Nový řád
Novým vizuálním detailem ze strany ulice je přidané střešní okno v linii vstupních dveří, které zrcadlí stejné okno na opačné straně štítu střechy. Obě pak přinášejí více denního světla do prostor koupelny a schodiště. Většího prosvětlení se také dostalo zádveří hlavního vstupu, a to díky štíhlému podlouhlému oknu napravo od hlavních dveří. Poslední a zásadní změnou narušující pohled z ulice je zvýšení atiky nad garáží, díky které však vznikla další prostorná terasa přístupná z podkroví domu. Dvojice bočních oken garáže se spojila v jedno rozměrnější horizontální okno s moderním nádechem. Fasádu přístavku jsme vizuálně sjednotili pomocí symetricky usazených oken.
Navazující boční stěna také doznala změn. Její neuspořádané členění pomocí malých oken dostalo řád a přídavkem další dvojici oken. Zadní vstupní dveře jsou nyní součástí dlouhé prosklené plochy, která zmiňovanou stěnu vizuálně odlehčuje.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Sjednocující kontrasty
Svěžího vzhledu bylo dosaženo využitím kontrastních barev materiálů. Základem je tmavá střešní krytina. Přitom je jedno, zda se jedná o pálenou tašku, nebo o břidlici. Se střechou kontrastují také tmavé okenní rámy či vrata garáže. Omítka po zateplení fasády se nese ve světlých odstínech slonové kosti a citlivě doplňuje tmavý cembonitový obklad přístavku. Vnitřní dispozice domu zůstala koncepčně nezměněna, navrhujeme však menší stavební úpravy. V přízemí došlo k vybourání nosné zdi mezi kuchyní a obývacím pokojem. Výsledkem je větší obývací prostor s jídelním zákoutím a centrálním krbem. Zádveří dělí od obývací zóny zasouvací dveře a z bývalé jídelny byl vytvořen praktický „předprostor“ klidové zóny.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Co mají mečíky rády 
Na jaře odplevelený záhon dobře urovnejte a do půdy zapravte plné hnojivo CERERIT v dávce 10 dkg/m 2 , v lehkých hodně propustných půdách dávku můžete zvýšit. Koncem dubna či začátkem května vysazujte opatrně oloupané hlízy do řádků vzdálených od sebe nejméně 30 cm, v řádcích by měla být mezi hlízami vzdálenost alespoň 15 cm.
Během vegetace udržujte záhon čistý bez plevelů a podle potřeby kypřete. Nesmírně důležité je mečíky správně zalévat. Jsou tři období s největšími nároky na vodu. První nastává krátce po výsadbě a podpoří zakořenění a rašení hlíz. Druhé období přichází na přelomu června a července a vláha by měla být spojena s přihnojením dusíkem, protože v té době hlízy nejintenzivněji rostou. Třetím důležitým obdobím je tvorba klasů: při nedostatku vláhy by se ohýbaly stonky. Přebytek vláhy ale gladiolám škodí, a proto zalévejte méně často, ale o to důkladněji. Především vysoké odrůdy potřebují vyvazovat k oporám, protože se vyvracejí a lámou, zejména když přijde letní přívalový déšť.
Stejné je to i v boji proti savému hmyzu, jako jsou mšice a třásněnky, které poškozují sáním listy i květy. Postřiky je možno kombinovat a doplnit tekutým hnojivem na list (např. Vegaflor, Harmavit) v předepsané koncentraci od výrobce.
Mečíky v naší přírodě 
Původní nápad na uspořádání koupelny, jak jsme se hned zpočátku dozvěděli, vzešel od paní domu a dále už všechno majitelé konzultovali s odborníky. I přes to, že původní dispozice koupelny byly jasné, využili majitelé nabídky studia a nechali si vytvořit několik variant uspořádání koupelny v trojrozměrné podobě.
Důvodem k výběru jasně barevných veselých obkladů byla už okoukaná původní koupelna v decentních nevýrazných tónech.
I když koupelna není největší, podařilo se sem umístit i pračku. Je téměř celá schovaná ve vyzděném výklenku u dveří. Volný prostor nad pračkou byl využit k umístění praktických masivních polic v téměř stejném zelenkavém odstínu jako obklad. 
Dominantou celé koupelny je v rohu umístěný sprchový kout, kterému bylo potřeba věnovat více prostoru, než je obvyklé, protože majitelé si nepřáli mít žádnou zasunovací ani jinak zavírací zástěnu. Řešením bylo použití dvou atypických dílů, které prostor na sprchování částečně uzavírají. Příchod do sprchového koutu je plynulý, spodní část je vyzděná, obložená mozaikou s podélným odtokovým kanálkem v jedné rovině. Stěny sprchového koutu jsou z čirého silnostěnného skla, konstrukce je nerezová. Na barevném obkladu se dobře vyjímá jednoduchá podomítková nerezová baterie. 
Určitě velkou výhodou bylo pořízení dvojumyvadla s praktickým držákem na ručníky. Může zabránit případným kolapsům v ranním provozu koupelny. Designové dvojumyvadlo je osazeno efektními podomítkovými bateriemi a má i dostatek odkládací plochy pro nutné hygienické potřeby. 
Odvodnění by mělo být součástí projektu každé novostavby. Ale ani majitelé starších domů, které už nebaví vymetat po každém dešti louže před garáží, nemusejí zoufat. Řešení jejich problému se většinou najde. Dodatečná realizace odvodnění však může být technicky složitější a finančně náročnější. Problém odvedení vody od rodinných domů lze řešit dvěma základními způsoby. Terasy, betonové plochy a chodníky kolem domů lze odvodnit liniovým nebo bodovým systémem. Další způsob likvidace dešťové vody se provádí zatravňovacími vsakovacími panely, tvárnicemi nebo galeriemi sestavenými ze vsakovacích modulů.
Pro modelové příklady vyžadující odvodnění není třeba chodit daleko. Může jít o betonovou plochu před garáží, která se zdá být v pořádku do chvíle, než zaprší a místo ní vznikne jezírko. I terasa je zdrojem potěšení jen tak dlouho, dokud z ní nezatéká do bytu. Fundované rady, jak při řešení odvodnění zpevněných ploch kolem rodinného domu postupovat, nám poskytl Ing. Petr Kopal: „V případě odvodnění zpevněné plochy před garáží potřebujeme kvůli únosnosti krytu žlabu vědět, jak těžká vozidla přes něj budou jezdit. Kvůli dimenzování velikosti žlabu je nutné znát i velikost odvodňované plochy.
V druhém případě bývá odvodnění složitější. Pak je nutné zvolit co nejmělčí profil žlábku, aby se vešel do skladby podlahy. Hlavní je najít kompromis mezi požadavkem na zpravidla co nejmenší stavební výšku odvodňovacího prvku a maximální kapacitu odvodňovacího systému. Často se odvodňují i dvorky rodinných domů, případně vstupy do domů, které lze kombinovat s rohožkou nebo dvorní vpustí. Vody se musejí zbavit také plochy okolo bazénů, zimních zahrad, chodníky kolem domů a mimoúrovňové cesty ve svahu. U těch se umisťuje žlábek před schody, aby přes ně netekla voda a nemohlo dojít k uklouznutí (např. v zimě po námraze).
Pro potřeby odvodnění zpevněných ploch u rodinných domů se v současné době nejčastěji používají liniové systémy. Instalace bodových vpustí je složitější, protože někdy bývá obtížné vyspádovat odvodňovanou plochu do jednoho místa. Před garážemi se obvykle provádí liniový způsob odvodnění, protože je třeba zachytit vodu v určitém pásu nebo linii. Oba způsoby odvodnění lze kombinovat, takže je možné, aby žlab ústil do bodové vpusti. Třetím způsobem odvodnění zpevněných ploch je vsakování dešťové vody pomocí zatravňovacích vsakovacích panelů nebo galerie sestavené ze vsakovacích modulů. 
Jako kousek oblohy 
– cibule hyacintů (Hyacinthus orientalis) – modré a bílé odrůdy, 1 kus v plastovém květináči
„Před pár lety nejmladší syn dokončil školu a rozhodli jsme se, že se odstěhujeme z Prahy. Chtěli jsme si postavit dům a měli jsme vyhlídnutou jednu parcelu. Ale byly s tím samé problémy. Jednou jsme si vyjeli z Prahy. Bylo ošklivě a celý den pršelo. Dorazili jsme až sem a najednou se mraky protrhly a paprsky odpoledního slunce ozářily kopuli kostela. Pohled to byl úchvatný. Rozhodli jsme se, že se podíváme zblízka. A v tom naše jezevčice Elinka vběhla právě na tento pozemek. Vyrazili jsme za ní a najednou jsme se ocitli „v ráji“. Všude kolem tu kvetly pampelišky. A mně bylo v tu chvíli všechno jasné: Láska na první pohled. Pochopila jsem, že tady jsem doma. Do týdne jsem podepsala smlouvu a od té doby se můj život odehrává na této tři sta osmnáct let staré faře. Tady chci také dožít.“
O těžké cestě Aleny Vlčkové k ostřílené zahradnici svědčí například příhoda s květákem. „Jednou jsem nakoupila sazenice zeleniny. Já mám spoustu země, řekla jsem si, mám obrovskou zahradu, tak si vypěstuji svoji vlastní zeleninu. Vzala jsem květák, vydloubla drn trávy, strčila tam sazenici a čekala na úrodu. Ale ono nic!“ směje se paní Alena. „A to málo, co vyrostlo, mi sežrali slimáci. Teprve paní Libuška mi potom řekla, co se všechno musí dělat, jak musí být půda prohnojená a mnoho dalších věcí. Ale abych byla upřímná, některé knihy mi hodně pomohly a dost mi ještě pomáhají, třeba jak se stříhají růže.“
Paní Alena se po smutných zkušenostech z pěstování zeleniny rozhodla pojmout zahradu jako zónu klidu a odpočinku. „Rozhodně jsem si na sebe nechtěla uplést bič, abych tady od rána do večera otročila. Myslím si, že zahrada má být pro radost.“ Ale na zeleninu paní Alena úplně nezanevřela a vyhradila jí zadní část zahrady, kde pěstuje cibuli, česnek, hrášek i brambory. „Této půdě se intenzivně věnuji, hnojím ji králičími bobky a slepičím trusem. Trochu jsem měla problémy s kyselostí půdy, ale za pomoci paní Libušky a literatury jsem problém brzo vyřešila a zelenina roste jako divá. Lví podíl na tom má i moje past na slimáky.“
Nejtišší sousedé
Uplatní se všude, kde je nutné rychle a úsporně upevňovat lišty, panely, dekorační prvky, obkládat stěny i stropy profilovými deskami, stěnovými izolačními panely a fóliemi, a zvlášť dobře při montáži kanadské krytiny na střechy. Spíše než hřebíky však nastřelují drátěné „rozvidlené“ sponky, což jim dalo ostatně jejich český název. Umí však přitloukat i jehly a takzvané kolářské hřebíky se zápustnou hlavou. 
Díky hmotnosti jen jeden až dva kilogramy a obloukovému držadlu, které dobře „sedí“ v dlani i levákům, dokáží jak do stěn, tak do podlahy či do stropu zatlouci až 30 spon za minutu. Rychlost „vstřelení“ spony je kolem 40 km/h! Energii úderu lze nastavit v několika stupních. Obvykle nejsou specializovány jen na určitý druh a velikost spon a mohou pracovat s řadou jejich tvarů a rozměrů, dodávaných výrobcem jako systémové příslušenství. Ke spuštění dochází buď jednotlivě stisknutím spínacího tlačítka, nebo přitisknutím nosu sponkovačky k materiálu.
Kamélie a čajovník jsou si natolik podobné, že byly často zaměňovány. Zatímco kamélie dostala jméno podle Japonska (Camellia japonica), její nejbližší příbuzný má v názvu Čínu (Camellia chinensis). Pěstují se i další druhy rodu Camellia, nejčastěji však jen ve sbírkách botanických zahrad. Rozhodně totiž vyžadují chladný skleník, historickou oranžerii či fíkovnu. Jméno Camellia dostal rostlinný rod na počest misionáře Jiřího Kamela, který v 17. století šířil křesťanství na dálném Východě. Přepisem svého jména (německé „Kamel“ znamená velbloud) na latinské Camellius se zapsal na věčnost do rostlinného světa o mnoho dříve, než se velbloud vloudil mezi kuřáky.
Kultivovaný zjev rostliny a podobnost květu s šípkovou růží vysvětlují, proč se kamélii dostalo přízviska „japonská růže“. První rostliny se v Evropě objevily relativně pozdě – v roce 1739. Šlo nejspíše o botanický druh z přírody, protože větší slávu rostlině přinesly až novinky z Číny a Japonska, dovezené v roce 1792.
Protože kamélie není plně mrazuvzdorná, pěstuje se nejlépe ve skleníku. Zde ji můžeme chránit nejen před mrazem, nýbrž i před sluncem, a udržovat jí relativně stálou teplotu do 20 °C. Kvete obyčejně od února, některé odrůdy a přirychlené rostliny již před Vánocemi. Po celý rok je zelená, listy jsou podobné citrusovým: pevné, tuhé, lesklé, tmavě zelené. I keře jako celek jsou pevné, nevyžadují oporu.
Kořenový bal udržujeme stále vlhký zaléváním shora – nikoli tím, že by květináč stál v misce s vodou. Raději zaléváme obden; vodu, která proteče, za dvě hodiny slijeme. Nemáme-li jistotu, že je zálivková voda vhodná, zaléváme dešťovou. Zhruba jednou za měsíc zalijeme rostlinu směsí vody s vymáčenou hrabankou (hrst hrabanky na jeden litr vody). Pokud jí na zimu snižujeme teplotu, musíme omezit i zálivku, aby nezahnívala. Pro bohatší násadu květů je třeba poněkud omezit přísun vody v době od odkvětu do konce srpna. Kamélie se množí zjara řízky. Ty se řežou z nových vyzrávajících výhonů. K zakořenění potřebují teplotu jako rostlina a použití stimulátoru. Odrůdy, které koření jen velmi těžko, se roubují na ty snadno kořenící.
