V novém domě se ukázalo, že náš život kopíruje starý půdorys mikrokuchyně, kde jsme jako rodina před lety začínali. Proto jsme se rozhodli, že když teď máme kuchyň velkou, spojenou s obývacím pokojem, který je zároveň pracovnou a někdy i ložnicí, budeme tu dělat všechno a všichni pohromadě.

Vždycky jsem měla ráda oblečení z druhé ruky. Nemusela jsem na ně dávat pozor, ani na děti, které je měly na sobě. Nevadí mi, když mi přátelé vracejí knihy s ohnutými rohy, protože si myslím, že knihy by se měly číst (a být v oběhu), a ne ležet neposkvrněné v knihovně. A v tomhle duchu jsem si odjakživa přála bydlet.

Tolerantně a přátelsky. Nic nevyhazovat, i kdyby to bylo de mode, drobit, kde se mi zachce, sedět nebo ležet, kde mě napadne. Když se objevil vintage styl ukázalo se, že moje staromilství, bordelářství a hravá změť získaly ve světě interiérového designu svůj stylový ekvivalent. Na to, abych sama zkrotila nábytek, který jsme během života nasbírali, a uspořádala ho tak, aby vznikla funkční kuchyň propojená s pokojem zařízeným v tomto duchu, jsem se ale necítila.

Proto jsem se obrátila na bývalou kolegyni, designérku Janu Vařechovou Holoubkovou s prosbou o pomoc při vytvoření dispozice, která by umožnila provoz multifunkčního prostoru. Jejím úkolem bylo vyřešit rébus, jak do jedné místnosti dostat jídelní stůl, promítací plátno a sedačky pro diváky, rozkládací postel, na které by mohli pohodlně přenocovat dva lidé, pracovní stůl a desítky nebo spíš stovky knih. Předtím než se Jana pustila do vytváření návrhu, vyžádala si fotografie veškerého stávajícího nábytku.

Kolem konferenčního stolku

Ačkoli to z naší strany nebylo tak myšlené, zapojila většinu původního zařízení, čímž nám kromě peněz ušetřila i loučení s kousky, které se postupem času staly členy naší domácnosti. Překvapila nás originální dispozicí splňující všechny zadané úkoly. Sedací souprava Lillberg z Ikea, která byla původně vměstnaná do rohu místnosti kolem malého konferenčního stolku, se v obývací části stala centrálním kusem nábytku. Třímístná pohovka prodloužená z každé strany o jedno křeslo je teď základem domácího kinosálu.

Doplnil ji podlouhlý stolek na kolečkách, který původně sloužil jako na zdi pověšená police se skrytým kováním. Pouhého půl metru od zad pohovky je stěna, jejíž charakter určila vitrína z kolekce Ikea PS 2012. Designérka zeď zaplnila mixem zásuvek, polic a poliček, v nichž jsou vystavené naše nejoblíbenější přírodniny ulovené v lese nebo vylovené v moři, sbírka krabic od čaje, parádní nádobí i metry knih. Vešlo se sem i domácí kino v podobě zesilovače, reproduktorů a promítačky, protilehlá prázdná stěna nad pohovkou funguje jako projekční plátno.

text: Hana Doležalová, foto: archiv designérky

Poslat Messengerem

17.07.2015 | Interiér