Se schodištěm se většina z nás stýká (a leckdy i potýká) každý den. Přinášíme vám několik rad, jak si s jeho stavbou v rodinném domě poradit, aby bylo pohodlné a zároveň také pohledné.

Otázka č. 1: kam s ním?

Alfou a omegou toho, jak schodiště ve vašem domě správně vyřešit, aby fungovalo ke spokojenosti celé rodiny, je jeho správné umístění a dimenzování. Pokud jde o hlavní schodiště, v zásadě je jeho místo třeba hledat v dispozici tak, aby hlavní komunikační linie byly co nejpřímější a co nejkratší. Schody do sklepa či málo frekventovaného podkroví je naopak záhodno decentně skrýt, aby nebylo zbytečně na očích. Schodiště není obytný prostor, proto může být orientováno na sever či uvnitř dispozice tak, aby nezabíralo cennou osluněnou plochu při jižní nebo západní fasádě.

Samozřejmě záleží na celkovém dispozičním uspořádání. Rozhodně by na schodech nemělo chybět denní světlo, ať už přicházející okny, shora střešním oknem nebo světlíkem, případně prosklenou stěnou ze sousedního pokoje. Řešení schodiště záleží také na složení vaší domácnosti a jejím provozu. Na misce vah stojí na straně jedné zachování soukromí, na straně druhé pospolitost a udržování vzájemných vztahů. Ve dvougeneračním domě či domě se samostatnými bytovými jednotkami by mělo schodiště být umístěno co nejblíže u hlavního vstupu, odděleno od obytné jednotky tak, aby obyvatel horního podlaží nemusel překonávat „teritorium“ ostatních.

Pokud si dospělý syn, který bydlí ve vašem domě, vede domů dámskou návštěvu či přichází v noci mírně společensky unaven, jistě ocení soukromí. V rodinách, kde všem záleží na vzájemném kontaktu, často vidíme schodiště „zasazené“ doprostřed dění – cesta do ložnicového patra vede přímo z obývacího pokoje nebo je z obýváku na dohled. Nahoře bývá ještě galerie s otevřeným průhledem do přízemí, někdy dokonce i prosklená podesta apod. Takové uspořádání šetří místo (odpadá chodba, která vede ke schodišti), jen je třeba zvážit, zda vám bude vyhovovat i za 10–15 let, kdy se rodinná situace může změnit. Dobrým kompromisem je například oddělení posuvnými dveřmi.

Otázka č. 2: Jak velké, jaký tvar?

Dimenze a tvar schodiště vychází ze zásad ergonomie, zásad bezpečnosti a samozřejmě z architektonického řešení domu. Velké haly s impozantním nástupem do patra jsou – vzhledem k cenám energií – však již jen představou ze světa snů. Nejběžnější jsou schodiště přímá (jednoramenná či s mezipodestou), lomená jedno-, dvoj- či víceramenná s mezipodestami, případně oblouková. Minimální průchozí šířku schodišťového ramene stanoví norma pro obytné budovy, v rodinném domě činí 90 cm (jde o „čistou“ vzdálenost od jednoho zábradlí ke druhému). Pohodlná chůze závisí na úhlu stoupání – na poměru mezi výškou (v) a šířkou (š) stupně.

Výška stupně se pohybuje v rozmezí 14–18 cm a ergonomové pro optimální řešení vyzkoumali jednoduchý vzorec 2v + š = 63 cm. Po schodišti s nízkými stupni se nám tedy bude stoupat pohodlněji, ale vyžaduje větší šířku stupňů – tedy bude delší a zabere v bytě více místa. K dalším zásadám pohodlí a bezpečnosti patří počet stupňů (v jednoramenném schodišti norma povoluje maximálně 16 stupňů, jinak je třeba jej rozdělit mezipodestou) a nutnost opatřit schodiště zábradlím (pokud má schodiště více než 3 stupně). Podesty by měly být širší než samotné schodišťové rameno a umožňovat také manipulaci s nábytkem. Nenechte se zlákat obrázky dynamických šroubovitých či eliptických křivek a zapřemýšlejte, jak po něm do patra nastěhovat šatní skříň či postel.

Otázka č. 3: Který materiál vybrat?

Záleží samozřejmě na konstrukčním řešení a na tom, kolik jste do schodiště ochotni investovat. Nejlevnější, a přitom velmi trvanlivou a odolnou variantu představují prefabrikované betonové dílce či monolitická železobetonová schodiště (mohou být obložené keramikou, kamenem, dřevem, laminátem, povlakovou krytinou atd.). Po betonovém schodišti podlaha často přechází z jednoho podlaží do druhého a elegantně sjednocuje jejich vzhled. Napohled mohou betonové konstrukce působit poněkud masivně, zejména v menším prostoru.

Ekonomickou alternativou jsou jednoduchá schodiště ze dřeva. Pokud vám záleží na designu a máte ambice povýšit schodiště na dominantu interiéru, připravte se na vyšší investici. K nejdražším variantám (v řádu několika set tisíc Kč) patří nerez ocel a sklo – tyto konstrukce nabízejí příležitost k vzdušným a subtilním tvarům, nemusí však být pohodlné a bezpečné pro bydlení s malými dětmi či starými lidmi.

Elegantně a lehce působí také lomenice ze silnostěnného ocelového plechu či industriální kreace z pororoštu (ty vídáme spíše v exteriéru). Do interiéru v přírodním stylu se hodí dřevo (např. v podobě zavěšených stupňů či stupňů vetknutých do zdiva apod.). Ať už se rozhodnete pro jakýkoliv materiál, sledujte jeho životnost, odolnost proti opotřebení, možnost protiskluzové úpravy a další praktické vlastnosti.

text: Jitka Pálková, foto: archiv

Poslat Messengerem

05.05.2014 | Interiér