Interiérové schodiště slouží především k překonávání výškových rozdílů. Plní však i roli důležitého nosného konstrukčního prvku a kromě pohodlí a bezpečnosti by také mělo vhodně korespondovat s vnitřním vybavením domu.

Při návrhu schodiště je vždy třeba myslet na budoucnost. Dům totiž bude přirozeně stárnout spolu s jeho uživateli a jednou se dnešní důležitá vertikální spojnice jednotlivých podlaží promění v překážku. Schodiště by mělo sloužit, aniž by překáželo. Atypická řešení si ovšem v mnoha moderních interiérech zaslouží „být vidět“, ba dokonce v nich dominovat.

Stavební a další otazníky

Základní a snad i nejdůležitější otázka zní – kam s ním? V novostavbách tento rébus řeší projekt, individuálně projektant nebo architekt, ve starším domě je to otázka konstrukčních možností a kompromisů. Říká se, že při stoupání po schodišti člověk vynaloží dva až sedmkrát více energie než při chůzi po rovině. Hledejte tedy odpověď na otázku – k čemu bude schodiště sloužit? Bude plnit roli frekventované komunikace, nebo jím pouze občas vystoupáte na půdu? A kdo bude „tam nahoře“ bydlet (děti, starší nebo invalidní osoby, rodina s miminem atd. – tedy jaká bude celková šířka schodiště i šířka a výška jeho stupňů, jaké zábradlí aj.)? Přemýšlejte, zda po něm budete stěhovat nábytek, denně nosit zmíněného kojence, tahat nákupy, jak eliminovat jeho vrzavé staccato, jak využít prostor pod schodištěm, jak se vypořádat s úklidem.

A zvažte, kolik jste schopni a ochotni do schodiště investovat. Typ a tvar schodiště Ve starších rodinných domech (i ve zděných novostavbách) se nejčastěji používal a používá železobetonový skelet (monolit), „přilepený“ k obvodové či vnitřní nosné zdi s napojením dole na základovou a nahoře na stropní konstrukci. Většina současných řešení rovněž vychází z prostorových možností, nicméně ovlivňuje je i kreativita autora. Tvar schodiště – lineární, lomené, točité, atypické (obloukové, ve tvaru písmene U, S...), vychází z interiérových dispozic. Významnou roli hraje i typ schodiště, tedy způsob, jakým celek vyplní prostor. U lineárního či lomeného schodiště lze vybrat tzv. plné řešení s možností zřízení úložných prostor pod schodištěm, otevřené řešení nabízí rozmístění nábytku.

Základní požadavky a dělení

Schodiště musí být stabilní, pohodlné, bezpečné, má plynule navazovat na další hlavní komunikace. Musí být také snadno dostupné ze všech uvažovaných míst, dobře osvětlené, konstrukčně i materiálově odolné, a netvoří-li dominantu prostoru, pak i rozměrově úsporné.  Podle funkce se schodiště dělí na hlavní, vedlejší a vyrovnávací, podle půdorysného tvaru na přímočará, křivočará a různočará (se smíšenými rameny). Počet ramen pak rozlišuje schodiště jednoramenná (bez podesty), dvouramenná (dvě ramena s mezipodestou), víceramenná (několik ramen s mezipodestami) a rozvětvená (dvě výškové úrovně s více rameny).

Dalším parametrem je směr výstupu – přímá, pravoa levotočivá, podle nosné konstrukce se schodiště člení na vřetenová, pilířová, schodnicová, visutá, desková, zavěšená, pažená a smíšeně podepřená. Použitý materiál rozčleňuje schodiště na dřevěná, kamenná, cihlová, betonová, železobetonová, kovová a kombinovaná (kov a sklo). Technologie zpracování zná tradiční (monolitická), montovaná a kombinovaná schodiště. 

Pohodlí = bezpečí

Přesné rozměry schodiště a sklonitost ramen vycházejí z dispozice budovy a konstrukční výšky podlaží. Obecně se ale řídí anatomií člověka, kde platí, že délka běžného kroku je 61–63 cm při délce chodidla 21 až 30 cm. Vhodný poměr výšky a šířky stupně stanovuje vzorec: 2 × V (výška) + Š (šířka) = 63 cm. Pohodlné schody mají výšku stupně od 15 do 18 cm (šířka stupně pak vychází 27–33 cm).

Schodišťové rameno čítá minimálně 3, maximálně 16 stupňů (u hlavního domovního schodiště), všechny stupně o stejné výšce, a musí být alespoň z jedné strany opatřeno madlem. Šířka schodišťového ramene se odvozuje od pohodlného průchodu dospělé osoby, stavební norma stanovuje minimální průchodnou šířku 90 cm (vzdálenost mezi madly po obou stranách schodiště nebo mezi stěnou a madlem na druhé straně) a minimální podchodnou výšku 210 cm. 

Volba materiálu

Odvíjí se od umístění, typu a tvaru konstrukce a pojetí interiéru. K modernímu designu patří moderní materiály (nerez, kov, sklo, beton a jejich kombinace). Rodinným domům přesto vévodí celodřevěné nebo dřevem obložené samonosné konstrukce a také stupnice a podstupnice z různých druhů povrchově upraveného přírodního materiálu. Poměrně frekventovaným typem je kombinace dřevěných či skleněných stupňů a nerezové závěsné konstrukce.

K nejžádanějším typům patří klasické celodřevěné schodiště ze smrku, dubu, buku, borovice, jasanu, javoru, ořechu, třešně a akátu. Z exotických barevných dřevin se nabízí mahagon, akácie, hevea, merbau nebo teak. Levnější jsou nejrůznější stavebnice z lepených profilů, cenově dostupnější je i betonové či prefabrikované schodiště. Pohledově i pocitově chladný materiál ale volá po obkladu dlažbou, dřevem apod. V interiérech se objevují také schodiště z povrchově upravované oceli (kartáčování, chrom), umožňující netradiční tvarová i prostorová řešení.

Nadčasovost jim dodá kombinace se dřevem, sklem nebo kamenem.  Bezpečnost pohybu po skleněném nebo kamenném leštěném povrchu ovšem vyžaduje protiskluzovou úpravu, většinou zdrsněním okrajů stupnice nebo použitím speciálních pásek, vybroušením drážek či vypískováním plochy. Důležitá je i orientace v prostoru, což prioritně řeší vhodné osvětlení, ale i rozdílná barva nebo přímo odlišný materiál stupnic a podstupnic. Člověk blížící se ke schodišti tak včas postřehne změnu výškové úrovně.

text: Petr Saulich, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

16.10.2015 | Interiér