Blog

Základem současného masivního, sektorového nebo vestavného nábytku zůstávají stejně jako u babiččiny kredence a šatníku z minulého století regály zakryté dvířky a vytahovací zásuvky. Materiály, dekor i kování se od té doby přizpůsobily stylu moderního bydlení: vše, co potřebujeme, ukládáme přehledně tak, abychom to měli okamžitě po ruce, zbytečně neběhali a co nejméně namáhali paže a záda. V technologii nábytku se masiv drží už jen jako „retro“, převažuje laminovaná dřevotříska a lakované MDF povrchy.

U vestavěných skříní se uplatňují hliníkové a ocelové rámy, které umožňují hladký chod velkoplošných posuvných dveří. Ke kuchyňským linkám výrobci přidávají nové úložné prvky – skládaná a výklopná dvířka (tzv. výklopy), usnadňující přístup do horních skříněk. Dříve nevyužité rohy linky dostaly rohové zásuvky nebo otočné rohové regály, přímo nad pracovní plochou se osvědčují výklopné skříňky pro příbory a pomůcky, které tak máme okamžitě po ruce. Úložnou kapacitu zvyšují pojízdné nebo výsuvné potravinové skříňky s regály, koši a zásuvkami přístupnými s obou stran.

K téměř neomezenému, rychlému a ergonomickému přístupu k potravinám, nádobí a pomůckám nečekaně přispěli výrobci nábytkového kování. Malé i velké zásuvky už nedrhnou, když je potřebujeme víc povytáhnout. Tiše a hladce pojíždějí po precizních kuličkových výsuvech s kovovými kolejničkami  umožňujícími u některých systémů až plný výsuv, při kterém se zpřístupní i jejich zadní partie. Podle šířky unesou 30, 50 nebo až 70 kg.

Pořádku v ukládání předmětů, příborů, nádobí, nebo potravin a kořenek v zásuvkách napomáhají flexibilní přepážky mřížky, vaničky, nejnověji i přestavitelné tyčky – tzv. relingy. Tak lze využít jejich plochu do posledního centimetru čtverečního. Jednotlivé předměty jsou zafixovány a ani při prudkém zavření se s hlomozem nezpřeházejí.

Začalo to bezhlučnými zásuvkami s dotahem

Špičkoví výrobci nábytkového kování (Hettich International, rakouský Blum a Grass a Tilia International) nabízejí nábytkářům zásuvkové systémy s fascinujími vlastnostmi. Boční, nebo v bočnicích vestavěné lineární mechanismy s desítkami precizních kuliček a válečků umožňují jejich bezhlučný plný, nebo i řízený výsuv.

K nim připojené nebo do bočnic integrované hydraulické nebo vzduchové tlumiče zabraňují hlučnému nárazu při zavírání a dovolují zásuvku měkce „dotáhnout“. Některé jako prst tenké tlumiče zavrtané do stěn nábytku pak část energie potřebné k zavírání vrátí u bezúchytového nábytku tím, že napomohou k jejich vysunutí při otevírání. Cena takového systému pro jednu zásuvku přijde podle komfortu a provedení na 400 až 1 200 Kč.

Obézní zásuvky šetří záda

V kuchyních se dostávají do obliby hluboké a širší spodní zásuvky „XXL“ schopné pojmout větší předměty, dvě až čtyři nádoby na tříděný kuchyňský odpad (tzv. sortéry), nebo přepravku s pivem či balení 6 minerálek v PET-láhvích. Při plném výsuvu se uživatel nemusí shýbat nebo klekat jako u tradičních spodních skříněk zavíratelných dvířky. Inovace neberou konce: hluboké zásuvky bývají například vybaveny na okrajích miskami zvětšujícími úložnou plochu, které se při vytažení „rozvinou“ do stran. I dřezové skříňky lze využít k ukládání pomůcek do zásuvek opatřených výřezem pro odpadové trubky.

Otevírají se dotykem

Jak ukázaly průzkumy, některé zásuvky nebo dvířka linky otevírá průměrná domácnost až 10 000krát ročně! Není divu, že trend nábytkového kování „najel“ na co nejsnazší dotykové ovládání bez úchytek. Dveře i zásuvky se otevírají lehkým dotykem ruky, kolena či nohy na libovolném místě jejich čelní plochy a stejnoměrným pohybem dosáhnou plného výsuvu nebo otevření. Zpět se však musí zatlačit.

Dovírání a bezhlučné uzavření zásuvky zajišťují nezávisle na jejím zatížení samouzavírací systémy s pružinou a magnetem, nežádoucímu otevření brání integrovaná zarážka, na přání uživatele i dětská pojistka. To vše zvládnou nenápadné, rozměrem malé mechanické prvky „inteligentního“ kování integrované do konstrukce výsuvu zásuvky, pod její dno, nebo zavrtané do korpusu. Obvykle sestávají z magnetického prvku ve dveřích a z kolíkového prvku s tykadlem na jedné, a seřizovacím šroubem na druhé straně.

Většinu nabízených systémů (např. Easys® od Hetticha, Blumotion a Tip-On® firmy Blum, Touch Latch Senso® společnosti Grass nebo Tipmatic® společnosti Tilia International) lze uplatnit i u již zaběhnutých programů nejrůznějších výrobců nábytku. Zmínění výrobci tomu napomáhají názornými návody, katalogy i videem na CD, aby zabudování bez problému zvládli nejen řemeslníci, ale i kutilové.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Inteligentní šuplata s elektropohonem

Vývojová oddělení společností Blum a Grass šly ještě dál vstříc digitálnímu stylu života v budoucích „inteligentních“ domácnostech a zavádějí elektricky poháněné zásuvky, vyjíždějící samočinně po ťuknutí na čílko nebo po jemném zatažení za úchytku. K tomu potřebné miniaturní elektropohony připomínají vzhledem motorky automobilových stíračů a jsou napájeny bezpečně nízkým napětím. Blum je u svého systému Servo-Drive montuje na zadní stěny korpusu skříní, kdežto Grass je u systému Sensotronic umísťuje přímo do mechanismu výsuvů.

Podle směru dotyku na čílku zásuvky se zásuvky zavírají nebo otevírají. Rychlost pohybu je stálá bez ohledu na to, zda je zásuvka prázdná, nebo plně zatížená. Pohony reagují na sebemenší odpor a zastaví zavírání například při skřípnutí prstu nebo při nárazu na jakýkoliv předmět či nepozorného uživatele.

Přívod elektřiny a transformátor

Mikroprocesor řídicí jednotky zabudovaný uvnitř skříňky a připojený spolu s pohonnými jednotkami přívodní šnůrou k zásuvce 230 V díky elektronické inteligenci nepovolí výsuv zásuvky, která by u kuchyňských linek v rozích mohla nara­zit na již vysunutou protější zásuvku. Nábytkáři si budou muset zvyknout na to, že nábytek s touto technikou vyžaduje přívod elektřiny a transformátor přímo v korpusu a musí respektovat bezpečnostní předpisy.

Návrháři a designéři takového „elektrického“ nábytku okamžitě využili k další inovaci: při elektrickém otevírání zásuvek, výklopů nebo dvířek se samočinně rozsvítí halogenové žárovky nebo bílá či barevná LED svítidla skrytá uvnitř! Úžasné efekty vytvářejí např. miniaturní vestavné zářivky Magic s trubicí o průměru pouhých 4 mm, které prosvítí skleněné regály. Linie jako hrášek velkých LED-linek nápaditě zamontovaných do závěsných tyčí ramínek v šatníku při otevření dveří ukazují, kam kráčí vývoj nábytkového osvětlení.

Hitem jsou elektrické výklopy

Otevírání horní řady skříněk kuchyňských linek bez nebezpečného balancování na vratké stoličce se podařilo ­nábytkářům vyřešit teprve letos, a to za­vedením elektricky otevíraných výklopů. Blum na veletrhu Interzum 2009 v Kolíně nad Rýnem představil hned čtyři různá řešení. Jednoduchá, dvoudílná, skládací nebo zdvihací dvířka horních skříněk se poklepem na čílko nebo rám díky novému systému kování a rádiovému spouštění uvnitř korpusu jako mávnutím kouzelného proutku bez hluku otevřou nebo vysunou nahoru tak, aby umožnily pohodlný výběr a manipulaci s talíři, nádobím či jinými uloženými předměty.

Inteligentní kuchyně

Moderní obývací kuchyně jsou řešeny tak, aby zkrátily běhání uživatele mezi pracovními zónami, a projektují se na míru postavy i potřebě uživatele. Studie ukázaly, že hospodyňka ve čtyřčlenné domácnosti odběhne za den od pracovní plochy až 360krát do skříněk a úložných prostorů. Ulehčit jí to může jen optimální rozmístění pěti typických úložných zón. V dobře ergonomicky vyřešené kuchyňské sestavě pro praváky jde (zprava do leva) o zóny pro uložení potravin, přípravu pokrmů, skladování hrnců a pomůcek, mytí a ukládání nádobí. V kuchyních určených levákům se pořadí obrací.

Nejčastěji používané předměty a potraviny v nich mají mít úložné prostory ve výšce od 60 do 160 cm, zřídka užívané předměty se ukládají do spodních, nebo naopak horních skříněk. Zdařilou symbiózu designu, funkce a komfortu moderní kuchyně s inteligentním kováním s výstižným označením Dynamic Space převedla na veletrhu Interzum 2009 v Kolíně nad Rýnem firma Blum.

text: Jan Tůma, foto: archiv

Objevení skla je dodnes malou záhadou. Podle římského historika Plinia sklo vynalezli féničtí námořníci, kteří se plavili podél pobřeží Afriky. Když je překvapila noc, přistáli u břehu a rozhodli se uvařit si polévku. Nasbírali tedy dříví, ale nenašli kolem tábořiště žádný kámen, kterým by podložili kotle na vaření. Vyložili tedy ze své lodi několik kamenů přírodní sody, kterou přepravovali, a postavili v africké poušti plné písku provizorní ohniště. Když polévku dovařili, všiml si jeden z nich, že v ohništi zůstaly ležet jakési průzračné kapky, které vznikly reakcí pouštního písku a sody za vysoké teploty plamenů. Tak bylo zřejmě vyrobeno první sklo. Nejstarší nalezená skleněná perla pochází z Théb a je stará 5000 let.

Sklo v českých zemích

První nálezy skla v českých zemích jsou datovány k polovině druhého tisíciletí před naším letopočtem. Jde o drobné perly z modrozeleného skla, nalezené v hrobech z doby únětické kultury. O několik století později, na počátku doby železné, se u nás objevují dokonalejší druhy skleněných perel. Další setkání se sklem a skleněnými šperky se váže k nálezům z doby Velkomoravské říše. Výroba skla byla zpočátku doménou církve a především mnichů benediktinů, kteří používali sklo do oken kostelů a klášterů. První zmínky o jejich výrobě jsou již z 9. století.

Zpočátku hutě vyráběly pouze jednoduché okenní terčíky, perličky a duté sklo. Nejstarší sklárny v českých zemích lze doložit od druhé poloviny 13. sto­letí a nepřímo o nich svědčí také názvy některých městeček a vesnic, např. Staré Hutě, Skláře apod. Další zdroje hovoří dokonce až o počátku 14. století. A právě toto období lze považovat za dobu rozkvětu českého sklářství. Nejstarší informace, ve které je zmínka o první sklárně v oblasti Jizerských hor, ve Vysokém, se datuje do roku 1376.

Dřevo, voda, písek

Důležitou podmínkou pro výrobu skla ve středověku byl dostatek dřeva, vody a suroviny k výrobě skla – křemičitého písku. Všechny tyto podmínky velmi dobře splňovaly pohraniční oblasti Čech – Krušné hory, Jizerské hory, Orlické hory a Šumava. Proto se také do těchto oblastí začaly stěhovat sklářské rodiny.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz.

Sklo nad zlato

Zpočátku bylo sklo vzácné, později, když se jeho výroba rozšířila, vznikaly nejen další barvy, ale také různé tvary. Ve čtrnáctém století se objevují první vyšší číše s plastickými nálepy. Za vlády císaře a krále Karla IV. se začaly vsazovat do oken českých kostelů různobarevné vitráže. Středověcí skláři byli nejen skvělí řemeslníci, ale současně i návrháři a výtvarníci. Proto také byli sklářští mistři svobodní, bez poddanských závazků. Od roku 1497 byli přijímáni mezi rytíře a za vlády císaře Rudolfa II. mohli získat šlechtický titul.

Měsíční a tabulové sklo

Od středověku se ploché čili tabulové sklo vyrábělo dvojím způsobem. Při prvním vyfoukl sklář baňku, po oddělení od píšťaly ji přilepil na „želízko“ a po opětovném zahřátí vytvaroval do kotouče připomínajícího měsíc v úplňku. Odtud název měsíční sklo. Až do 18. století se tak vyráběla k zasklívání oken běžně používaná, do olova vkládaná průhledná ko­lečka. Podle druhého způsobu vyfoukl sklář baňku a z ní vytvořil válec, který oddělil od píšťaly. Po novém zahřátí „vyžehlil“ polotovar do tvaru tabule na šamotové desce. Již ve středověku vynikali ve výrobě tabulového skla čeští skláři. Toto bylo označováno jako „Précédé de Boheme“ (Čechy v předstihu).

Strojní výroba skla

Na přelomu 19. a 20. století se hledaly možnosti strojní výroby plochého skla. Jak francouzský (Sievertův), tak americký (Oppermann-Lubbersův) způsob napodobovaly ruční výrobu z válců. Belgický inženýr E. Fourcault dal přednost vertikálnímu tažení nekonečného pásu skla z vany. Průmyslovou výrobu plochého skla tímto způsobem zahájil jako první na světě J. M. Mühlig v Hostomicích, psal se rok 1919.

Plavené sklo

Myšlenka vyrábět ploché sklo plavením na roztaveném kovu se poprvé objevila na počátku minulého století, nebyla však využita. Až v roce 1952 se k ní vrátila firma Pilkington Brothers z Anglie, která v ro­ce 1959 zahájila výrobu zrcadlového skla plavením nepřetržitého pásu na hladině roztaveného kovu. V roce 1966 zakoupilo licenci k výrobě floatového skla i Československo. V teplickém Sklo Unionu byl 22. října 1969 zahájen provoz na první lince Float-Process. To ovlivnilo i tvorbu autorského skla a podstatně rozšířilo další možnosti jeho využití v architektuře.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem