné čerpadlo vzduch/voda (AWHP = Air to Water Heat Pump) využívá teplo obsažené v ovzduší k ohřevu vody. Skládá se z venkovní a vnitřní jednotky (hydroboxu) s ovládáním. Ve vnitřní jednotce je deskový výměník, jehož prostřednictvím je předáváno teplo získané tepelným čerpadlem ze vzduchu topné vodě. Ohřátá voda slouží k vytápění budovy, v ideálním případě pomocí podlahového topení. Použít lze ale také moderní radiátory, fan coily apod. Tepelné čerpadlo je nejvhodnější instalovat do nového objektu a přizpůsobit mu návrh celého topného systému a systému ohřevu TUV. Je ale možno ho instalovat i jako další zdroj tepla stávajícího topného systému objektu, případně jím úplně nahradit stávající kotel.
Základní sestavu lze rozšiřovat. Je možno přidat akumulační nádobu nebo zásobník teplé užitkové vody, případně i se slunečním kolektorem. K ohřívání TUV pak může být využito buď tepelné čerpadlo, nebo solární ohřev. Vše je řízeno elektronikou tepelného čerpadla.
Therma V funguje v rozmezí venkovních teplot od -20 do 30 ˚C. Teplota topné vody přitom může dosahovat až 55 ˚C. Pro případ extrémně nízkých venkovních teplot není třeba pořizovat další, tzv. bivalentní zdroj tepla. Vnitřní jednotka je standardně vybavena dostatečně výkonným elektrickým dohřevem.
Tepelné čerpadlo Therma V funguje i v obráceném režimu. V případě potřeby jím tedy lze vodu v letním období naopak chladit.
Therma V se vyrábí ve čtyřech výkonech od 9 do 16 kW, čímž je předurčena hlavně pro vytápění rodinných domů a větších bytů.
Na tepelné čerpadlo lze sjednat sazbu na odběr elektřiny v celém objektu ve výhodných tarifech D 55d a D 56d. V kombinaci s vysokou účinností tepelného čerpadla je v současné době tento zdroj vytápění jeden z nejlevnějších.

Topí i chladí

Původně bylo teplo distribuováno pomocí klasických radiátorů, posléze je nahradily fan coily – konvektory, které obsahují výměník tepla na horkou vodu. Jsou opatřeny ventilátory, takže pracují na systému vynucené konvekce. Díky tomu mohou pracovat v nízkoteplotním režimu (40 °C), protože ventilátor se postará o to, aby bylo tepla v každé místnosti dostatek. Pomocí fan coilů je možno navíc v létě chladit. Kdyby si pan František dnes stavěl nový dům, zůstal by u tepelného čerpadla, ale nainstaloval by podlahové topení a na chlazení v létě by použil stropní chladicí panely.

Připouští ale, že někomu podlahové topení nevyhovuje, a v tom případě doporučuje již zmiňované fan coily, protože topí i chladí. Kritici fan coilů namítají, že jejich ventilátory jsou hlučné a že víří prach. Podle pana Františka však prach zachytí filtry a hlučnost dnešních fan coilů se při nejnižších otáčkách pohybuje okolo 28 dbA, což nemůže nikomu vadit ani v ložnici. Navíc zařízení pracuje tak, že se samo zapne jen na krátkou chvíli při poklesu teploty v místnosti.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Život s čerpadly

Pan František má s tepelnými čerpadly letité zkušenosti. První čerpadlo mu firma nainstalovala už v roce 1993 a vydrželo mu až do roku 2007, potom se rozhodl pro novější typ, konkrétně čerpadlo LG Therma V16 systému vzduch/voda. Výhodou tohoto typu čerpadla je, že má pokročilou automatiku, na kterou můžete napojit například bojler nebo solární kolektor. Pan František tvrdí, že za celou dobu, co tepelné čerpadlo má, nikdy nepotřeboval žádný jiný zdroj tepla. V raných dobách, kdy s čerpadlem začínal, elektrické přímotopy měl, ale protože je nikdy nepoužil, tak se jich zbavil.

Mozek čerpadla

Hlavní řídicí jednotka, která tvoří mozek čerpadla, kontroluje teplotu pro topný okruh a nastavuje se podle požadované teploty. Automatika sleduje teplotu v bojleru, vodu předehřívá pomocí tepelného čerpadla, popřípadě v souladu s nastavenou teplotou vodu v bojleru dohřeje spirálou. Jednou za čas (podle naprogramování) se voda v bojleru takzvaně přehřeje, tj. ohřeje se na vyšší teplotu, aby byly zničeny případné zárodky legionely či jiných chorob.

Navíc, pokud by byla nějaká extrémní zima a čerpadlo takzvaně nestíhalo, tak má toto tepelné čerpadlo vlastní spirálu a funguje jako přímotop.

Doladění podle požadavku majitele

V letním období, kdy by bylo naopak potřeba chladit, jednotka spouští chlazení – vždy podle nastavených parametrů.

Řídicí jednotku vám naprogramuje firma, která vám tepelné čerpadlo instaluje. Po určité době provozu se obvykle systém doladí podle požadavku uživatele.

Topný faktor

Základním parametrem ukazujícím „účinnost“ tepelného čerpadla je takzvaný topný faktor (COP). Je to poměr mezi vyrobeným teplem a spotřebovanou elektrickou energií. Čím vyšší topný faktor, tím je provoz zařízení levnější. Toto číslo se však může velmi lišit v závislosti na venkovních podmínkách a na požadované teplotě topné vody. U jednoho a toho samého čerpadla tak můžete naměřit topný faktor dosahující hodnot 5 a více (pokud bude venku teplo a výstupní teplota vody bude nastavena na nízkou), a vzápětí na to může nabývat topný faktor hodnot jen mezi 1,6 až 2 (při venkovní teplotě hluboko pod bodem mrazu a nastavení výstupné teploty vody na vysoké hodnoty).

Proto při porovnávání jednotlivých tepelných čerpadel z hlediska efektivnosti jejich provozu věnujte pozornost podmínkám, při kterých byl topný faktor naměřen. Obecně platí, že čím vyšší je teplota okolního prostředí a čím nižší je výstupní teplota vody používané k ohřevu TUV a k topení, tím vyšší topný faktor získáme.

Bazén pod střechou

Součástí domu pana Františka je bazén. Ten je ohříván samostatným tepelným čerpadlem, obdobným jako je v domě, až na to, že místo fan coilu je připojena vzduchotechnická jednotka pro větrání bazénu a výměník pro ohřev bazénové vody. Majitel se netají tím, že bazén o rozměrech 6 x 4 m, hloubce 1,5 m a obsahu cca 30 m³ vody spotřebuje víc energie než celý dům. Voda je celoročně ohřívána tepelným čerpadlem většinou na teplotu 30 °C, protože bazén je hojně využíván malými vnuky pana Františka. Pokud je venkovní teplota 10 °C, tak se teploty 30 °C docílit nepodaří, ale na 24 °C se voda v bazénu bez problémů ohřeje pokaždé.

Raději víc než méně

Dům i bazén pan František používá totožná čerpadla LG Therma V16 systému vzduch/voda o výkonu 16 kW. Záměrně zvolil vyšší výkon, než bylo ve skutečnosti potřeba. Prý by stačil poloviční, tedy 8 kW, ale vzhledem k velkému výměníku by se voda ohřívala poměrně dlouho.

Pan František totiž nemá rád věci „na doraz“, a proto systém předimenzoval. To se však nijak neprojeví na ceně provozu, protože jde o invertor, který si vezme jen tolik energie, kolik spotřebuje. Takže pokud běží hodinu, nebo pět hodin, spotřeba bude pořád stejná. Podle majitele jsou nejefektivnější 12 kW čerpadla. Je to způsobeno optimální velikostí kompresoru a optimálností jeho otáček.

Revize a údržba

Jednou za rok je potřeba zkontrolovat stav chladiva v čerpadle a vyčistit výměník venkovní jednotky. To by však měl uživatel v souladu s vyhláškou a normami nechat na odborné firmě.

Pořizovací náklady

Tepelné čerpadlo LG systému vzduch/voda o výkonu 16 kW stojí 188 000 Kč bez DPH. Daň pro tepelné čerpadlo určené pro rodinný dům dnes činí 9 procent. Cena rozvodů v měděné trubce stála pana Františka asi 10 000 Kč s tím, že využil rozvody teplé vody pro původní radiátory. Rozvody jsou zcela identické jako např. pro kotel, až na to, že místo kotle je tepelné čerpadlo. Součástí systému vzduch/voda je samozřejmě venkovní jednotka, kterou umístil majitel na zahradě za dřevěnou laťovou ohrádkou. To má výhodu, že venkovní jednotka neruší vzhled zahrady ani fasády domu.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Vany ze smaltované oceli

Vany ze smaltované oceli nahradily v minulém století původní litinové typy, jejichž nevýhodou byla zejména vysoká hmotnost. O rozvoj a širší uplatnění ocelových van se postarala do značné míry německá firma Kaldewei, která v roce 1956 vyrobila jako první vanu z jednoho kusu oceli.

Historie značky je však delší a sahá až do roku 1918, kdy ve vestfálském Ahlenu začali pod touto značkou vyrábět kovové nádobí. První ocelové vany tu vyrobili ve třicátých letech. Byly to ale vany svařené z několika kusů. V okamžiku, kdy světu představili první bezešvý model, ztratily litinové typy definitivně prvenství a vany zhotovené z jednoho kusu se začaly vyrábět i v dalších zemích.

Plech a smalt

Základem kvalitní ocelové vany je plech o tloušťce 2,9 mm. Plechové pláty se pod vysokým tlakem lisují do forem, kde získají základní tvar. Po zformování v hydraulickém lisu se budoucí vany na automatických linkách přesouvají k dalšímu opracování, při kterém se podle typu modelu zhotovují potřebné otvory a nakonec se opatří smaltem. Stejně jako výrobci sanitární keramiky tají přesné složení základní hmoty, střeží si výrobci van recept na svůj smalt, neboť ten je společně s dostatečně silným plechem základem kvalitního výrobku. Smalt je křemičitá tavenina příbuzná sklu a porcelánu.

Taví se při vysokých teplotách (přes 800 o C) a po nanesení na kovový povrch sline a vytvoří vysoce lesklý povrch. Smalt je velice odolný. Přestože je křehký, má podle Mohsovy stupnice tvrdosti, která vyjadřuje schopnost jednoho materiálu rýpat do druhého, tvrdost označenou stupněm 7 (pro srovnání: kapesní nůž má tvrdost přibližně 5, diamant 10), takže jej nelze poničit například hřebíkem (nevytvoří se vryp, pouze tmavá čára, která se otřením vyčistí). Povrch smaltu vyhovuje i vysokým nárokům na hygienu. Hladké plochy bez pórů se snadno čistí a hůře na nich ulpívají nečistoty i škodlivé mikroorganismy. Na údržbu stačí měkká houba nebo hadřík a běžný neagresivní čisticí prostředek.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Na milimetr

Kromě kvalitních materiálů je při výrobě třeba zajistit přesnou technologii nanášení smaltu. Jeho vrstva by měla být co nejtenčí, aby si zachoval co největší pružnost (jakou mají například skleněná vlákna) a dokázal odolávat i malým deformacím. Přesné a rovnoměrné nanesení smaltu dnes v továrních halách řídí automatické roboty. K propojení smaltu a ocelové plochy dochází ve vypalovacích pecích.

Kvalitu van garantuje tloušťka smaltovaného plechu 3,5 mm, díky které mohou dát renomovaní výrobci (Kaldewei, Laufen, Bette) na vany třicetiletou záruku. Výroba smaltovaných van je v porovnání s výrobou akrylátových či jiných typů mnohem nákladnější a náročnější (kromě velkokapacitních pecí jsou zapotřebí například lisovací formy, z nichž jedna vydrží přibližně 100 000 použití a stojí okolo 400 000 eur). Proto se v minulosti vyrábělo jen několika modelů základního obdélníkového tvaru.

Když ale na trh vstoupila konkurence s vanami zhotovenými ze snadněji tvarovatelných materiálů a začala nabízet desítky rozmanitých i zcela atypicky formovaných kusů, museli se výrobci ocelových van rychle přizpůsobit novým požadavkům. I přes náročnou technologii však dnes například značka Kaldewei nabízí 74 tvarově odlišných modelů v celkem 350 velikostech. S konkurencí drží krok i v dalších nadstandardních požadavcích. U smaltovaných van a vaniček je možné za příplatek objednat protiskluzovou nebo antibakteriální vrstvu, vedle standardního bílého provedení nabízejí i jiné barvy, zejména módní černou.

text: Libuše Lhotská, foto: archiv

Stavíme sklepní prostory

Obecně lze říci, že stavení bez sklepa bylo před třiceti čtyřiceti lety považováno za nedodělek. V plánovaných a většinou svépomocně budovaných podzemních katakombách se totiž odehrával život stejně jako v ostatních podlažích. Především zde sídlilo srdce domu – kotelna se skladem paliva. A pak taky nezbytná kutilská dílna, zásobárna zahradních a hospodářských výdobytků, fundus sezónního šatstva a obuvi, muzeum sportovních potřeb a sklad zbytečností. Taky se zde pralo, sušilo i mandlovalo, v teple tu bydlel plechový miláček. Doba se ale změnila.

Na jinak stejné úrovni

Moderní novostavby, nebo alespoň drtivá většina z nich, se sklepními prostory nepočítají. V katalozích „typovek“ pak u nich stojí douška „nepodsklepená stavba na základových pasech a základové desce“. Změnily se provozní technologie i celkový způsob života a pojetí moderního bydlení, počítá se s jiným konstrukčním, materiálovým i dispozičním řešením rodinných domů, maximálně se využívá plocha stavební parcely a pak – člověk přece není veverka, aby stále běhal po schodech nahoru a dolů. Individuální projekty se dnes realizují v jednom, maximálně ve dvou nadzemních podlažích – s multifunkčními interiéry a maximální snahou o propojení s exteriérem.

Kbelíky se štětkou

Poměrně osvědčeným způsobem boje s vlhkostí je použití zednického kladiva, lžíce a štětce. Vlhkou omítku je třeba nejprve okopat až na cihlu nebo betonový podklad v úrovni základové spáry. Následuje vysušení a nahození stěny sanační omítkou přesně podle návodu výrobce. A pak je samozřejmě nutné zajistit ve sklepních prostorách dostatečný přísun proudícího vzduchu. Opět připomínáme tzv. anglické dvorky, což jsou v podstatě sklolaminátové, polypropylénové či prefabrikátové šachty s integrovaným sklepním oknem. Řešením může být, zvlášť ve starších domech, větrání pomocí nevyužívaného komína.

Se zázemím (bohužel) k práci ale (naštěstí) i k relaxaci a odpočinku. Staví se rychle, ekonomicky, ergonomicky i ekologicky. Domy v převážné míře zásobuje a „pohání“ plyn, elektřina nebo dnes už samozřejmé alternativní zdroje bez nutnosti skladování a složité, pracné i špinavé manipulace s palivem. Regály se zavařeninami a bedny uskladněných brambor vytlačila realita celoročního nákupu čerstvého ovoce i zeleniny, automatické pračky, sušičky a myčky nádobí spokojeně vrní v technických místnostech za příčkou tloušťky žiletky nebo rovnou v kuchyni či koupelně. Mnohé moderní materiály dokonce není nutné ani mandlovat či žehlit.

Nezbytnou součástí domů se tak namísto sušáren a prádelen stávají spíše zimní zahrady, bazény a soukromá fitness. Se saunou, vířivkou, tělocvičnou, whirpool. Šatníky se ze zatuchlých sklepů stěhují do odvětraných vestavených skříní pod schodišti a v podstřeší. Auta parkují v integrovaných, přilehlých nebo samostatně stojících garážích, v nichž bezhlučně blikají kontrolky dálkově řízených čerpadel, kotlů, nádrží a centrálních vysavačů. No řekněte – k čemu tedy zbytečně kutat?

Můj dům, můj sklep

Vidíte, přesto se i dnes najde spousta stavebníků, kteří si život bez sklepa nedovedou představit. Možná jim však nic jiného nezbývá. Důvodem může být třeba miniaturní pozemek. Už proto by nezbytná velikost pozemku (stavební parcely) vždy měla vycházet z vlastního záměru a první studie budoucího rodinného domu. Určujícím parametrem ovšem není jen plošná výměra, ale také tvar parcely, sklon a svažitost terénu, struktura podloží… Příklad – dům atriového typu nebo přízemní bungalov vyžaduje rozhodně větší a spíše čtvercový pozemek oproti patrovému domku s obytným podkrovím.

Mnohem skromnější plochu si žádá třípodlažní (včetně obytného podkroví) domek uprostřed stávající venkovské zástavby. Při umisťování stavby je ovšem nutné vždy dodržet tzv. odstupované vzdálenosti, kde platí stanovené limity: minimálně 3 m od sousední parcely, 7 m od sousedního domu atd. Za naprosto ideální pak lze považovat situaci, kdy si vyberete, nebo ještě lépe sami navrhnete dům, a teprve posléze kolem něj rozmístíte venkovní terasu, bazén, zahradu se skleníkem či zahradním posezením, pergolou a altánem. S touto představou pak pátráte po odpovídajícím pozemku ve vysněné lokalitě a prostředí. Jenže ono se to lehce řekne, ale mnohem hůře a nesrovnatelně dráž realizuje.

Přetlak poptávky po individuální výstavbě a hlavně vysoké ceny stavebních pozemků totiž na jedné straně „nutí“ prodejce mrskat domky jako Baťa cvičky, na straně druhé pak kupce zahání do tenat značných ústupků a kompromisů. Není proto ničím neobvyklým, když kolem hradu na mini (dokonce pidi) parcele sotva projede travní sekačka.

Když už, tak už

Volba, zda dům podsklepit, či nikoliv, je samozřejmě ryze individuální záležitostí. Stojí za zmínku, že tento krok stavbu výrazně prodlužuje i prodražuje (zhruba o 10 až 20 %, finančně asi o 10 000 Kč/m² podle konstrukce). Pracně a draze získané prostory by tedy měly najít praktické využití. Lhostejno zda k relaxaci, ke sportu, k aktivnímu odpočinku nebo k podnikání.

Opomenout nemůžeme ani rozmar v podobě domácího vinného sklípku k občasným sedánkům, což je také druh zábavy, který dnes v novostavbách docela frčí. V suterénu si raději pořiďte saunu se sprchou a odpočívárnou, dislokujte sem posilovnu a zejména mužskou částí populace vysněnou trucovnu, kde se vám nikdo nebude přehrabovat v rozlepených modelech lodí nebo v soukromých sbírkách pivních plechovek. Takováto místnost pak zaslouží účinné světlo i teplo. Třeba z krbu, který má přinejmenším dvojí efekt, vytápí a částečně i vysušuje podzemí a zároveň může sloužit jako doplňkový zdroj tepla pro nadstropní obytnou část domu.

Při praktické realizaci dozajista narazíte na řadu konstrukčních a technických problémů a oříšků, které je rovněž třeba důkladně a do detailu zvážit a rozlousknout. Patří k nim značně omezený přístup přirozeného denního světla, způsob pravidelné výměny vzduchu – odvětrání, rozměry, sklon a tvar schodiště, důkladná hydroizolace a odpovídající zateplení a mnoho dalších problémů.

Pronikání vody do konstrukcí

■ voda srážková: dostává se k rubu stěn, zatěžuje je a vniká do nich, působí i průsakem a odstřikem v přímém okolí budovy
■ vlhkost zemní: nashromážděná v zemině obklopující základy, v podzákladí a pod nejnižšími podlahami – do zdiva vniká kapilárními účinky hydroskopického materiálu
■ voda provozní: způsobuje poruchy zdravotních instalací stavby, vzniká vlastním provozem (kuchyně, koupelny, WC, bazén)
■ voda kondenzační: projevuje se na povrchu stěn ve všech úrovních a závisí na tepelnětechnických vlastnostech zdiva a na teplotě a vlhkosti vnitřního mikroklimatu

Kritéria suterénních konstrukcí

Do popředí vystupuje požadavek potřebné nosnosti. Zdi v suterénech totiž přenášejí zatížení z horních částí budovy do základových konstrukcí a ty pak do zeminy pod stavbou. Podzemní konstrukce musí být odolné také vůči bočnímu tlaku zeminy, vlhkosti, vodě, vibracím i zdánlivě zanedbatelným otřesům z okolí. Vhodnou technologii stanoví projektant a potvrdí statické výpočty.

Existují však některá obecně platná pravidla:

■ tepelněizolační schopnosti: u betonu téměř zanedbatelné, u pórobetonu a cihelných produktů dobré, zároveň není třeba zhotovovat bednění (šalunk) jako u litého betonu
■ podzemí má podlahu, stěny i strop, vyžadující kromě nezbytné vodorovné a svislé hydroizolace i tepelnou izolaci
■ suterén těžko vystačí jen s umělým osvětlením, je třeba počítat s přirozeným denním světlem (tubusové světlovody – např. lightway, anglické dvorky, přivádějící světlo i pod úroveň terénu nebo, je-li to možné, přímo sklepní okna atd.)
■ účinné a intenzívní odvětrání: zřizují se buďto izolované nebo neizolované betonové šachty, které mohou být odděleny od budovy dělicí posuvnou dilatační spárou. Šachty se zakládají na rostlé zemině většinou až po dokončení stavby, aby získala čas „sednout si“. Ze světlíků je rovněž třeba zajistit odvod vody rovnou do kanalizace nebo trativodem.

Založení podsklepené stavby

Naznačili jsme, že stěny spodní stavby musí splňovat požadavky na stabilitu, odolnost vůči zemním tlakům a účinnou ochranu před vlhkostí. Stabilitu podzemních stěn zajišťuje hmotnost celé konstrukce (stěny + stropy), tloušťka suterénních zdí tedy bývá zpravidla 450 mm. Existuje však varianta „pouze“ částečného podsklepení domu, kdy se základy různých výškových úrovní spojují v jeden tuhý celek. Největším problémem je zde totiž nestejnoměrné zatížení, neboť podsklepená část budovy zatěžuje půdu více, než část nepodsklepená. Při tuhém spojení základů dochází k rovnoměrnějšímu sedání. Tyto starosti nicméně padají na hlavu statika, projektanta a dodavatele.

Rodinný dům se z hlediska stavební mechaniky považuje za dílo jednoduché, nepřetěžované nahodilým zatížením, s jasně stanovenou a rozdělenou hmotností, která se po dobu životnosti stavby nemění. Základy přenášejí zatížení stavbou do zeminy při zachování geometrie v požadované podobě. Každé, tedy jak nepodsklepené a o to více podsklepené stavbě musí předcházet důkladná znalost základových poměrů. To je záležitost geotechnického průzkumu, který mimo jiné sleduje a vyhodnocuje stav hladiny a vlastnosti podzemní vody a jeho součástí je zpravidla i radonový průzkum. Nepřítelem číslo jedna je zde voda v její nejrůznější podobě. Dojde-li kdykoli k poruše na plochách zdiva suterénu, v naprosté většině případů je způsobí právě voda.

Pokud do sklepních prostor voda neprosakuje přímo, na chladných zdech suterénu působí hlavně kondenzovaná vlhkost. Tu dělíme na zimní (projevuje se v nedostatečně izolovaných místech) a letní (projevuje se na zdivu s velkou tepelnou kapacitou v době, kdy je zdivo naakumulováno chladem a v exteriérech je relativní teplo), vznikající v důsledku větrání a styku ohřátého vzduchu s chladnějšími plochami. Ve všech staveních je relativní vlhkost sklepních prostor o mnoho vyšší než místností v patře.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Požadavek na suchý sklep

Sklep lze zbavit nežádoucí nadměrné vlhkosti například drenážemi, odvádějícími vodu z okolí stavby, dále vodorovnými izolacemi zdiva i podlahy sklepa, výstavbou dělicích příček s odvětráním, infuzními impregnacemi stěn, průběžným odčerpáváním vody z jímky vykopané v nejnižším místě podlahy, intenzivním větráním sklepních prostorů a dále také pomocí speciálních odvlhčovačů. V extrémních situacích, v období jarního tání, přívalových dešťů nebo povodní, se pak využívají složitější metody, k nimž se mimo jiné řadí mikrovlnný ohřev zdí, instalace intenzívních zdrojů tepla – horkovzdušných zářičů a agregátů nebo elektroosmóza.

Drenáže představují výkopy (zpravidla na šířku lopaty ve vzdálenosti min. 80 cm od základových konstrukcí) v podmáčeném terénu, odkud se pak voda svádí do sběrných jímek s následným odčerpáváním. Výkopy mohou také směřovat rovnou do otevřených kanálů. Drenáže se vyplňují velkými kameny, na něž se ukládá vrstva menších kamenů a geotextilie, zasypaná asi 5 až 10 cm hlíny. Dnes se však mnohem častěji používají speciální perforované drenážní roury, zasypané štěrkem a zeminou. Méně pracné jsou fyzikálně chemické metody s aplikací impregnace. Zdivo se skrz vyvrtané otvory (průměr asi 30 mm) nasytí chemickým roztokem, který vyplní póry a tím vytvoří hydroizolační clonu.

Používají se všelijaké roztoky siloxanů, syntetických nebo silikonových pryskyřic, ředěné roztoky asfaltu, cementové směsi a další látky. K moderním metodám patří mikrovlnný ohřev stěn (odpařují se mikroskopické částečky vody a zároveň se ničí zárodky plísní a jiných škůdců) a aktivní elektroosmóza, což je způsob využití stejnosměrného proudu, který „zažene“ vodu ze zdí zpět do země.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce