Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google
Kam s biologickými odpady?
Neexistuje domácnost, která by neprodukovala odpad. Ale zatímco s moderními materiály, jako jsou plasty, papíry a kovy, už jsme se jakžtakž naučili zacházet, v poslední době vyvstává problém, který měli naši předci dávno vyřešený: kam s biologickými odpady neboli bioodpady?
Podívejme se na věc také z druhého pohledu: úrodné půdy ubývá, protože lidé neumějí zemi vrátit to, co jí seberou. Země tedy potřebuje zpátky svou organickou složku a my se jí zase potřebujeme elegantně zbavit. Mimo jiné i proto, že na skládkách (kam bioodpad putuje, pokud není roztříděn) se naše slupky od banánů, čajové sáčky nebo skořápky od vajíček podílejí na řadě negativních jevů - tvorbě nebezpečných látek (jako je například metan) a také na produkci nepříjemného zápachu. Ne každý však ví, jak s bioodpadem správně naložit.
Co je bioodpad
Biologický odpad dělíme na dvě složky - „zelený bioodpad", který vzniká při údržbě zahrad a zeleně, a „domovní bioodpad", který pochází z přípravy potravin.
Do první kategorie (tedy biologický odpad ze zahrady) řadíme například listí, trávu, seno, plevel, zbytky rostlin, kořeny a listy zeleniny, větve keřů a stromů a spadané ovoce.
Druhou skupinou (odpad z kuchyně a domácnosti) se myslí nejčastěji zbytky hotových jídel, ovoce a zeleniny, čajové sáčky, skořápky z vajec, ale také třeba zašpiněné ubrousky nebo suchý chléb.
Kompost je klasika, kompostér moderna
Nejjednodušším, nejlevnějším a nejstarším způsobem, jak nakládat s biologickým odpadem, je kompostování. Zřízení kompostu ovšem připadá v úvahu pouze v případě, že bydlíte v domě, který obklopuje větší zahrada. Potom je možné umístit kompost prakticky kamkoli, ale doporučujeme řídit se těmito radami zkušených:
1) neumísťovat kompost na podložku, ale zajistit mu kontakt s půdou, aby se do něj dostaly půdní organismy, které jsou nepostradatelné; 2) kompost situovat do míst, kde nebude vystaven přímému slunci, větru nebo dešti, nejlépe tedy do polostínu a pod menší stříšku; 3) nekomplikovat si život tím, že kompost zřídíme na druhém konci zahrady, ale dát ho na pohodlný dosah ke kuchyni, aby se nám kvůli lenosti nepřestalo chtít bioodpad třídit.
Provozování kompostu má samozřejmě svá pravidla (více v článku na str. 118), nicméně pokud se vám nechce tlející hmotu poctivě přehazovat z hromady na hromadu, stačí pořídit si plastový kompostér, který proměnu organických zbytků v úrodnou zeminu obstará za nás.
Co patří do kompostejneru |
Ze zahrady |
- listí - tráva - seno - plevel - zbytky rostlin - kořeny a listy zeleniny - větve keřů a stromů - spadané ovoce |
Z kuchyně |
- zbytky ovoce a zeleniny - čajové sáčky - kávová sedlina - skořápky z vajec - zbytky vařených jídel |
Co do kompostejneru rozhodně nepatří |
- tekuté zbytky jídel - jedlé oleje - kosti a maso - mrtvá zvířata - biologicky nerozložitelné látky a jiné odpady |
Vermikompostér aneb chovatelem kalifornských žížal
Ale co dělat, pokud ke zřízení kompostu nemáte vhodný prostor? Pokud vlastníte jen malou předzahrádku nebo „zazahrádku", kterou nechcete obětovat zřízení kompostu, nebo máte dokonce jen terasu či balkon? Výmluvy neobstojí, protože existuje metoda, díky níž lze bioodpad třídit i v panelových (či jiných) bytech. Jde o vermikompostér, ve kterém se na přeměně organických zbytků podílí žížaly.
K jeho zřízení potřebujete uzavíratelnou plastovou nádobu (ale s otvorem, který propouští vzduch), kalifornské žížaly a vyrovnaný poměr suchého bioodpadu (hobliny, starý papír, lepenka, suché listí a zbytky pokojových rostlin), který vytvoří podestýlku pro násadu žížal, a vlhkého kompostu (bylinkové a jiné čaje, včetně sáčkových, kávová sedlina, bramborové slupky, veškeré zeleninové odpady, vaječné skořápky, povadlé květiny apod.), který se stane obživou žížal, plus občasný „posyp" - písek, starou zem z pokojových rostlin apod.
Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Připravit žížalám podestýlku
Obvykle se umisťuje několik plastových nádob nad sebe, v nichž se žížaly starají o postupnou přeměnu odpadu v úrodnou hmotu. Jakmile je naplněno první patro vermikompostéru, je třeba připravit žížalám novou podestýlku ve druhém patře, kam se přestěhují. Bioodpady dáváme do druhého patra, spodní patro necháme „dojít" 2 až 3 měsíce - materiál se v něm za tu dobu plně přemění v tu nejkvalitnější zeminu pro pokojové květiny.
Vermikompostér ovšem není úplně levná záležitost - zařízení společně s násadou žížal vyjde na 3 až 4 tisíce korun. Nicméně je to investice nejen do vašich pelargonií, begonií nebo petúnií, ale také do globálního životního prostředí. Kdyby se každý dokázal zbavit svého biologického odpadu, ušetřilo by se značné množství místa na skládkách a zároveň by se významně omezila produkce skleníkových plynů.
Kompostejner pro každého
Pokud vás neláká představa, že se stanete de facto chovatelem žížal, je tu ještě jedna alternativa - svěřit svůj bioodpad do péče obce. Je však nutno připustit, že hromadný odvoz bioodpadu je stále ještě v plenkách a že systém svážení lépe funguje v menších městech než ve velkých. Smůlu ale nemají ani obyvatelé hlavního města Prahy. Zde se bioodpad sváží od roku 2010, ovšem pokud Pražané chtějí tuto službu využívat, musejí nejprve uzavřít smlouvu o poskytování služby „svoz bioodpadu", která je zpoplatněna. Za pronájem 120litrového kompostejneru zaplatí 600 Kč, 240litrová nádoba bude stát 900 Kč. Kompostejnery se vyvážejí jednou za 2 týdny, a to od 1. dubna do 30. listopadu, v zimě se zatím bioodpad neodváží, ale o rozšíření provozu na celý rok se již uvažuje. Bioodpad pak putuje do velkých kompostáren a kompost následně k zemědělcům v podobě ekologického hnojiva.
Pytlem proti zápachu
Pro snazší manipulaci a odstranění zápachu z tlejícího bioodpadu je nejvhodnější nádoba, která bude dobře odvětraná, nebo přímo speciální kompostovatelný pytel, který můžete i s odpadem s klidem hodit na kompost či do kontejneru na bioodpad. Tyto sáčky jsou vyrobeny z tzv. biodegradovatelného plastu, který musí splňovat ČSN 13432. Jejich základem je kukuřičný a bramborový škrob. Sáčky mají i velmi dobré vlastnosti, co se týče paropropustnosti. Odpad v nich tedy zdaleka tolik nehnije, nezapáchá a ztrácí kvůli odparu vody na objemu (za týden až o 40 %). Díky těmto vlastnostem se sáček rozloží na kompostu během 90 dní.
Nádoby na bioodpad
Třídění a sběr bioodpadu v domácnosti můžete řešit také uzavíratelnými nádobami, které alespoň částečně omezí šíření případného zápachu. Nádoby na vlastní sběr bioodpadu v obci mohou být rozmístěny buď v každé domácnosti, což je pohodlné a skýtá nejvyšší výtěžnost, ale zároveň je to nejdražší způsob sběru tříděného bioodpadu.
Další možností je umístit tyto nádoby na vhodná místa v obci, počínaje hnízdy separovaného komunálního odpadu tak, aby každá nádoba sloužila pro několik domácností. Od těchto způsobů a také místních podmínek se odvíjí objem sběrných nádob. V současnosti jsou na trhu 120-, 140- a 240litrové nádoby speciálně upravené pro sběr bioodpadů. Je v nich zabezpečeno provzdušnění, proto je lze bez problémů se zápachem svážet i 1x za 14 dní.
Velkoobjemové kontejnery
Používají se i větší nádoby na bioodpad (770 a 1 100 litrů), u nich však provzdušnění a omezení zápachu materiálu nelze zajistit, a proto je s tím nutné počítat při nastavení periodicity svozu a umístění nádob v obci. Firma Reflex Zlín také začala nabízet své tradiční spodem vyprazdňované laminátové kontejnery různé velikosti v provedení pro sběr bioodpadu. Ty mají navíc vnitřní děrované stěny a dno a záchytnou vanu na případnou kapalnou fázi.
Zejména pro sezonní svoz a svoz bioodpadu z údržby obecní zeleně se používají velkoobjemové kontejnery, které mají většinou objem 10-18 m3. Tyto kontejnery jsou přistavovány do míst, kde je prováděna údržba zeleně, případně v sezoně na určená místa v obci pro občany. V některých obcích jsou přistaveny na určených místech celou sezonu, tedy vegetační období (většinou duben až listopad). Velkoobjemové kontejnery bývají také umístěny ve sběrných dvorech.
Cesta nádob
V mnoha našich obcích a městech už sběr bioodpadu funguje, na dalších místech se teprve chystá. Zavádění systému sběru bioodpadu většinou probíhá postupným umisťováním nádob nejprve na sběrná hnízda pro tříděné složky komunálního odpadu a podle potřeby na další vhodná místa v obci. Se zvyšující se produkcí tříděného bioodpadu se nádoby postupně doplňují. Když se podaří systém zavést tak, že se občané naučí třídit bioodpad a jeho množství ve směsném komunálním odpadu se výrazně sníží, lze snížit četnost svozu směsného komunálního odpadu, a tím se vyrovnají náklady na systém třídění a svozu bioodpadu.
Je to však v praxi spíše dlouhodobá záležitost, protože v první fázi zavedení třídění se v systému objeví bioodpad, který dříve vůbec nebyl v systému nakládání s odpady obce, a podíl bioodpadu ve směsném komunálním odpadu se bohužel snižuje jen velmi pozvolna. Je také na obcích, aby v součinnosti s ministerstvem životního prostředí občany informovaly o možnostech a výhodách, které svoz bioodpadu přináší.
Tříděný bioodpad
Využití zpracovaného biologicky rozložitelného odpadu nebo surovin závisí na technologii a kvalitě vstupního odpadu. V současné době se kromě elektrické energie a tepla z bioodpadu využívá digestát (vzniklá tekutina) a kompost, které se zapravují do půdy. Záleží však na kvalitě - obsahu těžkých kovů - zda budou umístěny na zemědělskou, nebo na nezemědělskou půdu (vyhláška č. 341/2008 Sb., o nakládání s biologicky rozložitelnými odpady).
Také zde je důležitá spolupráce občanů, kteří nádoby na bioodpad využívají, aby zbytečně nedocházelo ke znehodnocení bioodpadu chybným tříděním. Ne všechny produkty z domácnosti jsou pro bioodpad vhodné. Ale to už se vracíme na začátek tohoto článku. Zakončeme tedy naše pojednání parafrází starého přísloví: Kdo chce třídit odpad, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody.
text: Barbora Klocová, foto: archiv firem
15.09.2014 | Stavba
Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google