Vzory – klasické a geometrické vzory už nejsou jen doménou vlněných látek a svetrů, ale můžete je najít i na obkladech. Keramické materiály zdobí orientální motivy nebo vzory inspirované středověkým evropským uměním. Struktury a dekory se staly dominantní částí jednotlivých sérií.
Mozaiky – vícebarevné mozaiky jsou často vytvářeny zvětšenými florálními prvky.Dekorace – výrazné dekorace nadále zvýrazňují jinak monotónní plochy. Tapety slaví svůj comeback. Na obkladech se objevily dekory přenesené z tapet, tento rok s barokními květinovými vzory.
Formáty – stále se zvětšuje formát obkladů i dlažeb. Imitace přírodních materiálů na obkladech – působí mnohdy nalakovaným dojmem, čitelné intarzie a výrazné dýhování mají působivý efekt.
Barvy – po několika letech, kterým vládly jasné a výrazné barvy, získávají opět na popularitě transparentní barvy s různými efekty. Keramický obklad má matný, ale i lesklý povrch. Barevné akcenty se kombinují stejně jako mat a lesk. „Nejžhavější“ barvou je chladná anorganická červená, kombinovaná se širokou škálou teplých i studených odstínů. Modré odstíny s vyšším podílem černé přitahují svou hloubkou a ladí s okrovými tóny, jež čerpaly inspiraci na slunném jihu. Velmi často má keramika design přírodních materiálů, například kůže nebo dřeva, a dominují hlavně tmavá dřeva a hnědé odstíny. Díky mnoha stylům, se barevná škála rozrůstá o zlatou, mosaznou a bronzovou.
Baroko se vrací
Novodobé baroko není přesnou kopií původního barokního stylu. Spíše podtrhuje a vyzdvihuje určité charakteristické původní prvky, které dokreslují celkovou atmosféru, a to nejen koupelny. Florální motivy, perforované krajkové vzory, zdobné prvky na obkladech, ale vše s mírou. Ze stylu nového baroka je cítit elegance prezentovaná leskem, platinou, zlatem, saténem či slonovinou. Dekorace obkladů jsou lesklé s listrovanými tapetovými dekory nebo s drobnými barevnými vzory. Pro tento styl by mělo platit, že méně znamená více. Kouzlo je právě v tom, že necháme těmto obkladům patřičnou dominanci v koupelně a nebudeme je přebíjet doplňky. Kromě obkladů zdůrazňují tento styl zrcadla s mohutnými rámy, křišťálové lustry a další nepřehlédnutelné kousky.
| Pro prohlížení fotografií bez vodoznaku je třeba se přihlásit. |
Hi-tech
Za zmínku stojí hi-tech styl, ve kterém se objevuje kov v kombinaci s jednobarevnými homogenními plochami. Moderní jsou metalické barvy a lesklé povrchy s kovovými efekty. Střídmé dekorace vycházející z geometrických tvarů (většinou trojúhelníku, kruhu, obdélníku) a přímočarého designu umocňují výsledný efekt. Hlavními znaky těchto sérií jsou rafinovaná jednoduchost v souladu s funkčností a dokonalá střídmost v luxusním provedení.Ať žije klasika
Barvy a materiály inspirované přírodou mají v každé době své skalní zastánce. Jejich design dokonale imituje přírodní materiály a jejich vlastnosti jsou na úrovni doby, takže například není problém se v koupelně „obložit dřevem“. „Dřevěné“ obklady se uplatňují na stěně i na podlaze. Jejich formát je čím dál větší a na podlaze tak mohou být i „prkna s přiznanými léty“. Keramické obklady kopírující dřevo jsou takřka k nerozeznání od tohoto přírodního materiálu.
Na obkladech se uplatňuje i design kůže. Ochránci zvířat mohou být spokojení, protože nepadají zvířecí oběti. Design kůže se pouze kopíruje na povrch přepychových koupelnových sérií.
Zelené stěny
V zahradách se stále větší oblibě těší i stromy, které jsou zapěstované do plochých tvarů v horizontální rovině. Jsou to takzvané deštníkovité tvary, které nacházejí nejlepší uplatnění na malých zahradách, v zahradách atriových domů či na malých dvorech. Využívají je zejména lidé, kteří pochopili, jak obrovský rozdíl je mezi stínem slunečníku a živého listnatého stromu. Do deštníků tvarované stromy opět umožňují komfortní využití výborných vlastností listnatých stromů v situacích, kde by volně rostoucí strom neměl šanci uspět. Úspěšně tak lze pěstovat zejména javor babyku, habr, moruši, platan a lípu.
Zadní strana domu směrem do zahrady zaujme velkou prosklenou plochou, jež celkově odlehčuje objem budovy. Protože zasahuje do obou pater, je v obou místnostech dostatek denního světla. Nepřehlédnutelná je rovněž dřevěná pergola zastřešující výstup z obývací haly, která po vysazení popínavých rostlin nenásilně zapadá do okolního prostředí zahrady. V našich představách je pergola vyvedena v tmavě hnědočervené barvě, čímž na sebe poutá pozornost jako moderně vyhlížející detail; totéž platí pro rámy oken a dveří vyvedených ve stejném odstínu.
Ke změnám v půdorysu budovy nás vedla snaha o propojení spodních prostor a zároveň o zvětšení obytných místností. Vybouráním příčky bývalé kuchyně vznikl menší vstupní prostor s možností uložení oděvů. Z bývalé ložnice a obývacího pokoje vznikl velký obývací prostor s jídelním koutem, který odděluje jen úzká příčka. Hned za ní se v nové kuchyni nachází velký jídelní stůl, zatímco pracovní deska je pod horizontálním oknem. Obývací pokoj se opticky zvětšil poté, co byla na zadní stranu umístěna rozměrná skleněná stěna a došlo k vybourání bočních zdí okolo schodiště. To teď působí mnohem vzdušněji a stává se z něj zajímavý vizuální prvek místnosti. Změn doznala také koupelna s WC, které se nyní nacházejí v jedné místnosti.
„Projekt a vytvoření této zahrady jsem přijal ze tří důvodů. Majitelé jsou z příbuzenstva a v tom případě je těžké nevyhovět. Dále jsem věděl, že jde o vnímavé lidi se vztahem k přírodě, kteří pochopí záměr s akcentem na japonské prvky a pojetí v daném místě tradiční vesnice nezvyklý. V neposlední řadě jsou to pracovití lidé, kteří se postarají o dobrý stav zahrady,“ vysvětlil pan Kastner, proč založil tak náročnou a zvláštní zahradu.
„Tato zahrada se nijak mým přístupům nevymyká. Vždy mi jde o to neodvést jenom profesionální práci, to je základ, ale pokusit se o hlubší vyznění, které citlivého pozorovatele zaujme a vtáhne. I když některé partie zahrady působí exoticky, zásadně jsme použili místní materiály, kameny z okolí, dnes v zahradách běžné květiny, kamenická a tesařská díla našich tvůrců.“
Na zahradu o rozloze dva tisíce čtverečních metrů bylo navezeno přes třicet velkých kamenů, z nichž některé se ani nedaly při přepravě uvázat a musela je zvednout lžíce velkého bagru. Vysazeno bylo na tři sta stromů, keřů, konifer, bambusů, stovky trvalek, travin, vodních rostlin. Přes zvláštní charakter se podařilo zahradu začlenit do okolní přírody.
Krásná zahrada stojí za námahu
Za ostatními místnostmi zářícími jasnými barvami, nezůstala pozadu ani kuchyň. Zde jsou stěny pokryty svěží šťavnatou zelení, která se velmi dobře hodí k nadčasové bílé a neutrálně šedé.
Část kuchyňského prostoru je oddělena pultem, který je opatřen devíti výsuvy, což je dostatek místa k uložení veškerého kuchyňského nádobí, náčiní, případně i nějakých zásob.
V těsném sousedství najdeme vestavnou myčku (AEG) opatřenou nerezovým ovládacím panelem. Tato část kuchyně je zakončena varným centrem sestávajícím ze sklokeramické varné desky a trouby (FAGOR). Celé této části sestavy dominuje komínový odsavač par (FAGOR) z nerezové oceli.
Výstava současně nabízí přehled o rozsáhlé tvorbě architektonického ateliéru včetně realizace a projektu rodinných vil, sportovních center, městských parků a urbanistických vizí.
Nejlepší podmínky
Pokud se rozhodnete cibule tulipánů udržet v „plné parádě“ několik let, připravte pro ně důkladně stanoviště. Zemina má být nejen propustná, ale i bohatá na živiny – doporučuji přidat kvalitní kompost. Rostlina z něj čerpá živiny nejen pro kvetení v prvním roce po výsadbě, ale také pro tvorbu zásobního orgánu – cibule, ze které vykvete následující sezonu. Lehčí půdy většinou nedrží živiny dlouhodobě, a proto je nutné pravidelné hnojení po celou vegetační dobu. Začněte hned po vyrašení prvních zelených výhonků (ledkem amonným v dávce 10 g/ m²) a hnojení ukončete v době plného květu rostlin.
Nízké odrůdy a druhy tulipánů se hodí do skalek, na okraje záhonů, ale i do nádob a truhlíků. Je nutné zvolit dostatečně hlubokou nádobu (cibuli musí zakrývat minimálně 15 cm substrátu). Na dno rozprostřete drenážní vrstvu (písek, štěrk) a zbytek zasypte lehkým zahradnickým substrátem. Cibule sázejte vedle sebe – ne ale těsně k sobě.
Nejvhodnější doba pro výsadbu tulipánů je první polovina října. Při časnější výsadbě může dojít k velmi rannému jarnímu probuzení a tulipány mohou být poškozeny mrazem. Sázejí se do hloubky dvojnásobku výšky cibule, což je asi patnáct centimetrů, klasickou zahradnickou lopatkou nebo s použitím sázecího kolíku. Na záhon se cibule sázejí zpravidla deset centimetrů od sebe. Na začátku léta je třeba cibule ze země vyjmout a do podzimu uložit na tmavém a suchém místě. Vyřaďte poškozené cibule, oberte uschlé zbylé listy a zeminu. Očištěné cibule položte na lísku a skladujte na tmavém, suchém a vzdušném místě, například ve sklepě nebo kůlně. Cibule tulipánů můžete nechat na jednom místě i několik let. Jestliže chcete perfektní květy, kupujte každý rok nové – to je ale dost nákladné.
Omítky a cihlová fasáda
Obrůstají-li vaši fasádu rostliny (psí víno, břečťan), je nutné věnovat kontrole fasády zvýšenou pozornost. Omítka musí být zcela bez trhlin a dutých míst, protože popínavé rostliny představují pro fasádu poměrně velkou zátěž. Někdy je dobré přidat k fasádě laťovou konstrukci a rostliny zachytit na ni. Mimochodem – rostliny fasádu pouze nepoškozují. Mezi nimi a omítkou vzniká prostor, který působí jako tepelně izolační vzduchová vrstva (úspora energie se pohybuje okolo 5 %), dále chrání dům před deštěm – voda se zachytává na rostlinách a nedochází ani k odpařování a odjímání akumulační teploty ze zdiva.
Střešní trámy čelí vlhkosti, plísním, houbám a dřevokaznému hmyzu. Dřevěné rámy oken, okenice, verandy, dveře, palubky, dřevěné fasády zase přímému dešti či sněhu a slunečním paprskům. Proto je nezbytné všechny dřevěné části domu kontrolovat a v letních měsících ošetřit. V zásadě rozeznáváme tři druhy nátěrů: jsou to impregnace proti houbám, plísním a dřevokaznému hmyzu, barvy a laky (nanášejí se na impregnaci) a protipožární nátěry, které zpomalují případné šíření plamenů. 
V případě, že odhalíte například na trámech krovu tmavé skvrny či dírky (nebo na podlaze drobné hromádky pilinek), je nutné okamžitě zasáhnout. To samé se týká bulinek nebo prasklinek v lacích. Zatímco poškození plísněmi a larvami je vhodné konzultovat s odbornými firmami, opravy povrchových nátěrů zvládneme sami. V zásadě platí, že dřevo je nutné zbrousit nebo opálit až na zdravý povrch, je-li to nutné, opravit tmelem a znovu natřít. 
Vhodné druhy dřev
Z domácích dřev je dub ve venkovních podmínkách rozhodně nejstálejší. Skvěle se osvědčuje u bazénů, protože má hebký teplý povrch bez třísek. Skoro nemění svůj objem vlivem vlhka, takže nepraská. Těžební dubové porosty by se u nás daly spočítat na prstech jedné ruky, proto je toto dříví poměrně drahé 6 000–8 000 Kč/m3. Dub lze dobře nahradit odolnou borovicí, která je levnější (4 000–6 000 Kč/m3) a tvarově stálá i rezistentní vůči houbám. Přebytek pryskyřice v pryskyřičných kanálcích však může na slunci způsobovat lepkavé ronění. Pro vyšší obsah pryskyřice se také více brání napouštění penetračními nátěry, ale to jí odpusťme, neboť je to vlastnost většiny pryskyřičnatých dřev.
Dřevo umí vodu přijímat i odevzdávat. Neradujte se nad faktem, že máte složenou hromadu báječně vyschlého dříví pro stavbu venkovní terasy! Zatímco pro nábytek je doporučovaná vlhkost 7–9 %, pro venkovní realizace by neměla být nižší než 15–20 %. Je-li výrazně menší, dřevo bobtná, zvětšuje objem a popraská. Pokud je však příliš mokré, na slunci vyschne a výsledek je stejně žalostný.
4) díly na zdi musejí být odvětrávané
