V domácí dílně nebo alespoň v bedně či šuplíku s nářadím by rozhodně neměla chybět bohatá zásoba spojovacích materiálů.

Takový šroubek, vrut nebo hřebík nám může připadat jako titěrná zbytečnost, ale v domácím provozu se čas od času vyskytnou situace, kdy se bez hřebíčku či šroubku prostě nepohnete z místa. Vybavení domácnosti není věčné a občas je třeba ztracený šroubek doplnit, nebo něco někam přibít či přišroubovat.

Bylo by ovšem chybou na ta­kovou situaci pasivně čekat a teprve pak zjišťovat, kde je nejbližší otevřené železářství. Naopak. Buďte v předstihu. Zde se totiž otevírá široký prostor pro tolik žádoucí docenění domácího kutila v očích ženské části rodiny, kdy kutil-zachránce jediným hmatem do šuplíčku vyloví příslušný spojovací materiál a je­ho rychlou aplikací tak zabrání zborcení dveří od skříně šatníku své drahé polovičky, opraví truhličku darovanou tchýní nebo šperkovnici na piercingové aplikace pubertální dcery.

Hřeby a hřebíky

Tradičním a historicky nejstarším kovovým spojovacím prvkem je hřeb či hřebík. Hřebík bývá obvykle tenký, hřeb tlustší, ale oba slouží k rychlému vzájemnému spo­jování dvou či více různých předmětů. Do materiálu se vpravuje obvykle zatloukáním pomocí kladiva nebo speciálního elektrického či pneumatického nářadí (hře­bíkovačky, sponkovačky, na­stře­lovací zaří­zení). Většinou jde o nerozebiratelné spoje, které jsou funkční, pokud nedojde ke korozi nebo k nepřiměřenému mechanickému namáhání (kupř. střihem). Hřebíky se nejčastěji vyrábějí z oceli, ale mohou být také z mědi, mosazi, hliníku nebo ne­rezové oceli.

Šrouby

Tento článek by byl hrubě nekompletní, kdybychom se nevěnovali také šroubům. Očima fyziky je šroub jednoduchý stroj, z hlediska rozvoje průmyslové výroby je šroub bezesporu králem spojovacího ma­teriálu, ať už s maticí, nebo ve formě vrutu. Co se týká závitu, kutilovi postačí dva nejpoužívanější typy, závit metrický a u některých zařízení z dovozu též zá­vit Whitvortův. Ale závity a jejich výroba je samostatné téma a určitě se jím ještě budeme v budoucnu zabývat v samostatném článku.

Drážky šroubů

V současnosti se v důsledku pohodl­něj­šího šroubování pomocí elektrických šrou­bováků rozšířily netradiční drážky v hlavách šroubů. U křížových drážek ro­zeznáváme Phillips (Ph - používá se pro sádrokarton, plechy a šrouby s metrickým závitem) a Pozidrive (PZ - používá se výhradně pro spojování dřeva). Při šroubování pomocí bitů (nástavců pro šroubováky) by nemělo dojít k záměně systémů Phillips a Pozidrive, protože by došlo k poškození drážek i bitů a šroub už by nešel vyšroubovat. V poslední době se od křížových drážek ustupuje, a to ve prospěch systému Torx (tzv. hvězdička), protože je odolnějším vůči „ohole­ní" drážek.

Šestihranný Inbus je vše­obec­ně známý, zato čtverhranný Robertson už méně. V tabulce drážek šroubů uvádíme ještě další systémy, např. Tri-Wing atd.), které se používají například u spotřební elektroniky. Jejich účelem je spotřebiteli co nejvíce ztížit nedovolené zá­sahy do výrobku.

Druhy hřebů a hřebíků

železniční hřeb - slouží k připevňování kolejnic k pražcům kovářský hřeb (podkovák) - pro připevňování podkov nastřelovací - do betonu, kalený kolářský - (s malou hlavou), většinou pro připevnění obložení, lišt kroucený - zajišťuje vyšší pevnost spoje v tahu konvexní - pro výrobu europalet hřebík do rámů oken - tzv. bez hlavy hřebík zámečnický - s malou půlkulatou hlavou hřebík čalounický - k připevnění potahů, látek, čalounění, existuje jich více typů

Šrouby podle tvaru hlavy

- se šestihrannou hlavou - se zapuštěnou hlavou - s čočkovou hlavou - s válcovou hlavou - s půlkulatou hlavou - ostatní typy (okrasné, vratové)

Drážky šroubů

- drážka pro plochý šroubovák - křížový Phillips - křížový Pozidrive - Torx - Inbus - Robertson - Tri-Wing - Torq-Set - Spanner Head

Materiál šroubů

Šrouby se vyrábějí z nejrůznějších materiálů v mnoha tvarech i velikostech. Nejpoužívanější bývá ocelové provedení šrou­bu v různých pevnostních třídách. Dále se používají šrouby v mosazném a plastovém provedení. Pro zvýšení ži­votnosti spoje se povrch ocelových šroubů při výrobě chrání povrchovou úpravou, nejčastěji to je galvanické zinkování v různých odstínech od bílé, modré, žluté, olivové až po černou, žárové zinková­ní, dacromet, delta-ton.

Vruty

Vrut je samořezný šroub, určený k upevňování do měkkých materiálů (dřevo, plast). Při montáži si šroub vytváří sám závit, buď tlakem, nebo řezem. Vrut využívá pružnosti a třecího koeficientu mate­riálu, do něhož je zavrtán, takže obvykle není třeba jeho další zajištění. Vzhledem k jednoduchosti použití a pevnosti spoje (zvláště v tahu je spoj mnohonásobně pev­nější než spoj pomocí hřebíku) je široce užíván. Například na železnici nahradily velké vruty dříve používané hřebíky již koncem 19. století. Časté je použití vrutu společně s hmoždinkou, které umožňuje připevňovat věci k pevným nepružným ma­teriálům, nejčastěji do zdiva staveb ne­bo do sádrokartonu.

text: Adam Krejčík, foto: autor, www.sxc.hu

Poslat Messengerem

15.12.2014 | Stavba