Blog

Horkovzdušná pistole zvládne všechno

Z výměnné trysky podle nastavení chrlí 150 až 500 litrů vzduchu za minutu, jehož teplotu lze nastavit v několika stupních (nebo i plynule) od 50 do 600 °C. Dominující výrobci (Bosch, Steinel, Makita a Black&Decker) jim daly ergonomické rukojeti, před přehřátím jsou chráněny termostatem a termickou pojistkou.

K držení vystačí jedna ruka, druhá může při opalování nátěrů pracovat se škrabkou, držet svařovací tyčinku a navařovanou fólii. Dají se však přímo nebo vložením do podstavce postavit na pracovní stůl tryskou vzhůru a v proudu žhavého vzduchu pak lze například ohýbat oběma rukama drženou PVC trubku. Množství a teplota vzduchu se nastavují spínačem s pomocí indikátoru obvykle ve třech až pěti stupních. Dražší pistole pro profesionály vybavené elektronikou umožňují plynulou regulaci minitlačítky vedle LCD displeje, zobrazujícího digitálně udržovanou přednastavenou teplotu. Příkon se pohybuje od 1 000 do 2 400 W.

Na štítku uváděnou teplotu má vzduch přímo v rovině výfuku z trysky. Musíme však počítat s tím, že strháváním okolního vzduchu klesá již o několik centimetrů dále asi o třetinu, o 10 cm dále už jen na polovinu. Komfortnější pistole se prodávají v praktickém kufříku se systémovým příslušenstvím, které obvykle zahrnuje vedle ploché opalovací trysky i trysku s ochranou proti prasknutí skla při opalování oken, reflektorovou trysku pro pájení a zatavování, redukční trysku a hadičky pro zatavování kabelů.

Příslušenství k profesionálním typům čítá až 30 kusů a obsahuje svařovací trysku pro svařovací dráty, tzv. zrcadlo pro tupé svařování trubek a tyčí, štěrbinovou trysku pro svařování plastových fólií, svařovací dráty pro nejrozšířenější typy plastů a smršťovací bužírky pro pájení vodičů.

Tipy a triky pro odstranění starých nátěrů

Pistoli držíme v jedné ruce, v druhé vhodnou škrabku. Menší kusy nábytku, okna i dveře opalujeme na bezvětrném místě venku nebo v dobře větrané místnosti, protože ze škvařících se nátěrů se odpařují rozpouštědla a latexové povrchy páchnou jako hořící pneumatika.

Pistoli držíme v jedné ruce, v druhé vhodnou škrabku. Proudem vzduchu z trysky, kterou pohybujeme asi 2 cm od povrchu, nátěr prohříváme, dokud nezačne bobtnat a nemá sklon se shrnovat, čemuž pomáháme škrabkou.

Pistoli stále držíme pod vhodným úhlem tak, aby se horký vzduch neodrážel zpět a nepropálil v těchto místech dřevo. Dříve, než přistoupí ke vzácnějším nábytku, by si to začátečník měl vyzkoušet na podobně natřeném prkénku. Oproti opalování benzinovou letlampou to jde rychleji a bezpečněji, pokud si dáváme pozor, abychom proudem vzduchu nezasáhly ruku se škrabkou.

Okenní křídla zbavíme napřed kování a záclonových háčků, sklo zakryjeme libovolnou nehořlavou deskou z lignátu, překližky nebo nenatřeného plechu a z fazetek změkčený nátěr vyškrabujeme vhodným dlátem, trojúhelníkovou škrabkou z příslušenství, nebo škrabkou vybroušenou „na míru“ z opotřebeného pilového listu.

Pokud bobtnající masa nátěru začne hořet, uhasíme plameny rázným snížením teploty vzduchu a poté nastavíme pistoli na nižší teplotu.

Po vychladnutí očištěné plochy obrousíme smirkem střední a posléze jemné drsnosti.

Staré nátěry a lepidla neodolají

Proud horkého vzduchu nataví prakticky všechny druhy olejových, syntetických a latexových barev, laků, tmelů a lepidel. Plochou tryskou asi 2 cm nad předmětem postupujeme v pruzích a změkčenou vrstvu, na které se tvoří puchýře, okamžitě seškrabujeme. K tomu se nabízejí různé typy tvarovaných škrabek z příslušenství, kutilové si je ale připravují i zbroušením úlomků z vyřazeného listu pily nebo ze starého kuchyňského nože.

K odstraňování laku z okenních rámů slouží speciální vyzařovací tryska s clonou usměrňující proud vzduchu tak, aby sklo nepopraskalo. Podobným postupem se odstraňují pomocí širší vyzařovací ploché trubice lepené podlahové krytiny i lepené obkládačky a tmely ze spár v dlaždicích nebo těsnicích pásů na fasádě.

Svářečem snadno a rychle

Pruhy PVC linolea nebo PVC dlaždice na podlahách dokážete svařit svařovacím drátem shodného typu plastu. Na redukční trysku se nasadí svařovací botka, do které se nasune svařovací drát (tyčinka o průměru 4 mm). Proudem vzduchu s nastavenou teplotou kolem 300 °C se drát taví a vyplňuje spojovací šev. Přebytečný „hřbet“ se po vychladnutí odřízne čepelkovým nožem.

S horkovzdušnou pistolí se můžete pustit i do svařování velkých a silnějších fólií pro budoucí zahradní jezírko. Nastříhané pásy fólie se položí vedle výkopu na rovný podklad tak, aby se o 2-4 cm překrývaly. Štěrbinovou tryskou se mezi obě napnuté vrstvy vhání vzduch o teplotě 300-400 °C a po změknutí okrajů se slepí přejížděním přítlačného válečku.

Plastové tyče, roury a pásy se dají svařovat „na tupo“ pomocí svařovacího zrcadla nasazeného na redukční trysku. Spojované díly se přitisknou na nahřáté zrcadlo a jakmile změknou, natlačí se ohřátými čely na sebe.

Ohýbání trubek a tvarování termoplastů

ermoplasty změknou již při krátkém prohřátí nad 200 °C. Pomocí tzv. reflexní trysky na pistoli postavené opěrnou plochou na stůl trubice či tyče z termoplastů, které držíte oběma rukama, nejprve nahřejete v místě ohybu a pozvolna jim dáte potřebný tvar, který se zachová když trubku povytažením z proudu vzduchu necháte vychladnout. Aby se kruhový profil plastových trubek v místě ohybu nezdeformoval, je nutné je předem naplnit jemným pískem. Desky s termoplastů se po zahřátí v místě ohybu po ohřátí širokou tryskou ohnou nejlépe u hranu pracovního stolu.

Opalování dřeva

Zejména na chatách a chalupách ještě „frčí“ kdysi módní opalování dřevěného obložení stěn a stropů. Benzinové letlampy, s kterými se to provádělo, však při nerovnoměrném postupu dřevo na povrchu spálí a tmavou skvrnu těžko odstraníte. To se při opalování horkovzdušnou pistolí nemůže stát. Po ožehnutí horkým vzduchem o teplotě 300-500 °C stačí plochu jemnějším smirkem lehce přebrousit a úpravu dokončit transparentním lakem.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Vysoušení a rozmrazování

S nízkou teplotou vzduchu (80-140 °C) lze horkovzdušnou pistolí (z větší vzdálenosti od povrchu) vysoušet čerstvě natřené nebo nalakované plochy, vysoušet vlhká místa dřeva před vlastním nátěrem, odstraňovat nepotřebné nálepky či zatvrdlé usazeniny a nečistoty. O něco vyšší teplotou (300 °C) lze rozmrazit zamrzlé venkovní kovové vodovodní kohouty nebo potrubí, zamrzlé zámky automobilu, nejvyšší nastavitelnou teplotou pak i odstranit náledí na terasách, balkonech a venkovních schodech. Zkušení sportovci pistoli využívají při voskování lyží a surfových prken, nebo naopak k odstranění staré vrstvy vosku.

Pájení a letování

Už nejen profesionálové, ale i zkušenější kutilové dnes umějí pomocí horkovzdušné pistole pájet měděné trubky a „letovat“ okapní žlaby. Spoj se po očištění zahřeje nad 300 °C a přiložením pájecího drátu se kov roztaví a zatáhne do spoje. Když se na spoj předem nanese letovací pasta, je možné používat i levnější drát bez tavicí přísady. Ke spolehlivému letování okapů je ale nutné pořídit si dražší pistoli s výkonem nad 2 000 W. Na své přicházejí i modeláři a elektrikáři. Pomocí smršťovacích hadic dokáží mnohem rychleji a spolehlivěji izolovat spoje a koncovky elektrických kabelů!

! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ !

Poslouží v garáži, v kuchyni i na zahradě

Horkovzdušná pistole za necelou tisícovku je dnes neodmyslitelným doplňkem domácí i profesionální dílny. Už není jen univerzální výbavou každé dílny, dobře poslouží i běžné domácnosti. Nápadům se meze nekladou. Zvlhlé zapalovací svíčky motorové sekačky, auta či motocyklu spolehlivě „vypálí“, ohřátím umožní uvolnit příliš utažené nebo zrezivělé matice, proudem horkého vzduchu lze dezinfikovat zvířecí klece a psí boudy. Kuchařky se naučily horkým vzduchem z pistole sušit ovoce, zapékat sýrové toasty nebo zpevňovat cukrovou pěnu na dortech. Tak bychom mohli pokračovat až ke kurióznímu uplatnění horkovzdušné pistole k zapalování dřevěného uhlí či briketek na zahradním grilu nebo k likvidaci plevelů prorůstajících mezi dlaždicemi a v koutech zdí.

text: Jan Tůma, foto: archiv

Zahrada na zelené louce

Podle přání majitelů bude vstupní část především reprezentační, ostatní partie okrasné a rekreační. Navrhla jsem dvě řešení – pravidelné a nepravidelné. V obou případech zahradu lemují živé ploty, buď volně rostoucí nebo stříhané. Dřeviny doplní trvalky a okrasné trávy, kameny a místy bílý štěrk. Na zahradě je již odpočívadlo, bohužel na nevhodném místě. Cestu k němu zpevní kamenné šlapáky, provoní ji bylinky.

Nepravidelná zahrada

První varianta je založena na měkkých tvarech záhonů, které obklopují centrální travnatou plochu. Příjezdovou cestu z betonové dlažby navrhuji změkčit pestrými lemy. Budou tu drobnější jehličnany: zakrslé smrky, kleče, jalovce a krásné listnaté keře (lískovníček – Corylopsis, kručinka Genista, zimolez – Lonicera nitida, japonský javor – Acer palmatum Dissectum, muchovník – Amelanchier, azalka – Azalea japonica, mandloň – Prunus triloba), okrasné traviny (Cortaderia, Pennisetum, Festuca, Miscanthus) a trvalky (Armeria, Santolina, Veronica, Coreopsis, Leucanthemum). Celoročně zdobí nižší vřesovištní druhy (brusinka – Vaccinium vitis idaea, vřes – Calluna či vřesovec – Erica).

Dominantami hlavní části budou vzrostlé stromy – třeba lípa mongolská (Tilia mongolica), která má po vyrašení červený nádech. Vedle ní se na začátku léta rozzáří dřín japonský (Cornus kousa) spoustou bílých květních listenů. Roh uzavře habr (Carpinus betulus), jinde budou zdobit okrasné jabloně (Malus sp.) a modříny japonské (Larix kaempferii).

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Pravidelná zahrada

Základem druhé varianty řešení jsou přímé linie. Příjezdovou cestu zdobí trojúhelníkové záhony. Vyniknou tu jedle korejské (Abies koreana), podsázené vřesovištními rostlinami, zakrslou klečí a třeba levandulí. Na druhé straně pak okrasné traviny (vousatec – Pennisetum alupecoroides, kostřava – Festuca cineraea a glauca), zakrslé smrky (Picea abies Nidiformis) a plazivé jalovce (Juniperus sp.). Partii zjara probarví růžová trávnička (Armeria maritima). Navrhuji sem i dvě jedle kavkazské (Abies nordmanniana). Dlouhý plot z jedné strany olemuje čistá linka z tisů (Taxus baccata), stříhaných do přísné stěny. Zadní pobytové části zahrady s velkým trávníkem vévodí dvě lesní borovice (Pinus sylvestris) a několik zlatolistých akátů (Robinia pseudoacacia Sunburst).

text a návrh: Alena Ligačová, foto: archiv redakce

Kuchyně ze skla a keramiky

V kuchyních našich předků bychom našli hlavně bíle lakovaný nábytek. Lakované povrchy a masiv časem ustoupily levnější variantě umakartových nebo laminovaných MDF desek, které nabídly širokou paletu barev i dekorů. Módní trendy konce 20. století si však vyžádaly lesklé plochy bez zdobných dekorů a kromě několikavrstvých laků se začalo na obložení pohledových ploch nábytku používat také sklo.

Bezpečně zakalené

Sklo je materiál, který podtrhuje jednoduchost a čistotu stylu. Proto se začalo v interiérech více uplatňovat zejména s nástupem minimalistického stylu. Kromě různých doplňků se používá například na obložení stěn nebo na desky jídelních stolů. Nábytek opatřený skleněnými deskami působí na první pohled jako lakovaný. Skleněné desky mohou být čiré nebo lakované, lesklé i matové. Po procesu kalení je sklo pevné a odolné vůči mechanickému poškození. Hladké plochy jsou příjemné na omak a dobře se udržují.

Více článků z rubriky KUCHYNĚ na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Alternativa laku

Zajímavou možnost povrchové úpravy nábytku nabídl akrylát. Syntetický termoplast má vysoce lesklý povrch a na rozdíl od lamina je dokonale hladký. Na akrylátovou vrstvu, která se lisuje na desky nábytku, se lepí krycí fólie, která se odstraňuje až po konečné montáži a působením vlhkosti ve vzduchu dokonale vytvrdne. Akrylátové plochy jsou velmi odolné, na pohled i na omak působí jako lakované, pořizovací cena je však nižší.

V netradiční podobě

Poslední novinkou v oblasti kuchyňského nábytku jsou povrchy zhotovené z keramiky. Keramické obkládačky se tradičně používají na obložení stěn nebo pracovní desky, na pohledových plochách nábytku jsme si je ale ještě donedávna nedokázali představit. Jsou k tomu zapotřebí rozměrné desky, které umožní bezspárové provedení. Náročná výroba se pochopitelně promítá i do ceny. Keramické desky je možné zhotovit v rozmanitém barevném provedení s hladkým i strukturovaným povrchem, nejžádanější jsou imitace přírodního kamene nebo rezavého plechu.

text: Libuše Lhotská, foto: archiv

Podceňovaná montáž sněhových zábran

Mezi základní ochranu domu před sněhem patří sněhové zábrany a rozrážeče. Sněhové zábrany chrání okolí domu před pádem sněhu a ledu. „Sesuv sněhu ze střechy velmi často odnesou především dílčí prvky jako například okapy, pokud nejsou při montáži takzvaně podvěšené,“ vysvětluje Jan Hála z divize střechy Ruukki.

Sněhové zábrany Češi instalují často až následující zimní sezónu po prvních problémech se sněhem.

1. Sněhové zábrany Češi instalují často až následující zimní sezónu po prvních problémech se sněhem.

Sněhové zábrany by měly být součástí projektové dokumentace stavebníka. Navíc jsou majitelé nemovitostí podle obecních vyhlášek i zákonů povinni zabránit vzniku škody na majetku nebo zdraví v souvislosti s padajícím sněhem ze střechy. I tak Češi často s těmito bezpečnostními prvky nepočítají a instalují je až dodatečně po prvních problémech se sněhem. Neobvyklá pak není ani instalace sněhových zábran svépomocí bez předchozí odborné konzultace.

Jak instalovat sněhové zábrany

Následující návod poradí, jak na montáž sněhových zábran a rozrážečů na plechových ale i jiných střechách. Samotná montáž je snadná a zvládnete ji svépomocí za předpokladu, že dodržíte všechny zásady bezpečného pohybu ve výškách. Ale pozor, neopomeňte konzultaci s odborníkem, protože: „Špatně dimenzované sněhové zábrany a jejich nedostatečný počet mohou vést k riziku vytržení kotvících bodů a poškození střechy a krovu. Navíc nedostatečná ochrana před sněhem ohrožuje samotné obyvatele domu,“ doplňuje k problematice sněhových zábran Jan Hála.

Montáž sněhových rozrážečů

Sněhové rozrážeče patří mezi základní ochranu střechy před sněhem. Slouží k rozdělení sněhové vrstvy na střeše nebo před prostupy střešní krytinou jakými jsou například komíny, střešní okna a podobně.

1. Připravíme si rozrážeč, vrut do dřeva o minimální velikosti 6 x 50 mm a těsnící podložku.

2. Rozrážeče mají zpravidla jeden kotvící bod a montují se u tašek s vlnitým profilem vždy do údolí krytiny.

3. Rozrážeč kotvíme do latě. Mezi rozrážeč a krytinu ještě vkládáme těsnící podložku, jak vidíte na obrázku níže.

2. Rozrážeč montujeme do latě v údolí krytiny a s těsnící podložkou.

Montáž sněhových zábran

Důležité je zajistit optimální počet a velikost sněhových zábran podle průměrného množství sněhových srážek, délky po spádu a sklonu a velikosti střechy. Sněhové zábrany doporučujeme konzultovat s odborníkem.

Rozlišujeme dva základní typy sněhových zábran. Jednou z variant jsou plechové sněhové zábrany, které tvoří profilovaný plech a výztuhy ve tvaru L. Plechové sněhové zábrany vytvářejí „stříšky“ podél obvodu střechy.

Častější a estetičtější variantou sněhových zábran jsou trubkové zábrany, které jsou tvořeny nosníky, dvěma několikametrovými trubkami a kotvícím materiálem. Následující postup popisuje montáž trubkové sněhové zábrany o délce tři metry na krytinu s vlnitým profilem.

1. K montáži trubkové sněhové zábrany si připravíme čtyři nosníky, dvě třímetrové trubky a 8 kotvících šroubů (6 x 70 mm) s těsnícími podložkami.

2. Každý nosník kotvíme dvěma šrouby a instalujeme přibližně ve vzdálenosti 80 cm od sebe v jedné rovině. Každý z nosníků připevníme kolmo dvěma šrouby s podložkou do údolí krytiny a hlavně na latě.

4. Před kotvením nosníku je třeba vložit mezi krytinu a nosník těsnící podložku.

3. Poslední snadný krok spočívá v zasunutí tyčí a jejich zajištění pomocí krátkých šroubů do tyčí. Každou trubku stačí prošroubovat jedním šroubem zprava i zleva u obou krajních nosníků.

5. Po ukotvení nosníků stačí prostrčit trubky a po stranách je zajistit malými šrouby.

U tradičních falcovaných krytin, je montáž ještě jednodušší, protože zábrany nemusíte vrtat přímo do krytiny. Trubkové sněhové zábrany se v tomto případě instalují přímo na falc krytiny s pomocí svorkových podpor, jak vidíte na obrázku níže. Falcované krytiny se speciálními povrchovými úpravami jsou oblíbené hlavně na horách.

6. Snadné kotvení sněhových zábran na krytině Ruukki Classic s pomocí svorkových podpor.

K menšímu zatížení střechy a krovu sněhem přispěje také volba kvalitní lehké ocelové krytiny a odpovídající povrchové úpravy. Sníh se z takové krytiny mnohem snáze sveze, než je tomu například u klasických betonových nebo pálených tašek.

7. V popředí krytina Ruukki se speciálními povrchovými úpravami bez sněhu a v pozadí sníh na běžné plechové střeše.

Nejčastější chyby při montáži sněhových zábran

– instalace zábran svépomocí bez předešlé konzultace s projektantem

– poddimenzování množství a velikosti sněhových zábran

– kotvení sněhových zábran mimo latě (mimo latě a pouze do krytiny kotvíme ale spodní šroub u plechových zábran)

– kotvení bez těsnících podložek

– vruty do dřeva menší než rozměr 6 x 50 mm a neukotvené pod úhlem 90°

– kotvení trubkových sněhových zábran na vlnu krytiny

Kontakt

www.ruukkistrechy.cz
www.ruukki.cz

(komerční prezentace)

Obrázková vinylová podlaha

Z pohledu materiálového složení, užitných vlastností i designu je na českém trhu velmi zajímavá vinylová novinka Wineo PURLINE. Jedná se o extrémně odolnou a zdravotně nezávadnou ekologickou podlahu na bázi bio polyuretanu. Úžasné dětské dekory s perleťovým povrchem najdete zejména v kolekci ARTIST, která zahrnuje tři základní motivy džungle, moře a abecedy. Doplnit je lze veselými fabionovými sokly s obrázky.

Wineo PURLINE Artist je ideální pro všechny, kdo hledají kreativní a environmentální řešení zároveň. Ti nejmenší si na obrázkové podlaze budou rádi hrát, ti starší se na ní budou cítit dobře. Povrch krytiny je hřejivý, příjemný i pro bosou nohu. Jedná se o nejvíce ekologickou vinylovou podlahu na trhu, z velké části vyrobenou z přírodních, obnovitelných surovin, bez příměsí chlóru, změkčovadel a rozpouštědel. Podlaha je zdravotně nezávadná a neuvolňuje žádné škodlivé látky. Rodiče jistě ocenění i její extrémní odolnost, krytina je uzpůsobena i pro komerční využití (dětská centra, školky, školy), proto domácí řádění bez problému vydrží. Dokonce skvrny od barevných propisek bez větší námahy odstraníte. Obávat se nemusíte ani rozlitých čajů a dalších nápojů, voda ani vlhkost jí nevadí. Stejně tak povrchu neškodí sluneční světlo, proto i po letech zůstanou pestrobarevné obrázky stejně krásné. Dalším velkým plusem je snadná údržba, podlaha zvládá všechny běžné čistící přípravky. Uzavřený povrch krytiny, ošetřený polyuretanovou vrstvou, garantuje snadné, rychlé a důkladné čištění. Vylepšíte-li podlahu o barevný fabionový sokl, docílíte dokonalé čistoty i kolem stěn, což z hlediska důsledné hygieny ocení provozovatelé školek, škol, dětských koutků a jiných společných dětských prostor.

Kolekce PURLINE Artist zahrnuje tři základní podlahové dekory s perleťovým povrchem Happy Jungle, Letter Dance a Crazy Fish a k nim pět obrázkových fabionových soklů. Krytina o tloušťce 2,5 mm se prodává v rolích a je určena k pokládce lepením k podkladu. V domácích prostorách ji lze u místností do 20 m² položit bez lepení. Nízký tepelný odpor (0,01 m² K/W) dává zelenou pokládce na teplovodní podlahové vytápění. Prodejní cena 1 m² krytiny je 1 989,- Kč včetně 21% DPH.

Dekory dětské kolekce PURLINE Artist pro německého výrobce vinylových krytin značky Wineo exkluzivně navrhla výtvarnice Elena Filatov. Na českém trhu tyto organické vinylové podlahy nabízí dovozce a prodejce podlahových krytin společnost Kratochvíl parket profi, s.r.o. www.kpp.cz.

(komerční prezentace)

Designové keramické obklady mnoha tváří

Moderní technologie, především digitální, umožňují keramice „klamat tělem“ a propůjčit jí v podstatě jakýkoliv vzhled. V příští sezoně bude pokračovat trend přírodních barev a imitace přírodních materiálů – kamene, kovu, a především dřeva. Obklady a dlažby jsou k nerozeznání od tohoto materiálu jak svou barevností a plastickou povrchovou strukturou (včetně suků, prasklin a dalších přirozených defektů), tak formátem.

Mnoho podob dřeva

Dlažby o formátu 20 × 120 či 30 × 120 cm s dezénem dřeva dokonale napodobují tradiční prkenné podlahy, objevily se i kolekce imitující podlahy parketové a vlysové. „In“ je zejména povrchová úprava s patinou stáří a opotřebení, mezi největší novinky patří vzhled dřeva vyplaveného z moře a vyběleného mořskou solí, či staré dřevo s ošlapaným nátěrem (přírodním i barevným), které vypadá jako podlaha dílny či obchodu. Na podlaze a stěně se tyto prvky různě kombinují. Zájem vzbudily také imitace překližky a dlažby a obklady napodobující podlahy z dřevěných špalíků či dřevěnou mozaiku, novinkou byla i bělená prkna s barevně zvýrazněnými letokruhy či barevná prkna s černou kresbou.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Geometrické vzory, patchwork a další retro

Další linii současného designu představují nestárnoucí retro vzory, především modernizované rostlinné dekory, sofistikované geometrické obrazce z kruhů, křivek, kosočtverců, čtverců v mnoha variacích, jak v klasickém černobílém, tak barevném provedení. Moderní je i styl patchwork a grafické motivy na způsob potisku. Další směr hodný pozornosti je návrat k tradiční ruční práci – ručně vyráběné terakotové dlaždice a malované dekory.

V kolekcích, které obvykle nesou název „glamour“ či „luxury“, se objevují zlacené linie, imitace leštěného mramoru a další znaky symbolizující luxus.

Návrat květinového dekoru

Zdá se, že nová sezona naznačuje i návrat květinového dekoru, tentokrát v nových podobách. Značka RAKO uvádí na trh novou sérii Tendence, které dominuje motiv černobílého květinového dekoru na způsob grafického potisku. Hlavní motiv v černé, šedé a bílé lze dobře kombinovat s jednobarevným
obkladem – s červenou, oranžovou, modrou, fialovou, zelenožlutou či dekorem dřeva. Základní jednobarevný formát 20 × 60 cm doplňuje jednobarevná listela 60 × 1,3 cm, mozaika 2,5 × 2,5 cm a další dekory, případně velkoformátové dlaždice 20 × 120 cm s dekorem dřeva. Kolekce nabízí nepřeberné množství kombinací. www.rako.cz

Velký a šestiúhelníkový

Velké formáty, oblíbené již řadu let, si nezadržitelně razí cestu vpřed spolu se zmenšující se tloušťkou dlaždic. Na veletrhu jsme viděli úctyhodný „kus“ o rozměrech 320 x 160 x 0,4 cm. Jedna takováto dlaždice by zvládla pokrýt celou plochu průměrné české koupelny! Největším „hitem“ letošního ročníku veletrhu ale byl šestihranný formát, rovněž jeden z odkazů dob minulých. Vrací se v různých podobách, od miniaturních až po velké formáty o diagonále cca 1 m. V některých sériích se objevuje v kombinaci se čtvercovou či obdélníkovou dlažbou apod. Spárořez tohoto typu vnáší do interiéru dynamický „nepravoúhlý“ prvek.

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Střecha s oknem, okno ve stropě

Střešní okna jsou sice nejméně nápadným, přesto důležitým architektonickým prvkem, proto by měla ladit s výrazem domu jako celku. To vše s ohledem na skutečnost, že výplně otvorů (fasádních, stejně jako integrovaných do střešního pláště) patří k místům, která jsou z hlediska tepelné izolace a konstrukčního řešení nejvíce problematická.

Základní kritéria

Nekvalitní a nevhodně zvolený výrobek a samozřejmě i špatná montáž mohou v důsledku vést ke značným tepelným ztrátám, k průniku srážkové vody a vlhkosti do podstřeší, k nadměrné kondenzaci vodních par na chladné ploše skla a k některým dalším problémům ve skladbě střešního souvrství i pod ním.

Předejít zmíněným potížím lze volbou orientace, vhodného místa, způsobu montáže, druhu materiálu a konstrukčního řešení rámu i okenního křídla, typu zasklení, ovládání i účinného stínění. Umístění střešního okna vychází z funkce, kterou by mělo splňovat. Tepelné parametry výrobku jako celku je pak nutné posuzovat s ohledem na technické detaily, k nimž patří funkční napojení střešního okna na střešní plášť.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Čím se řídit při výběru

Na prvním místě úhlem (sklonem) střechy. Při sklonu v rozmezí od 45 do 90° by spodní hrana okna měla být ve výšce od 850 do 1 100 mm a horní hrana pak od 1 850 do 2 200 mm. Z uvedeného vychází rozměr, přesněji výška okna (šířku ovlivňuje vzdálenost krokví, případně trámová výměna). Na funkčnost a využitelnost interiérového prostoru má vliv denní osvětlení (alespoň hodinu denně by měly být přímo osvětleny 2/3 místnosti), přičemž tzv. zrakové pohody docílíte jedině za předpokladu, že plocha prosklení bude tvořit alespoň 1/10 až 1/8 podlahové plochy prostoru.

Důležitým kritériem je tepelný komfort. Jde o vrstvení teploty vzduchu, tedy teplotní rozdíl mezi místem 10 cm nad podlahou a místem ve výšce hlavy sedící osoby (asi 110 cm), který se měří ve vzdálenosti 50 cm od okna. Činí-li tento rozdíl méně než 1,5 K (což je 1,5 °C), pak lze hovořit o příjemném klimatu. Kvalitu okna jako celku definují zejména izolační vlastnosti zasklení, okenního rámu a křídla v hodnotách W/m²K.

SLEDOVANÉ HODNOTY

− ČSN 730540–2 – technická norma Tepelná ochrana budov

− U označuje koeficient tepelné prostupnosti materiálem (též koeficient prostupu tepla), ať už se jedná o rám (f jako „frame“) nebo sklo (g jako „glass“)

− U(f) (uváděno také jako Uf) je koeficient tepelné prostupnosti rámem

− U(g) (Ug) je koeficient tepelné prostupnosti zasklení

− U(w) (Uw) značí koeficient tepelné prostupnosti celého okna. Jde o ukazatel toho, kolik tepla uniká daným materiálem při stanovených podmínkách. Čím je jeho hodnota nižší, tím méně tepla unikne přes materiál (rám, sklo). Čím nižší je koeficient, tím se zvyšuje úspora energie.

Základní typy oken

Vycházejí z odlišného způsobu otevírání: kyvné křídlo, výsuvně kyvné křídlo, výklopné/kyvné křídlo. Nejběžnějším typem jsou kyvná okna, která se při otevření otáčejí kolem vodorovné osy v polovině své výšky a jejichž horní polovina se vyklápí do místnosti. Výsuvně kyvná okna mají posunutou osu otáčení do horní třetiny okna (při kyvném pohybu se okno současně vysune směrem ven, takže umožňuje neomezený výhled a pohyb v okolí okna).

A konečně výklopná/kyvná okna se při otevření vyklopí kolem horní osy ven z místnosti. Stavební otvor, ve střešním plášti spíše montážní otvor pro střešní okno, vždy musí být po celém obvodu (zejména po stranách) větší minimálně o tři centimetry. Po zabudování okna do střechy totiž občas dochází k deformaci krovu a k mírnému zkřížení okenního rámu. Některé typy střešních oken mají límec parotěsné fólie a polypropylenový zateplovací blok na rámu už z výrobního závodu.

Tyto prvky zamezují průniku vlhkosti a následné kondenzaci vodních par ve střešní konstrukci a zároveň pomáhají tepelně izolovat jak okno, tak celé podkroví. Rovnoměrnost denního osvětlení pak závisí na velikosti okna, na světelné propustnosti zasklení a především na ploše a umístění okna vzhledem k osvětlované místnosti.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Koupelna s moderní technikou

Používání elektronických zařízení v koupelně vám zvýší pohodlí, bezpečnost a navíc budete mít dobrý pocit, že šetříte přírodní zdroje i svou peněženku.

Průkopnice baterie

Elektronika se v hygienických zařízeních začala používat už v osmdesátých letech, ale pouze ve veřejném sektoru. Nejznámějším zástupcem prvních elektronických zařízení je bezdotyková umyvadlová baterie. Tenkrát šlo čistě o hygienické požadavky, později se začal brát zřetel i na ekonomický efekt v podobě úspory vody. Dnes se řeší hlavně úspora a uživatelský komfort, jež poskytují veškerá moderní koupelnová elektronická zařízení. K umyvadlové baterii přibyly nejrůznější chytré sprchové systémy, vanová ovládání baterií, senzorové splachovací destičky, elektronické bidety, osvětlovací systémy, doplňky.

Více článků z rubriky KOUPELNA na www.modernibyt.cz nebo www.dumabyt.cz.

Hlavně jednoduše

Aby uživatele elektronické zařízení neodradilo, musí mít co nejjednodušší intuitivní ovládání a nesmí mít přemíru funkcí. Důležitý je samozřejmě také design, který by měl být nenápadnou součástí koupelny. Leckdy bývá ovládání ukryto třeba v krycím panelu vany, dálkový ovládač má podobu atraktivního doplňku aj. Kromě základních funkcí vypnout/zapnout je dále šikovná možnost nastavení stálé teploty či navolení vlastního individuálního programu. Obě funkce zaručují menší spotřebu vody než při běžném nastavování optimální teploty, mohou také ochránit před opařením, šetří i energii.

Není třeba sahat

Tím, jak do koupelen stále více proniká design a technika, mění se i vzhled senzorových baterií a jiných zařízení, dříve používaných jen ve veřejných zařízeních. Exkluzivní zrcadlová skříňka může mít ve skle zcela miniaturní senzor, který vám aktivuje osvětlení, jež je součástí zrcadla. Minimalistická splachovací destička má dvě decentní tlačítka v podobě rozdílně velkých kroužků symbolizujících malé a velké splachování – stačí lehce mávnout před kroužkem s ukrytým senzorem a splachování je aktivováno.

Senzorem ovládané baterie už také mají krásný vzhled a lze je pořídit v rámci celé designové kolekce. Objevili jsme i sprchovou kabinu Transtube, u níž řídí otvírání dveří senzor umístěný ve spodním rámu zástěny.

text: Lucie Martínková, foto: archiv

Pohodlné a bezpečné schody v zahradě

Zahradní schody musí být ještě lepší než schody v domě. Působí na ně všechny povětrnostní vlivy od horka přes déšť až po sníh a mráz. Proto musí být z materiálu, který je pevný, stabilní, mrazuvzdorný a pokud možno dlouhověký.

Nesmí být příliš kluzké, ani za mokra! Zahradní schody musí být dokonale tvarovány – nášlapná hrana by měla být rovná, ale nesmí být nebezpečně ostrá. Ani po hraně byste neměli sklouznout.

Monolitický schod

Je nesporné, že nejlepší zahradní schod je vyrobený z jednoho kusu materiálu. A tím může být kámen, beton a s výhradami i dřevo. Kromě celistvé hrany a povrchu je takový kus i dostatečně těžký a tím stabilní – po správném uložení se opravdu už ani nehne. Pro představu: 1 metr dlouhý stupeň z betonu váží kolem 150 kg! Toto řešení má mnoho výhod: kromě již uvedené hrany a povrchu se takové schodiště i velmi dobře buduje a je méně náročné na lidskou práci i konstrukci základů. Pokud je z odolného materiálu, vydrží mnoho desetiletí v původním tvaru. Betonový monolitický schod je na pohled sice „jen“ kus betonu, ale zdánlivá primitivnost je odpovědí na všechny požadavky, které na schod klademe. Schody se vyrábí v různých povrchových úpravách a barvách. Nejběžnější je hladký, pískovaný a vymývaný povrch.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Kamenný monolitický schod

Kamenné schody se budují po tisíciletí stále stejnou metodou. Pro jejich výrobu musí být použit kámen, který je dostatečně tvrdý a odolný vůči nepřízni počasí. Důležitá je především mrazuvzdornost: materiál nesmí být příliš porézní, takové bývají některé druhy opuky a pískovce. Do pórů vniká voda, zmrzá a způsobuje odlupování vrstev z povrchu. Kromě toho se ve vlhkých pórech uchycují řasy a mechy, schody jsou pak nebezpečně kluzké. Většinou je nežádoucí i změna vzhledu (zezelenání). Pro výrobu schodů se dobře hodí například žula, křemenec, rula, čedič, syenit, tvrdé druhy pískovce, vápenec a mramor. Povrchová úprava kamene může být různá – broušená, pískovaná, otryskávaná, pemrlovaná…

IDEÁLNÍ MÍRY PRO SCHODY

Jistý pan Alwin Seifert z Německa věnoval 40 let svého života zkoumání nejvhodnějšího poměru mezi výškou schodu a jeho šířkou (hloubkou). Vycházel z průměrné výšky Středoevropanů a dospěl k matematickému vzorci 2v+š = 63 cm, přičemž „v“ je výška schodu, „š“ jeho šířka. Čím více se součtu 63 přiblížíte, tím lépe. Přehled rozměrů pohodlných schodů naleznete v tabulce, přičemž za nejpohodlnější výšku se považuje 16–17 cm. Číslo 63 a jeho násobky je také veličina, která se přičítá k šířce schodu, pokud je stupeň delší (podesta). Při výšce schodu 15 cm platí např.: 33 + 63 = 96 cm.

Schody z více kusů

Nejběžnější metodou při stavbě schodů z více prvků je vytvoření pevné hrany a následné vyplnění prostoru za ní. Hranu lze zbudovat z větších a vhodně tvarovaných kamenů nebo palisád. Je třeba ji dobře zakotvit tak, aby se nevyvracela. I v tomto případě ale dbejte zásady, aby nášlapná hrana byla co nejrovnější. Zbytek schodu za hranou pak můžete zadláždit nebo jen zasypat drtí nebo kamenivem. Tato varianta má mnoho podob a jako materiál využívá především kámen a beton.

Dalším způsobem výstavby schodů je litý betonový základ, který se obkládá keramickým nebo kamenným obkladem. Ačkoli je tato metoda u nás oblíbená, nelze ji moc doporučit. V našich klimatických podmínkách se nedaří dlouhodobě fixovat obklad k podkladu (mráz) a rovněž sám obklad – především keramický – je často nedostatečně mrazuvzdorný. Následkem toho se odlepuje, praská a jinak poškozuje.

text a foto: Jiří Prouza

Osvědčená tradice zděných domů

Na vrcholu oblíbenosti se stále drží klasické kusové zdivo (cihly, bloky, tvárnice). Jejich výrobci nabízejí kompletní systémy cihel nosného zdiva, akustické cihly, příčky, překlady, stropní konstrukce, schodiště, ale i malty, pěny či omítky…

ODBORNÍK RADÍ

Ing. Jan Lehečka, (Gostas, s. r. o.)

„Výhody ucelených stavebních systémů spočívají především v řešeních detailů, v návaznosti na budoucí řemesla, v eliminaci tepelných mostů atd. Naprosto neuvěřitelné pak je, přijde-li investor s typizovaným projektem od firem, které, když to přeženu, uvádějí: „Dům lze postavit z cihel, z různých tvárnic, jako dřevostavbu, dokonce kombinovaně…“ To na nás jdou mdloby. Konkrétně naše firma po revoluci vyzkoušela mnoho systémů a stavěla prakticky ze všeho, s čím zákazníci přišli. V roce 2002 jsme se rozhodli, že toto není správná cesta, a od té doby stavíme domy výhradně z Porothermu. Všichni dnes sledují hlavně tepelný odpor konstrukce, ale naše zkušenosti velí vnímat i další důležité parametry: tepelnou akumulaci materiálu, zvukovou izolaci, životnost, pevnost, systémovost. Kdybych bydlel v USA, kde dům z cihly je 3x dražší než dřevostavba, a navíc bych byl zvyklý stěhovat se a dům třeba za 7 let opustit, zvolím asi dřevostavbu. Ve střední Evropě jsou však velmi dobré podmínky pro cihlářský průmysl, a pokud chci stavět i pro své děti, pak cihla je správná volba.“

Ing. Petr Mareček, odborný poradce Ytong (Xella)

„Zvyšují se požadavky stavebníka na dlouhodobou kvalitu a nezávadnost. To, co mnozí ještě před nedávnem považovali za pozitivum českého stavebnictví – schopnost improvizace – na soudobé stavby nepatří. Zákazníci vítají nabídku vyzkoušeného, funkčního a ověřeného řešení. Ytong nabízí důmyslná a kvalitní řešení pro celou hrubou stavbu, tzn. nosné i nenosné svislé konstrukce, konstrukce vodorovné, střechy, schody a nově dokonce i komín. Kromě toho si lze velmi snadno a přímo na místě vyrobit jakékoli potřebné dořezy a tvarovky. Bez námahy, bez odpadu a velice přesně, při zachování proklamovaných vlastností včetně plné nosnosti. Všechny stavby ze systému Ytong mají jedno společné – jsou velmi „těsné“. Vyplývá to z podstaty materiálu, který nemá otvory ani voštiny. Všechny testy vzduchové neprůvzdušnosti, které jsou jednou z podmínek čerpání dotací v rámci programu Nová zelená úsporám a které byly u pasivních RD stavěných z Ytongu prováděny, vykázaly bez výjimky skvělé výsledky. Z tohoto důvodu je systém ideální pro hrubou stavbu pasivních domů. Pokud ostatní komponenty stavby sehrají svou roli stejně zodpovědně a úspěšně jako Ytong, je čerpání dotací ve výši až 550 000 Kč pouhou formalitou.“

Základní rozdělení cihel

Hlavní produkt, cihelné bloky a tvarovky, se dělí podle určení, tvaru, provedení, váhy a hlavně podle velmi sledovaných tepelněizolačních parametrů. K nejznámějším patří výrobky Wienerberger (Porotherm), Heluz a KM Beta (Profiblok), opomenout však nelze ani Tondach (Keratherm), Winklmann (Poroton) a další. Trendem posledních let jsou jednovrstvé konstrukce bez nutnosti dodatečného zateplování. Prakticky všichni výrobci pálené keramiky nabízejí vylehčené cihelné bloky se soustavou dutin, mnohé s integrovanou tepelnou izolací. Porotherm minerální vatou, Heluz polystyrenem, Poroton perlitem…

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz.

Náročná dvoj(a více)role

Vychází z osvědčené symbiózy stavebního prvku + tepelné izolace, aplikované i v novém sortimentu keramického zdiva Porotherm T Profi tuzemské výroby. Sestává ze základních cihelných bloků (a tzv. dvojbloků polovičních cihel) ve formátech 500, 440, 380 a 300 mm (např. Porotherm 50). Tepelněizolační vlastnosti obvodových konstrukcí zajišťuje minerální vata, umístěná v dutinách cihly. Koeficient prostupu tepla stěnou U se pohybuje v hodnotách od 0,15 do 0,23 (W/m²K) podle tloušťky použitého zdiva.

Důležitou vlastností keramických komponentů je dobrá tepelná akumulace. Vlastnosti vstupních materiálů (pálená hlína + minerální vlna) se vzájemně doplňují a podporují. Masivní stěna funguje jako spolehlivá ochrana proti hluku, nehořlavost surovin dává stavbě do vínku protipožární odolnost v nejvyšší možné třídě reakce na oheň – A1, stěna je navíc prodyšná. A konečně je vhodné vzpomenout klady konstrukčního řešení samotného stavebního bloku (tloušťka stěny i tloušťka a uspořádání vnitřních žeber), což zaručuje bezpečný přenos zatížení od vodorovných konstrukcí i svislého zatížení.

Zavedeným zdicím prvkem obdobného keramického systému Heluz (pálené cihly, stropní komponenty, překlady, komíny…) je cihla plněná polystyrenem, s označením Family 50 2in1, kde U = 0,11 W/m²K. Stěny vynikají vysokými povrchovými teplotami, nízkým prostupem tepla a vysokou pevností 8 MPa.

Vápenopískové prvky

Bílé cihly, bloky a velkoformátové prvky (ze směsi vápna, křemičitého písku a vody) jsou moderním stavebním materiálem používaným pro vnitřní i obvodové zdivo, pro nosné, dělicí i výplňové konstrukce. Díky vysoké objemové hmotnosti dosahují cihly velké pevnosti v tlaku i vynikajících tepelněakumulačních a zvukoizolačních vlastností i při menších tloušťkách nosných stěn (175, 240 a 290 mm). Vápenopískové zdicí prvky jsou základem vícevrstvého zdicího systému KMB Sendwix (+ zateplení + povrchové úpravy vnitřní i vnější části konstrukce). Volitelná tloušťka zateplení (ve standardu od 100 do 240 mm) pak určuje celkové tepelně-technické vlastnosti obvodového zdiva (součinitel prostupu tepla U = 0,35–0,14 W/m²K).

„Bílé“ stavebnice

Patří sem pórobetonové a vápenopískové bloky či tvárnice z lehkého keramického betonu, které se pro snadný způsob opracování řadí k oblíbeným stavebním prvkům. Výrobci, především Xella (Ytong), je nabízejí v kompletním modulovém systému – obvodové zdivo, vnitřní nosné stěny a příčky, obezdívky, překlady, schody, stropy a dokonce střechy. Tyto zdicí prvky v mnoha parametrech nijak nezaostávají za pálenými keramickými thermobloky.

Tvárnice Ytong vynikají rozměrovou přesností, předností je i rovnoměrné vedení tepla ve všech směrech a s tím související eliminace tepelných mostů, prvky disponují i dalšími výjimečnými vlastnostmi s důrazem na úspory energií a kvalitu vnitřního klimatu. Pro obvodové zdivo je k mání řada tepelně-izolačních tvárnic Theta+P 1,8–300 (koeficient U = 0,216 a 0,164 W/m²K) a dále tvárnice Lambda+P2-350 (U = 0,229 a 0,192 W/m²K).

text: Petr Saulich, foto: archiv výrobců a redakce