Právě poptávkové systémy se v současnosti stávají stále oblíbenějším a často využívaným řešením nejen při rekonstrukci domu či bytu ale také při obstarávaní stavebního materiálu, bytových doplňků a nebo kupříkladu nábytku na míru. Internetové projekty tohoto druhu vám umožní zdarma sehnat vše od základů až po střechu včetně vybavení či návrhu interiéru ve velmi krátkém čase a bez finančních nákladů. Postačí vám vyplnit specifikaci vašeho požadavku na dané internetové stránce a nabídky z daného oboru a lokality vám přijdou přímo do vašeho emailu.
Kromě ušetřených financí a drahocenného času si ušetříte mnoho starostí spojených s hledáním cenově dostupného a zároveň spolehlivého dodavatele. Odpadne vám tak zdlouhavý proces hledání na nejrůznějších internetových katalozích a webových stránkách, které mnohdy člověka spíše unaví a představa dalšího hledání je tak téměř nesnesitelná.
Aktuálně největším poptávkovým systémem v České republice je projekt AAAPOPTÁVKA.CZ, který již od roku 2006 pravidelně pomáhá poptávajícím uživatelům najít to správné řešení při koupi produktů či služeb.
A jak to celé funguje?
Prvním krokem je zadání poptávky, která je poptávkovým systémem AAAPOPTÁVKA.CZ zcela zdarma a bez závazků zpracována. Do druhého pracovního dne je vaše poptávka zaslána dodavatelům z vybraného oboru a lokality, kterých je nyní v databázi tohoto projektu více než 230 000. Následně jsou vám do emailové schránky zaslány cenové nabídky. Vašim úkolem je pouze vybrat si tu, která vyhovuje všem vašim požadavkům.
Hlavním důvodem, proč volit poptávkový systém, je kvalitně odvedená práce za rozumnou cenu, kterou lze ověřit na stránkách poptávkového systému například u hodnocení jednotlivých dodavatelů. Z důvodu konkurenčního prostředí a snahy získat klienta na svou stranu, nabízí dodavatelé rozličné slevy, bonusy, akce a další. Můžete tak na vaší poptávce ušetřit až 30% z původně očekávané ceny.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Ukázka realizace poptávek
Pro lepší představu o výsledku a celkovém fungování projektu si níže můžete prohlédnout výsledky práce jednotlivých dodavatelů poptávkového systému AAAPOPTÁVKA.CZ jak je ohodnotili přímo poptávající zákazníci.
Zhotovení roubenky na základovou desku včetně klempířských prvků a střešní krytiny
Jedním z uživatelů tohoto poptávkového systému byly poptány řemeslné práce v rozsahu kompletní stavby dřevěné roubenky na již dříve připravenou základovou desku. A jak to celé dopadlo?
Více informací na hodnoceni dodavatele.
Chcete li ušetřit čas a peníze a přesto dostat rychle nabídku na vámi požadované služby a produkty, zkuste si zdarma zadat poptávku na poptávkovém systému a realizovat tak vaše požadavky co nejvýhodněji.
text a foto: AAAPOPTÁVKA.CZ
Svévole vytrvalých zahradních květin
Potřebnou dávku přistínění poskytneme před keřem u vchodu do domu, pod markýzou i za sloupem. Sázet budete nejspíš tam, kam se často díváte – kolem vchodových dveří, do výhledu z jídelny, obývacího pokoje, pracovny. Mnohým začátečníkům se zdá, že jarní kvítka zmizí, a pak se o ně není třeba nijak starat. Hajní rostlinky sice náročné nejsou, ale pokud není stanoviště dostatečně živné a vlahé, nebude se jim dařit. Mezi nejspolehlivější hlídače patří plicníky a čemeřice. Výborně na nich poznáte, jestli je zalito a pohnojeno.
Právě teď se řinou ze země květy a chuchvalce listů čemeřic (Helleborus). Leckdo o ní řekne: „Tu má naše babička“ a myslí tím, že je to kdovíjaký plevel. To je ale omyl – jde o jednu nejmódnějších trvalek! Sazenice moderních odrůd stojí desítky eur. U nás je běžná čemeřice černá (Helleborus niger) a nachová (H. purpurascens). Tvoří přízemní růžici listů a zjara nad zem vynesou lodyhy s trsem výrazných bílých (purpurových) květů. Pěstují se i polodřevité Helleborus foetidus a argutifolius, tu a tam lze vidět i druhy ze Středozemí a Balkánu, které si lidé sami vozí.
Zdaleka největší rozmanitost se ale objevila u čemeřice východní (Helleborus orientalis), původem z Malé Asie a Kavkazu. Ta se stala středem zájmu Angličanů, kteří ji začali intenzivně šlechtit zhruba od 70. let. Naplnila život Hellen Ballardové, která ji vyvedla z vybledlých zelenavých barev do jasu sytých. Zemřela uprostřed plné práce v 86 letech (1995). Dědičkou jejího díla se nestal žádný Angličan, ale překvapivě její německá přítelkyně Gisele Schmiemannová. Ta si nedávno nejlepší a nejúspěšnější linie patentovala jako ´Lady Series´. Gisele sice získala nejcennější část dědictví, ale na šlechtění Hellen Ballardové navázaly i další firmy po světě.
Šlechtění čemeřic není nic jednoduchého, jelikož rostou velmi pomalu – do květu přicházejí obvykle až třetím rokem. Existují ale technologie, jak vypěstovat ze semenáčku kvetoucí rostlinu za 18 měsíců. Proč je řeč stále o semenáčcích? Tuto trvalku totiž není možné efektivně množit dělením, a tak se musí donekonečna čistit její barvy a stále dokola přesévat. Existuje ještě metoda množení „in-vitro“ – rostlinky vznikají v laboratořích na gelovitém živném médiu, ovšem i tato metoda je pracná a drahá. Šlechtění má ale význam. Nové odrůdy mívají desítky květů s průměrem 6 až 9 cm. Po odkvětu jen pomalu ztrácejí svou barvu, a tak zdobí dlouhé týdny.
Když propadnete kouzlu čemeřic, nebudet litovat času ani peněz. Budete za nimi cestovat do zahraničí a za nový kousek do sbírky utratíte tolik, co jiní za několik kilogramů pravé svíčkové. Hluboký živný půdní profil a dobrá zálivka ze sazenic udělají v prvních letech pěkný trsík a pak to začne. Dobře ujmutý jedinec začne bujně růst a zjara se promění v jeden velký kopec květů.
Plicník by zůstal asi nadlouho záležitostí nadšených amatérů, ale komerční producenti v USA si uvědomili, jak báječná květina to je. Roste rychle, kvete brzy a bohatě, má pěkné listy. Květy plicníků navíc po opylení mění barvu: květenství jsou pak dvoubarevná (většinou modrofialová/růžovočervená). Nedělají to ale všechny – to je další výhoda.
Biozahrada či ekozahrada je zahrada plná života, místo harmonizující s okolní přírodou, v němž je dosaženo rovnováhy přirozenou cestou, nikoli za pomoci chemie. Pro biozahradu platí pestrost v druhové skladbě (využívají se druhy již zapomenuté zeleniny a ovoce), snahou je vytvořit takové prostředí, které přiláká zvířecí obyvatele, nepostradatelné při ochraně rostlin před škůdci. Pro biozahradu je typické, že vše souvisí se vším. Dáme-li přírodě prostor, může nám být dobrým rádcem a pomocníkem. Biozahrádkář například zohledňuje fáze měsíce, jež mají vliv na bohatost úrody, setí i sklizeň.
Také ekonomická otázka hovoří pro biozahradu, uzavřený koloběh rostlinného materiálu nám ušetří třeba náklady na umělá hnojiva, z rostlinného odpadu vyrábíme kompost, mulčujeme drtí z větví ovocných stromů, seno a posekanou trávu použijeme jako nastýlku třeba pod jahody, semena na příští rok mohou být z naší vlastní produkce.
Při kompostování dbáme na to, aby byl kompost dostatečně vlhký, vlhčíme vodou, močůvkou, kejdou, bylinným zákvasem, a naopak ve vlhčích oblastech kompost přikryjeme před deštěm. Nezapome-neme ho čas od času promísit, aby se provzdušnily i spodní vrstvy, urychluje to zrání kompostu. Přidáním malého množství zeminy (kolem 10 %) urychlíme proces kompostování, přidáním vápna snížíme kyselost a jíl obohatí sorpční komplex a zlepší vododržnost. Suroviny vhodné pro kompostování jsou: bramborová nať, drn, hnůj, hobliny a piliny, kávová sedlina, kůra, listí, nepotištěný papír a lepenka, plevel před vykvetením, popel, dřevo, tráva, sláma, drcené větvičky. Kompostem můžeme hnojit po celý rok.
Zeleným hnojením chráníme půdu před vysycháním, kořeny ji prokypřují a po zaorání do ní vracíme drahocenné živiny. Jako zelené hnojení využíváme hlavně rostliny z čeledi vikvovitých, na jejichž kořenech žijí v symbióze hlízkové bakterie, které vážou dusík do půdy: lupinu, bob polní, vikev, pelušku, jetele. Z čeledi brukvovitých využijeme hořčici, ředkev olejnou, ozimou řepku, z obilnin ozimé žito, oves, z ostatních slunečnici, měsíček, afrikán, svazenku a pohanku. Z hlediska následnosti plodin po sobě nepěstujeme řepku a hořčici po košťálovinách, pelušku, bob a jetel po fazolích, hrachu, případně jiných luštěninách.
Při správném zpracovávání půdy dbáme na její konkrétní typ, podle toho pak volíme vhodnou techniku. Na leh-čích půdách není nutné zpracovávat půdu na podzim do hloubky, protože vynášení hlubších půdních vrstev na povrch nesvědčí půdním mikroorganizmům. Půdu stačí jen prokypřit rycími vidlemi, vidle zapíchneme do pů-dy a pohybujeme s nimi střídavě od sebe a k sobě, tím přerušíme půdní kapiláry a zabráníme vysychání svrchní vrstvy půdy. Na jaře stačí záhon prohrábnou železnými hráběmi, aby se rozdrobily hroudy, a je připraven k setí.
Rozmanitostí plodin zabráníme jednostrannému vyčerpání půdy a zároveň provádíme prevenci proti šíření chorob a škůdců. K tvorbě osevního postupu je potřeba přistupovat velmi svědomitě, je třeba se seznámit s nároky jednotlivých čeledí na výživu, znát jejich škůdce a choroby, pouze tak můžeme sestavit fungující osevní plán. Příbuzné rostliny sázíme po sobě až po 3-4 letech, v půdě do té doby můžou přežít zárodky chorob a škůdců, příbuzné druhy také čerpají z půdy podobné živiny a způsobují tak jejich dlouhodobý nedostatek – vyčerpání půdy. Obecně platí, že po vyhnojení půdy volíme druhy náročné na přísun lehce dosažitelných živin, například rajčata, okurky, košťáloviny, tzv. rostliny první trati, po nich následují rostliny druhé trati, jako je třeba salát, kedluben, cibule, rostliny třetí trati jsou například hrách, fazole, bob zahradní, které naopak půdu obohatí o dusík.
Kvalita půdy vystavené povětrnostním vlivům klesá, vlivem působení slunce, větru a mrazu se vysušuje, vlivem deště se půda odplavuje. Proto je lepší udržovat na půdě přirozený kryt. Nastýlka také zabraňuje růstu plevele a ovlivňuje pozitivně mrazuvzdornost. Používá se nastýlka, nebo již zmiňované zelené hnojení, fólie či textilie. Nastýlku klademe ve slabé vrstvě po zasetí nebo před výsadbou rostlin na zkypřené záhony. Používá se nejčastěji tráva, kůra, listí nejlépe ještě smíchané s hlínou a kompostem, nebo sláma. Nastýláme k plodové zelenině, jako jsou rajčata, okurky, paprika, zde nastýlka pomáhá zabránit hnilobám zrajících plodů, ke košťálovinám, jako je například zelí, kapusta, květák, kedluben, ale i k bramborám, jahodám a reveni.
Objeví-li se přesto nějaký ten škůdce či choroba, biozahrádkář si s ní hravě poradí. Pomocníkem nám mohou být různé přírodní odvary, nebo prostředky biologické ochrany, na našem trhu dobře dostupné. Odvar či výluh připravujeme z rozličných druhů rostlin, například na pochmournatku mrkvovou platí česnekový zákvas, kopřiva chrání před mšicemi, stejně tak kapraď samec, proti houbovým chorobám je cibule. Prostředky biologické ochrany rozumíme různé lepové desky, feromonové lapače, pachové plašiče, ale i dravé roztoče, některé zástupce blanokřídlých, nebo různé mikrobiální přípravky. Před jejich použitím se vyplatí poradit se s odbornou literaturou nebo odborníky ve specializovaných prodejnách.
Zelenina 
Přesto, že vila byla rekonstruována, vybavena novým nábytkem, podlahovinami i sanitární keramikou, dýchaly z ní „zlatá třicátá léta“. Správce pobíhal z místnosti do místnosti, radostně mi ukazoval „tohle a zase tamto“, přičemž se všeho dotýkal téměř s nábožnou úctou. Na otevřené noční terase se zasnil a svěřil se, že by alespoň na chvíli chtěl v žít v době, kdy zde bydlel původní majitel. Bohužel mi o něm ani o architektovi, který dům navrhl, neuměl říci nic. Při loučení mě ale prosil, abych se pokusila zjistit historii vily, protože ji miluje a rád by o ní věděl úplně všechno.
Patřil mezi významné brněnské architekty třicátých let, jejichž věhlas tehdy daleko překročil hranice bývalého Československa. Rodilý Brňan (1891-1968) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a poté studoval ve Vídni na Akademii der bildenden Künste u profesora Leopolda Bauera (čtenáři sledující televizní pořad Šumná města mohli zaznamenat jeho četné stavby například v Opavě a Krnově). Po vídeňských studiích se Jindřich Kumpošt vrátil do Brna, kde působil v létech 1920-1925 jako hlavní architekt Stavebního úřadu města Brna a poté měl samostatnou projekční kancelář. Těsně po druhé světové válce se stal vedoucím odboru výstavby Zemského národního výboru v Brně, předsedou Zemského studijního ústavu plánování v Brně a externě učil na Vysoké škole technické v Brně.
V Brně také dodnes stojí řada významných veřejných budov, nájemných domů, rodinných domů a vil, které navrhl. K nejznámějším patří komplex nemocenské pojišťovny ve Veveří ulici, obytné domy s 220 malometrážními byty v Brně-Táboře, vlastní vila v Barvičově ulici, soubor 24 rodinných domů v Rezkově ulici, do podkovy řazené obytné domy na Vaňkově náměstí, nájemné domy na Veveří, v Žabovřeskách aj., rodinné domy v Zábrdovicích, Stránicích, Žabovřeskách ad.. Vedle toho je architekt Kumpošt podepsán pod dostavbami a rekonstrukcemi různých veřejných budov, hotelů, restaurací a kaváren, návrhy regulačních a urbanistických plánů Brna i mnoha dalších měst. Zařadil se mezi tehdy mladé, avantgardní brněnské architekty, kteří městu zanechali bohatství funkcionalistických budov. Podařilo se jim včlenit se i do mezinárodního proudu moderní architektury.
Střípky historie
Ve druhém patře byly situovány dva pokoje, v plánech nazývané jako komory, doplněné koupelnou a záchodem, sušárna a velká terasa ne nepodobná palubám zámořských lodí. Tento známý funkcionalistický výraz domů je i u této brněnské stavby potvrzen kulatými okénky na uliční a východní fasádě. Horní „paluba domu – lodi“ je nad částí terasy chráněna kulatě zakončenou stříškou připomínající žehlicí prkno položené na jedné straně na pevné části domu a nad vlastní terasou se jen neviditelně opírající o dva subtilní železné sloupy. Totéž tvarosloví se opakuje u zakulacené západní terasy navazující na jídelnu v prvním patře. Schodiště domu přiléhá k fasádě orientované do ulice.
Rezidenční sídlo firmy, jež se stala majitelem objektu, má dnes v suterénu umístěnou halu, jednací místnost se salonkem, čajovou kuchňku a kancelář správce. Pod úroveň terénu, kterou částečně převyšuje, bylo dostavěno respirium s hygienickým zázemím. Na zahradě tak vzniklo nové, stavbou a terénem uzavřené atrium s přímým napojením na respirium.
V celém domě jsou používány současné materiály, avšak voleny tak, aby byly charakterem co nejblíže k původním. Například na podlahách v původních obytných místnostech jsou to vlýsky, marmoleum a keramická dlažba, v nových společenských prostorách pak umělý kámen, na schodištích, podestách a schodišťových halách broušené teraco a na terasách vymývané teraco. Pokud se nedaly použít nebo zachránit další prvky jako jsou kování, kliky, armatury apod., snažil se architekt najít nebo navrhnout a nechat vyrobit jejich repliky.
Proč ne z lesa?
Při nákupu se zajímejte také o zeměpisný původ rostlin. Z české produkce seženete mladší stromy (obvod kmene do cca 20 cm), větší se dovážejí ze zahraničí. Nejvíce vzrostlých dřevin se k nám vozí z Německa a Belgie, svůj podíl má i Holandsko a severní Itálie. Vhodnost dovozu z té či oné oblasti je stále diskutovanou otázkou i mezi odborníky. Selský rozum napovídá, že pokud strom rostl 40 let v podobných podmínkách, jako jsou u nás, má větší šance na přežití než strom z přímořského klimatu.
Vzrostlé stromy cestují v kamionech, pečlivě svázané. Někdy se na kamion vejdou třeba jen 2-3, ty opravdu pořádné cestují samy jako nadměrný náklad s policejním doprovodem. Na dopravu musí navazovat vykládka a výsadba jeřáby. Naprosto nezbytné jsou zkušenosti zahradníka, který to vše zajišťuje – chtějte a ověřte si reference. Ne každá cesta unese těžká auta, dlouhý kamion se neohne do každé zatáčky… Taková akce bude atraktivním představením pro celé okolí, které vy budete muset dobře zaplatit. Samotné náklady na zasazení stromu jsou pak skoro nejmenší položkou, i když se mohou vyšplhat do výše mnoha tisíc.
Zkontrolujte kmen a větve
Zdravý kořínek
Ošetření proti červotočům
Z nábytku odstraňte šuplíky (pokud nejsou očíslovány, tak je očíslujte) a vymeťte a vyluxujte všechen prach a nečistoty.
Odstrojte staré kování a povrch i vnitřek nábytku vystříkejte Lignofixem.
Výměna dřevěných nožiček
Po odstranění nohy nábytek podložte, aby nedošlo k poškození hrany.
Disperzní lepidlo naneste na čep nohy i do otvoru ve spodní části komody.
Červotočem zdevastovaná ozdobná řezba bude nahrazena ozdobou stejného typu, kterou jsme koupili přes internet.
Původní kování a pomocná plechová šablona s novou roztečí děr pro nové kování, která nám pomohla při vrtání děr.
Usazení nového kování do převrtaných děr lehkými poklepy kladiva střídavě po obou stranách. Zevnitř šuplíku jsou šrouby.
Středové kování s otvorem pro klíč do šuplíku snadno spasujete pomocí stopky vrtáku odpovídajícího průměru.
Pokrýt zdi celoplošnou papírovou tapetou za použití lepidla je složitá a namáhavá práce, která už stejně vyšla z módy. Pustit se do uměleckého díla a vytvořit na zdi vlastní kreaci, aniž bychom byli zruční výtvarnici, se nám také nemusí podařit. Co si tedy počít, když chceme zeď něčím přikrášlit? Už jste slyšeli nebo četli o speciálních designových nálepkách?
Vybere si každý
Dekory většinou pocházejí z dílen zkušených designérů, takže jsou ojedinělé a vkusné. U některých firem můžete vybírat z několika barev uvedených dekorací, popřípadě zvolit z několika velikostí konkrétního motivu. Toužíte-li po jedinečném originálním motivu, můžete si jej nechat zhotovit na zakázku, přesně podle vašeho návrhu (designérské studio GD). Ceny nálepek se pohybují cca od 400 Kč výš. K nalepení nepotřebujete odborníka. Stačí jen troška trpělivosti a šikovnosti.
Lepení s přenosovou fólií
Lilie bělostná je jednou z nejstarších pěstovaných květin na světě. Pro svou spanilost a omamnou vůni byla oblíbena již v době hluboko před Kristem, ve středověku platily lilie za symbol míru, Lilium candidum byla květinou Panny Marie a stala se symbolem čistoty a cudnosti, ve skautském znaku například symbolizuje čestnost. Teprve ve 20. století ale došlo v jejím šlechtění k ohromnému rozvoji a škála hybridů se rozrostla o několik tisíc nových přírůstků. Jen v Holandsku je ročně vyprodukováno přes 500 milionů cibulí lilií.
Lilie jsou jednoděložní rostliny s charakteristickou cibulí složenou ze šupin, květenstvím ve tvaru hroznu nebo okolíku a především velkými barevnými květy, složenými ze šesti okvětních plátků. Botanických druhů lilií, tedy přírodních forem, je popsáno něco okolo stovky. Vyskytují se pouze na severní polokouli, v Evropě, Severní Americe, ale především v Asii. Ačkoli je jejich pěstování velmi náročné, je mu věnována značná pozornost, protože mnohé druhy jsou v přírodě již velmi vzácné.
Dobré rady
Cibule lilií nesmí nikdy vyschnout, proto je vhodné je vysadit poměrně hluboko, alespoň 10 centimetrů, a to nejlépe hned po zakoupení. Půdu kolem nich je třeba řádně zkypřit, protože jediné, co lilie nesnesou, jsou „mokré nohy“. Většina lilií ocení přes zimu lehký kryt, například nastýlku z rašeliny či suchého listí, čas od času je dobré rostliny přesadit (podle druhu po 3-6 letech), dříve pak ty, které rychle tvoří shluky cibulí.
