Mohou stavby zlepšovat naše zdraví, psychiku a vnitřní pohodu? Ano, především pokud v nich budeme používat materiály podporující život. K nim patří ty nejobyčejnější stavební materiály: kámen, dřevo, hlína a rostlinné hmoty. Člověk je přirozeně přitahován ke všemu, co je svou podstatou přírodní. Spokojenost a prožívaná krása je dosažitelnější tam, kde se setkáváme s jednoduchostí.
Materiály vnímáme a pocit z nich vyhodnocujeme nejenom zrakem, ale i dalšími smysly. Dřevo, hlína i kámen nám voní a jsou příjemné na dotyk. I sluch si přijde na své – zvuk je jemnější, není tak ostrý. Hluk se tak nešíří, protože je měkkými přírodními materiály pohlcován.
Z tradičních materiálů na nás dýchá tradice a jistota. Jsou-li vhodně použity v moderních stavbách, zvyšuje se jejich užitná hodnota a zmenšuje se nezdravý vliv na životní prostředí. Do prožívání kvality stavby patří také podvědomé mimosmyslové vjemy v úrovni pocitů. Přírodní stavební hmoty a materiály vytvářejí v naší psychice kladné emoce a nálady. Jistota, která vyzařuje z prostoru, je vytvářena tím, co je nám podvědomě známé.
| Více článků z rurbiky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Vlastnosti jílu a cihel z nepálené hlíny
Vhodná hlína byla tradičně jedním z nejdostupnějších stavebních materiálů. V dnešní době prožívá ve stavebnictví renesanci. Je to tím, že její použití má mnoho výhod. Uplatňuje se nejvíce na takových stavbách, kde budoucí uživatel dbá na zdravé prostředí.
Hlína jako regulátor prostředí
Jednou z dobrých vlastností jílových omítek a zdí z cihel z nepálené hlíny je regulace vzdušné vlhkosti. Příjem a výdej vodních par je u takového materiálu velmi pozvolný. Nedochází tak k přesoušení vnitřních prostor. Přijatou vlhkost totiž jíl postupně vrací do prostoru. Hliněné omítky se používají i v koupelnách. Mají tak velkou absorpční schopnost, že se po sprchování neorosují zrcadla. Nevýhodou jílových omítek je pouze to, že se nemohou dávat do míst, kde dochází k přímému dotyku s vodou (např. bezprostředně vedle vany).
Hliněné povrchy také snižují vliv škodlivých látek ve vzduchu. Je to tím, že čisté jíly jsou samy o sobě zdravotně nezávadné a neobsahují žádné cizorodé chemické látky. Stěny z nepálených cihel jsou navíc prodyšné a jemně „dýchají“ oběma směry. Stěny a omítky z hlíny zlepšují městský vzduch. Filtrují prach, absorbují škodlivé látky, snižují vypařování létajících organických částeček a regulují teplotu a vlhkost. Přispívají i k přítomnosti blahodárných negativních iontů ve vzduchu.
Akumulace tepla je další z výhod konstrukcí z nepálené hlíny. V zimním období si dovede dlouho udržet sálavé teplo a v létě naopak příjemně chladí. U rodinného domku na obrázku půdorysu na str. 178 dole plní tuto funkci vnitřní příčky. Jsou postaveny z nepálených cihel a celá zeď je dvojitá s vnitřní vzduchovou mezerou. Do dutiny je vháněn ohřátý vzduch z teplovzdušných kolektorů v oknech zimní zahrady. Celé plochy zdí tak pomáhají přihřívat vnitřní prostor. V letním období může být do vnitřní mezery vháněn noční chladný vzduch nebo vzduch, který prošel tzv. zemním kolektorem. Celé zdi tak fungují jako vyrovnavač teplot a zpříjemňují vnitřní klima domu.
Nepálená hlína jako stavivo
Výroba stavebnin z nepálené hlíny je na rozdíl od produkce jiných stavebních hmot nenáročná na primární energie, jejichž úspora přispívá k ochranně životního prostředí. Materiály na bázi jílů jsou navíc plně a jednoduše recyklovatelné. Snadno se aplikují, a tak jsou použitelné a vhodné pro svépomocnou výstavbu. V některých lokalitách se dá používat přímo místní jíl. Pokud není vhodný, lze na českém trhu koupit již namíchané suché jílové směsi od několika výrobců.
Ve spojení s dřevěnými konstrukcemi mají jílové materiály tu vlastnost, že je konzervují. Je to tím, že udržují ve dřevu jeho stálou přirozenou vlhkost. Dřevo i hlína se dobře doplňují – trámové konstrukce tvoří nejčastěji statickou část stavby, hliněné vyzdívky a omítky jsou výplňovým materiálem.
Jako u každého materiálu i při použití jílu je třeba dodržovat určité zásady a vzít v úvahu jistou specifičnost. Jedná se především o jeho obtížnou normovatelnost. V každé oblasti se nacházejí rozličné jíly, štěrk a písek, a tak mohou u konečných výrobků vznikat různorodé kvalitativní vlastnosti. Proto je dobré nechat si v laboratoři otestovat vhodnost jílu z vašeho pozemku, chcete-li jej používat na stavbu některých konstrukcí rodinného domu.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Jíl není voděodolný
Dále musíte kontrolovat tvorbu trhlinek při vysychání. Tomu lze předejít vhodným poměrem písku a jílu a nanášením v tenkých vrstvách. Pod poslední 5 mm silnou uzavírací vrstvu se pak zahladí juta. Ideální je však zadat provedení odborné firmě.
Pozor také na fakt, že jíl není voděodolný. I v tomto případě lze pomocí konstrukčního řešení a ochrany vnější vrstvy snížit riziko na minimum. Pokud se použije hliněná omítka na vnější fasádu, je třeba udělat velký přesah střechy a po určité době obnovovat fasádní nátěr. Na vymalování v interiérech lze použít roztok kaseinového mléka s přírodním minerálním pigmentem. Další možností jak ošetřit například pohledové zdivo z nepálených cihel uvnitř domu je nátěr vodním sklem nebo lněným olejem. Používají se také roztíratelné směsi včelího vosku určené na porézní keramické dlažby.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Výhody dřevěných konstrukcí
Již od dávných časů se v našich zemích stavějí domy ze dřeva. Bývalo vždy základním konstrukčním materiálem. Dnes se k němu opět rádi vracíme. Pod pojmem dřevostavba si v současnosti představujeme velmi rozmanité konstrukční řešení od srubových a hrázděných konstrukcí až po moderní dřevostavby používající dřevo jako nosný systém, který je opláštěn různorodými materiály.
Mimo výborných statických vlastností má dřevo pozitivní vliv na vnitřní prostředí. Dokáže regulovat vlhkost, voní a dává pocit tepla. Je však nutné nenatírat jeho povrch syntetickými nátěry, aby se jeho póry neuzavřely.
Srubové konstrukce
Z hraněných trámů nebo jen odkorněných stromů se skládáním na sebe vytvářejí masivní stěny, které jsou na hranách pospojovány typickým přeplátováním. Tyto stavby spotřebují velké množství dřeva a dosahují požadovaných tepelněizolačních charakteristik jen s přídavnou vnější nebo vnitřní izolací. Při použití vnitřní izolace je vhodné použít parobrzdu, ale na bázi papíru, jinak se výhody srubové stavby podstatně snižují. Stavby z masivních kmenů a pobyt v nich je pro dnešního člověka silným emocionálním zážitkem. Sruby hovoří svým archetypálním jazykem samy za sebe a dodávají nám sílu a pocit spojení s divokou přírodou, do které svým umístěním také patří.
Hrázděné konstrukce
Nosná konstrukce stěn je tvořena sloupky s šikmým vyztužením a různorodou výplní (vyzdívkou). Nejčastěji se používala nepálená a pálená cihla. Výhodou tohoto systému je nižší spotřeba dřeva než u srubových konstrukcí. Z tepelněizolačního hlediska je opět dobré použít vnější nebo vnitřní izolaci. Hrázděná stavba s vnitřní vyzdívkou z nepálených cihel je ověřeným stavebním postupem. Dřevěná konstrukce je nosnou částí zdi. Nepálené cihly jsou vyzděny mezi trámy. Dohromady tvoří velmi pevný celek a působí dobře i výtvarně. Estetický ráz vytvářejí tesařské spoje a rytmus trámových sloupků a šikmých vzpěr.
Faktory, které u přírodních materiálů podporují naši psychiku |
|
1. Dotekem příznivě vnímáme teplotu povrchu hliněných i dřevěných materiálů, protože materiál neodebírá tělu teplo. |
Moderní dřevostavby
Mezi tzv. „moderní dřevostavby“ patří konstrukce sloupkové, skeletové a panelové. Na našem trhu jsou nejvíce rozšířeny panelové konstrukční systémy s opláštěním z dřevotřísek nebo OSB desek. Zateplení bývá nejčastěji z polystyrenu nebo minerálních vláken. Na vnitřní stranu se používá parozábrana a sádrokartonový obklad.
Tato konstrukce používá mnoho nevhodných a nezdravých materiálů (polystyren, dřevotřísky s obsahem formaldehydu, plastové fólie jako parozábrany apod.). Dobrou alternativou může být například tato skladba základní konstrukce (zevnitř ven): OSB deska s přelepenými spoji jako parozábrana, ekologická izolace (vlna, konopí, dřevní vlna apod.), dřevovláknitá deska (paroproustná), odvětraná mezera a dřevěný obklad. Tak lze vytvořit hodnotnou konstrukci, která je difúzně otevřená směrem ven a používá maximum přírodních materiálů.
Únavu z prostředí však nemůžeme svalovat pouze na materiály budov. Zdraví je celkovým stavem bytí. Obsahuje celistvost a vyrovnanost mezi jednotlivými úrovněmi našeho vnitřního stavu a kvalitou okolí. Přírodní materiály jsou jednou z věcí, které náš stav spoluvytvářejí. Duch obsažený v každém kousku konstrukce stavby působí na naši duši. Buď nás harmonizuje, nebo u umělých materiálů působí rušivě. Může nás i zneklidňovat a odcizovat od přírody. To ovlivňuje naše zdraví. Dbejme tedy pozorně na výběr stavebních materiálů a jejich použití. Kvalitu života ve stavbách můžeme zvýšit i tím, že budeme své místo a materiály používat s láskou a pokorou.
text: Oldřich Hozman, foto: Studio Arc
Měkce zvlněný terén koresponduje s okolní krajinou, kámen kolem jezírka i jinde v zahradě je z okolí. Nakonec „tahat“ do Českého krasu horninu z jiné oblasti by byl hřích, nemluvě o zbytečných nákladech na dopravu. Místní kamenivo vypadá vždy přirozeněji, tím spíš, když i zahradníci jsou z nedalekého okolí a pro zdejší materiály mají cit. Kámen doplňuje dřevo – molo u vody láká ke slunění nebo posezení.
Kompozice zahrady působí klidně
Abyste vytvořili podobně krásnou zahradu, nemůžete se spolehnout na to, že si příroda pomůže sama. Tedy můžete – pokud se spokojíte s trávníkem jako na nedaleké louce. Taková zahrada bude vypadat pěkně, ale neporoste vám na ní vše, co byste si přáli. Chcete-li bohatší zahradní společenstvo, musíte přípravě pozemku věnovat důkladnou péči. Prudké svahy je třeba vymodelovat do příjemných, měkkých vln, zeminu utuženou po stavbě je nutné prokypřit. Zejména v oblastech s jílovitými půdami, což je mimo jiné i pořádný kus středních Čech, budete muset provést drenážování a postarat se o to, aby se voda nestahovala do jam pro výsadbu stromů.
Dalším krokem je správná volba rostlin. Zakládáte-li malou zahrádku, asi to zvládnete sami – buď metodou pokusů a omylů, nebo tak, že si vysázíte rostliny, které prospívají u vašich sousedů. S velkou zahradou si ale nechte poradit od odborníků. Nebudou se „přetlačovat“ s přírodou za každou cenu a vyberou vám druhy, kterým se bude dařit ve vašich končinách. Vysázejí stromy do správného sponu, takže si nebudou za pár let překážet, vyberou keře a květiny tak, že se vám zahrada bude měnit před očima, ale nebude přeplácaná a chaotická. Bude zkrátka tak pěkná, jako je ta na fotografiích.
O dva stupínky níž
Když došlo na výběr typu kuchyně, na doporučení kamarádů vyrazili manželé do kuchyňského studia DIZ v pražských Holešovicích. Do oka jim padla sestava z lamina v designu třešně. Paní Markéta přiznala, že nemá představivost, takže dispoziční řešení, počet skříněk a umístění spotřebičů nechala plně na odbornících z kuchyňského studia. S grafickým návrhem byla hned napoprvé spokojená. Nábytek kuchyně je uspořádaný do tvaru písmene U, celou sestavu pak nad schůdky uzavírá barová deska. Levou horní část lemují po obou stranách okna dvě částečně prosklené skříňky.
Stejné najdete i na protilehlé stěně. Pod nimi je pracovní deska se zapuštěným nerezovým dřezem opatřeným baterií s výsuvnou sprškou. V prostoru mezi skříňkami a pracovní deskou našly své místo závěsné tyče na náčiní. Celá spodní část kuchyně je sestavena ze zásuvek s plnovýsuvnými mechanismy. Mezi nimi je umístěný drtič odpadků, myčka a skříňka se sortérem na tříděný odpad.
Na počátku byla obvyklá touha mladé rodiny s malými dětmi po úniku z města do přírody. Hlavní předností velkého pozemku, jehož východní část se svažuje k silnici, je slunná poloha na okraji malé vesnice, v blízkosti velké obory. „Tvar vyšel ze situace na pozemku, obdélníková stavba, osazená na východním okraji parcely rovnoběžně s hranou svahu, vytváří v zadní části zahrady, která přímo sousedí s oborou, klidnou oázu chráněnou před pohledy a hlukem ze silnice,“ vysvětluje architekt Radek Lampa, autor návrhu domu. „Díky stavbě s plochou střechou, která byla nedávno postavena v sousedství, se nám podařilo vyhnout se obvyklému požadavku na tradiční vzhled venkovského stavení a mohli jsme si dovolit jednoduchou moderní architekturu. Snažili jsme se, aby nízký dům se zelenou střechou nenásilně splynul s okolním prostředím.“
Abeceda moderního výrazu začíná jednoduchým geometrickým tvarem, kompaktním povrchem, pokračuje velkými nečleněnými okny v líci fasády a je završena originálním výtvarným pojetím. Na západní straně, orientované do zahrady, je dům zateplen kontaktním systémem a hladce omítnut, z východu vypadá zdálky jako dřevostavba. Tuto představu vytváří hustý rošt z dřevěných hranolů, na němž jsou přimontovány desky z čirého vlnitého sklolaminátu. „K tomuto řešení nás vedla nízká cena, trvanlivost a také snaha o originální vzhled,“ vysvětluje architekt. „Po letech užívání mohu potvrdit, že tato provětrávaná fasáda dobře plní izolační funkci, je lehká a bezúdržbová.“
Ze západní strany se podél celého domu rozprostírá dřevěná terasa krytá pergolou se sklolaminátovou stříškou. Vstupní dveře najdeme zhruba uprostřed, vedou do společné obytné haly s kuchyní, jídelnou a sezením. Společný obývací prostor zaujímá ústřední část domu a odděluje a zároveň spojuje zónu rodičů a zónu dětí, které tvoří boční partie domu. Rodiče i děti užívají vlastní sociální vybavení, vedle ložnice rodičů se nachází také pracovna. Kvalitu bydlení podtrhují krásné výhledy do krajiny a přímý výstup na terasu a do zahrady francouzskými okny z každé místnosti. Poloha ve svahu umožnila dům částečně podsklepit a kromě dvojgaráže vybudovat odpovídající zázemí, které nutně souvisí s bydlením v rodinném domě a užíváním zahrady. Suterén je s přízemím spojen vnitřním schodištěm.
Okolní louku majitelé proměnili v přírodní zahradu, která se postupně sžívá s domem. 
Ing. arch. Radek Lampa (1965)
Nikdy není na škodu zopakovat si aspoň ty nejobvyklejší nebezpečné rostliny, které se často pěstují na zahradách nebo v parcích, ať se jedná o rostliny jedovaté, nebo dráždivé. A nemusíte mít zrovna malé dítě, i domácí zvíře se může otrávit stejně jako člověk – a pak je pozdě si říkat: „Proč já ten keř v bauhausu kupoval, tak krásně kvetl, ale kdybych býval věděl…“ Ovšem není potřeba ihned začít likvidovat zahrádku, dobré je o nebezpečí vědět, dětem vysvětlit, co nesmějí, na ty úplně malé dohlédnout, zvířatům vytvořit nějakou bariéru. A někdy je opravdu lepší se těch hodně nebezpečných rostlin vzdát, darovat je někomu jinému a pár let si počkat, než děti vyrostou.
Jarní jedy
Mnoho otrav už způsobily cibulky narcisů. Stává se, že někdo vyryje po odkvětu cibulky a uloží je do sklepa, kam dává i brambory, česnek a cibuli kuchyňskou. Pak jednou pro cibuli dojde neinformovaná babička, která špatně vidí, a takový narcisový salát může způsobit problémů! Aby toho nebylo málo, narcisy jsou nejen jedovaté, ale často vyvolávají i alergickou reakci, která se „nastartuje“ kontaktem s cibulemi. Totéž platí i o konvalinkách -jsou nejen jedovaté, ale mohou způsobit i nepříjemné alergie.
Značně jedovaté jsou i blatouchy (obsahují isochinolinový alkaloid magnoflorin), takže pozor na jarních procházkách s rodinou, žluté knoflíky květů přímo lákají ke hrám. Prudce jedovaté jsou i upolíny, méně známé, ale velmi krásné lysichitony, všechny druhy pryskyřníků, orlíčků, sasanek, árónů, nebezpečné jsou i veselé srdcovky – tradiční rostliny ze zahrádek našich babiček. Velmi jedovatým keřem je štědřenec převislý – pro záplavu žlutých květů se mu říká zlatý déšť. Ke smrtelné otravě stačí jen několik semen. A nelze vynechat ani popínavý klematis, správně česky plamének, který roste snad v každé zahradě. Obsahuje glykosidický lakton ranunkulin, jedovaté jsou všechny druhy.
Nebezpečí na skalce
Barevné letní záhony očima toxikologa – to je zahrádka jako u rodiny Borghiů! Máky, vlčí bob, stračky (obsahují nebezpečné a účinné alkaloidy delfinin a delfinidin), v pozdním létě například oměje, z letniček okrasné tabáky, hlazenec, klanokvět, ale například i petúnie! Samostatnou kapitolou jsou náprstníky s překrásnými a efektními květy, ovšem jejich jedovatost je známa snad skutečně všem. Obsahují kardioglykosidy, které se dříve používaly v lékařství jako součást mnoha srdečních léčiv. Dnes je však nahradily jiné látky.
Na balkonech nebo v zahradách se také často vysazuje popínavý fazol šarlatový s velmi pěknými květy. Lusky patří k oblíbeným zeleninám, ovšem mnohdy se zapomíná, že je nutná tepelná úprava – zasyrova jsou všechny části fazolu, tedy i lusky a semena, jedovaté. Oleandry zná také téměř každý. Mnoho lidí si z dovolené u moře přiveze větvičku ze zvlášť pěkně kvetoucího stromku u hotelu. Zakoření velmi snadno a ochotně kvete každé léto. Ovšem do dětského pokoje skutečně nepatří, ke smrtelné otravě malého dítěte stačí jen malé množství, několik listů. Stejně prudce je jedovatý i stále častěji pěstovaný lilek (Solanum rantonetii).
Podzimní čas plodů přináší také nejedno nadělení. Lákavé bobulky různých barev, tvarů a velikostí přidělávají lékařům na pohotovosti dost práce. Takový tis – běžná zeleň školních zahrad – má sice plody jedlé, sladké a velmi chutné, černá semena jsou však jedovatá. Pozor je třeba dát i na brsleny. Jejich barevné plody s červeným oplodím a žlutými semeny jsou velmi hezké a vysloveně lákají. A snad ještě varování před květy ocúnů – křehké, krásné, růžové… a značně nebezpečné.
Výstava se snaží svou tematickou šíří zmapovat aktuální tendence ve výtvarném umění a díla byla vybrána tak, aby spolu s nábytkem mohla koexistovat ve vzájemné harmonii. „Často se setkávám s tvrzením ,tohle bych si domů nepověsil‘,“ říká kurátor Ondřej Horák. Výstava se proto koná v prostorách, které ukazují možnosti zařízení domova. „Chceme ukázat, že umění a interiérový design společně můžou zajímavě fungovat,“ dodává Horák.
Některé objekty navíc kladou otázky běžným předmětům domácností. Pavla Sceranková na výstavě Umělci v obýváku prezentuje „rozfázované“ křeslo a stoleček, jehož vyboulená stolová deskou popírá svoji základní funkci, Jan Fabián zase broušenou misku určenou pro domácí mazlíčky. Igor Korpaczewski pomyslně „zaparkoval“ na svých malbách do prostoru dva americké sporťáky a Michal Pěchouček zde v pastelově laděné expozici nábytku a doplňků prezentuje dílo ze série „šitých“ obrazů. „Chceme dát mladým autorům možnost vystavit svá díla v pro ně neobvyklém prostoru,“ říká Miloslav Kolařík z Decolandu.
„Kresba, malba, instalace, to všechno jsou formy výtvarného umění, podobně jako design, spojení je tedy logické,“ dodává Kolařík. Na výstavě Umělci v obýváku umění „vystupuje z galerie“ a přibližuje se běžnému člověku, je začleněné do prostředí, kde ho nečeká, které mu však ve finále může být bližší než galerie. „Cílem výstavy je galerijní umění představit v odlišném prostředí, ale také nabídnout možnost zakoupit vystavená díla bez zbytečných překážek.“ uzavírá Horák.
Unikátní výstava Umělci v obýváku, která propojuje svět bydlení se světem umění, vznikla ve spolupráci s projektem Byró, který se soustředí na představování zajímavých děl současných českých autorů v kontextu netradičního prostoru. Výstavu je možné bezplatně zhlédnout v showroomu Decoland na Vinohradech od 2. března do 31. srpna od pondělí do pátku od 10 do 19 hodin, v sobotu od 10 do 18 hodin. Více na 
Pohádková procházka historií
Výše uvedené příběhy ukazují, že použití kovů v zahradní architektuře má velmi dlouhou tradici a velkou rozmanitost – technikou počínaje a uměním konče. Počínaje drobnými předměty a prvky a konče grandiózními stavbami skleníků, zimních zahrad a paláců…
Ocel můžeme natírat ochrannými nátěry nebo dokonce soustavami nátěrů bezbarvých či v rozsáhlé barevné škále. Dá se ošetřit práškovými vypalovacími barvami (komaxit) v celé barevné vzorkovnici RAL.
Nerezové prvky se upravují nejrůznějšími stupni brusů a jejich provedením v závislosti na očekávaném vizuálním působení. Dále se používá leštění, pískování, kuličkování…
Výběr vhodného materiálu pro váš záměr závisí na mnoha parametrech, ale určitě byste měli využít rady odborníků – architekta nebo zkušeného kovovýrobce, nejlépe však obou.
Ocelovou konstrukci jednoduchých tvarů a při použití běžných pracovních postupů zvládne každý pečlivý zámečník. Nerezové a hliníkové konstrukce už jen specializované firmy s příslušnými zkušenostmi a strojním vybavením, zvlášť když se jedná o tvarově nestandardní výrobky. Počítačově řízené obráběcí stroje jsou dnes nutnou podmínkou pro přesnou práci kovozpracovatelů. Náročnost výrobního procesu má samo sebou vliv na cenu.
