„Loni jsme dokončili náš domeček (dřevostavbu) a teď už jen čekáme na jaro, abychom mohli začít s pracemi na naší zahradě.“
Lucie Kováčová
Vážení čtenáři, vyfotili jste na svých cestách či ve svém okolí nějaký raritní, úsměvný či jinak zajímavý snímek vztahující se k bydlení, stavbě či zahradě? Pošlete nám jej na adresu tomas.horacek@mujdum.cz a do předmětu napište „PEL-MEL“. Nejzajímavější fotografie rádi otiskneme!
Historie kovu je poutavá, prochází dějinami lidstva. Na jedné straně nové vynálezy zlepšují životní podmínky a usnadňují práci, na straně druhé kolem nich tečou potoky krve. Kovy sloužily především jako pracovní nástroje a zbraně, krása vznikala jen jako ohromný luxus. Luxusem je i zkrášlit zahradu, aby nám v ní bylo ještě lépe.
Pohádková procházka historiíJsou to už tisíce let, co člověk poprvé vyrobil kus železa. Ten pak nasadil na násadu a začal si „okopávat“ svoji první „zahrádku“.
Je tomu několik století, co společnost dam a kavalírů přecházela přes litinový můstek a mířila k litinovému zahradnímu altánu na konci parku na odpolední piknik.
Je tomu pár desítek let, co si farmář John Frusciante v Nebrasce zálibně prohlížel svůj nový, právě dokončený velkoskleník nejmodernější konstrukce z hliníkových prutů.
Je tomu několik let, kdy senátor Wright slavnostně stiskl spínač, jímž v městském parku v Sydney spustil novou nerezovou „zpívající“ světelnou fontánu, plně řízenou elektronikou.
Ve stejnou dobu bylo v zahradách v centru Paříže představeno veřejnosti ocelové umělecké dílo. Téměř na počátku „pařížského diametru“ – to znamená velké osy – bylo v Tuilerijských zahradách instalováno jednoduché prostorové mezikruží symbolizující sjednocení i pohyb vpřed.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Výše uvedené příběhy ukazují, že použití kovů v zahradní architektuře má velmi dlouhou tradici a velkou rozmanitost – technikou počínaje a uměním konče. Počínaje drobnými předměty a prvky a konče grandiózními stavbami skleníků, zimních zahrad a paláců…
Pergoly, altány, skleníky, mosty, vodní nádrže, fontány, mříže všech možných funkcí, treláže, patníky, obrubníky, dlažby, vyhlídky, oplocení a samozřejmě sochy.
Ještě nedávno se použitý materiál omezoval na tradiční litinové konstrukce nebo železo. Současná společnost ale používá nesmírně rozvinuté technologie, které se nabízejí při tvorbě zahrad, parků a drobné architektury. Zahrnují právě i velkou škálu kovových materiálů a jejich povrchových úprav.
Ocel můžeme natírat ochrannými nátěry nebo dokonce soustavami nátěrů bezbarvých či v rozsáhlé barevné škále. Dá se ošetřit práškovými vypalovacími barvami (komaxit) v celé barevné vzorkovnici RAL.
Může se také ošetřit žárovým zinkováním nebo dalšími druhy galvanických úprav kovů (chromování, fosfátování, moření) nebo šopovat, což je nástřik jiným tekutým kovem. Další možnou úpravou je tradiční kovářské grafitování (nátěr směsi grafitu a rozpouštědla). Velmi moderní a nesmírně oblíbenou verzí je ocel upravená tak, aby na povrchu záměrně zkorodovala, čímž se vnitřní masiv oceli uzavře před dalším pronikáním koroze (Corten, Atmofix).
Na rozdíl od běžné oceli nebo železa nepotřebuje úpravu povrchu z důvodu zlepšení fyzikálních vlastností kvůli životnosti. Jde pouze o různá estetická vnímání povrchu materiálu.
Nerezové prvky se upravují nejrůznějšími stupni brusů a jejich provedením v závislosti na očekávaném vizuálním působení. Dále se používá leštění, pískování, kuličkování…
Jednou z častých úprav hliníku je eloxování (elektrolytická oxidace). Při tomto procesu se povrch pokryje vrstvou nekovového charakteru z oxidů hliníku. Tvrdost povrchu se blíží korundu a je odolný vůči korozi i mechanickému poškození. Finální úprava je pak přírodní nebo v mnoha barevných odstínech. Podobně jako ocel se dá hliník upravit práškovými vypalovacími barvami (komaxitem) v barevné škále celého vzorníku RAL (je možná širší barevná škála než u eloxování).
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Výběr vhodného materiálu pro váš záměr závisí na mnoha parametrech, ale určitě byste měli využít rady odborníků – architekta nebo zkušeného kovovýrobce, nejlépe však obou.
Záleží na objektech, k nimž je zahrada komponována. Někdy chceme, aby zahradní prvek co nejvíce korespondoval s historií, materiálem a řemeslem svého okolí. Ke statku jihočeského baroka jen málokdo zvolí high-tech konstrukce, a naopak v prostředí kancelářských budov s celoskleněnými fasádami bude romantická stavbička působit nemístně. Jindy se odvážíme naprosto opačného přístupu vedeni filozofií kontrastu v přesvědčení, že dnes nemůžeme myslet, a tudíž ani tvořit stejně jako naši předci před sto dvěma sty lety. Nezbytné jsou cit, pokora, a naproti tomu využívaní současné techniky a avantgardní přístupy. Jak je skloubit? Takové úvahy bývají tou nejtěžší úlohou a nemají nikdy jasný výklad. Rozmanitost lidského vkusu je nekonečná.
Obecně můžeme směle prohlásit, že čím je kvalitnější výrobek, tím menší obtíže potom přináší jeho užívání. Kvalita má ovšem vliv na cenu. Stejně tak se na ceně projeví i to, jestli použijete typové řešení výrobce, nebo si „vymýšlíte“.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Zde platí to samé jako v kritériu jedna. Při plánování prvků drobné a zahradní architektury je vždy dobré dlouho přemýšlet a pomocí literatury nebo osobně se seznamovat s různými postupy myšlení tvůrců již realizovaných věcí. Je dobré se poučit jak z realizací výborných, tak i těch nepovedených. Cílem je výtvarný dojem i technická funkčnost.
Ocelovou konstrukci jednoduchých tvarů a při použití běžných pracovních postupů zvládne každý pečlivý zámečník. Nerezové a hliníkové konstrukce už jen specializované firmy s příslušnými zkušenostmi a strojním vybavením, zvlášť když se jedná o tvarově nestandardní výrobky. Počítačově řízené obráběcí stroje jsou dnes nutnou podmínkou pro přesnou práci kovozpracovatelů. Náročnost výrobního procesu má samo sebou vliv na cenu.
Při vymýšlení budoucí ozdoby své zahrady nezapomínejte ani na způsob transportu.
Velikost, hmotnost i dostupnost na konkrétním místě hrají důležitou roli.
– Povrchovým úpravám věnujte mimořádnou pozornost. Kvalitní úprava má prvořadý vliv jednak na vzhled, jednak na životnost konstrukcí.
– Při výběru firmy si nechte předložit katalog realizovaných zakázek, případně se ptejte po kontaktech na spokojené zákazníky.
text: Jan Topinka, Jana Pyšková, foto: autoři
Představujeme vám nádherné sprchy pro vaši koupelnu, která se díky nim stane nejen místem k relaxaci, ale také uměleckým dílem…
| Celý článek a více fotografií najdete na www.modernibyt.cz. |
| Více článků z rubriky KOUPELNA na www.modernibyt.cz nebo www.dumabyt.cz. |
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
zdroj: www.modernibyt.cz
Právě poptávkové systémy se v současnosti stávají stále oblíbenějším a často využívaným řešením nejen při rekonstrukci domu či bytu ale také při obstarávaní stavebního materiálu, bytových doplňků a nebo kupříkladu nábytku na míru. Internetové projekty tohoto druhu vám umožní zdarma sehnat vše od základů až po střechu včetně vybavení či návrhu interiéru ve velmi krátkém čase a bez finančních nákladů. Postačí vám vyplnit specifikaci vašeho požadavku na dané internetové stránce a nabídky z daného oboru a lokality vám přijdou přímo do vašeho emailu.
Kromě ušetřených financí a drahocenného času si ušetříte mnoho starostí spojených s hledáním cenově dostupného a zároveň spolehlivého dodavatele. Odpadne vám tak zdlouhavý proces hledání na nejrůznějších internetových katalozích a webových stránkách, které mnohdy člověka spíše unaví a představa dalšího hledání je tak téměř nesnesitelná.
Aktuálně největším poptávkovým systémem v České republice je projekt AAAPOPTÁVKA.CZ, který již od roku 2006 pravidelně pomáhá poptávajícím uživatelům najít to správné řešení při koupi produktů či služeb.
Prvním krokem je zadání poptávky, která je poptávkovým systémem AAAPOPTÁVKA.CZ zcela zdarma a bez závazků zpracována. Do druhého pracovního dne je vaše poptávka zaslána dodavatelům z vybraného oboru a lokality, kterých je nyní v databázi tohoto projektu více než 230 000. Následně jsou vám do emailové schránky zaslány cenové nabídky. Vašim úkolem je pouze vybrat si tu, která vyhovuje všem vašim požadavkům.
Hlavním důvodem, proč volit poptávkový systém, je kvalitně odvedená práce za rozumnou cenu, kterou lze ověřit na stránkách poptávkového systému například u hodnocení jednotlivých dodavatelů. Z důvodu konkurenčního prostředí a snahy získat klienta na svou stranu, nabízí dodavatelé rozličné slevy, bonusy, akce a další. Můžete tak na vaší poptávce ušetřit až 30% z původně očekávané ceny.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Pro lepší představu o výsledku a celkovém fungování projektu si níže můžete prohlédnout výsledky práce jednotlivých dodavatelů poptávkového systému AAAPOPTÁVKA.CZ jak je ohodnotili přímo poptávající zákazníci.
Jedním z uživatelů tohoto poptávkového systému byly poptány řemeslné práce v rozsahu kompletní stavby dřevěné roubenky na již dříve připravenou základovou desku. A jak to celé dopadlo?
Více informací na hodnoceni dodavatele.
Chcete li ušetřit čas a peníze a přesto dostat rychle nabídku na vámi požadované služby a produkty, zkuste si zdarma zadat poptávku na poptávkovém systému a realizovat tak vaše požadavky co nejvýhodněji.
text a foto: AAAPOPTÁVKA.CZ
Časně kvetoucí rostliny mají k nedočkavosti pádný důvod. Hajní druhy využívají dostatku světla pod korunami dosud neolistěných listnáčů, stepní si pamatují, že po vlhkém jaru přijde žíznivé léto. Pokud hledáte nenáročné květinky, které prosvětlí předjarní zahradu, najdete je právě mezi „hajničkami“. Inspiraci najdete v lužním nebo starém bukovém lese – uvidíte sněženky, dymnivky, bledule, křivatce, prvosenky, jaterníky, sasanky a plicníky.
Svévole vytrvalých zahradních květinCibuloviny, hlíznaté rostliny a drobné jarní perenky v klasickém rabátku nejsou ničím novým. Rostliny jsou ale neposlušné, dělají si, co chtějí. Proto je třeba pozorovací talent. Když jsem mezi hajní plicníky vysadil jeden stepní, chřadl. Druhým rokem jsem si ale všiml, že se vysemenil o pět metrů dál mezi denivky. Bez mého svolení! Takže až vám bude líto, že vám ladoňky nechtějí růst, rozhlédněte se. Možná je přistihnete už někde „na pochodu“. Nemůžete se ale spoléhat na to, že si rostliny svoje stanoviště najdou úplně samy. Nemůžete tudíž vědomě vysadit bohyšku na plné slunce a očekávat, že se přestěhuje do stínu. Podobnou chybou je výsadba předjarní hajní květeny na jižní úpal, aby byla „na očích“.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Potřebnou dávku přistínění poskytneme před keřem u vchodu do domu, pod markýzou i za sloupem. Sázet budete nejspíš tam, kam se často díváte – kolem vchodových dveří, do výhledu z jídelny, obývacího pokoje, pracovny. Mnohým začátečníkům se zdá, že jarní kvítka zmizí, a pak se o ně není třeba nijak starat. Hajní rostlinky sice náročné nejsou, ale pokud není stanoviště dostatečně živné a vlahé, nebude se jim dařit. Mezi nejspolehlivější hlídače patří plicníky a čemeřice. Výborně na nich poznáte, jestli je zalito a pohnojeno.
Právě teď se řinou ze země květy a chuchvalce listů čemeřic (Helleborus). Leckdo o ní řekne: „Tu má naše babička“ a myslí tím, že je to kdovíjaký plevel. To je ale omyl – jde o jednu nejmódnějších trvalek! Sazenice moderních odrůd stojí desítky eur. U nás je běžná čemeřice černá (Helleborus niger) a nachová (H. purpurascens). Tvoří přízemní růžici listů a zjara nad zem vynesou lodyhy s trsem výrazných bílých (purpurových) květů. Pěstují se i polodřevité Helleborus foetidus a argutifolius, tu a tam lze vidět i druhy ze Středozemí a Balkánu, které si lidé sami vozí.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Zdaleka největší rozmanitost se ale objevila u čemeřice východní (Helleborus orientalis), původem z Malé Asie a Kavkazu. Ta se stala středem zájmu Angličanů, kteří ji začali intenzivně šlechtit zhruba od 70. let. Naplnila život Hellen Ballardové, která ji vyvedla z vybledlých zelenavých barev do jasu sytých. Zemřela uprostřed plné práce v 86 letech (1995). Dědičkou jejího díla se nestal žádný Angličan, ale překvapivě její německá přítelkyně Gisele Schmiemannová. Ta si nedávno nejlepší a nejúspěšnější linie patentovala jako ´Lady Series´. Gisele sice získala nejcennější část dědictví, ale na šlechtění Hellen Ballardové navázaly i další firmy po světě.
Šlechtění čemeřic není nic jednoduchého, jelikož rostou velmi pomalu – do květu přicházejí obvykle až třetím rokem. Existují ale technologie, jak vypěstovat ze semenáčku kvetoucí rostlinu za 18 měsíců. Proč je řeč stále o semenáčcích? Tuto trvalku totiž není možné efektivně množit dělením, a tak se musí donekonečna čistit její barvy a stále dokola přesévat. Existuje ještě metoda množení „in-vitro“ – rostlinky vznikají v laboratořích na gelovitém živném médiu, ovšem i tato metoda je pracná a drahá. Šlechtění má ale význam. Nové odrůdy mívají desítky květů s průměrem 6 až 9 cm. Po odkvětu jen pomalu ztrácejí svou barvu, a tak zdobí dlouhé týdny.
Základní barvy jsou bílá, žlutá, růžová, červená, fialová. Nejvzácnější jsou černo-fialové, třpytivě modrošedé a lososově žluté. Kromě toho se objevuje skvrnitost nebo tzv. picotee – tmavé tónování okrajů okvětních plátků, žilkování, dvoubarevnost, poloplné (sasankokvěté) až plné formy, to vše v nejrůznějších kombinacích.
Když propadnete kouzlu čemeřic, nebudet litovat času ani peněz. Budete za nimi cestovat do zahraničí a za nový kousek do sbírky utratíte tolik, co jiní za několik kilogramů pravé svíčkové. Hluboký živný půdní profil a dobrá zálivka ze sazenic udělají v prvních letech pěkný trsík a pak to začne. Dobře ujmutý jedinec začne bujně růst a zjara se promění v jeden velký kopec květů.
Plicník (Pulmonaria) dobře zná každá bylinářka, laikové znají čaj Pulmoran. Účinky plicníku v oblasti orgánu, který mu dal jméno, jsou ale spíše nepřímé. Latinský název dostal v antické době, kdy se hledaly léčivé byliny, podle podobností. Listy plicníku mají připomínat plíce, patrně včetně skvrnitosti.
Vedle vznešené královny čemeřice jsou plicníky takovými obletujícími šašky. Poměrně rychle rostou, některé snadno zplaňují. O to je slabší jejich vytrvalost. Občas je musíte rozdělit a přesadit, ale velice dobře to snášejí. Tyhle neposlušné perenky najdete u nás v kdejakém lese, zejména plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) a p. tmavý (P. obscura). Často se pěstuje i P. angustifolia, P. rubra a saccharata. Malou zvláštností je domácí Pulmonaria mollis, který vyžaduje luční podmínky, snese slunce i mírný přísušek.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Plicník by zůstal asi nadlouho záležitostí nadšených amatérů, ale komerční producenti v USA si uvědomili, jak báječná květina to je. Roste rychle, kvete brzy a bohatě, má pěkné listy. Květy plicníků navíc po opylení mění barvu: květenství jsou pak dvoubarevná (většinou modrofialová/růžovočervená). Nedělají to ale všechny – to je další výhoda.
V Anglii dlouhá léta pěstovali albíny s čistě bílými květy. A tak existuje celé spektrum kultivarů odvozených ze základu bílá, růžová, červená, modrá, fialová. Květy mají průměr až 1 cm, listy výrazné bílé tečky či stříbrné přelivy. Veselá květinka slaví úspěch. Jsou to typické hajničky zvyklé na listový opad. Máloco je rozhází. Žijí si často vlastním životem. Nechte je se přesévat, samy si najdou cestu jak vyplnit prázdná místa. Odstraňujte jen ty obzvlášť nevychované. Pokud si koupíte pěkný kultivar s jasnou barvou a pěknými skvrnami, pak ho chraňte, jinak zmizí ve svých vlastních semenáčích.
text: Ondřej Fous, foto: autor, Jelitto Staudensamen, Heuger Blumen
Byt, nebo dům? To je otázka, na kterou není snadná odpověď. Byt je méně náročný na údržbu, v domku máme zase více soukromí. Při volbě pak samozřejmě rozhoduje i cena. Ale co když je přibližně stejná? Pak si vezmeme papír a do dvou sloupců vypíšeme všechna pro a proti. Hodnotit bychom měli mimo jiné dosažitelnost k městu, sociální vybavení, okolní přírodu, náklady na provoz.
Vzákladním provedení je dům Chico koncipován jako 3+1, ale s minimální úpravou ho lze pojmout jako 4+1 o velikosti podlahové plochy 82 m2. Dům je vhodný pro mladé začínající páry, ale dokáže pojmout i čtyřčlennou rodinu. Můžeme si ho nechat postavit na novém pozemku (cena se odvíjí od lokality), ale určitě se najdou i ti, kteří využijí stávající pozemek (velká zahrada u rodičů, bývalá zahrádkářská kolonie, chatová oblast).
Dům Chico v provedení 4+1 má horní podlaží, do kterého se dostaneme po tříramenném schodišti. V přízemí se nachází za vstupními dveřmi hala o velikosti 7,2 m2, kde je vyčleněn prostor na vestavěnou skříň do stropní výšky. Pod schodištěm je místo na pračku či malý sklad na ukládání čisticích prostředků. V přízemí je samozřejmě i WC s umyvadlem.
Srdcem domu je otevřený a propojený prostor: obývací místnost a kuchyň s jídelním stolem, která má dohromady luxusních 30 m2. Hlavní prostor zaujme velkým přísunem denního světla a bezprostředním kontaktem s okolní přírodou. Jsou zde čytři velká okna a další francouzská, kterými lze vejít na terasu se zahrádkou.
V horním podlaží se nachází koupelna s vanou, umyvadlem a WC (4 m2), vstupní podlažní galerie o 2,8 m2 a tři pokoje. Největší (12 m2) slouží jako ložnice pro rodiče, další dva pokoje jsou podle potřeby dětské, z jednoho může být pracovna s občasným přespáním pro hosty atd. Pokoje jsou menší, mají velikost 8 a 9 m2. I když to není mnoho, obě místnosti mají jistý bonus: zvýšenou výšku stropu proti běžnému standardu, takže je do nich možné umístit patrové postele, aniž bychom se cítili stísněně.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Kromě příjemné ceny domek Chico ohromí i rychlostí výstavby. Ta je velmi důležitá, protože nám nezvyšuje náklady na bydlení: stavět dům dva roky, platit hypotéku a současně nájem v bytě je náročné. Jednoduše řečeno: čím dříve bydlíme, tím lépe! V domku Chico lze zhruba za dva měsíce po výstavbě základové desky bydlet. Je to dáno tím, že dům, stejně jako ostatní domy typu Canaba, je sestavena z velkoplošných ekobetonových dílců (s masivní tepelněakumulační vrstvou). Díly jsou přesné a tuhé, při montování odpadá tzv. mokrý proces, není závislost na počasí (montuje se v hale). Vnitřní stěny jsou rovněž velkoplošné ekobetonové dílce tloušťky 150 mm (nosné) a 80 mm (nenosné). Okna i dveře jsou plastová (vchodové, terasové) s vícekomorovým rámem, vnější okenní parapety bílé.
Dům lze vytápět elektrickými přímotopnými nástěnnými konvektory s vestavěným termostatem, elektrokotlem nebo plynovým kotlem. Záleží, který způsob preferujeme.
Ohřev teplé užitkové vody v koupelně zajišťuje zásobník s elektroohřevem o kapacitě 80 l nebo průtokový ohřívač. Fasádu domu je možné pořídit ve standardním provedení s různými barevnými kombinacemi či ji ozvláštnit atraktivním obkladem ze dřeva. Možné je na přání postavit domek Chico s garážovým stáním či garáží, pro větší rodiny jsou připravena i dvougenerační řešení ve formě dvojdomku.
zdroj: Právo (Dům a bydlení), text: Sylva Svobodová
Biozahrada či ekozahrada je zahrada plná života, místo harmonizující s okolní přírodou, v němž je dosaženo rovnováhy přirozenou cestou, nikoli za pomoci chemie. Pro biozahradu platí pestrost v druhové skladbě (využívají se druhy již zapomenuté zeleniny a ovoce), snahou je vytvořit takové prostředí, které přiláká zvířecí obyvatele, nepostradatelné při ochraně rostlin před škůdci. Pro biozahradu je typické, že vše souvisí se vším. Dáme-li přírodě prostor, může nám být dobrým rádcem a pomocníkem. Biozahrádkář například zohledňuje fáze měsíce, jež mají vliv na bohatost úrody, setí i sklizeň.
Také ekonomická otázka hovoří pro biozahradu, uzavřený koloběh rostlinného materiálu nám ušetří třeba náklady na umělá hnojiva, z rostlinného odpadu vyrábíme kompost, mulčujeme drtí z větví ovocných stromů, seno a posekanou trávu použijeme jako nastýlku třeba pod jahody, semena na příští rok mohou být z naší vlastní produkce.
Nejdůležitějším a výchozím komponentem biozahrady je vyvážená a živá půda.Vyvážená půda je taková, kde je dostatek živin vázaných v humusojílovitém sorpčním komplexu tak, aby nebyly vyplavovány, jako se tomu děje u průmyslových hnojiv nebo hnoje. Živá znamená plná užitečných mikroorganizmů. Abysme toho docílili, je třeba se postarat o dostatečný přísun organické hmoty, například kompostu nebo zeleného hnojení.
Při kompostování dbáme na to, aby byl kompost dostatečně vlhký, vlhčíme vodou, močůvkou, kejdou, bylinným zákvasem, a naopak ve vlhčích oblastech kompost přikryjeme před deštěm. Nezapome-neme ho čas od času promísit, aby se provzdušnily i spodní vrstvy, urychluje to zrání kompostu. Přidáním malého množství zeminy (kolem 10 %) urychlíme proces kompostování, přidáním vápna snížíme kyselost a jíl obohatí sorpční komplex a zlepší vododržnost. Suroviny vhodné pro kompostování jsou: bramborová nať, drn, hnůj, hobliny a piliny, kávová sedlina, kůra, listí, nepotištěný papír a lepenka, plevel před vykvetením, popel, dřevo, tráva, sláma, drcené větvičky. Kompostem můžeme hnojit po celý rok.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Zeleným hnojením chráníme půdu před vysycháním, kořeny ji prokypřují a po zaorání do ní vracíme drahocenné živiny. Jako zelené hnojení využíváme hlavně rostliny z čeledi vikvovitých, na jejichž kořenech žijí v symbióze hlízkové bakterie, které vážou dusík do půdy: lupinu, bob polní, vikev, pelušku, jetele. Z čeledi brukvovitých využijeme hořčici, ředkev olejnou, ozimou řepku, z obilnin ozimé žito, oves, z ostatních slunečnici, měsíček, afrikán, svazenku a pohanku. Z hlediska následnosti plodin po sobě nepěstujeme řepku a hořčici po košťálovinách, pelušku, bob a jetel po fazolích, hrachu, případně jiných luštěninách.
Při správném zpracovávání půdy dbáme na její konkrétní typ, podle toho pak volíme vhodnou techniku. Na leh-čích půdách není nutné zpracovávat půdu na podzim do hloubky, protože vynášení hlubších půdních vrstev na povrch nesvědčí půdním mikroorganizmům. Půdu stačí jen prokypřit rycími vidlemi, vidle zapíchneme do pů-dy a pohybujeme s nimi střídavě od sebe a k sobě, tím přerušíme půdní kapiláry a zabráníme vysychání svrchní vrstvy půdy. Na jaře stačí záhon prohrábnou železnými hráběmi, aby se rozdrobily hroudy, a je připraven k setí.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Rozmanitostí plodin zabráníme jednostrannému vyčerpání půdy a zároveň provádíme prevenci proti šíření chorob a škůdců. K tvorbě osevního postupu je potřeba přistupovat velmi svědomitě, je třeba se seznámit s nároky jednotlivých čeledí na výživu, znát jejich škůdce a choroby, pouze tak můžeme sestavit fungující osevní plán. Příbuzné rostliny sázíme po sobě až po 3-4 letech, v půdě do té doby můžou přežít zárodky chorob a škůdců, příbuzné druhy také čerpají z půdy podobné živiny a způsobují tak jejich dlouhodobý nedostatek – vyčerpání půdy. Obecně platí, že po vyhnojení půdy volíme druhy náročné na přísun lehce dosažitelných živin, například rajčata, okurky, košťáloviny, tzv. rostliny první trati, po nich následují rostliny druhé trati, jako je třeba salát, kedluben, cibule, rostliny třetí trati jsou například hrách, fazole, bob zahradní, které naopak půdu obohatí o dusík.
SMÍŠENÁ KULTURA |
|
Střídají-li se dva a více druhů rostlin na jednom záhoně, buď plošně rozprostřeny, anebo po řádcích, říkáme takovému uspořádání smíšená kultura. Takovýto záhonek je mnohem odolnější před chorobami a škůdci. Některé rostliny fungují jako tzv. přirozené odpuzovače, například celer mezi košťálovinami odpuzuje běláska nebo křen vedle brambor odpuzuje mandelinku, levandule platí na mšice a mravence, měsíček mezi bramborami odpuzuje háďátka. |
Kvalita půdy vystavené povětrnostním vlivům klesá, vlivem působení slunce, větru a mrazu se vysušuje, vlivem deště se půda odplavuje. Proto je lepší udržovat na půdě přirozený kryt. Nastýlka také zabraňuje růstu plevele a ovlivňuje pozitivně mrazuvzdornost. Používá se nastýlka, nebo již zmiňované zelené hnojení, fólie či textilie. Nastýlku klademe ve slabé vrstvě po zasetí nebo před výsadbou rostlin na zkypřené záhony. Používá se nejčastěji tráva, kůra, listí nejlépe ještě smíchané s hlínou a kompostem, nebo sláma. Nastýláme k plodové zelenině, jako jsou rajčata, okurky, paprika, zde nastýlka pomáhá zabránit hnilobám zrajících plodů, ke košťálovinám, jako je například zelí, kapusta, květák, kedluben, ale i k bramborám, jahodám a reveni.
ZAPOMENUTÁ ZELENINA |
|
Zkuste si vypěstovat třeba topinambur. Jeho hlízy jsou jedlé, žluté květy lákají včely a robustní rostlina působí jako větrolam a zastiňuje, také vhodně maskuje nevzhledná místa na zahradě. Nebo lebedu zahradní, jejíž červená forma ozdobí každý záhon a mladé listy se používají podobně jako špenát. Chutná-li vám petržel, vyzkoušejte kerblík. |
Pro biozahrádkáře je nejdůležitější ochranou rostlin prevence. Výskyt chorob a škůdců může totiž ukazovat na pěstitelské chyby. Například při přílišném přemokření půdy dochází k výskytu houbových chorob, při přehnojení dusíkem se objevují hojně různí škůdci, housenky, brouci a podobně. Prevencí rozumíme tedy správnou péči o půdu, střídání plodin, okopávání.
Objeví-li se přesto nějaký ten škůdce či choroba, biozahrádkář si s ní hravě poradí. Pomocníkem nám mohou být různé přírodní odvary, nebo prostředky biologické ochrany, na našem trhu dobře dostupné. Odvar či výluh připravujeme z rozličných druhů rostlin, například na pochmournatku mrkvovou platí česnekový zákvas, kopřiva chrání před mšicemi, stejně tak kapraď samec, proti houbovým chorobám je cibule. Prostředky biologické ochrany rozumíme různé lepové desky, feromonové lapače, pachové plašiče, ale i dravé roztoče, některé zástupce blanokřídlých, nebo různé mikrobiální přípravky. Před jejich použitím se vyplatí poradit se s odbornou literaturou nebo odborníky ve specializovaných prodejnách.
KOMPOSTUJEME HNŮJ |
|
Hnůj není vhodný pro přímé hnojení, protože se živiny v něm obsažené snadno vyplavují. Lépe ho přidat do kompostu, a to v poměru 5 : 1 k zemině. |
Zelenina Druh a odrůdu zeleniny vždy přizpůsobujeme klimatu daného regionu, tím zabráníme ztrátám na úrodě. Hledáme ty odrůdy, jež v kraji takřka zdomácněly, ty jsou přizpůsobené místním podmínkám nejlépe. Jsou to odrůdy starší, s nižšími výnosy, ale odolnější a lépe skladovatelné. Dnes existuje skupina lidí, kteří se přímo věnují pěstování starých odrůd, aby udržovali klíčivost jejich semen a nezanikla tak rozmanitost kultivarů. Kromě klasických odrůd se biozahrádkář má snažit obohatit svou zahradu o některé méně známé druhy. Jednak obohatí náš jídelníček a také přilákají třeba včely, výrazně například brutnák lékařský.
text: Vanda Hamzová, foto: Michal Wernisch, Vanda Hamzová a archiv
Vilu v Lípové ulici jsem navštívila jednoho chladného podzimního večera. Čekal tam správce – mladý hoch – v čepici po americku štítkem otočenou dozadu. Procházeli jsme setmělým domem, který se změnil z bytové vily na sídlo firmy, jejíž zástupci působí v Praze, Brně a Ostravě, a tak zde jsou vedle kanceláří, zasedacích a klubových prostor i apartmány pro krátkodobé bydlení. Podvečerní šero a do oken bušící vítr vytvářely v domě zvláštní atmosféru.
Přesto, že vila byla rekonstruována, vybavena novým nábytkem, podlahovinami i sanitární keramikou, dýchaly z ní „zlatá třicátá léta“. Správce pobíhal z místnosti do místnosti, radostně mi ukazoval „tohle a zase tamto“, přičemž se všeho dotýkal téměř s nábožnou úctou. Na otevřené noční terase se zasnil a svěřil se, že by alespoň na chvíli chtěl v žít v době, kdy zde bydlel původní majitel. Bohužel mi o něm ani o architektovi, který dům navrhl, neuměl říci nic. Při loučení mě ale prosil, abych se pokusila zjistit historii vily, protože ji miluje a rád by o ní věděl úplně všechno.
Zdálo se to jednoduché, brněnští památkáři jistě „to všechno“ budou vědět, v archivech budou mít původní i současné půdorysy vily a zajisté se najde i zmínka o původních majitelích. Památkáři ale nepomohli, dům není památkově chráněn. Dověděla jsem se však, že autorem stavby je brněnský architekt Jindřich Kumpošt. Hledání pokračovalo v jeho rodině, neboť se synem, dnes osmdesátiletým architektem Jindřichem Kumpoštem jun., jsem před řadou let po ukončení studií seděla v kanceláři.
Ani on nic nevěděl, tehdy jako jedenáctiletý chlapec si příliš nevšímal, pro koho a co tatínek navrhuje. Pátrání vedlo dál k brněnským znalcům architektury, kunsthistorikům a k hlavnímu architektovi… všichni potvrdili autorství, nic dalšího. Po roce hledání v archivech, literatuře a u různorodých zdrojů se ozvala firma Brik – máme to! Položili přede mne hromadu nažloutlých dokumentů podrobně zachycujících vznik a historii domu včetně orazítkovaných kolků ke „komisionelnímu“ jednání u Městské rady zemského hlavního města Brna z listopadu roku 1930.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.dumabyt.cz. |
Patřil mezi významné brněnské architekty třicátých let, jejichž věhlas tehdy daleko překročil hranice bývalého Československa. Rodilý Brňan (1891-1968) absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze a poté studoval ve Vídni na Akademii der bildenden Künste u profesora Leopolda Bauera (čtenáři sledující televizní pořad Šumná města mohli zaznamenat jeho četné stavby například v Opavě a Krnově). Po vídeňských studiích se Jindřich Kumpošt vrátil do Brna, kde působil v létech 1920-1925 jako hlavní architekt Stavebního úřadu města Brna a poté měl samostatnou projekční kancelář. Těsně po druhé světové válce se stal vedoucím odboru výstavby Zemského národního výboru v Brně, předsedou Zemského studijního ústavu plánování v Brně a externě učil na Vysoké škole technické v Brně.
V Brně také dodnes stojí řada významných veřejných budov, nájemných domů, rodinných domů a vil, které navrhl. K nejznámějším patří komplex nemocenské pojišťovny ve Veveří ulici, obytné domy s 220 malometrážními byty v Brně-Táboře, vlastní vila v Barvičově ulici, soubor 24 rodinných domů v Rezkově ulici, do podkovy řazené obytné domy na Vaňkově náměstí, nájemné domy na Veveří, v Žabovřeskách aj., rodinné domy v Zábrdovicích, Stránicích, Žabovřeskách ad.. Vedle toho je architekt Kumpošt podepsán pod dostavbami a rekonstrukcemi různých veřejných budov, hotelů, restaurací a kaváren, návrhy regulačních a urbanistických plánů Brna i mnoha dalších měst. Zařadil se mezi tehdy mladé, avantgardní brněnské architekty, kteří městu zanechali bohatství funkcionalistických budov. Podařilo se jim včlenit se i do mezinárodního proudu moderní architektury.
Architekt Jindřich Kumpošt patřil mezi noblesní Brňany tvořící českou intelektuální elitu v městě, v němž žila početná skupina německého obyvatelstva a jež bylo často označováno jako „předměstí“ Vídně.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Střípky historieZ původní dokumentace, kterou se podařilo firmě Brik získat od architekta Pavla Kučery z brněnského Archstudia, jež vilu rekonstruovalo a navrhlo i podzemní přístavbu, vyplynulo, že rodinný dům byl postaven pro prezidenta prvorepublikových Československých státních drah ing. Václava Pokorného. Pozemek je na vrcholu brněnského Žlutého kopce, nazývaného Helgoland, na němž se rozkládá náměstí Karla Vaňka. Vznikl v zeleni v místě, kde z náměstí směrem do Pisárek vede ulice Lípová, a to vykoupením od dvou majitelů. Protější domy do půlkruhu projektoval rovněž Jindřich Kumpošt.
V suterénu dvoupodlažní stavby bylo její technické zázemí, kotelna, prádelna, místnost na nářadí, sklepy na uhlí i ovoce, spíž a pokoj s kuchyní pro správce či zahradníka.
V přízemí navazovala na vstup a zádveří předsíň s WC. V podélně orientované dispozici pokračovala západním směrem kuchyně s přilehlým pokojíkem pro služku. Hlavní obytné místnosti – jídelna, obývací pokoj a ložnice jsou umístěny na jižní straně domu. Na kraji ležící ložnice s šatnou a hygienickým zázemím se francouzskými dveřmi otevírá na východ, zatímco zasklenou verandou napojenou ze západu na jídelnu se dá vyjít na terasu a pak i do zahrady. V prvním patře je bytová dispozice téměř identická.
Ve druhém patře byly situovány dva pokoje, v plánech nazývané jako komory, doplněné koupelnou a záchodem, sušárna a velká terasa ne nepodobná palubám zámořských lodí. Tento známý funkcionalistický výraz domů je i u této brněnské stavby potvrzen kulatými okénky na uliční a východní fasádě. Horní „paluba domu – lodi“ je nad částí terasy chráněna kulatě zakončenou stříškou připomínající žehlicí prkno položené na jedné straně na pevné části domu a nad vlastní terasou se jen neviditelně opírající o dva subtilní železné sloupy. Totéž tvarosloví se opakuje u zakulacené západní terasy navazující na jídelnu v prvním patře. Schodiště domu přiléhá k fasádě orientované do ulice.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Ze zažloutlých původních plánů a skic je vidět, že manželé Václav a Zdenka Pokorní s architektem Jindřichem Kumpoštem nad podobou domu diskutovali. Najdeme zde poznámky o velikostech jednotlivých místností, posunech příček, skici budoucího možného rozmístění nábytku, změny posazení a velikosti oken i umístění dveří, tvaru střech a verand a tu a tam se na dokumentech odráží i to, zda u diskuse pili kávu, či červené víno. Časové srovnání jednotlivých kresebných dokumentů, půdorysů, řezů a pohledů na různé fasády ukazuje, že se konečná podoba domu v drobnostech měnila zřejmě do položení poslední cihly.
O další historii vily ani o životě manželů Pokorných nic dalšího nevíme. Až plány její přestavby z roku 1997 dosvědčují, že k domu byly později nevhodně dostavěny garáže a různé přístavky, byla změněna i poloha vstupu do domu. Rekonstrukce a dostavba se snažila co nejvíce vrátit k původní podobě vily a očistit ji od prvků, které zde čas bez piety navršil.
Rezidenční sídlo firmy, jež se stala majitelem objektu, má dnes v suterénu umístěnou halu, jednací místnost se salonkem, čajovou kuchňku a kancelář správce. Pod úroveň terénu, kterou částečně převyšuje, bylo dostavěno respirium s hygienickým zázemím. Na zahradě tak vzniklo nové, stavbou a terénem uzavřené atrium s přímým napojením na respirium.
V prvním nadzemním podlaží, do něhož se vstupuje přes terasu do haly, jsou čtyři pokoje doplněné dvěma koupelnami. Pokoje v současnosti slouží jako administrativní sídlo firmy, mohou se však snadno změnit ve dva menší byty nebo jeden luxusně velký.
Třetí nadzemní podlaží slouží pracovníkům firmy k přechodnému ubytování. Tři pokoje mají vlastní koupelnu s WC. Rozlehlá terasa (vybavená vlastním WC) s výhledem na město a okolní vily Masarykovy čtvrti obklopené vzrostlou zelení je jako stvořená pro byť obchodní, přesto romantická firemní setkání.
V celém domě jsou používány současné materiály, avšak voleny tak, aby byly charakterem co nejblíže k původním. Například na podlahách v původních obytných místnostech jsou to vlýsky, marmoleum a keramická dlažba, v nových společenských prostorách pak umělý kámen, na schodištích, podestách a schodišťových halách broušené teraco a na terasách vymývané teraco. Pokud se nedaly použít nebo zachránit další prvky jako jsou kování, kliky, armatury apod., snažil se architekt najít nebo navrhnout a nechat vyrobit jejich repliky.
Nábytek pro reprezentační a administrativní fungování firmy i pro přechodné bydlení jejích pracovníků navrhla a vyrobila firma Brik. Nejednou jsme psali o její elegantní, střízlivé a kultivované produkci navrhované slovenským architektem Ivanem Čobejem. Také v prostorách této firmy působí zařízení nevtíravě a vypadá, jako by zde bylo odjakživa, což je vždy považováno za pozitivní vklad do prostor zachycujících ducha dob minulých. Ze skic naznačujících původní vybavení rodinné vily se zdá, že Brik se svým nábytkem „trefil“.
text: Lenka Žižková, foto: Iveta Kopicová
Zahradnický trh nabízí mnoho alternativ nákupu. Nejmladší a nejlevnější jsou dvou až tříleté semenáče (asi 1,5 m vysoké) – prostokořenné nebo v kontejnerech. Pak pokračují větší a větší stromky s kmínkem, korunkou a kořenovým balem, nebo opět v kontejneru. Koupit si můžete ale i velké stromy – ty se prodávají nejen podle výšky, ale i podle obvodu kmene (měřeno v 1 m výšky). Pěkný strom do rodinné zahrady by měl mít obvod aspoň 20, raději 25-35 cm. Kdo nechce čekat a nešetří, může mít 70 nebo i 100 cm. Takový se objednává u dovozců ze zahraničních školek.
Proč ne z lesa?Možná váš kamarád vlastní les a klidně by vám dovolil vykopat si pořádný strom a odvézt jej k vám na zahradu. Jenže by nepřežil: chyběla by mu mnohaletá příprava, za kterou se platí právě školkařům. Desítky let jej připravují, každé 3-4 roky speciálním strojem podryjí kořenový systém a strom přesadí. Na přerušení silnějších kořenů strom reaguje vytvořením husté sítě jemných kořínků. Současně při každém přesazení zahradníci prořežou korunu, aby zůstala zachována rovnováha mezi nadzemní a podzemní částí, stromy přihnojí a zalijí. Tímto způsobem se pěstují balové stromy. Kontejnerované navíc stráví poslední rok v nádobách, aby důkladně prokořenily.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Při nákupu se zajímejte také o zeměpisný původ rostlin. Z české produkce seženete mladší stromy (obvod kmene do cca 20 cm), větší se dovážejí ze zahraničí. Nejvíce vzrostlých dřevin se k nám vozí z Německa a Belgie, svůj podíl má i Holandsko a severní Itálie. Vhodnost dovozu z té či oné oblasti je stále diskutovanou otázkou i mezi odborníky. Selský rozum napovídá, že pokud strom rostl 40 let v podobných podmínkách, jako jsou u nás, má větší šance na přežití než strom z přímořského klimatu.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Vzrostlé stromy cestují v kamionech, pečlivě svázané. Někdy se na kamion vejdou třeba jen 2-3, ty opravdu pořádné cestují samy jako nadměrný náklad s policejním doprovodem. Na dopravu musí navazovat vykládka a výsadba jeřáby. Naprosto nezbytné jsou zkušenosti zahradníka, který to vše zajišťuje – chtějte a ověřte si reference. Ne každá cesta unese těžká auta, dlouhý kamion se neohne do každé zatáčky… Taková akce bude atraktivním představením pro celé okolí, které vy budete muset dobře zaplatit. Samotné náklady na zasazení stromu jsou pak skoro nejmenší položkou, i když se mohou vyšplhat do výše mnoha tisíc.
KDE KOUPIT BĚŽNÝ STROM
|
|
Na nákup menšího stromu se vypravte do pěstitelských školek či dobrých zahradních center. Tam nabízejí i pomocný materiál potřebný pro výsadbu (kůly, příčky, rohože, ventilační a závlahové sondy, pomalu rozpustná hnojiva). Zaměstnanci by měli být nejen ochotni a schopni zodpovědět vaše dotazy a poradit s výběrem vhodného druhu, ale i doporučit, jak se stromem naložit. |
Zkontrolujte kmen a větveAť už si strom budete kupovat sami nebo vám jej přivezou zahradníci, dobře si jej prohlédněte. Nenechte se ošálit záplavou květů – dřevina by měla působit zdravě, života-schopně. Dívejte se především na kmen a výhony. Prozradí vám, jak se s ní zacházelo. Dlouhé tenké výhony světle zelené barvy signalizují přehnojení dusíkem nebo pěstování v hustém zápoji: výhony do zimy nedozrají, dřevina špatně přezimuje. Na větvích nesmějí být rány ani zlomeniny (drobné, dobře zhojené oděrky lze tolerovat); velmi nebezpečné jsou podélné praskliny na kmeni (mrazové desky nebo poškození při převozu): mohou v budoucnu narušovat statiku dřeviny. Stejně nepřijatelná je i kůra sloupnutá nad bází kmene. V tomto místě jsou přerušeny cévy, které strom zásobují živinami a vodou, a ten může i po čase uhynout.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Zdravý kořínekAni kořenový systém nesmí být poškozen. Kořenový bal má být pevný, kompaktní. Přestože je zabalen do juty, snadno zjistíte hmatem, zda jsou kořeny správně vyvinuté. Pokud jsou silné jako tužka nebo trochu víc, je vše v pořádku. Jsou-li silnější než 3 cm, znamená to, že bal je buď příliš malý (kořeny jsou moc ořezané) nebo strom nebyl pravidelně přesazován. Takový výpěstek se špatně ujímá – odmítněte ho.
Kontejnerované rostliny mají sice kontejner vyplňovat, ale nesmějí se z něj tlačit ven: uvnitř jsou totiž stočené a deformované. Váš strom by se špatně ujímal a mohl by se i po čase vyvrátit, protože kořeny by špatně prorůstaly do okolí.
text: Hana Pollertová, foto: Jana Pyšková, archiv firem Garpen a Kurz
Následující ukázka platí pro poměrně běžný, ale přesto už historický nábytek. V našem případě se jedná o klasicistní komodu, která se vyráběla v poměrně velkých sériích. Podotýkám, že pro vzácnější kusy historického nábytku se raději obraťte na odborného restaurátora, ale v případě popsané renovace si můžete vystačit sami. Odměnou vám bude zajímavé ozvláštnění interiéru, protože starým kouskem nábytku v kombinaci s moderním vybavením domu můžete docílit velmi zajímavého efektu.
Ošetření proti červotočům
Z nábytku odstraňte šuplíky (pokud nejsou očíslovány, tak je očíslujte) a vymeťte a vyluxujte všechen prach a nečistoty.
Odstrojte staré kování a povrch i vnitřek nábytku vystříkejte Lignofixem.
Impregnaci (Lignofix na historický nábytek) aplikujte nejméně dvakrát (s půlhodinovým odstupem).
POMŮCKY K RENOVACI |
|
◗ Běžné nářadí |
Výměna dřevěných nožičekPůvodní noha komody zničená mnohaletým působením dřevokazů.
Po odstranění nohy nábytek podložte, aby nedošlo k poškození hrany.
Disperzní lepidlo naneste na čep nohy i do otvoru ve spodní části komody.
Zadní nohy komody nebudou zepředu vidět, proto mohou mít i takto jednoduchý tvar.
| Pokud jste na webu již zaregistrovaní, po přihlášení se fotografie zobrazují bez vodoznaku. |
Červotočem zdevastovaná ozdobná řezba bude nahrazena ozdobou stejného typu, kterou jsme koupili přes internet.
Řezba je k nábytku přiklížena a přibita kolářským hřebíkem.
Ozdobu jsme opatrně odstranili pomocí kladiva a plochého šroubováku. Potom naneste disperzní lepidlo na novou ozdobu i nábytek a lehkými poklepy kladiva přes dřevěný špalík ji usaďte.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.dumabyt.cz. |
Původní kování a pomocná plechová šablona s novou roztečí děr pro nové kování, která nám pomohla při vrtání děr.
Usazení nového kování do převrtaných děr lehkými poklepy kladiva střídavě po obou stranách. Zevnitř šuplíku jsou šrouby.
Středové kování s otvorem pro klíč do šuplíku snadno spasujete pomocí stopky vrtáku odpovídajícího průměru.
Kování jsme připevnili původními hřebíčky. V čepech je drží šrouby z vnitřní části šuplíku.
text: Adam Krejčík , foto: archiv
