Pořídit si saunu je dnes moderní a snadnější než kdykoli jindy. Sauna ale není jen o dočasné módě. Jejím zakoupením si volíme i určitý životní styl.

Možnosti jsou dnes takové, že „vymlouvat" se například na nedostatek místa, což býval jeden ze základních problémů zájemců o saunu, už nelze. Velikost a tvar kabiny jsou jen otázkou správné volby a peněz. Stejná rozmanitost panuje v nabídce rozměrů bazénků, velikosti a vybavenosti ochlazovacích místností, odpočíváren či vstupních prostor.

Tam, kde skutečně není dostatek prostoru pro bazén či ochlazovací káď, můžeme ochlazovnu nahradit sprchovací kabinou. Neobstojí ani argumenty upozorňující na zastaralé elektrické rozvody s nedostatečnou kapacitou. V takovém případě, pokud nechceme sáhnout ke stavebním úpravám, si lze pořídit saunu na bázi infračervených paprsků. Tím odpadne řada prostorových a technických problémů včetně potřeby zvýšeného příkonu elektrického proudu. Například infrazářič má spotřebu 300 W a do malé infrakabiny stačí čtyři, topidla pro malé sauny naopak začínají na hodnotách kolem 2,5-3,5 kW a většinou vyžadují připojení na 380 V (motorový proud).

Bez ohledu na zvolený typ topidla a rozměr kabiny bude ale vždy důležité zajistit dostatečnou cirkulaci vzduchu v místnosti, kde je sauna umístěna, protože to je pro správné fungování zásadní. Také odvětrání je velmi důležité - pachy, které při saunování vznikají ať již pocením člověka či použitím různých esencí, je nutné odvádět mimo objekt. Můžeme použít ventilátor, vzduchotechniku, případně použít větrání oknem. Tím zajistíme jednak odvod vzduchu, ale hlavně přísun čerstvého.

Ať už ale zvolíme jakýkoli typ, rozměr či vybavení, všechny sauny mají jedno společné - pokud mají mít význam pro naše zdraví a kondici, musejí se stát nedílnou součástí našeho životního stylu.

Římské lázně a koupele

Teraupetické účinky horkého vzduchu v kombinaci se studenou vodou znali již staří Egypťané. Tento princip byl později rozšířen Římany a zdokonalen Byzantinci. Spočíval v proudění vzduchu zahřívaného ohněm ve spodní místnosti a průduchy pak ohříval kamenné lavice určené k ležení v horním podlaží. K těmto starověkým potírnám patřil také bazén s chladnou vodou k osvěžení a omytí se. Ve stejné době, kdy se v Evropě těšily největšímu rozkvětu římské lázně a koupele, dokázali severoameričtí Indiáni stavět parní lázně vytápěné pecemi, vyvíjejícími teplotu až několika set stupňů, ty se však nacházely mimo vlastní prostory potní místnosti.

V novodobých dějinách „láznění" se však u nás nejvíce prosadila finská sauna. Její dnešní podoba vychází z původní sauny kouřové, kterou si podle domněnek finské a ruské kmeny pravděpodobně přinesly ze střední Asie. Zdejší kočovné kmeny dodnes praktikují velmi podobnou parní lázeň ve stanech speciálně k tomu upravených. U nás jsou v současné době rozšířeny dva druhy saun, které sice těží ze severského odkazu, ale původní finské sauně se příliš nepodobají. Prvním typem je sauna asijská, tzv. pára, ve které je udržovaná teplota o několik stupňů Celsia vyšší než je teplota těla, ale vlhkost je v ní prakticky stoprocentní.

Kamna pro finskou saunu

V „páře" se velmi dobře prokrví podkoží, ale tělo se neprohřeje. Druhým u nás obvyklým typem je tzv. suchá sauna, kde se teplota pohybuje kolem 100 ˚C. Tyto sauny bývaly vybavené kamny, na které se nedávaly kameny a nepolévaly se vodou. Vzhledem k tomu, že toto pojetí saunování bylo u nás v minulosti dost rozšířené, upozorňují znalci na to, že bychom se měli u starších spotřebičů raději ujistit, zda jsou k polévání vodou uzpůsobeny (řada z nich může být i svépomocné výroby). Jinak jsou dnes na trhu běžně k dodání kamna pro finskou saunu, ruskou baňu, pro tzv. kombinované sauny, kdy si můžeme nastavit saunu či lázeň podle nálady, pocitu či potřeby (např. saunová kamna Salus Vulcan Komfort).

Infrakabina pomůže s prohřátím kloubů

Pokud pro některý z výše jmenovaných typů nemáme vhodné podmínky - například možnost zajistit dostatečné větrání či příkon elektřiny, lze zvolit i jiný, vývojově zatím nejmladší typ sauny. Jde o japonský vynález z roku 1965, infračervenou prohřívací kabinu, které se občas nesprávně říká infrasauna. Teplota se v ní pohybuje od 35 do 60 ˚C. V infrakabině nedocílíme takového hloubkového prohřátí organizmu jako v sauně, abychom se mohli ochladit ve studené vodě. Infrakabina nám pomůže s prohřátím kloubů, zlepší krevní oběh, pomůže nám se ztuhlostí svalů. Poněkud jiné jsou i další „rituály" spojené se „saunováním" v infrakabině.

Nemusíme relaxovat před a po, nemusíme se balit do prostěradel a dek a paradoxně - pokud chceme, nemusíme se pro krátkodobé prohřátí ani svlékat. Zahřívání totiž probíhá pomocí infračervených paprsků, které se teprve po dopadu na povrch těla mění na tepelnou energii. Zahřátím kůže, kožních cév a následným přenosem tepla proudem krve do nitra organismu se zvyšuje i jeho teplota. Infrakabinu není na rozdíl od sauny nutné předehřívat. Díky menším rozměrům se hodí i pro stísněnější domácí podmínky a nabízí možnost mobility.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

Poslat Messengerem

18.04.2013 | Interiér