Silikonové tmely jsou materiály velmi pružné, mrazuvzdorné, odolné vůči UV záření, mají výbornou přilnavost jak na hladké materiály, ke kterým patří například sklo, tak i na porézní povrchy – třeba zdivo a omítky. Vyznačují se tepelnou odolností v širokém rozsahu teplot od -50 °C až do +305 °C. Některé typy odolávají kyselinám, louhům, slabým rozpouštědlům. Nejsou přetíratelné, proto se vyrábějí v řadě barevných odstínů.
I když jsou vlastnosti silikonových tmelů poměrně vyhraněné, často narážíme na to, že někteří stavebníci používají název „silikon“ pro všechny těsnicí hmoty prodávané v polyetylénových kartuších – například pro tmely akrylátové či hybridní.
Funkce silikonů |
| – Silikony jsou těsniva a jejich primární funkcí je těsnit. Obsahují plnidla a pojiva, která jim propůjčují jejich specifické vlastnosti, využívané při těsnění především následujících spojů: – proti hlodavcům – proti vlhkosti – pro těsnění v případech, kdy potřebujeme absorbovat deformace, například při utěsňování nepravidelné spáry, která může dilatovat – při dekorativních efektech: těsnění spár kolem vany apod. – Až druhořadě používáme silikony k upevňování. Vzhledem k nižší lepivosti pak půjde o předměty s omezenou hmotností a plochou. |
O lepení jde až v druhé řadě
Pravdou je, že skutečné silikony tvoří pouze určitou část těchto těsnicích a lepicích materiálů. Ostatní tmely jsou vytvořeny na jiné chemické bázi a z jiných výchozích surovin. Mají tudíž jiné vlastnosti a způsoby použití. Asi stěží bychom se například pokoušeli akrylátovým tmelem něco lepit. Zato silikony jsou kromě tmelení také používány k lepení. Nejsou to sice tzv. „silná lepidla“, ale v řadě případů jejich lepicí síla naprosto stačí.
Na druhé straně bychom měli pamatovat, že funkce lepení je u silikonů až na druhém místě, a nelze ji tedy srovnávat s plnohodnotnými lepidly. Silikonové tmely jsou považovány za velmi univerzální a dobře se s nimi pracuje nejenom profesionálům, ale i kutilům a příležitostným stavebníkům.
Jak se topí silikon |
| Při použití silikonového tmelu je třeba dbát na to, aby tmel byl 100% silikonem. Chceme-li si ověřit, zda tmel, který používáme je 100% silikonem, můžeme provést jednoduchou zkoušku. Vložíme kousek zvulkanizovaného tmelu do sklenice s vodou. 100% silikon klesne ke dnu, nastavený tmel plave na hladině. |
Na trhu je k mání čím dál větší sortiment silikonových tmelů pro nejrůznější účely. Proto také jejich obliba neustále stoupá. Ale i pro silikonové tmely platí to, že „není tmel jako tmel“. I když z popisků výrobců na kartuších se zdá, že všechny silikony mají prakticky stejné složení, v praxi se značně liší. V zásadě jde o to vybrat ten správný silikon, správně ho aplikovat a vědět, jak jej ošetřovat, aby si dlouhodobě uchoval své vlastnosti.
Acetátové silikony
Silikon vytvrzuje polymerizací se vzduchem, tzn. se vzdušnou vlhkostí. Podle chemické podstaty rozlišujeme dva základní typy. První jsou silikony acetátové – snadno je poznáme podle čichu, je v nich totiž použita kyselina octová, která je jednou ze základních složek tohoto typu silikonu. Jejím prostřednictvím dochází k vzdušné reakci a vytvoření pružné vrstvy. Acetátové typy, často nazývané také univerzální, výborně přilnou k hladkým, neporézním povrchům, jako je například sklo, glazované keramické obklady a lakované kovy.
Nepřekonatelné jsou například v lepení akvárií (ale pozor, pouze do objemu 400 l, větší nádrže se již lepí speciálními silikony), terárií a skleníků. Mají lepší přilnavost než jiné typy silikonů.
Octovou bázi mají i vysokoteplotní, jinak také motorové silikony (většinou zbarvené do červena), které mají v úzké spáře tepelnou odolnost až 300 °C, v široké až 250 °C. Vyrábí je a na náš trh dodávají značky jako Bison, Urseta, Henkel a další. Nebezpečím, které omezuje univerzálnost těchto acetátových silikonů, je fakt, že s některými materiály reagují, takže například způsobí „vyžírání“ betonu. Proto je – pokud si nejste jisti – používejte raději jen všude tam, kde nejde o savé materiály.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Neutrální silikony
Taková nebezpečí nehrozí u druhého typu, kterým jsou neutrální silikony, kdy dochází k vulkanizaci na bázi alkoxy reakce (neutrální reakce). Jsou bez zápachů a vůní. Neutrální typy silikonů jsou univerzálnější a používají se jak na hladké a porézní, tak i na savé a nesavé materiály. Ale jak bylo výše řečeno, na některé materiály je vhodnější použít acetátový typ. Neutrální silikony jsou také dražší.
Nastavovaná „kaše“
Octový zápach u mnohých z nás vyvolává dojem, že právě takto vonící silikonový tmel je nastavovaný kvůli ceně nějakými octovými kyselinami a ředidly. Není to ale pravda, octový zápach je v pořádku a pouze charakterizuje daný typ. Nastavovaný silikon může páchnout například jako nafta. K jeho „rozředění“ se používají ropné deriváty jako například parafin či rozpouštědla. Tyto látky se po určitém čase z hmoty tmelu vypaří, a tím dojde k nadměrnému smrštění tmelu, který se pak může odtrhnout od podkladu. Tmel nemá takovou schopnost elasticity, rozpraskává se a nedrží pevně. Hledejte tedy na obale vždy označení 100% silikon a vybírejte spíše mezi kvalitními značkami než podle nejnižší ceny.
Životnost silikonů
U univerzálních neutrálních je to kolem 12 až 18 měsíců, u acetátového typu to může být 24 až 30 měsíců. Nelekejte se, nejde o životnost vytvrzeného silikonu, na tu například Bison dává neuvěřitelných 15 let, ale o výdrž materiálu v kartuši. U „octového“ typu to poznáme jednoduše – prostě v kartuši ztuhne a nejde s ním lepit. Zato neutrální silikon lze sice i po osmnácti měsících krásně vytlačit z kartuše, ale nepřilepí se.
I když vypadá stále stejně, nefunguje. Ze zákona ale výrobci nemusejí – na rozdíl od potravinářských kolegů – uvádět na obalu datum trvanlivosti. Takže jako orientační datum a zároveň záruka vám bude sloužit účtenka prodejce. Pokud kartuš otevřete, pak počítejte s tím, že i to minimum vzduchu, které se tam dostane, stačí k tomu, aby do tří měsíců materiál v kartuši zvulkanizoval.
Víte, že… |
| Silikon nelze přilepit ničím jiným než opět silikonem. S jinou hmotou reaguje jako „mastný“ – odpuzuje ji. Když například na silikon nanesete kontaktní lepidlo, můžete ho po uschnutí lehce sloupnout jako škraloup. |
text: Stojan Černodrinski, foto: archiv firem
_300x200.jpg "Kopretina bílá (Leucanthemum vulgare) má moc hezkou plnokvětou odrůdu ´Česká píseň.")
Nespornou výhodou těchto krásných květin je to, že nepotřebují téměř žádnou péči. Původně rostly na vlhkých loukách a trávnících, v záhonech s ostrožkami, plamenkami a dalšími trvalkami. Postupem času se staly součástí nejrůznějších balad a říkadel („má mě rád, nemá mě rád…“), vplétaly se do vlasů a staly se znakem čité romantické lásky. 
Zahradnicky nejvýznamnějším druhem je ovšem kopretina největší (L. maximum) s úbory širokými přes 10 centimetrů. Původní druh pochází z Pyrenejí, celá řada šlechtitelů však vytvořila selekcí i křížením s portugalským L. lacustre množství kultivarů. Z velkokvětých jednoduchých stojí za pozornost asi 80 centimetrů vysoký ´Beeethoven´ nebo o 20 centimetrů vyšší ´Harry Pötschke´. Velice zajímavý je extrémně nízký, jen čtvrtmetrový kultivar ´Little Princess´. Z těch plnokvětých lze doporučit ´Christine Hagemann´ a ´Wirral Supreme´. Jako zajímavost se občas nabízí kopretina se světle žlutými úbory ´Sunshine´. 
Pokud skutečně nemáte čas a na zahrádku se i týdny prostě nedostanete, je pro vás ježatka ideální rostlinou. Lze ji stručně charakterizovat třemi slovy: krásná, léčivá a dokonale odolná. Z pěti původních druhů se nejčastěji pěstuje ježatka nachová (E. purpurea). Je blízce příbuzná rudbekiím (čeleď hvězdnicovité, Asteraceae) a stejně jako ony pochází ze severoamerických vysokostébelných prérií a suchých světlých lesů. Je to statná perena s drsnými přízemními tuhými listy. Úbory vyrůstají na tvrdě vzpřímených stoncích ve výšce asi 120 cm a jsou až 12 cm široké.
Janeba je spolehlivá trvalka, která nevyžaduje příliš mnoho péče. Netrpí chorobami, nepoléhá, ani se agresivně nerozrůstá, škodí jí pouze přemokřená půda. Výborně se hodí jak do přírodních výsadeb velkých zahrad a parků, kde ji využíváme v rozsáhlých skupinách, tak i – v jednotlivých trsech – do kombinovaných záhonů peren a letniček.
Třapatka (Rudbeckia)
Často na skalkách pěstovaná hvězdnice alpská (Aster alpinus) je horský vytrvalý druh, dorůstající výšky jen asi 15 až 20 centimetrů. Kvete většinou v květnu a počátkem června, jazykovité květy jsou modrofialové, terč jasně žlutý. V přírodě roste na vápencových skalách (hojný je například v Belianských Tatrách), vyhovuje mu přídavek vápníku v půdě. V kultuře se pěstují i formy růžovo- a bělokvěté, zajímavostí jsou i plnokvěté kultivary.
_wm_wm.jpg)
A právě poslední zmíněné řešení, tedy dřevěná špalíková dlažba, opět získává na popularitě. Důvody jsou jednoduché. Znovu se vracíme k přírodním materiálům, které jsou ekologické, snadno recyklovatelné, originální a krásné na pohled. Navíc pokládka takovéto dlažby je poměrně jednoduchá. Špalíková dlažba je opracovaný dřevěný blok, který se svým tvarem nejvíce podobá betonové zámkové dlažbě. Dřevo je možné opracovat libovolně do tvaru krychle, kvádru či kužele.
V České republice můžeme vidět původní či obnovenou špalíkovou dlažbu převážně na nádvořích historických staveb, ve stájích a hřebčínech. Pyšní se jí například na zámku v Roztokách u Prahy, na zámku Sychrov nebo v národním hřebčíně Kladruby nad Labem.
Kromě elegantního a výjimečného vzhledu – kolmý řez dřeva, při kterém vzniká charakteristicky soustředné uspořádání letokruhů, má inovovaná špalíková dlažba i výhodu v jednoduchosti pokládky. Jako podklad se využívá zhutněné tříděné štěrkové lože o třech vrstvách, jehož kvalita má význam v odvodu dešťových vod. Po osazení obrubníků, které vyměřují hranice plochy špalíkové dlažby, se zarovná podkladní drť do potřebné výše a začnou se systematicky pokládat jednotlivé špalíky. Distanční pásky zajišťují velmi důležitou pravidelnost a přesně vymezují dilatační spáry, do kterých se vmete po dokončení pokládky jemný tříděný křemičitý písek (bílé spáry) nebo čedičový písek (černé spáry). Následně se celá plocha mechanicky zhutní a vyrovná do stejné výšky.
Novostavby jsou samozřejmě podstatně jednodušší na realizaci. Vše je dopředu známé: kde se připojíte na elektřinu, kde máte vodu a odpad, jaká je statika budoucího objektu. U rekonstrukcí tomu tak není. Napojujete se v průběhu výstavby na práci někoho, kdo mohl svoji práci provést odlišně od dokumentace či tehdy používaných postupů, a o výsledcích této činnosti zpravidla nebývá žádný záznam. Proto bývají rekonstrukce většího rozsahu podstatně složitější, neboť vás vždy překvapí nějaký ten „černý Petr“, který ani sebedetailnější technický průzkum neodhalí.
Určitě ano a o takovou změnu dispozice se při řešení budoucího stavu rekonstruovaného bytu vždy snažíme. Řešení se samozřejmě odvíjí také od statiky budovy a výše finančních nákladů, které si konkrétní úpravy vyžádají. Záleží pouze na klientovi, zda je ochoten se po dobu rekonstrukce z rekonstruovaného objektu kompletně odstěhovat na dobu tří měsíců. Vše ostatní pak zajistíme na klíč, od vyřízení veškeré administrativy přes vlastní provedení stavby až po vybavení interiéru bytu.
To záleží na tom, kdo rekonstrukci prováděl a jaké měl zkušenosti v době rekonstrukce. Setkali jsme se již s celou řadou skutečně podivných postupů. Např. nyní řešíme rekonstrukci jednoho velkého bytu na Vinohradech, kde velká renomovaná firma postavila v bytě cihlového domu sádrokartonové předstěny přímo na původní parkety skládané do stromečku. Nebo v jiném případě zase kdosi vyřešil podlahu OSB deskami a podlahu na ně položil. Stává se, že nekvalitně vylitý anhydrid (resp. nedodržení správného postupu) způsobí zvlnění a průhyb sádrokartonových stěn.
Ani ne. Nenabízíme „vzdušné zámky“. Myslím, že máme poměrně umírněné klienty, s realistickým uvažováním.
To záleží na budoucím záměru klienta. My se snažíme takovéto prvky ponechat, ale je důležité to, co si budoucí obyvatel bytu skutečně přeje.
_wm.jpg)
Je to vcelku banální historka. Mladý pár léta jezdil k manželovým rodičům na Moravu na návštěvy do srubového domu od finské firmy Kontio. „Rodiče, kteří jinak na všem vždy něco najdou, byli s domem maximálně spokojeni,“ říká paní Kamila a dodává: „Měli jsme tedy osobní, dlouholetou zkušenost s materiálem, provedením, vnitřním prostředím a údržbou takového domu.
Firma Kontio, která je největším výrobcem srubových domů na světě, používá výhradně lepené trámy, které jsou v sušicích komorách během 21 dní postupně vysušeny na 18 % vlhkosti. Nejde tedy o šokové vysoušení dřeva a lignin zůstane nepoškozený, proto dřevo zůstává pružné. Lepené trámy se nekroutí. Dochází pouze k sedaní domu – cca 1 cm na 1 výškový metr. Každoročně se pak provádí tzv. rektifikace – kontrola a utažení šroubů, které konstrukcí procházejí a slouží k jejímu výškovému vyrovnání.
Dům byl předem naplánován do posledních detailů. Velký důraz se kladl na naplánování rozvodů elektřiny, protože otvory pro kabely se vrtají přímo do trámových stěn již v rámci výroby v továrně. Na staveništi pak elektrikáři provedou instalace právě do těchto otvorů. Voda a odpady se vedou v tzv. „instalačních předstěnách“. Samotná montáž probíhá velmi rychle, během 6–8 týdnů je dokončena uzavřená hrubá stavba, včetně osazení oken a dveří.
Přízemí domu slouží především jako prostor pro setkávání celé rodiny. Je tu velký obývací pokoj, prostorná jídelna a velká kuchyně. Dále tu najdeme spíž, komoru, předsíň, koupelnu se saunou a pracovnu.
Interiér domu je ošetřen tenkovrstvou lazurou Teknos v mléčně bílé barvě. Část stěn domu je ale ponechána v průhledné lazuře, takže vnímáte všechny bonusy dřeva „naplno“. Ale ani mléčná lazura neskrývá texturu dřeva úplně. Lazura obsahuje menší množství barevného pigmentu. Jde o řidší konzistenci, která zachovává všechny přednosti dřevěného materiálu, ale zároveň vnáší do interiéru jakýsi jemný zasněný nádech. Když pak v místnosti máte kombinaci stěn s různými nátěry, je to – při citlivém přístupu ze strany majitelů domu, velmi zajímavý a osvěžující výsledek. Lazuru v interiéru není třeba obnovovat.
Kapsa pro dveře
A čím je umožněn samotný pohyb dveří ve stavebním pouzdře? V horní liště pouzdra je 
Pro jednokřídlé dveře můžete z nabídky firmy J.A.P. zvolit pouzdro STANDARD. Model KOMFORT je sestavou dvou 
Než si vyberete konkrétní typ 
Osobně bych se zaměřil na detail – řešení nábytkové hrany, tvarování područky, prošití čalounění atd. Na úrovni zpracování detailu nejlépe poznáte celý komplex uvažování designéra a celkovou kvalitu výrobku. Ale výrobek může mít i nějakou kvalitu, která nemusí být na první pohled vidět. U židle může spočívat v tom, že je pohodlná, stohovatelná, nebo že její výroba je ekologická, finančně úsporná a podobně. Každá věc může mít svou přidanou hodnotu a je právě úkolem designéra tyto hodnoty přinášet.
Na trhu najdeme značky, které se cíleně zařazují do kategorie dražších, a naopak značky levnější. Design je však jen jeden. Osobně si myslím, že vysoká cena produktů je často záležitost strategie výrobce a rozhodně to nemusí znamenat, že daný výrobek je zásadně kvalitnější než jiný. Důležitou roli hraje i původ výrobku a vyráběné množství – velké série samozřejmě umožňují snižovat cenu, produkty vyráběné v Evropě bývají vzhledem k ekonomickým podmínkám logicky dražší než ty z Číny. Tím ale nechci říci, že v Číně nevznikají kvalitní věci, je to především otázka důsledné kontroly kvality.
Osobně si myslím, že naše budoucnost je v ekologické výrobě a měli bychom se na ni maximálně zaměřit. Produkujeme miliardy tun odpadu a zahlcujeme jím naše prostředí. Proto považuji za důležité environmentální uvažování nad výrobky a jejich trvanlivostí, abychom negenerovali zbytečný odpad.
„Nebyl to dům, ale domeček,“ vzpomíná pan Zdeněk, „chtěli jsme ho přestavět. Neměl ale pořádné základy a při rekonstrukci by z něj zbyly jen tři zdi, takže jsme před šesti lety postavili nový zhruba stejného půdorysu, asi 5 x 12 metrů, a ještě ho o něco rozšířili. Jediné, co z původního 
Nejdřív se dělalo 
Zeleň oživují vřesy a vřesovce, 
Ze 
Rodinný dům nedaleko Prahy nejlépe charakterizuje popis člena poroty soutěže, architekta Bořka Šípka: „Energeticky úsporný a ekologicky šetrný dům dotažený do nejmenších detailů, který navíc opravdu dobře vypadá.“ Kromě zdařilé architektury nás objekt zaujal i svým technickým řešením.
Konopí ve zdech
Dispoziční členění
Součástí přízemí je i samostatné WC s předsíňkou a technická místnost. Samostatná garsonka má vlastní šatnu, koupelnu s WC a pokoj s krytou venkovní terasou. Horní patro domu, přístupné dřevěným schodištěm z haly, je rozděleno na dvě části – rodičovskou a dětskou. Dětskou část tvoří propojitelné prostory tří samostatných pokojů s šatnou a se společnou koupelnou a s možností využití prostoru pod šikmou střechou – „hambalku“ – pro spaní. Ložnice rodičů, rovněž přístupná skrz prostornou šatnu, má vlastní, posuvnou stěnou oddělitelnou koupelnu. Interiér ložnice otevřený do střechy doplňuje knihovna v prostoru na hambalku, střední část hambalku pak slouží jako klasická půda.
Změnu ve využívání úložných prostor ve spodních skříňkách přinesly výsuvné kontejnery, které nahradily klasické skříňky s dvířky a pevnými policemi. Standardní šířka 45 cm se zvětšila na 60 až 180 cm, takže se do kontejneru pohodlně a přehledně naskládají i velké kusy nádobí. Do spodní části sestav se přestěhovaly například také talíře, které se do plnovýsuvných kontejnerů pohodlně ukládají i stejně snadno vyjímají. Výsuvné systémy jsou vybavené pojezdy s tlumiči, se kterými se čela kontejnerů tiše dovřou bez použití síly.
Chytré systémy
Důmyslné prostory usnadňují pohodlné ukládání a vyjímání jednotlivých předmětů a pomáhají v kuchyni udržovat pořádek. Méně stylové předměty či spotřebiče, které však denně používáme, je možné rychle ukrýt za elegantní roletkou, která může uzavírat polici nebo část pracovní plochy u stěny mezi horními skříňkami a pracovní deskou. V nabídce jsou i výsuvné mechanismy s rozmanitými spotřebiči či jinými pomůckami ukryté v zásuvkách.
