Blog

Při výběru garážových vrat je nutné přemýšlet nejen nad jejich designem a barvou, ale hlavně nad technickým řešením, nad přípravou stavby a elektroinstalace. Ne všechna garážová vrata splňují přesně vaše požadavky. Nabídka na trhu je poměrně široká, technických řešení je celá škála a každá vrata mají nějaké výhody či nevýhody, proto se vyplatí obrátit se při výběru garážových vrat na odborníky. Dobré firmy v oboru nabízejí poradenství na místě realizace zdarma.

Odborník na místě během pár desítek minut posoudí technické možnosti garáže a vybere ta řešení, která je možno realizovat. Vy pak posuzujete jen technicky možné varianty vrat pro konkrétní garáž a nemusíte se zbytečně zabývat těmi typy, které z konstrukčních důvodů nelze použít. Současně odborník dokáže poradit i se stavební připraveností a s případnou výbavou vrat či s doplňky.

Paleta typů

Garážová vrata si můžeme rozdělit na pět základních typů. Vrata křídlová, výklopná, rolovací, posuvná do boku a sekční vrata výsuvná pod strop. Křídlová vrata se používají velmi minimálně, většinou jen v případech, kdy je nutné otevírat vrata do vnějšího prostoru. Pro garáže nejsou praktická a také jejich automatizace je finančně náročná. Vrata výklopná jsou nejlevnější na trhu a tomu samozřejmě odpovídá i provedení.

Z valné většiny jsou nezateplená, nedostatečně dotěsněná po obvodu a jejich velkou nevýhodou je, že křídlo při otevírání „krade“ prostor před garáží. Jsou vhodná do garáží, kde není kladen důraz na zateplení či zabezpečení.

Rolovací vrata

Díky svému konstrukčnímu řešení nezabírají rolovací vrata téměř žádné místo v garáži (kromě prostoru za překladem), jsou tedy vhodná tam, kde vrata sekční nebo posuvná nelze z konstrukčních důvodů nainstalovat. Rolovací vrata můžete přidělat bez jakýchkoliv stavebních úprav do již hotové garáže, což je jejich výhodou. Naopak nevýhodou je větší nárok na potřebný prostor za překladem, kde je umístěn box pro nábal lamel, nižší tepelná izolace a složitá dodatečná automatizace.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Posuvná a výsuvná vrata

Vrata posuvná do boku jsou stále oblíbenější a většinou se používají tam, kde jsou vrata zároveň i jediným vchodem do domu nebo kde majitel vyžaduje z jakéhokoliv jiného důvodu personální vstup. Posuvná vrata mají funkci, která je otevře jen na šířku potřebnou k průchodu osob, čímž se zabraňuje mimo jiné tepelným ztrátám.  Naprostou špičkou v garážových vratech jsou však  vrata sekční výsuvná pod strop, která jsou cenově snadno dostupná a technicky výborně řešena.

Jak vrata sekční, tak posuvná jsou většinou velmi dobře tepelně izolovaná, existuje zde široká nabídka konstrukčních řešení, barev či doplňků. Automatizace obou typů je snadná a je možná i dodatečně. Je jen velmi málo garáží, kam tato vrata nelze z technických důvodů namontovat.

Žebříček popularity

Tak jako všechny produkty i vrata podléhají módním trendům. V současné době jsou nejžádanější sekční nebo posuvná vrata v imitaci dřeva, která splňují nejenom maximální požadavky na tepelnou izolaci, pevnost či bezpečnost, ale i dokonalé sladění s okny domu.

Doba, kdy všechna vrata byla vzhledově stejná, je pryč a majitelé rodinných domů chtějí čím dál víc vrata designově originální. Tento požadavek například splňují vrata sekční či posuvná do boku, která jsou osazena nerezovými dekorativními prvky. V podstatě si můžete vymyslet jakýkoliv motiv či tvar nerezového prvku a výrobce vám jej osadí na vnější stranu vrat.

Výběr dodavatele vrat

Dodávka vrat je spojena se službami, jako je poradenství, montáž, záruční  a pozáruční servis. Dá se říci, že výběr dobré firmy je polovina úspěchu, protože jen tak máte zaručeno, že vrata nebudou zlobit. Proto se obracejte na autorizované prodejce známých značek, jelikož zde je záruka kvalitního a proškoleného personálu. Je samozřejmě dobré si prověřit historii firmy v oboru, abyste se ujistili o stabilitě společnosti.

Zajímejte se také o rychlost případného servisního zásahu. Při rozhodování hodně napoví přístup konkrétní firmy k vám jako k zákazníkovi. Rozhodně si nevybírejte firmu, jejíž technik by před nabídkou vrat nechtěl místo realizace vidět. Jen tak vám totiž dokáže opravdu kvalitně poradit.

Cena za kvalitu vrat

Pokud sháníte garážová vrata, bude vás pochopitelně zajímat především jejich cena. Dokud ale pracovník realizační firmy neuvidí vaši garáž osobně, těžko může seriózně mluvit o ceně. Obecně se dá říci, že platba se skládá z ceny výrobku a jeho příslušenství, z montáže, dopravy a DPH. Dobrou informací při rozhodování je i cena případných náhradních dílů. Není totiž nic výjimečného, že si vrata nabouráte sami.

Stará vrata za nová

Dříve nejpoužívanější křídlová vrata se většinou otevírají směrem ven. Jsou usazena na pantech v líci fasády. Sekční vrata se však zpravidla montují na vnitřní stranu zdi garáže, aby nadpraží nebránilo jejich vyjetí pod strop. Samotná montáž sekčních vrat není složitá, majitel garáže však musí řešit problém, jak se zbavit nepotřebné zárubně po starých vratech.

To přináší řadu komplikací. Kromě toho, že se nevyhnete zdlouhavým zednickým zásahům, které samy o sobě nejsou levnou záležitostí, hrozí poškození fasády, jejíž následná oprava může rekonstrukci vrat prodražit. Tyto problémy řeší systém Evo, který umožňuje ponechat staré zárubně na místě. Při instalaci nových vrat montážníci pouze vysadí křídla těch starých a odstraní se vyčnívající panty.

Stará zárubeň je potom překryta rámem s kolejnicemi pro sekce nových vrat. Tím zůstane zachována i původní hloubka garáže. Při instalaci systému Evo nejsou nutné zednické práce a výměnu je možné provést v krátkém čase v kterémkoliv ročním období. Nový rám má navíc přerušený tepelný most, takže doplňuje izolační vlastnosti samotných vrat.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

1) Založení první vrstvy zdiva

2) Realizace obvodového zdiva

3) Osazení nadokenních překladů a zdění vnějších broušených cihel

4) Zdění a kotvení středových nosných zdí a příček z broušených cihel

5) Realizace keramobetonové stropní desky

6) Výstavba 2. nadzemního podlaží

7) Dokončení hrubé stavby domu

zdroj: www.wienerberger.cz

(komerční prezentace)

Výrobci kotlů a kamen už před lety vyvinuli technologie, které emisní a další striktní požadavky na ochranu životního prostředí dokážou přinejmenším respektovat. Přesto se u nás ještě v mnoha domech krmí pevnými palivy stařičké a nenasytné kotle, jen uhlí tu více a tu méně nahradilo třeba topné dříví. Ukazuje se totiž, že největší překážkou (samozřejmě kromě financí) není ani tak technická modernizace topného zařízení, jako spíše změna myšlení a zažitých stereotypů.

Náklady na vytápění při spotřebě tepla 65 GJ/18 kWh	(Kč/rok)
hnědé uhlí	12 436
koks	24 704
dřevo	11 244
dřevěné brikety	19 749
pelety	17 720
štěpka	12 960
rostlinné pelety	12 600

Vzrostlé alternativy

Praxe jednoznačně potvrzuje, že vytápění dřevem (dřevěnými a jinými rostlinnými produkty) představuje optimální variantu pro objekty s tepelnými ztrátami do 16 kW. Samotné vytápění kusovým dřevem se pak hodí hlavně pro rodinné domy s výkony 5 až 15 kW (roční náklady do zhruba 25 tisíc Kč), vyšší výkon už ze dřevníku ujídá přespříliš. Pro představu: z 1 kg dřeva lze získat asi 4 kW výkonu, což v domě s vypočítanou tepelnou ztrátou 25 kW představuje asi 5 až 6 kg dřeva/ 1 hodinu). Vynásobíte-li ovšem toto množství počtem „topných“ hodin za den, za týden a měsíc, čeká majitele i docela slušný tělocvik. Globální otázka současnosti (a budoucnosti) tedy zní – čím vůbec topit a když, jak ekologicky a zejména ekonomicky?

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Výběr vhodného topidla

Prozíravější majitelé starších rodinných domů zákonitě dospěli k závěru, že uhlí ve sklepě už nepředstavuje žádnou perspektivu. Mnohé zviklala i každodenní rozcvička s lopatou a kbelíky, všechny bez rozdílu pak znejistěl výstražně vztyčený ukazovák státu, hrozící přísnými sankcemi a ekologickou daní. Čmoudíš, zaplatíš! Snad nejdůležitější podmínkou hospodárného a zde i ekologického topení jakýmikoliv pevnými palivy je správná volba kotle.

Moderního, s kvalitativně nesrovnatelně výkonnější a čistší technologií spalování, s jednodušší obsluhou, možností regulace… Nové generace kotlů na tuhá paliva si dokážou bez problémů poradit s průběžným střídáním různých druhů paliva i s nekompromisní záměnou uhlí za dřevo, dřevěné či rostlinné pelety. Účinnost spalování v těchto kotlích se přitom blíží k hranici 80 %, což v porovnání se zastaralými typy může znamenat až třetinovou úsporu dosavadních nákladů.

Významnou technickou inovací je pak polo- nebo plně automatizované přikládání paliva, někdy dokonce s odstraněním popela. Existují i kotle, které se umí „nadechnout“ podle momentální potřeby (systémy ventilátorů urychlují či tlumí spalování) a pak už si pomocí ekvitermních regulačních systémů samy udržují nastavený výkon (v rozsahu od 100 do 10 procent jmenovitého výkonu).

Výhody rostlinného tepla

Kvalitní automatické kotle na dřevo, dřevěné peletky apod. předčí ostatní technologie vytápění. V porovnání s kotli na uhlí zpravidla disponují vyšší účinností, plynulou regulací výkonu i komfortnějším způsobem obsluhy. K vytápění většího objektu – vícepodlažního rodinného domu – jsou vhodné teplovodní výměníky. Kamna a krby s výměníkem umožňují napojení na teplovodní trubky a rozvedení tepla do radiátorů. Lze instalovat i tzv. zplynovací kotel. Výhodou je kromě jiného možnost spalování velkých kusů dřeva, varianta společného nebo odděleného spalování uhlí a dřeva, velkokapacitní zásobník, vysoká účinnost, ekologický provoz, chladicí smyčka bránící přetopení, spalinový termostat pro automatické vypnutí při vyhoření paliva atd.

Základem je kvalitní palivo

Topné (a související) zařízení je však pouze jednou stranou mince. I ta nejkvalitnější kamna svým způsobem degraduje nekvalitní palivo. V případě dřeva by mělo být mimo jiné perfektně proschlé – navlhlá polena mají daleko menší výhřevnost, energie se totiž spotřebovává na odpařování přebytečné vody. Ideální je maximálně 20% vlhkost, které dosáhnete přibližně dvouročním vysoušením na větraném, před deštěm chráněném místě (čerstvé dřevo dosahuje asi 50% vlhkosti).

Nabízí se alternativa vytápění automatizovanými kotli na pelety, vhodnými pro výkon kolem 100 kW. Pro vyšší výkony se jako ekonomičtější ukazují štěpky, případně lisované nebo jinak zpracované piliny. Existuje rovněž možnost topit tzv. alternativními peletami. Vyrábějí se z jinak prakticky nepoužitelných surovin pro zařízení s horní hranicí výkonu asi 200 kW. K mání jsou i rostlinné pelety z řepkové a obilné slámy, ze stvolů slunečnice, sena apod.

Při srovnatelném komfortu lze takto za topnou sezonu ušetřit až 50 % nákladů ve srovnání třeba se zemním plynem. Kupříkladu v Rakousku – kde ovšem biopalivům přeje jak zájem veřejnosti, tak státní podpora a ekologické cítění obyvatel – nejsou malé biokotelny ničím neobvyklým. Spotřebovávají se semena zrnin, olejnin nebo trav, v provozu jsou linky na lisování granulí, peletek, pelet nebo briket. Známé je i zpracování listí, nadprodukce obilovin atd.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Voda v bazénu bývá znečištěna jednak mikroorganismy ze vzduchu, jednak mikroorganismy, které se dostávají do vody prostřednictvím plavců. Ty se pak ve vhodném prostředí množí a vznikají různé kultury a řasy. S narůstající teplotou vody v letních dnech se situace ještě zhoršuje a voda dostává nazelenalou barvu. A aby toho nebylo málo, dalším neméně vydatným zdrojem znečištění jsou prach, listy a bláto, které do bazénu zanese vítr a déšť. Výsledkem je zakalená voda a hnilobné procesy v bazénu.

Chlor a bezchlor

Je prokázáno, že každý člověk vnáší do bazénu několik set tisíc mikroorganismů, z nichž je sice většina zcela neškodnou součástí ochranné vrstvy na kůži člověka, řada z nich ale může být původcem rozličných chorob. Dalším možným zdrojem mikroorganismů v bazénové vodě může být voda zdrojová. Proto se do vody přidávají dezinfekční prostředky. V rodinných bazénech se většinou používají okysličovadla, zejména chlorové preparáty.

Většina chlorových přípravků pro bazény využívá organický chlor, nejčastěji na bázi kyseliny izokyanurové. Ten se do bazénu dodává v podobě rozpustného granulátu, nebo tablet, které se vkládají do plovoucích košíků přímo do bazénu, případně do skimmeru nebo rozpouštěcí komory v úpravně vody. Ale protože chlorové tablety jsou poměrně drahé, používá se někdy roztok chlornanu sodného či Sava. To však vyžaduje odbornější manipulaci než použití tablet.

Preparáty na bázi „aktivního kyslíku“

Proto je pro dávkování roztoků vhodné využít dávkovací čerpadlo, které zajistí vhodnou dávku chemie bez nebezpečí, že to přeženete a proměníte bazén v „louhárnu“. Navíc mnoho lidí, dětí i dospělých, na chlor reaguje alergiemi, svěděním kůže, pálením očí, zarudnutím kožních poranění, poškozením vlasů. Nevýhodou je také přímý vliv chlorování na zvyšování hodnoty pH vody v bazénu, která se pak musí neustále upravovat na hodnotu 7,2. Proto se chlorové preparáty nahrazují bezchlorovými, nejčastěji na bázi „aktivního kyslíku“. I v těchto případech se používají stejná dávkovací čerpadla, takže můžete přejít na šetrnější metodu bez nutnosti výměny pomocného zařízení.

Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Rozsviťte UV lampu

Jednou z nechemických metod, které zlepšují stav vody v bazénu, je použití UV-C zářičů.
Na jakém principu pracují? Voda je čerpadlem vháněna do jednotky UV-C zářiče, kde na ni působí lampa, která vydává ultrafialové záření o vlnové délce 253,7 nm. To účinně zabíjí bakterie, viry a ostatní jednoduché mikroorganismy, které jsou hlavním zdrojem znečištění vody, a zabraňuje jejich množení. Pokud má navíc jednotka nerezový tubus, zvyšuje se její účinnost až o 35 % v závislosti na délce tubusu, protože voda je něm vystavena větší dávce záření.

Vnitřek nerezového tubusu je elektrolyticky ošetřen, což zabraňuje nečistotě ulpívat na povrchu. UV-C záření navíc spouští fotooxidační reakce, které ničí chloraminy (chloraminy způsobují nepříjemný zápach v bazénovém prostoru a dráždí sliznice) bez nutnosti aplikace dalších chemikálií. Nedostatkem této metody je skutečnost, že voda je vydezinfikována pouze v místě, kde přichází do kontaktu s zářením, ale nezabrání další mikrobiologické kontaminaci a následnému množení mikroorganismů v bazénu.

To znamená, že jakmile voda opustí UV lampu, okamžitě se v ní po smíchání v bazénu mohou začít množit řasy, viry a bakterie. UV lampy tedy samy o sobě nestačí, je třeba je doplnit další bazénovou chemií na dezinfekci vody. Nespornou výhodou ovšem zůstává snížená spotřeba této chemie a také odbourávání nežádoucího vázaného chloru v bazénové vodě.

Solonizace čili autochlorace

Další komfortní metodou úpravy vody v bazénu jsou solonizační jednotky. Ty pracují na principu elektrolýzy, kdy se do bazénové vody rozpustí 0,35% koncentrace soli, což je poloviční slanost lidské slzy. Tento roztok mořské soli nezpůsobuje žádné nepříznivé či alergické reakce, a naopak působí příznivě na pokožku, stejně jako mořská voda. Při elektrolýze prochází elektrický proud mezi elektrodami instalovanými ve filtračním okruhu a z nich se do vody uvolňuje volný chlor, který okamžitě dezinfikuje vodu. Volný chlor nezpůsobuje ve vodě při optimální koncentraci zápach jako chlorové tablety a nemění její chuť. Systém je maximálně šetrný vůči lidskému organismu a má příznivé účinky na lidskou pokožku. To samozřejmě platí, pokud v bazénu udržujete ideální hodnotu kyselosti vody, tj. pH 7,2.

Komponenty bazénu z plastu nebo oceli

Nevýhodou může být koroze nerezových částí bazénu (nerezový žebřík, tepelný výměník, elektrický ohřev atd.) Veškeré komponenty bazénu, které přicházejí do styku se slanou vodou, musejí být zhotoveny buď z plastu, nebo z titanové oceli. Provoz celého systému je pak naprosto bezpečný a používá se i v komerčních zařízeních.

Instalace zařízení je možná i do stávajících bazénů, a to do technologické šachty. Napojovací potrubí musí mít průměr 50 nebo 63  mm. Podmínkou je minimální průtok vody v objemu 6 m3/h. Po počáteční investici (23 až 25 tisíc Kč) vás dezinfekce vody nestojí téměř nic. Jediným nákladem na úpravu vody je bazénová sůl, která na 30 m³ vody vyjde na jednu sezónu na 1 250 Kč bez DPH, pokud na začátku sezóny měníte vodu kompletně. Výhodou je, že sůl kamenná má neomezenou skladovatelnost a bazén je dezinfikován, i když jste dlouhodobě mimo dům.

Dezinfekce ionty mědi a stříbra

Do rodiny bezchlorových, přesněji řečeno nízkochlorových metod úpravy vody pro domácí bazény patří také systém emitace iontů. Pomocí elektronického systému se zde produkují kovové ionty, které dokážou ve vodě zničit přítomné řasy, bakterie a viry. Tento systém ušetří cca 75-85 % potřebných chemikálií k ošetřování bazénové vody. Do bazénu budete přidávat 1  g chloru na m3 každých 15 dní. Při elektrolytickém rozpouštění elektrod obsahujících měď a stříbro se do vody uvolňují ionty těchto kovů. Měď má výborný algicidní účinek – usmrcuje řasy. Stříbro má perfektní baktericidní účinek – usmrcuje bakterie. Metoda uvolňování (emitace) iontů je vhodná spíše v rodinných bazénech. Bohužel, ani jeden z těchto kovů nedokáže usmrtit viry a nemá vůbec žádný oxidační účinek. Proto je dezinfekční funkce této technologie bez použití doplňkové chemie nedostatečná.

Novinka ve filtraci

Zelbrite je název filtračního media, které předčí svým výkonem všechny dosud po­užívané filtrační hmoty, jako jsou DE (Diatomaceous Earth), kombinované filtry po­užívající aktivní uhlí a vysokovrstvé pískové filtry. Nevyžaduje žádné technicky náročné filtry nebo speciální zařízení. Jednoduše nahradíte stejný objem písku ve vašem filtru náplní Zelbrite. Použitím tohoto filtračního média se účinek sanitačních látek ve vodě významně zvýší, čímž na druhé straně dojde ke snížení množství potřebného chloru až o 35 %. Zelbrite efektivně eliminuje zápach v bazénech a podráždění očí a kůže tím, že účinně odstraňuje z vody amonium a jiná organická znečištění, která jsou příčinou vzniku chloraminu, navíc odstraňuje i nejjemnější částice znečištění až do 3 mikronů. Výsledkem je křišťálově čistá voda bez mlhovinového zákalu při rozsvícení podvodních světel.

Tento přípravek vám uspoří náklady na údržbu bazénové vody až o 50 %, nemusíte tak často prát filtr a sníží se vám také náklady na ohřev vody u vyhřívaných bazénů. Zelbrite je šetrný k životnímu prostředí, protože spoří elektrickou energii a redukuje množství znečištěné vody vypouštěné do odpadní sítě. Žádné jiné filtrační medium dostupné na bazénovém trhu nedokáže provést tři stupně filtrace v jednom procesu: mechanickou filtraci, povrchovou absorbci a chemické pohlcení (makrofiltrace + mikrofiltrace + iontová výměna). Jedno 15kg balení vám nahradí cca 20 kg filtračního písku a stojí cca 630 Kč.

Kombinace různých alternativních metod

Jak z výše uvedeného vyplývá, chemii v bazénu se zatím úplně nevyhneme. Existuje však celá škála možností, jak kombinací různých alternativních metod snížit podíl „hrubé“ chemie v bazénu na minimum. Pohoda v bazénu a hlavně zdravější prostředí pro vodní relaxaci za těch pár tisícovek jistě stojí, uvážíme-li, že v celkovém rozpočtu za bazén se jedná o nepatrnou částku. Navíc v některých případech nás zdravější voda bude stát v celkové bilanci méně.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem