Nejstarší částí příboru je zcela jistě nůž, který už byl znám v době kamenné. Nožem se jídlo nejen krájelo, ale i podávalo do úst, neboť neexistovaly vidličky. Od té doby změnil nejednou svou podobu v závislosti na tom, k jakému účelu byl ještě používán.
Dnešní tvar získal až v 18. století. Druhou nejstarší částí příboru je lžíce. Pochází z doby bronzové a také ona vypadala původně jinak. Rukojeť byla podstatně kratší a silnější, aby se mohla pevně uchopit. Teprve v 16. století se rukojeť prodloužila a ztenčila. Její dnešní tvar též pochází z 18. století. Vidličku sice už znali staří Římané, ale používali ji spolu s nožem pouze k přidržování masa při porcování, k čemuž ostatně sloužila i ve středověku. Teprve v 16. století se začala v Itálii používat, jak to známe dnes. Patrně to způsobila tehdy panující móda – široké límce, které přímo vyžadovaly prodloužení prstů, které do té doby sloužily vlastně jako příbory. Ne nadarmo se říká, že prsty byly příbory králů. Odtud se tento způsob rozšířil do Francie, kde se o něco později stalo zvykem jíst vidličkou a nožem. Dále pak se šířil po celé Evropě.
Samozřejmě že nejprve do nejvyšších společenských vrstev, kde se po čase proměnil v až příliš složitý rituál, ale jak šel čas a společnost se demokratizovala, stal se tento zvyk všeobecným. Příbory dlouho platily za drahocenný majetek, vždyť se jednalo o nákladnou výrobu po všech stránkách. Teprve v 19. století se začaly vyrábět sériově.
| Více článků z rubriky KUCHYNĚ najdete na www.modernibyt.cz. |
Z čeho se vyrábějí
Stříbro, zlato, ušlechtilá ocel, alpaka, ale i obyčejný hliník – to jsou materiály, z nichž lze příbory vyrobit. Že se dnes nejčastěji setkáváme s příbory z nerez oceli nebo alpaky, je zcela přirozené. Jsou to materiály snadno opracovatelné a dobře udržovatelné. A samozřejmě rozhodující je i jejich dobrá pořizovací cena. Výrobou příborů se již dávno zabývá celé jedno průmyslové odvětví. Renomované firmy zaměstnávají designéry zvučných jmen, kteří mají za úkol dodat výrobkům ty správné tvary. A i když se zdá, že už nic nového není možné vymyslet, designéři nás mají stále čím překvapit.
Zařizujeme se
Koupě příborů není tak jednoduchá záležitost, jak by se na první pohled zdálo, i když nabídka v našich obchodech je opravdu lákavá a pestrá, a to jak designově, tak cenově. Při rozhodování by měla převládat jedna zásada – příbory jsou většinou určeny k dennímu užívání, proto musí správně plnit svůj hlavní úkol – být především praktické. Je sice zajímavé mít doma designově nevšedně pojatou sadu příborů, ale pokud by nám jejich užívání mělo činit potíže, pak je lépe vystavit je spíš na odiv než používat. Ovšem je třeba zdůraznit, že světově uznávaní designéři jsou si tohoto úskalí vědomi a příbory vycházející z jejich dílny jsou nejen krásné a přitažlivé svým designem, ale zároveň splňují i všechny praktické požadavky.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Jak prostírat
Podle zcela jednoduché zásady: příbory klademe vedle talíře v tom pořadí, v jakém budeme podávat jednotlivé chody. To znamená, že příbor na jídlo, které budeme konzumovat nejdříve, bude od talíře nejdále, příbor na jídlo, které konzumujeme nejpozději, dáme těsně vedle talíře. Příbor na dezert klademe nad talíř. Těsně u talíře vidličku s rukojetí vlevo, nad ni lžičku s rukojetí vpravo. Další a hlubší poučení snadno najdeme v některé z publikací zabývajících se touto tematikou, je jich na našem knižním trhu opravdu dostatek.
text: Květuše Sajnerová, foto: archiv
Vnější změny na domě zakončuje zkrácený přesah střechy, který celkový vzhled domu příjemně osvěžuje, a to konkrétně na severní a jižní straně. V barvě střešní krytiny je vyvedený také nově obložený sokl domu. Světle žlutá fasáda jemně kontrastuje s tmavě hnědými okenními rámy.
Niky ve schodišti
Nová koupelna
Pestře zbarvené trychtýřovité květy šafránů neboli krokusů nejlépe vyniknou, pokud je vysadíte do početných skupin. Nemusí ale růst jen na záhonech či rabatech. Na skalce překvapí mezi kameny, v truhlíku či květináči na okně nebo u domovního vchodu vás budou těšit denně, nádherně vypadají v pořádné ploše v trávníku. Bez ostychu se derou zpod keřů, stromů i pat živých plotů. Pokud jste je nestihli vysadit na podzim nebo nemáte zahrádku ani terasu, můžete si koupit narychlené šafrány v květinářství a rozjasnit interiér. Všechny možnosti můžete kombinovat. Krokusy se prostě nikdy nepředávkujete…
Šafránů je známo kolem sta druhů. V přírodě rostou především kolem Středozemního moře – v Malé Asii, na Balkáně, v Itálii, Španělsku, ale také na Kavkaze a v severní Africe. Mezi šafrány existují druhy kvetoucí na jaře, které známe především z našich zahrádek, ale také druhy kvetoucí až na podzim.
Šafrány jsou nenáročné rostliny milující slunce. Zato opravdu nesnášejí těžké vlhké půdy. Pokud je ještě na zahradě nemáte, můžete si právě teď vytipovat místa, kde byste se za rok jimi chtěli kochat: hlízy jarních krokusů se vysazují v říjnu, druhy kvetoucí na podzim v srpnu. Hloubka výsadby je přibližně 6–8 cm, vzdálenost jednotlivých rostlin by měla být aspoň 7 cm. Na stanovišti je můžete ponechat, protože na rozdíl od velkokvětých narcisů a tulipánů nepotřebují na léto vyjmout ze země. To se dělá jen v případě, že je chcete přesadit: koncem června je opatrně vyryjte, očistěte a na prázdniny uložte v suchu, nejlépe při teplotě do 18 ºC. Rostliny se množí převážně dceřinými hlízkami, případně také samovýsevem.
Pestrý koberec
Interiérové bariéry
Velkým hitem se v poslední době stávají dřevěné žaluzie a rolety. Na jejich výrobu se používá dřevo z lípy nebo ramínu. Dřevo si podle způsobu úpravy zachová svůj klasický, módní nebo také exotický výraz a krásný povrch. Proto osloví i ty nejnáročnější zákazníky.
Poslední možnost obrany proti nadměrnému svitu slunce, a to nejen pro milovníky východních kultur, představují takzvané japonské posuvné stěny. Jde o originální způsob uchycení záclon, závěsů a jiných materiálů suchým zipem k supportu, který jezdí ve dvou až pětidrážkových lištách. Ty mohou být spojovány do nekonečné řady. Vodicí lišty se vyrábějí v jakémkoli barevném provedení, aby dokonale ladily s interiérem pokoje. Výhodou tohoto systému je také minimální zástavbová výška – 17 mm.
Pozemek záhy ozdobilo tisíc keříků růží, které komerčně mimořádně úspěšnému skladateli, autorovi dobového operetního trháku Na růžích ustláno, věnoval jeden z ctitelů hudby a květin. Weinberger patřil k populárním osobnostem, jimž se otevíraly dveře všech pražských salónů. Co po něm zbylo dnes? Jeho jméno bylo zapomenuto, jeho dílo znají jen skuteční odborníci. Jako by celý osud Jaromíra Weinbergera měl být potvrzením přísloví, že všechna sláva je jen polní tráva.
Každý průměrně zkušený stavař ví, že některé věci se zkrátka ošidit nedají, a kdo se stavbou klasického zděného domu trhá sprinterské rekordy, nemůže počítat s žádnou zvláštní kvalitou. Stavba chce své, svůj čas, své zrání. To všechno však Weinbergerově vile chybělo.
S neonovým kloboukem
Některé rostliny s opylením nečekají na včely a využívají větru – říká se jim větrosnubné. Mezi první patří v lednu kvetoucí líska obecná, v únoru líska turecká a bříza bělokorá. Mnohdy si ani nevšimnete, že kvetou, a dozvíte se to až z televizní předpovědi počasí pro alergiky. Pyl těchto dřevin je totiž silně alergenní. Aby se mohly pylové částice šířit vzduchem, jsou tak drobné a lehké, že je vdechujeme.
V žádném případě teď nekupujte prostokořenné ani balové kvetoucí sazenice – ty se u časně kvetoucích druhů mohou sázet jen na podzim, protože v předjaří už v keřích proudí míza a kořeny přijímají vodu a živiny. Proto teď nakupujte jen rostliny v kontejnerech, ale i tak dbejte na správné provedení výsadby. V době květu jsou totiž keře velmi citlivé na nedostatek vody a mechanické poškození kořenů, k němuž může při vyrývání dojít. Velkým nebezpečím pro kořeny je mráz. Když si teď přivezete keř ze zahradnictví, raději kontejner zakryjte, aby v noci nepromrzl. Pokud si nechcete pořídit jen krátkodobou dekoraci do předjarního květináče, nekupujte ani sebehezčí keře u stánku: přes den stojí v chladu na chodníku a v noci jsou přeneseny do vyhřáté prodejny. Teplotní šok rostliny může nenávratně poškodit.
Rostlině vykopejte jámu odpovídající velikosti kontejneru – nejlépe o 1/3 větší. Na dno nasypte kuželovitou hromádku kvalitního kompostu, kolem stačí propustná chudší zem. Povrchová vrstva by měla být opět tvořena kompostem, protože z ní čerpají kořeny nejvíce živin. Během obsypávání půdu průběžně utužujte a pak sazenici vydatně zalijte.
První tři roky po výsadbě jsou pro rostlinu rozhodující – přizpůsobuje se novému prostředí. V prvním roce takzvaně „sedí“ – moc nepřirůstá, kořenový systém je nedostatečný a růst brzdí nerovnováha mezi podzemní a nadzemní částí: proto hned první rok po odkvětu keře důkladně prořežte. Kromě toho, že vyrovnáte poměr kořenů a větví, odstraníte i odkvetlé části a keř neztratí sílu tvorbou plodů.
Brzy zjara se na zahradě pohybujete ještě poměrně málo. Keře, jejichž květy oživují zahradu právě v tomto období, proto sázejte tak, abyste si je vůbec užili: buď je umístěte ke vstupní brance či dveřím domu, anebo je vysaďte tak, abyste je viděli z míst v domě, kde se zdržujete nejvíc – do výhledu z jídelny, obývacího pokoje, pracovny.
1 | Před vlastní instalací kamen musíte nejdříve úpravit podlahu. Pod kamna jsou vhodné nehořlavé 
2 | Dále bylo nutné 
3 | Usazení spodku kamen vyrobeného z ocelového plechu a keramických dílců předcházelo našroubování keramických nožiček v podobě koulí. Na nich budou kamna stát.
4 | Na podestu opatrně usadíme vložku, která tvoří hlavní pracovní část kamen. Naši vložku vyrobila firma Brabenec, která používá plech z tažené ocely s tvarovou pamětí.
5 | Všechny části kamen jsou k sobě připevněny pomocí šroubů. Nechcete-li, aby se kamna při rozehřátí akusticky projevovala, nedotahujte šrouby klíčem, ale pouze rukou!
6 | Podle typu komína a také podle požadované vzdálenosti kamen ode zdi je nutno upravit délku kouřovodu. Ta by neměla být příliš velká, ani příliš malá.
7 | Na kouřovodu vyznačíme křídou čáru, po níž se povede řez. Pro přesnost kamnáři používají jako šablonu tužší papír nebo noviny navinuté na rouru v místě budoucího řezu.
8 | Podle křídové značky upravte pomocí rozbrusu délku kouřovodu. Abyste se o trubku nepořezali, strhněte hranu v místě řezu pilníkem nebo kotoučem rozbrusu.
9 | Kouřovod nasaďte do otvoru v zadní části kamen a kladivem ho do nich doražte. Abyste kouřovod kladivem nepoškodili, raději na okraj tlučte přes násadu druhého kladiva.
11 | Pro dotahování šroubů držících kachle na těle kamen nikdy nepoužívejte klíč, ale pouze ruce. Kamna během provozu pracují, proto by spoje neměly být příliš utažené.
12 | Při montáži kachlových desek na tělo kamen postupujte zdola nahoru. Dejte pozor, aby nedošlo k poškození izolace mezi jednotlivými keramickými dílci.
13 | Litinový rošt umožňuje drobným zásahem (pilovým listem a pilníkem) zhotovit kruhový otvor. To pro případ, že byste se rozhodli vést kouřovod horní cestou.
14 | Opatrně usaďte kachlovou desku na plášť kamen a zkontrolujte, je-li bílá izolace na svém místě, zda někde nevyčnívá. Pak do kachlové desky vložte litinový rošt.
15 | Na rošt potom posaďte kachlovou věžičku a zrakem zkontrolujte, sedí-li přesně v ose. Kamnářská firma obyčejně nechá tento rituál provést majitele kamen.
16 | Polohu věžičky prověřte nejen při pohledu zepředu, ale také z boku. Věžička by neměla být příliš „utopená“ v pozadí, ale ani moc předsunutá do místnosti.
17 | Osazením poslední a nejvýše položené obruby montáž končí. Před prvním zatopením zkontrolujte, zda v kamnech nezůstaly papírové transportní ucpávky!
18 | Teď už můžete v nových kamnech zatopit. Napoprvé to však nepřehánějte a kamna roztopte pouze na třetinový výkon, aby si na žár zvykla.
V době od 22. března do 20. května 2012 vzdá výstava hold Polsku, které je důležitým vývozním trhem pro květinové cibulky. V roce 2011 se výstavy Keukenhof zúčastnilo kolem 900 tisíc návštěvníků a tématem letošního ročníku je Polsko – Srdce Evropy. Mezi nejvýznamnější expozice letošního ročníku patří výstava s názvem Překvapivé Polsko, v jejímž rámci se návštěvníkům představí květinová mozaika Frederica Chopina a speciální naučná stezka.
Keukenhof je výkladní skříní nizozemského květinářského průmyslu s důrazem na květinové cibulky. Výstavy a akce v tomto parku představují celou řadu různých nizozemských kulturních a uměleckých děl. Variace soudobého a klasického designu dává vzniknout dosud nevídaným kreacím.
Není radno často podrážděně poukazovat na kupky bot, spodního prádla a plechovek, ostatně ty všechny časem najdou v pokoji to správné místo, kde nebudou příliš porušovat zásady hygieny. Nemá smysl urovnávat, přerovnávat nebo třídit hromady potomkových knih, sešitů a časopisů o populární hudbě. Nedoporučuje se vměšovat se do výzdoby stěn ani poučovat pubescenta o estetických zásadách, neb ten je právě ve víru módy vrstevníků a masivní reklamy. Asi je i zbytečné dětem vysvětlovat, že od určité hladiny decibelů dunící hudby se ničí sluch a vnímání vůbec. Prostě je to tak, že pokoj milovaného dospívajícího chlapečka či holčičky se pro většinu rodičů stává z původního „útulného“ pokojíčku minovým polem.
Možná jde o přemrštěné nároky, které hodně rodin nemůže dítěti nabídnout, nicméně tlak světa vrstevníků a reklamy je natolik silný, že dospívající děti žijí ve stálém stresu z nemožnosti rovnat se se spolužáky, kamarády a partou, v níž hledají svou pevnou společenskou roli a postavení. Jistě existuje řada rodin, v níž jsou děti vychovávány k jinému než konzumnímu životnímu stylu, a tam pak i dospívající jedinci oceňují odlišné hodnoty, než je určité zboží charakterizující sociální postavení ve společnosti vrstevníků. Věřte však, že děti sociální nerovností trpí.
Předvídavé je umístit v pokoji atraktivní a dostatečně velké hodiny (všichni jistě víme proč), němého sluhu nebo stojanový věšák a větší plastové kontejnery, které zachytí alespoň část létajícího šatstva. Pro jakés takés udržování pořádku je dobré vybavit pokoj tvarově a materiálově zajímavým odpadkovým košem vyzývajícím k tomu, aby v něm zmizely zmačkané papíry, plechovky a láhve od nápojů, bez nichž by se dnes mladý člověk cítil jako žíznící na Sahaře. Psychologicky útočné a praktické bývá umístění většího zrcadla ke dveřím, z nichž mladý dobyvatel světa opouští své doupě, neboť někdy, spíše náhodou, narazí i na některé vnějškové nesrovnalosti v oděvu či stavu hnízda na hlavě.
U nově pořizované postele počítáme vždy s délkou o 30 cm delší, než je výška dospělého člověka. U rostoucích dětí je účelné počítat s délkou postele nejméně 200 cm a hloubkou 90 cm. Praktická je postel na kolečkách (například kvůli úklidu) a tzv. lůžkové pohovky (lze je různým způsobem rozkládat) určené pro spaní, na nichž se však dá během dne pohodlně i sedět.
Pořídit studentovi dobrou pracovní židli není vůbec jednoduché. Je nutné ji stejně jako džíny dobře vyzkoušet. Výška sedáku musí být polohovatelná, přední hrana zaoblená a mezí ní a lýtkem by měl být asi 5cm volný prostor (tj. mezera). Pro správné držení páteře je výhodné, je-li sedák v místě, kde navazuje na opěradlo, trošku zvýšený (jako by tam byl klín nebo polštářek). Zádová opěrka by měla respektovat zakřivení páteře a být polohovatelná ve vertikálním směru.
Parcelu v mírném jižním svahu na okraji obce si majitelé vybrali, protože poskytovala hezký výhled na sousední čtvrť a do krajiny a slibovala, že v sousedství již s největší pravděpodobností nevyroste žádná další stavba, která by narušila výhled či klid bydlení.
Krkonošský národní park předurčil stavbu obdélníkového půdorysu se sedlovou střechou. „Jako inspirace nám posloužil místní tradiční stavební typ, a proto nebyl s projektem žádný problém,“ vysvětlují architekti. Dům osadili do západní části pozemku, co nejdále od příjezdové komunikace, podélnou osou téměř rovnoběžně s vrstevnicemi. Severní stranu mírně zapustili do svahu, aby se stavba se dvěma plnohodnotnými podlažími opticky snížila. Přízemí je ukotveno do terénu pomocí soklu z lomového kamene skládaného na sucho, který stoupá z výšky 100 cm u garáže až do úrovně stropu na opačné straně domu. Obložení horního podlaží ze svislých smrkových prken nemá daleko ke zdejším stodolám a spolu s řadou oken, opatřených klasickými dřevěnými okenicemi, dodržuje místní tradiční výraz.
Za vjezdovými vraty každého příchozího vítá východní štít se širokými garážovými vraty. Přístup do domu vede podél jižní fasády, která je z velké části prosklená a lemovaná dřevěnou terasou a pergolou. Společný obývací prostor, tedy kuchyň, jídelna a obývací pokoj se schodištěm do patra, se v létě rozšiřuje o krytou dřevěnou palubu s venkovním sezením, která volně přechází v travnatou plochu. Na galerii nad obývacím pokojem se nachází otevřená pracovna paní domu. Zázemí (technická místnost, WC, úložné prostory) spolu se schodištěm přiléhají k severní obvodové stěně a tvoří jakousi vnitřní tepelnou izolaci interiéru.
