Svítidla se používají na osvětlení bazénů, jezírek, potoků, vodopádů i fontán. Někdy je třeba osvětlit vodu kvůli vašemu bezpečnému a příjemnému pohybu – při plavání v bazénech a koupacích jezírcích – jindy světlem zdůrazníte tvar fontány nebo hru vodních proudů, které z ní tryskají. Rozzářená vodní hladina bazénu nebo jezírka je totiž nezvyklou a úchvatnou ozdobou zahrady. Vždy je ale třeba promyslet typy i umístění osvětlení již při plánování vodních prvků.
Svítidla napevno i plovoucí
Podvodní volná – svítidla se většinou umisťují na dno do nádrží a fontán. Při stavbě se mohou do dna zabudovat, anebo jsou naopak osazena volně, aby se paprsky světla daly různě nasměrovat. Jsou určena pro efektové osvětlení – například spodní nasvícení výtrysků vody, sloupů a dekorací ve vodě, podsvětlení přepadů a vodopádů.
Podvodní svítidla zabudovaná do stěn nádrží se hodí především do bazénů. Mají za úkol prosvětlit vodní plochu a vytvořit příjemnou atmosféru čisté průhledné nádrže. Při osvětlování bazénu je nutno myslet také na světlo u vstupů a skokanských můstků. Zářící hladina vás totiž oslní, takže její okolí bude skryto ve tmě a neuvidíte hrany, schody, můstky apod.
Břehová svítidla osvětlují nádrže a vodní rostliny ze břehů (reflektory, sloupky atd.). Jde v podstatě o běžné zahradní osvětlení, ovšem s vyšším krytím.
Plovoucí svítidla, která plují po hladině, se používají jako scénické zdroje světla pro podsvícení rostlin a květů v přírodních nádržích. Voda v nich totiž nebývá dost průzračná, takže není možné použít podvodní svítidla.
Běžná svítidla jsou osazována žárovkami a halogenovými žárovkami. Kromě toho se stále častěji využívají moderní technologie, díky nimž se světlo dostane daleko od zdroje, takže se dají vytvářet nezvyklé efekty. Takové osvětlovací prvky jsou také mnohem bezpečnější.
Světlovodné kabely jsou pouze vodiči světla bez napětí – zdroj světla (výbojka, žárovka) je umístěn v externím zařízení (třeba v technologické místnosti pro údržbu bazénu nebo zahradním domku) a světlo je přenášeno optickým vláknem. Do externího zařízení je možno zabudovat filtry pro vytváření barevných efektů. Vlákna mohou svítit po celé své délce nebo jen na konci jako světelné body.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Vysoká životnost diod
Led (diodová) svítidla s bezpečným malým napětím (SELV) do 24 V se používají většinou jako orientační – uplatníte je třeba právě na okraji bazénu nebo dřevěné paluby nad koupacím jezerem, osvětlíte okraje cest. Velkou výhodou těchto svítidel je kromě bezpečnosti také několikanásobná životnost diod oproti běžným světelným zdrojům a jejich povrchová teplota. Ta se pohybuje v rozmezí 30-40°C. To oceníte právě u bazénů, kde chodíte bosí.
Estetická stránka věci
Zájemcům o osvětlení vodních ploch v zahradě doporučuji, aby spolupracovali se zahradními architekty a specializovanými firmami. Nejde totiž jen o bezpečnost: stranou nezůstává ani estetická stránka věci. Správně zvolenými svítidly krásu zahrady a vodních prvků umocníte, nesprávnou volbou můžete nadělat nenapravitelné chyby. Ani náklady na pořízení vodních prvků ani svítidel nejsou zanedbatelné.
Montáž svítidel, zejména vestavných ve vyšších stupních krytí, svěřte odborníkům vždy. Předejdete problémům s bezpečností i životností svítidel. Nezapomeňte také, že se svítidly zabudovanými do stěn bazénů a vodních nádrží je nutno počítat už při plánování stavby.
text: Robert Dědič, foto: archiv firem
Mezi estetické hledisko a užitné vlastnosti skla se dá položit rovnítko, i když designéři, architekti, návrháři kuchyňského nábytku, ale i zákazníci budou preferovat spíše estetické hledisko. Sklo má totiž vynikající schopnost interiér provzdušnit a vnést do něj nejeden zajímavý prvek. Asi nejčastěji se používá jako výplň horních skříněk, a to v dřevěném rámečku, u moderních kuchyní pak v kovovém. Stále častěji se objevuje i jako výplň dvířek u spodních skříněk. V tomto případě by mělo být užito spíše matné sklo, které skryje případný chaos ve skříňkách.
Nepřehlédnutelným prvkem v kuchyni bude zcela jistě vysoká skříň s prosklenou výplní dvířek, která většinou slouží k ukládání nádobí. Bývá zakomponovaná buď do sestavy skříněk, nebo může stát jako solitér. Pro umocnění efektu, který má sklo v kuchyni mít, doporučujeme zabudovat do skříněk osvětlení.
Ani oblast domácích spotřebičů nezůstává v použití skla pozadu. Díky invenci návrhářů a atraktivní kombinaci kovu se sklem vznikají leckdy opravdové designové šperky. Pomineme-li klasickou elektrickou sklokeramickou desku, standardní černé i atraktivní barevné sklo se používá i jako deska plynová, na níž jsou umístěné hořáky s kovovou nebo litinovou mřížkou. V kuchyni nepřehlédnutelné jsou dekorativní odsavače par vybavené skleněnými cylindry, lamelami nebo jinými ozdobnými skleněnými prvky.
Pánem jarních zahrad je a zůstane tulipán. Planých druhů byla popsána asi stovka, rostou od jihovýchodu Evropy až po Malou a Střední Asii. V přírodě jsou to obyvatelé stepí a hor (rostou až do nadmořeské výšky 3 500 m), najdeme je na extrémních stanovištích s tvrdými zimními mrazy a horkými, suchými léty. Pěstují se jak původní, botanické druhy, tak i tisíce hybridů. Hodí se do záhonů, do trávníků, některé nízké druhy a odrůdy skvěle působí ve skalkách. Speciální kultivary jsou vyšlechtěné k rychlení do bytů, jiné k řezu.
Tulipány vyžadují neutrální, středně těžké, nezamokřené půdy, v příliš lehkých špatně kvetou, v mokrých vyhnívají. Kulturní tulipány přesazujeme každoročně, zatažené cibule vyndáme po odkvětu ze země, očistíme a uskladníme v suché místnosti až do podzimní výsadby.
K nejoblíbenějším jarním rostlinám patří také krokusy neboli šafrány. Málokdo už ví, že šafránů je známo přes 80 druhů, divoce rostou v jižní Evropě, severní Africe, západní Asii až po Afghánistán a dva druhy můžeme najít i v naší přírodě. Plané druhy uvidíte spíše jen ve specializovaných sbírkách, v zahradách se pěstují především hybridy šafránu zlatého a šafránu jarního. Čím dál oblíbenější jsou nejen v zahradě, ale i v mísách na balkonech a terasách.
Protipólem jemných drobečků jsou mohutné, 80 cm až metr vysoké nepřehlédnutelné stvoly řebčíku královského (Fritillaria imperialis). Ačkoliv působí velmi exoticky, nejčastěji ho můžete vidět ve venkovských zahradách. Pochází z Íránu, Afghánistánu a západního Himálaje a do Evropy byl dovezen již v roce 1574. Pěstuje se nejen původní forma s cihlově červenými květy, ale i žlutokvěté odrůdy. Kvete v dubnu.
Developer se rozhodl vzorovým bytem oslovit finančně dobře zajištěné klienty ve věku cca 40 až 50 let bydlící bez dětí. Ve chvíli, kdy designér vstupoval do tohoto projektu, musel akceptovat, že podlahy byly již vybrány a položeny a dveře osazeny. Ve všem ostatním už ho limitovala pouze cena. Na proměnu obývacího pokoje měl vymezený rozpočet 150 až 200 tisíc korun. Za tuto částku se rozhodl pořídit výmalbu, sedací soupravu, několik málo kousků nábytku, textilní doplňky a případně i dekorace.
Představa designéra byla jasná, vytvořit interiér, který by rezignoval na další funkce a nabízel především komfort s akcentem na atmosféru a celkovou pohodu. Majitel projektu do návrhu ani do samotné realizace nezasahoval, takže si pan Ivo mohl dovolit i neobvyklou tapetu či nevšední lustr. Opravdový komfort nabízí sedací souprava. Díky patentovanému mechanismu mohou jednotlivé sedáky vyjíždět dopředu a tím vytvořit z tradičního posezení velký prostor ať už k relaxaci nebo i ke spaní.
Na závěr designér zdůrazňuje, že tento interiér je připravený na dotvoření podle představ konkrétního klienta, který není v této chvíli znám. Jak sám říká: „Rozpočet obývacího pokoje byl nastaven opravdu jen na pořízení jakési základní osy. Přiznám se, že některé věci jsou pouze zapůjčeny a spíše ukazují, jak by se dal interiér dále dotvořit podle představ konkrétního klienta.“
Ivo Prokel – interiérový designér
Obvykle omítky měly a ještě dnes nejčastěji mají dvě či tři vrstvy – hrubý špric, aby to vše drželo, jádro a na něm finální vrchní omítku. To platí o zděných stavbách.
Z těchto důvodů je nutné omítky specializovat pro ten či onen povrch, aby k němu byly přilnavé a odolávaly účinkům tepelné roztažnosti podkladu. Zároveň musejí plnit důležitou funkci, kterou je ochrana stavební konstrukce, a nově také zvýšené nároky na tepelněizolační vlastnosti a dekorativnost. Požadovaných kvalit se dociluje zušlechťováním omítek různými přísadami a speciálními chemickými přípravky, vliv má také báze, na které jsou omítky založeny, a plniva.
Omítky pro klasický podklad, které se označují jako minerální podle přísad minerálního původu, mají jako pojivo portlandský cement (křemičitanové slíny, sádrovec hlinitých přísad) a jako plnivo křemičitý písek. V případě tzv. lehkých minerálních omítek se používá jako plnivo zrno bílého mramoru. Minerální omítky mají dobrou přilnavost a jen nepatrnou termoplastickou reakci, tj. jsou při teplotních výkyvech objemově stálé. Běžně se používají pro omítky vnější i vnitřní a rovněž jako finální vrstva v rámci dodatečných zateplovacích systémů. Obvykle se nanášejí strojně, ručně se aplikují pouze na menší plochy. Zhotovují se jako hladké nebo jako strukturované.
Silikátové omítky se vyrábějí jak minerální, tak jako syntetické s polymerními pojivy. Vyrábějí se jak specializované silikátové omítky (venkovní, vnitřní), tak univerzální (většinou určené pro na zdivo, beton apod.). Jedná se obvykle o ušlechtilé tenkovrstvé omítky. Podobně jako silikonové a akrylátové omítky jsou silikátové omítky odolné vuči průmyslové atmosféře a kyselým roztokům a dobře odpuzují vodu (hydrofobní), takže se dají umývat proudem vody a třeba i běžnými detergenty. Oblíbené jsou sanační silikátové omítky. Zmíněné vlastnosti předurčují tento druh omítek zejména pro rekonstrukce starších staveb a historických objektů, nakonec i tím, že mají vysokou kryvost. Vyrábějí se probarvené, určené pro vytváření strukturovaných povrchů.
K zajímavým výrobkům mezi omítkami patří omítky, které obsahují expandovaný perlit. Je to jemně zrnitý prášek s vysokou tepelněizolační a také zvukověizolační schopností, vysokou tepelnou odolností, nízkou objemovou hmotností a je chemicky stálý (jako sklo). Perlit je jako čistý minerální výrobek zdravotně nezávadný. Je proto výborným plnivem do lehčených omítek, u nichž je požadován větší zvukověizolační a tepelněizolační účinek. Expandovaný perlit se vyrábí z horniny sopečného původu (sopečné sklo); jedná se o amorfní křemičitan hlinitý. Účinkem vysokých teplot získá surovina formu drobných dutých kuliček.
Vyrábějí se i omítky s posílenou dekorativní funkcí. Kromě barevnosti je významným prvkem estetického účinku povrchová struktura. Z toho důvodu obsahuje omítka zrna určité hrubosti a je materiálově uzpůsobena i k tomu, aby nanesenou vrstvu bylo možno ještě strukturovat do rýh nebo jinak pomocí válečků a speciálních hladítek. Silikonové a akrylátové pastózní omítky jsou pak určeny k vytváření dekorativních omítek s obsahem barevné drtě z kamene, písku nebo skla. Podle toho se setkáte s názvem rustikální nebo mozaikové omítky či omítkoviny.
Otázku, jestli je vhodnější umístit děti do jedné místnosti, nebo je už v útlém věku rozdělit, si zcela jistě pokládá mnoho rodičů. V našich zeměpisných šířkách je zvykem, že dítě začne spát v samostatném pokoji kolem druhého roku. Pokud žije v rodině starší sourozenec, nabízí se otázka, zda děti umístit k sobě, případně je odmala učit samostatnosti a dopřát jim soukromí, samozřejmě pokud nám to kapacita domu umožňuje. Univerzální radu nám asi nikdo nedá. V potaz bychom měli vzít věkový rozdíl dětí, zda se jedná o sourozence stejného, nebo opačného pohlaví a jak silná je jejich vzájemná citová vazba. Dětští psychologové se domnívají, že do deseti let je dětem lépe pospolu, pak je asi lepší dopřát jim oddělené místnosti. Ne vždy je to ale možné.
Po dovršení deseti let je lepší vyhradit dětem samostatné pokoje. Pokud to z kapacitních důvodů není možné, můžete se pokusit místnost rozdělit, a to buď fyzicky, nebo alespoň opticky. Jestliže má místnost dvě okna a mezi nimi stěnu nejméně 80 cm, aby při rozdělení vzniklo ostění minimálně 35 cm, můžeme ji rozdělit stavební příčkou, nejlépe sádrokartonovou nebo na bázi dřeva. Takové řešení je ovšem vhodné jen v tom případě, že je také možno zbudovat do obou místností samostatný přístup. Šířka pokojů by přitom neměla klesnout pod hranici 2,5 m a celková plocha pod 8 m. Pokud nelze tato kritéria splnit, rozdělte pokoj jen opticky. Místnost můžeme rozdělit třeba i paravánem vysokým dva metry, nebo posuvnými příčkami. Pokoj s jedním oknem rozdělujeme jen do výšky parapetu, např. skříňkami širokými asi 35 cm s tím, že celková šířka skříněk přístupných z obou stran bude 70 cm. Než se pustíme do velkých, zejména stavebních zásahů, měli bychom uvažovat v horizontu alespoň dvou let. Může se nám totiž stát, že děti chtějí teď bydlet spolu, ale třeba už za rok bude toužit starší z nich po pokoji vlastním.
Od tří let věku může mít dítě už standardní lůžko v rozměru 60 x 120 cm nebo 70 x 140 cm, pro starší dítě je vhodnější rozměr 80 x 195 cm a výška 40 cm. Od čtyř let už může mít dítě lůžko mírně zvýšené, kdy horní okraj matrace je ve výšce 110 cm a od šesti let i vyšší. Pod lehací částí pak mohou vzniknout praktické úložné prostory. Palandy už dnes moc v kurzu nejsou, pokud se pro ně přece jen rozhodnete, mělo by být spodní lůžko ve výšce 40 cm, horní pak ve výši 155 cm. Praktičtější jsou ale spíše postele do L, kde se lůžka překrývají jen částečně, umožňují lepší přístup a jsou celkově pohodlnější. U horního lůžka by měla být samozřejmostí bezpečnostní zábrana a strop by měl být vzdálen od matrace alespoň metr. Pořídit dětem totožná, nebo odlišná lůžka, to je otázka. Důležité asi bude přání dítěte, není však problém koupit lůžka na první pohled totožná, ale natolik variabilní, že je snadno přizpůsobíte věku potomka.
Přebalovací pult lehce změníte na stůl, který dítěti vydrží až do nástupu do školy. Pokud zvolíte „rostoucí“ nábytek, stačí během dětského vývoje přikoupit maximálně nějaké prvky. Ideální je proto zvolit takový nábytek, který umožňuje postupně měnit vzhled místnosti třeba jiným rozestavěním skříněk a poliček, případně doplněním dalších kusů nábytku. Zároveň by měl být odolný proti dětskému řádění a snadno udržovatelný.
Výběr vhodné podlahové krytiny do dětského pokoje závisí víc než cokoli jiného na věku dítěte. Pro menší děti je plovoucí laminátová podlaha příliš tvrdá a studená, a měli bychom ji tedy alespoň částečně přikrýt solitérním kobercem. Můžeme tak i opticky pokoj rozdělit. Pro menší děti doporučujeme pořídit koberec spíše akrylový, který je antialergenní, levnější a barevně atraktivnější než koberec vlněný. Pro teenagery je pak možné pořídit i vlněný s nižším vlasem. Do dětských pokojů se hodí také linoleum, které je teplé, měkké, antistatické, antialergenní a protihlukové. Nabídka vzorů je natolik pestrá, že si určitě vaše dítě vybere. Naopak položení dlažby do dětských pokojů se nedoporučuje vůbec, protože její povrch je příliš studený a především tvrdý.
Prostor pod umyvadlem je místo ideální na úložné prostory. Také proto, že si podle odborníků člověk všímá hlavně toho, co má v úrovni očí, a to, co je u podlahy, ho na první pohled tolik nezajímá. Ve většině koupelen proto právě pod umyvadlem nacházejí místo skříňky či police, které slouží k ukládání všeho možného. Přitom platí, že i tady dostává přednost nábytek závěsný, a to nejen kvůli vzhledu, ale i praktičnosti. Na rozdíl od stojacího se pod ním nejen lépe vytírá, ale také si lze nastavit výšku podle toho, jak to nejlépe členům rodiny vyhovuje. Přitom nábytek pod umyvadlo může dostat podobu klasických policových skříněk, výklopných košů či zásuvek s dělením na přihrádky i bez nich. Za dvířky se velmi často ukrývají nejen police, ale i výsuvné kontejnery s variabilně děleným odkládacím prostorem na kosmetické a koupelnové doplňky.
Pokud mají být skříňky pod umyvadlem nejen praktické, ale také krásné, je dobré kupovat obojí zároveň. Samozřejmě je lze ale dokoupit i později. Tedy pokud znáte výrobce. Problém může nastat u no name výrobků. „V případě, že máte umyvadlo a až později budete řešit nábytek, bude pro vás jednodušší koupit takovou skříňku pod umyvadlo, na kterou umyvadlo přímo nedosedá,“ říká Miloslav Felkl za společnosti LAUFEN. Je však třeba podotknout, že jde spíš o nouzové řešení, které nebude ani krásné, ani praktické – už kvůli tomu, že se bude na skříňce usazovat prach. „Je potom otázka, zda se nevzdat takového umyvadla, které zpravidla stojí pár stokorun, a nekoupit si nové zároveň s vhodnou skříňkou. Anebo zda si nenechat vyrobit spodní skříňku přímo na míru, aby do prostoru pasovala,“ dodává Miloslav Felkl.
Právě správnou kombinací umyvadla a skříňky pod něj si lze v koupelně ušetřit spoustu práce s úklidem, ale také získat dostatek odkládací plochy. Platí to jak pro případy, kdy se umyvadlo do skříňky zapouští shora, tak pro varianty, kdy je na něm posazené. Stále častěji se prodejci setkávají s tím, že lidé volí skříňky širší, než je samotné umyvadlo. Bývá to právě kvůli odkládací ploše, která tak vznikne kolem.
Zde o řešení rozhoduje hlavně velikost koupelny. „Majitelé těch velkých, kteří mají místo na další skříňky, zpravidla volí jen velké zrcadlo. Naopak ti, co potřebují využít každý centimetr, stále dávají přednost zrcadlovým skříňkám, do kterých lze také leccos uklidit,“ konstatuje Ivana Zahrádková. Ale i tady je možností více. „U nové kolekce jsme propojili umyvadlo se zrcadlem tím, že jsme hned nad mycí prostor dali osvětlení a poličky odsunuli více na stranu. Tento systém je nejen variabilnější, ale také nehrozí, že by se o polici člověk třeba udeřil do hlavy,“ říká Jiří Štekr ze společnosti SANITEC.
Úkolem interiérové designérky Lucie Gavronové bylo dovést již hotovou studii a návrh interiéru do reálné podoby, tzn. postarat se o realizaci, koordinaci stavby a dotažení detailů do konce. Majitelka domu jí svěřila proměnu s veškerou důvěrou a nechala si poradit s výběrem materiálů, barev, volně stojícího nábytku a osvětlení.
Koncept barevného řešení interiéru vycházel z množství denního světla a jeho koncentrace v jednotlivých částech domu. Prosklenou částí proniká do obývacího pokoje hodně světla, proto mohla být použita tmavá dubová podlaha, naopak v kuchyni s relativně malým okem byla položena velkoformátová bílá keramická dlažba.
Lakované a dýhované materiály
Kuchyň byla navržena v souladu se systémem značky BLUM nazvaným Dynamic Space, který přináší do kuchyně více komfortu, lepší funkčnost a vyšší kvalitu. Systém zajišťuje dostatek úložného prostoru a hlídá správnou ergonomii v kuchyni. Kuchyň dále přehledně dělí do jednotlivých funkčních zón, které na sebe logicky navazují.
Kuchyňská sestava je ergonomicky správně rozdělená na zónu ukládání, mytí, přípravu, vaření a pečení. V zóně ukládání jsou uloženy předměty určené k přípravě pokrmů a k spotřebě. Jsou to různá kuchyňská náčiní, příbory, talíře, skleničky, misky a drobné nádobí. Aby bylo uložení účelné a praktické, místo tradičních horních skříněk se využily úložné prostory ve výsuvných zásuvkách spodních skříněk.
Hlavní části zóny přípravy je pracovní deska, jejíž minimální doporučená šířka by měla být 90 cm. V přípravné části kuchyně jsou uloženy kuchyňské pomůcky potřebné při přípravě pokrmů (kuchyňské náčiní, krájecí prkénka, misky, drobné elektrospotřebiče, váha, dále potraviny, které se používají nejčastěji (koření, dochucovadla, dózy se sypkými potravinami).
