Mít v zádech zázemí a pohodlí domova a přitom volně komunikovat se svým okolím, to je asi hlavní deviza „otevřených" částí našich domů a bytů, jakými jsou balkony a terasy.

Touha „být na vzduchu" je vlastně normální. Vzduch ovlivňuje naši psy­chiku, jeho složení, vlhkost a tep­lota mají přímý vliv na činnost mozku a tudíž i naše pocity a náladu. Dobře nám dělají i takové z hlediska pohody těžko definovatelné „požitky" jako vánek a vůně.

Chcete vylepšit INTERIÉR a nevíte si rady? Zeptejte se v PORADNĚ ZDE.


Terasa je vskutku příjemným místem k odpočinku i zábavě. Když je příznivé počasí, dá se na ní „žít“ celý den.V uzavřených prostorách, ať už doma nebo v práci, trávíme více než osmdesát pět procent denního času, přičemž o kvalitě vzduchu uvnitř lze s úspěchem pochybovat, zejména proto, že stále stoupající ceny energií nás nutí čím dál více zateplovat domy a „utěs­ňovat" všechny otvory. Není tedy nic zvláštního na tom, že se snažíme z uzavřených prostor utíkat ven.

Mnohovrstevnatá komunikace

Nejlepším a nejefektivnějším propojením uzavřených prostor s venkovním prostředím je terasa. Tento konstrukční prvek, krášlící dnes mnohé rodinné do­my, však nevzniknul jako výsledek vlivu moderního pojetí bydlení a nuceným sou­žitím s nejrůznějšími moderními „do­mácími" technologiemi, jako je nucené větrání, klimatizace apod. Jeho stáří čítá mnoho stovek let a zmínky o terasách najdeme i v bibli. Jejich cesty k nám vedly se vší pravděpodobností z teplých oblastí Evropy a Blízkého východu.

Ozna­čovaly se tak původně vyrovnávací stupně v terénu, později přístupná rovná střecha. V zemích s vyšší denní teplotou byla taková střešní terasa vítaným místem, kde se večer, za příjemného vánku, scházela celá rodina i s přáteli a známými. Na takové terase se běžně žilo, jedlo, přijímaly se návštěvy. Ze střechy bylo na­víc vidět na okolní střechy i do ulice a po setmění se tak vytvářela zajímavá „mnohovrstevnatá" komunikace mezi zná­mý­mi a průchozími.

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Terasa na střeše

Na toto pojetí terasy navázal v Evropě ve dvacátých létech minulého století Le Corbusier. Jeho vily i bytové domy s plo­chými střechami se bez terasy neobešly, protože se snažily svým obyvatelům nahradit plochu zahrady, o kterou je vlastně stavba připravila. Těšit se z takových střešních teras i u nás - mnohem severněji, než v zemi jejich původu - umožnil rozvoj izolací a technologií, na konci devatenáctého století ještě zcela neznámých. U nás mají rodinné domy s plochou střechou tradici od první republiky.

Terasa u domu

U terasy je estetický dojem důležitý, ale to hlavní – chytré materiály – se skrývá pod povrchem (SCHÖNOX).Pojem terasa si dnes většinou spojujeme s místem v sousedství domu na zahradě, které je vydlážděné či jinak zpevněné, někdy i mírně vyvýšené nad úroveň okolního terénu. V teplých jarních dnech, v lé­tě či v raném podzimu umožní vytáhnout grilování, zahradní nábytek, trávit příjem­ný čas pod pergolou či markýzou a zvětšit tak vnitřní obytný prostor domu o místo pod otevřeným nebem. Terasu je ovšem nutné správně situovat nejen vůči domu, ale i vůči světovým stranám. Jižní orientace je například na jaře velmi příjemná, ale v létě je lepší západ.

Musíme se proto smířit s tím, že to jediné správné a nejlepší místo pro terasu z hlediska světových stran nalezneme jen stěží. Bě­hem dne, jak slunce putuje po obloze, se stávají příjemnými různá místa v okolí domu. Plastový stůl si při ranní kávě přenesete na východ, v poledne můžete zvolit jižní směr a zakotvit pod slunečníkem, podvečerní kávička vám může za­chutnat na západní straně domu. V par­ních letních dnech jistě uvítáte i severní stranu.

S terasou se ale takto pochodovat nedá. Proto je velmi důležité zvážit hlavní cíle, kterým bude sloužit, a tomu přizpůsobit její orientaci. Otázkou například je, zda bude terasa zakrytá, částečně chráněná či bez pokrytí. Dále je při plánování umístění dobré zvážit i společenské aspekty: zda bude navazovat na ku­chyň či obytné prostory domu, zda nám nebude vadit, že na terasu bude vidět z ulice či od sousedů apod.

Minimální požadavky

Není-li překročena územním plánem stanovená maximální zastavěná plocha, ne­stojí vybudování terasy v cestě žádná legislativní překážka. Pokud je plánována jako nedílná součást stavby rodinného domu, je to optimální varianta. Dodatečná stavba terasy totiž s sebou nese určité komplikace a rizika. Terasa by měla mít alespoň takové rozměry, aby se na ni vešly kulatý stolek se židlemi, což je zhruba sto osmdesát na sto osmdesát centimetrů.

Finančně nejméně náročné jsou terasy v rovinatém terénu vytvořené uložením kamenných placáků nebo dlaždic přímo na zhutněný násep do vrstvy písku a kamenné drti. Když časem spárami proroste tráva, stane se terasa zcela organickým pokračováním zahrady, kterou napojí na obytné prostory. Nevýhodou jsou nerovnosti a zanášení hrubších nečistot do interiéru.

Na dlažbě i na dřevě

Náročnější jsou terasy vznikající uložením keramické dlažby, například technologií do sypkého lože - což je navážka a na ní štěrk, pod kterým je drenáž na odvádění vody. Do takto připraveného lože se klade zámková dlažba nebo velkoplošné dlaždice s vymývaným povrchem. Druhá varianta předpokládá již vytvořenou základovou desku s výztuží a tloušťkou minimálně 10cm. Beton musí být čtyři až šest týdnů vyzrálý, pak se provádí izolace asfaltovými pásy nebo polymercementovou stěrkou.

Dřevěné terasy jsou nejpřírodnějším spojením mezi domem a zahradou – rozšiřují váš obytný prostor až do zeleně (AU-MEX).O tom, kterou izolaci použít, rozhoduje volba technologie. Drenážní folie se dají použít i u stěrkové izolace. Výhody stěrek jsou především v tom, že k jejich provedení nepotřebujeme tolik nářadí ja­ko při lepení asfaltových pásů (plynové zařízení s hořáky atd.).

Pokud jde o použití exotických dřevin, pokládají se na rošt, na který pochozí vrstvu upevníme většinou pomocí vrutů. Pod roštem by měla být stejná vrstva izolačních matriálů jako v předchozích případech a doporučuje se položit drenážní folii. Pokud se rozhodneme pro dřevo, klademe prkna s minimální spárou čtyři milimetry, aby tudy mohla protékat voda, kterou odvádí drenážní fólie ven.

Pamatujte na oddělení i připojení

Citlivým místem, které je zdrojem častých potíží, je návaznost terasy na dům. Ať už terasu stavíme rovnou s domem, ne­bo dodatečně, vždy je potřeba dbát na to, aby mezi oběma objekty byla dostatečná dilatační spára. Na některé věci je však dobré pamatovat ještě dříve, než začneme stavět. Například na přívod elektrického proudu, který umožní jak osvětlení terasy za letních večerů, tak případnou in­stalaci elektrického grilu nebo vařiče. Po­kud na terase chceme vařit častěji, pak se určitě bude hodit předem připravený přívod vody a odtok do kanalizace.

Otazníky kolem balkonů

Pravdou je, že v našich zeměpisných šířkách si balkonů moc nevážíme. Jinak by asi naše činžáky a paneláky nehyzdily v mnoha případech tak ošklivé, malé, neútulné a prakticky k ničemu nepotřebné balkony. Na rozdíl od Italů, Francouzů, Španělů a mnohých dalších, kteří na nich doslova žijí, u nás jsou v lepším případě prázdné nebo obsypané květináči. V horších případech jsou plné haraburdí či těžko určitelného „humusu". To je běžný postřeh z bytových domů našich větších i menších měst.

Renovace balkonu či lodžie je technicky náročná záležitost, kde rozhodující roli hraje kvalita použitých materiálů. Certifikované renovační systémy zaručují optimální řešení (WEBER TERRANOVA).A náhodný turista z jihu procházející naší domovinou ko­lem dvacáté hodiny večerní za vlahého letního večera se asi musí v duchu ptát, proč vlastně máme tolik balkonů, když je prakticky k ničemu nepoužíváme. Inu, když se podíváte na některé z nich, tak by si tam člověk skutečně neodložil nic jiného než staré harampádí. A netýká se to jen balkonů v činžovních domech. I u rodinných domů - jak starších, tak nově stavěných - se můžete setkat s balkony, jejichž „řídká" zábradlí opravdu ne­vytvářejí v uživateli pocit útulnosti a intimity.

Navíc je balkon ve většině rodinných domků používán především k větrání peřin. Vzhledem k tomu, jaká konstrukční a tepelněizolační rizika tento architektonický prvek konstrukci do­mů přináší, nestojí jeho pořízení zato. Peřiny je možné vynést na zahradu. Ostatně i posezení u kávy či s přáteli by v případě rodinného domku bylo logičtější na zahradě a terase než na stísněném balkonu.

Záhadná míra 90

Kapitola sama o sobě je balkon v panelovém domě. Je to fenomén, který se s námi táhne ještě od minulého režimu. Většinou jde pouze o devadesáticentimetrové výstupky či o zhruba metr široké lodžie, které lemovaly průčelí těchto bytových domů. Otázkou je, co s nimi dnes. I když jsou úzké, jsou pro městského člověka příjemnou alternativou uzavřeného prostoru a v dnešní době nemusí sloužit jen k věšení prádla. Dají se docela dobře opravit a může na nich být i příjemné posezení se stolkem na kávu.

Lze z nich vytvořit poměrně jednoduchými prostředky například zimní zahrady, pokud to připouští místní stavební úřad, ale vždy musíme mít jistotu „pevné půdy pod nohama". Balkony a lod­žie v panelových domech totiž v jejich konstrukcích patří me­zi nejzranitelnější místa.

Trhliny ve spárách

Detail skladby jednotlivých vrstev balkonového renovačního systému (WEBER TERRANOVA).Chceme-li si proto takový prostor bez obav užívat, měli bychom se co nejdříve přesvědčit, jaký je jeho skutečný technický stav. Nejčastější vadou je za­tékání do konstrukcí balkonů a narušení krakorců.

Mezi další nešvary pak mů­žeme jmenovat destrukci dlažeb, ve kterých se vlivem času a dešťové vody vy­skytnou trhliny ve spárách. Čím je dlaž­ba tmavší, tím více akumuluje sluneční energii a nahřívá se.

Pokud se s jejím roztahováním nepočítalo a dilatační spáry nejsou dostatečně široké (jsou-li vů­bec jaké), spáry se rychle naruší, dlaž­dice se začnou odlepovat a celá nášlapová vrstva se ničí. Při součinnosti těchto dvou destruktivních faktorů - tlaku a roz­pínání - se pak může snadno stát, že balkonová dlažba jednoho krásného slunného a mra­zivého zimního dne doslova vyskočí do prostoru.

Proč tedy balkony stále znovu projektujeme a stavíme? Možná ze setrvačnosti, možná kvůli přetrvávající tradici. Každopádně by byla škoda odsoudit je jen k občasnému věšení prádla. Snad i nás teplejší klimatické podmínky jednou na naše četné balkony vyženou a naučí nás si jich více vážit.

text: Stojan Černodrinski, foto: archiv

logo MessengerPoslat Messengerem