Již přes rok probíhá u nás mapování černých skládek prostřednictvím projektu www.ZmapujTo.cz, díky němuž bylo nahlášeno a do mapy zaneseno téměř 2 000 černých skládek, od malých „nepořádků“ až po skládky obřích rozměrů, mnohdy obsahující i nebezpečné odpady, ohrožující zdroje pitné vody i zdraví lidí a zvířat. Skládku lze nahlásit velmi rychle a jednoduše pomocí mobilní aplikace pro „chytré“ telefony, případně je to možné i prostřednictvím interaktivního webového formuláře.
„Po více než roce mapování černých skládek uzrál čas posunout se dále a s nasbíranými daty nějak smysluplně naložit. Vznikla tak myšlenka celostátní úklidové akce pod názvem „Ukliďme Česko“ – sdělil nám jeden z autorů projektu RNDr. Miroslav Kubásek.
Z tohoto důvodu bylo na jaře letošního roku založeno občanské sdružení Ekosmák, jehož cílem je uspořádat v květnu roku příštího jednorázovou úklidovou akci podle vzoru celosvětové iniciativy Let´s Do It (Jdeme na to), díky které již proběhly obdobné úklidové dny ve více než 100 zemích světa a zúčastnilo se jich přes 8,5 milionu dobrovolníků. „Naším velkým vzorem je Slovinsko, kde se v loňském roce podařilo organizátorům zapojit do úklidu země přes 400 000 dobrovolníků. Nemáme hned při pořádání prvního ročníku tak vysoké ambice, nicméně rádi bychom založili tradici každoročních úklidů, díky nimž by se nám podařilo naši zemi postupně vyčistit od nejhoršího nepořádku,“ sdělil nám další z organizátorů akce Radek Janoušek.
Cílem organizátorů akce je však nejen uklidit naše okolí a ve společné věci zaangažovat různé zájmové skupiny lidí, školy, firmy, státní správu i jednotlivce, ale v neposlední řadě také mediálně zviditelnit dlouhodobě neřešenou problematiku černých skládek a přispět tím k prevenci jejich vzniku. Černé skládky totiž v drtivé většině případů vznikají zbytečně z neznalosti občanů, kteří by odpady mohli bezplatně odevzdat do sběrného dvora, či využít míst zpětného odběru, kam to obvykle mají blíže, než kdyby vozili odpady do přírody.
„Pro úspěšnou realizaci úklidové akce hledáme v současné době místní organizátory, dobrovolníky, sponzory, mediální partnery, zkrátka všechny, které myšlenka „Ukliďme Česko“ oslovila a chtějí se do realizace projektu aktivně zapojit, nebo jej finančně či materiálově podpořit. Podrobnější informace a možnosti zapojení naleznete na webu akce www.UklidmeCesko.cz. Bez Vás Česko neuklidíme!“ vyzývají organizátoři.
(komerční prezentace)
Zkušení výrobci oken velmi dobře ví, jaké jsou trendy v moderní montáži, a co říkají technické normy. Plastové, dřevěné nebo hliníkové okno je technologicky vyspělý výrobek, který vyžaduje poněkud jiné zabudování, než jak tomu bylo počátkem devadesátých let. Tehdy se používaly různé provazce a začínalo se poprvé pěnit. Posledně jmenovaná technika se v neměnném stavu používá dodnes, ačkoliv uplynulo bezmála osmnáct let a vyvinuly se mnohem dokonalejší technologie.
V současné době je na našem trhu velká nabídka saun finského typu a infrasaun, správně řečeno prohřívacích či infra kabin. Často se objevuje tendence tyto typy saun zaměňovat a jejich účinky ztotožňovat. I když v obou případech jde o velmi prospěšná relaxační zařízení, která utužují naše zdraví, jejich princip fungování a účinky jsou rozdílné. Na druhé straně se objevují názory, že infrasauny jsou jakousi jednodušší náhražkou saun finského typu, což také není pravda. Je tedy důležité vědět, co si vlastně pořizujeme, jaké účinky od konkrétního typu sauny můžeme očekávat a jaké podmínky k jeho pořízení musíme splňovat. 
Vlhkost vzduchu v sauně je relativně malá, několik desítek procent. V saunových kamnech se obvykle topí dřevem, ale stále častěji i elektřinou. Zejména v bytech a ve velkých městech je topení na elektřinu nejenom praktičtější, ale bývá často jediným možným řešením. Pokud toužíte po ještě větší romantice, pak vězte, že primitivní sauna může fungovat i bez použití saunových kamen. Budete ji vytápět kameny rozžhavenými v otevřeném ohništi venku. 
Přisávání čerstvého vzduchu se řeší pod topidlem, vzduch přichází prostupem ve stěně sauny. Odvětrání by měl zajistit prostup pro odvod vzduchu o průměru 100 mm, umístěný pod stropem. Řešení elektroinstalace závisí na typu saunových kamen, každý výrobce udává přesné podmínky. Další samozřejmostí připravovaného zázemí musí být – na rozdíl od sauny venkovní, přívod vody. 
Když nemáte vhodné místo ani podmínky pro vybudování či provoz finské sauny v interiéru, vašemu zdraví škodí vysoké teploty či volíte jiný životní styl, pak lze dát přednost infračervené prohřívací kabině, často nazývané nesprávně infrasauna. Tyto kabiny se velmi podobají finské sauně, potíte se v nich také, ale tím veškeré podobnosti končí. Teplota v infrakabině se pohybuje jen mezi 40 až 60 ˚C. Vytápějí je zářiče, které se vyrábějí ve třech různých variantách: světelně keramické, keramické a karbonové. Zahřívání probíhá infračervenými paprsky procházejícími vzduchem a teprve po dopadu na povrch těla se mění na tepelnou energii a rychle prohřívají vaše klouby a svalstvo.
Tepelný komfort, který podlahové vytápění přináší, doplňují i další benefity. Zaměřme se na vliv cirkulace vzduchu po místnosti. Při vytápění radiátorovými tělesy stoupá teplý vzduch (24 °C ve výšce radiátoru) velmi rychle vzhůru ke stropu (25 °C), kde se ochlazuje a klesá (23 °C) k podlaze (21 °C přibližná teplota vzduchu u podlahy). Toto proudění má za následek víření prachu a efekt „studených nohou“, způsobený nedostatečným prokrvením chodidel člověka. Vytápění podlahovým topením přináší přirozenější a pro fyziologické potřeby člověka optimální rozložení teplot. Chodidla jsou v kontaktu s teplou podlahou. Díky velikosti topné plochy u podlahového topení je k prohřátí vzduchu v místnosti zapotřebí nižší teploty, než je tomu u radiátorů. Při nižší teplotě pak nedochází k nepříjemnému víření prachu. Podlahový topný systém je tak bezesporu vhodný pro alergiky. Technické předpisy omezují maximální teploty dosahované podlahovým topením. Oproti radiátorům jsou tyto teploty výrazně nižší. Díky celoplošnému umístění však místnosti vyhřejí dostatečně. V užitných místnostech jsou obvykle podlahy zahřáty na teplotu přibližně 25 °C (uprostřed místnosti je teplota sálajícího vzduchu kolem 23 °C a u stropu pak kolem 21 °C). Stručně ještě doplňme efekt estetický – nerušený vzhled místnosti, úsporu místa i nároky na údržbu. Životnost podlahových topných systémů bývá 30 – 50 let v závislosti na použité technologii.
Podívejme se blíže na vhodnost dřevěných podlahových krytin pro umístění na podlahové vytápění. „Konstrukční výška dřevěných podlahovin je dimenzována na nízký tepelný odpor. Dřevo výborně akumuluje teplo a krytina si tak uchovává příjemnou teplotu i po vypnutí topení,“ vysvětluje Milan Mrkáček z KPP. Na rozdíl od studené dlažby si dřevěné krytiny udržují příjemnou teplotu i mimo topnou sezónu, dřevo je hřejivý materiál již ze své přírodní podstaty. Přestože jsou s podlahovým topením kompatibilní i konstrukce z masivu, dále se zaměříme na ty vícevrstvé, zejména pak třívrstvé, které se i při pokládce na podlahové vytápění mohou instalovat nejen celoplošným lepením, ale také plovoucím způsobem.
Zámkový systém (případně starší typ perodrážka) boduje díky rychlosti a jednoduchosti při pokládce, umožňuje krytinu znovu rozebrat a vyměnit poškozený dílec nebo opravit topný systém (dojde-li k poškození), nenarušuje podklad lepidlem. Mezi určité nevýhody pokládky plovoucím způsobem může patřit riziko kročejového hluku, které se však snadno eliminuje použitím vhodné protihlukové podložky, v doplnění o parotěsnou fólii. Je třeba důsledně zachovat potřebné dilatační mezery, neboť dřevo je přírodní materiál, který stále „pracuje“. Pro někoho nevýhodou, pro jiného výhodou mohou být zvuky, které se při užívání krytiny na topném systému mohou objevit, na mysli máme jemné praskání či skřípání. Při správně dodržené technologii pokládky a optimálních klimatických podmínkách však k těmto zvukům nemusí docházet vůbec.
Například v sortimentu švédského výrobce třívrstvých dřevěných krytin KÄHRS je z hlediska vhodnosti na podlahové vytápění možné v podstatě vybírat ze všech nabízených kolekcí. Nejnižším tepelným odporem disponují kolekce z řady Kährs Linnea, jedná se o dýhované lamely s konstrukční tloušťkou 7 mm. Upozorněme ještě na dřeviny buk, kanadský javor nebo třeba jatoba, které jsou náchylnější na výkyvy teplot i vlhkosti, a někteří výrobci je proto k umístění na podlahové vytápění nepovolují nebo minimálně nedoporučují. Rizikem je především možnost vzniku spár mezi lamelami. Pokud se rozhodnete pro krytinu s olejovaným povrchem, pak je třeba myslet na správnou údržbu = pravidelné olejování ideálně před začátkem a po ukončení topné sezóny. Toto pravidlo ještě více platí u olejovaných rustikálních dekorů s množstvím prasklin, spár či netmelených suků. Takovýto povrch má totiž až 3x více otevřených pórů než „klasické“ lakované podlahy a je náchylný na vysychání. Z hlediska vysoké hodnoty tepelného odporu je jediná nedoporučovaná kolekce Kährs Grande s konstrukční tloušťkou 20 mm.
Komentář inspektora
Vánoční hvězda
Zahradu ozdobí po celou zimu
Oříšky pro Vánoce
Kromě malého výkonu a velké spotřeby paliva je jejich velkou nevýhodou nedostatečná bezpečnost provozu, riziko vzniku požáru a popálenin. Proto je většina dnešních 
Když si jedním polínkem v krbu vytvoříte útulnou atmosféru, topíte celý dům a ohříváte si i vodu, je to krásné, chytré, užitečné, levné i 
Tradiční český výrobce interiérových dveří a zárubní, společnost SOLODOOR, s ohledem na trendy v oblasti nábytku proto rozšířil svou nabídku o dva nové strukturované SOLO 3D povrchy ARAGON a DRIFTWOOD v podobě světlých variant s kresbou dubu. Novinkou je i laminátová fólie CPL s tmavším ořechovým odstínem MERANO.
SOLO 3D ARAGON je světlým, strukturovaným povrchem, který napodobuje přírodní surové dřevo. Dveře a zárubně v tomto dekoru s jemnou strukturou díky svému autentickému naturálnímu vzhledu na pohled i dotek skvěle imitují přírodní materiál, navíc díky unikátnímu SOLO 3D povrchu jsou i vysoce odolné.
Nejlevnějším řešením je fólie
SOLO 3D vytvoří autentickou strukturu dřeva
Dřevěná lakovaná dýha je pak určena pro zákazníky, kteří v interiéru upřednostňují přírodní materiály.. Autentického přírodního povrchu je dosaženo především díky použití skutečného dřeva: slabá vrstva vyrobená z masivního dřeva je potažena tenkou vrstvou transparentního ekologického vodou ředitelného laku. Volba tohoto povrchu však vyžaduje citlivý a opatrný přístup jak při manipulaci s dveřmi, tak při jejich údržbě a čištění. V potaz se musí brát také to, že se jedná o přírodní materiál, který vlivem slunečních paprsků může měnit barevný odstín. Navíc nelze zajistit zcela identickou barvu a vzhled dveří, rámečků a zárubní, vždyť se přeci jen jedná o přírodní produkt, jehož odstín nelze zcela ovlivnit.
Lakované dveře
Přednosti typových projektů jsou dobře známé. Typový dům vůbec neznamená oslabení funkční kvality, nebo dokonce tak pomíjivých hodnot, jakými jsou líbivost či módnost. Projekty typových domů jsou výrazně levnější, než projekty zpracovávané individuálně. Ovšem podceňovat nelze ani fakt, že budoucí stavebník dostává do rukou zcela konkrétní řešení hned poté, co si svoje představy ujasnil a rozhodl se pro určitý typ domu.
Prodejce typového projektu obvykle nabízí pro každý typ domu několik variant v rámci základní ceny a také individuální úpravy, včetně osazení domu do specifického terénu konkrétní parcely za příplatek. Opakovanou realizací typového domu podle typového projektu se pak v etapě výstavby eliminuje možnost vzniku eventuálních „výrobních“ problémů. Dodavatel typového projektu svoji práci navíc velmi často aplikuje na konkrétní stavební systém a často dokáže zajistit i dodavatele stavby v tomto smyslu specializovaného.
Další problém v konfrontaci domů typových a domů vyprojektovaných v unikátní verzi, představují stavební pozemky. Ty výjimečné jsou už dávno zastavěné a místo v satelitu rozkládajícím se na ještě loňském poli, žádoucí originalitě domu nijak nepřispěje. Je zvláštní, že i ti nezatvrzelejší zastánci individuálně řešených rodinných domů přistupují na eventualitu situování takové stavby na zcela tuctový pozemek a do zcela tuctového okolí. Tedy na nevelkou parcelu posazenou v zajetí okolních objektů velmi rozličných pojetí, tváří i celkových konečných kvalit.
Nadto všechno si uvědomme, že dnes snad devadesát procent stavebníků je v obvykle dramatických soubojích, provázejících stavbu vlastního rodinného domu, připraveno bojovat o každou tisícikorunu! Tato skutečnost pochopitelně zase upřednostňuje veškerá typová řešení.
Svého druhu velmoc
Pro svoje často stovky nabízených typových projektů, z nichž ty nejúspěšnější se ročně prodávají v mnoha desítkách exemplářů, mají zdatní prodejci perfektně zpracovanou nabídkovou dokumentaci. Díky vizualizacím je možné si dům detailně prohlédnout dávno předtím, než bude postaven. Multimediální formy prezentace – trojrozměrné zobrazení a animace – umožňují prozkoumat objekt z každého úhlu a strany, doslova ho obejít, vyzkoušet různé barevné kombinace fasády, střechy a konstrukčních prvků, často se projít také interiérem a posoudit funkčnost jeho dispozičního řešení. To tvůrce individuálně řešeného projektu nenabídne. A pokud ano, jen se zase zvýší propast mezi cenami obou možných způsobů přístupu k získání projektové dokumentace.
Už delší čas panující obliba typového projektu a typového rodinného domu rozhodně není módní záležitostí, ale trvalým výsledkem praktického myšlení a chování. Představuje hospodárnou formu řešení dané situace. A aktuální recese postihující české stavebnictví ji jen podporuje. Ovšem hlavním důvodem skutečnosti, že se dnes v Česku stavějí typové rodinné domy oproti individuálně vyprojektovaným v drtivé převaze, je prostě fakt, že dne už jsou ty typové skutečně dobré!
