Dům vyniká svou jednoduchostí…
Interiér domu je plně moderní…
pan Chaloupek
Vážení čtenáři, vyfotili jste na svých cestách či ve svém okolí nějaký raritní, úsměvný či jinak zajímavý snímek vztahující se k bydlení, stavbě či zahradě? Pošlete nám jej na adresu tomas.horacek@mujdum.cz a do předmětu napište „PEL-MEL“. Nejzajímavější fotografie rádi otiskneme!
Máte-li na své zahradě skalku, měli byste také vyrazit. Vybavte se jemným košťátkem, různě velkými kolíky a kolíčky, zahradnickou lopatkou, husím brkem, nůžkami i nožem. Podle druhu rostliny postupně nadzdvihněte a u některých druhů koncem jara úplně odstraňte zimní přikrytí, případně skalku očistěte od listů nanesených během zimy i suchých či zahnívajících nadzemních částí.
Jakmile rozmrzne zem, znovu skalku prohlédněte, a kde je potřeba, rostliny vytažené ze země pozorně zatlačte do země, případně přisypte chybějící zeminu ve složení podle druhu alpínky. Rovněž nezapomeňte zkontrolovat drenážní vrstvu drobných kamínků pod rozložitými polštářky, protože pro polštářovitou alpínku je nedostatečná drenáž zhoubou. V předjaří sestřihněte keříčky vřesů na čtyři prsty nad zemí. Během celého jara sledujte vlhkost půdy a v případě přísušku skalku zalijte.
Nastává také vhodné období, kdy můžete množit řadu skalniček a drobných vrbiček řízkováním a výsevem. A jarní výstavy pochopitelně svádějí k nákupu a výsadbě nových druhů…
POZOR NA JEDOVATÉ ČELEDI |
|
amarylkovité – Amaryllidacea (botanické druhy narcisů) |
Alpínky neboli skalničky jsou velmi rozsáhlou skupinou rostlin z horských svahů celého světa. Někdy si ani odborník není jist, zda rostlina je či není jedovatá. Je dobré si zapamatovat hlavní znaky čeledí, jejichž zástupci mají vždy určitý obsah jedovatých látek nebo látek způsobujících alergie (viz blok Pozor na jedovaté čeledi).
Neopatrná manipulace při přesazování, postavení malých kytic z jedovatých druhů do skleniček na pití, u dětí barevné jedovaté plody svádějící k ochutnání, módní bylinkářské recepty nebo podomácku vyluhované bylinkové likéry mohou způsobit mírné (bolesti hlavy, žaludeční nevolnost, průjem) až vážné otravy (končící i smrtí), anebo mohou být příčinou velmi nepříjemné alergické reakce (kopřivka, rýma).
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Při pletí používejte rukaviceNevysazujte podél cestiček rostliny vzbuzující fotodermatitidy (vyrážky a puchýře vzniklé po doteku za spolupůsobení látek). Reakce bývá silnější na čerstvě opálené kůži a u albínů. Pozor zejména na routu a třemdavu. Při stříhání šťavnatých jedovatých alpínek, zejména po dešti, si navlékněte rukavice a nasaďte brýle. Při pletí používejte rukavice, mnohé plevely jsou jedovaté.
text a foto: Marie Musilová
Nejsvětlejší odstín původní plovoucí podlahy v odstínech přírodních dřevin opakovala designérka na korpusech a obdobný odstín barvy použila na podkladovou barvu stěn. Tak se jí podařilo světlé odstíny dřeva vzájemně propojit od podlahy přes linii nábytku ke stěnám. Jako doplňkovou barvu zvolila odstíny listů a zeleně.
Obestavění celé postele podle představ malé slečny se návrhářce zdálo příliš mohutné, a tak raději zvolila vzdušnější řešení ve formě snímatelného bambusového přístřešku. Designérka počítala i s tím, že si Míša bude chtít jednou pokoj přestavět, postel tedy lze otočit o 90 stupňů.
| Více článků z rubriky INTERIÉR najdete na www.dumabyt.cz. |
Vizuální oddělení postele
Do prostorné šatny, která je součástí pokoje, umístila veškeré šatní skříně, aby nemusela samotný pokoj zahlcovat nábytkem. Do pokoje navrhla úzké skříňky s hloubkou 35 cm pro dívčí tajnosti a poklady.
Skříňky měly působit různorodě, tak jako linie stromů v lese. Jediným větším kusem nábytku je skříňka, která plní dvě funkce – vizuální oddělení postele od vstupních dveří a krytí pro horkovzdušné rozvody.
text: Edita Erbsová, foto: Vojtěch Resler
V současné době komín představuje jistotu a nezávislost: v podmínkách nejistých zásob fosilních paliv, dramatického růstu jejich cen a nevypočitatelného chování subjektů, které tyto zdroje ovládají, je topení dřevem nebo jiným obnovitelným a dostupným palivem investicí nejen do současnosti, ale především do budoucnosti.
Žádný majitel nemovitosti neudělá chybu, když se poučí o terminologii týkající se tohoto stavebního prvku. Chtě nechtě totiž bude muset jednou komunikovat s lidmi, kteří se údržbou, rekonstrukcemi nebo stavbou komínů zabývají. Tak například sopouch nemá nic společného se sopkami, je to trouba spojující spotřebič s vlastním komínem. Sopouch by měl být co nejkratší a přímý, pokud možno šikmý se stoupáním nejméně 10 procent. Nelze-li tuto podmínku splnit, neměla by být vodorovná část delší než 250 milimetrů.
Komínový průduch je vnitřní část komínu (může mít čtvercový, obdélníkový nebo kruhový průřez), komínový plášť je vnější část komínu, zatímco komínová hlava je to co vyčnívá nad střechu. Měla by převyšovat hřeben střechy nejméně o 650 milimetrů. Moderní komín musí také mít vymetací otvor na půdě (pokud není přístupný pro údržbu z lávky na střeše) a vybírací otvor v nejnižší části komína. Jím se odstraňuje popílek, který se tu při provozu hromadí. Vybírací otvor se má nacházet ve výšce 30 až 100 centimetrů nad nehořlavou podlahou v místnosti, která není používána jako obytná a nejsou v ní uskladněny hořlavé látky. Konstrukce a materiál dvířek závisí na používaném druhu paliva. Minimální rozměr pro průlezné komíny je 450 x 600 mm, pro úzké průduchy 120 x 250 mm.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Postavit klasický komín z běžných stavebních materiálů není levné, rychlé ani jednoduché. Komínové těleso totiž musí pro svou trvanlivost, účinnost a odolnost splňovat celou řadu předpokladů: musí vzdorovat vysokým teplotám a agresivním látkám ve spalinách, dokonale těsnit, tepelně izolovat, aby nedocházelo k ochlazování a tím snižování tahu, kondenzaci atd. Moderní spotřebiče také kladou na komín vyšší nároky než ty staré: většinou je ve spalinách více vodní páry, liší se teplota a další parametry. V neposlední řadě představují klasické komíny velké statické zatížení, což znamená budovat důkladné základy (a prodražuje stavbu).
Proto rychle stoupá obliba komínových systémů, které uvedené problémy řeší použitím moderních materiálů a obvykle také vícevrstvou konstrukcí. Nejčastější je použití tří vrstev. Vnitřní představují keramické vložky, které vynikají dobrou odolností vůči vysokým teplotám a agresivním chemickým látkám ve spalinách. Další vrstvou je tepelná izolace, obvykle z minerální vlákniny. To celé je vsazeno do obvodového pláště, který většinou tvoří tvarovky (komínové tvárnice) z keramického materiálu, z lehkého betonu či jiné stavební hmoty. Měly by umožnit omítnutí.
Všechny tyto prvky jsou navrženy tak, aby je šlo sestavovat rychle, kvalitně, variabilně a přitom bez větší námahy. Spoje jsou těsněny různými moderními metodami, například silikonem. Některé systémy pracují s tzv. protiproudovým předehříváním vzduchu určeného pro spotřebič. Pracuje tak, že vzduch zvenčí proudí pod obvodovým pláštěm vnější vrstvy a ohřívá se od vnitřní vložky. Do kamen, krbové vložky atd. již tedy vstupuje ohřátý, což výrazně zvyšuje účinnost provozu.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Výhody jsou zřejmé: komín lze tímto způsobem postavit velmi rychle a kvalitně za obvykle nižší cenu než běžné komínové těleso. Jednou z výhod komínových systémů je i to, že má od výrobce vyřešené všechny technické detaily, výpočty a návrhy, problémy ochrany životního prostředí i bezpečnosti a hospodárnosti provozu. Do značné míry to tedy šetří práci i při návrhu celé stavby. Variabilita systémů umožňuje vyhovět všem požadavkům v běžném rodinném domku nebo rekreačním objektu. Záruky se většinou poskytují na desítky let – například firma Ciko udává třicet let.
Komínový systém musí vyhovovat předpisům, především normě ČSN EN 1443. Pokud komínový systém objednáváme od jednoho certifikovaného dodavatele s použitím vzájemně kompatibilních dílů, výrobce přebírá zodpovědnost za komín jako celek. Pokud však je z dílů od různých výrobců, odpovědnost je na dodavateli stavby nebo montáže.
Součástí komínového systému pak samozřejmě jsou také prvky pro vstupy sopouchů, vybírací otvory, čisticí otvory a nadstřešní část, tzv. komínová hlava.
Bývá zvykem vedle výhod uvádět také nevýhody – komínové systémy od kvalitního výrobce však jsou oproti „klasice“ ve výhodě prakticky ve všem: za relativně málo peněz nabízejí podstatně víc.
Speciálním případem komínového systému jsou vícevrstvé nerezové komíny. Jejich výhodou je mimo jiné i nízká hmotnost. Lze je proto vybudovat i tam, kde statické podmínky jiné řešení neumožňují, například v patrech bez možnosti vytvořit základy atd. Jde proto také o možnost, jak vyřešit individuální vytápění v hromadné bytové výstavbě, kde je zatím jednou z velkých nevýhod téměř naprostá závislost na centrální distribuci tepla. Úspora za vytápění může v některých případech dosáhnout až 40 procent původních nákladů.
TROCHA HISTORIE
|
|
Teplo je jednou ze základních lidských potřeb. Vynález komínu proto představoval významný civilizační pokrok: účinný odvod spalin z ohniště měl za následek nejen větší pohodlí, ale především zdravější prostředí v obydlí, vyšší komfort a řadu dalších předností. |
Další výhodou související s nízkou hmotností je rychlá a levná montáž. Nerezové systémy se proto často využívají také jako tzv. fasádní komíny.
Nevýhodou je, že pokud je systém špatně navržený, může být životnost nižší, protože ne každý materiál dlouhodobě odolá agresivním spalinám. Udává se, že zatímco keramický systém má životnost srovnatelnou s životností celé stavby, nerezový vydrží přibližně tak dlouho jako spotřebič, který je na něj připojený. V tomto případě se tedy obzvlášť vyplatí odebírat systém jako celek od osvědčeného výrobce.
Jiným speciálním případem jsou dvousložkové systémy (bez tepelné izolace) pro nízkoenergetické nebo pasivní stavby. Vyrábějí se také vložky (keramické i jiné) pro rekonstrukci starých komínů.
Při výběru komínového systému je třeba dbát na to, aby systém vyhovoval používanému druhu paliva, tlakovým poměrům (přirozený tah nebo přetlakový systém), typu připojených spotřebičů, typu a agresivitě spalin, průměru sopouchu a podobně. Mnoho systémů však je do značné míry univerzálních, především ohledně typu paliva. Pokud uživatel zvolí tuto možnost, má do budoucna otevřený výběr mezi palivy podle měnící se situace na trhu.
Mnoho výrobců nebo dodavatelů inzeruje ceny svých služeb v korunách za metr komínu. Odborníci však varují, že toto hledisko může být zavádějící, protože nezahrnuje řadu dalších složek ceny. Výsledná faktura pak někdy může být ošklivým překvapením. Doporučují proto od začátku jednat o ceně celého komína.
Důležitým hlediskem je i záruka dodavatele. Nejde jen o její délku, ale i na co se doopravdy a výslovně vztahuje. Důkladné prostudování smluvních podmínek proto rozhodně není na škodu. Jednou ze záruk kvality jsou certifikáty, kterými firma disponuje, nejlepší ovšem je doporučení od spolehlivého zdroje.
Nejde-li o rekonstrukci, vždy je výhodnější budovat komín při samotné stavbě. I když u komínového systému jsou náklady a další nepříjemnosti spojené s dodatečnou dostavbou nižší než u klasického komínu, přesto jsou o dost větší, než pokud je budován v rámci novostavby. Není proto na škodu jej do projektu zahrnout i navzdory tomu, že primárně chceme topit elektřinou nebo jiným zdrojem tepla, který neprodukuje kouř. Pravděpodobnost, že komín v budoucnu využijeme (přinejmenším v přechodných obdobích na začátku a konci topné sezony) je totiž poměrně vysoká a s růstem cen energií se ještě dále zvyšuje.
text: Jan A. Novák, foto: archiv firem
Tenčí živé větve a výhonky až do 20 mm stříháme obvykle tzv. dvousečnými nůžkami. U ovocných stromů musíme vést střih asi půl centimetru nad pupenem šikmo pod úhlem 30-45°, abychom ho nepoškodili a list se zdravě rozvinul! Obě ostře zbroušené čepele působí v místě řezu proti sobě a pahýl větve zbytečně nepoškozují. Ke stříhání starých a tuhých větví jsou naopak lepší nůžky kovadlinkové, nejlépe se srpovitou čelistí, umožňující tzv. klouzavý střih.
Doporučit lze např. dvousečné hliníkové nůžky s plastovou výstelkou a dobře skrytou nevyskakující pružinou. Pokud se s univerzálními nůžkami potřebujeme dostat hlouběji do pichlavých a košatých keřů, jsou ideálním pomocníkem univerzální pákové nůžky Fiskars schopné při ovládání oběma rukama stříhat větve do tloušťky 20 mm. Po práci nezapomínejme jakékoli zahradní nůžky dosucha utřít a lehce přestříknout styčné kovové plochy olejem ve spreji.
TRADIČNÍ RUČNÍ NÁŘADÍ K ŘEZU KMENŮ A VĚTVÍ
|
|
|
Stříhat výhony a větve s tloušťkou 2 až 4 cm dokážeme jen pákovými nebo tzv. převodovými nůžkami. Dlouhá držadla pákových nůžek zvyšují střižnou sílu v okamžiku dostřihu víc jak dvojnásobně, ještě chytřejší mechanizmus s ozubeným převodem mezi oběma čelistmi zvýší sílu rukou na střižných čelistech víc jak trojnásobně! Nabídka je široká. Wolf-Garten nabízí vedle řady nůžek s oválnými hliníkovými trubkovými držadly s nastavitelným předpětím čelistí i nůžky s teleskopicky prodloužitelnými držadly v rozmezí 65 až 93 cm (jednobřité i s kovadlinkou).
Pákové a převodové nůžky Fiskars mají držadla z polyamidu vyztuženého skleněnými vlákny, pružné dorazy chrání prsty před zraněním při konečném „docvaknutí“. Gardena svoje převodové a pákové nůžky nabízí ve třech třídách Classic, Comfort a Premium, poslední s dvakrát zahnutými profilovými hliníkovými rameny a nastavitelnými klouby až pro dvacetinásobné zesílení síly rukou a se zárukou 25 let. Čepele kvalitních nůžek jsou potaženy teflonovou vrstvou snižující odpor při stříhání. Teflon navíc chrání ocel před korozí a zabraňuje ulpívání zbytků v převodu a čepech.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
K odřezávání a krácení větví v žádném případě nepoužívejte běžné truhlářské pily, jejichž zuby by poničily živoucí dřevo. Zahradní rámové pily se od nich liší rozvedenými a zakalenými hrubšími zuby usnadňujícími řez v živém dřevu. Svou užší špičkou pak usnadňují přístup do spleti větví. Mají jednoduché pákové nebo maticové napínání a na tvarově přizpůsobeném držadle plastový chránič prstů a kloubů. Při přenášení bychom list měli chránit nasazením plastového krytu, jak to např. nabízejí rámové pily Fiskars. Tenké větve (do 25 mm) lze řezat v jednom tahu, tlusté (do 60 mm) u kmene nejprve podřízneme zdola, řez dokončíme shora. Obloukové pily Gardena umožňují list podle potřeby otočit až o 90° a dají se nasadit na teleskopickou násadu stavebnice Combisystem, takže ze země s nimi dosáhneme do výšky 5 m. Totéž „umějí“ i pilky Vario od Wolf-Garten, jejichž list lze otočit o 360°. Do koruny bez žebříku se s nimi uživatel dostane nasazením na teleskopickou tyč stavebnice Multi-star.
Pro hůře dostupná místa, např. do spleti větví, jsou vhodnější čepelové prořezávací pilky s obloukovou čepelí s tahovým ozubením (zařezává se a řeže při tahu k sobě). Kratší mohou mít zavírací čepel, u delších (až 36 cm) se čepel dá do držadla zasunout, aby při nošení neohrožovala svými ostrými zuby uživatele.
K odřezávání větví až do průměru 10 cm nabízí Black & Decker novinku s výstižným názvem Alligator, křížence řetězové pily a zahradních kleští. Jeho čelisti obávaného predátora opravdu připomínají. Pilový řetěz poháněný elektromotorem o výkonu 550 W s lištou jen 15 cm dlouhou běží v ochranném plastovém rámu. Bezpečnostními rukojeťmi se jako kleštěmi větev sevře, stisknutím tlačítek palcem pravé i levé ruky se řetěz rozběhne. Řetěz má bezpečnostní brzdu, která ho uvolněním kteréhokoli tlačítka okamžitě zastaví.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
![Profesionální "houseník" RC-VM na teleskopické tyči stříhá i vysoko nad hlavou větve do průměru 40 mm. Cena (bez stavebnicové násady) 1 635 Kč (WOLF-GARTEN).](/wp-content/uploads/obrazek/4f0eec3b3b757/zahrada-nuzky-pily-pomocnici-naradi-05_200x202.jpg "Profesionální "houseník" RC-VM na teleskopické tyči stříhá i vysoko nad hlavou větve do průměru 40 mm. Cena (bez stavebnicové násady) 1 635 Kč (WOLF-GARTEN).")
Až do výšky 6,5 m lze díky teleskopické tyči stříhat odumřelé větve a prosvětlovat korunu košatých stromů vynikající novinkou – stříhacím kopím StarCut 160. Žádná lanka nepřekáží, protože jednoduchý mechanizmus vedený uvnitř hliníkové tyče uvádíte do pohybu tažným pouzdrem, které po tyči klouže nahoru a dolů. Tyč se tak nezaplete ani v hustých keřích. Bez větší námahy lze stříhat větve až do průměru 3 cm. Ještě silnější větve do výšky až 5 m zvládnou houseníky s lanovým pohonem střižných čelistí, které jako všestranně použitelnou stavebnici Multi-star nabízí Wolf-Garten a pod názvem Combisystem v poněkud odlišném provedení i Gardena. U stavebnice Multi-star je lanko čtyřnásobného kladkostroje, které se automaticky napíná, aby se nezamotávalo do větví. Teleskopicky prodlužovatelná násada má gumovou výstelku.
Zahradní všeumělHouseník je jen jedním z řady stavebnicových nástrojů, které ocení každý sadař i zahradník: na násadu lze nasadit a kliknutím upevnit čepelovou profi pilku s hákem na větve, rámovou pilku s natáčivým listem, hák pro zachycení a třesení větví při sklizni nebo česák s kloubem. Místo této „stromové“ sady násada poslouží svou patentní příchytkou k upevnění prostým kliknutím téměř třiceti různých druhů nářadí pro úklid a úpravu trávníků a záhonů – od kypřičů, hrábí, pleček, motyček a secího strojku až po vertikutační kolečkové hrábě, smetáky, stěrky a lopatky. A po práci se všechno přehledně uloží na nářaďovou lištu někde na stěně altánu či garáže.
text: Jan Tůma, foto: archiv
Možnosti využití mozaiky jsou nekonečné. Současné inovativní technologie spolu s moderními trendy představují mozaiku jako materiál, který je vhodný jak pro interiér a navazující exteriér kuchyně, koupelny, bazénu, tak i do honosné rezidence.
Kromě originálního designu dokáže mozaika vyřešit i atypické, například obloukové prvky, plochy pro usazení umyvadel, niky, zrcadlové rámy a ostatní prostorové problémy. Rozměry mozaiky jsou od 0,5 x 0,5 cm až po 10 x 10 cm. Mozaika se většinou dodává jako lepenec malých dílků na papírové podložce nebo silonovém vláknu o velikosti např. 30 x 30 cm, skládající se z několika kusů 2 x 2 cm, což umožňuje použití celku nebo jednotlivých částí lepence.
Snadnou manipulací s plátem mozaiky můžeme požadované díly mozaiky oddělit a vytvořit vzor, rastr bordury, geometrické tvary, obrazce nebo inserta, do kterých se dílky mozaiky vkládají. Tvary mozaiky jsou různé – od pravidelných čtverců, koleček až po zubatý parketový styl. Není snad barva, která by nebyla v nabídce výrobců mozaiky.
Barevná paleta v matu a lesku s glazovaným i neglazovaným povrchem povyšuje mozaiku na univerzální materiál, který lze použít jak na stěnu, tak na podlahu, což umožňuje realizovat nepřeberné množství barevných, a hrou mozaiky a světla i prostorových kombinací. Z mozaiky vytvoříte stěnu, podlahu, dekor, příčku, polici, lavici. Nedílnou součástí sérií jsou speciální keramické tvarovky jako vnitřní, vnější rohy, profily a inserta, bordury, které na mozaiku a ostatní obklady plynule navazují a ze všedního prostoru činí precizní, dokonalý interiér.
OHLÉDNUTÍ ZA MINULOSTÍ |
|
– Historická fakta zmiňují mozaiku již ve staré Mezopotámii. |
Efektní kombinaceStále žádanější je kombinace malého a velkého formátu. Velkoformátové (často kalibrované) dlažby s jemnou, klidnou strukturou, v umírněné barevné škále od světle béžové až po tmavě hnědou jsou většinou střídány, kombinovány právě s mozaikou. Mozaika nahrazuje klasické dekorace, oživuje jinak uniformní velký formát. Někdy se mozaika aplikuje na celou stěnu, která kontrastuje s velkým formátem, nebo se použije jen několik řad mozaiky jako dekor pro oživení.
| Více článků z rubriky KOUPELNA najdete na www.dumabyt.cz. |
Mozaika je…Mozaika je fenoménem mezi obklady, a to díky designu, který při samotném výběru otevírá téměř nekonečný prostor vaší fantazii. Kromě designu je to také variabilita při aplikaci, která umožňuje obložit mozaikou kulatou vanu, rovnou stěnu nebo umyvadlovou desku. V neposlední řadě také výborná kvalita za cenu, jež odpovídá výslednému efektu. Snadná údržba potěší všechny hospodyně. Mozaika se vyznačuje klasickou elegancí, avšak koresponduje s trendy současnosti.
text: Pavla Nováková, foto: archiv
Rodinný dům ze 70. let minulého století se nachází ve starší klidné vilové čtvrti. Plně podsklepená zděná stavba se sedlovou střechou a dvěma místnostmi v podkroví má hlavní vstup orientován na severozápadní stranu. Z obývacího pokoje vede přes malou verandu výstup na zahradu na jihovýchodní straně.
ÚKOL ARCHITEKTA |
|
Stavba nejeví známky vážných technických poruch, nevyhovuje však především dispozičně. Majitelé si přejí propojit kuchyň s obývacím pokojem a otevřít tento prostor francouzskými okny do jihovýchodní části zahrady, nejlépe na útulnou terasu. Dále by v přízemí měla zůstat ložnice a malá „pracovní“ koupelna s pračkou a sprchou a také šatna. Schodiště podle názoru majitelů nevhodně zasahuje do obývacího pokoje, chtěli by zvážit jiné řešení. V podkroví by měly vzniknout tři přibližně stejně velké dětské pokoje a koupelna s vanou, samostatným sprchovým koutem, WC a dvěma umyvadly. Celkově si manželé představují účelné, neokázalé řešení bez zbytečných nákladů, zato s důrazem na bezpečnost pro děti. |
V původní dispozici bylo schodiště umístěno nestandardně, s nástupem v obývacím pokoji. Vzhledem k tomu, že jde o starší stavbu, větší zásah do konstrukce schodiště bych nedoporučovala. (Pokud by to klienti pokládali za nutné, návrh by si vyžádal odborný statický posudek.) Dále jsou zde celkem tři komínová tělesa, v případě vytápění jedním plynovým kotlem úplně zbytečná, proto jsem jeden komín v přízemí zrušila.
Novou dispozici jsem navrhla tak, že se stávající schodiště stane obytným a estetickým prvkem nově vzniklého prostoru v přízemí. Pod schodišťovým ramenem může být vestavěná knihovna, popř. úložné prostory, kterých není nikdy dost. Na přání klientů jsem propojila malou kuchyň s obytným prostorem a jakousi původní předsíní. Vznikl tak poměrně velký prostor, který lze opticky i funkčně spojit také s pracovnou, která je oddělena posuvnou stěnou.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Pracovna se dá využívat také například jako herna pro děti. V přízemí vznikla i nová praktická šatna u ložnice s oknem. Francouzská okna propojila obytnou část domu se zahradou, přístupnou přes terasu z tropického dřeva. Tentýž materiál bych použila na vnitřní podlahy v přízemí ve tmavém odstínu tak, aby vynikly ostatní prvky interiéru ve světlých barvách.
Střecha se zvedla díky metr vysoké nadezdívce tak, aby v podkroví vznikl využitelný prostor pro tři dětské pokoje s koupelnami. Pokoj v pravé části dispozice doplňuje průchozí šatna a komora. Všechny podkrovní místnosti mají dostatečné osvětlení střešními okny. Podlaha je v místě schodiště stejná jako v přízemí.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Přírodní linoleum s praktickým povrchem
V pokojích je možné použít také celoplošný koberec nebo přírodní linoleum s praktickým, velmi odolným a na dotek příjemným povrchem, který doplníme kusovým kobercem. Návrh je zpracován v různých barevných kombinacích s ohledem na individualitu a věk dítěte.
Obě varianty návrhu mají shodné dispoziční uspořádání, ale liší se materiálovým řešením. První varianta zahrnuje jednotné podlahy ze světlého přírodního dřeva, případně levnější celoplošné krytiny. Druhá varianta je nákladnější a výraznější: v přízemí a v hale v podkroví je tropické dřevo, v dětských pokojích celoplošné koberce nebo přírodní linoleum v různých barevných odstínech v každé místnosti. Přírodní linoleum se dobře hodí i do koupelen.
SLOVO MAJITELŮ |
|
Studii považujeme za úvodní návrh, který by se musel doladit. Především umístění jednotlivých místností není úplně podle našich představ (šatnu v přízemí bychom si přáli umístit u vchodových dveří, bez pracovny a druhé koupelny v podkroví bychom se obešli). Zde by jistě byla nutná další vzájemná konzultace. Zamlouvá se nám možnost nehýbat se schodistěm, což by mohlo zjednodušit a urychlit rekonstrukci, ale i to bude záviset na konečné dispozici celého interiéru. |
text a návrh: Ing. arch. Karolína Fořtová
Zahrada, kterou vám dnes představujeme, je skutečnou zelenou oázou. Na první pohled je zřejmé, že nevznikala na pustém místě. Jejím základem jsou prastaré jabloně, které jsou v dnešních zahradách vzácností. Ne každý majitel pozemku je natolik osvícený, aby přehlédnul práci spojenou s odklízením spadaného listí a nechal tyto nedoceněné staré odrůdy žít.
Náš hostitel – špičkový chirurg – si při zakládání zahrady pozval na pomoc zahradního architekta, který mu s naplňováním jeho vizí o zelené oáze pomohl. Postupně začala vznikat zahrada, ve které máte pocit soukromí, ačkoliv jste obklopeni ze všech stran sousedy.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Vybudování okrasného jezírkaPozemek není příliš velký, a tak byla ponechána centrální část volné ploše trávníku a většina výsadby byla soustředěna po obvodu. Osluněné partie byly osázeny vyššími keři a pestrou směsicí růží, záhony pod vzrostlými stromy poskytly ideální podmínky pro stínomilné skupiny pěnišníků. Právě tyto kvetoucí keře se postarají o celou paletu barev v období, kdy již odkvetly cibuloviny a poupata růží se teprve nalévají, aby se koncem června předvedla v plné kráse.
Největším oříškem bylo vybudování okrasného jezírka, které architekt navrhl přímo u terasy. Vize to byla lákavá. Jenomže aby jí bylo dosaženo, bylo zapotřebí značně upravit terén u domu. Po stavbě totiž zůstal příliš nízko a bylo proto nutné jej zvýšit tak, aby hladina vody navazovala na zpevněnou plochu terasy. Úsilí se vyplatilo a nyní je tento kout zahrady místem, kde celá rodina tráví veškeré volné chvilky.
text: Jiří Prouza, foto: Jiří Prouza
Monumentální rozměry a atypický tvar domu nepramení ze snahy architekta zviditelnit se za každou cenu, ale vycházejí ze složité situace na parcele v krásném koutě středních Čech.
Nepravidelně tvarovanou parcelu na romantickém osamoceném místě s krásným výhledem z větší části pokrývá listnatý háj a ochranné pásmo plynovodu, který přes tento poměrně velký pozemek prochází. Jako jediné místo vhodné k zastavění tu zbýval trojúhelníkový cíp na jižním okraji. Velikost a tvar pozemku tak přímo implikovaly rozměry a protáhlý lichoběžníkový půdorys stavby, určené k pohodlnému bydlení pro čtyřčlennou rodinu.
Dům je umístěn rovnoběžně se severní hranicí ochranného pásma, která se zároveň kryje s okrajem lesa. Z této strany také vede přístupová cesta. „Celková délka severní fasády je 34 m, rozměr vyšel z šířky okrajové linie lesa po odečtení předepsaných odstupových vzdáleností stavby od hranic pozemku a ochranného pásma. Šikmé boční stěny sledují boční okraje pozemku,“ vysvětluje architekt Ladislav Dvořák, autor návrhu domu. V místě neplatí žádná další regulační opatření, a tak jeho práce nebyla v jiném směru omezena a zůstal prostor pro moderní architekturu. Vzhledem k charakteru přírodního prostředí se stavebník a architekt shodli na pultové střeše. Od původního nápadu na realizaci dřevostavby však majitel domu vzhledem k nutné údržbě dřeva upustil a rozhodl se pro zděný dům, postavený na bázi přírodních materiálů.
„Základní linii stavby udává masivní severní obvodová stěna, proto jsme stavbu nazvali dům za zdí,“ pokračuje architekt. Při této severní stěně, která hraje roli určité ochranné bariéry, je v obou podlažích vždy umístěno „chladné“ zázemí a technické prostory, zatímco obytná část je orientována na slunný jižní cíp pozemku. Terén se svažuje k jihovýchodu, do domu se proto vstupuje od lesa druhým podlažím. Kromě garáže zde najdeme koupelnu, šatnu, dva dětské pokoje a ve východním rohu domu prostornou ložnici. V nároží, které je vymezeno poměrně ostrým úhlem, vznikla malá krytá terasa s příjemným dopoledním sluníčkem a hezkým výhledem.
Schodiště, umístěné proti hlavnímu vstupu, vede do přízemí, přímo do otevřené společné obývací části. Kuchyň je spojena s jídelnou a sezením v jeden protáhlý prostor, osluněný z jižní strany prosklenou stěnou. Podlaha sleduje sklon terénu, tři výškové úrovně navazují na rovinu zahrady u domu. Na východní straně obývací prostor přechází v trojúhelníkovou terasu, krytou přesahujícím horním podlažím. V přízemí najdeme i praktickou technickou místnost se skladem dřeva, přístupnou ze zahrady. Dřevo se dopravuje shozem přímo z horní garáže.
| Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Od elegance k úsporámDům je zajímavým spojením estetického cítění a zdravého selského rozumu. „Chtěli jsme praktické moderní bydlení, které nás nezatíží finančně ani náročnou údržbou a bude maximálně energeticky úsporné a soběstačné,“ vysvětluje majitel. Základním předpokladem je dobrá tepelná izolace obvodového pláště a orientace stavby ke světovým stranám podle zásad energeticky úsporného stavění. Díky velkým proskleným plochám na jižní straně jsou obytné prostory od podzimu do jara prohřívány slunečními paprsky. V létě, kdy slunce stojí vysoko, jsou naopak stíněny přesahující střechou. Majitel se zabývá truhlářskou výrobou, proto zvolil sofistikovaný systém vytápění, který využívá dřevěný odpad. Kotel na dřevo má velký výkon a je propojen se dvěma velkoobjemovými zásobníky na ohřev vody, takže stačí přikládat večer a v domě je teplo po celý další den. Z krbu v obývacím pokoji vedou rozvody teplého vzduchu do horního podlaží, na podzim a na jaře stačí přitápět krbem. Určitou pojistku navíc představuje záložní elektrokotel.
text: Jitka Pálková, foto: Jaroslav Hejzlar
Technické údaje
|
|
| Zastavěná plocha | 228,5 m² |
| Užitná plocha | 266,4 m² |
| Konstrukce | betonové základové pasy a základová deska, spodní stavba železobetonová (systém ztraceného bednění), vrchní stavba zděná z vápenopískových cihel a pórobetonových tvárnic, stropy keramobetonové, schodiště betonové a ocelové s dřevěnými schodnicemi, pultová střecha z dřevěných vazníků, střešní krytina kanadský šindel |
| Výplně otvorů | okna dřevěná euro s izolačními dvojskly, dveře z laminovaných desek do obložkových zárubní |
| Vytápění | ústřední teplovodní, kotel na dřevo, v přízemí podlahové vytápění, v patře radiátory, záložní elektrokotel, krb s rozvodem teplého vzduchu. |
| Dům má vlastní studnu a jímku na odpad. Náklady na provoz domácnosti činí cca 3 300 Kč měsíčně (spotřeba elektřiny, provoz vytápění a odvoz fekálií). | |
Návrh koncepce: Ing. arch. Ladislav Dvořák (1952)
Autorizovaný architekt, vystudoval Fakultu architektury ČVUT Praha. Spolupracuje s architektem Milošem Machačem v atelieru a.d.i. studio, zabývá se návrhy interiérů, projekty rekonstrukcí, bytových a občanských staveb od studie až po realizaci.
Stavební projekt: Ing. arch. Miloslav Vorlíček
Autorizovaný architekt, vystudoval Fakultu architektury ČVUT Praha. Vede vlastní ateliér zaměřený na architektonickou a urbanistickou tvorbu od studie až po realizaci. Realizoval například administrativní budovu Albion Group v Praze, areál firmy Bedřich Dobříš, řadu rodinných vil a domů v okolí Prahy a Příbrami.
a.d.i. studio
Radlická 76, Praha 5
tel.: 251 553 390
www.studioadi.cz
Ing. arch. Miloslav Vorlíček
Husova 296, Příbram
tel.: 604 205 938
www.ateliervorlicek.cz
Za zimní období obecně pokládáme období mezi 1. listopadem a 31. březnem, případně období před i po tomto datu, kdy teplota v noci poklesne pod bod mrazu po sobě jdoucí 3 dny. Při dodržení několika základních zásad uvedených níže umožní zimní úpravy receptur tvrdnutí směsí i za nízkých teplot až do teploty -5°C. Díky tomu lze stavební sezónu prodloužit až o celý měsíc.
V letošním roce společnost KM Beta a.s. představila nový sortimentní produkt – broušené pálené a vápenopískové bloky, jejichž cena již zahrnuje potřebné množství lepidla včetně dodávky.
Cementové potěry KMB PROFIMIX CP 101 a CP 101 j, CP 102 a CP 102 j a CP 103 jsou suché cementové směsi určené pro zhotovení připojených i plovoucích betonových potěrů. Hodí se pro venkovní i vnitřní použití a na všechny běžné podkladové minerální materiály. Uplatní se také při výrobě betonových dílců (dlaždic, tvárnic). 
Cementové potěry se zimní úpravou se vyrábějí s přísadou, která umožňuje tvrdnutí směsi i za nízkých teplot, max. však do teploty -5°C. Při kladení potěrů za těchto nízkých teplot je nutné dodržovat tyto zásady:
Potěr musí být aplikován pouze ve vnitřním prostředí, které však nemusí být vytápěné (ve vnějším prostředí nelze podmínky dodržet).
Podklad musí být suchý bez zmrazků, ledu a podobně.
Cementový potěr musí být uskladněn v suchu nad teplotou -5°C.
Teplota prostředí musí být v průběhu zpracovávání zaznamenávána ve Stavebním deníku min. 3x denně (na začátku, uprostřed a na konci zpracovávání) a nesmí být nižší než -5°C.
Při teplotách 0°C až +5°C není nutné záměsovou vodu předehřívat. Při teplotách nižších, což znamená 0°C až -5°C, se musí záměsová voda předehřívat na teplotu cca 30°C a tento fakt je nutné do Stavebního deníku zaznamenat.
Pod +5 °C nesmí být potěr kropen vodou.
Druhý den po kladení potěru se musí povrch překrýt folií a při očekávaných mrazech, které by byly nižší než -5 °C se musí překrýt polystyrénovými deskami o tloušťce min. 5 cm bez viditelných spár. Při očekávaných teplotách nižších než -5°C (bez dodatečné izolace nebo pod -10 °C) se potěr nesmí pokládat.
Při nedodržení těchto zásad může dojít ke statickým poruchám.
CP 101 Cementový potěr C 20 se zimní úpravou (20 N/mm2)
CP 101 j Cementový potěr C 20 jemný se zimní úpravou (20 N/mm2)
CP 102 Cementový potěr C 25 se zimní úpravou (25 N/mm2)
CP 102 j Cementový potěr C 25 jemný se zimní úpravou (25 N/mm2)
CP 103 Cementový potěr C 30 se zimní úpravou (30 N/mm2)
Zdící cementové malty ZM 901, ZM 901 j a ZM 902 jsou určené ke zdění obvodového, nosného a výplňového zdiva a příček z klasických zdících prvků (plné i lehčené cihelné prvky, cihelné a betonové bloky a tvárnice), kde je vyžadována vyšší pevnost zdiva.
Zdící lehčená malta ZM 905 je vhodná zejména k ručnímu zdění prvků typu THERM se svislým děrováním. Hlavní předností této malty je větší odolnost proti objemovým změnám, a tím i ke snížení výskytu trhlin zejména v oblasti kopírování spár na omítce.
Zdící malta ZM 906 (lepidlo PB) je určena pro ruční tenkovrstvé zdění obvodového, nosného i příčkového zdiva z pórobetonových bloků a tvarovek, jak ve vnitřním, tak ve vnějším prostředí. Zdící prvky se kladou celoplošně na ložnou i styčnou spáru.
Zakládací malta ZM 910 je směs určená pro vyrovnání první vrstvy zdících materiálů na základové nebo stropní desce z broušených cihelných nebo pórobetonových bloků. Používá se i pro zakládání vápenopískových zdících prvků u nízkopodlažních budov. Rychle vytvrzuje a má vysoký počáteční nárůst pevnosti.
Tenkovrstvá zdící malta ZM 911 (Lepidlo CBC) je určená pro celoplošné zdění na tenkou spáru pro broušené cihelné bloky typu THERM. Je určena pro ruční zpracování ve vnějším i vnitřním prostředí.
Tenkovrstvá zdící malta ZM 912 (Lepidlo CB) je vhodná pro tenkovrstvé zdění způsobem nanášení nebo namáčení na žebra broušených cihelných bloků typu THERM. Je určena pro vnější i vnitřní použití a pro ruční zpracování.
Vysokopevnostní a rychletuhnoucí zdící malta ZM 920 se uplatní při ručním zdění vápenopískových a betonových zdících prvků. Zajistí dokonalé spojení zděných prvků, navíc se využívá také jako zakládací malta pro horizontální vyrovnání první vrstvy. Vyznačuje se vysokou pevností a zvýšenou smykovou pevností ložných spár, má sníženou schopnost sesedání spáry vlivem vysoké hmotnosti zdícího materiálu. Je vhodná pro zdění nosného zdiva i zdění příček ve vnitřních i vnějších prostorech.
Tenkovrstvá zdící malta ZM 921 (Lepidlo SX) je určená k ručnímu tenkovrstvému zdění vápenopískových a betonových bloků, a to jak obvodového, tak nosného a výplňového zdiva ve vnitřním a vnějším prostředí.
Zdící tepelně izolační malta TM 501 se hodí k ručnímu i strojnímu zdění především cihelného zdiva, zejména pak tvárnic typu THERM a dalších lehčených materiálů (Liapor, pórobeton apod.). Hlavní předností této malty je její nízký součinitel tepelné vodivosti, snížení vzniku tepelných mostů ve spárách a zvýšení celkového tepelného odporu zdiva.
Zdící malty KMB Profimix se zimní úpravou se vyrábějí s přísadou, která umožňuje tvrdnutí malty i za nízkých teplot, max. však do teploty -5°C. Přesto je nutné při zdění za těchto nízkých teplot dodržovat níže uvedené zásady:
Veškerý zdící materiál (tvarovky, cihly nebo jiný materiál) musí být dokonale suchý, nejlépe krytý na paletě folií.
Zdící materiál se před zděním nesmí kropit, při odstraňování folie na něj nesmí padat sníh nebo jiná vlhkost či námraza
Zdící materiály musí být uskladněny v suchu za teploty nad -5 °C.
Teplota prostředí musí být v průběhu zdění zaznamenávána ve Stavebním deníku min. 3x denně (na začátku, uprostřed a na konci zdění) a nesmí být nižší než -5°C.
Při teplotách 0°C až +5°C není nutné záměsovou vodu předehřívat. Při teplotách nižších, což znamená 0°C až -5°C se musí záměsová voda předehřívat na teplotu cca 30°C a tento fakt se musí zaznamenat do Stavebního deníku.
Po vyzdění se musí čerstvé zdivo chránit nepromokavou folií před povětrnostními vlivy (déšť, sníh apod.) a teplota nesmí po dobu 14 dnů klesnout pod -5 °C. V případě, že je zdivo ještě chráněno vrstvou polystyrénu v tloušťce 5 cm, může teplota krátkodobě klesnout až na teplotu -10 °C. Záznam o veškerých úpravách musí být zaznamenán ve Stavebním deníku.
Při předpokládaných nižších teplotách než -5 °C je nevhodné zdění s použitím malt se zimní úpravou provádět.
ZM 901 Zdící cementová malta M 10 se zimní úpravou (10 N/mm2)
ZM 901 j Zdící cementová malta M 10 jemná se zimní úpravou (10 N/mm2)
ZM 902 Zdící cementová malta M 15 se zimní úpravou (15 N/mm2)
ZM 905 Zdící malta lehčená M 5 se zimní úpravou (5 N/mm2)
ZM 906 Zdící cementová malta pro pórobeton se zimní úpravou (5 N/mm2)
ZM 910 Zakládací malta pro broušené cihly se zimní úpravou (10 N/mm2)
ZM 911 Tenkovrstvá zdící malta na celoplošnou spáru – Lepidlo CBC se zimní úpravou (10 N/mm2)
ZM 912 Tenkovrstvá zdící malta lepení na žebra – Lepidlo CB se zimní úpravou (10 N/mm2)
ZM 920 Zdící malta pro vápenopískové a betonové bloky se zimní úpravou (20 N/mm2)
ZM 921 Tenkovrstvá zdící malta pro vápenopískové a betonové bloky – Lepidlo SX se zimní úpravou (pro vápenopískové cihly a betonové bloky 20 MPa)
TM 501 Tepelně izolační zdící malta se zimní úpravou (5 N/mm2)
pryskyřníkovité – Ranunculaceae (jaterník, koniklec pryskyřník, orlíček, sasanka, ostrožka, talovín, hlaváček) 
mákovité – Papaveraceae (mák, krevnice) 
1) Ostrý zahradnický nůž neboli žabka slouží k odříznutí měkkých výhonů, zahlazení okrajů ran, seříznutí roubů.
