Renomovaný architekt Petr Reksoprodjo shrnul pět základních prohřešků českých interiérů, rozebral nejčastější mýty spojené se zařizováním a nabídl svůj popis ideálního interiéru.

Bytový standard českých domácností, který přetrvává z dob socialismu, má podle něj pět základních vad: zbytečně velký obývací pokoj, mnoho skříní, malý kuchyňský kout často bez jídelního stolu a žalostné umakartové sociální zařízení. „Zvažujete-li přestěhování do takového interiéru, či v něm dokonce žijete, nebojte se změn. Není to nic složitého,“ apeluje na veřejnost a nabízí inspiraci evropskou a asijskou kulturou. V jeho díle najdeme zajímavá prostorová uspořádání interiéru (většinou) v minimalistickém duchu s výraznou barevností. Rád ve svých realizacích používá velkoplošné tisky, textury a reliéfy. Důležitá je pro něj čistota a maximální harmonie forem a tvarů. „Stále více tíhnu k hotelové architektuře, kde estetika má stejný význam jako funkce,“ vysvětluje Petr Reksoprodjo a nabízí vlastní představu ideálního interiéru, kterou shrnuje do pěti bodů:

- Interiér, který slouží svému účelu bez kompromisů.

- Interiér, který je jako krajina – v čase se proměňuje a stále překvapuje.

- Interiér, který umožňuje individualizaci – doladění podle vkusu investora.

- Interiér, který roste se svými uživateli/ obyvateli. Interiér, který je snadno udržovatelný.

Mýtus č. 1: Nejdůležitější místností v bytě je obývák

Tato představa vznikla v éře bydlení v panelácích, kde byl obývák plošně největší místností bytu, a lidé mají stále zafixováno, že by tomu tak mělo být. Naopak kuchyň byla často velmi poddimenzována, dokonce průchozí, což velmi komplikovalo její využití a často v sobě zahrnovala také jídelní stůl. Přitom historie i moderní trendy potvrzují, že tím nejdůležitějším prostorem v bytě by měla být právě jídelna. Ta je společenským středobodem domu, ať už je přímo spojená s kuchyní, nebo je samostatným prostorem, protože právě u jídelního stolu se všichni setkávají nejčastěji.

Mýtus č. 2: Dřevo do koupelny nepatří

Obvyklá obava, že dřevo v jakýchkoliv povrchových úpravách vlivem vlhka trpí, dnes již není na místě. Naopak je dřevo v koupelnách velmi vítaným materiálem, a to z mnoha důvodů. Dřevěné prvky koupelnu opticky zateplí a vytváří příjemný kontrast s jinak chladnými a studenými materiály, které v koupelnách převládají.

Mýtus č. 3: Skříně jsou základ

Na zázemí bytu se často šetří, důvodem je snaha o vytvoření co největších obytných místností. Paradoxem je, že laici se často domnívají, že například šatna je zbytečný luxus, který nevyužijí, a radši si obytný prostor zastavějí skříněmi, než by vyčlenili na odkládání svršků jednu část bytu, ideálně samostatnou místnost.

Mýtus č. 4: Hezké věci jsou zárukou hezkého interiéru

Většina lidí se bohužel domnívá, že pořízením drahých designových prvků do interiéru nemohou udělat chybu a výsledkem bude stejně krásný a vkusný interiér. Atraktivita jednotlivých interiérových prvků nezaručuje, že celý interiér bude nakonec působit harmonicky. Nejdůležitější je, jak spolu jednotlivé části interiéru ladí barevně, materiálem a stylem jako celek, pokud jsou tyto v disharmonii, interiéru designové doplňky nepomohou, spíš ještě více uškodí.

Mýtus č. 5: Malá koupelna stačí, velká je luxus

Častou opakující se chybou pocházející také z éry bydlení v panelových domech je poddimenzování hygienického zázemí. Přitom hygienické zázemí určuje standard bytu, a to i s finančního hlediska, vyplatí se tedy i jako investice. Na druhou stranu neznamená čím větší, tím lepší. Předimenzované místnosti často působí neútulně, neosobně a chladně. Velikost místnosti by měla odpovídat jejímu využití a aktivitám s tím spojenými, tak aby pohyb a provoz v těchto místnostech byl příjemný, zejména jde-li o hygienu.

text: Vlastimil Růžička, foto: Petr Reksoprodjo

Poslat Messengerem

23.04.2014 | Interiér