Od vašeho vítězství v kategorii Objev roku v rámci udílení cen Akademie designu Czech Grand Design 08 uběhlo půl roku. Jak si užíváte popularity?
Vnímal jsem ji v podstatě první měsíc. Zvonily telefony, přijímal jsem gratulace, dával rozhovory, ale pak vše vybublalo. A to je fajn. Nemyslím si totiž, že bych byl lepší, než ostatní nominovaní. Zvítězil jsem možná o hlas, určitě to bylo hodně vyrovnané. Samozřejmě mě těší, že jsem cenu získal, ale neznamená to, že od této chvíle bych bral víc na hodinu. V každém případě mám za sebou pozitivní zkušenost.
V této kategorii se letos sešlo nejvíce nominací, což jistě ukazuje na kladný vývoj v oblasti českého mladého designu. Pro vás však tento fakt může znamenat konkurenční boj…
Konkurenti? Tak to ne. Většinou jsou to lidi, co se snaží, dřou od rána do večera a zase až do rána a jsou do své práce zapálení. Mnoho jich znám ze školy, jezdíme na hory, na vodu, organizují se večírky v určitém stylu – prostě se chodí na pivo. Dívat se na sebe pouze očima businessmana – ty jsi na tom lépe, ty máš lepší kšefty – to nejde. Nejen prací je člověk živ…
Takže si o svých projektech mezi sebou řeknete?
Debaty o svých návrzích jsme vedli už na škole. Seděli jsme u stolu, třeba jsme se i pohádali, ale hned jsme to na rovinu také vyřešili. Samozřejmě, že to neplatí stoprocentně, to by byla až moc velká utopie. Ale já věřím v korektnost a důvěru a to samé očekávám od lidí, mezi kterými se pohybuji. Proto je důležitá otevřenost. To platí samozřejmě i při setkání s klienty – výborný osobní vztah, důvěra a určitá naivita je přínosná, bez toho prostě nemůže vzniknout výborný výsledek společné práce.
Proslavilo vás křeslo Kubikula pro UP závody a také jste designérem ergonomické židle Therapia. Je těžké navrhnout originální sedací nábytek?
Mít dobrou židli nebo čalouněnou soupravu považuje asi každý designér za obrovskou výzvu, mystický bod. Určitě je to velké téma, nejenom reprezentativní. Často bývá novinka založena na technologii. Transparentní židle vypadá opravdu skvěle, ale ještě před pár lety by nápad zůstal jen u myšlenky. Nebyla pro něho technologie, právě ta rozvíjí možnosti.
U vaší diplomové práce, kterou je zmíněné křeslo Kubikula s elegantními křivkami v duchu tvarování českého kubismu, jste se držel osvědčené „čalouněné“ klasiky. Neměl jste chuť víc experimentovat?
Původně jsem si židli ani křeslo za diplomku nevybral. Chtěl jsem pracovat více s technologiemi. Proto jsem si zvolil téma sice méně reprezentativní, zato takové, které ovlivňuje náš každodenní život a může přitom firmě zajistit jméno – byla to čisticí sada pro českou firmu: smetáky, lopatky, kartáčky atd. Nakonec by však zveřejnění diplomové práce proběhlo v půlce vývojového procesu, a tím bych odhalil tajemství, což pro danou firmu bylo nepřijatelné. Musel jsem však rychle najít jinou variantu pro diplomku. Návrhy křesla Kubikula jsem měl pro UP závody již rozpracované, nebyl proto problém po domluvě s UP čalouněnou soupravu coby téma své závěrečné práce na škole použít. Po zveřejnění vyvolalo úspěch, takže mám radost, že se křeslo líbilo i přes klasické zpracování.
Vaše cesta k designu je poměrně klikatá. Po gymnáziu jste se hlásil na propagační grafiku, poté na literární akademii. Proč jste se nakonec rozhodl pro studium designu na vysoké škole?
Ovlivnilo mě několik lidí. Vezmu to zkráceně – na gymnáziu, kde mě zajímal jen sport a kapela, jsem potkal malíře Martina Březinu, jenž mi otočil myšlení o 180 stupňů. Ukázal mi plátno a štětec, naučil kreslit, a hlavně kreativně myslet. Najednou jsem vzal tužku do ruky a zjistil, že to jde. Do jeho ateliéru, kam nás docházelo celkem devět lidí, chodíval i uznávaný scénograf, bývalý děkan DAMU Albert Pražák. Když otevřel na literární akademii obor interaktivních médií a mediální komunikace se zaměřením na výstavnictví, získal mě ke studiu. Na škole jsem pak potkal člověka, jenž mi řekl, že dobře kreslím a že mám zkusit design na VŠUP. Tajně jsem šel ke zkouškám, nechtěl jsem to zakřiknout, a oni mě snad omylem či zázrakem přijali.
Něčím jste musel porotu přesvědčit…
Opravdu nevím (smích), ale domnívám se, že u designu je nutné pochopit funkci navrhovaného produktu. Nelze jen umět věc nakreslit, ale také rozpoznat její mechanické principy, představit si, jak funguje. Jedno ze zadání, které jsme museli zvládnout u přijímacích zkoušek, bylo nakreslit kolíček. Právě na takovém zdánlivě jednoduchém úkolu se projevilo logické myšlení uchazeče. Jeho schopnost vidět, na jakém principu věc pracuje, vědět, kde je na kolíčku pružina, aby fungoval. Na tom vyhořela spousta lidí a asi díky tomu, že jsem už jako malé dítě rád trávil čas v dílně a kutil všechno možné, neměl jsem s tím problém. Fyzická práce mi nevadí – naopak.
Co vás na designu baví?
Prostě mě baví! Baví mě výsledek, baví mě proces, baví mě vývoj… řešení technologických problémů, hra s tvarem, překonávaní předem daných limitů. Všechno je to výzva k překročení mantinelů. Nechci dělat další věc do řady, jednu z mnoha, ale posunout ji dál – to mě asi hecuje. Dobrý design je nejen kombinací nového přístupu či pohledu na tvarování, ale především jde, alespoň pro mě, o funkci. Přijdu s určitým zlepšením, třeba v technologii při výrobě, a mohu tak ušetřit firmě i statisíce. Estetiku a funkci mám tudíž padesát na padesát.
Je něco, co vám na designování vadí?
Samozřejmě všechno má své pro a proti. Jsem čistě závislý na počítači, před kterým trávím stovky hodin, což mě děsí. Nerad bych se oženil s počítačem! To je asi zápornější stránka mé práce.
Jak si designér vybírá design?
Bydlím v malém bytě po dědovi a zvažoval jsem, zda financovat do jeho rekonstrukce. Jelikož to není finální byt, rozhodl jsem se, že to smysl nemá. ALE… řekl jsem si, že nechci jít do vybydleného bytu s ještě komunistickými dlaždičkami v koupelně a že za víkend je shodím, obložím novými, vymaluji a stačí. Nakonec mi celá rekonstrukce trvala rok. Dnes už vím, že kdybych na ty dlaždičky nesáhnul, asi bych s nimi také dokázal žít, zvyknul bych si na ně, ALE… to je právě to ale. Je dobré vědět, že to, v čem člověk žije, co ho obklopuje, ho také formuje. A jak si vybírám design? Je dobré mít kamarády designéry, kteří mají prototypy svých věci a nemají je kam dát – tímto všem děkuji.
Co vás v poslední době profesně nejvíce obohatilo?
Dostal jsem se k zajímavé práci, navrhujeme boutique design hotel v centru Prahy. Do té doby mě interiéry nelákaly, víc mě přitahoval předmět než prostor. Ale tady je vše jinak – všechno je autorské a pro mě je to ohromná zkušenost a velká škola. Za chodu improvizovat, odporovat neustálému kompromisu, komunikovat s mnoha lidmi z různých profesí… A mezi nimi proplouvat s respektem tak, aby výsledek byl podle mého nejlepšího svědomí a vědomí.
text: Šárka Dumbrovská, foto: archiv
Touto jedinečnou ochrankou je smalt poslední generace Crystal Enamel – velmi tenká vrstva křemičitého materiálu podobného sklu, nanesená zevnitř na bojleru, a je to zároveň jedna z věcí, která svou kvalitou a špičkovými vlastnostmi výrazně odlišuje dražické bojlery od konkurence. Tento kvalitní bezniklový smalt, vypálený při konstantní teplotě 850 °C chrání nádobu před korozí mnoha způsoby: 
Šedesát pět procent českých domácností používá polotvrdou a tvrdou chlorovanou vodu nad 12° dH.
Kromě nového formátu letošní inovace vkusně kombinují lesklé a matné povrchy, neutrální či odvážné barevné tóny, jednobarevné nebo naopak výrazné motivy, dekorace a mozaiky. Za zmínku stojí série s názvem RAKO 1883 odkazující na dlouholetou tradici značky a na barevnost obkladů použitých ve vile Tugendhat. Samozřejmě nezapomínáme ani na úspěšné a osvědčené formáty 20 x 40 a 30 x 60 cm. 
Princip použití je u všech vakuovaček neboli vakuových svářeček stejný. Jednotlivé typy se liší jen komfortem vybavení, ovládáním a také kvalitou fólií, jež používají. Poté, co přístroj zapnete do sítě a vložíte speciální fólii (některé přístroje už mají roli fólie připravenou uvnitř), odměříte si požadovanou velikost budoucího vakuového obalu. Jedním stiskem tlačítka se pak postupně odsaje z obalu vzduch, sáček s potravinou se svaří a oddělí. Během pár minut je jídlo hermeticky uzavřené a dokonale chráněné před ztrátami výživných látek a vitaminů, napadením plísněmi a šířením jiných mikroorganismů.
1. Kupte střešní okno FAKRO: FTP-V, FTU-V, PTP-V, FPP,V, FPU-V, PPP-V nebo FTT v období do 30.11.2013 u kteréhokoliv z našich distributorů (nebo realizačních firem) uvedených na www.fakro.cz
Ladné křivky PORT X vznikaly pod rukama známých architektů z Ateliéru SAD – Jerryho Kozy a Adama Jirkala. Informace o aktuálním místě kotvení prototypu této unikátní stavby v Praze a o otvíracích hodinách najdete na 
“Z města rovnou ke sjezdovce, z hor do nížiny, do malebné vesničky, na vodu nebo souš – takové budou vaše možnosti, ze kterých můžete volit kdykoliv se vám zachce,” vypočítává architekt Jerry Koza.
Celý objekt je bezbariérový, výška podlah tvoří jednu rovinu ve všech místnostech. PORT X je jednopodlažní, má obdélníkový tvar s pultovou střechou. Sestává z 3-6 segmentových dílů – modulů. Pomocí lávky je možné propojit více modulárních objektů. Jednotlivé segmenty jsou vyrobeny z kompozitového sendviče, který tvoří několik vrstev laminátu a tepelné izolace. Segmenty mají tvar písmene „C“ v průřezu, je tedy spojena podlaha, boční stěna a strop. Vnitřní prostor je rozdělen SDK příčkami. Jako obklad stěn, stropů a podlah je použito modřínové dřevo. V objektu jsou rozvody vody, kanalizace, elektřiny (silnoproud a slaboproud), ventilátory, čidla, světla, atd. V podlaze jsou zapuštěny elektrické konvektory, které vytápějí místnosti.
Díky precizně zpracovaným přírodním materiálům a elegantním a příjemným tvarům rozehraje PORT X vlídný dialog s okolím. „Člověk si má užívat místa, na kterém je,” říká jeden z autorů návrhu Adam Jirkal a jeho kolega, spoluautor návrhu Jerry Koza, dodává: „Budova navazuje kontakt s prostředím. PORT X je nízko nad vodou nebo terénem. Přední část dodává příjemnou světelnost, zadní zase přirozenou intimitu”.
Co se týče výbavy v představeném modelu, je vskutku velkorysá. O kompletní systémovou elektroinstalaci se postarala společnost Insight Home, která vybavila objekt svým inteligentím systémem inHome. Díky jejich elegantnímu řešení je kontrola nad celým objektem řízena intuitivně z iPadu nebo iPhonu a to i na dálku, a umožňuje nejen ovládání audia a videa, osvětlení, stínění, topení a chlazení, kamer a zabezpečení, ale i veškerých další funkcí spojené s celoročním provozem – kontrola teploty a stavu vody v nádržích, hlídání výšky Vltavy apod. Stínící technika je také tím nejlepším, co se na trhu nabízí a byla dodána společností Proklima. Osvětlení bylo plně v režii společnosti Etna, která dodala své prvotřídní produkty – světla Guzzini.
místo: Praha – Slivenec
místo: Klokočí
Na první pohled starodávná roubenka, která v sobě skrývá energeticky pasivní dům. Všechny náklady na energie a provoz se pohybují kolem 1.500 Kč za měsíc a téměř se tu nemusí topit. Roubenka má štít v lužickém stylu tak, aby zapadl do chráněné krajiny Český ráj. Majitelem, spolutvůrcem a spolustavitelem domu je profesionální tesař. Domek si postavil za necelých sedm měsíců a vlastně díky zákazu úřadu CHKO. Ten mu totiž zatrhl moderní, modřínem obložený pasivní domek, který původně chtěl.
Chytře řešený pasivní dům pro velkou rodinu
Jak dobře se v pasivním domě dýchá dvěma dospělým a třem malým dětem? Na čerstvé zkušenosti z plánování, stavby a zabydlování se můžete zeptat majitelů tohoto pasivního domu postaveného z vápenopískových bloků. Hrubá stavba domu byla dokončena jen za tři měsíce už v roce 2011. Další práce, které si manželé řešili svépomocně, pak trvaly rok a půl. Je to hodně, nebo málo? O tom, jaké to je navrhovat pasivní dům na míru a pomáhat jej majitelům realizovat, bude vyprávět také autor projektu, Ing. Michal Hučík.
Pasivní dům inspirovaný Feng shui
Jak se pasivní dům popasuje s letním přehříváním v nejteplejší oblasti Čech? Mladí majitelé, mající blízko k přírodě a zdravému životnímu stylu, zažili ve svém pasivním domě už nejednu zimu a léto. Dům si nechali navrhnout, postavit a vybavit s využitím principů Feng shui. Stavba je umístěna ve svažitém terénu, velmi velkoryse řeší denní obytný prostor a s citem kombinuje moderní materiály s přírodními a také surové povrchy s hladkými. Dům vám představí a o svých zkušenostech promluví ti nejpověřenější – samotní majitelé.
Když se pasivní dům stane pro majitele jejich životní vášní
Mladí majitelé se na výstavbě svého „vysněného hnízda“, jak svému domu sami říkají, aktivně podíleli od samotného návrhu. Velmi dlouho sbírali informace z různých oblastí stavebnictví, aby se nakonec rozhodli se pro pasivní dům. Postupně si tak vytvořili jasnou vizi, jaké by jejich bydlení mělo být a té se drželi.
Do detailů promyšlená pasivní dřevostavba
Majitelé domu dlouho bydleli v malém bytě a toužili po prostornějším bydlení. Podařilo se jim koupit pozemek a postavit si vlastní pasivní a ekologický dům. V novém domě mají nyní konečně dostatek místa pro odpočinek, hru i práci. Paní domu si nemůže vynachválit vlastní pracovnu s klavírem, moderní kuchyň, centrální vysavač a množství úložných prostor. Její manžel si oblíbil vinotéku, serverovnu a ovládání všeho v domě pomocí tabletu. Díky tomu, že dům má skvělé izolační vlastnosti a je vzduchotěsný, je v něm v létě chládek a taky v něm rodinu neruší nic, co se děje venku.
Hlavním důvodem jsou příznivé výkupní 
Přesto u nás reálné možnosti využití energie větru skýtá jen menší část území – převážně výše položené a hřebenové partie hor či vrchovin v nadmořských výškách nad 650 metrů. Nejvhodnější lokality se nacházejí v pásmu severních pohraničních hor a v oblasti Českomoravské vrchoviny.
Trochu problematické je využití větrné energie přímo k 
„Pro všechny rozbité, poškozené či nefunkční prvky střechy platí, že je nejlepší je ihned vyměnit, nebo pokud to situace dovoluje opravit. Takové práce by měly být prováděny odbornou pokrývačskou firmou,“ upozorňuje Rudolf Prus, vedoucí 
